Mark Deuze ve své knize Media Life používá termín „média“ zaměnitelně s „informačními a komunikačními technologiemi“, kdy jeho definice pojímá „jakékoli systémy (symbolické nebo technologické), které umožňují, strukturují nebo umocňují mezilidskou komunikaci“1. Tezí jeho knihy je tvrzení, že nežijeme vedle nebo pouze společně s technologiemi a médii, ale že žijeme uvnitř médií. Média jsou v dnešním západním světě všudypřítomná a všeprostupující. Deuze nabádá, abychom akceptovali fakt, že naše společnost je plně mediatizovaná, a začali chápat vztah člověka a technologií právě touto optikou. To ale znamená, že technologický a sociální determinismus nejsou vhodné nástroje, jak se na mediatizovanou společnost dívat, neboť implicitně předpokládají, že technologie stojí mimo společnost a zcela determinuje její chod, jak to vidíme v případě technologického determinismu, respektive, že společnost má zcela pod kontrolou technologii a že nedochází ke zpětnému ovlivňování sociální sféry technologiemi, jak by tvrdil sociální a kulturní determinismus. Deuze poznamenává, že žádný ze zmíněných determinismů řádně nevysvětluje skutečný vztah člověka a technologie, který se spíše než prvenstvím jednoho před druhým vyznačuje vzájemnou závislostí. Deuze se s dalšími již citovanými teoretiky přiklání k neodlučnosti sociálního a technologického. Média jsou sociotechnickým tkanivem našich životů, nelze je odstranit a odolávají všem snahám o svou likvidaci, jak komentuje Petříček, „jsme odsouzeni ke zprostředkovanosti“2. Přijímání médií je usnadněno tím, že se nám postupně vytrácejí z našeho fenomenologického vnímání každodennosti. Stávají se pro nás neviditelnými a vždy po ruce, což je jeden z cílů přístupů všudypřítomné a ambientní výpočetní techniky, ale zároveň se tím prohlubuje naše nevědomost o tom, co s námi média dělají. Uniká nám, že média jsou součástí rozsáhlé technologické infrastruktury dalších objektů a procesů, které nejsme s to vnímat. Stávají se černou skříňkou, do které většina společnosti nevidí.
Podle Flussera3 se vytváří nová nerovnost ve společnosti, která připomíná rozštěp mezi analfabetickou veřejností a intelektuální elitou ztělesněnou církví, která uměla číst dominantní kód tehdejší doby: abecedu. Především katolická církev a kněžská gramotná elita se staly pro zbytek společnosti médiem mezi Bohem a pozemským životem. Kněží vykládali svět a jejich interpretace světa ovlivnila životy mnoha lidí. Po matematizaci společnosti započaté Galileem a rozvedené Descartesem, pro které svět byl velká kniha psaná jazykem matematiky, se postupně dominantním kódem stává právě matematika. Ti, kteří ji ovládají, jsou novými vykladači světa, protože disponují modely pro predikci a vysvětlení toho, jak svět funguje. Přestože Flusser nekomentoval rozmach sítě sítí internet, mým názorem je, že jeho myšlenky v době všudypřítomné výpočetní techniky, mobilních aplikací a debaty o tom, že programování by se mělo ve školní docházce stát novým typem povinné gramotnosti, jsou stále, ne-li více, platné. Lidé, kteří umí matematizovat a algoritmizovat přírodní i sociální svět, jsou novými „médii“ a vykladači světa, ve srovnání se středověkem jim v tom nahrává změna paradigmat, kdy jsme se od teologie přesunuli ke scientismu a materialismu.
