Teoretik Benjamin Bratton, pohybující se na pomezí designu, umění a filosofie, ve své knize The Stack: On Software and Sovereignty1 navrhuje, že rozmach všudypřítomné výpočetní techniky, senzory internetu věcí, cloudová úložiště, rozšířená a virtuální realita, interface, chytrá města, ale také elektrické sítě, zdroje přírodních zásob, stát, privatizace státních služeb nejsou disparátní objekty a procesy našeho světa, ale tvoří komponenty náhodné megastruktury výpočetního systému planetárního měřítka, kterou Bratton nazývá Zásobník (také Stock, v angličtině The Stack). Bratton si vypůjčil terminologii z informatiky. V architektuře sítí se používají zásobníky protokolů TCP/IP a model vrstev OSI jako užitečné abstrakce konkrétního hardwaru a softwaru, které definují komunikaci mezi hierarchií vrstev pomocí aplikačních rozhraní (API) a protokoly pro komunikaci vrstev mezi různými zařízeními. Brattonův Zásobník se skládá ze sedmi vzájemně provázaných vrstev: Země, Cloudu, Města, Sítě, Adresy, Interface a Uživatele. Zásobník lze vidět jako sociotechnickou asambláž, a kromě komputačních elementů se také skládá ze společenských, lidských a konkrétních (zdroje energie, budovy, města, empatie a nepřátelství, gesta) sil. Systém je složený z komplexních vztahů mezi infrastrukturou, lidmi a přístroji, ale zároveň je velmi fyzicky přítomný – ke svému provozu potřebuje značný přísun minerálů a kovů, takže zásadně ovlivňuje životní prostředí2,3. Pro Brattona má Zásobník vliv na politickou geografii a moderní soudnictví; nabývá funkce arbitra, který často na základě algoritmů rozhoduje a podrývá autority a suverenity států, které byly načtnuty po vestfálském míru, neboť překračuje státní hranice a skládá se z platforem transnacionálních organizací jako Google, Microsoft, Apple apod. Sám Zásobník není platformou, ale meta-technologií nebo meta-platformou, která bez jednoznačně daného centralizovaného bodu se blíží nikým nehlídané a autonomní síle. Bratton v knize opakovaně upozorňuje na to, že Zásobník nevznikl cíleným designem, naopak náhodnou a postupnou amalgamací sociálního a technologického vývoje. Bratton poznamenává, že Zásobník, tato děsivá i mocná struktura, s námi nejspíše zůstane a stává se zároveň designovým podkladem a spekulativní fikcí toho, jak vhodně potenciál Zásobníků apropriovat pro jeho budoucí, již vědomé designování.
Na pomyslném vrcholu hierarchické topologie Zásobníku „sedí“ poslední vrstva Uživatele, kterou Bratton chápe jako jakoukoli živou i neživou adresovatelnou entitu nebo aktéra schopné iniciovat a přijímat vstupy a výstupy vždy procházející všemi vrstvami Zásobníku. Vedle člověka jako prototypického uživatele Bratton zmiňuje i stroje, boty, zvířata i tzv. uživatelské infrastruktury a asambláže, pod kterými si lze představit další sociotechnické systémy vystupující jako jedna entita; například uživatelé mobilního operačního systému Android vystupují jako jednotlivé uzly v rozlehlé, masivně distribuované platformě, která cítí, vidí, sleduje a třídí4. Uživatel není definován nějakou svou esencí nebo sadou fixních atributů, ale svou rolí a připojením v Zásobníku. Tím se nutně komplikuje návrh technologií orientovaných na uživatele (user-centred design, human-centred design). Uživatel se totiž stává zcela novým designovým problémem, neboť přesahuje tradiční představu uživatele jako člověka. Pro Brattona i neživé objekty vykazují formu agence, nejedná se o intencionalitu subjektu ve striktním slova smyslu, ale obecnou schopnost interagovat se Zásobníkem5.
