[{"data":1,"prerenderedAt":201},["ShallowReactive",2],{"post-fr-sur-deux-extremes-de-la-pensee-et-l-eugenisme-culturel":3,"translation-fr-sur-deux-extremes-de-la-pensee-et-l-eugenisme-culturel":200},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":35,"_links":45,"_embedded":87,"tagsResolved":184,"translations":187},526,"17. 04. 2019","2019-04-17T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fo-dvou-extremech-mysleni-a-kulturni-eugenice","2025-10-14T12:26:29","2025-10-14T10:26:29","o-dvou-extremech-mysleni-a-kulturni-eugenice","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fo-dvou-extremech-mysleni-a-kulturni-eugenice\u002F",{"rendered":17},"O dvou extrémech myšlení a kulturní „eugenice“",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Známý filosof Jerry Fodor patřil k lidem, kteří si v hlavě nedokázali představit mentální obrazy. Je to porucha, které se říká afantazie. Tato porucha byla v poslední době zpopularizována například programátorem prohlížeče Firefox, Blakem Rossem v jeho hojně sdíleném FB příspěvku “Aphantasia: How It Feels To Be Blind In Your Mind”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Již v roce v roce 1880 ale Francis Galton zkoumal, jak si lidé dokáží v hlavě představovat mentální obrazy. V jednom ze svých článků překvapivě konstatuje, že když se ptal kolegů vědců na toto téma, většina z nich si myslela, že si z nich dělá legraci, že nic takového jako „mentální obraz neexistuje“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jerry Fodor údajně reagoval stejně, když se s kolegy poprvé bavil o mentálních obrazech. Fodor byl tak přesvědčen, že nic takového neexistuje, že považoval mentální obrazy za výmysl a vtip svých kolegů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud Fodor sám dokázal myslet „pouze v jazyce“, tedy verbálně, není pak pravděpodobné, že nevyhnutelně musel přijít s teorií, která tvrdí, že princip obecného lidského myšlení se podobá jazyku, nebo snad dokonce je jazyk podobný přirozenému jazyku? To tvrdí Fodorova hypotéza „jazyka myšlení“ (language of thought).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Protikladem k Fodorově lineárnímu, logickému a syntaktickému „jazyku myšlení“ je pak teorie mentálních modelů Philipa Johnson-Lairda. Jeho teorie říká, že mentální modely jsou naopak vizuální, prostorové, asociativní, diagramatické, vyjádřením myšlení v prostoru za pomoci vztahů mezi objekty.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Oba způsoby myšlení jsou důležité. Je jasné, že většina lidí bude mít schopnost používat oba způsoby, i když bude preferovat jeden z nich, protože bude dominantnější a vyvinutější.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Díky \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Ft.umblr.com\u002Fredirect?z=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Fkriss.ag.9%3F__tn__%3D%252CdK-R-R%26eid%3DARBWGLzmGh1z9lBe6kpMeEHDsoxPRvt23V6NLL5d0ucpwyxTZmg4YAzTOh9YTtVV9ZTi45HLuoVLmi-t%26fref%3Dmentions&t=MDgwMWJmYWI0YmE3N2U2YmY1MWJlZWViMjZlMDY0MTdmZDhhYWYzZCxRQ1l2SkpCRg%3D%3D&b=t%3AIC5wtPin8W9DkiBKliDgcA&p=https%3A%2F%2Fodkladiste.tumblr.com%2Fpost%2F184207256275%2Fo-dvou-zp%25C5%25AFsobech-my%25C5%25A1len%25C3%25AD-a-kulturn%25C3%25AD-eugenice&m=1\">Cristina Aguillón\u003C\u002Fa> jsem se dozvěděl o poruše Afázie, která se objevuje u lidí, kteří si prošli mozkovým infarktem a část mozku jim odumřela. V závislosti na závažnosti a rozsahu infarktu ztratí tito lidé částečně, nebo úplně schopnost mluvit, číst a psát. Původně se myslelo, že inteligence těchto lidí jinak zůstává neporušena, nicméně současné výzkumy lidí s afantazií na neverbálních testech ukazují pokles inteligence i na úkolech nevyžadující žádný jazyk.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Říkám si, že v naší společnosti lidé bez jazyka jsou více méně ztraceni, zatímco lidé bez schopnosti mentální představivosti žijí často úspěšné životy bez toho, aniž by si uvědomili, že jim chybí tento důležitý způsob uvažování.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Něco mi říká, že afantazie bude běžnější, než se zdá. Dokonce si myslím, že zhruba po Gutenbergovi se biokulturní selekce postarala o to, že lidé s afantazií byli pro společnost důležitější, zatímco lidé s afantazií nebo podobnou verbální poruchou měli problém si opatřit partnery a tím pádem také potomky, kterým mohli předat své geny.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Existují etnické skupiny, které historicky kladly kulturně tak zásadní důraz na verbální způsob myšlení, že průměrná úroveň jejich verbální inteligence se během stovek let postupně navyšovala, zatímco jejich vizuálně-prostorová inteligence stagnovala, ba dokonce se zhoršovala. Důvodem je, že pro jejich kulturní zvyky, práci, vzdělání a přežití nebyla potřeba.