Postkognitivistické HCI: Martin Heidegger a analýza prostředků (10. část)

Martin Heidegger

V Heideggerově magnum opus Bytí a čas, především díky interpretaci z pera akademiků Dreyfuse, Winograda a současného filosofa Grahama Harmana, jsem našel dva proudy myšlení, které jsou relevantní pro tuto práci, a domnívám se, že poskytují materiál pro to, abychom Heideggera mohli považovat za filosofa HCI a důležitého teoretika interface. I když se takové tvrzení může zdát příliš ambiciózní, v horším případě zcela nesprávné, pokusím se v této sekci ukázat, proč a jak je Heideggerova verze fenomenologie relevantní pro HCI a teorii interface. Dvě základní témata, která budu v následujících odstavcích analyzovat, jsou: interakce člověka se světem, která se u Heideggera stává pragmatickým a hermeneutickým zacházením s „prostředky“ a ontologické rozdělení entit ve světě na jejich povrch a pozadí.

Heidegger prvně v Bytí a čas navrhuje, abychom se oprostili od karteziánského cogita a místo toho se zaměřili na druhou část známého dikta „cogito ergo sum“, tedy na otázku bytí. Právě obrat k bytí značí velký zvrat, neboť podle Heideggera se západní filosofie od dob Platóna orientovala na způsob poznávání světa, tedy epistemologii, kdežto bytí nebylo považováno za problém nebo bylo značně přehlíženo. Heidegger odmítnul Husserlovo odvtělené a transcendentální vědomí člověka, které redukuje svět na neustálý přísun fenoménů našim smyslům jakoby zmrazeným v čase na ploché obrazovce tady a teď. Přestože tyto fenomény, respektive intencionální objekty našeho vědomí existují, jejich existence není primární, neboť se musí odněkud vynořovat, a to přesněji z fenomenálního pozadí světa¹. To znamená, že bytí jsoucen je mnohem bohatší a komplikovanější než pouhý povrchní vzhled (appearance) fenoménů v našem vědomí. Jsoucna se z tohoto pohledu dělí na svou dimenzi viditelných povrchů a dimenzi upozaděné komplexity, která v sobě skrývá jejich skutečné bytí. Jakým způsobem se člověk vypořádává s touto duální povahou světa, respektive jak ke světu přistupuje?

Pro zodpovězení této nelehké otázky je třeba se podívat na to, jak Heidegger definuje člověka. Heidegger pro analýzu lidské existence zavádí jeden ze svých neologismů Dasein (česky Pobyt). Nikoli proto, aby nás zbytečně mátl, ale jakožto metodologický krok, neboť bytí je pro nás něco tak samozřejmého, že je podle Heideggera nutné užít nových termínů, abychom dokázali o bytí mluvit bez všech již existujících konotací a denotací spojených se slovem „člověk“. Dasein je pro Heideggera nejdůležitější jsoucno, které se liší od ostatních tím, že své bytí problematizuje neboli se vyznačuje tím, že „mu v jeho bytí o toto bytí samo jde“² a svému bytí nějak a priori rozumí, neboť je jsoucno, k jehož bytí inherentně patří bytí ve světě. Ve srovnání s Husserlem se lidská existence proměňuje z abstraktního a transcendentálního pozorovatele na jsoucno zcela provázané se světem. Slovníkem současné kognitivní vědy nebo antropologie je Dasein jsoucnem situovaným a vtěleným v prostorových, temporálních a jiných kontextuálních faktorech světa.

Temporalita Dasein není pouze jednoduchá existence v čase jako takovém, nýbrž fakt, že Dasein má vždy při interakci se světem k dispozici svou sociální a kulturní minulost, která se promítá do toho, jakým způsobem interaguje se světem. Tato minulost je břímě a zároveň nezbytný pomocník pro orientaci ve světě. Důvodem je, že reálná komplexita bytí jsoucen zůstává vždy částečně skryta, je nemožné celou komplexitu bytí jsoucen pojmout čistě systematickou, teoreticko-logickou analýzou. Vezmeme-li kritiku umělé inteligence dříve zmíněného Huberta Dreyfuse vážně, teoreticko-logická analýza bytí je buďto nemožná, nebo komputačně velmi drahá, a tak nepraktická. Tzn. „frame problém“ v umělé inteligenci spočíval v nemožnosti určit, jaké objekty jsou v dané scéně relevantní. Analogicky se v Heideggerově fenomenologii, kterou se Dreyfus inspiroval, můžeme ptát, jak v dané situaci Dasein rozlišuje, co je relevantní. V obou případech odpovědí je situovanost, vtělenost a temporalita Dasein.

