Postkognitivistické HCI: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie (12. část)

Postfenomenologie

Úvod

Postfenomenologie je stylem filosofické analýzy ve studiích vědy a technologie¹, která patří k současným přístupům ve filosofii techniky a našla si i místo v HCI, respektive interakčním designu². Jejím zakladatelem je americký filosof Don Ihde a mezi jeho přední následovatele se řadí holandští akademici při University of Twente, v čele s Peter-Paul Verbeekem. Jedním z hlavních programových bodů postfenomenologie je zachovat Heideggerův důraz na prožívání Dasein v reálném světě, ale také vypracovat sofistikovanější a aktuálnější analýzu různorodých typů vztahu člověka a technologie. Postfenomenologie se ptá, jakou roli hraje technologie během každodenních okamžiků našich životů, jak technologie ovlivňuje naši existenci a vztah ke světu a v neposlední řadě, jak technologie ovlivňuje způsoby, kterými svět poznáváme³.

Zatímco Heidegger psal o technologii jako o všeobjímající abstraktní síle, která přeměňuje svět na zásobárnu zdrojů a energie, postfenomenologie se snaží být blíže konkrétním technologím a jejich empirickou analýzou čerpat inspiraci pro teoretické bádání. Právě svým důrazem na zkoumání existujících technologií je postfenomenologie nejen filosofií techniky (philosophy of technology), ale i filosofií „z“ techniky (philosophy from technology). Ambicí této sekce není reprezentovat celé spektrum akademiků věnujících se postfenomenologii. Chci se zaměřit především na hlavní myšlenky knihy Dona Ihdeho Technology and the lifeworld: from garden to earth⁴, která položila základ postfenomenologie jako přístupu k filosofii techniky, jenž fenomenologicky analyzuje vztah člověka a technologie. Ihdeho myšlenky doplním o výzkum současného holandského filosofa techniky a Ihdeho následovníka Peter-Paul Verbeeka.

Heidegger versus postfenomenologie

Předtím než Heidegger publikoval svou esej Otázka techniky, technologie byla v tradici Karla Jasperse, Jacques Ellula i dříve Karla Marxe pojímána jako element, který odcizuje člověka od jeho přirozenosti. Technologie navíc nepředstavovala pro filosofii dostatečně zajímavé téma, neboť byla a v mnoha ohledech je stále považována za epifenomén vědy, pouze výsledkem aplikace vědeckých teorií a poznatků⁵. Heidegger toto změnil, když technologii přiřadil ontologický primát před vědou, tedy technologii chápal jako něco, na čem jsou vědy závislé. Z dosavadní analýzy fenomenologie jsme se dobrali k tomu, že náš přístup ke světu je ve formě hermeneutické interpretace. V Otázce techniky se Heidegger nezabývá obecným způsobem, jak Dasein přistupuje ke světu, nýbrž jakým způsobem vztah ke světu je modifikován technologií. Pro Heideggera je esencí technologie něco, co není vůbec technologického (techniky) charakteru, je to ustanovující zjednávání nebo „onen vymáhavý nárok, který člověka soustřeďuje k tomu, aby to, co se odkrývá, zjednával jako použitelný stav zásob“⁶. Jinak řečeno, spíše než mnoho různorodých technologií vidí Heidegger jednu „Technologii“, která má pouze jeden mod, jakým způsobem nás propojuje se světem. A tento vztah je ryze negativní. Ihde tuto negativitu a monotónnost Heideggerovy analýzy technologie odmítá. Místo toho navrhuje, že pokud se podíváme na existující technologie, můžeme z nich vyvodit, že existuje mnohem více způsobů, kterými nám technologie zpřístupňují svět.

