Postkognitivistické HCI: Distribuovaná kognice (15. část)

Distribuovaná kognice je další postkognitivistický přístup k HCI, který má s (post)fenomenologií a rozšířenou kognicí společný důraz na roli technologických artefaktů na naše životy, jednání a řešení nejen pracovních problémů. Zároveň je opět reakcí na limitující kognitivistický přístup k HCI a designu technologie, ve kterém hlavní jednotkou analýzy byl jednotlivec. Stále se musíme divit, že HCI pod vlivem kognitivismu se soustředilo pouze na kognici jednotlivce v dekontextualizovaném prostředí, přestože již od prvopočátků bylo zřejmé, že jednotlivec je vždy součástí většího kolektivu a pro jeho práci jsou důležité i další technologie, nejen jedna softwarová aplikace na jednom počítači. Hollan, Hutchins a Kirsh¹ píší, že pokud obor HCI má být relevantní pro 21. století, potřebuje se zaměřit na interakci s technologií, která není limitována na práci s desktopovým počítačem, ale zasahuje do komplexního síťového světa informací a počítači mediovaných interakcí.

Teoretický základ

Kromě již v této práci zmíněných teoreticko-filosofických argumentů pro postkognitivistický pohled na kognici a jeho implikace pro HCI je distribuovaná kognice další přístup, který argumentuje, že pro potřeby designérů je nutné zkoumat, jak činnosti jednotlivců zapadají do širšího kontextu. Edwin Hutchins, tvůrce přístupu distribuované kognice (často je Hutchinsova verze zkrácena na DCog), navrhuje, že kognitivní procesy jsou distribuované napříč lidskými aktéry, externími artefakty a reprezentacemi a vztahy mezi těmito elementy, které fungují za účelem dosáhnutí nějakého společného cíle².

Je ale distribuovaná kognice postkognitivistickou teorií HCI? Na jednu stranu se hlásí ke kognitivismu a tradiční kognitivní vědě tím, že kognici pojímá jako komputační proces informačního zpracování³. Na druhou stranu je zřejmé, že distribuovaná kognice zapadá k těm přístupům, které umožňují chápat kognici i mimo hlavu⁴. Don Norman⁵ ve svém shrnutí intelektuálního zápasení mezi kognitivisty a postkognitivisty rozdělil celou debatu na to, zda je kognice v hlavě nebo také ve světě. Z tohoto hlediska distribuovaná kognice je hybridní teorií: na jednu stranu souhlasí, že kognice je informační zpracování nějakých symbolických struktur a reprezentací, avšak zastává také pozici, že tyto struktury a reprezentace jsou rozprostraněné napříč různými médii, mezi kterými je člověk pouze jeden z typů média. Kaptelinin a Nardi⁶ komentují, že distribuovaná kognice se podobá fenomenologii (a jimi probírané teorii aktivit) tím, že se soustředí na to, jak nám technologie zprostředkovává přístup ke světu, ale pokud se v distribuované kognici soustředíme více na „plochou ontologii“ jednotlivých médií, které tvoří kognitivní systém, člověk se stává pouze jednou komponentou z mnoha, čímž se vytrácí jedinečnost Dasein jakožto jsoucna, které má intencionalitu, jak bychom řekli s Heideggerem.

Hutchins nasbíral cenný empirický materiál pro položení základů svého distribuovaného přístupu ke kognici během etnografického pátrání na lodi amerického námořnictva. Hutchins zjistil, že veškeré funkce na lodi, které bylo důležité prozkoumat, byly vždy kognitivním výstupem nikoli jednotlivce, ale spolupráce a interakce mnoha lidí a technologických nástrojů.

Zatímco v kognitivisticky orientovaných přístupech byl jednotkou analýzy jednotlivec, distribuovaná kognice používá pojem „kognitivní“ i na procesy, které překračují jednotlivce a zkoumá také interakce mezi jednotlivými komponentami, které tvoří „kognitivní systém“. Z článku⁷ přebírám plné znění bodů toho, co autoři považují přesněji za jednotku analýzy tohoto přístupu:

• Distribuovaná kognice zkoumá kognitivní procesy, kdekoli se nachází, na základě funkčních vztahů mezi elementy, které společně participují na tomto procesu
• Proces není kognitivní jen proto, že se děje v mozku. Procesy ale také nejsou nekognitivní jen proto, že probíhají mezi mnoha mozky
• Autoři píší, že v jejich výzkumu se osvědčilo za jednotku analýzy zvolit menší sociotechnické systémy jako lodní můstek lodi nebo kokpit letadla
• Přístup distribuované kognice zkoumá systémy, které se dynamicky mění a koordinují své subsystémy za účelem dosáhnutí určitých cílů nebo funkcí. Důležitější než prostorové uspořádání je organizace vztahů mezi elementy kognitivního systému

