Postkognitivistické HCI: Kognitivismus a kognice v HCI (7. část)

Úvod

Touto kapitolou své práce otevírám téma zabývající se rolí kognice a vlivu kognitivní vědy v oboru HCI. Historický i současný vliv nejnovějších proudů kognitivní vědy není především v českém prostředí dostatečně probranou a zmapovanou látkou. Věřím proto, že bude pro čtenáře, který je spíše obeznámen s tradičnější analýzou HCI, užitečné, pokud hned na začátku této sekce jasně definuji důležité termíny „kognice“ a „kognitivismus“.

Definice kognice

Koncept kognice v lidové psychologii nejspíše bude zahrnovat nějaké mechanismy našeho mozku, které nám umožňují myslet, jednat, řešit problémy apod. Jak si ukážeme, takové pojetí není vzdálené kognitivismu. Slovo etymologicky pochází z latinského slovesa cognoscere, které znamená znát, myslet, vědět. René Descartes přispěl k definici kognice tím, že představil odtělesněný pohled na kognici, která pro svou funkčnost v zásadě nevyžaduje tělo. Ulric Neisser ve své knize Cognitive Psychology z 1967, která byla první detailní učebnicí kognitivní psychologie, definoval kognici následovně:

„[...] všechny procesy, kterými vstup ze smyslů je transformován, redukován, rozpracován [elaborated], uchován, znovu vybrán [recovered] a použit. Zaobírá se těmito procesy, i když probíhají bez relevantní stimulace, jako například v představách a halucinacích. Pojmy jako pocity, percepce, představy, retence, paměť, řešení problémů [problem-solving] a myšlení, mimo jiné, referují k hypotetickým stádiím nebo aspektům kognice“¹

Neisser si byl vědom toho, že jeho definice kognice je široká, přesto se nezdráhal prohlásit, že „všechny psychologické fenomény jsou také kognitivní fenomény“². Neisserovu definici analyzuje³ a poukazuje na to, že není jasné, zdali Neisser svými „procesy“ myslí pouze procesy odehrávající se v mozku, nebo obecně jakékoliv procesy, které přispívají k výše uvedeným aspektům kognice, například ne-biologické technologické artefakty jako například Google, počítač, zápisníkový blog apod. Právě rozdělení, zdali kognitivní procesy jsou pouze takové, které se dějí v našem mozku, nebo zdali kognice „prosakuje“ i mimo hranice naší lebky, tvoří jádro současného rozštěpení kognitivní vědy na dva tábory. První se drží kognitivistického a komputačního paradigmatu, druhý argumentuje, že mnohé teze kognitivismu jsou nesprávné a že považovat lebku za sídlo všech kognitivních procesů je pouze arbitrární volba, která podle podporovatelů vtělené i rozšířené/distribuované kognice neobstojí při bližším filosofickém i empirickém zkoumání.

Definice kognitivismu

Kognitivismus ve zkratce předpokládá, že mentální stavy a inteligenci lze chápat metaforou digitálního počítače. Kognice z pohledu kognitivismu se rovná informačnímu zpracování a manipulaci s mentálními reprezentacemi v podobě fyzických symbolů a následování fixních formálních pravidel. Tyto procesy manipulace se symboly sdílí všechny kognitivní systémy^4,5.

Newell a Simon⁶ zavedli hypotézu fyzických symbolů⁷, která tvrdí, že v mozku skutečně jsou abstraktní, kvazi-lingvistické symbolické struktury implementovány na nějaké materiální úrovni, které jsou nositeli mentálních obsahů. Dále argumentovali, že informační zpracování je nezbytnou a dostatečnou podmínkou pro jakékoli inteligentní chování. Podle kognitivismu navíc nezáleží na tom, na jakém „substrátu“ informační zpracování probíhá, protože teoretický mechanismus mentálních reprezentací a jejich manipulace podle striktních pravidel je důležitější než konkrétní implementace těchto „algoritmů“. Obecně tedy hypotéza fyzických symbolů tvrdí, že inteligence není závislá na biologickém substrátu mozku. Prakticky však kognice v případě lidí je realizována na substrátu biologického mozku a fyzické symboly jsou v něm nějakým způsobem implementovány. Důležitým faktem pro tuto práci je, že kognitivismus deklaruje, že pro kognitivní procesy figurují fyzické tělo, situační i sociální kontext pouze jako vstupní data a veškerá dle kognitivismu skutečná kognitivní činnost se vždy provádí v mozku.