Právě tyto způsoby se Ihde⁷ rozhodl prozkoumat ve své dobře známé analýze vztahů člověka a technologie. Pokud jsem dříve psal, že jedním z cílů fenomenologie je odkrýt vztah mezi objekty intencionality a naším mentálním prožíváním těchto objektů⁸, tento vztah je pro Ihdeho taktéž počáteční jednotkou fenomenologické analýzy. Ta nenahrazuje psychologii, ale podle Ihdeho si dělá mnohem větší ontologické nároky, jež vycházejí z Heideggerovy analýzy Bytí, kterou Ihde identifikuje jako „relativistickou ontologii“⁹ a nikoli ve smyslu relativismu, ale toho, jakou roli hrají relace (vztahy) v perspektivě našeho vnímání určitých situací. Ihde nazývá fenomenologii „relativistickou vědou“, neboť pokud hlavní jednotkou analýzy fenomenologie je naše zkušenost, je to právě obsah této zkušenosti, ve které podle Ihdeho a Verbeeka¹⁰ musíme hledat vztah člověka a světa. Verbeek dodává, že Ihde analyzuje lidskou zkušenost specificky ve smyslu percepce, kde ve zkušenosti jako percepci se svět a lidský subjekt propojují takovým způsobem, že dochází chvilkově k zaniknutí karteziánského dualismu subjekt-objekt, neboť subjekt a objekt jsou v tomto okamžiku neoddělitelně provázané¹¹.

Ihde se zaměřením na percepci mnohem více blíží Husserlovi, spíše než Heideggerovi, ale i tak uznává, že kultura i historie hrají roli v naší percepci. I proto Ihde rozděluje percepci na mikropercepci a makropercepci. Mikropercepcí myslí bezprostřední senzorické vnímání světa pomocí pěti základních lidských smyslů, kdežto makropercepcí Ihde rozumí kulturní nebo hermeneutickou percepci, tedy percepci, ve které je zahrnutá interpretace senzorických dat na základě situovaného, sociálního a kulturního kontextu. Ihde tímto podle mého názoru „syntetizuje“ Husserla a Heideggera, neboť si uvědomuje, že sice rozdělení na „mikro“ a „makro“ slouží pro analytický popis těchto způsobů percepce, které se liší, ale jsou navzájem provázané takovým způsobem, že jedna bez druhé není možná¹². Úkol, který si Ihde vytyčil, je tak fenomenologicky prozkoumat, jak se percepce transformuje, když do ní nějakým způsobem zasahuje technologie. Ihdeho příspěvek do fenomenologie vztahu člověk-technologie jsou definice čtyř vztahů: vtělený, hermeneutický, vztah alterity a pozadí.

Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie

Vztah vtělený

Mezi nejběžnější způsoby používání technologie patří, když se technologie stane zdánlivě přirozenou součástí naší percepce, a to i přesto, že objektivně stojí mezi námi a objektem našeho vnímání. Ihde uvádí příklady, které se zaměřují na transformaci především optických smyslů, například dioptrické brýle nebo od dob Galilea použití dalekohledu. Úspěšnost vtělenosti vztahu s technologií spočívá v tom, jak dobře dokáže zamaskovat sebe sama a odebrat se do pozadí naší percepce. Proto jedna z důležitých vlastností, podle které můžeme posoudit úroveň vtělenosti, je transparentnost technologie. Ihde ale zároveň dodává, že důraz na optické technologie nevyčerpává kompletně vtělený vztah. Například slepecká hůl nebo naslouchátko se stávají po krátkém zaučení symbiotickou součástí našeho každodenního prožívání.

Ve vtěleném vztahu s technologií můžeme vidět nepopiratelný vliv Heideggera a jeho analýzy prostředků. Vždyť vtělený vztah velmi podrobně kopíruje Heideggerův koncept příručního (ready-to-hand) jsoucna, které se také drží v pozadí a je pouze prostředkem k reálnému cíli člověka, tedy díla neboli práce, které člověk chce dosáhnout. Ihde ve své vlastní analýze Heideggerova příručního jsoucna souhlasí, že technologické objekty neexistují samy o sobě, ale vždy jsou svými funkcemi a významy vázány na kontext použití¹³.