Sociálně, vtěleně a kulturně distribuovaná kognice

Protože distribuovaná kognice zkoumá organizaci jednotlivých komponent kognitivního systému a jejich interakce, je pochopitelné, že jedním z hlavních cílů tohoto přístupu je nejen popsat, ale zároveň vysvětlit vztahy a interakce mezi komponentami distribuovaného kognitivního systému. Distribuovaná kognice je tak přístup, který musí studovat podobně jako sociologie skupinové interakce, avšak nejen lidí, ale i artefaktů. Hutchins⁸ hovoří také o sociálně distribuované kognici. Tím se nemyslí pouze to, že jednotliví lidé v dané sociální skupině přispívají k řešení nějakého problému. Distribuovaná kognice se zajímá i o emergentní vlastnosti zkoumané skupiny, které by se nikdy bez interakcí jednotlivých lidí, artefaktů a prostředí neobjevily.

Hollan aj.⁹ dále píší, že přístup distribuované kognice se vyznačuje tím, že klade důraz na vtělenost jednotlivých aktérů, protože stav mysli je výsledkem interakce mezi vnitřními mentálními zdroji a vnějšími zdroji v našem okolí. Pokud tedy fyzické prostředí a naše interakce s ním je tak zásadní pro konstituci naší mysli, jak autoři tvrdí, je nutné brát v potaz limity a příležitosti, které fyzické prostředí nám poskytuje jako bytostem s fyzickými těly. Zcela bez zjevného spojení s postfenomenologií autoři zmiňují velmi postfenomenologický příklad toho, jak naše tělesnost a použití technologie ovlivňuje percepci světa:

„Pracovní materiály se čas od času stávají elementy kognitivního systému. Tak jako slepecká hůl nebo mikroskop biologa je ústřední částí způsobů, kterými vnímají svět, tak i dobře navržené pracovní materiály se integrují do způsobů, kterými myslíme, vidíme a vykonáváme aktivity [...]“¹⁰

Třetí z pilířů distribuované kognice souvisí s tím, že lidé jsou vtělenými aktéry a žijí v kontextu nějaké kultury. Ve své knize Cognition in The Wild Hutchins¹¹ popisuje, jakým způsobem kultura interaguje s naší kognicí. Kultura vzniká a přenáší se z generace na generaci jako repozitář výsledků lidské aktivity, které jsou kontextuálně a historicky ukotvené. Na druhou stranu kultura ve formě onoho historického repozitáře artefaktů a myšlenek zásadním způsobem ovlivňuje naše kognitivní procesy. Hollan aj.¹² píší, že kultura je určitá forma materiálních a mentálních (psychických) nástrojů, které nám pomáhají jakožto neúplná řešení s našimi problémy při ruce.

Kultura tvoří pozadí, které nám dává možnost jednat, aniž bychom museli sebemenší problémy a překážky analyzovat od nuly. Zde vidíme paralelu s fenomenologickým pozadím, o kterém jsem se zmiňoval u Heideggera jakožto nezbytném rámci, pomocí kterého dokáže redukovat komplexitu při hermeneutické interpretaci světa, kterou Heidegger a Gadamer považovali za základní mód lidské kognice.

Kognitivní etnografie

Otázkou pro distribuovanou kognici (i fenomenologii) zůstává, jakým způsobem mohou (UX) designéři získat informace o „tacitních“ znalostech na pozadí kultury národa nebo i korporátní společnosti, které lidé během dne běžně používají, ale právě jejich každodennost způsobuje, že je těžké je explicitně artikulovat a vysvětlit druhému člověku.