Základní charakteristikou bytí Dasein je každodenní obstarávání si důležitých potřeb k životu, k čemuž je vedeno svou Starostí (péčí) o svůj současný i budoucí život. Dasein nemůže stát na místě, ale prostřednictvím obstarávání neustále něco koná a interaguje se světem. Dle Heideggera je přirozený způsob, kterým se světem interagujeme, nikoli relativně vzácné a pro vědce typické teoretické nazírání na věci kolem nás, nýbrž každodenní a světské zacházení s věcmi, které pro nás mají nějaký význam (smysl) a vykonávají nějakou funkci. Zde se dostáváme k tématu díla Bytí a čas, které je podle Harmana³ považováno za nejdůležitější inovaci Heideggera, a veškeré další Heideggerovo dílo je v Harmanových očích pouhou variací nebo upřesněním tohoto významného objevu, kterým je analýza prostředků.

Heideggerova analýza prostředků

Při každodenním obstarávání se setkáváme se jsoucnem, které Heidegger nazývá prostředkem. Pod prostředkem si můžeme představit nejen klasické technologické nástroje v podobě kladiva nebo počítačové myši, ale i podlahu, vzduch nebo gravitaci. Dasein podle Heideggera primárně přistupuje k prostředkům nikoli teoreticky, zkoumáním jejich fyzikálních atributů, ale tak, že je používáme prakticky k určitým činnostem. Věci ve světě se nám neukazují jako diskrétní objekty, ale jako sada funkcí a efektů. Málokdy totiž reflektujeme nad tím, jak a proč přesně „interagovat“ s podlahou nebo vzduchem. Pokládáme jejich existenci, funkce a dostupnost pro naše potřeby za samozřejmé.

Tuto zřejmost prostředků Heidegger označuje za příručnost (Zuhandenheit, readiness-to-hand) v tom smyslu, že jsou nám vždy po ruce. Naše přistupování ke světu je tak skrze praktické obstarávání pomocí příručních jsoucen, které jakožto prostředky mají vlastnost, že k něčemu již jsou. Příručnost jsoucen není možné studovat z teoretického, odvtělesného úhlu pohledu: „I sebebystřejší pouhé pohlížení konstatující takový či onaký ‚vzhled‘ věcí není nikdy s to odkrýt příruční jsoucno. Pouhý ‚teoretický‘ nazírající pohled na věci postrádá porozumění příručnosti“⁴.

V kontrastu s příručností je druhý mod bytí prostředků výskytovost (Vorhandenheit, presence-at-hand). Prostředek se stává výskytovým jsoucnem pouze ve výjimečných případech, většinou když přestává plnit z nějakého důvodu svou funkci, třeba tím, že se porouchá. Prostředek se pro nás stane výskytovým i tehdy, když jej nalezneme ve velmi neobvyklém kontextu nebo když narazíme na něco poprvé. Takový výskytový prostředek na sebe dle Heideggera začne upoutávat pozornost a na chvíli se nám skutečně jeví jako pouhá fyzická masa a pouhá „střída vlastností“. Vezme-li si počítačovou klávesnici jako příklad, všimneme si jí jako objektu s tlačítky, určitým materiálem a tvarem jen, pokud se vědomě soustředíme, abychom takto na ni nazírali. Po většinu času ale počítačová klávesnice ustupuje do pozadí naší percepce a poskytuje nám funkcionality, kterými vykonáváme reálné cíle našeho snažení a obstarávání, například komentování příspěvku na sociální síti nebo hraní akčních počítačových her.

