Postkognitivistické HCI: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie (13. část)

Verbeekovy nové vztahy Kyborga a Imerze

Postfenomenologie a mediační teorie jsou kritické vůči tomu analyzovat vztah člověk-technologie jen z pohledu funkcionality a použitelnosti, čímž komentují nedostatečnost prvních dvou vln oboru HCI¹, která se právě na tyto dva aspekty interakcí primárně zaměřovala. Verbeek píše, že ve věku chytrých mobilních technologií, ambientní technologie, různých implantátů a technologických protéz užívaných ve zdravotnictví jsou funkčnost a použitelnost limitující pro analýzu technologií. Máme-li v mozku implantát, používáme-li plně automatizovaný chytrý dům, nejsou striktně řečeno používány. Naopak jsou navrženy tak, aby se s nimi člověk dostal do styku co nejméně. Postfenomenologie tak tvrdí, že je třeba podrobněji problematizovat, jak jinak je možné vidět vztah člověk-technologie. Zájem o podrobnější prozkoumání implikací srůstání člověka a technologie i na fyzické úrovni a otázky týkající se formování našeho jednání tvoří důležitý Verbeekův příspěvek do postfenomenologického výzkumu, na který se krátce zaměřím v následující sekci, která uvádí dva nové vztahy člověk-technologie, které doplňují základní čtyři vztahy Dona Ihdeho.

Verbeek^2,3 rozšiřuje původní Ihdeho vztahy o dva nové Kyborga a Imerze. Radikálnost těchto vztahů spočívá v tom, že Verbeek je mnohem ochotnější dovádět do důsledků, co tyto vztahy znamenají pro naše každodenní soužití s technologií, ale i obecné studium člověka ve světě. Právě „studia o člověku“, tedy humanitní studia, jsou určitým terčem Verbeekovy analýzy vztahu Kyborga, neboť podle něho nedokáží uchytit roli, kterou technologie vždy hrály na konstituci lidské identity, kultury a společnosti.

Vztah kyborga

Verbeek⁴ začíná zkoumání vztahu Kyborga argumentací, že tento vztah nepředstavuje nic nového. Cituje Bernarda Stieglera, německého teoretika, že jsme vždy byli kyborgy (zvýraznění v textu), protože technologie od pradávna hrála konstitutivní roli nejen v našich fyzických interakcích se světem, ale měla i zásadní vliv na naši kulturu: bez technologie psaní by například naše kultury vypadaly výrazně odlišně.

Verbeek poukazuje na to, že Ihde ve svých schematech využíval spojovník pro vyobrazení, že člověk a svět jsou propojené. Podle Verbeeka ale toto propojení Ihde nechal v nedokončeném stavu, neboť jej považoval za černou skříňku (black box) bez ohledu na to, co toto spojení může znamenat pro definici toho, jak se mění naše koncepce člověka a „lidského“.

Nový vztah Kyborga představuje také novou intencionalitu. Zatímco fenomenologie i Ihde intencionalitu přisuzovali pouze lidským aktérům, Verbeek píše, že technologie v podobě bionických čipů, ale i různá antidepresiva mění naše chování tak zásadním způsobem, že bychom měli tento vztah analyzovat jako emergentní novou bytost mající část organickou a část technologickou neboli to, co Donna Haraway⁵ ve svém známém manifestu artikulovala jako Kybernetický organismus: Kyborg. Verbeek kyborgům přisuzuje taktéž intencionalitu, avšak nejedná se o případ, kde by technologie pouze mediovala nějakou existující lidskou intencionalitu, nýbrž o intencionalitu zcela nové bytosti Kyborga. Tato kyborgovská intencionalita je emergentní intencionalitou, o které se dozvíme pouze málo, pokud ji budeme studovat analýzou člověka a technologie zvlášť. Technologie jako biočipy nejsou pouze nástavbou na existující lidskou bytost, ale asociace s touto a mnohými dalšími technologiemi člověka na ontologické úrovni mění.

