Postkognitivistické HCI: Předmluva a úvod (1. část)

„Člověk nemůže změnit svět a nezměnit přitom sebe“

— Stanislaw Lem¹

„Technology at present is covert philosophy; the point is to make it openly philosophical“

— Philip Agre²

„HCI research is not about tomorrow’s interfaces or applications but about the original ideas, fundamental knowledge and practical tools that will inspire, inform and support the design of human-computer interactions in the next decades.“

— Roussel³

„Nekompromisní technokrat Buckminster Fuller ohrnoval nos nad tím typem funkcionalismu, který se omezoval na vzhled kuchyňských kohoutků a neprojevoval špetku zájmu o potrubí, na němž byl rozvod vody závislý“

— Sudjic⁴

Následující série je moje diplomová práce Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah, obhájená v roce 2018 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Studia nových médií). Text je beze změn kromě oprav zjevných překlepů a gramatických chyb; celou práci najdete v repozitáři Univerzity Karlovy.

Předmluva

Téma práce jsem si vybral, neboť v 21. století v době informační považuji Human-Computer Interaction ve spojení s filosofií techniky a novomediální teorií za relevantní obor, který může humanitním vědám říct mnohé o vztahu člověka a technologie. Aby to bylo možné, je třeba se na HCI podívat i mimo dominantní paradigma kognitivismu.

Protože v současné době „postkognitivistická“ analýza HCI v českém jazyce doposud nebyla v mých očích uspokojivě zpracována, bylo nutné čerpat výhradně ze zahraniční literatury.

Metodologií práce byla dle zadání teoreticko-filosofická analýza zvolených zdrojů z oboru HCI, filosofie obecně, filosofie techniky či novomediální teorie. V práci používám citační styl ČSN ISO 690.

V úvodu práce nastiňuji, proč je nutné v současném informačním světě a síťové době rekonceptualizovat obor HCI směrem od paradigmatu kognitivismu.

V kapitole Analýza HCI prezentuji konvenční i nekonvenční historii oboru HCI a zdůrazňuji, že první průkopníci oboru HCI chápali vývoj a design technologie jako rozšiřování lidského intelektu a našich kognitivních dovedností. Pomocí díla teoretika Paula Dourishe analyzuji historii a teorii interakce a interface.

V kapitole Kognitivismus a kognice v HCI definuji důležité pojmy pocházející z kognitivní vědy a popisuji historický i současný vliv kognitivních věd a paradigmatu kognitivismu na obor HCI.

V kapitole Postkognitivistické HCI rozpracovávám analýzu HCI, interakce a interface na pozadí fenomenologie, postfenomenologie a teorií rozšířené a distribuované kognice.

V kapitole Analýza novomediálních teorií analyzuji vliv technologie a roli interface z pohledu vybraných novomediálních teoretiků.

V poslední kapitole Interface jako sociotechnický vztah shrnuji a syntetizuji, jak je dosavadní analýza vybraných zdrojů relevantní pro analýzu interface jako sociotechnického vztahu. Zavádím zde nové koncepty, jak analyzovat interface, mezi které patří interfaciální extenze a interfaciální redukce. Nakonec zmiňuji, proč si myslím, že by HCI mělo být nedílnou součástí „věd o člověku“, tedy humanitních věd.

Úvod

V současné době považuji Human-computer interaction (HCI) za jeden z nejvíce fascinujících a intelektuálně stimulujících oborů, které se zabývají vztahem člověka a technologie. Podíváme-li se kolem sebe, není složité pochopit mé nadšení. Technologie se již dávno stala nepostradatelnou součástí našich životů. Pro všechny, kdo technologii vnímají především jako antagonistickou sílu, kterou je třeba překonat nebo naopak se jí vzdát za účelem návratu k rajskému a neposkvrněnému „přirozenému životu“, mám špatné zprávy. Co se použití technologie týče, vždy jsme byli moderní v tom smyslu, že technologie od pradávna byla součástí našich životů, kultury, společenství, a dokonce i součástí naší kognice. Dichotomie technologie a společnosti, umělé a lidské jsou sice stále užitečná analytická rozdělení, ale v případě zmíněných rozdělení se jedná o falešnou představu toho, jaký máme k našim technologickým výtvorům vztah. Technologický i sociokulturní determinismy, které představují opačné extrémy jednoho spektra vztahů člověka k technologii, by se měly propadnout do smetiště intelektuálních dějin, neboť technologie a společnost tvoří intimní a neoddělitelné strany stejné mince. Naše životy jsou technologicky mediované a technologie doslova transformuje, co znamená být člověkem. Technologie ale nevzniká ve vakuu, je vždy zasazena do kontextu sociálních, kulturních, historických a v neposlední řadě ekonomických vlivů.