Pokud autentický mod bytí prostředků je v jejich příručnosti, znamená to, že funkce a efekty těchto prostředků determinují jejich bytí. Nejsou to kusy hmoty a sada fyzikálních atributů, které tvoří reálné bytí prostředků, nýbrž jejich funkce a význam těchto funkcí pro každodenní obstarávání Dasein. Z toho vyplývá, že fyzika, chemie a inženýrství nám sice dokáží říct mnoho o výskytovosti prostředků, ale nejspíše nic o příručnosti jsoucen, které své funkce a významy nečerpají pouze ze sebe sama, ale jsou závislé na dalších jsoucnech, o kterých nemusíme ani vědět, přesto jsou nepostradatelnými prvky celku prostředků. Trochu kryptickým jazykem nám Heidegger říká, že prostředek může být prostředkem a poskytovat svou prostředečnost na základě toho, že má příslušnost k jiným prostředkům. Prostředky nemohou existovat samy, ale vždy jsou ve vztahu k ostatním prostředkům. Jinak řečeno, věci kolem nás fungují a mají svůj význam díky tomu, že jsou ve vztahu s něčím jiným a tvoří tak větší celek. Počet a komplexita těchto vztahů je rekurzivní a potenciálně nekonečná. Heidegger tento systém referencí nazývá celkem nebo totalitou poukazů, které jsou konstitutivní pro příručnost celku prostředků⁵.

Notebook má pro mě význam pracovního nástroje pro psaní akademické práce pouze potud, pokud mi jeho funkce dovolí nejen zapisovat jednotlivá písmena do nějaké virtuální podoby stránky papíru, ale kvůli zhýčkanosti a závislosti na internetu nyní vyžaduji přístup k online literatuře a pomocným nástrojům pro překlad cizojazyčného textu apod. Heidegger sám udává příklad z dopravy, kdy automobil signalizující odbočení je příručním jsoucnem pro řidiče tohoto automobilu, ale i pro ostatní účastníky dopravy, a to nejen na základě samotného signálu odbočení, ale také v kontextu celého systému dopravních prostředků a řízení dopravy, který dodává značení a blikajícímu světlu význam. Můj oblíbený příklad s PET lahví ukazuje, že v jednu chvíli může být taková lahev příručním jsoucnem pro pití tekutiny a zároveň symbolem nadměrného plýtvání plastem, kdežto pokud se naskytne v kontextu udržitelného zahradničení jako alternativní květináč, „nabalí“ na sebe jiné poukazy a významové reference a stává se politickou kritikou kapitalismu a konzumerismu. Nakonec příklad s penězi je asi nejzřejmější ukázkou toho, jak z pohledu výskytovosti relativně bezcenný papírový objekt nabývá velmi důležitého významu pouze a jen ve vztahu k celému politicko-ekonomickému komplexu.

Pokud mají jsoucna být skutečně příruční a mají umožnit praktické používání před teoretickou reflexí, není možné, abychom reflektovali nad totalitou funkčních a významových poukazů. Zdá se, že pro příručnost je potřeba redukce této komplexní sítě referencí, jejíž efekty a funkce jsou pro Dasein na jednu stranu přístupné, na druhou stranu schované. Dává tak smysl, že pro příruční jsoucno je charakteristické, že je jakýmsi konglomerátem nebo asambláží vztahů, které směřují naši pozornost k práci nebo dílu, které je naším reálným cílem. O příručním jsoucnu Heidegger píše, že:

„[...] se ve své příručnosti jaksi drží v pozadí, a to právě proto, aby bylo ve vlastním smyslu po ruce. To, u čeho se každodenní zacházení prvotně zdržuje, nejsou pracovní prostředky samy, nýbrž práce, dílo, které právě vytváříme: primárně obstarávané, a tudíž primárně příruční jsoucno je dílo. To je nositelem souvislosti celku poukazů, v jehož rámci se s prostředky setkáváme“⁶.