Aniž bych se zde pokoušel o plnohodnotnou analýzu kyborga, určitě je nutné i zde poznamenat skepticismus namířený vůči humanitním vědám jakožto vhodným oborům, které by měly studovat člověka. Humanitní vědy jsou podle Verbeeka až příliš zaměřené na texty a je otázkou, zda mohou vhodně přispět ke studiu dvou stupňů kyborgovských člověk-technologie vztahů.

První stupeň nazývá Verbeek posthumanistický, který vyžaduje, abychom se odprostili od nejen tradičního humanistického zaměření na texty a začali zkoumat, jak člověk a technologie spolukonstituují jeden druhého. Pokud přijmeme Stieglerovu tezi, že člověk byl od pradávna kyborgem, nejsou humanismus a tradiční humanitní vědy orientované na texty vhodnými přístupy ke studiu člověka. S informační explozí a proliferací technologií do všech částí našich životů se zmíněné nedostatky jen násobí.

Druhý stupeň kyborgovského vztahu je transhumanistický, ve smyslu, kde člověk a technologie fyzicky srůstají do takové míry, že již není vhodné je zkoumat odděleně, nebo dokonce hovořit o člověku, neboť tvoří novou ontologickou bytost Kyborga. Kontroverzní německý filosof a profesor filosofie a mediální teorie Peter Sloterdijk⁶ navrhuje, že bychom se měli odprostit od humanistické orientace na texty a začít vážněji uvažovat nad tím, jak nás technologie mění a jak „antropotechnologie“ ovlivňují naše morální hodnoty a jednání. Tvrdí, že zatímco texty kultivují zvířecí pudy ve člověku, technologie (například genetické inženýrství) umožňují nejen kultivaci, ale rovnou vědomě „designovat“ člověka nového. Přestože se Sloterdijk jako Němec dostal do střetu s tamní intelektuální komunitou, když veřejně prosazoval genetickou modifikaci, současné transhumanistické hnutí⁷ a jeho odnože se veřejně hlásí k modifikaci člověka za účelem sociálního, politického či ekologického progresu. Mnohem důležitější než morální odsouzení jednoho akademika je vyrovnat se s tím, co říká: je nepochybně pravdou, že technologie uvedené změny již umožňuje. Nemusíme se omezovat pouze na genetické inženýrství, vždyť každá technologie transformuje to, čím jsme. Že transformační efekty technologie jsou nerovnoměrně distribuované napříč sociálními skupinami, je také zřejmé. Pokud člověk-uživatel je o potenciálních efektech dostatečně informován, zdá se, že má stále možnost ovlivňovat své chování. Avšak technologie často dnes působí na pozadí bez našeho vědomí a ovlivňuje nás způsoby, o kterých mnohé nevíce. o tuto situaci se zajímá Verbeek v dalším, imerzivním vztahu člověk-technologie.

Imerzivní vztah, persvaze a moralita designu technologie

Ve článku o ambientní inteligenci a persvazivní technologii⁸ se Verbeek ptá, jak se na našem vztahu k technologii projeví, pokud designéři do technologie, která bude automatická, inteligentní a bude zcela fungovat na pozadí našich životů, budou zanášet specifické funkce a protokoly, které nás mají přinutit činit určité věci. Persvazivní technologie, mezi které se řadí nejen persvazivní počítačové hry⁹, moduly v automobilech, které automaticky snižují rychlost v závislosti na zákonech dané země, ale i „low-tech“ zařízení v podobě retardérů na silnicích, ovlivňují možnosti našeho jednání za specifickým účelem vštípit do nás určitou ideologii toho, jak stav světa má vypadat. Opět je třeba zdůraznit, že technologie toto činila vždy. Situace se ale mění, pokud je technologie designována explicitně za účelem změny našeho chování na základě vědeckých poznatků z kognitivních věd a behaviorální vědy.

Technologie může rozšiřovat naše svobody, jak například vidíme v antikoncepční pilulce, která dala ženám do ruky technologickou kontrolu nad biologickou reprodukcí, a tím i svobodu organizovat lépe svůj život¹⁰, ale také naše svobody limitovat, což ukázal americký whistleblower Edward Snowden o masivním systému špehování amerického obyvatelstva nebo nedávný únik uživatelských dat sociální sítě Facebook třetím stranám bez souhlasu uživatelů.