Zcela v souladu s vtělenou interakcí Paula Dourishe, etnometodologickým přístupem Lucy Suchman se přístup distribuované kognice zajímá o to, jakým způsobem může etnografie přispět k prozkoumání toho, jak jednotlivec i lidé zapojeni do sociálního kolektivu s pomocí technologických artefaktů vytvářejí určitý řád a společné porozumění, které vede k požadovaným cílům. Takové informace jsou důležité pro UX designéry, kteří navrhují nový informační systém nebo jinou technologii, která má podporovat budoucí uživatele v jejich práci. Většinou UX designéři navrhují řešení pro oblast, která má již zažité praktiky a sdílené know-how, a proto potřebují metody pro získání přehledu o tacitních znalostech dané sociální skupiny toho, jak pracují, s jakými jinými lidmi nebo technologiemi interagují apod. Nový design totiž může zhoršit použitelnost technologie, pokud nebere v potaz reálné používání a zažité praktiky předchozího designového řešení. Teoretici distribuované kognice navrhují použití tzv. „kognitivní etnografie“ pro studování vlastností distribuovaných kognitivních systémů.

Kognitivní etnografie podobně jako obecně etnografie studuje členy komunity v jejich reálném prostředí a výzkumník se v ideálním případě může pokusit participovat na chodu komunity a poznat ji „zevnitř“. Kognitivní etnografie používá hned několik tradičních technik výzkumu, například interview, dotazníková pátrání, participativní sledování nebo audio a video nahrávání¹³.

Kognitivní etnografie se zaměřuje na pátrání po tom, co lidé znají, ale především také, jak své znalosti aplikují v praxi pro vykonávání dané činnosti. Dále se kognitivní etnografie mnohem více zaměřuje na události a aktivity, které členové komunity vykonávají. V neposlední řadě se kognitivní etnografie liší tím, že klade důraz na získání podrobných informací o tom, jak lidé „odkládají“ (off-load) kognitivní zátěž do svého prostředí, především na technologii, která rozšiřuje jejich schopnosti a redukuje komplexitu činností, které by bez technologie nezvládli. Výstupem kognitivní etnografie je bohatý popis zmíněných jevů, které musí teorie a designéři vysvětlit a induktivně z nich vyvodit závěry pro svou HCI a designovou činnost. Hollan¹⁴ předpověděli příchod popularity UX designu v HCI a iterativní metodiky návrhu, kdy designéři na základě etnografického výzkumu syntetizují typy uživatelů, persony, uživatelské scénáře použití, které se použijí v první iteraci designu na návrh nízkoúrovňového prototypu. Prototyp se otestuje a Hollan s kolegy správně upozorňují na to, že i první prototypy můžeme vyzkoušet přímo „v terénu“ a získat opět z nich další etnografická data, která se zpětně implementují do další iterace designu, dokud se nedosáhne požadovaného výsledku.

Shrnutí

Rozšířená a distribuovaná kognice jsou přístupy vycházející původně z kognitivních věd. Protože problematizují vztah a interakci s technologií, byly také postupně přeneseny do kontextu oboru HCI^15,16,17. Zatímco teorie rozšířené kognice je zatím stále poněkud radikální teorií v kognitivních vědách, kde se o své místo uchází v rámci obecnějšího výzkumného programu 4E kognitivní vědy (Embodied, Embedded, Extended, Enactive)¹⁸, distribuovaná kognice se dočkala již několika možných aplikací. Norman¹⁹ navrhoval použít distribuovanou kognici v pedagogice pro modelování systémových charakteristik výuky ve třídě a v HCI. V oboru CSCW se jedná také o dobře známý přístup²⁰. Co se skrývá za větší popularitou distribuované kognice?

Z mého pohledu je distribuovaná kognice filosoficky konzervativnější. Přestože souhlasí, že kognice není pouze v našich hlavách, netvrdí, že by se individuální mysl rozprostírala do prostředí, nýbrž analyzuje interakci mezi lidmi, technologickými artefakty a prostředím jako jednotku, kterou je třeba zkoumat, abychom pochopili význam a fungování jednotlivých komponent i jednotlivých „kognicí“ lidí zapojených během činnosti do vyššího kognitivního systému. Hlavní tezí rozšířené kognice naopak je, že individuální kognice, a dokonce mysl jednoho člověka je rozprostraněna mezi ostatní lidi a technologii. To je samozřejmě ontologicky mnohem radikálnější tvrzení.

Jaké ponaučení si můžeme odnést pro teorii interface? Jestliže technologie ovlivňuje, nebo je dokonce součástí naší kognice, pak je interface styčným bodem mezi námi, technologií a prostředím. Způsob, jak tužka nebo Google ovlivňují naše myšlení, nenajdeme ve fyzikálním rozboru materiálu technologie, v databázi nebo v nějaké řádce kódu, ale v celkovém vztahu, který k technologii máme, i v tom, jak reálně s těmito technologiemi interagujeme skrze interface.