Jak nám ve své interpretaci Heideggerovy analýzy prostředků neustále připomíná Graham Harman^7,8, bytí věcí a prostředků je duálního rázu. Na jednu stranu se drží v temném pozadí a vyznačují se svojí absencí, na druhou vystupují z temnoty na světlo a ukazují se svou přítomností. Například prostředky během svého poškození nebo také v momentě, kdy jsou stále z velké části v pozadí, ale poskytují nám právě dostatek sebe sama, aby byly po ruce a mohli jsme s nimi nějakým způsobem interagovat. Co si máme přesně představit pod tím, že nám příruční jsoucna poskytují právě dostatek svého povrchu, abychom s nimi mohli interagovat? Znamená to, že jsoucna kolem nás jsou vždy částečně příruční a částečně výskytová. Dualita příručnosti (absence, pozadí, skrytosti) a výskytovosti (přítomnosti, povrchu, viditelnosti) prostupuje nejen specifickými jsoucny, například nástroji nebo technologickými artefakty, ale je podle Harmana povahou bytí všech objektů. Harman tento pohled na dualitu objektů rozpracovává ve zcela novou objektově orientovanou ontologii, s jejíž analýzou v mnohém souhlasím, avšak je bohužel nad rámec této práce se jí zde podrobněji věnovat⁹. Jsem ale toho názoru, že v samotném Bytí a čas nacházíme momenty, které by nám otázku mohly pomoct zodpovědět. Jedním z nich je Heideggerova elaborace znaku.

Poznámky

9 poznámek

1. 1↑

   (Heidegger, 1996, s. 53/37) nazývá „fenomenálním“ vše, co je „dané a explikovatelné tak, že se s tím můžeme setkat jako s fenoménem“.

2. 2↑

   HEIDEGGER, Martin, 1996. Bytí a čas. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80–86–005– 12–7, s. 27/12, zvýraznění v textu.

3. 3↑

   HARMAN, Graham, 2002. Tool-being: Heidegger and the metaphysics of objects. Chicago: Open Court. ISBN 978-0812694444.

4. 4↑

   HEIDEGGER, Martin, 1996. Bytí a čas. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80–86–005– 12–7, s. 90/70.

5. 5↑

   HEIDEGGER, Martin, 1996. Bytí a čas. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80–86–005– 12–7, s. 97/76.

6. 6↑

   HEIDEGGER, Martin, 1996. Bytí a čas. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80–86–005– 12–7, s. 90/70, mé zvýraznění.

7. 7↑

   HARMAN, Graham, 2002. Tool-being: Heidegger and the metaphysics of objects. Chicago: Open Court. ISBN 978-0812694444.

8. 8↑

   HARMAN, Graham, 2007. Heidegger explained: from phenomenon to thing. Chicago: Open Court. Ideas explained series, 4. ISBN 978-0812696172.

9. 9↑

   Před začátkem psaní této práce jsem o Harmanově objektově orientované ontologii měl pouze „povrchní“ vědění. Když jsem zavítal do hloubek jeho myšlení, zjistil jsem, jak moc se jeho práce prolíná s mým vlastním snažením. Čtenářkám a čtenářům proto rozhodně prostudování Harmanovy OOO doporučuji.

Literatura

3 zdroje

• HARMAN, Graham, 2002. Tool-being: Heidegger and the metaphysics of objects. Chicago: Open Court. ISBN 978-0812694444.
• HARMAN, Graham, 2007. Heidegger explained: from phenomenon to thing. Chicago: Open Court. Ideas explained series, 4. ISBN 978-0812696172.
• HEIDEGGER, Martin, 1996. Bytí a čas. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80–86–005– 12–7.

FERENC, Jakub, 2026. Postkognitivistické HCI: Martin Heidegger a analýza prostředků (10. část). Online. jakubferenc.cz. Dostupné z: https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-martin-heidegger-a-analyza-prostredku-10-cast/.

Ferenc, J., “Postkognitivistické HCI: Martin Heidegger a analýza prostředků (10. část)”, jakubferenc.cz (26 October 2026), URL = <https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-martin-heidegger-a-analyza-prostredku-10-cast/>.

@misc{ferenc2026postkognitivisticke,
  author = {Ferenc, Jakub},
  title = {Postkognitivistické HCI: Martin Heidegger a analýza prostředků (10. část)},
  year = {2026},
  howpublished = {jakubferenc.cz},
  url = {https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-martin-heidegger-a-analyza-prostredku-10-cast/}
}