Jeden z hlavních důsledků toho, že technologie mediuje náš vztah ke světu, je, že technologie také mediuje svobodu a morální jednání. Zavedení technologie do společnosti vždy s sebou přináší zmíněnou strukturu amplifikace a redukce, kdy technologie rozšiřuje možnosti jednat jedním způsobem, a naopak redukuje příležitosti jednat jiným způsobem. Morální jednání Verbeek definuje tak, že „pouze pokud někdo jedná svobodně a vědomě, může být zodpovědný, v běžné interpretaci morálky, za své akce“¹¹. Verbeek se ptá, kdo je zodpovědný za situace, pokud mobilní aplikace kontrolující u obézních lidí kalorie způsobí zažívací potíže nebo anorexii? Případně, koho je možné potrestat za to, že automatický systém s neuronovými sítěmi na rozpoznávání tváří pravidelně vyhodnocuje lidi určitého věku nebo etnicity za kriminálníky, přestože jimi nejsou?

Verbeek píše, že při již dříve definovaném úzkém propojení člověka a technologie a jejím transformačním efektu na naše jednání a vztah ke světu nemůžeme ani svobodu a moralitu našeho chování identifikovat pouze ve vědomí a kognici člověka. Svoboda a morální jednání jsou distribuované mezi lidmi a technologickými artefakty.

Pokud však něco tak vnitřního jako naše morální jednání může být externalizováno a distribuováno napříč námi, ostatními lidmi, a dokonce technologickými artefakty, je nesmyslné analyzovat kauzalitu našeho (morálního) jednání pouze v našem mozku, tak jak by to prosazoval kognitivismus. Můžeme se ale ptát dále. Pokud naše morální jednání je mimo naši lebku, proč zůstávat pouze u morálního jednání, co nám brání v tom říct, že jednání obecně i naše další kognitivní dovednosti jsou externí a distribuovány? Otázka to není náhodná, protože v tomto bodě se postfenomenologie kříží s vlivnými směry v současné kognitivní vědě a filosofii mysli. Jedná se o přístupy rozšířené a distribuované kognice, které představím v následující sekci.

Shrnutí hlavních konceptů postfenomenologie

Vztahy člověk-technologie jsou spektrem

Výše zmíněné Ihdeho vztahy je vhodné považovat za vzájemně kompatibilní vztahy, které nejsou jasně od sebe oddělené, ale leží na pomyslném spektru. Zatímco dioptrické brýle Ihde zařazuje do vtěleného vztahu, brýle typu Google Glass již jsou kombinací vtěleného a hermeneutického vztahu, protože nám poskytují dodatečné informace o světě kolem, které je třeba číst a interpretovat. Podobně k automobilu můžeme mít vztah vtělený, alterity, ale v následujících letech se může automobil rychle přesunout do vztahu pozadí. Pokud se dočkáme masivního rozšíření samořídicích automobilů, osobní automobily se podobně jako dopravní autobusy nebo taxi služba stanou pouze humem na pozadí, zatímco my si v interiéru samořídícího automobilu vyřídíme pracovní emaily, podíváme se na film nebo se budeme bavit při svačině s rodinnými příslušníky.

Obrázek 3 Vztahy člověk-technologie amerického filosofa techniky Dona Ihdeho

Intencionalita a inter-relační ontologie

Postfenomenologické zkoumání technologie je příkladem inter-relační ontologie. Podobně jako fenomenologická intencionalita u Husserla a Heideggerův koncept bytí-ve-světě postfenomenologie zastává pozici, že naše zkušenost je aspoň momentálně při percepci světa neoddělitelně spojená s poznávaným, tedy intencionálním „objektem“ naší intencionality. Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie je poté zkoumáním intencionálního postoje ke světu, který je mediován technologií. Z postfenomenologického hlediska technologie není analyzována jako fixní entita a soubor fixních vlastností, ale prostřednictvím vztahů, které k technologii máme.