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tím se dostávám k tomu nejzajímavějšímu, co poslední dobou zaměstnává mou vlastní mysl: kultura a její požadavky na určité kognitivní dovednosti je selektivní mechanismem, který určuje, jaké geny a tedy i jaké kognitivní schopnosti a způsoby myšlení se budou v budoucích generacích preferovat. Pokud daná kultura zůstane relativně stabilní, můžeme očekávat, že tyto kognitivní dovednosti se budou zpětnovazebním mechanismem více a více preferovat a také u lidí zlepšovat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Některé kultury to dělaly nevědomě, někteří diktátoři se o to snažili vědomě a násilně. V obou případech se ale tomuto mechanismu a procesu selekce určitých dovedností, především těch kognitivních říká jedním slovem: eugenika.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Kultura jako selektivní mechanismus našich genů může být eugenická nebo dysgenická. To znamená, může preferovat takové vlastnosti, které my v Západní společnosti považujeme za pozitivní (inteligence, flexibilní flexibilita myšlení, kreativita) nebo za negativní.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Já se momentálně soustředím jen na jednu malou, ale vlivnou část naší kultury, která ovlivňuje naše myšlení teď a tady, ale také nastoluje určité kulturní mechanismy pro preferování určitého způsobu myšlení, a tou částí je technologie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mojí nejdivočejší hypotézou je, že se na historii můžeme dívat metodou, kdy velké kulturní a sociální změny můžeme hledat v tom, jak technologie a další kulturní artefakty působily jako selektivní mechanismy pro daný způsob myšlení a kognitivních dovedností. Pokud toto přijmeme, pak dále následuje, že různé technologie zapřičinily to, že se uvnitř různých kultur postupem času vyvíjely kognitivní dovednosti jinak:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Různé kultury si vypracují odlišné selektivní mechanismy dovedností a způsobů myšlení (tj. i genů)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sociální konstruktivisté mají pravdu. Inteligence je socio-kulturní konstrukt. Ale možná jiným způsobem, než si přáli a zamýšleli.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Známý filosof Jerry Fodor patřil k lidem, kteří si v hlavě nedokázali představit mentální obrazy. Je to porucha, které se říká afantazie. Tato porucha byla v poslední době zpopularizována například programátorem prohlížeče Firefox, Blakem Rossem v jeho hojně sdíleném FB příspěvku “Aphantasia: How It Feels To Be Blind In Your Mind”. Již v roce v […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34],17,6,12,[36,14,37,38,39,40,41,42,43,44],"post-526","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-cognition","tag-fixed","tag-psychology",{"self":46,"collection":52,"about":55,"author":58,"replies":62,"version-history":65,"predecessor-version":69,"wp:attachment":73,"wp:term":76,"curies":83},[47],{"href":48,"targetHints":49},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F526",{"allow":50},[51],"GET",[53],{"href":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[56],{"href":57},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[59],{"embeddable":60,"href":61},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[63],{"embeddable":60,"href":64},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=526",[66],{"count":67,"href":68},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F526\u002Frevisions",[70],{"id":71,"href":72},912,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F526\u002Frevisions\u002F912",[74],{"href":75},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=526",[77,80],{"taxonomy":78,"embeddable":60,"href":79},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=526",{"taxonomy":81,"embeddable":60,"href":82},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=526",[84],{"name":85,"href":86,"templated":60},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":88,"wp:term":105},[89],{"id":23,"name":90,"url":91,"description":26,"link":92,"slug":90,"avatar_urls":93,"_links":97},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":94,"48":95,"96":96},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":98,"collection":102},[99],{"href":61,"targetHints":100},{"allow":101},[51],[103],{"href":104},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[106,127],[107],{"id":30,"link":108,"name":109,"slug":109,"taxonomy":78,"_links":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":111,"collection":116,"about":119,"wp:post_type":122,"curies":125},[112],{"href":113,"targetHints":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":115},[51],[117],{"href":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[120],{"href":121},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[123],{"href":124},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[126],{"name":85,"href":86,"templated":60},[128,148,166],{"id":32,"link":129,"name":130,"slug":130,"taxonomy":81,"_links":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fcognition\u002