Touha po absolutní symbióze mezi technologií a člověkem vyžaduje, co Ihde nazývá požadavkem „totální transparentnosti“¹⁴. Tento požadavek ale v sobě obsahuje paradox. Na jednu stranu má technologie být zcela transparentní a vymizet z perceptuálního pole tak, aby uživatel technologie nepostřehl, že technologii používá. Na druhou stranu ale při každém použití technologie člověk touží po přidané moci, která transformuje jeho percepci novým a užitečným způsobem. Ihde nás nabádá, abychom si představili dokonalý technologický výrobek – oblečení, které dosáhlo dokonalé funkční i vizuální transparentnosti, a to tak, že jej na sobě nepocítíme, není vidět, že jej nosíme, a je maximálně prodyšné. Reálný výsledek nošení takového transparentního oblečení by byl, že bychom se skutečně cítili, jako kdybychom toto oblečení na sobě neměli. I když by se v tomto myšlenkovém experimentu jistě jednalo o vrchol aplikace vědeckého a inženýrského snažení, k čemu by takové oblečení bylo? Ve skutečnosti naše touha není namířena k plné transparenci, ale, jak tvrdí Ihde, „kvazi-transparenci“, protože zároveň chceme, aby technologie nás při použití transformovala, přidala nám schopnosti a kapacity jednat tak, jak by to bez ní nebylo možné.

Ihde v tomto bodě dosahuje pro tuto práci důležitého poznání: technologie nikdy není plně transparentní a neutrální, ale vždy transformuje. Během transformace se staví mezi nás a svět a zprostředkovává nám vztah ke světu jako médium, právě proto, aby se stala extenzí našeho těla a schopností. Transformace v podobě extenze našich schopností je však logicky doprovázena redukcí toho, co nám technologie může nabídnout. Extenzí totiž zamýšlíme určitou amplifikaci jednoho smyslu, dovednosti nebo schopnosti jednat. I v případě plně imerzivního systému virtuální reality, která by byla navíc napojena na náš mozek a simulovala signály pro všechny smysly, bychom mohli jednoduše najít to, co redukuje: prožívání reálného světa. Tuto strukturu amplifikace/redukce, kterou můžeme nalézt i u Ihdeho jako jednu z metod (post)fenomenologického zkoumání technologie, lze aplikovat nejen na úrovni Ihdeho mikropercepce, ale také makropercepce. V takovém případě se ptáme, co uvedení technologie do společnosti transformuje, amplifikuje a redukuje. Zde se projevuje užitečná až nezbytná empirická orientace postfenomenologie, neboť reálné efekty technologie na základě (post)fenomenologické analýzy počínaje Heideggerem a jeho hermeneutickým přístupem ke světu nemůžeme jinak zjistit.

Ihde ve své knize (1990) schematizuje své vztahy člověk-technologie pomocí níže uvedených „postfenomenologických rovnic“ složených z proměnných Já, technologie, svět a operátorů horizontální linky, která znázorňuje sloučení dvou a více proměnných. Šipka určuje, odkud kam směřuje (lidská) intencionalita.

Ve schematickém znázornění lze vidět i schéma bezprostřední percepce, kterým Ihde nepopírá hermeneutickou interpretaci, jak byla navržena Heideggerem jako univerzální mod kognice, nýbrž pouze fakt, že technologie nijak nezprostředkovává vztah ke světu a člověk používá pouze své přirozené tělesné a senzorické funkce:

bezprostřední percepce: Já---Svět (percepce nemediovaná technologií)

mediovaná percepce: Já---technologie---svět

Vtělený vztah pak označuje jako sloučeninu člověka a technologie, která jako jeden celek interaguje se světem:

vtělený vztah: (Já-technologie) ---> svět

Vztah hermeneutický

Hermeneutický vztah patří po vtěleném k dalšímu vztahu, ve kterém technologie stojí mezi námi a světem a mediuje ke světu přístup. Na rozdíl od vtěleného vztahu ale zde nepožadujeme po technologii, aby byla transparentní. Naopak poskytuje pro nás vnímatelnou reprezentaci části světa. Protože tuto informaci musíme nějakým způsobem „číst“, vyžaduje od nás toto čtení interpretaci. I když jsme se již u Heideggera a Gadamera setkali s vyzdvižením hermeneutické metody z biblických a literárních věd na úroveň obecného modu přístupu ke světu, Ihde rozeznává hermeneutický vztah ke světu prostřednictvím mediující kapacity technologie pouze jako jeden z možných. Verbeek¹⁵ dodává, že v hermeneutickém vztahu svět nevnímáme skrze technologii, ale s její pomocí získáváme informaci, kterou bychom jinak tělesnými a senzorickými smysly nikdy nebyli schopni vnímat: například na desetinné místo přesnou teplotu vzduchu v místnosti, ve které se právě nacházíme. Proto teploměr, který je vhodným kandidátem na technologii, se kterou máme hermeneutický vztah: teploměr nám ukazuje ve vizuálně-textové formě informaci o stavu světa kolem nás. Způsob, kterým rozšiřuje teploměr naše kapacity, není vyšší přesnost senzorických nebo tělesných funkcí, ale poskytnutí informace a možností ovládání něčeho, k čemu za normálních okolností nemáme přístup.

Ihde¹⁶ dodává, že technický problém hermeneutického vztahu leží v tzv. „konektoru“ mezi instrumentem (teploměrem) a referentem (stav světa). Čtení instrumentu se podobá čtení textu, a proto hlavní úskalí designu či konstrukce instrumentu je, jak vhodně zkonstruovat instrument, tak, abychom jej byli schopni správně číst (používat) a aby jeho „konektor“ vhodně referoval ke svému referenčnímu objektu.

Problém konektoru se velmi podobá, a snad i rovná, problému designu interface technologie. Především digitální technologie operuje ve svých interních mechanismech na bázi binární soustavy, která je dnes pro běžného uživatele nepoužitelná. Co je potřeba? Určitá forma re-prezentace, která změť jedniček a nul promění na něco, co je pro člověka fenomenologicky uchopitelného a užitečného, co dokáže „číst“ a čím dokáže ovládat technologickou asambláž. Podobně jako v sekci historie a teorie interakce, je i zde nutné připomenout, že konektor-interface v hermeneutickém vztahu k technologii není isomorfickou reprezentací reality jako například fotografie, konektor-interface totiž realitu transformuje, překládá mezi nekompatibilními komponentami (vzpomeňme si na Engelbartovu teorii interface) technologického systému, a tím vytváří realitu novou, kterou bude uživatel považovat za bránu k funkcím technologického systému nebo Heideggerův znak, jenž v sobě shromažďuje a syntetizuje celek poukazů.

Ihde schematizuje hermeneutický vztah následovně:

hermeneutický vztah: Já ---> (technologie-svět)

V tomto případě interagujeme nikoli se světem, ale se syntetickým hybridem technologie-svět, neboť re-prezentace světa neodkazuje k něčemu existujícímu, nýbrž konektor-interface a designér nám představují pouze určitý úsek světa, který můžeme ovládat podle předem připravených možností. Jelikož ale stále hovoříme o „hermeneutice“, po následování Heideggera a Gadamera víme, že reálné funkce a významy připisované tomuto vztahu nejsou determinujícím dílem designéra, ale vznikají až v momentu interakce.

