[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-fr-un-vent-norvegien-a-apporte-le-design-et-la-durabilite-a-l-umprum-retour-sur-la-conference-1re-partie":3,"translation-fr-un-vent-norvegien-a-apporte-le-design-et-la-durabilite-a-l-umprum-retour-sur-la-conference-1re-partie":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},548,"06. 11. 2015","2015-11-06T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fnorsky-vitr-prival-na-umprum-design-a-udrzitelnost-pohled-za-prednaskou-1-cast","2025-07-05T12:41:44","2025-07-05T10:41:44","norsky-vitr-prival-na-umprum-design-a-udrzitelnost-pohled-za-prednaskou-1-cast","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fnorsky-vitr-prival-na-umprum-design-a-udrzitelnost-pohled-za-prednaskou-1-cast\u002F",{"rendered":17},"Norský vítr přivál na UMPRUM design a udržitelnost: pohled za přednáškou (1. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pryč jsou časy, kdy design znamenal pozlátko na hotovém výrobku. Praxe konečně dohání teorii a uznává, že design je fundamentální lidskou činností, jak přetvářet svět kolem nás. Narozdíl od chladné techniky se ale v první řadě zajímá o lidský prvek a širší kontext, ve kterém bude výsledný produkt využíván. Použitím slova kontext můžeme mít na mysli okamžitý prostor a čas, ve kterých se momentálně nacházíme. Je zřejmé, že tento tzv. momentální kontext je pouze špička ledovce. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ať už držíme pevně ve své dlani nejnovější technologickou senzaci nebo využíváme služeb městské hromadné dopravy, vždy si s sebou přinášíme vlastní tělo a předchozí životní zkušenosti. Tato nezbytná „bagáž“ nás tak zákonitě bude ovlivňovat v tom, jak reagujeme na výsledky designové činnosti, kterou pro nás úpěnlivě vytvořili páni designéři či paní designérky. Místo našeho narození, počet hodin strávených za školními lavicemi, zaměstnání, naše koníčky, ale i celá společnost, ve které žijeme, ovlivňuje, jakým způsobem reagujeme na svět kolem sebe — tyto vlivy tak nazvěme \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">širším, socio-kulturním kontextem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. No a tyto vlivy jsou samozřejmě tak různorodé, jako je život sám. Není tedy divu, že designéři, kteří si chtějí být jisti, že jejich tvorba nebude pouze arbitrárním výplodem intuice, ale produktem pečlivé analýzy, jež předchází kreativní část, mohou být na rozpacích a ptát se: jakým způsobem pojmout všechny aspekty kontextu, aby naše tvorba byla relevantní? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Přestože věda potvrdila, že designérské řemeslo se neobejde bez velké dávky empatie (kterou jsou praktikující tohoto oboru nadáni), je mimo rozsáhlý seznam lidských dovedností pouze na základě intuitivního vzhledu náhlednout pod pokličku \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sítě\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> vzájemných vztahů, významů a hodnot, jež tvoří lidskou existenci. Je třeba nových, nebo aspoň staronových metod, které by spletitou síť života lidí-uživatelů dokázaly aspoň trochu přiblížit: je třeba \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">systémového myšlení \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">kontextuálního přístupu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">To je jedno z hlavních hesel přednášky, která se odehrála 13. října na půdě UMPRUM. Z Norska přijali pozvání českého sdružení CZECHDESIGN akademici prof. Casper Boks, prof. Tore Gulden a Andre Liem. Jejich témata byla následující: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Kultura designu a inovací (Liem), \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Vizualizace komplexních systémů — GIGA-mapping (Gulden), \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Udržitelní designéři, firmy a uživatelé (Boks).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kultura designu a inovací (Liem)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Zdroj: Jan Hromádko\" class=\"size-full wp-image-427\" height=\"1282\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 1920px) 100vw, 1920px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg 1920w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034-300x200.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034-1024x684.jpg 1024w\" width=\"1920\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Zdroj: Jan Hromádko\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Andre Liem načal přednášku dvěma koncepty, které nastínily, jak kompexní je problém kontextu pro designérskou činnost. Nejednalo se o nic jiného než pochopení toho, jak funguje kultura a jaké potenciální nástroje se v univerzu vědeckých metod nachází, jež by pomohly designérům pochopit kontext, pro který navrhují. Těmito koncepty byly \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Akulturace \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kontextuální přístup k designu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>Akulturace\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Liem akulturaci názorně ukázal na příkladu, jak se za posledních třicet let změnil design hifi elektroniky. Zatímco asijské značky ještě nedávno vyznávaly zcela utilitární, funkční designový jazyk, v posledních dekádách se jejich rukopis výrazně změnil. Samotná faktická změna není překvapivá, jelikož tvarosloví produktů se neustále vyvíjí; mnohem zajímavější však je, co změnu ovlivnilo. A zde nám vstupuje teorie akulturace, jakožto koncept ze sociálních věd, který odkrývá proces, na základě kterých jedinec nebo skupina si osvojuje prvky dominantní kultury, případně kultury, do které přichází jako imigrant.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Na chvíli odbočme a připomeňme si (stručně), co že je to vlastně kultura:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kultura je soubor hodnot, norem, pravidel a vzorů daného společenství, jenž se \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">projevuje u členů této společenské jednotky naučenou tendencí v konkrétních situacích \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">myslet\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">prožívat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">jednat \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">chovat \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">se podle zaběhnutých \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">algoritmů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Pomocí kulturních \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">vzorců se lidé vypořádávají s realitou, kultura zajišťuje kontinuitu ve vývoji společenství, \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">identifikaci jedince se společenstvím, a tím je zabezpečena integrita sociálního \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">systému (Nový a kol., 1996, s. 11–12).