Interface můžeme používat a číst „hermeneuticky“ (viz předchozí postkognitivistické teorie HCI) nebo technologie skrze může automatizovaně interagovat a měnit prostředí kolem nás bez našeho zásahu. V obou případech designéři vštěpují technologii určité možnosti použití technologie a potenciálního vlivu. Z pohledu rozšířené kognice designéři zasahují svými návrhy a rozhodnutími přímo do našeho myšlení a z pohledu distribuované kognice interface technologie je často místo, kde probíhá komunikace a interakce s ostatními „médii“ komplexnějšího a vyššího kognitivního systému. V obou případech se přijetím tezí těchto teorií na designéry interface i obor HCI uvaluje nečekaná zodpovědnost za podobu a kvalitu našich životů. Interface se zde jednoznačně prolíná sociálními i technickými aspekty nejen interakce s technologií, ale i obecně našich životů.

Poznámky

20 poznámek

1. 1↑

   HOLLAN, James, Edwin HUTCHINS a David KIRSH, 2000. Distributed cognition: toward a new foundation for human-computer interaction research. ACM Transactions on Computer-Human Interaction [online]. 7(2), 174-196. DOI: 10.1145/353485.353487. ISSN 10730516. Dostupné z: http://portal.acm.org/citation.cfm?doid=353485.353487

2. 2↑

   TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336, s. 76.

3. 3↑

   CARROLL, John M., ed., 2003. HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.

4. 4↑

   NORMAN, Donald A., 1993. Cognition in the Head and in the World: An Introduction to the Special Issue on Situated Action. Cognitive Science [online]. 17(1), 1-6 [cit. 2018-07-24]. DOI: 10.1207/s15516709cog1701_1. ISSN 03640213. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1207/s15516709cog1701_1

5. 5↑

   NORMAN, Donald A., 1993. Cognition in the Head and in the World: An Introduction to the Special Issue on Situated Action. Cognitive Science [online]. 17(1), 1-6 [cit. 2018-07-24]. DOI: 10.1207/s15516709cog1701_1. ISSN 03640213. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1207/s15516709cog1701_1

6. 6↑

   KAPTELININ, Victor a Bonnie A. NARDI, 2006. Acting with technology: activity theory and interaction design. Cambridge, Mass.: MIT Press. Acting with technology. ISBN 9780262513319, s. 202.

7. 7↑

   HOLLAN, James, Edwin HUTCHINS a David KIRSH, 2000. Distributed cognition: toward a new foundation for human-computer interaction research. ACM Transactions on Computer-Human Interaction [online]. 7(2), 174-196. DOI: 10.1145/353485.353487. ISSN 10730516. Dostupné z: http://portal.acm.org/citation.cfm?doid=353485.353487

8. 8↑

   HUTCHINS, Edwin, 1995. Cognition in the wild. Cambridge, Mass.: MIT. ISBN 0-262-08231-4.

9. 9↑

   HOLLAN, James, Edwin HUTCHINS a David KIRSH, 2000. Distributed cognition: toward a new foundation for human-computer interaction research. ACM Transactions on Computer-Human Interaction [online]. 7(2), 174-196. DOI: 10.1145/353485.353487. ISSN 10730516. Dostupné z: http://portal.acm.org/citation.cfm?doid=353485.353487

10. 10↑

    HOLLAN, James, Edwin HUTCHINS a David KIRSH, 2000. Distributed cognition: toward a new foundation for human-computer interaction research. ACM Transactions on Computer-Human Interaction [online]. 7(2), 174-196. DOI: 10.1145/353485.353487. ISSN 10730516. Dostupné z: http://portal.acm.org/citation.cfm?doid=353485.353487

11. 11↑

    HUTCHINS, Edwin, 1995. Cognition in the wild. Cambridge, Mass.: MIT. ISBN 0-262-08231-4.

