Jakub Ferenc | Články | Nové portfolio a blog: info

Zpět na články

Nové portfolio a blog: info

  • jakubferenc
  • Napsáno
  • kategorie: news

Stručně a nejasně o tom, co bylo, jest a snad i bude

Po několika letech jsem aktualizoval portfolio, které snad nenásilnou formou reflektuje mé současné estetické cítění. Rád bych co nejdříve migroval články ze starého blogu, ale jelikož mnoho z nich bylo zaprášeno šedým akademickým slovníkem, obávám se, že intervence v jejich obsahu bude nutná.

Se vší skromností a pokorou dále oznamuji, že jsem se tento akademický rok stal studentem magisterského oboru Studia Nových Médií na Filosofické fakultě, UK. Již po dvou týdnech jsem nadšen z nesmírně stimulujícího prostředí, jež vládne na půdě StuNoMe.

Tato stimulace se dále (povinně) promítne do obsahu mého blogu. Jak někteří si jistě už všimli, mnozí StuNoMe studenti začali jako perspektivní blogeři, avšak znenadání nastalo ticho, nic, zilch, digitální bílý šum. Tuším, že jsem tajemství těchto výkyvů již objevil; má to co dočinění s předmětem Informační věda a srovnávací mediální studia, který vede kolega Mgr. Josef Šlerka. Onu záhadu si nechám pro sebe, ale můžete si být jisti, že pokud se na mém blogu v následujících týdnech nebudou objevovat pravidelné posty, mé studium rozhodně neprobíhá podle plánů.

Kromě nových médií obecně můžete počítat s tím, že budu informovat a pokračovat v cestě, kterou jsem započal obhájením své bakalářské práce na téma teorie (web) designu. Ve 150 stránkách jsem prozkoumal všechny informace, které jsem si přál sám přečíst, ale nikdo nenašel dostatečnou kuráž (či čas a peníze?) k tomu, aby mi pod nos naservíroval syntetizující práci, kde teorie a psychologie kreativity bude podávána s teorií designu a nových médií, a to vše zabaleno do UX, interakčního a web designu.

(Mimochodem, věděli jste, že již Nikola Tesla předpověděl Internet; že design není o produktu, ale specifickém typu myšlení, jež nacházíme nejen u designérů; že na web design můžeme pohlížet jako na nové médium, a tím aplikovat veškeré poznatky z teorie nových médií právě na platformu Webu? Pokud ne, zkuste si o tom přečíst.)

Vedle toho budu zkoumat, jak interakční design může pomáhat řešit tzv. wicked problémy, jakou roli design a designéři hrají v post-industriální společnosti, co tvrdí filosofové o technologii, jak virtuální realita může být docela dobrým modelem i našeho světa, a v neposlední řadě také to, jak ideje transhumanismu a umělé inteligence mění roli člověka v našem Univerzu.

Tak zatím.

P. S.: Seberou vám roboti práci?



Jakub Ferenc | Články | Kognitivní biasy: nadměrná sebedůvěra

Zpět na články

Kognitivní biasy: nadměrná sebedůvěra

  • jakubferenc
  • Napsáno
  • kategorie: psychology / stunome

Mnozí se považují za racionálního člověka. Chyby v mentálním softwaru mozku se ale vyskytují u každého z nás. Mezi tzv. kognitivní biasy se řadí i nadměrná sebedůvěra. Co jsou kognitivní biasy a proč existují? Mohou někdy chyby v úsudku poskytovat výhodu?