Non-neutralita technologie

Ve filosofii techniky vidíme dvě extrémní pozice: na jednu stranu zde máme technologický determinismus, který předpokládá, že technologie stojí mimo sociální a kulturní vlivy a směřování svého vývoje definuje sama sobě; na druhé straně spektra stojí kulturní a sociální determinismus, který technologie zbavuje jakékoli agence a vlivu na společnost a deklaruje, že technologie je zcela podřízena kulturním a sociálním vlivům. Ihdeho non-neutralita technologie, kterou zavedl, se staví mezi dvě extrémní pozice tím, že technologii přisuzuje nikoli deterministický, ale stále vlivný a transformativní charakter nejen naší zkušenosti, ale i kultury a společnosti. Zároveň je technologie otevřena kulturním a sociálním vlivům.

Multistabilita

Multistabilita je logickým vyústěním toho, pokud technologii zasadíme do inter-relacionální sítě vztahů a kontextů, které jsou konstitutivní pro její funkce a významy. Koncept multistability je také postfenomenologickou odpovědí na to, jak se vyrovnat s tím, že technologie může ovlivňovat naše životy a zároveň být sociokulturními vlivy sama ovlivněna. Multistabilita technologie říká, že technologie „může být použita mnoha způsoby a může mít různý význam pro různé uživatele“¹². Postfenomenologie ale není extrémním příkladem sociokulturního konstruktivismu, protože uznává, že technologie má nějakou svou a priori materialitu, která limituje způsoby a významy, kterých může nabývat. Technologie v postfenomenologické analýze nemůže být vším nebo ničím, ale vždycky má několik „stabilních“ identit, mezi kterými se alternuje v závislosti na kontextech, ve kterých je používána.

Ihde, ovlivněný gestalt psychologií, poprvé začal zkoumat multistabilitu jakožto možné variace interpretací vizuálních fenoménů, především optických klamů. Mezi známé příklady patří obrázek „králík-kachna“ (rabbit-duck), který simultánně několik možných interpretací. Ihde sám používá optický klam tzv. „Necker krychle“ nebo „Rubinova váza“.

Obrázek 4 Necker krychle a Rubinova váza jako příklad multi-stability percepce, kterou Don Ihde z gestalt psychologie aplikoval do filosofie techniky Zdroj: Ghedini¹³

Multistabilita technologie je vážným argumentem pro nejen empirický výzkum ve filosofii techniky, ale zároveň má důsledky pro HCI a design: perceptuální gestalt toho, jak vnímáme danou technologii, se mění podle kontextu a je nemožné jednotlivé stability dopředu predikovat.

Amplifikace/redukce struktura

Několikrát zmíněná struktura amplifikace a redukce se váže k předchozím Ihdeho konceptům. Technologie jako médium našeho vztahu ke světu vždy zdůrazňuje určitou část naší zkušenosti, a naopak potlačuje jiné. Především hermeneutický vztah vytváří reprezentaci nějaké vybrané části světa, která by jinak nebyla přístupná našemu tělesnému a perceptuálnímu aparátu. Jak už bylo řečeno, materialita technologií zdůrazňuje jen některé interpretace (identity) technologie jako stabilní, zatímco ostatní potenciální možnosti použití a významy potlačuje.

Shrnutí

Mediační efekty technologie zkoumané v postfenomenologii jsou antitezí k modernistickému rozštěpu subjekt-objektové dichotomie. Postfenomenologie nevidí člověka a technologii ani jako opačné a fixní póly, mezi kterými probíhá interakce, ale jako výsledek této interakce¹⁴. Mediační teorie redefinuje HCI a interakční design. Místo „interakce“ jakožto hlavní jednotky, která se má designovat, navrhuje, aby si interakční designéři uvědomili, že nenavrhují interakce s technologií, ale vztah člověka ke světu samotnému, ke kterému přistupujeme prostřednictvím technologie. Verbeek dodává: „Design interakcí […] implikuje nejen design technologických objektů, které umožňují specifické interakce, ale také design lidských subjektů, které s těmito objekty interagují. Designování technologie znamená designovat lidské bytosti.“¹⁵