12. 12↑

    HOLLAN, James, Edwin HUTCHINS a David KIRSH, 2000. Distributed cognition: toward a new foundation for human-computer interaction research. ACM Transactions on Computer-Human Interaction [online]. 7(2), 174-196. DOI: 10.1145/353485.353487. ISSN 10730516. Dostupné z: http://portal.acm.org/citation.cfm?doid=353485.353487

13. 13↑

    HOLLAN, James, Edwin HUTCHINS a David KIRSH, 2000. Distributed cognition: toward a new foundation for human-computer interaction research. ACM Transactions on Computer-Human Interaction [online]. 7(2), 174-196. DOI: 10.1145/353485.353487. ISSN 10730516. Dostupné z: http://portal.acm.org/citation.cfm?doid=353485.353487

14. 14↑

    HOLLAN, James, Edwin HUTCHINS a David KIRSH, 2000. Distributed cognition: toward a new foundation for human-computer interaction research. ACM Transactions on Computer-Human Interaction [online]. 7(2), 174-196. DOI: 10.1145/353485.353487. ISSN 10730516. Dostupné z: http://portal.acm.org/citation.cfm?doid=353485.353487

15. 15↑

    KAPTELININ, Victor a Bonnie A. NARDI, 2006. Acting with technology: activity theory and interaction design. Cambridge, Mass.: MIT Press. Acting with technology. ISBN 9780262513319.

16. 16↑

    TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.

17. 17↑

    HOLLAN, James, Edwin HUTCHINS a David KIRSH, 2000. Distributed cognition: toward a new foundation for human-computer interaction research. ACM Transactions on Computer-Human Interaction [online]. 7(2), 174-196. DOI: 10.1145/353485.353487. ISSN 10730516. Dostupné z: http://portal.acm.org/citation.cfm?doid=353485.353487

18. 18↑

    KIVERSTEIN, Julian, 2018. Extended Cognition. NEWEN, Albert, Shaun GALLAGHER a Leon DE BRUIN. Oxford Handbook of 4E Cognition (Ed’s , and de Bruin). Oxford University Press. ISBN 9780198735410.

19. 19↑

    NORMAN, Donald A., 1980. Twelve Issues for Cognitive Science. Cognitive Science [online]. 4(1), 1-32 [cit. 2018-03-06]. DOI: 10.1207/s15516709cog0401_1. ISSN 03640213. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1207/s15516709cog0401_1

20. 20↑

    KAPTELININ, Victor a Bonnie A. NARDI, 2006. Acting with technology: activity theory and interaction design. Cambridge, Mass.: MIT Press. Acting with technology. ISBN 9780262513319.

Literatura

8 zdrojů

• CARROLL, John M., ed., 2003. HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.
• HOLLAN, James, Edwin HUTCHINS a David KIRSH, 2000. Distributed cognition: toward a new foundation for human-computer interaction research. ACM Transactions on Computer-Human Interaction [online]. 7(2), 174-196. DOI: 10.1145/353485.353487. ISSN 10730516. Dostupné z: http://portal.acm.org/citation.cfm?doid=353485.353487
• HUTCHINS, Edwin, 1995. Cognition in the wild. Cambridge, Mass.: MIT. ISBN 0-262-08231-4.
• KAPTELININ, Victor a Bonnie A. NARDI, 2006. Acting with technology: activity theory and interaction design. Cambridge, Mass.: MIT Press. Acting with technology. ISBN 9780262513319.
• KIVERSTEIN, Julian, 2018. Extended Cognition. NEWEN, Albert, Shaun GALLAGHER a Leon DE BRUIN. Oxford Handbook of 4E Cognition (Ed’s , and de Bruin). Oxford University Press. ISBN 9780198735410.
• NORMAN, Donald A., 1980. Twelve Issues for Cognitive Science. Cognitive Science [online]. 4(1), 1-32 [cit. 2018-03-06]. DOI: 10.1207/s15516709cog0401_1. ISSN 03640213. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1207/s15516709cog0401_1
• NORMAN, Donald A., 1993. Cognition in the Head and in the World: An Introduction to the Special Issue on Situated Action. Cognitive Science [online]. 17(1), 1-6 [cit. 2018-07-24]. DOI: 10.1207/s15516709cog1701_1. ISSN 03640213. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1207/s15516709cog1701_1
• TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.

FERENC, Jakub, 2026. Postkognitivistické HCI: Distribuovaná kognice (15. část). Online. jakubferenc.cz. Dostupné z: https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-distribuovana-kognice-15-cast/.

Ferenc, J., “Postkognitivistické HCI: Distribuovaná kognice (15. část)”, jakubferenc.cz (10 November 2026), URL = <https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-distribuovana-kognice-15-cast/>.

@misc{ferenc2026postkognitivisticke,
  author = {Ferenc, Jakub},
  title = {Postkognitivistické HCI: Distribuovaná kognice (15. část)},
  year = {2026},
  howpublished = {jakubferenc.cz},
  url = {https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-distribuovana-kognice-15-cast/}
}