Postkognitivistické HCI: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl (9. část)

Postkognitivistické HCI teorie

Úvod

V této sekci představuji tzv. postkognitivistické teorie HCI, které jsou reakcí na zmíněné nedostatky kognitivistického přístupu. Žádná ze zmíněných teorií nenachází svůj původ přímo v oboru HCI, jejich apropriace je ale důkazem toho, jak obor HCI dokáže čerpat a syntetizovat nejnovější poznatky z psychologie, kognitivní vědy a filosofie v reakci na to, jak se společnost vypořádává s užitím nejnovější technologie. Jelikož obor HCI je orientován na praktické výsledky v podobě designu interakcí s technologií, praktikující designéři často zastávají skeptický postoj vůči teorii. Byla to však právě teorie převzatá z kognitivní vědy osmdesátých let, která započala revoluci v HCI.

Teorie obecně poskytuje každému oboru sdílenou terminologii a jedno či více paradigmat, čímž umožňuje výzkumu se pohybovat v relativně vymezených hranicích a akumulovat výsledky zkoumání, což je stav oboru, který Thomas Kuhn¹ nazýval „normální vědou“. Pokud se v daném oboru nahromadí nekonzistence, může podle Kuhna nakonec dojít ke „změně paradigmatu“.

V souladu s Kuhnovým nahromaděním nekonzistencí se uvedené postkognitivistické teorie HCI staví proti opomenutí analýz vlivů těla, prostředí a technologických objektů kolem nás na naše jednání, čímž se distancují od kognitivistického paradigmatu. I když se v budoucnosti možná dočkáme vzájemné integrace kognitivismu a postkognitivismu, jak to často v dialektických vztazích bývá, do té doby v této práci po vzoru^2,3 označuji postkognitivistické teorie HCI za skutečně nová paradigmata HCI. Tyto postkognitivistické teorie HCI zahrnují komplexitu reálné praxe používání technologie a interakci analyzují jako vzájemné působení lidí a technologie⁴. I přes své odlišnosti se shodují v tom, že technologie a kontext prostředí představují důležité prvky našich životů a mají vliv na naše jednání a kognici. Dále se shodují ve své kritice karteziánských dualismů subjektu a objektu, těla a mysli, které byly implicitními předpoklady kognitivismu.

I přes zmíněný skepticismus k užitečnosti teorie v HCI a designu, podle Kaptelinina a Nardi⁵ je teorie důležitá pro jakýkoli obor z několika důvodů:

1. popisné teorie identifikují klíčové koncepty nebo proměnné a tvoří základní konceptuální rozlišení
2. explanační teorie odkrývají vztahy a procesy
3. prediktivní teorie umožňují vytvářet predikce chování a výkonu v různých potenciálních kontextech
4. preskriptivní teorie poskytují vodítka založená na osvědčených praktikách
5. generativní teorie podporují kreativitu, invenci a nové nálezy

Postkognitivistické teorie HCI by měly splňovat přinejmenším tři z výše zmíněných bodů funkcí a cílů teorií. Měly by popsat a identifikovat, jakým způsobem teorie může vést k porozumění intimního vztahu člověka, technologie a prostředí, vysvětlit, jak tyto vztahy a procesy fungují, a v neposlední řadě by měly podpořit nový výzkum i praxi, které se budou věnovat tomu, jak technologie není pouze pasivním objektem, nýbrž aktivně formuje naši mysl a vztah ke světu.

Fenomenologie

Fenomenologicky orientovaná analýza vztahu člověka a stroje se v HCI objevila poprvé výrazněji v práci již zmíněné dvojice Winograd a Flores a později u Winogradovy studentky, antropoložky Lucy Suchman. Později svou zásadní publikací Where the action is: the foundations of embodied interaction zavedl Paul Dourish koncept vtělené interakce⁶, čímž upozornil na příbuznost fenomenologie, vtělené, situované kognice a sociologických a etnografických metod. Protože analýza historie a současnosti samotné fenomenologie by byla nad rámec této práce, čerpám poznatky o fenomenologii v kontextu HCI především z výše zmíněných knih. Pro analýzu Heideggerova konceptu náčiní čerpám z interpretace současného amerického filosofa Grahama Harmana i původního zdroje Bytí a čas.