Analýza Interface vrstvy
Jakým způsobem Uživatel přistupuje k prostředkům nižších vrstev Zásobníku? Přestože Zásobník je složen z reálných věcí, jeho komplexita znemožňuje člověku chápat či vnímat celou jeho totalitu. Pro tento účel přichází na řadu vrstva Interface a to, čemu Bratton říká „síla estetické abstrakce“ představující koherentní (nejen) vizuální podobu dalších vrstev, která zpřístupňuje a dělá vrstvy Země, Cloudu, Města a Adresy srozumitelnými6. Interface vrstva slovníkem informatiky komprimuje do vizuálních nebo jinak objektivně vnímatelných formátů, spojuje a odpojuje vrstvy Uživatele a Adresy. Interface pro Brattona není jen standardní grafické uživatelské rozhraní (GUI), ale obecně „strukturace spojů a okrajů v dané formě nebo poli [...] interface je jakýkoli bod kontaktu mezi dvěma komplexními systémy, které řídí podmínky výměn mezi těmito systémy [...] interface je linií, která spojuje dvě věci dohromady, nebo linií, která je drží od sebe“7.
Vrstva Interface překládá mezi vrstvou Uživatele a ostatními vrstvami tím, že limituje reálnou komplexitu Zásobníku a nabízí pro uživatele jen relevantní a vnímatelné akce a afordance; pokud by nedocházelo ke komprimaci a redukci, vrstva Interface by musela re-prezentovat všechny další vrstvy v poměru jedna ku jedné, čímž by ztratila tato vrstva svůj význam, neboť vrstvy mají být užitečnou abstrakcí. Proto musí interface být určitým shrnutím a limitou, která redukuje a zjednodušuje komplexní systémy tak, aby je mohli lidé používat8. Pro Brattona představuje vrstva Interface (i interface obecně) druh diagramatické mapy, která vizualizuje předchozí vrstvy sítě; je médiem mezi lidmi, věcmi a technologickými vrstvami Zásobníku. Interface je tak syntetický obraz-mapa s vlastností interfaciality, kterou Bratton označuje schopnost překládat sadu potenciálních akcí do interaktivního vizuálního nástroje; na rozdíl od klasické read-only mapy má interface moc ovlivňovat a měnit to, co reprezentuje.
Dostáváme se opět k otázce, která byla v této práci položena: co přesně interface reprezentuje? Jelikož je syntetickým obrazem, vytváří něco nového, co předtím nemělo a ani nemohlo mít reprezentaci, co nebylo dostupné lidskému vnímání; interface je zpřítomněním sociotechnické asambláže, avšak nikoli mimetickou metodou imitace. Mimesis jako nejstarší teorie reprezentace v teorii umění naznačuje, že něco má svou formu a úkolem mimetické reprezentace je co nejvěrněji napodobit předem existující předlohu. Interface ale nemá co napodobovat, není pouhým oknem na již existující realitu, neboť je to právě interface, který je prvotní (re)prezentací něčeho, co bylo dosud nereprezentovatelné — sociotechnická asambláž Zásobníku překračovala naše smysly, není možné ji pojmout v celé její totalitě, není empirickým objektem.
Zde podle mého přichází na řadu vhodná analogie k analýze ekonomického systému. Nick Srnicek v eseji Po proudu neoliberalismu: Politická estetika v době krize nazývá kapitalismus ne-objektem. Ekonomika podle Srniceka není „objektem přístupným přímému vnímání“, neboť je „distribuována v čase a prostoru a ve své eklektické asambláži zahrnuje [...] biologické potřeby, přírodní zdroje, technologické infrastruktury [...] nechybějí zpětné vazby [...] a v neposlední řadě produkuje nově vznikající účinky, které nelze redukovat na jednotlivé složky“9. Pro překonání kognitivní a smyslové komplexity tak složitých a masivně distribuovaných ne-objektů, jako je ekonomika nebo třeba Brattonův Zásobník, navrhuje Srnicek se inspirovat novou estetikou digitálního umění a konkrétně estetikou rozhraní (interface), které může sloužit jako kognitivní mapa jinak nereprezentovatelného celku.
Nick Srnicek si vypůjčuje pojem „kognitivního mapování“ od teoretika Fredrica Jamesona, který kognitivní mapování definuje jako „situační reprezentaci na straně individuálního subjektu širšího a prakticky nereprezentovatelného celku [...]“10. Kognitivní mapa je dobře známý koncept z psychologie a kognitivní vědy, kterým se obecně označuje mentální konstrukt používaný k porozumění a pochopení okolního prostředí. Kitchin11 ve svém článku analyzuje dostupné články o kognitivním mapování a cituje Cohena, který popisuje kognitivní mapování jako „kognici o místě“, čímž myslí „spojení prostorových a sociálních informací a porozumění fyzickální a sociální povaze prostředí ve vztahu ke [...] kognitivnímu fungování“12.