Kognitivismus byl revolučním pohledem na fungování mysli a kognitivních schopností člověka. Po tzv. kognitivní revoluci, kterou započal Noam Chomsky svou kritikou behaviorismu, se kognitivismus stal dominantním paradigmatem ve výzkumu kognice a přes psychologii se rozšířil do oborů umělé inteligence a postupně v sedmdesátých letech i do oboru HCI. Pro výzkum v HCI přinesl kognitivismus robustní teoretický i empirický základ toho, jak funguje člověk-uživatel. Informační systémy začaly brát v potaz lidské kognitivní limity, čímž se systémy staly uživatelsky přívětivější. Avšak nekritická aplikace kognitivismu v HCI znamenala, že výzkumníci ignorovali vliv situačního kontextu, prostředí, či sociálních a kulturních faktorů, které tvořily kontext interakce s technologií. Zkoumání cílů, motivace, uživatelských potřeb, estetických a sémantických hodnot bylo odsunuto na druhou kolej. Místo toho výzkumníci vytvářeli metody, jak hodnotit a zlepšit výkonnostní charakteristiky interakcí, především počet a přesnost kliků na klávesnici apod.

Historie kognitivismu v HCI

Kognitivní věda datuje jeden ze svých počátků k Noamu Chomskému a jeho recenzi⁸ knihy Verbal Behavior⁹ behavioristického vědce B. F. Skinnera. Chomsky v recenzi argumentuje, že behaviorismus nedokáže vysvětlit, jak se dítě v relativně krátkém čase dokáže naučit gramatiku jazyka a produkovat věty, které nikdy neslyšelo, čímž Chomsky kritizuje behavioristickou tezi, že učení probíhá podmíněně jako reakce na vnější stimuly, a navrhuje, že v našem mozku musí existovat vrozený, velmi obecný mechanismus a pravidla k manipulaci symbolů a produkci syntaktických struktur. Přestože Chomsky byl kritizován za to, že špatně Skinnerovu knihu interpretoval, jeho recenze je často považována za definitivní útok, který zapříčinil pád behaviorismu^10,11.

V roce 1960 vydali Miller, Galanter a Pribram knihu Plans and the Structure of Behavior, ve které podle Schonebergera navrhují, že „veškeré dovednosti jsou založené na plánu, který se skládá ze sady pravidel“¹².

V sedmdesátých letech se poprvé objevilo spojení „kognitivní věda“, kterou Gardner i Pinker popisují jako multidisciplinární přístup k vysvětlení lidských znalostí vycházející z oborů filosofie, psychologie, umělé inteligence, lingvistiky, antropologie a neurověd. Základními předpoklady kognitivní vědy je teorie mentálních reprezentací skládajících se ze symbolů a pravidel pro jejich manipulaci, kde významy slov a vět jsou uložené v mozku^13,14. Hubert Dreyfus upozorňuje, že bychom měli rozlišovat mezi kognitivní vědou a kognitivismem. Kognitivní věda je oborem studujícím lidskou mysl, kdežto kognitivismus je jedno z několika paradigmat kognitivní vědy, jehož tezí je, že všechny mentální fenomény zahrnují myšlení, dokonce i emoce a percepce jsou řešením problémů, manipulací s reprezentacemi dle určitých pravidel¹⁵.

Z filosofického hlediska čerpá, ať už vědomě nebo ne, kognitivismus z racionalistického dědictví několika filosofů. Oddělení těla a mysli je explicitně asociováno s francouzským filosofem Descartesem, který zavedl ve svém díle filosofickou tradici karteziánského dualismu, jež odděluje tělo a mysl jako dvě zcela odlišné substance¹⁶; Thomas Hobbes pak prohlásil, že myšlení považuje za komputaci¹⁷, Leibniz s ním souhlasil¹⁸. Immanuel Kant zavedl pro svou transcendentální dedukci několik univerzálních a prior kategorií sdílených všemi lidmi.

