[{"data":1,"prerenderedAt":178},["ShallowReactive",2],{"post-fr-walter-benjamin-le-premier-freelance-de-notre-temps":3,"translation-fr-walter-benjamin-le-premier-freelance-de-notre-temps":177},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":42,"_embedded":84,"tagsResolved":163,"translations":164},584,"30. 04. 2018","2018-04-30T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fwalter-benjamin-prvni-freelancer-nasi-doby","2025-11-02T20:02:54","2025-11-02T19:02:54","walter-benjamin-prvni-freelancer-nasi-doby","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwalter-benjamin-prvni-freelancer-nasi-doby\u002F",{"rendered":17},"Walter Benjamin, první freelancer naší doby",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic01.nyt.com\u002Fimages\u002F2018\u002F04\u002F28\u002Funiversal\u002FBENJAMINESPANOL2704\u002FBENJAMINESPANOL2704-jumbo-v5.jpg?quality=75&auto=webp\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan class=\"caption-text\">(\u003C\u002Fspan>\u003Cspan class=\"caption-text\">Německý filozof a esejista, Walter Benjamin \u003C\u002Fspan>\u003Cem>\u003Cspan class=\"credit\">\u003Cspan class=\"visually-hidden\">Credit\u003C\u002Fspan>Agence France-Presse — Getty Images)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Proč Walter Benjamin, filozof z dvacátého století, podněcuje stále více publikací i ve století jednadvacátém? Nejen, že k jeho dílu neustále vychází nové editorské komentáře, ale každý rok také vychází knihy, které se přímo nebo nepřímo zaobírají jeho postavou a intelektuálním dědictvím. A to jak v oboru filozofie, tak především v literatuře.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Jako by jeho německá sebevražedná mrtvola, pohřbena v roce 1940 na námořním hřbitově v Portbou (malé pohraniční město mezi Španělskem a Francií), vyzařovala frekvenci z budoucnosti, kde neexistují hranice mezi myšlením, kulturní kritikou a literární tvorbou.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Právě do Portbou se přestěhoval básník a vypravěč Álex Chico s cílem zrekonstruovat poslední momenty života německého filozofa (když se pokoušel utéct před nacistickou perzekucí a zjistil, že nebude možné přejít do Portugalska). Ale po četných návštěvách města si Chico uvědomil, že příběh, o kterém se nikdo doposud nezmínil, byl ten z Portbou, jehož důležitost se snížila pouze během posledních dvaceti let. A to kvůli odstranění hranic a nové lince vysokorychlostního vlaku.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Potom, co Chico obrátil svou pozornost na Benjaminův příběh ve vztahu k tomuto městu, vznikl nový, ve stylu eseje napsaný román s pulzem poezie. Román nazvaný \u003Cem>Un final para Benjamin Walter\u003C\u002Fem> (Finále pro Benjamina Waltera) ukazuje, proč je autor Einbahnstraße (Jednosměrné ulice) stále tak živý a mezi námi: Benjamin je výjimečný učitel a čtenář městského prostoru.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">To je důvod, proč jiný básník, Američan Kenneth Goldsmith, si vybral jako model pro svůj ambiciózní konceptuální projekt Kapitál vyobrazující New York jako symbolické centrum dvacátého století, nedokončený Benjamínův projekt o Paříži jako kapitálu století devatenáctého. Benjaminův projekt Arkády je archeologií metropolitní minulosti, která je ve skutečnosti strojem pro čtení megalopole budoucnosti.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“Táhly židle. Slečna Ángela, zvaná Baldomero, požádal ji, aby je zvedly, ale ony táhly ty židle přes jeho zlatý hlas Angeluse Novuse”, čteme v Mandibula, novém románu spisovatelky Mónicy Ojedy. A pokračuje: “hlas spícího-anděla-historie, jenž diktuje minulost, třebaže jsou nevyhnutelně tlačeny přítomností — jako ty židle — směrem k příslibu budoucnosti dvaceti tří sukní, pěti úsměvů s hranatými závorkami, třech hodinek od Tory Burch, dvaceti a jednoho iPhonu, třinácti iPadů a jednoho růžence.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pokud mladá ekvádorská spisovatelka jako ikonoklastka proměňuje slavný fragment Tezí o filozofii historie (ve které Benjamin převádí obraz od Paula Kleeho v symbol pokroku), ve výčet ironických a divokých postmoderních objektů, tak jen částečně díky další benjaminovské ctnosti — nejistému světlu našeho jednadvacátého století. Myslím zde jeho nejednoznačnost. Nebo jinými slovy, jeho polysémie.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dodnes se neshodneme na tom, co znamená Angelus Novus. Ani, co Benjamin rozuměl svou Aurou. Nejen, že jeho systém myšlení byl fragmentární a otevřený, ale jeho styl psaní byl tak literární, že je nemožné rozhodnout jeho slovy univokální význam (ne dva, ani tři). Jeho dílo není možné plně zachytit, a proto nepřestává svádět a podněcovat nové výklady.