Poznámky

15 poznámek

1. 1↑

   viz sekce Paradigmatické vlny v HCI

2. 2↑

   VERBEEK, Peter-Paul, 2008. Cyborg intentionality: Rethinking the phenomenology of human–technology relations. Phenomenology and the Cognitive Sciences [online]. 7(3), 387-395 [cit. 2018-07-21]. DOI: 10.1007/s11097-008-9099-x. ISSN 1568-7759. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s11097-008-9099-x

3. 3↑

   VERBEEK, Peter-Paul, 2009. Ambient Intelligence and Persuasive Technology: The Blurring Boundaries Between Human and Technology. NanoEthics. 3(3), 231–242. DOI: 10.1007/s11569-009-0077-8.

4. 4↑

   VERBEEK, Peter-Paul, 2008. Cyborg intentionality: Rethinking the phenomenology of human–technology relations. Phenomenology and the Cognitive Sciences [online]. 7(3), 387-395 [cit. 2018-07-21]. DOI: 10.1007/s11097-008-9099-x. ISSN 1568-7759. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s11097-008-9099-x

5. 5↑

   HARAWAY, Donna, 1991. A cyborg manifesto: science, technology, and socialist-feminism in the late twentieth century. HARAWAY, Donna. Simians, cyborgs, and women: the reinvention of nature. New York: Routledge, s. 149-181. ISBN 0-415-90387-4.

6. 6↑

   VERBEEK, Peter-Paul, 2008. Cyborg intentionality: Rethinking the phenomenology of human–technology relations. Phenomenology and the Cognitive Sciences [online]. 7(3), 387-395 [cit. 2018-07-21]. DOI: 10.1007/s11097-008-9099-x. ISSN 1568-7759. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s11097-008-9099-x

7. 7↑

   BOSTROM, Nick, 2005. A History of Transhumanist Thought. Journal of Evolution and Technology. April 2005 (Vol. 14 Issue 1). Dostupné také z: https://jetpress.org/volume14/bostrom.html

8. 8↑

   VERBEEK, Peter-Paul, 2009. Ambient Intelligence and Persuasive Technology: The Blurring Boundaries Between Human and Technology. NanoEthics. 3(3), 231–242. DOI: 10.1007/s11569-009-0077-8.

9. 9↑

   BOGOST, Ian, 2010. Persuasive games: the expressive power of videogames. Cambridge, Mass: MIT Press. ISBN 9780262514880.

10. 10↑

    I antikoncepční pilulky mají však v sobě implicitní morální mediační protokol, který definuje, že užití této technologie je morální a zákonné, což není fixní, nýbrž kontextuální a sociokulturně ovlivněná charakteristika. Zde je příklad spolukonstituce společnosti a technologie: bez zákonů a morálních nepsaných pravidel by tato technologie nemohla být tak masově rozšířená, zároveň je nepochybné, že její osvobozující vliv na život žen byl více než patrný.

11. 11↑

    VERBEEK, Peter-Paul, 2009. Ambient Intelligence and Persuasive Technology: The Blurring Boundaries Between Human and Technology. NanoEthics. 3(3), 231–242. DOI: 10.1007/s11569-009-0077-8, s. 238.

12. 12↑

    ROSENBERGER, Robert a Peter-Paul VERBEEK, 2015. Postphenomenological investigations: essays on human-technology relations. Lanham: Lexington Books. ISBN 978-0739194362, s. 25.

13. 13↑

    GHEDINI, F., 2011. The Illusion of Ambiguity: from Bistable Perception to Anthropomorphism[online]. [cit. 2018-07-26]. 10.13140/RG.2.1.3276.3763. PhD Thesis. Scuola Superiore Sant'Anna. Vedoucí práce Massimo Bergamasco, Semir Zeki.