Pokud je kognitivismus hypotézou a teorií, potom obory umělé inteligence a HCI se staly doménou její aplikace. V literatuře se při diskuzi o vzniku oboru umělé inteligence referuje k roku 1956, neboť v tomto roce se konaly dvě důležité konference: na půdě americké univerzity MIT to bylo Sympozium o informační teorii a později toho roku setkání na Dartmouth College^19,20,21,22. Sešli se zde Newell a Simon, Noam Chomsky, Marvin Minsky, Claude Shannon, George Miller a další. Významná dvojice Newell se Simonem prezentovali Logic Theory Machine, první počítačový program pro automatizované dokazování logických teorémů. Další z účastníků, Noam Chomsky, prezentoval článek „Three Models of Language“ a o rok později rozvedl své myšlenky v přelomové práci Syntaktické struktury²³. Nakonec George Miller prezentoval legendární článek The magical number seven, plus or minus two o limitech krátkodobé paměti.

Kognitivismus a model lidské kognice jako jednotky zpracovávající informace slavil ve výzkumu umělé inteligence úspěch. Newell a Simon ukázali svým programem Logic Theorist, že lidské logické myšlení lze automatizovat a přináší i nové poznatky. Jejich ambiciózní počítačový program General Problem Solver (GPS) kromě dokazování logických teorémů dokázal řešit i různorodější problémy²⁴. Další úspěch později ve výzkumu umělé inteligence zaznamenal Terry Winograd se svým programem SHRDLU, kterým ukázal, že v limitovaném virtuálním prostředí, tzv. „mikrosvětů“ lze simulovat expertní znalosti a zpracování přirozeného jazyka²⁵.

V předchozí části jsem zmínil, že první vlna HCI byla v poválečném období pod vlivem oborů lidských faktorů a ergonomiky. Interakce se stroji nebyla analyzována jako komunikace, ani optikou kognitivních aspektů, nýbrž se zaměřovala především na motorické a fyziognomické aspekty. Bannon²⁶ poznamenává, že odborníci často přicházeli do lidských faktorů a ergonomiky se vzděláním v behaviorální vědě nebo průmyslového inženýrství a zpětně se jejich snažení vytýkala nedostatečná orientace na generování teoretických znalostí, což oborům vyneslo pejorativní označení psychologie „tlačítek a číselníků“.

Začátkem osmdesátých let se ateoretické obory lidských faktorů a ergonomiky doplnily o poznatky z kognitivní psychologie a vědy, čímž se ustanovil obor HCI jako takový. Kognitivismus se pro HCI stal pevnou teoretickou základnou.

Oním ustanovujícím milníkem byla v roce 1983 publikace The Psychology of Human-computer Interaction²⁷, která kritizovala dosavadní orientaci oboru na lidské faktory a argumentovala pro větší důraz na teorii na základě aplikování znalostí z kognitivní psychologie: „[...] Uživatel není operátor. Neobsluhuje počítač, ale komunikuje s ním“²⁸.

Právě komunikace s počítačem začala být pod vlivem kognitivistického paradigmatu studována a modelována jako informační tok. Od osmdesátých let přinesla kognitivní věda do HCI prostředky, jak studovat kognitivní schopnosti i limitace uživatelů. Mnoho poznatků z kognitivní vědy se aplikovalo pro objasnění toho, jakou roli v interakci člověk-počítač hrají klíčové oblasti lidské kognice, především paměť, pozornost, percepce, učení, mentální modely a rozhodování.

Kognitivní modelování toho, jaké interní kognitivní mechanismy vedou k naplnění uživatelských cílů při ovládání interface, bylo nejlépe postihnuto v již citované knize Carda a kolegů²⁹, kteří zavedli model uživatele v podobě „lidského procesoru“ (model human processor, MHP) znázorněný hojně používaným diagramem jednotlivých komponent lidské kognice viz Obrázek 2. Na teoretickém podkladu MHP ve své knize Card, Moran a Newell vypracovali tzv. GOMS model (Goals, Operators, Methods a Selection rules)³⁰ pro analýzu rutinních interakcí člověka s počítačem, který je vhodný pro detailní analýzu toho, za jakých podmínek a jakými operacemi uživatel dosáhne svého cíle. Phil Turner vyjmenovává další používané metody vycházející z kognitivistického pohledu na HCI, mezi nimi například KLM (Keystroke-Level model), CCT (Cognitive Complexity Theory), TAG (Task Action Grammar) či analýzu úkonů.