Verbeek¹⁷ komentuje, že hermeneutický i vtělený vztah jsou opačné extrémy na spektru toho, jak technologie dokáže mediovat náš vztah ke světu. Zatímco vtělený vztah zanechává svět zdánlivě nepozměněný, hermeneutický vztah amplifikuje a redukuje svět takovým způsobem, že vytváří realitu zcela novou a zpřístupňuje nám ji skrze konektor-interface. Důležitým faktem je však, že oba vztahy jsou i vztahem mediace a transformace reality. Pro Ihdeho technologie v těchto vztazích totiž vždy mediuje a transformuje, a pro tento atribut technologie Ihde zavedl zmiňovaný termín non-neutrality, který vyjadřuje, že technologie není determinujícím prvkem, ale zároveň ani zcela pasivní: materiální stránka nedeterminuje, ale jednoduše usměrňuje, co s technologickými objekty můžeme dělat.

Vztah alterity

V tomto vztahu technologie nám nezprostředkovává vztah ke světu, ale je sama o sobě cílem našeho zájmu, neboť k ní přistupujeme jako ke kvazi-Other, se kterým můžeme nabýt osobního a intimního vztahu. Slovo „alterita“ do filosofického diskurzu zavedl fenomenologicky orientovaný filosof Emmanuel Levinas ve své knize Totality and Infinity jako „nekonečnou diferenci, která je konkrétně vyjádřena v etickém osobním setkán퓹⁸. Vztah alterity svádí ihned myslet na nejnovější technologické výtvory, které se v posledních několika letech rozšířily do širšího vědomí veřejnosti: chatboti, hlasoví asistenti, sociální humanoidé nebo umělá inteligence objednávající automatickým telefonátem do restaurace večeři. I když tyto příklady jsou vhodné, Ihde připomíná, že intimní vztah k technologii si můžeme vybudovat i k relativně obyčejnému automobilu.

Ihde schematizuje vztah alterity následovně, kde svět nyní figuruje jako pozadí nebo kontext pro interakci s technologií, který je objektem našeho zájmu v popředí:

vztah alterity: Já ---> technologie-(-svět)

Připomeňme si, že u Heideggera se jsoucna, mezi které patří například právě technologie, stala vědomým objektem nebo „Other“ pouze v případě, když přestala plnit svou funkci tím, že se rozbila, nebyla dostupná nebo jinak ztratila transparentnost příručnosti. Objektovost technologie byla pro Heideggera negativní prvek. Pokud už jsme si technologie všimli, když ztratila svou příručnost a stala se výskytovým jsoucnem, bylo to v jakémsi vědeckém modu zkoumajícím podrobně vlastnosti objektu před námi. Nakonec již také z předchozí analýzy víme, že Heidegger pojímal technologii jako monolitickou abstraktní sílu, jejíž bytnost (esence) nebylo nic technického, což podle mého názoru dávalo filosofům bez jakéhokoli technického vzdělání lacině možnost „z křesla“ komentovat, čím technologie je a jaký má vliv na společnost.

Ihdeho (post)fenomenologie navrhuje třetí cestu, jak zkoumat alteritu technologie. Uznává, že popis výčtu charakteristik technologie je legitimní způsob, jak můžeme analyzovat technologii. Jako fenomenolog se ale zajímá o to, co můžeme říct, když alteritu technologie prožíváme. Přestože alterita technologie je ve srovnání s alteritou druhého člověka nebo zvířat pro Ihdeho o něco „slabší“, nebrání mu v tom, aby zdůraznil, že by fenomenologické zkoumání technologie se také musí zaměřit na analýzu vztahu k technologii jako k „Druhému“ na základě našeho prožívání.

Tento impulz k prožívání technologie předstihl o desítky let současný zájem oboru User Experience Design (UX design), který má sice ambivalentní, přesto úzké spojení s oborem HCI a mezi jehož hlavní oblasti zájmu patří holistické pojetí technologie a formování hedonických, estetických a prožitkových vlastností technologie¹⁹. Na rozdíl od filosofie techniky, obor UX design si vypůjčuje mnoho existujících sociologických a etnografických postupů pro zjištění toho, jak lidé reálně interagují s technologií, a na základě těchto empirických dat pak UX designéři sestavují pomocí metod person, storyboardingu, storytellingu, drátových modelů (wireframes) funkční prototypy technologie, které však opět testují v reálném kontextu použití.