Zdá se proto nutné, že tradiční obory studující lidské společenství jako sociologie a antropologie musí začít brát v potaz efekty a vliv technologií a nových médií. To ale platí i o inženýrství, designu a filosofii techniky, které musí ze stejného důvodu uznat, že není možné analyzovat a tvořit technologii bez znalosti společenských, kulturních a dalších kontextuálních aspektů toho, jak technologii reálně používáme. Technologie a lidé-uživatelé spolu interagují a více filosoficky informované empirické studium této interakce a vzájemného ovlivňování a konstituce je právě prostor, kterému se obor HCI může a mělo věnovat.

Ostatně předpoklady má ve své DNA. Z mnoha možných definic HCI se dozvíme, že se jedná o interdisciplinární společensko-technologickou vědu, která zkoumá interakci mezi člověkem a technologií, a zahrnuje v sobě řadu oborů: počítačovou vědu, informační vědu, ergonomii, umění, design, kognitivní psychologii, lingvistiku, sociologii, filosofii, antropologii, fyziologii, umělou inteligenci, inženýrství, kognitivní vědu, etiku, estetiku apod.⁵ Původní vizí HCI bylo ustanovit obor, který by aplikoval poznatky z tradičních kognitivních věd zaměřených na jednotlivce pro návrh, evaluaci a testování informačních systémů^6,7 a tvorbu použitelného a přístupného uživatelského rozhraní, neboli interface⁸. To je vize a praxe HCI, které v českém kontextu, především v oborech informační vědy, informatiky a mediální teorie, zůstaly v relativně nezměněné podobě dodnes.

V této práci chci ale poukázat na zapomenuté kořeny radikálních myšlenek prvních průkopníků HCI, kteří se jednohlasně zajímali o způsob, jak interakce s počítači může rozšířit náš intelekt a kognitivní dovednosti pro vypořádání se s narůstající informační komplexitou našich životů. Génius těchto představitelů z pantheonu prvních odborníků v prehistorii oboru HCI tkvěl v tom, že předpověděli nové poznatky z aktuálního výzkumu a teorií v kognitivních vědách a filosofii. Ty se vymezují vůči dlouhodobě dominantnímu paradigmatu kognitivismu a jeho vidění lidské kognice metaforou počítače: interních symbolických reprezentací, fixních pravidel a karteziánských dualismů tělo-mysl či subjekt-objekt, které byly v kognitivismu implicitně přejaty jako pilíře metafyziky západního myšlení.

V literatuře HCI, filosofie mysli a kognitivních věd se o nových teoriích překonávajících kognitivismus hovoří jako o postkognitivistických teoriích, mezi které v této práci podle zvolených teoretiků řadím fenomenologií ovlivněné přístupy a teorie rozšířené a distribuované kognice. Postkognitivistické teorie poukazují na fundamentální propojenost myšlení a jednání, lidského těla, technologie a prostředí kolem nás. Tato propojenost není výdobytkem modernity nebo současné informační společnosti, ale přirozeným stavem naší kognice a našeho bytí.

Právě nečekané objevení role prostředí a technologických artefaktů na naší kognici činí postkognitivismus ideálním partnerem pro HCI, které se musí vyrovnat s novou rolí technologie a jejím designem. V dnešní informační a technologicky mediované společnosti se informační technologie přemístily ze specializovaných odborných laboratoří a statického prostředí pracovních stolů a začaly být nedílnou součástí našich životů, jak oznamují nové přístupy internetu věcí či všudypřítomné výpočetní techniky. Technologie kromě zjevného vizuálního, auditorního či taktilního povrchu nabírá stále větší hloubku pozadí méně viditelných infrastruktur a vrstev kulturních, společenských vztahů a kontextuálních aspektů.