Obrázek 2 Model lidského procesoru (Card³¹)

Během osmdesátých let zažíval obor HCI pod hlavičkou kognitivního paradigmatu rozkvět a nebývalou konzistenci. John Carroll, kognitivní vědec a HCI výzkumník, považuje období vlivu kognitivní vědy na HCI za „Zlatý věk“³². Výzkum byl sjednocen v základních otázkách a cílem bylo rozvinout konkrétní problémy a témata bez neustálého zpochybňování axiomů kognitivistického paradigmatu. Neznamená to, že by HCI výzkum pod hlavičkou kognitivismu byl bez problémů. Po období bezkonfliktního přijetí a úspěchů začal čelit kritice hned z několika stran. V první řadě samotný HCI výzkum musel reagovat na reálné změny povahy používání počítače ve společnosti, kdy se z ryze pracovního nástroje postupně stal nedílnou součástí našich životů, jak reflektují přístupy všudypřítomné výpočetní techniky a internetu věcí. Později se ale HCI muselo potýkat i s kritikou axiomatického jádra kognitivismu, které začalo čelit kritice z řad filosofů, sociálních vědců i samotných teoretiků HCI.

Pokud by se ukázalo, že paradigma kognitivismu obsahuje zásadní nedostatky, celý obor HCI bude muset přehodnotit své premisy a metody. Nikdo ale takové přehodnocení nebude dobrovolně podstupovat, pokud neexistují pádné důvody, proč je kognitivismus neúplným pohledem na lidskou kognici a fungování člověka ve světě. V následující sekci shrnu hlavní argumenty proti kognitivismu, které se dotýkají také oboru HCI.

Poznámky

32 poznámek

1. 1↑

   NEISSER, Ulric, 2014. Cognitive psychology: classic edition. Classic edition. S.l.: Psychology Press. ISBN 9781848726932, s. 4.

2. 2↑

   NEISSER, Ulric, 2014. Cognitive psychology: classic edition. Classic edition. S.l.: Psychology Press. ISBN 9781848726932, s. 4.

3. 3↑

   TIBBETTS, Paul E., 2014. Where Does Cognition Occur: In One’s Head or In One’s Embodied/Extended Environment?. The Quarterly Review of Biology [online]. 89(4), 359-368 [cit. 2018-06-10]. DOI: 10.1086/678569. ISSN 0033-5770. Dostupné z: https://www.journals.uchicago.edu/doi/10.1086/678569

4. 4↑

   BREY, Philip, 2001. Hubert Dreyfus — Human versus Machine. ACHTERHUIS, Hans. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press, s. 37–63. ISBN 0253214491, s. 41.

5. 5↑

   WINOGRAD, Terry a Fernando FLORES, 1987. Understanding computers and cognition: a new foundation for design. Reading, Mass.: Addison-Wesley Publishing Company. ISBN 0-201-11297-3, s. 25.

6. 6↑

   NEWELL, Allen a Herbert A. SIMON, 1976. Computer science as empirical inquiry: symbols and search. Communications of the ACM [online]. 19(3), 113-126 [cit. 2018-03-05]. DOI: 10.1145/360018.360022. ISSN 00010782. Dostupné z: http://portal.acm.org/citation.cfm?doid=360018.360022

7. 7↑

   Physical symbol system hypothesis (PSSH)

8. 8↑

   CHOMSKY, Noam, 1959. Verbal behavior [recenze knihy B. F. Skinnera]. Language [online]. 35(1), 26–58 [cit. 2018-03-05]. DOI: 10.2307/411334. ISSN 00978507. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/411334?origin=crossref

9. 9↑

   SKINNER, B. F., 1957. Verbal behavior. Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall.

10. 10↑

    TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.