Srnicekova motivace pro užití estetiky interface jakožto extenze lidských smyslů je v první řadě politická: snaží se načrtnout způsob, jak apropriací digitální technologie a reprezentací ekonomických procesů v reálném čase by bylo možné oživit socialistickou alternativu centralizovaného kybernetického plánování k tržní neoliberální ekonomice.
Použitím příkladu Nicka Srniceka a jeho analýzy nutnosti najít interface-kognitivní mapu k ekonomickému systému chci poukázat na to, jak problém interface vyvstává i v relativně vzdálených tématech: nejen pro levicový aktivismus jeden z hlavních problémů dnešní informační, síťové, technologicky mediované doby prožívané v sociotechnické megastruktuře typu Zásobníku je nutnost vyznat se ve světě komplexních technologických (ne)objektů. Interface nabízí metodu redukce komplexity a extenze našich smyslů pro interakci s jinak nereprezentovatelným komplexním a dynamickým sociotechnickým světem. Obecněji řečeno, interface zakrývá realitu a místo ní nám poskytuje pro interakci se světem sadu vizuálních, zvukových, taktilních či jiných afordancí. Čím více bude svět sociotechnického charakteru, tím méně absurdní se bude zdát, že svět se nám jeví právě jako interface a sada afordancí, skrze které se „připojujeme“ ke světu a svět k nám. Zde je potřeba připomenout Brattonův apel: interface není Zásobník samotný. Podobně interface technického objektu je jen pomyslný vrchol ledovce zakrývající (socio)technicitu a komplexitu různorodých infrastruktur.
Shrnutí
Vybraní novomediální teoretici považují média za jakékoli informační a komunikační technologie, které umožňují a strukturují komunikaci. Fenomenologicky orientovaný filosof Miroslav Petříček se shoduje s postfenomenologickou analýzou technologie, že technologie jako médium zakrývá a deformuje náš vztah ke světu. Novomediální teorie souhlasí s postfenomenologií také v kritice mýtu transparentnosti a neutrality technologie (médií). Van Loon komentuje, že médium je třetí stranou mezi dvěma nekompatibilními stranami.
Lev Manovich zavedl termín „kulturní interface“, aby popsal, jak interface zprostředkovává vztah mezi kulturní a počítačovou vrstvou společnosti. Tento proces Manovich zařazuje mezi své principy nových médií jako pátý princip „transkódování“.
Deuze argumentuje, že žijeme uvnitř médií a jsme odsouzeni k technologické zprostředkovanosti světa. Podle Deuzeho nám uniká, co s námi technologie dělají a také to, že technologie jsou součástí rozsáhlé sítě infrastruktur. Hlavní přístup k těmto „hloubkám“ technologie je prostřednictvím interface. Analýzu myšlenek Deuzeho zakončuji tím, že nelze studovat společnost bez prozkoumání efektů technologie a specificky interface na naše každodenní životy.
Nakonec Benjamin Bratton popisuje to, co všem doposud víceméně unikalo: pod nánosem technologií, sítí, internetu věcí se vynořila náhodná celoplanetární megastruktura, kterou nazývá Zásobník. Prozkoumáním této megastruktury Bratton argumentuje, že naše planeta se proměnila na sociotechnickou asambláž, do které máme přístup pouze prostřednictvím jedné z vrstev Zásobníku, pomocí vrstvy Interface. Vrstva Interface a obecně interface redukují komplexitu Zásobníku a poskytují uživateli především relevantní informace a afordance. Podle Brattona je interface „estetickou abstrakcí“ dalších vrstev, je syntetickým obrazem-mapou, která překládá „potenciální akce“ do „interaktivního nástroje“. Interface metaforou vrcholu ledovce zpřítomňuje, co bylo doposud nereprezentovatelné.
Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah — moje diplomová práce (Univerzita Karlova, 2018) ve 20 částech:
- 1. část: Předmluva a úvod
- 2. část: Současný informační svět jako problém pro HCI
- 3. část: První průkopníci HCI: Bush, Licklider, SAGE a Engelbart
- 4. část: Stručná historie a teorie interakce: elektrické, symbolické a textové interakce
- 5. část: Grafické interakce, kulturní interface a vtělená interakce
- 6. část: Stručná konvenční historie HCI a paradigmatické vlny
- 7. část: Kognitivismus a kognice v HCI
- 8. část: Kritika kognitivismu: Norman, Dreyfus, Winograd a Flores, Suchman
- 9. část: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl
- 10. část: Martin Heidegger a analýza prostředků
- 11. část: Znak, hermeneutika a metafyzika přítomnosti
- 12. část: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie
- 13. část: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie
- 14. část: Rozšířená kognice
- 15. část: Distribuovaná kognice
- 16. část: Technologie v novomediální teorii a konvergence médií
- 17. část: Svět médií
- 18. část: Planetární komputace, The Stack a interface — právě čtete
- 19. část: Interface jako sociotechnický vztah — vyjde 22.11. 2026
- 20. část: Závěr — vyjde 25.11. 2026
Poznámky
12 poznámek- 1↑
BRATTON, Benjamin H., 2015. The stack: on software and sovereignty. Cambridge, Massachusetts: The MIT press. Software studies. ISBN 9780262029575.