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zvýraznění v uvedené citaci jsou mé; pro design je určitě významné vědět, že onen socio-kulturní kontext, o kterém byla řeč v úvodu, skutečně ovlivňuje přesně ty lidské atributy, které jsou pro designéra zásadní, pokud chce praktikovat \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">human-centered design\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, tedy design zaměřený nikoli na technické požadavky, ale lidské potřeby a cíle.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">V uvedené citaci také vyznačuji “algoritmus”, jelikož se obávám, že v citované práci je algoritmus použit jako metafora, spíše než technický termín z informatiky. Víme, že jednou z vlastností algoritmu je determinovanost. Je skutečně pravda, že lidské jednání a prožívání(!) je možné zaškatulkovat do algoritmu? Jistěže ne; zatím.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zpět k akulturaci. Dále zazněly čtyři strategie, ke kterým se imigranti mohou uchýlit při styku s novou kulturou. Hojně citovaný teoretik John W. Berry (Berry, 2001) popisuje, že imigranti: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">se mohou \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">integrovat \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a stát se součástí multikulturní společnost, ačkoli si imigranti zachovávají prvky své původní kultury\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">O \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">asimilaci \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">mluvíme tehdy, když se imigranti zcela vzdávají své původní kultury a přijímají dominantní kultury nového prostředí\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ke strategii \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">separace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> se nověpříchozí uchylují, pokud si zachovávají svou kultury a vyhýbají se dominantní kultuře\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Ci>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Marginalizací\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> pak myslíme strategii, kdy imigrant „nemá zájem o zachování svého původního charakteru a zároveň se neúčastní interakcí s jinými kulturami, tedy i s kulturou dominantní“ (Matysová, 2012, s. 25)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jelikož akulturace předpokládá, že se jedná o proces, na kterém se podílí minimálně dvě strany (dominantní a minoritní skupina), Berry definuje i strategie, které musí dominantní skupina zaujímat, aby imigranti měli v první řadě možnost si vybrat, jak se do nové kultury zapojí. Zrcadlově tak Berry používá pojmy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">multikulturalismus\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">melting pot\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">segregace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">exkluze\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> podle toho, jak otevřená či uzavřená je dominantní společnost směrem k migrantům. Pro vizualizaci vztahů mezi strategiemi přikládám následující obrázek:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Zdroj: Berry, 2001, s. 618.\" class=\"size-full wp-image-428\" height=\"587\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 1137px) 100vw, 1137px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png 1137w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-300x155.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1024x529.png 1024w\" width=\"1137\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Zdroj: Berry, 2001, s. 618.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mohli bychom se ptát, jak se \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">akulturace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> liší od prosté asimilace nebo změny kultury. Již samotná anglická předpona —\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ac\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, alternativa k latinské —\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ad\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, napovídá, že tento koncept se zajímá především o průběh, kdy se dvě či více kultur setkávají, vzájemně ovlivňují a postupně upravují své chování. Sociálněvědní disciplíny zabývající se akulturací tak poskytují teoretický rámec, který by měl osvětlit dynamické změny probíhající právě při migraci. Co z toho ale vyplývá pro design?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud chápeme design jako kreativní disciplínu, která formuje v určitém kontextu nový (lidský) význam pro jinak sémanticky neutrální technologii, hned nás napadne, že akulturace je potenciálně užitečný nástroj v globalizovaném světě, kde mnoho kultur je v každém okamžiku ve vzájemném střetávání. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nehledě na to, že migrace je jedním z nejtěžších okamžiků, které se v životě jedince či skupiny naskytnou; a to nejen kvůli bariérám v komunikaci. Zde design může zaskočit politiku a odstranit stereotypy díky své schopnosti empatické komunikace. Ptejme se: můžeme \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">designovat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> sociální procesy tak, abychom jim dodali na lidskosti tam, kde strach a xenofobie si lebedí?