11. 11↑

    SCHONEBERGER, Ted, 2000. A Departure from Cognitivism: Implications of Chomsky’s Second Revolution in Linguistics. The Analysis of Verbal Behavior [online]. 17(1), 57-73 [cit. 2018-03-05]. DOI: 10.1007/BF03392956. ISSN 0889-9401. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/BF03392956

12. 12↑

    SCHONEBERGER, Ted, 2000. A Departure from Cognitivism: Implications of Chomsky’s Second Revolution in Linguistics. The Analysis of Verbal Behavior [online]. 17(1), 57-73 [cit. 2018-03-05]. DOI: 10.1007/BF03392956. ISSN 0889-9401. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/BF03392956, s. 69.

13. 13↑

    GARDNER, Howard E., 1987. The Mind's New Science: a History of the Cognitive Revolution. Basic Books. ISBN 978-0465046355.

14. 14↑

    PINKER, Steven, 1994. The language instinct. New York: HarperPerennial. ISBN 9780060976514.

15. 15↑

    DREYFUS, Hubert L., 1996. Cognitivism abandoned. BAUMGARTNER, Peter a Sabine PAYR. Speaking Minds: Interviews with Twenty Eminent Cognitive Scientists. Chichester, West Sussex: Princeton University Press, s. 71-83. ISBN 978-0691603209, s. 73.

16. 16↑

    Francouzský filosof ze 17. století René Descartes ve své Meditaci o první filosofii analyzuje, co může na tomto světě prohlásit za skutečně jasné a reálné. Svou metodou extrémního skepticismu zavrhuje vše, co přichází do jeho vědomí skrze smysly, zavrhuje tělo, tvar, rozlehlost a místo jako chiméry (DESCARTES, 2003, s. 27). Zároveň tím také zpochybňuje, že externí svět by mohl být vhodným zdrojem pravdivých informací. Když Descartes dále pokračuje svou metodou, dochází k závěru, že jediná věc, kterou si může být skutečně při svém pochybování jistý, je, že zde existuje on sám, který zpochybňování provádí. Zde se rodí známý aforismus „Myslím, tedy jsem“ (Cogito, ergo sum). Pro Descartese mysl nepotřebuje ke svému fungování tělo. Mysl (res cogitans, věc myslící) a tělo (res extensa, věc rozprostraněná) jsou dvě odlišné substance. Přestože odlišné pojetí těla a mysli (duše) vidíme již v antické filosofii u Platóna a jeho říši ideálních Forem, na které se musíme rozpomenout, nebo v křesťanské metafyzické nauce o nesmrtelné duši, je to právě Descartovo rozdělení, které ve filosofii ustanovilo dualismus těla a mysli.

17. 17↑

    Hobbes v knize De Corpore (O tělese) píše: „Pod pojmem rozumová úvaha rozumím počítání. Počítat znamená najít součet více spolu sčítaných věcí nebo zjistit zbytek po odečtení jedné věci od druhé [...] Rozumově uvažovat je tedy totéž jako sčítat a odčítat.“ (Hobbes, 1988, s. 36)

18. 18↑

    DUNCAN, Stewart, 2017. Thomas Hobbes. ZALTA, Edward N. The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. (Summer 2017 Edition). [cit. 2018-03-06]. Dostupné z: https://plato.stanford.edu/archives/sum2017/entries/hobbes/

19. 19↑

    NEWELL, Allen a Herbert A. SIMON, 1972. Human Problem Solving. Prentice-Hall. ISBN 978-0134454030.

20. 20↑

    GARDNER, Howard E., 1987. The Mind's New Science: a History of the Cognitive Revolution. Basic Books. ISBN 978-0465046355, s. 28.

21. 21↑

    MILLER, George A, 2003. The cognitive revolution: a historical perspective. Trends in Cognitive Sciences [online]. 7(3), 141-144 [cit. 2018-03-05]. DOI: 10.1016/S1364-6613(03)00029-9. ISSN 13646613. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1364661303000299

22. 22↑

    TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336, s. 3.

23. 23↑

    Chomsky v práci poprvé představil teorii transformativní gramatiky a známou větu „Colorless green ideas sleep furiously“, jež podpořila jeho argument, že dokážeme rozumět i zcela nesmyslné větě pouze na základě syntaxe, a tedy nezávisle na sémantice.

24. 24↑

    NEWELL, Allen a Herbert A. SIMON, 1972. Human Problem Solving. Prentice-Hall. ISBN 978-0134454030.