Edmund Husserl

Zakladatel fenomenologie byl matematik a filosof Edmund Husserl, který na přelomu devatenáctého a dvacátého století představil nový filosofický proud fenomenologie, tedy filosofie fenoménů prožívání přirozeného světa z pozice první osoby. Ke studiu fenoménů prožívání sloužilo Husserlovi několik metod. Prvně koncept intencionality přebral Husserl od svého učitele Franze Brentana. Popisuje vztah mezi naším vědomím a externí realitou tím, že naše akty vědomí jsou vždy orientované k nějakému předmětu vědomí, neboť naše vědomí má nějaký obsah a je, lakonicky řečeno, vždy vědomí něčeho. Jedním z cílů fenomenologie je odkrýt vztah mezi objekty intencionality a naším mentálním prožíváním těchto objektů⁷. Abychom toho byli schopni, je třeba podle Husserla se vzdát veškerých předsudků, které o přirozeném světě máme, pomocí transcendentální redukce (epoché), uzávorkování či suspendace našeho přirozeného postoje k tomu, že a priori předpokládáme existenci světa. Co tím fenomenolog získává?

Jak píše Miroslav Petříček, všechny obsahy vědomí se najednou pro mě stávají fenomény. Neznamená to, že přicházíme o prožitky, neboť ty jsou stále v mém vědomí, ale tyto prožitky fenomenolog reflektuje a „na půdě vědomí, je to, co takto vidím, ničím nezprostředkovaný názor“⁸. Na jednu stranu Husserl pomocí redukce se chtěl dívat na svět bez toho, aniž by byl zatížen nějakou vědeckou teorií, kterou by byl nucen použít pro vysvětlení fenoménů vědomí. Na stranu druhou Husserl je proti Kantově tezi, že nikdy nemáme přístup k „věcem o sobě“, když postuluje, že je možné věci vidět a priori tak, jaké skutečně jsou. To slyšíme z Husserlova známého sloganu nabádajícího, abychom se navrátili „k věcem samotným“. Husserl však tak může tvrdit, protože pro něj vědomí představuje čisté, purifikované vědomí, které nepatří mně, jako živému člověku, nýbrž jakémusi božskému oku, které se dívá na svět bez jakýchkoli předsudků. Epoché sice uzávorkovává celý zkušenostní svět před nutností použít nějakou vědeckou teorii a z ní vyplývající interpretaci světa, ale zároveň vyobrazuje lidské vědomí jako odvtělené, plovoucí kdesi v platonickém univerzu, nezatížené historickým a kulturním ukotvením ve světě. Epoché znamená úplnou distanci vůči reálnému světu, je tak několikátou reinkarnací karteziánského oddělení těla a mysli. Pomocí epoché mělo pro Husserla být možné se dostat k esencím věcí tím, že svět se stává jedním velkým dvoudimenzionálním „povrchem“, na kterém se nám ukazují vizuální fenomény.

Současný filosof Graham Harman a interpret Heideggera poznamenává, že Husserl si nicméně byl vědom toho, že obsah našeho vědomí, tedy intencionální objekty se nám nikdy neukazují vcelku, ale vidíme z nich pouze určitou část, zatímco nám zůstávají skryté ostatní profily, jak danou věc můžeme vidět⁹. Jakým způsobem ale můžeme dosáhnout poznání věcí jako takových, pokud Husserlova fenomenologie redukuje objekty kolem nás na fenomény, tedy jejich povrch, který navíc prezentuje věci „tady a teď“, a tak ignoruje našim smyslům nepřístupnou temporalitu a celek bytí objektů? Podle Harmana¹⁰ se Husserl přes svou snahu vytvořit rigorózní filosofii, která by se stala alternativou pro přírodní vědy, dostal tam, kde skončily i přírodní vědy: redukce objektů na jejich fyzikální kvality. Věda i Husserlova fenomenologie sdílí stejný metodologický problém, když analyzují objekty pouze na základě jejich povrchu a ignorují „jejich turbulentní, mnohoznačné hloubky“, což je pak podle Heideggera dědictvím celého západního myšlení, které po celou dobu privilegovalo epistemologické otázky poznání na úkor ontologie, tedy otázek po bytí objektů. Právě navrácení otázky Bytí do hlavního diskurzu filosofie byl úkol, který na sebe vzal Husserlův žák, německý filosof Martin Heidegger.