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>\u003Cb>Akulturace a Geert Hofstede\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Dále na přednášce byl probírán nizozemský sociální psycholog Geert Hofstede. V 80. letech Hofstede pracoval pro mezinárodního giganta IBM jako výzkumník managementu. S notnou dávkou štěstí se k němu dostaly data přibližně 100 000 zaměstnanců lokálních poboček IBM z více než 50 zemí. Tyto data pocházela z dotazníků, ve kterých se IBM zajímalo, jaké hodnoty si zaměstnanci asociují se svým pracovním místem. Zatímco data na úrovni jednotlivců se ukázala jako matoucí, Hosftede rozpoznal, že pokud na data bude nahlížet na úrovni států, lze rozpoznat profily jednotlivých kultur a jak se staví k těmto otázkám:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">závislost na nadřízených\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">potřeba jasně daných pravidel a předpovídatelného prostředí\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">rovnováha mezi cílemi jednotlivců a závislosti na podniku\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> rovnováha mezi potřebami jednotlivců (kariéra, peníze) a sociálních skupin (spolupráce, společně prostředí pro život)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ve své knize Culture’s consequences z roku 1980 Hofstede aplikováním faktorové analýzy IBM dat, ale i následných výzkumů, specifikoval čtyři rozměry, které souvisejí s postoji a hodnotami kultur (Willerton, s. 102):\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli>\u003Cb>Maskulinita\u002Ffeminita\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — kultury můžeme rozdělit podle vlastností, jichž si nejvíc cení. \u003C\u002Fspan>Některé preferují mužské atributy, jako je výkonová orientace, nezávislost a soutěživost, jiné kladou důraz na ženské kvality, například spolupráci. Konkrétně pro Japonsko jsou velmi důležité mužské vlastnosti, naopak Švédsko a Dánsko si cení ženských kvalit. Spojené království patři k maskulinně orientovaným zemím.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"2\">\n\u003Cli>\u003Cb>Mocenské uspořádání\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — tento rozměr poukazuje na upřednostňováni hierarchických nebo \u003C\u002Fspan>naopak rovnoprávných vztahů. Středoamerické a jihoamerické země (např. Venezuela) kladou důraz na dodržování hierarchie, zato Dánsko a Izrael patří k rovnostářským zemím. Velká Británie se řadí spíše k rovnostářským zemím.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"3\">\n\u003Cli>\u003Cb>Zamezování nejistotě\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — tento rozměr se týká postojů vůči nejistotě a rizikům. Řecko, \u003C\u002Fspan>Portugalsko a Japonsko mají silnou tendenci upřednostňovat jistotu, takže rizikové chování nebývá schvalované, zatímco Dánsko nemá problém „snášet“ nejistotu.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"4\">\n\u003Cli>\u003Cb>Individualismu\u002Fkolektivismus\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — v tomto případě přicházejí ke slovu osobní rozhodnutí, \u003C\u002Fspan>například sňatek. V individualistických kulturách je činí jedinec sám za sebe, zatímco v kolektivistických kulturách má větší váhu rozhodnutí širší sociální skupiny, jakou je i rodina. Jihoamerické a mnoho asijských zemí (Pákistán, Tchaj-wan, Thajsko) patří k ryze kolektivistickým kulturám, naopak Velká Británie a Spojené státy americké jsou jednoznačně individualistické.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">K těmto rozměrům Hofstede po dalším nashromáždění a analýze dat navrhl pátý, který původně nazval \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">konfuciánským pracovním dynamismem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> (WU) a později v roce 2001 (WU) přejmenoval na \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">dlouhodobou orientaci\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Jedná se v podstatě o popis pracovní morálky a lidských vlastností, které se buď upínají k cílům ve vzdálenější budoucnosti, nebo ke krátkodobým ziskům.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align:center\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">* * *\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Akulturace a teorie kultury nám definují a odkrývají mechanismy, které nám pomáhají uchopit něco tak složitého jako lidské bytí a soužití s okolním prostředím. Znalost pojmosloví nám poskytuje jazykový aparát, kterým můžeme nad problémem uvažovat. Designér ale potřebuje více. I když je teorie nedílnou součástí každé seriózní praxe, účelem těchto bodů přednášky nás určitě bylo navnadit na aplikovatelné metody, jež současná designérská praxe začíná konečně v masivním měřítku využívat. Ať už za tím stojí čirý zájem o to, jak zlepšit životy lidí, nebo jakési oportunistické naskočení na vlnu momentálně populárního pojmu, to je vedlejší. Důležité je, že zde máme přístup(y) k designu umožňující získat relevantní data o lidech a jejich životech, jež jsou cílovou skupinou designérova příštího projektu. Andre Liem do Prahy přivezl slajdy, kde nám představil jednu z voleb pro přístup k designu, který je nezbytný pro současný globalizovaný, multikulturní svět a komplexní vztahy mezi člověkem, technologií a přírodou: druhou část své přednášky věnoval Kontextuálnímu designu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>\u003Cb>Kontextuální design\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Je zajímavé připomenout, že jak kontextuální design, tak například i participační design vznikly zcela původně jako přístupy aplikované pro návrh informačních systémů. Dokážu si vřele představit 70. či 80. léta, kdy technokraté a matematicky smýšlející programátoři vládli sektoru IT; retrospektivně se může zdá nesmyslné, že by právě tito lidé měli navrhovat \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">uživatelsky přívětivé\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> systémy (jako kuriozitu mohu dodat, že zrovna nedávno jsem slyšel vysokoškoláka z ČVUT si libovat v tom, že pracuje jako programátor, protože to nevyžaduje komunikaci s lidma). Faktem je, že před nástupem největší globální sítě světa — Internetu — byly počítače a přidružené IT systémy drahou a sofistikovanou zábavou; pouštět k nim designéry se zdálo být nebezpečnou ideou. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Není náhoda, že participační design, jakožto spolupráce tvůrců a uživatelů na finální verzi produktu, vznikl na území skandinávských zemí, které mají tradičně kladný vztah k designu. Skandinávci si tak dobře navržených informačních technologií užívali o „něco“ dříve než my ostatní. Participační design je ale jednou z možností, jak implementovat do designérské činnosti tzv. human-centered design\u003C\u002Fspan>\u003Cb>, \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">neboli na člověka zaměřený design.