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V latinskoamerické literatuře, od argentinských spisovatelů Ricarda Piglia a Beatriz Sarlo, narozených ve čtyřicátých letech, po španělské autory Miguela Ángela Hernándeze Navarra nebo Césara Renduelese, kteří by mohli být jejich děti, můžeme zmapovat mezigenerační a transatlantickou posedlost autorem díla \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dětství v Berlíně kolem roku 1900\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Pokud bychom brali v potaz celou mezinárodní literaturu zaobírající se Benjaminem, topografie naší mapy se stane nezměřitelnou.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Benjamin strávil část období mezi lety 1932 a 1933 na ostrově Ibiza. Jak nám říká další básník a expert na jeho dílo, Víncente Valeru, ve své výjimečné eseji \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zkušenost a chudoba\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Benjamin zde byl znám jako “bídník”, neboť vykazoval známky vagabunda. Toto přirovnání zdůrazňuje, proč je Benjaminovo dílo poplatné pro naší epochu: společně s jeho strategiemi čtení prostoru a sémantické otevřenosti jeho literární prózy tu je i třetí důvod: prekarita.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Byl jeden z prvních freelancerů. Novinář, překladatel, podnikavý editor: autonomní pracovník, který čte a píše. Jeho nomádskou nejistotu znají mnozí z nás, jeho nečekaní současníci.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Csmall>\u003Cem>Přeložil jsem ze španělského originálu, který vyšel 29. 4. 2018 ve španělské edici New York Times. \u003C\u002Fem>\u003C\u002Fsmall>\u003Csmall>\u003Cem>Odkaz na zdroj: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.nytimes.com\u002Fes\u002F2018\u002F04\u002F29\u002Fwalter-benjamin-filosofia-cultura\u002F\">https:\u002F\u002Fwww.nytimes.com\u002Fes\u002F2018\u002F04\u002F29\u002Fwalter-benjamin-filosofia-cultura\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fsmall>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>(Německý filozof a esejista, Walter Benjamin CreditAgence France-Presse — Getty Images) Proč Walter Benjamin, filozof z dvacátého století, podněcuje stále více publikací i ve století jednadvacátém? Nejen, že k jeho dílu neustále vychází nové editorské komentáře, ale každý rok také vychází knihy, které se přímo nebo nepřímo zaobírají jeho postavou a intelektuálním dědictvím. A to jak […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],2,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40,41],"post-584","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","category-news","tag-fixed",{"self":43,"collection":49,"about":52,"author":55,"replies":59,"version-history":62,"predecessor-version":66,"wp:attachment":70,"wp:term":73,"curies":80},[44],{"href":45,"targetHints":46},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F584",{"allow":47},[48],"GET",[50],{"href":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[53],{"href":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[56],{"embeddable":57,"href":58},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[60],{"embeddable":57,"href":61},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=584",[63],{"count":64,"href":65},4,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F584\u002Frevisions",[67],{"id":68,"href":69},943,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F584\u002Frevisions\u002F943",[71],{"href":72},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=584",[74,77],{"taxonomy":75,"embeddable":57,"href":76},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=584",{"taxonomy":78,"embeddable":57,"href":79},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=584",[81],{"name":82,"href":83,"templated":57},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":85,"wp:term":102},[86],{"id":23,"name":87,"url":88,"description":26,"link":89,"slug":87,"avatar_urls":90,"_links":94},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":91,"48":92,"96":93},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":95,"collection":99},[96],{"href":58,"targetHints":97},{"allow":98},[48],[100],{"href":101},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[103,142],[104,124],{"id":64,"link":105,"name":106,"slug":106,"taxonomy":75,"_links":107},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":108,"collection":113,"about":116,"wp:post_type":119,"curies