F","cognition",{"self":132,"collection":137,"about":140,"wp:post_type":143,"curies":146},[133],{"href":134,"targetHints":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F17",{"allow":136},[51],[138],{"href":139},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[141],{"href":142},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[144],{"href":145},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=17",[147],{"name":85,"href":86,"templated":60},{"id":33,"link":149,"name":150,"slug":150,"taxonomy":81,"_links":151},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":152,"collection":157,"about":159,"wp:post_type":161,"curies":164},[153],{"href":154,"targetHints":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":156},[51],[158],{"href":139},[160],{"href":142},[162],{"href":163},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[165],{"name":85,"href":86,"templated":60},{"id":34,"link":167,"name":168,"slug":168,"taxonomy":81,"_links":169},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpsychology\u002F","psychology",{"self":170,"collection":175,"about":177,"wp:post_type":179,"curies":182},[171],{"href":172,"targetHints":173},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F12",{"allow":174},[51],[176],{"href":139},[178],{"href":142},[180],{"href":181},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=12",[183],{"name":85,"href":86,"templated":60},[185,186],{"id":32,"name":130,"slug":130,"taxonomy":81,"link":129},{"id":34,"name":168,"slug":168,"taxonomy":81,"link":167},{"en":188,"es":192,"fr":196},{"title":189,"slug":190,"description":191},"On Two Extremes of Thinking and Cultural “Eugenics”","on-two-extremes-of-thinking-and-cultural-eugenics","Aphantasia, Fodor’s language of thought and Johnson-Laird’s mental models lead to a wild hypothesis: culture and technology as selective mechanisms for ways of thinking.",{"title":193,"slug":194,"description":195},"Sobre dos extremos del pensamiento y la «eugenesia» cultural","sobre-dos-extremos-del-pensamiento-y-la-eugenesia-cultural","La afantasía, el lenguaje del pensamiento de Fodor y los modelos mentales de Johnson-Laird llevan a una hipótesis atrevida: la cultura y la tecnología como mecanismos de selección de modos de pensar.",{"title":197,"slug":198,"description":199},"Sur deux extrêmes de la pensée et l’« eugénisme » culturel","sur-deux-extremes-de-la-pensee-et-l-eugenisme-culturel","L’aphantasie, le langage de la pensée de Fodor et les modèles mentaux de Johnson-Laird mènent à une hypothèse audacieuse : la culture et la technique comme sélection des modes de pensée.","\u003Cp>Le célèbre philosophe Jerry Fodor faisait partie des gens qui ne parvenaient pas à se représenter des images mentales dans leur tête. C’est un trouble qu’on appelle l’aphantasie. Ce trouble a récemment été popularisé, par exemple, par le programmeur du navigateur Firefox Blake Ross dans sa publication FB largement partagée « Aphantasia: How It Feels To Be Blind In Your Mind ».\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dès 1880, pourtant, Francis Galton étudiait la manière dont les gens parviennent à se représenter des images mentales. Dans l’un de ses articles, il constate avec surprise que lorsqu’il interrogeait ses collègues scientifiques sur le sujet, la plupart d’entre eux pensaient qu’il se moquait d’eux, que rien de tel qu’« une image mentale n’existe ».\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jerry Fodor aurait réagi de la même façon lorsqu’il discuta pour la première fois des images mentales avec ses collègues. Fodor était si convaincu que rien de tel n’existe qu’il tenait les images mentales pour une invention et une plaisanterie de ses collègues.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si Fodor lui-même ne savait penser « que dans la langue », c’est-à-dire verbalement, n’est-il pas alors probable qu’il devait inévitablement aboutir à une théorie affirmant que le principe de la pensée humaine en général ressemble à un langage, voire qu’il est un langage semblable à la langue naturelle ? C’est ce qu’affirme l’hypothèse fodorienne du « langage de la pensée » (language of thought).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>À l’opposé du « langage de la pensée » linéaire, logique et syntaxique de Fodor se trouve la théorie des modèles mentaux de Philip Johnson-Laird. Selon sa théorie, les modèles mentaux sont au contraire visuels, spatiaux, associatifs, diagrammatiques, l’expression d’une pensée dans l’espace au moyen de relations entre des objets.