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tou další je kontextuální design. Jedná se o strukturovaný designový proces zaměřený na člověka, který si vypůjčuje metody ze sociálních věd: antropologie, sociologie i psychologie. Hlavní filosofií kontextuálního designu je předpoklad, že \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">design existuje v kontextu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, který bude designérovi jen málokdy přístupný vyčerpávajícím způsobem. Kontextuální design poskytuje designérovi metody, jež ho nutí přemýšlet o designovém problému jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">systému\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> navzájem propojených viditelných i skrytých relací. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kromě dnes již ústálených designových nástrojů v podobě \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FPersona_(user_experience)\">person \u003C\u002Fa>a \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FScenario_(computing)\">scénářů \u003C\u002Fa>se kontextuální design vydává směrem tzv. modelů. Pokud já osobně slyším slovo „model“ ve spojení s designem, napadne mě Don Norman a jeho popis mentálních a konceptuálních modelů: představa, jak funguje určitá věc, bude u designéra a uživatele značně odlišná; proto Norman říká, že čím více se uživatelský mentální model bude blížit konceptuálnímu, tím více bude uživatel schopný naplno využít potenciál navrhovaného produktu nebo služby.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mentální modely jsou původně teoretický koncept z kognitivní psychologie, rozhodně neposkytují metody, jak zajistit, aby se mentální model uživatele a designéra co nejvíce shodoval. Zde ale přichází na řadu kontextuální design a jeho \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pracovní modely\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, jež se vizualizací snaží:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">zachytit \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interakce uživatele\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> během jeho činnosti, \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">vytvořit tzv. flow model, kde jsou tyto interakce vyznačeny\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">kulturní model, kde jsou naznačeny omezení vyplývající z kultury či politiky dané firmy (státu)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sekvenční model, který analyzuje jednotlivé kroky uživatelovy činnosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">fyzický model, který nakonec také zahrnuje kontext fyzického prostředí, ve kterém interakce budou probíhat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"pasted image 0 (1)\" class=\"wp-image-429 size-full\" height=\"1000\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 831px) 100vw, 831px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png 831w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1-249x300.png 249w\" width=\"831\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Zdroj: https:\u002F\u002Fwww.interaction-design.org\u002Fliterature\u002Fbook\u002Fthe-encyclopedia-of-human-computer-interaction-2nd-ed\u002Fcontextual-design\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Konkrétní analýzu těchto pracovních modelů si ale nechám na příště, jelikož se svou funkcí dotýkají toho, co si pro posluchače v útrobách UMPRUM připravil druhý přednášející. V druhé části článku budu mluvit o nově vznikající technice vizualizace složitých vztahů mezi kontextem a uživatelem — GIGA-mappingu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Pryč jsou časy, kdy design znamenal pozlátko na hotovém výrobku. Praxe konečně dohání teorii a uznává, že design je fundamentální lidskou činností, jak přetvářet svět kolem nás. Narozdíl od chladné techniky se ale v první řadě zajímá o lidský prvek a širší kontext, ve kterém bude výsledný produkt využíván. Použitím slova kontext můžeme mít na […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-548","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F548",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=548",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F548\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},799,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F548\u002Frevisions\u002F799",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=548",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=548",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=548",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"A Norwegian Wind Brought Design and Sustainability to UMPRUM: A Look Back at the Lecture (Part 1)","a-norwegian-wind-brought-design-and-sustainability-to-umprum-a-look-back-at-the-lecture-part-1","Notes from a lecture by Norwegian design academics at UMPRUM: acculturation, Hofstede’s cultural dimensions and contextual design as ways of understanding context.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Un viento noruego trajo a la UMPRUM diseño y sostenibilidad: una mirada a la conferencia (parte 1)","un-viento-noruego-trajo-a-la-umprum-diseno-y-sostenibilidad-una-mirada-a-la-conferencia-parte-1","Notas de una conferencia de académicos noruegos del diseño en la UMPRUM: la aculturación, las dimensiones culturales de Hofstede y el diseño contextual.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Un vent norvégien a apporté le design et la durabilité à l’UMPRUM : retour sur la conférence (1re partie)","un-vent-norvegien-a-apporte-le-design-et-la-durabilite-a-l-umprum-retour-sur-la-conference-1re-partie","Notes d’une conférence donnée à l’UMPRUM par des universitaires norvégiens du design : l’acculturation, les dimensions culturelles de Hofstede et le design contextuel.