25. 25↑

    Program SHRDLU je zástupce tzv. „mikrosvětů“ a možnosti v omezeném virtuálním prostředí složeném z geometrických útvarů ukázat expertní znalosti o daném virtuálním prostředí, kdy se uživatel může příkazy přirozeného jazyka zeptat programu na velké množství informací (pozice, barvy, velikosti, poměřování apod.) o daném prostředí a program opět přirozeným jazykem odpovídá.

26. 26↑

    BANNON, Liam J., 1995. From Human Factors to Human Actors: The Role of Psychology and Human-Computer Interaction Studies in Systém Design. Readings in Human-Computer Interaction. Elsevier, 1995,205-214. DOI: 10.1016/B978-0-08-051574-8.50024-8. ISBN 9780080515748.

27. 27↑

    CARD, Stuart K., Thomas P. MORAN a Allen. NEWELL, 1983. The psychology of human-computer interaction. Hillsdale, N.J.: L. Erlbaum Associates. ISBN 0898592437.

28. 28↑

    Citováno v: GRUDIN, Jonathan, 2012. A Moving Target: The Evolution of Human–Computer Interaction. A. JACKO, Julie. Human-Computer Interaction Handbook: Fundamentals, Evolving Technologies, and Emerging Applications. 3rd ed. Boca Raton: CRC Press, s. 29-64. ISBN 9781439829448.

29. 29↑

    CARD, Stuart K., Thomas P. MORAN a Allen. NEWELL, 1983. The psychology of human-computer interaction. Hillsdale, N.J.: L. Erlbaum Associates. ISBN 0898592437.

30. 30↑

    MHP model dále na tři podmoduly: perceptuální, kognitivní a motorický, každý s vlastní pamětí a procesorem. GOMS model tohoto rozdělení využívá pro analytickou a kvantitativní predikci toho, jak náročné pro uživatele budou operace, kterými se dostane k naplnění určeného cíle. Uživatel si může zvolit několik způsobů (metod), jak se k cíli dostat. Výběr dané metody se odvíjí od selekčních pravidel v dané situaci. Právě selekční pravidla, metody dělené na operace a cíle jsou jádrem GOMS modelu. Více o GOMS modelu v původní práci (Card, 1983) a dále například (Rogers, 2012) nebo (Carroll, 2003).

31. 31↑

    CARD, Stuart K., Thomas P. MORAN a Allen. NEWELL, 1983. The psychology of human-computer interaction. Hillsdale, N.J.: L. Erlbaum Associates. ISBN 0898592437.

32. 32↑

    CARROLL, John M., ed., 2003. HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.