V návaznosti na obrat kanadského teoretika Marshalla McLuhana v mediální teorii směrem k samotnému médiu a jeho vlivům na společnost a extenzím našich schopností a percepce se pomocí Heideggerovy hermeneutické fenomenologie, postfenomenologie ve filosofii techniky, teorií rozšířené a distribuované kognice a vybraných novomediálních teoretiků v této práci snažím ukázat, že HCI a design technologií nemohou privilegovat povrch technologií a médií na úkor jejich hloubky pozadí, protože je to právě ona hloubka, která technologie a média umožňují. V této práci se proto právě interface stává styčným bodem mezi hloubkou a povrchem, ale i vztahem mezi sociokulturní a technickou vrstvou technologií. Na technologii není možné nahlížet jako na fixní objekty, ale spíše prostor potencialit, které se konkretizují, materializují a zprostředkovávají (mediují) zmíněné vztahy během interakce „na rozhraní“ hloubky a povrchu, sociokulturní a technické vrstvy, tedy v interface technologie.

Hloubka a komplexita pozadí těchto vztahů nám není perceptuálně-fenomenologicky přístupná přímo. Budu argumentovat, že přístup k této hloubce pozadí technologií je možný pouze zprostředkovaně pomocí interface, který se stává médiem i kognitivní mapou, neboť umožňuje kontakt a interakci mezi dvěma a více jinak nekompatibilními stranami a specificky pro člověka-uživatele redukuje komplexitu na přístupné afordance umožňující ovládání sociotechnické asambláže. Podle této práce interface mediuje pomocí dvou hlavních funkcí, pro které jsem z úsporných důvodů zavedl nové pomocné pojmy interfaciální redukce a interfaciální extenze⁹.

Postkognitivistické HCI společně s novomediální teorií a filosofií techniky poskytují dostatek argumentů pro to, abychom mohli aktualizovat pohled na technologii a její interface. Technologie není pasivním sluhou, který plní čistě instrumentální potřeby svých pánů. Technologie sice nedeterminuje společnost, ale má moc ji měnit, stejně jako naše myšlení a jednání. Kromě samotné materiální stránky technologie jsou to i designéři, kteří do technologie zasévají zrna potenciálu, v práci označovanou Ihdeho pojmem multi-stability, jakým způsobem může být tato moc aktivizována. Technologie je s člověkem v interakci a aktivně formuje společnost i naše myšlení způsobem, který Ihde pojmenoval non-neutralitou technologie. Design interface technologie se musí nejen vyrovnat s komplexitou hloubky pozadí technologie, ale zároveň s etickými otázkami toho, jak technologie plánovaně nebo neplánovaně ovlivňuje jednotlivce i celou společnost.

Již v roce 2005 apeloval Jan Brejcha¹⁰ na to, že je nutné k HCI a (interakčnímu) designu technologií pustit i odbornice a odborníky z humanitních a sociálně vědních disciplín, kteří by dokázali informovat o širším kontextu technologie. Dnes se ale můžeme ptát na následující otázku: pokud HCI a design technologií dříve zcela správně potřebovaly humanitní a sociální vědy, aby byly informovány o lidských aspektech interakce, není tomu dnes tak, že tyto vědy nyní potřebují HCI a design? Pokud dříve humanitní a společenské vědy podávaly syntetizovaný obraz o společnosti a utvářely veřejné mínění, nevzniká v informační, technologicky mediované společnosti potřeba nového „svobodného umění“, které by plnilo stejné funkce doplněné o perspektivu technologií? Podle mého názoru bychom odpovědi měli hledat někde „na rozhraní“ postkognitivistického HCI, filosofie techniky, novomediální teorie, současné sociologie techniky a designu, jež by všechny mohly přispět do nového integrativního „svobodného umění technologické kultury“¹¹.