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Il est révolu, le temps où le design signifiait un vernis doré sur un produit fini. La pratique rattrape enfin la théorie et reconnaît que le design est une activité humaine fondamentale, une manière de transformer le monde qui nous entoure. Contrairement à la froide technique, il s’intéresse cependant en premier lieu à l’élément humain et au contexte plus large dans lequel le produit final sera utilisé. En employant le mot contexte, nous pouvons penser à l’espace et au temps immédiats dans lesquels nous nous trouvons à un moment donné. Il est évident que ce contexte dit momentané n’est que la partie émergée de l’iceberg. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Que nous tenions fermement dans notre paume la dernière sensation technologique ou que nous utilisions les transports en commun, nous apportons toujours avec nous notre propre corps et nos expériences de vie antérieures. Ce « bagage » inévitable va donc nécessairement influencer notre manière de réagir aux résultats de l’activité de design que messieurs les designers ou mesdames les designeuses ont créés pour nous avec acharnement. Le lieu de notre naissance, le nombre d’heures passées sur les bancs de l’école, notre emploi, nos loisirs, mais aussi toute la société dans laquelle nous vivons influencent la manière dont nous réagissons au monde qui nous entoure — appelons donc ces influences le \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">contexte socioculturel plus large\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Et ces influences sont bien sûr aussi diverses que la vie elle-même. Il n’est donc pas étonnant que les designers qui veulent être sûrs que leur création ne sera pas un simple produit arbitraire de l’intuition, mais le fruit d’une analyse minutieuse précédant la partie créative, puissent être embarrassés et se demander : comment saisir tous les aspects du contexte pour que notre création soit pertinente ? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Bien que la science ait confirmé que le métier de designer ne peut se passer d’une grande dose d’empathie (dont les praticiens de ce domaine sont dotés), il dépasse la vaste liste des aptitudes humaines de jeter un œil sous le couvercle du \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">réseau\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> de relations, de significations et de valeurs réciproques qui forment l’existence humaine en se fondant uniquement sur un regard intuitif. Il faut des méthodes nouvelles, ou du moins renouvelées, qui puissent rendre un peu plus accessible le réseau enchevêtré de la vie des personnes-utilisateurs : il faut une \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pensée systémique \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">et une \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">approche contextuelle\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">C’est l’un des principaux mots d’ordre de la conférence qui s’est tenue le 13 octobre dans les murs de l’UMPRUM. Venus de Norvège, les universitaires prof. Casper Boks, prof. Tore Gulden et Andre Liem ont accepté l’invitation de l’association tchèque CZECHDESIGN. Leurs thèmes étaient les suivants : \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Culture du design et de l’innovation (Liem), \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Visualisation des systèmes complexes — GIGA-mapping (Gulden), \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Designers, entreprises et utilisateurs durables (Boks).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Culture du design et de l’innovation (Liem)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Source : Jan Hromádko\" class=\"size-full wp-image-427\" height=\"1282\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 1920px) 100vw, 1920px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg 1920w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034-300x200.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034-1024x684.jpg 1024w\" width=\"1920\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Source : Jan Hromádko\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Andre Liem a ouvert sa conférence par deux concepts qui ont esquissé à quel point le problème du contexte est complexe pour l’activité de design. Il ne s’agissait de rien d’autre que de comprendre comment fonctionne la culture et quels outils potentiels se trouvent dans l’univers des méthodes scientifiques qui aideraient les designers à comprendre le contexte pour lequel ils conçoivent. Ces concepts étaient l’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">acculturation \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">et l’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">approche contextuelle du design\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>L’acculturation\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Liem a illustré l’acculturation par l’exemple de l’évolution du design de l’électronique hi-fi au cours des trente dernières années. Alors que les marques asiatiques professaient encore récemment un langage de design entièrement utilitaire et fonctionnel, leur écriture a nettement changé au cours des dernières décennies. Le changement factuel en lui-même n’est pas surprenant, puisque le vocabulaire formel des produits évolue sans cesse ; bien plus intéressant, en revanche, est ce qui a influencé ce changement. Et c’est ici qu’entre en scène la théorie de l’acculturation, concept issu des sciences sociales qui met au jour le processus par lequel un individu ou un groupe s’approprie des éléments de la culture dominante, ou de la culture dans laquelle il arrive en tant qu’immigré.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Faisons un instant un détour et rappelons (brièvement) ce qu’est au juste la culture :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La culture est l’ensemble des valeurs, des normes, des règles et des modèles d’une communauté donnée, qui se \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">manifeste chez les membres de cette unité sociale par une tendance apprise, dans des situations concrètes, à \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">penser\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">éprouver\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">agir \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">et \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">se comporter \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">selon des \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">algorithmes\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> établis. Grâce aux modèles \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">culturels, les gens composent avec la réalité ; la culture assure la continuité dans le développement de la communauté, \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">l’identification de l’individu à la communauté, et c’est ainsi qu’est garantie l’intégrité du \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">système social (Nový et al., 1996, p. 11–12).