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Les deux modes de pensée sont importants. Il est clair que la plupart des gens auront la capacité d’utiliser les deux, même s’ils préféreront l’un d’eux, parce qu’il sera plus dominant et plus développé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Grâce à \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Ft.umblr.com\u002Fredirect?z=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Fkriss.ag.9%3F__tn__%3D%252CdK-R-R%26eid%3DARBWGLzmGh1z9lBe6kpMeEHDsoxPRvt23V6NLL5d0ucpwyxTZmg4YAzTOh9YTtVV9ZTi45HLuoVLmi-t%26fref%3Dmentions&t=MDgwMWJmYWI0YmE3N2U2YmY1MWJlZWViMjZlMDY0MTdmZDhhYWYzZCxRQ1l2SkpCRg%3D%3D&b=t%3AIC5wtPin8W9DkiBKliDgcA&p=https%3A%2F%2Fodkladiste.tumblr.com%2Fpost%2F184207256275%2Fo-dvou-zp%25C5%25AFsobech-my%25C5%25A1len%25C3%25AD-a-kulturn%25C3%25AD-eugenice&m=1\">Cristina Aguillón\u003C\u002Fa>, j’ai appris l’existence de l’aphasie, un trouble qui apparaît chez les personnes ayant subi un infarctus cérébral et dont une partie du cerveau est morte. Selon la gravité et l’étendue de l’infarctus, ces personnes perdent partiellement ou totalement la capacité de parler, de lire et d’écrire. On pensait à l’origine que l’intelligence de ces personnes restait par ailleurs intacte ; cependant, les recherches actuelles menées sur des personnes aphasiques à l’aide de tests non verbaux montrent un déclin de l’intelligence même dans des tâches qui ne requièrent aucun langage.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je me dis que dans notre société, les gens privés de langage sont plus ou moins perdus, tandis que les gens dépourvus de la capacité d’imagerie mentale mènent souvent des vies réussies sans jamais se rendre compte qu’il leur manque ce mode de raisonnement important.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Quelque chose me dit que l’aphantasie sera plus répandue qu’il n’y paraît. Je pense même qu’à peu près depuis Gutenberg, la sélection bioculturelle a fait en sorte que les personnes atteintes d’aphantasie soient plus importantes pour la société, tandis que les personnes atteintes d’aphasie ou d’un trouble verbal semblable avaient du mal à trouver des partenaires et, par conséquent, une descendance à qui transmettre leurs gènes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Il existe des groupes ethniques qui, historiquement, ont accordé culturellement une importance si fondamentale au mode de pensée verbal que le niveau moyen de leur intelligence verbale s’est progressivement élevé au fil des siècles, tandis que leur intelligence visuo-spatiale stagnait, voire déclinait. La raison en est qu’elle n’était pas nécessaire à leurs coutumes culturelles, à leur travail, à leur éducation ni à leur survie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>J’en arrive ainsi à ce qu’il y a de plus intéressant, à ce qui occupe mon propre esprit ces derniers temps : la culture et ses exigences envers certaines compétences cognitives constituent un mécanisme sélectif qui détermine quels gènes, et donc quelles capacités cognitives et quels modes de pensée, seront privilégiés dans les générations futures. Si une culture donnée reste relativement stable, nous pouvons nous attendre à ce que ces compétences cognitives soient, par un mécanisme de rétroaction, de plus en plus privilégiées et qu’elles s’améliorent aussi chez les individus.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Certaines cultures l’ont fait inconsciemment, certains dictateurs s’y sont essayés consciemment et par la violence. Dans les deux cas, cependant, ce mécanisme et ce processus de sélection de certaines compétences, avant tout cognitives, porte un seul nom : l’eugénisme.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La culture, en tant que mécanisme sélectif de nos gènes, peut être eugénique ou dysgénique. Autrement dit, elle peut privilégier les traits que nous, dans la société occidentale, considérons comme positifs (l’intelligence, la flexibilité de la pensée, la créativité), ou bien des traits négatifs.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pour le moment, je me concentre sur une seule petite partie, mais influente, de notre culture, qui influence notre pensée ici et maintenant, mais qui instaure aussi certains mécanismes culturels favorisant un certain mode de pensée, et cette partie, c’est la technique.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mon hypothèse la plus folle est que nous pouvons regarder l’histoire selon une méthode qui cherche les grands changements culturels et sociaux dans la manière dont les techniques et les autres artefacts culturels ont agi comme mécanismes sélectifs d’un mode de pensée et de compétences cognitives donnés. Si nous l’acceptons, il s’ensuit que différentes techniques ont fait qu’au sein de différentes cultures, les compétences cognitives se sont développées différemment au fil du temps :\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Différentes cultures élaborent des mécanismes sélectifs différents de compétences et de modes de pensée (c’est-à-dire aussi de gènes)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Les constructivistes sociaux ont raison. L’intelligence est une construction socioculturelle. Mais peut-être d’une autre manière qu’ils ne l’avaient souhaité et voulu.\u003C\u002Fp>",1790905683145]