Literatura

22 zdrojů

• BANNON, Liam J., 1995. From Human Factors to Human Actors: The Role of Psychology and Human-Computer Interaction Studies in Systém Design. Readings in Human-Computer Interaction. Elsevier, 1995,205-214. DOI: 10.1016/B978-0-08-051574-8.50024-8. ISBN 9780080515748.
• BREY, Philip, 2001. Hubert Dreyfus — Human versus Machine. ACHTERHUIS, Hans. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press, s. 37–63. ISBN 0253214491.
• CARD, Stuart K., Thomas P. MORAN a Allen. NEWELL, 1983. The psychology of human-computer interaction. Hillsdale, N.J.: L. Erlbaum Associates. ISBN 0898592437.
• CARROLL, John M., ed., 2003. HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.
• DESCARTES, René, 2003. Meditace o první filosofii: námitky a autorovy odpovědi. Přeložil Tomáš MARVAN, přeložil Petr GLOMBÍČEK, přeložil Pavel ZAVADIL. Praha: OIKOYMENH. Knihovna novověké tradice a současnosti. ISBN 80-7298-084-x.
• DREYFUS, Hubert L., 1996. Cognitivism abandoned. BAUMGARTNER, Peter a Sabine PAYR. Speaking Minds: Interviews with Twenty Eminent Cognitive Scientists. Chichester, West Sussex: Princeton University Press, s. 71-83. ISBN 978-0691603209.
• DUNCAN, Stewart, 2017. Thomas Hobbes. ZALTA, Edward N. The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. (Summer 2017 Edition). [cit. 2018-03-06]. Dostupné z: https://plato.stanford.edu/archives/sum2017/entries/hobbes/
• GARDNER, Howard E., 1987. The Mind's New Science: a History of the Cognitive Revolution. Basic Books. ISBN 978-0465046355.
• GRUDIN, Jonathan, 2012. A Moving Target: The Evolution of Human–Computer Interaction. A. JACKO, Julie. Human-Computer Interaction Handbook: Fundamentals, Evolving Technologies, and Emerging Applications. 3rd ed. Boca Raton: CRC Press, s. 29-64. ISBN 9781439829448.
• HOBBES, Thomas, 1988. Výbor z díla. Praha: Svoboda, 229 s.
• CHOMSKY, Noam, 1959. Verbal behavior [recenze knihy B. F. Skinnera]. Language [online]. 35(1), 26–58 [cit. 2018-03-05]. DOI: 10.2307/411334. ISSN 00978507. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/411334?origin=crossref
• MILLER, George A, 2003. The cognitive revolution: a historical perspective. Trends in Cognitive Sciences [online]. 7(3), 141-144 [cit. 2018-03-05]. DOI: 10.1016/S1364-6613(03)00029-9. ISSN 13646613. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1364661303000299
• NEISSER, Ulric, 2014. Cognitive psychology: classic edition. Classic edition. S.l.: Psychology Press. ISBN 9781848726932.
• NEWELL, Allen a Herbert A. SIMON, 1972. Human Problem Solving. Prentice-Hall. ISBN 978-0134454030.
• NEWELL, Allen a Herbert A. SIMON, 1976. Computer science as empirical inquiry: symbols and search. Communications of the ACM [online]. 19(3), 113-126 [cit. 2018-03-05]. DOI: 10.1145/360018.360022. ISSN 00010782. Dostupné z: http://portal.acm.org/citation.cfm?doid=360018.360022
• PINKER, Steven, 1994. The language instinct. New York: HarperPerennial. ISBN 9780060976514.
• ROGERS, Yvonne, 2012. HCI Theory: Classical, Modern, and Contemporary. Synthesis Lectures on Human-Centered Informatics [online]. 5(2), 1-129 [cit. 2018-03-05]. DOI: 10.2200/S00418ED1V01Y201205HCI014. ISSN 1946-7680. Dostupné z: http://www.morganclaypool.com/doi/abs/10.2200/S00418ED1V01Y201205HCI014
• SCHONEBERGER, Ted, 2000. A Departure from Cognitivism: Implications of Chomsky’s Second Revolution in Linguistics. The Analysis of Verbal Behavior [online]. 17(1), 57-73 [cit. 2018-03-05]. DOI: 10.1007/BF03392956. ISSN 0889-9401. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/BF03392956
• SKINNER, B. F., 1957. Verbal behavior. Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall.
• TIBBETTS, Paul E., 2014. Where Does Cognition Occur: In One’s Head or In One’s Embodied/Extended Environment?. The Quarterly Review of Biology [online]. 89(4), 359-368 [cit. 2018-06-10]. DOI: 10.1086/678569. ISSN 0033-5770. Dostupné z: https://www.journals.uchicago.edu/doi/10.1086/678569
• TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.
• WINOGRAD, Terry a Fernando FLORES, 1987. Understanding computers and cognition: a new foundation for design. Reading, Mass.: Addison-Wesley Publishing Company. ISBN 0-201-11297-3.

FERENC, Jakub, 2026. Postkognitivistické HCI: Kognitivismus a kognice v HCI (7. část). Online. jakubferenc.cz. Dostupné z: https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-kognitivismus-a-kognice-v-hci-7-cast/.

Ferenc, J., “Postkognitivistické HCI: Kognitivismus a kognice v HCI (7. část)”, jakubferenc.cz (17 October 2026), URL = <https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-kognitivismus-a-kognice-v-hci-7-cast/>.

@misc{ferenc2026postkognitivisticke,
  author = {Ferenc, Jakub},
  title = {Postkognitivistické HCI: Kognitivismus a kognice v HCI (7. část)},
  year = {2026},
  howpublished = {jakubferenc.cz},
  url = {https://www.jakubferenc.cz/article/postkognitivisticke-hci-kognitivismus-a-kognice-v-hci-7-cast/}
}