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Les mises en relief dans cette citation sont de moi ; pour le design, il est certainement important de savoir que ce contexte socioculturel dont il était question en introduction influence effectivement précisément les attributs humains qui sont essentiels pour le designer s’il veut pratiquer le \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">human-centered design\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, c’est-à-dire un design centré non pas sur des exigences techniques, mais sur les besoins et les objectifs humains.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Dans cette citation, je mets aussi en relief « algorithme », car je crains que, dans l’ouvrage cité, l’algorithme soit employé comme une métaphore plutôt que comme un terme technique de l’informatique. Nous savons que l’une des propriétés d’un algorithme est le déterminisme. Est-il vraiment vrai que l’action et le vécu(!) humains puissent être mis en boîte dans un algorithme ? Bien sûr que non ; pas encore.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Revenons à l’acculturation. Il a ensuite été question de quatre stratégies auxquelles les immigrés peuvent recourir au contact d’une nouvelle culture. Le théoricien abondamment cité John W. Berry (Berry, 2001) décrit que les immigrés : \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">peuvent s’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">intégrer \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">et devenir partie d’une société multiculturelle, tout en conservant des éléments de leur culture d’origine\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nous parlons d’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">assimilation \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">lorsque les immigrés renoncent entièrement à leur culture d’origine et adoptent la culture dominante de leur nouvel environnement\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Les nouveaux arrivants recourent à la stratégie de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">séparation\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> lorsqu’ils conservent leur culture et évitent la culture dominante\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Ci>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La marginalisation\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> désigne enfin la stratégie où l’immigré « n’a pas d’intérêt à conserver son caractère d’origine et ne participe pas non plus aux interactions avec d’autres cultures, donc pas davantage avec la culture dominante » (Matysová, 2012, p. 25)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Comme l’acculturation suppose qu’il s’agit d’un processus auquel participent au moins deux parties (le groupe dominant et le groupe minoritaire), Berry définit aussi les stratégies que doit adopter le groupe dominant pour que les immigrés aient, en premier lieu, la possibilité de choisir comment ils s’intégreront dans la nouvelle culture. En miroir, Berry emploie ainsi les notions de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">multiculturalisme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">melting pot\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ségrégation\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> et d’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">exclusion\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, selon que la société dominante est ouverte ou fermée envers les migrants. Pour visualiser les relations entre les stratégies, je joins l’image suivante :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Source : Berry, 2001, p. 618.\" class=\"size-full wp-image-428\" height=\"587\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 1137px) 100vw, 1137px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png 1137w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-300x155.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1024x529.png 1024w\" width=\"1137\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Source : Berry, 2001, p. 618.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nous pourrions nous demander en quoi l’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">acculturation\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> diffère de la simple assimilation ou d’un changement de culture. Le préfixe anglais lui-même —\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ac\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, variante du latin —\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ad\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, suggère que ce concept s’intéresse avant tout au déroulement par lequel deux cultures ou plus se rencontrent, s’influencent mutuellement et ajustent progressivement leur comportement. Les disciplines des sciences sociales qui étudient l’acculturation fournissent ainsi un cadre théorique censé éclairer les changements dynamiques qui se produisent justement lors de la migration. Mais qu’en découle-t-il pour le design ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Si nous comprenons le design comme une discipline créative qui façonne, dans un contexte donné, une nouvelle signification (humaine) pour une technologie par ailleurs sémantiquement neutre, il nous vient aussitôt à l’esprit que l’acculturation est un outil potentiellement utile dans un monde globalisé où de nombreuses cultures se heurtent les unes aux autres à chaque instant. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Sans compter que la migration est l’un des moments les plus difficiles qui se présentent dans la vie d’un individu ou d’un groupe ; et pas seulement en raison des barrières de communication. Ici, le design peut prendre le relais de la politique et éliminer les stéréotypes grâce à sa capacité de communication empathique. Demandons-nous : pouvons-nous \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">designer\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> les processus sociaux de manière à leur donner davantage d’humanité là où la peur et la xénophobie se prélassent ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>\u003Cb>L’acculturation et Geert Hofstede\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La conférence s’est ensuite penchée sur le psychologue social néerlandais Geert Hofstede. Dans les années 1980, Hofstede travaillait pour le géant international IBM en tant que chercheur en management. Avec une bonne dose de chance, il a obtenu les données d’environ 100 000 employés des filiales locales d’IBM dans plus de 50 pays. Ces données provenaient de questionnaires par lesquels IBM cherchait à savoir quelles valeurs les employés associaient à leur poste de travail. Alors que les données au niveau des individus se sont révélées déroutantes, Hofstede a compris que, s’il examinait les données au niveau des États, il pouvait discerner les profils des différentes cultures et leur position face aux questions suivantes :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">la dépendance à l’égard des supérieurs\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">le besoin de règles clairement établies et d’un environnement prévisible\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">l’équilibre entre les objectifs des individus et la dépendance envers l’entreprise\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> l’équilibre entre les besoins des individus (carrière, argent) et ceux des groupes sociaux (coopération, cadre de vie commun)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Dans son livre Culture’s consequences, paru en 1980, Hofstede, en appliquant l’analyse factorielle aux données d’IBM, mais aussi aux recherches qui ont suivi, a spécifié quatre dimensions liées aux attitudes et aux valeurs des cultures (Willerton, p. 102) :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli>\u003Cb>Masculinité\u002Fféminité\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — nous pouvons répartir les cultures selon les qualités qu’elles apprécient le plus. \u003C\u002Fspan>Certaines préfèrent les attributs masculins, comme l’orientation vers la performance, l’indépendance et l’esprit de compétition, d’autres mettent l’accent sur les qualités féminines, par exemple la coopération. Concrètement, pour le Japon, les qualités masculines sont très importantes, tandis que la Suède et le Danemark apprécient les qualités féminines. Le Royaume-Uni fait partie des pays à orientation masculine.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"2\">\n\u003Cli>\u003Cb>Distance hiérarchique\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — cette dimension renvoie à la préférence pour des relations hiérarchiques ou, \u003C\u002Fspan>au contraire, égalitaires. Les pays d’Amérique centrale et d’Amérique du Sud (par ex. le Venezuela) mettent l’accent sur le respect de la hiérarchie, alors que le Danemark et Israël font partie des pays égalitaires. La Grande-Bretagne se range plutôt parmi les pays égalitaires.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"3\">\n\u003Cli>\u003Cb>Contrôle de l’incertitude\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — cette dimension concerne les attitudes face à l’incertitude et aux risques. La Grèce, \u003C\u002Fspan>le Portugal et le Japon ont une forte tendance à privilégier la certitude, si bien que les comportements risqués sont rarement approuvés, tandis que le Danemark n’a aucun mal à « supporter » l’incertitude.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"4\">\n\u003Cli>\u003Cb>Individualisme\u002Fcollectivisme\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — il s’agit ici des décisions personnelles, \u003C\u002Fspan>par exemple le mariage. Dans les cultures individualistes, l’individu les prend pour lui-même, alors que, dans les cultures collectivistes, la décision d’un groupe social plus large, tel que la famille, a plus de poids. Les pays d’Amérique du Sud et de nombreux pays asiatiques (Pakistan, Taïwan, Thaïlande) font partie des cultures résolument collectivistes ; à l’inverse, la Grande-Bretagne et les États-Unis sont nettement individualistes.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">À ces dimensions, Hofstede, après avoir encore rassemblé et analysé des données, en a proposé une cinquième, qu’il a d’abord appelée \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">dynamisme confucéen du travail\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> (WU) et qu’il a plus tard, en 2001 (WU), rebaptisée \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">orientation à long terme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Il s’agit au fond d’une description de l’éthique du travail et des qualités humaines qui s’attachent soit à des objectifs situés dans un avenir plus lointain, soit à des gains à court terme.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align:center\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">* * *\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">L’acculturation et la théorie de la culture nous définissent et nous dévoilent des mécanismes qui nous aident à saisir quelque chose d’aussi complexe que l’être humain et sa coexistence avec l’environnement. La connaissance de la terminologie nous fournit un appareil linguistique avec lequel nous pouvons réfléchir au problème. Mais le designer a besoin de davantage. Même si la théorie fait partie intégrante de toute pratique sérieuse, le but de ces points de la conférence était certainement de nous mettre en appétit pour des méthodes applicables que la pratique actuelle du design commence enfin à utiliser à grande échelle. Que ce soit par pur intérêt pour l’amélioration de la vie des gens ou par une sorte d’opportunisme consistant à surfer sur la vague d’une notion actuellement populaire, c’est secondaire. L’important est que nous disposions ici d’approche(s) du design permettant d’obtenir des données pertinentes sur les gens et sur leur vie, eux qui sont le groupe cible du prochain projet du designer. Andre Liem a apporté à Prague des diapositives où il nous a présenté l’une des options d’approche du design, indispensable dans le monde actuel globalisé et multiculturel et face aux relations complexes entre l’être humain, la technologie et la nature : il a consacré la seconde partie de sa conférence au design contextuel.