Mnozí se pyšní schopností dobře odhadnout pravděpodobnost té či oné situace, případně se považují za logické, analyticky přesné. Přesto na významných univerzitách, které ještě stále nabízejí výuku filosofie, vidíme předměty jako logika, statistika, ba dokonce v zahraničí dosti populární „kurz kritického myšlení“. To nám může napovědět, že zatímco jazyk ovládneme v útlém věku, logické, tedy racionální myšlení vyžaduje soustavné a náročné studium. Víme, že lidskou mysl netrápí pouze iracionálnost; častokrát totiž může být problémem, že je lepší než racionální mysl 1. Obě situace nastávají, když si náš mozek neví rady. Pak je nucen se uchýlit k mentálním zkratkám, strategiím, jež nazýváme kognitivní biasy 2.

mag-23Kahneman-t_CA0-jumbo

Mnozí se považují za racionálního člověka. Chyby v mentálním softwaru mozku se ale vyskytují u každého z nás. (http://static01.nyt.com/images/2011/10/23/magazine/23kahneman_span/mag-23Kahneman-t_CA0-jumbo.jpg)

Kognitivními biasy míníme známé druhy mentálních zkratek, které využíváme, když jsme nuceni se rozhodnout na základě nedostatečných či nevalidních dat 3. Uchylujeme se pak k heuristickým metodám nezaručující nejlepší možný výsledek, ale jednoduchost a vhodnost pro daný problém. Tyto osvědčené vzorce chování jsou užitečné jen v daném kontextu; v ostatních případech mohou vést k systematickým chybám — kognitivním biasům 4. Tyto definice, převzané od Tverskyho & Kahnemana, značí, že „lidská argumentace je iracionální, zatížena osobními, společenskými či kulturními vlivy“ 5.

Že jsme k takovému jednání náchylní, by poukazovalo na zjevné chyby ve vývoji naší kognice. Z pohledu evoluční psychologie lze ale na toto chování pohlížet nikoli jako na „chyby v designu“, ale jeho charakteristické a užitečné vlastnosti. Někteří akademici tohoto podoboru psychologie totiž argumentují, že kognitivní biasy jsou výsledkem třech evolučních vlivů 6:

  1. užitečné mentální zkratky, které fungují ve většině situací (heuristika)
  2. zkreslení vznikající, když máme reagovat na událost, pro kterou mysl nebyla navržena (artefakt)
  3. vzorce chování, které se vyvinuly jako evoluční adaptace na problém, kde chybné jednání má menší následky na zdatnost jedince než jednání logicky správné (Error management theory)

Error management teorie předpokládá, že mnoho zjevně chybných rozhodnutí v lidské úsudku reflektuje operace mechanismů, jež zapřičiňují, že děláme mnohem více a častěji poměrně „nevinné“ chyby spíše než jednu chybu fatální 7.

Na základě EM teorie rozlišujeme biasy pomocí třech kategorií: biasy týkající se úsudku při ohrožení, hodnocení mezilidských vztahů a hodnocení sebe sama 8.

Příkladem biasu dle poslední EM kategorie je nadměrná sebedůvěra neboli overconfidence bias.

Overconfidence bias je obecně chyba v úsudku, kdy jedinec není schopen řádně zhodnotit limity svých znalostí 9.

Tato definice ale není vyčerpávající; v literatuře nacházíme podrobnější, které dále rozlišují overconfidence na tři odlišné druhy chování 10:

  • Přeceňování se (overestimation)
  • Nadhodnocování se (overplacement)
  • Nadměrná jistota v úsudku (overprecision)

Přeceňování je popsáno jako nadměrná důvěra ve vlastní schopnosti, výkon, úroveň kontroly nebo šanci dosáhnout úspěchu. Nadhodnocování, jako druhý podtyp overconfidence biasu, se vyskytuje, když se lidé považují za lepší než ostatní. Nadměrná jistota úsudku se pak chápe jako příliš velká jistota ve správnost svého přesvědčení 11.

Literatura uvádí, že studenti často přeceňují svůj výkon u zkoušek, lékaři přeceňují přesnost svých diagnóz, lidé přeceňují, jak moc mají věci pod kontrolou a také rychlost, kterou vykonávají svou práci.