":122},[109],{"href":110,"targetHints":111},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":112},[48],[114],{"href":115},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[117],{"href":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[120],{"href":121},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[123],{"name":82,"href":83,"templated":57},{"id":30,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":75,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Fnews\u002F","news",{"self":128,"collection":133,"about":135,"wp:post_type":137,"curies":140},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F2",{"allow":132},[48],[134],{"href":115},[136],{"href":118},[138],{"href":139},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=2",[141],{"name":82,"href":83,"templated":57},[143],{"id":32,"link":144,"name":145,"slug":145,"taxonomy":78,"_links":146},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":147,"collection":152,"about":155,"wp:post_type":158,"curies":161},[148],{"href":149,"targetHints":150},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":151},[48],[153],{"href":154},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[156],{"href":157},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[159],{"href":160},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[162],{"name":82,"href":83,"templated":57},[],{"en":165,"es":169,"fr":173},{"title":166,"slug":167,"description":168},"Walter Benjamin, the First Freelancer of Our Time","walter-benjamin-the-first-freelancer-of-our-time","Why does Walter Benjamin keep inspiring new books in the 21st century? His reading of the city, the openness of his prose and the precarity of his life, translated from The New York Times.",{"title":170,"slug":171,"description":172},"Walter Benjamin, el primer freelance de nuestro tiempo","walter-benjamin-el-primer-freelance-de-nuestro-tiempo","¿Por qué Walter Benjamin sigue inspirando libros en el siglo XXI? Su lectura de la ciudad, la apertura de su prosa y la precariedad de su vida, según un texto de The New York Times.",{"title":174,"slug":175,"description":176},"Walter Benjamin, le premier freelance de notre temps","walter-benjamin-le-premier-freelance-de-notre-temps","Pourquoi Walter Benjamin inspire-t-il encore des livres au XXIe siècle ? Sa lecture de la ville, l’ouverture de sa prose et sa vie précaire, d’après un texte du New York Times.","\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic01.nyt.com\u002Fimages\u002F2018\u002F04\u002F28\u002Funiversal\u002FBENJAMINESPANOL2704\u002FBENJAMINESPANOL2704-jumbo-v5.jpg?quality=75&auto=webp\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan class=\"caption-text\">(\u003C\u002Fspan>\u003Cspan class=\"caption-text\">Le philosophe et essayiste allemand Walter Benjamin \u003C\u002Fspan>\u003Cem>\u003Cspan class=\"credit\">\u003Cspan class=\"visually-hidden\">Crédit\u003C\u002Fspan>Agence France-Presse — Getty Images)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pourquoi Walter Benjamin, philosophe du XXe siècle, suscite-t-il de plus en plus de publications au XXIe siècle aussi ? Non seulement de nouveaux commentaires éditoriaux de son œuvre paraissent sans cesse, mais chaque année sortent aussi des livres qui traitent, directement ou indirectement, de sa figure et de son héritage intellectuel. Et cela tant en philosophie que, surtout, en littérature.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Comme si son cadavre allemand de suicidé, enterré en 1940 dans le cimetière marin de Portbou (petite ville frontalière entre l’Espagne et la France), émettait une fréquence venue d’un futur où il n’existe pas de frontières entre la pensée, la critique culturelle et la création littéraire.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">C’est justement à Portbou que s’est installé le poète et narrateur Álex Chico, dans le but de reconstituer les derniers moments de la vie du philosophe allemand (lorsqu’il tentait de fuir la persécution nazie et découvrit qu’il ne pourrait pas passer au Portugal). Mais après de nombreuses visites de la ville, Chico s’est rendu compte que l’histoire dont personne n’avait encore parlé était celle de Portbou lui-même, dont l’importance n’a décliné qu’au cours des vingt dernières années. Et cela à cause de la suppression des frontières et de la nouvelle ligne de train à grande vitesse.