Nelze však očekávat, že celá společnost se bude skládat pouze z vědců, matematiků či programátorů, jak si představoval například jeden z moderních praotců dystopického románu Yevgeny Zamyatin ve svém díle My. Věda i matematika se naučily zpřístupňovat své výsledky veřejnosti pomocí popularizačních článků a knih. Jakou formu popularizace lze nalézt ve Světě médií? Kognitivní semiotik Göran Sonesson poznamenává podobně jako Mark Deuze, že dnešní běžný život je hluboce mediovaný neviditelnými médii, které „se ztrácejí v přirozených uživatelských rozhraních [interface]“ a „vytrácejí [se] coby infrastruktury každodenních interakcí“4. Zatímco sociologické studie vidí novomediální technologii optikou sociálně-kulturního determinismu jako produkt nebo rozšíření sociálních vazeb5, sociolog Nicholas Gane se ptá, zdali v dnešní síťové, informační společnosti a plně mediatizované společnosti založené na rychlosti a distribuovaných vztazích napříč časoprostorem plní sociologie svou úlohu, pokud se zaměřuje pouze na lidské vztahy. Stejnou otázku si klade Vilém Flusser ve svém díle Do universa technických obrazů. Pro Flussera technické obrazy nezrcadlí nějakou již existující realitu, ale aktivně konstruují a prezentují nové významy a realitu na „klamné povrchy“, které příjemcům navrhují způsob života. Tím se mění společenská struktura, kterou klasická sociologie, pro níž je člověk hlavní objekt zájmu, nemůže podle Flussera vhodně postihnout, není platná pro společnost, v jejíž středu nestojí lidé, ale technické obrazy a vztahy mezi technickým obrazem a člověkem, které se stávají „centrálním problémem každé budoucí kulturní kritiky a všechny ostatní problémy se musí uchopovat odtud“6. Gane proto navrhuje, že by se sociologie pro porozumění dnešnímu Světu médií měla zaměřit na „[interface] mezi lidmi a technologiemi a [...] na jeh[o] radikální transformativní sílu“7.
Podobně Deuze cituje Stevena Johnsona, který říká, že „společnost funguje stále ve větší míře na základě kultury rozhraní – způsobu bytí vycházejícího z toho, jak lidé prostřednictvím médií rozumějí informacím [...] a komunikaci [...].“8 Určité shrnutí symbiotického vztahu mezi člověkem, technologií a rolí interface poskytuje Deuze citací rakouského teoretika médií Christiana Fuchse, který podotýká, že „jakýkoli technologický systém je také systémem společenským, protože technika lidskou komunikaci umožňuje i omezuje a zároveň lidé techniku znovu vytvářejí a tvarují tím, že ji produkují, komunikují a konzumují“9 a sociolog Scott Lash říká, že pro správné pochopení našich životů v médiích je nutné si uvědomit, že náš vztah ke světu mediovaný technologickými systémy z nás dělá rozhraní [interface] lidí a strojů, konjunkcí organických a technologických systémů10.
Shakespeare možná kdysi napsal, že celý svět je jeviště. V době internetu věcí a všudypřítomné výpočetní techniky se svět podle teoretiků nových médií Boltera a Grusina spíše než na jeviště transformuje na jeden velký počítačový interface11. Jak psal Gane a Flusser, pro novomediální svět naplněný technologií je nutné zkoumat a porozumět světu „na rozhraní“, na styčném bodu mezi sociálním a technologickým, studovat reflexivní a projektující povrch i hloubku interface, který nám zpřístupňuje funkce a obsah sociotechnické asambláže. Aniž bychom to plánovali, zdá se, že s exponenciálním nárůstem technologií ve společnosti a její provázaností skrze informační sítě nám za našimi zády taková jedna sociotechnická asambláž vskutku planetárního měřítka vyrostla. Teoretik Benjamin Bratton se ale naštěstí rozhodl ji pro nás důkladně prozkoumat a popsat ve své knize The Stack.
Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah — moje diplomová práce (Univerzita Karlova, 2018) ve 20 částech:
- 1. část: Předmluva a úvod
- 2. část: Současný informační svět jako problém pro HCI
- 3. část: První průkopníci HCI: Bush, Licklider, SAGE a Engelbart
- 4. část: Stručná historie a teorie interakce: elektrické, symbolické a textové interakce
- 5. část: Grafické interakce, kulturní interface a vtělená interakce
- 6. část: Stručná konvenční historie HCI a paradigmatické vlny
- 7. část: Kognitivismus a kognice v HCI
- 8. část: Kritika kognitivismu: Norman, Dreyfus, Winograd a Flores, Suchman
- 9. část: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl
- 10. část: Martin Heidegger a analýza prostředků
- 11. část: Znak, hermeneutika a metafyzika přítomnosti
- 12. část: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie
- 13. část: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie
- 14. část: Rozšířená kognice
- 15. část: Distribuovaná kognice
- 16. část: Technologie v novomediální teorii a konvergence médií
- 17. část: Svět médií — právě čtete
- 18. část: Planetární komputace, The Stack a interface — vyjde 19.11. 2026
- 19. část: Interface jako sociotechnický vztah — vyjde 22.11. 2026
- 20. část: Závěr — vyjde 25.11. 2026
Poznámky
11 poznámek- 1↑
DEUZE, Mark, 2015. Media life: Život v médiích. Přeložila Petra IZDNÁ. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-2815-8, s. 9.
- 2↑
PETŘÍČEK, Miroslav, 2009. Myšlení obrazem: průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé. Praha: Herrmann. ISBN 9788087054185, s. 13.
- 3↑
FLUSSER, Vilém, 2013. Alfanumerická společnost. BOSÁK, Petr a Robert JANSA. Proto: grafický design a současné umění. V Praze: Tranzit.cz, s. 73-81. ISBN 9788087259221.
- 4↑
Citováno v: DEUZE, Mark, 2015. Media life: Život v médiích. Přeložila Petra IZDNÁ. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-2815-8, s. 169.
- 5↑
GANE, Nicholas, 2006. Speed up or slow down? Social theory in the information age. Information, Communication & Society [online]. 9(1), 20-38 [cit. 2018-02-28]. DOI: 10.1080/13691180500519282. ISSN 1369-118X. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/13691180500519282, s. 33.
- 6↑
FLUSSER, Vilém, 2001. Do universa technických obrazů. Praha: OSVU. Eseje. ISBN 80-238-7569-8, s. 51.
- 7↑
GANE, Nicholas, 2006. Speed up or slow down? Social theory in the information age. Information, Communication & Society [online]. 9(1), 20-38 [cit. 2018-02-28]. DOI: 10.1080/13691180500519282. ISSN 1369-118X. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/13691180500519282, s. 32–33.
- 8↑
DEUZE, Mark, 2015. Media life: Život v médiích. Přeložila Petra IZDNÁ. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-2815-8, s. 37.
- 9↑
DEUZE, Mark, 2015. Media life: Život v médiích. Přeložila Petra IZDNÁ. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-2815-8, s. 37.
- 10↑
DEUZE, Mark, 2015. Media life: Život v médiích. Přeložila Petra IZDNÁ. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-2815-8, s. 37.
- 11↑
BOLTER, Jay David a Richard GRUSIN, 1999. Remediation: understanding new media. Cambridge: MIT Press. ISBN 0262522799, s. 196.
Literatura
6 zdrojů- BOLTER, Jay David a Richard GRUSIN, 1999. Remediation: understanding new media. Cambridge: MIT Press. ISBN 0262522799.
- DEUZE, Mark, 2015. Media life: Život v médiích. Přeložila Petra IZDNÁ. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-2815-8.
- FLUSSER, Vilém, 2001. Do universa technických obrazů. Praha: OSVU. Eseje. ISBN 80-238-7569-8.
- FLUSSER, Vilém, 2013. Alfanumerická společnost. BOSÁK, Petr a Robert JANSA. Proto: grafický design a současné umění. V Praze: Tranzit.cz, s. 73-81. ISBN 9788087259221.
- GANE, Nicholas, 2006. Speed up or slow down? Social theory in the information age. Information, Communication & Society [online]. 9(1), 20-38 [cit. 2018-02-28]. DOI: 10.1080/13691180500519282. ISSN 1369-118X. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/13691180500519282
- PETŘÍČEK, Miroslav, 2009. Myšlení obrazem: průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé. Praha: Herrmann. ISBN 9788087054185.