Zdá se, že (post)fenomenologii a UX design spojuje důraz na prožívání během interakce s technologií a nutnost validovat veškeré nápady a hypotézy empirickým výzkumem toho, jak se konkrétní technologie používá v reálném kontextu.

Vztah pozadí

Poslední vztah Ihde zavádí pro situace, kdy technologie je mimo naše perceptuální pole, přesto nás ale ovlivňuje tím, že formuje pozadí nebo kontext, ve kterém se pohybujeme. Technologie se v tomto případě podobá více tomu, co lze nazvat technologickou infrastrukturou, neboť jednotlivé technologické objekty fungují především díky internetové konektivitě a své příslušnosti k rozsáhlejší síti technologických objektů a systémů. S technologií v tomto vztahu neinteragujeme přímo, ale technologie většinou automaticky reaguje na naše chování v prostředí.

Verbeek²⁰ vysvětluje, že ve vztahu pozadí se nejedná o vztah k technologii samotné nebo o vztah ke světu, ale technologie na pozadí prožívání světa formují. I tento vztah má své schéma:

vztah pozadí: Já (-technologie/svět)

V posledních letech je trendem dělat všechny součásti našich životů „chytrými“ tím, že běžné domácí elektrospotřebiče jsou obdařené procesorem, softwarem a připojením k internetu. Od chytrých telefonů jsme již v době chytrých domů, kdy je možné z práce pomocí mobilní aplikace naprogramovat chování většiny částí domácností. Mnoho ze spotřebičů obsahuje senzory, které dle nastavení a vestavěných algoritmů vyhodnocují okolí, na které reagují příslušnými činnostmi. Vzpomeňme si na Marka Weisera, zakladatele všudypřítomné výpočetní techniky a „klidné technologie“, který předpovídal, že se technologie budou vytrácet a dělat vše nutné na pozadí bez našeho zásahu nebo vědomí: „Nejopravdovější technologie jsou ty, které se vytrácejí. Samy se vplétají do tkaniva všedního života, dokud od něj nejsou k nerozeznán퓲¹. I v tomto vztahu Ihde upozorňuje, že technologie vykazuje svou vlastnost non-neutrality a struktury amplifikace a redukce, třebaže její transformační síla není viditelná. V novomediální sekci ukážu, že nános všech možných technologických systémů, objektů a infrastruktur nás zavedl do situace, kterou jsme neplánovali: nyní jsme v zajetí náhodné, celoplanetární megastruktury sítí a systémů, ke kterým nemáme přístup, nevíme, co dělají. Jediná naše možnost, jak tuto strukturu ovlivnit, je existence vhodného interface. Teoretik Benjamin Bratton tuto strukturu nazývá Stack.

Poznámky

21 poznámek

1. 1↑

   ROSENBERGER, Robert a Peter-Paul VERBEEK, 2015. Postphenomenological investigations: essays on human-technology relations. Lanham: Lexington Books. ISBN 978-0739194362, s. vii.

2. 2↑

   VERBEEK, Peter-Paul, 2015b. Beyond interaction: a short introduction to. In: Interactions. 22(3), s. 26-31. DOI: 10.1145/2751314. ISSN 10725520. Dostupné také z: http://dl.acm.org/citation.cfm?doid=2767137.2751314

3. 3↑

   VERBEEK, Peter-Paul, 2001. Don Ihde: The Technological Lifeworld. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press, s. 119-146. ISBN 0-253-33903-0.

4. 4↑

   IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5.

5. 5↑

   IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5, s. 4.

6. 6↑

   HEIDEGGER, Martin, 2004. Věda, technika a zamyšlení. Praha: OIKOYMENH. Knihovna novověké tradice a současnosti. ISBN 8072980831, s. 21.

7. 7↑

   IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5.