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Après que Chico eut tourné son attention vers l’histoire de Benjamin dans son rapport à cette ville, est né un nouveau roman, écrit à la manière d’un essai, avec le pouls de la poésie. Le roman, intitulé \u003Cem>Un final para Benjamin Walter\u003C\u002Fem> (Une fin pour Benjamin Walter), montre pourquoi l’auteur d’Einbahnstraße (Sens unique) est toujours aussi vivant et parmi nous : Benjamin est un maître et un lecteur exceptionnel de l’espace urbain.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">C’est la raison pour laquelle un autre poète, l’Américain Kenneth Goldsmith, a choisi comme modèle de son ambitieux projet conceptuel Capital, qui représente New York comme le centre symbolique du XXe siècle, le projet inachevé de Benjamin sur Paris, capitale du XIXe siècle. Le Livre des passages de Benjamin est une archéologie du passé métropolitain qui est en réalité une machine à lire la mégalopole du futur.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">« Elles traînaient les chaises. Mademoiselle Ángela, dite Baldomero, leur avait demandé de les soulever, mais elles traînaient ces chaises par-dessus sa voix d’or d’Angelus Novus », lisons-nous dans Mandíbula, le nouveau roman de l’écrivaine Mónica Ojeda. Et elle poursuit : « la voix de l’ange-endormi-de-l’histoire, qui dicte le passé, bien qu’elles soient inévitablement poussées par le présent — comme ces chaises — vers la promesse d’un futur de vingt-trois jupes, cinq sourires à bagues dentaires, trois montres Tory Burch, vingt et un iPhone, treize iPad et un chapelet ».\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Si la jeune écrivaine équatorienne, en iconoclaste, transforme le célèbre fragment des Thèses sur la philosophie de l’histoire (où Benjamin fait d’un tableau de Paul Klee un symbole du progrès) en un inventaire d’objets postmodernes ironiques et sauvages, ce n’est qu’en partie grâce à une autre vertu benjaminienne — la lumière incertaine de notre XXIe siècle. Je pense ici à son ambiguïté. Ou, en d’autres termes, à sa polysémie.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aujourd’hui encore, nous ne nous accordons pas sur ce que signifie l’Angelus Novus. Ni sur ce que Benjamin entendait par son Aura. Non seulement son système de pensée était fragmentaire et ouvert, mais son style d’écriture était si littéraire qu’il est impossible d’arrêter le sens univoque de ses mots (ni deux, ni trois). Son œuvre ne se laisse pas saisir entièrement, et c’est pourquoi elle ne cesse de séduire et de susciter de nouvelles interprétations.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dans la littérature latino-américaine, des écrivains argentins Ricardo Piglia et Beatriz Sarlo, nés dans les années quarante, aux auteurs espagnols Miguel Ángel Hernández Navarro ou César Rendueles, qui pourraient être leurs enfants, nous pouvons cartographier une obsession intergénérationnelle et transatlantique pour l’auteur d’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Enfance berlinoise vers 1900\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Si nous prenions en compte toute la littérature internationale consacrée à Benjamin, la topographie de notre carte deviendrait incommensurable.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Benjamin a passé une partie des années 1932 et 1933 sur l’île d’Ibiza. Comme nous le raconte un autre poète et spécialiste de son œuvre, Vicente Valero, dans son remarquable essai \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Expérience et pauvreté\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Benjamin y était connu comme « le misérable », car il présentait les traits d’un vagabond. Cette comparaison souligne pourquoi l’œuvre de Benjamin parle à notre époque : outre ses stratégies de lecture de l’espace et l’ouverture sémantique de sa prose littéraire, il y a une troisième raison : la précarité.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Il fut l’un des premiers freelances. Journaliste, traducteur, éditeur entreprenant : un travailleur autonome qui lit et qui écrit. Son incertitude nomade, beaucoup d’entre nous la connaissent, nous, ses contemporains inattendus.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Csmall>\u003Cem>J’ai traduit ce texte de l’original espagnol, paru le 29 avril 2018 dans l’édition espagnole du New York Times. \u003C\u002Fem>\u003C\u002Fsmall>\u003Csmall>\u003Cem>Lien vers la source : \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.nytimes.com\u002Fes\u002F2018\u002F04\u002F29\u002Fwalter-benjamin-filosofia-cultura\u002F\">https:\u002F\u002Fwww.nytimes.com\u002Fes\u002F2018\u002F04\u002F29\u002Fwalter-benjamin-filosofia-cultura\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fsmall>\u003C\u002Fp>",1790905681284]