Poznámky

11 poznámek

1. 1↑

   Citováno v: ŽÁČKOVÁ, Eva, 2015. K čemu konvergují nové technologie?. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. ISBN 978-80-261-0574-9.

2. 2↑

   Citováno v: DOURISH, Paul, 2004. Where the action is: the foundations of embodied interaction. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.

3. 3↑

   ROUSSEL, Nicholas, 2014. Looking back: a very brief history of HCI. Dostupné také z: http://direction.bordeaux.inria.fr/~roussel/publications/2014-looking-back.pdf

4. 4↑

   SUDJIC, Deyan, 2016. B jako Bauhaus: moderní svět od A-Z. Přeložil Radka KNOTKOVÁ, přeložil Lukáš NOVÁK. Zlín: Kniha Zlin. Tema (Kniha Zlin). ISBN 978-80-7473-322-2, s. 320.

5. 5↑

   NĚMEČKOVÁ, Lenka, 2010. Rozvoj problematiky HCI (Human-Computer Interaction) na UISK FF UK (ZPRÁVA) ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 18 (15.4.2010)

6. 6↑

   CARROLL, John M., ed., 2003. HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.

7. 7↑

   TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.

8. 8↑

   V této práci preferuji anglický termín „interface“, jehož etymologie a neutrálnost je pro potřeby této práce vhodnější. Ve většině případů použitím termínu „interface“ nemyslím grafické uživatelské rozhraní, ale obecný bod nebo místo kontaktu pro interakci s technologií. V práci ale postupně budu i toto pojetí „interface“ dále rozvíjet a redefinovat.

9. 9↑

   Jsem si vědom, jak neskromně může působit zavádět v magisterské práci nové pojmy. Chci ale zdůraznit, že se jedná jen o pomocné pojmenování určitých konceptů, které bych jinak musel neustále opakovat. V duchu této práce mohu říct, že slova jsou „interface“ do mnohem složitějších hloubek myšlení a je na tom, kdo nová slova zavádí, aby rozšiřovala naše schopnosti myslet spíše, než tyto schopnosti redukovala. Nechám na čtenáři, jak jsem se s tímto úkolem vypořádal.

10. 10↑

    BREJCHA, Jan, 2005. Towards a Philosophy of Interaction Design. In: Post-media Theory [online]. [cit. 2017-11-26]. ISSN ISSN 1803–4055.

11. 11↑

    BUCHANAN, Richard, 1992. Wicked Problems in Design Thinking. Design Issues. Vol. 8. The MIT Press, Spring, 1992(No. 2), 5-21. Dostupné také z: http://www.jstor.org/stable/1511637

Literatura

9 zdrojů

• BREJCHA, Jan, 2005. Towards a Philosophy of Interaction Design. In: Post-media Theory [online]. [cit. 2017-11-26]. ISSN ISSN 1803–4055.
• BUCHANAN, Richard, 1992. Wicked Problems in Design Thinking. Design Issues. Vol. 8. The MIT Press, Spring, 1992(No. 2), 5-21. Dostupné také z: http://www.jstor.org/stable/1511637
• CARROLL, John M., ed., 2003. HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.
• DOURISH, Paul, 2004. Where the action is: the foundations of embodied interaction. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.
• NĚMEČKOVÁ, Lenka, 2010. Rozvoj problematiky HCI (Human-Computer Interaction) na UISK FF UK (ZPRÁVA) ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 18 (15.4.2010)
• ROUSSEL, Nicholas, 2014. Looking back: a very brief history of HCI. Dostupné také z: http://direction.bordeaux.inria.fr/~roussel/publications/2014-looking-back.pdf
• SUDJIC, Deyan, 2016. B jako Bauhaus: moderní svět od A-Z. Přeložil Radka KNOTKOVÁ, přeložil Lukáš NOVÁK. Zlín: Kniha Zlin. Tema (Kniha Zlin). ISBN 978-80-7473-322-2.
• TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.
• ŽÁČKOVÁ, Eva, 2015. K čemu konvergují nové technologie?. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. ISBN 978-80-261-0574-9.