8. 8↑

   DOURISH, Paul, 2004. Where the action is: the foundations of embodied interaction. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.

9. 9↑

   IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5, s. 23.

10. 10↑

    VERBEEK, Peter-Paul, 2001. Don Ihde: The Technological Lifeworld. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press, s. 119-146. ISBN 0-253-33903-0.

11. 11↑

    VERBEEK, Peter-Paul, 2001. Don Ihde: The Technological Lifeworld. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press, s. 119-146. ISBN 0-253-33903-0, s. 123.

12. 12↑

    IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5, s. 29.

13. 13↑

    IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5, s. 32.

14. 14↑

    IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5, s. 75.

15. 15↑

    VERBEEK, Peter-Paul, 2001. Don Ihde: The Technological Lifeworld. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press, s. 119-146. ISBN 0-253-33903-0, s. 127.

16. 16↑

    IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5, s. 87.

17. 17↑

    VERBEEK, Peter-Paul, 2001. Don Ihde: The Technological Lifeworld. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press, s. 119-146. ISBN 0-253-33903-0.

18. 18↑

    IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5, s. 98.

19. 19↑

    FERENC, Jakub, 2016. Kontextualizace a definice User Experience Designu: Literature Review [online]. In: . [cit. 2016-06-09]. Dostupné z: https://www.academia.edu/19563748/Kontextualizace_a_definice_User_Experience_Designu_Literature_Review_Draft_

20. 20↑

    VERBEEK, Peter-Paul, 2001. Don Ihde: The Technological Lifeworld. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press, s. 119-146. ISBN 0-253-33903-0, s. 132.

21. 21↑

    WEISER, Mark, 1991. The Computer for the 21st Century. Scientific American. 265(3), 94–104.

Literatura

8 zdrojů

• DOURISH, Paul, 2004. Where the action is: the foundations of embodied interaction. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.
• FERENC, Jakub, 2016. Kontextualizace a definice User Experience Designu: Literature Review [online]. In: . [cit. 2016-06-09]. Dostupné z: https://www.academia.edu/19563748/Kontextualizace_a_definice_User_Experience_Designu_Literature_Review_Draft_
• HEIDEGGER, Martin, 2004. Věda, technika a zamyšlení. Praha: OIKOYMENH. Knihovna novověké tradice a současnosti. ISBN 8072980831.
• IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5.
• ROSENBERGER, Robert a Peter-Paul VERBEEK, 2015. Postphenomenological investigations: essays on human-technology relations. Lanham: Lexington Books. ISBN 978-0739194362.
• VERBEEK, Peter-Paul, 2001. Don Ihde: The Technological Lifeworld. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press, s. 119-146. ISBN 0-253-33903-0.
• VERBEEK, Peter-Paul, 2015b. Beyond interaction: a short introduction to. In: Interactions. 22(3), s. 26-31. DOI: 10.1145/2751314. ISSN 10725520. Dostupné také z: http://dl.acm.org/citation.cfm?doid=2767137.2751314
• WEISER, Mark, 1991. The Computer for the 21st Century. Scientific American. 265(3), 94–104.

FERENC, Jakub, 2026. Postkognitivistické HCI: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie (12. část). Online. jakubferenc.cz. Dostupné z: https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-postfenomenologie-a-ihdeho-analyza-vztahu-clovek-technologie-12-cast/.

Ferenc, J., “Postkognitivistické HCI: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie (12. část)”, jakubferenc.cz (1 November 2026), URL = <https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-postfenomenologie-a-ihdeho-analyza-vztahu-clovek-technologie-12-cast/>.

@misc{ferenc2026postkognitivisticke,
  author = {Ferenc, Jakub},
  title = {Postkognitivistické HCI: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie (12. část)},
  year = {2026},
  howpublished = {jakubferenc.cz},
  url = {https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-postfenomenologie-a-ihdeho-analyza-vztahu-clovek-technologie-12-cast/}
}