Poznámky

10 poznámek

1. 1↑

   KUHN, Thomas S., 1997. Struktura vědeckých revolucí. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80-86005-54-2.

2. 2↑

   KAPTELININ, Victor a Bonnie A. NARDI, 2006. Acting with technology: activity theory and interaction design. Cambridge, Mass.: MIT Press. Acting with technology. ISBN 9780262513319.

3. 3↑

   TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.

4. 4↑

   KAPTELININ, Victor a Bonnie A. NARDI, 2006. Acting with technology: activity theory and interaction design. Cambridge, Mass.: MIT Press. Acting with technology. ISBN 9780262513319.

5. 5↑

   KAPTELININ, Victor a Bonnie A. NARDI, 2006. Acting with technology: activity theory and interaction design. Cambridge, Mass.: MIT Press. Acting with technology. ISBN 9780262513319, s. 27.

6. 6↑

   DOURISH, Paul, 2004. Where the action is: the foundations of embodied interaction. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.

7. 7↑

   DOURISH, Paul, 2004. Where the action is: the foundations of embodied interaction. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.

8. 8↑

   PETŘÍČEK, Miroslav, 1997. Úvod do (současné) filosofie: [11 improvizovaných přednášek]. 4. upr. vyd. Praha: Herrmann.

9. 9↑

   HARMAN, Graham, 2007. Heidegger explained: from phenomenon to thing. Chicago: Open Court. Ideas explained series, 4. ISBN 978-0812696172, s. 18.

10. 10↑

    HARMAN, Graham, 2007. Heidegger explained: from phenomenon to thing. Chicago: Open Court. Ideas explained series, 4. ISBN 978-0812696172, s. 44.

Literatura

6 zdrojů

• DOURISH, Paul, 2004. Where the action is: the foundations of embodied interaction. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.
• HARMAN, Graham, 2007. Heidegger explained: from phenomenon to thing. Chicago: Open Court. Ideas explained series, 4. ISBN 978-0812696172.
• KAPTELININ, Victor a Bonnie A. NARDI, 2006. Acting with technology: activity theory and interaction design. Cambridge, Mass.: MIT Press. Acting with technology. ISBN 9780262513319.
• KUHN, Thomas S., 1997. Struktura vědeckých revolucí. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80-86005-54-2.
• PETŘÍČEK, Miroslav, 1997. Úvod do (současné) filosofie: [11 improvizovaných přednášek]. 4. upr. vyd. Praha: Herrmann.
• TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.

FERENC, Jakub, 2026. Postkognitivistické HCI: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl (9. část). Online. jakubferenc.cz. Dostupné z: https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-postkognitivisticke-hci-teorie-a-edmund-husserl-9-cast/.

Ferenc, J., “Postkognitivistické HCI: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl (9. část)”, jakubferenc.cz (23 October 2026), URL = <https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-postkognitivisticke-hci-teorie-a-edmund-husserl-9-cast/>.

@misc{ferenc2026postkognitivisticke,
  author = {Ferenc, Jakub},
  title = {Postkognitivistické HCI: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl (9. část)},
  year = {2026},
  howpublished = {jakubferenc.cz},
  url = {https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-postkognitivisticke-hci-teorie-a-edmund-husserl-9-cast/}
}