Jako příklad nadhodnocování se hojně cituje výzkum, ve kterém 93 % amerických řidičů a 69 % řidičů ze Švédska z vybraného vzorku odpovědělo, že se cítí kompetentnějšími řidiči než průměrný řidič dané země 12. Pokud jsou lidé dotazováni, aby s přesností 90 % odhadli odpovědi týkající se zvolených numerických údajů (např. Jak dlouhá je řeka Nil?), jejich zvolené odpovědi byly správné pouze v 50 % a méně 13

Praktické následky tohoto kognitivního biasu jsou enormní. Přestože se nepovažují za riskující osoby, podnikatelé často začínají nový byznys, neboť nemají dostatečný přehled o tom, jaký risk je s jejich druhem podnikání spojený; nepřiznají si, že určité úkony nutné k úspěchu jsou mimo jejich kontrolu. Bias v tomto případě může být ale i prospěšný a nutný pro úspěch v tak konkurenčním prostředí, kterému podnikatelé čelí 14. To potvrzují Haselton, Nettle a spol., když píší, že mylné chování a rozhodnutí mohou někdy vést ke zvýšeným ambicím a vytrvalosti, jejichž pozitiva nakonec převáží nad prvotními negativní aspekty 15.

Nadměrná důvěra je dále použita jako možná příčina válečných konfliktů, riskování na akciovém trhu, katastrofy v Černobylu a exploze vesmírné rakety Challenger 16. Scott Plous, profesor sociální psychologie, píše, že: „Žádný problém v úsudku […] nemá potenciálně katastrofičtější následky než nadměrná důvěra“ 17.

U všech známých kognitivních biasů můžeme pozorovat korelace s osobnostními charakteristikami. V případě overconfidence biasu výzkum např. říká, že muži jsou náchylnější přeceňovat své schopnosti, empatie a věk také pozitivně korelují s přeceňováním 18.

Nakonec zmiňme, že Moore a Healy zachází dále a ve své práci formalizují obecnou teorii sebedůvěry, tedy způsobu, jakým lidé hodnotí výkony své, ale i ostatních. Píší, že po libovolném úkonu mají lidé nedokonalé informace o vlastním výkonu a ještě o něco horší o výkonu ostatních. Při svém vysokém výkonu mají lidé tendenci se podceňovat; výkon ostatních hodnotí ještě o něco hůře, a tak věří, že jsou lepší než ti druzí. Pokud je výkon mizivý, chování a hodnocení lidí má tendenci být opačné: svůj výkon přeceňují, výkon druhých přeceňují ještě více, což vede k tomu, že se považují za horší než ostatní 19.

Myšlení je považováno za software našich mozků. I ten nejnadanější programátor zanechá ve svých programech, ať už z nepozornosti, nebo cíleně, chyby. Z evoluční psychologie se dozvídáme, že tyto softwarové bugy ve větší či menší míře ovlivňují myšlení každého z nás (za předpokladu, že Darwinovu teorii evoluce považujeme za pravdivou, ačkoli, dle amerického kandidáta na prezidenta USA Bena Carsona, inspirovanou samotným Satanem). V historie vědy nalézáme, že příliš velká jistota ve vlastní pravdu, neschopnost se vzdát momentálního paradigmatu postihly i ty nejinteligentnější členy lidské populace; vzpomeňme na kritiky Koperníka a Galilea nebo Alberta Einsteina, který odmítal připustit, že kvantová teorie a její „spooky action at a distance“ by mohla být pravdivá (God doesn’t play dice with Universe, vyslovil Einstein, ale kvantové provázání jej vyvedlo z omylu). Jak se takovým chybám vyvarovat?

Pečlivé studium kognitivních biasů, případně vytisknutý seznam argumentačních klamů na nástěnce jsou docela dobrým začátkem. Počítejme ale s tím, že člověk málokdy, zdali vůbec, má k dispozici veškeré nutné data k tomu, aby vyslovil zcela informovaný soud. Proto i v životě toho nejracionálnějšího člověka bude hrát výsadní roli intuice, či chcete-li estetický soud dobrého tvaru. Bez něho bychom totiž jako lidstvo ještě shromažďovali informace o tom, jak funguje svět, a neodvážili se udělat první krok.