- 2↑
BRATTON, Benjamin H., 2015. The stack: on software and sovereignty. Cambridge, Massachusetts: The MIT press. Software studies. ISBN 9780262029575, s. 33.
- 3↑
DROZD, Václav, 2016. Objektově orientovaná politická teorie?: Přínos objektově orientované filosofie pro politickou teorii. Praha. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Ondřej Slačálek, Ph.D, s. 58.
- 4↑
BRATTON, Benjamin H., 2015. The stack: on software and sovereignty. Cambridge, Massachusetts: The MIT press. Software studies. ISBN 9780262029575, s. 492.
- 5↑
Připomeňme si zde technologickou agenci a schopnost ovlivňovat člověka, kterou vidíme v teorii sítí aktérů a také postfenomenologické analýze technologie. Slovníkem kybernetiky, který si Bratton vypůjčuje, lze říct, že neživé objekty se v megastruktuře Zásobníku mění z pasivních senzorů na aktivní efektory.
- 6↑
BRATTON, Benjamin H., 2015. The stack: on software and sovereignty. Cambridge, Massachusetts: The MIT press. Software studies. ISBN 9780262029575, s. 109–115.
- 7↑
BRATTON, Benjamin H., 2015. The stack: on software and sovereignty. Cambridge, Massachusetts: The MIT press. Software studies. ISBN 9780262029575, s. 483, zvýraznění v originále.
- 8↑
BRATTON, Benjamin H., 2015. The stack: on software and sovereignty. Cambridge, Massachusetts: The MIT press. Software studies. ISBN 9780262029575, s. 485.
- 9↑
SRNICEK, Nick, 2015. Po proudu neoliberalismu: Politická estetika v době krize. JANOSČÍK, Václav. Objekt. Praha: Kvalitář, s. 107-136. ISBN 978-80-260-8639-0, s. 109.
- 10↑
JAMESON, Fredric, 1991. Postmodernism, or, The cultural logic of late capitalism. London: Verso. Post-contemporary interventions. ISBN 0-86091-537-9.
- 11↑
KITCHIN, Robert M., 1994. Cognitive maps: What are they and why study them?. Journal of Environmental Psychology [online]. 14(1), 1-19 [cit. 2018-03-03]. DOI: 10.1016/S0272-4944(05)80194-X. ISSN 02724944. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S027249440580194X
- 12↑
Citováno v: KITCHIN, Robert M., 1994. Cognitive maps: What are they and why study them?. Journal of Environmental Psychology [online]. 14(1), 1-19 [cit. 2018-03-03]. DOI: 10.1016/S0272-4944(05)80194-X. ISSN 02724944. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S027249440580194X
Literatura
5 zdrojů- BRATTON, Benjamin H., 2015. The stack: on software and sovereignty. Cambridge, Massachusetts: The MIT press. Software studies. ISBN 9780262029575.
- DROZD, Václav, 2016. Objektově orientovaná politická teorie?: Přínos objektově orientované filosofie pro politickou teorii. Praha. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Ondřej Slačálek, Ph.D.
- JAMESON, Fredric, 1991. Postmodernism, or, The cultural logic of late capitalism. London: Verso. Post-contemporary interventions. ISBN 0-86091-537-9.
- KITCHIN, Robert M., 1994. Cognitive maps: What are they and why study them?. Journal of Environmental Psychology [online]. 14(1), 1-19 [cit. 2018-03-03]. DOI: 10.1016/S0272-4944(05)80194-X. ISSN 02724944. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S027249440580194X
- SRNICEK, Nick, 2015. Po proudu neoliberalismu: Politická estetika v době krize. JANOSČÍK, Václav. Objekt. Praha: Kvalitář, s. 107-136. ISBN 978-80-260-8639-0.