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>\u003Cb>Le design contextuel\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Il est intéressant de rappeler que le design contextuel, comme d’ailleurs le design participatif, sont nés à l’origine comme des approches appliquées à la conception de systèmes d’information. Je peux très bien m’imaginer les années 1970 ou 1980, quand les technocrates et les programmeurs à l’esprit mathématique régnaient sur le secteur informatique ; rétrospectivement, il peut sembler absurde que ce soient précisément ces gens-là qui aient dû concevoir des systèmes \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">conviviaux\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> (à titre de curiosité, je peux ajouter que, tout récemment, j’ai entendu un étudiant de l’ČVUT, l’Université technique tchèque de Prague, se féliciter de travailler comme programmeur parce que cela n’exige pas de communiquer avec les gens). Le fait est qu’avant l’avènement du plus grand réseau mondial — Internet —, les ordinateurs et les systèmes informatiques associés étaient un divertissement coûteux et sophistiqué ; y laisser entrer des designers semblait une idée dangereuse. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ce n’est pas un hasard si le design participatif, en tant que collaboration des créateurs et des utilisateurs à la version finale d’un produit, est né dans les pays scandinaves, qui entretiennent traditionnellement un rapport positif au design. Les Scandinaves ont ainsi profité de technologies de l’information bien conçues « un peu » plus tôt que nous autres. Le design participatif n’est cependant qu’une des façons d’intégrer à l’activité de design ce qu’on appelle le human-centered design\u003C\u002Fspan>\u003Cb>, \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">autrement dit le design centré sur l’être humain.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Une autre est le design contextuel. Il s’agit d’un processus de design structuré et centré sur l’être humain, qui emprunte ses méthodes aux sciences sociales : anthropologie, sociologie et psychologie. La philosophie principale du design contextuel est la présupposition que \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">le design existe dans un contexte\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> qui ne sera que rarement accessible au designer de manière exhaustive. Le design contextuel fournit au designer des méthodes qui l’obligent à penser un problème de design comme un \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">système\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> de relations visibles et cachées, reliées les unes aux autres. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Outre les outils de design que sont les \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FPersona_(user_experience)\">personas \u003C\u002Fa>et les \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FScenario_(computing)\">scénarios \u003C\u002Fa>aujourd’hui bien établis, le design contextuel s’oriente vers ce qu’on appelle les modèles. Quand j’entends personnellement le mot « modèle » associé au design, je pense à Don Norman et à sa description des modèles mentaux et conceptuels : la représentation du fonctionnement d’une chose donnée sera très différente chez le designer et chez l’utilisateur ; c’est pourquoi Norman dit que plus le modèle mental de l’utilisateur se rapprochera du modèle conceptuel, plus l’utilisateur sera capable d’exploiter pleinement le potentiel du produit ou du service conçu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Les modèles mentaux sont à l’origine un concept théorique de la psychologie cognitive ; ils ne fournissent en aucun cas de méthodes pour faire en sorte que le modèle mental de l’utilisateur et celui du designer concordent le plus possible. Mais c’est ici qu’interviennent le design contextuel et ses \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">modèles de travail\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, qui, par la visualisation, s’efforcent de :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">saisir les \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interactions de l’utilisateur\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> au cours de son activité, \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">créer un flow model, où ces interactions sont représentées\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">un modèle culturel, où sont indiquées les contraintes découlant de la culture ou de la politique de l’entreprise (de l’État) concernée\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">un modèle séquentiel, qui analyse les différentes étapes de l’activité de l’utilisateur\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">un modèle physique, qui inclut enfin aussi le contexte de l’environnement physique dans lequel les interactions se dérouleront\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"pasted image 0 (1)\" class=\"wp-image-429 size-full\" height=\"1000\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 831px) 100vw, 831px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png 831w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1-249x300.png 249w\" width=\"831\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Source : https:\u002F\u002Fwww.interaction-design.org\u002Fliterature\u002Fbook\u002Fthe-encyclopedia-of-human-computer-interaction-2nd-ed\u002Fcontextual-design\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">L’analyse concrète de ces modèles de travail, je la garde cependant pour la prochaine fois, car, par leur fonction, ils touchent à ce que le deuxième conférencier avait préparé pour son auditoire dans les entrailles de l’UMPRUM. Dans la deuxième partie de l’article, je parlerai d’une technique émergente de visualisation des relations complexes entre le contexte et l’utilisateur — le GIGA-mapping.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905687117]