14. 14↑

    VERBEEK, Peter-Paul, 2015a. Toward a Theory of Technological Mediation: a Program for Postphenomenological Research. BERG, Jan Kyrre, o FRIIS a Robert P. CREASE. Technoscience and postphenomenology: the Manhattan papers. Lanham, MD: Lexington Books, s. 189-204. ISBN 978-0-7391-8961-0.

15. 15↑

    VERBEEK, Peter-Paul, 2015b. Beyond interaction: a short introduction to. In: Interactions. 22(3), s. 26-31. DOI: 10.1145/2751314. ISSN 10725520. Dostupné také z: http://dl.acm.org/citation.cfm?doid=2767137.2751314, s. 28, mé zvýraznění.

Literatura

9 zdrojů

• BOGOST, Ian, 2010. Persuasive games: the expressive power of videogames. Cambridge, Mass: MIT Press. ISBN 9780262514880.
• BOSTROM, Nick, 2005. A History of Transhumanist Thought. Journal of Evolution and Technology. April 2005 (Vol. 14 Issue 1). Dostupné také z: https://jetpress.org/volume14/bostrom.html
• GHEDINI, F., 2011. The Illusion of Ambiguity: from Bistable Perception to Anthropomorphism[online]. [cit. 2018-07-26]. 10.13140/RG.2.1.3276.3763. PhD Thesis. Scuola Superiore Sant'Anna. Vedoucí práce Massimo Bergamasco, Semir Zeki.
• HARAWAY, Donna, 1991. A cyborg manifesto: science, technology, and socialist-feminism in the late twentieth century. HARAWAY, Donna. Simians, cyborgs, and women: the reinvention of nature. New York: Routledge, s. 149-181. ISBN 0-415-90387-4.
• ROSENBERGER, Robert a Peter-Paul VERBEEK, 2015. Postphenomenological investigations: essays on human-technology relations. Lanham: Lexington Books. ISBN 978-0739194362.
• VERBEEK, Peter-Paul, 2008. Cyborg intentionality: Rethinking the phenomenology of human–technology relations. Phenomenology and the Cognitive Sciences [online]. 7(3), 387-395 [cit. 2018-07-21]. DOI: 10.1007/s11097-008-9099-x. ISSN 1568-7759. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s11097-008-9099-x
• VERBEEK, Peter-Paul, 2009. Ambient Intelligence and Persuasive Technology: The Blurring Boundaries Between Human and Technology. NanoEthics. 3(3), 231–242. DOI: 10.1007/s11569-009-0077-8.
• VERBEEK, Peter-Paul, 2015a. Toward a Theory of Technological Mediation: a Program for Postphenomenological Research. BERG, Jan Kyrre, o FRIIS a Robert P. CREASE. Technoscience and postphenomenology: the Manhattan papers. Lanham, MD: Lexington Books, s. 189-204. ISBN 978-0-7391-8961-0.
• VERBEEK, Peter-Paul, 2015b. Beyond interaction: a short introduction to. In: Interactions. 22(3), s. 26-31. DOI: 10.1145/2751314. ISSN 10725520. Dostupné také z: http://dl.acm.org/citation.cfm?doid=2767137.2751314

FERENC, Jakub, 2026. Postkognitivistické HCI: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie (13. část). Online. jakubferenc.cz. Dostupné z: https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-verbeekovy-vztahy-kyborga-a-imerze-hlavni-koncepty-postfenomenologie-13-cast/.

Ferenc, J., “Postkognitivistické HCI: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie (13. část)”, jakubferenc.cz (4 November 2026), URL = <https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-verbeekovy-vztahy-kyborga-a-imerze-hlavni-koncepty-postfenomenologie-13-cast/>.

@misc{ferenc2026postkognitivisticke,
  author = {Ferenc, Jakub},
  title = {Postkognitivistické HCI: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie (13. část)},
  year = {2026},
  howpublished = {jakubferenc.cz},
  url = {https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-verbeekovy-vztahy-kyborga-a-imerze-hlavni-koncepty-postfenomenologie-13-cast/}
}