 

COSMIDES, Leda a John TOOBY. Better than rational: Evolutionary psychology and the invisible hand. American Economic Review. 84. 1994, : 327-332. Dostupné také z: http://www.cep.ucsb.edu/papers/aer94.pdf, p. 329

V článku používám počeštěné anglické slovo, překládat můžeme např. jako „iluzi“ či „zkreslení“

TVERSKY, Amos a Daniel KAHNEMAN. Judgment under Uncertainty: Heuristics and Biases. Science: New Series. No. 4157. Sep.27,1974, (185): 1124-1131., p.1124

GIGERENZER, Gerd. How to Make Cognitive Illusions Disappear: Beyond “Heuristics and Biases”. In: European Review of Social Psychology. 1991, 2(1), s. 83-115. DOI: 10.1080/14792779143000033. ISSN 1046-3283. Dostupné také z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/14792779143000033

BERENDSEN, Alina, Simon Jonas HADLICH a Joost VAN AMERSFOORT. Looking at “Linda”: Is the Conjunction Fallacy Really a Fallacy? [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://bacon.umcs.lublin.pl/~lukasik/wp-content/uploads/2010/12/Looking-at-Linda.pdf

HASELTON, D., M. G. NETTLE a P.W. ANDREWS. The evolution of cognitive bias. In: BUSS, D. M. (ed.). Handbook of evolutionary psycholog. Hoboken: Wiley, 2005, s. 724-746. Dostupné také z: http://www.sscnet.ucla.edu/comm/haselton/papers/downloads/handbookevpsych.pdf, p. 3

Tamtéž

Tamtéž, p. 10

SIMON, Mark, Susan M. HOUGHTON a Karl AQUINO. Cognitive biases, risk perception, and venture formation. Journal of Business Venturing. 2000, 15(2): 113-134. DOI: 10.1016/S0883-9026(98)00003-2. ISSN 08839026. Dostupné také z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0883902698000032

MOORE, Don A. a Paul J. HEALY. The Trouble with Overconfidence [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://repository.cmu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1340

Tamtéž

SVENSON, Ola. Are we all less risky and more skillful than our fellow drivers? Acta Psychologica. 1981, 47(2): 143-148. DOI: 10.1016/0001-6918(81)90005-6. ISSN 00016918. Dostupné také z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/0001691881900056

MOORE, Don A. a Paul J. HEALY. The Trouble with Overconfidence [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://repository.cmu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1340, p. 5

SIMON, Mark, Susan M. HOUGHTON a Karl AQUINO. Cognitive biases, risk perception, and venture formation. Journal of Business Venturing. 2000, 15(2): 113-134. DOI: 10.1016/S0883-9026(98)00003-2. ISSN 08839026. Dostupné také z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0883902698000032

HASELTON, D., M. G. NETTLE a P.W. ANDREWS. The evolution of cognitive bias. In: BUSS, D. M. (ed.). Handbook of evolutionary psycholog. Hoboken: Wiley, 2005, s. 724-746. Dostupné také z: http://www.sscnet.ucla.edu/comm/haselton/papers/downloads/handbookevpsych.pdf, p. 22

MOORE, Don A. a Paul J. HEALY. The Trouble with Overconfidence [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://repository.cmu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1340

PLOUS, Scott. The Psychology of Judgment and Decision Making: (McGraw-Hill Series in Social Psychology). 1st edition. McGraw-Hill, 1993. ISBN 978-0070504776.

MOORE, Don A. a Paul J. HEALY. The Trouble with Overconfidence [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: http://repository.cmu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1340, Appendix A

Tamtéž, p. 13