[{"data":1,"prerenderedAt":224},["ShallowReactive",2],{"post-fr-reflexion-sur-la-question-de-la-technique-chez-heidegger":3,"translation-fr-reflexion-sur-la-question-de-la-technique-chez-heidegger":223},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":36,"_links":47,"_embedded":89,"tagsResolved":205,"translations":210},900,"06. 10. 2025","2025-10-06T21:04:55",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=900","2025-10-14T10:13:53","2025-10-14T08:13:53","reflexe-heideggerovy-otazky-techniky","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Freflexe-heideggerovy-otazky-techniky\u002F",{"rendered":17},"Reflexe Heideggerovy otázky techniky",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Heideggerova esej o bytnosti techniky zazněla poprvé ve formě přednášky v přednáškovém cyklu \u003Cem>Umění v technické době \u003C\u002Fem>v roce 1953 na půdě Bavorské akademie krásných umění. O rok později v roce 1954 byl text také poprvé publikován.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-2\" href=\"#post-900-footnote-2\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Časový kontext eseje není nedůležitý, protože poválečnou Evropou se začal procházet strašák v podobě atomových zbraní a atomový věk i hrozba vstoupily do běžného jazyka a vědomí. Přesto v Bytnosti techniky zmínky o jaderných zbraních nenajdeme. Pro analýzu toho, čím technika obecně a moderní technika konkrétně jsou, si Heidegger vypůjčuje běžné příklady technického pokroku. To si může dovolit, neboť se chce dobrat toho, co mají všechny technické výdobytky společné na té nejobecnější, tedy ontologické úrovni. Heidegger se ptá, co je bytností techniky. Pokud se mu podaří odpovědět na tuto otázku, výsledek by měl být stejně relevantní pro kladivo, teleskop, počítač nebo jadernou zbraň.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Především proto, že filosofie techniky se vydědila z filosofie coby samostatný obor zhruba v první polovině 20. století, patří Otázka techniky mezi základní texty filosofické reflexe techniky nejen historicky, ale i tematicky. Následovníci oboru filosofování o technice se tak více či méně musí s Heideggerovým tázáním po bytnosti techniky vypořádávat. Vedle Heideggera se v literatuře hovoří o dalších zakladatelích filosofování o technice, mezi něž řadíme Lewise Mumforda, Jacques Ellula nebo Hans Jonase. Tito autoři tvoří skupinu tzv. „klasické filosofie techniky“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-3\" href=\"#post-900-footnote-3\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>, v jejichž díle dominuje transcendentální nebo sociokulturní pohled na techniku, často ignorující otázky a problémy týkající se individuálních technických artefaktů. Tento přístup dostal přezdívku filosofie techniky s velkým písmenem „T“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-4\" href=\"#post-900-footnote-4\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>, neboť technika v myšlení těchto autorů vystupuje coby jednotná, často negativní síla působící na člověka. V současnějším přístupu filosofie techniky naopak převládá snaha „otevřít black box“ oné abstraktní síly Techniky a uchopit specifičnost a unikátní bytí jednotlivých artefaktů, kdy filosofickou reflexi obohacují data získaná z případových studií a dalších empirických metod.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Bytnost techniky a svobodný vztah k technice\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Mezi hlavní cíle Heideggerova tázání se po bytí techniky se řadí vybudování (či navrácení) svobodného vztahu k technice. S příchodem moderní techniky, která využívá výsledky exaktní a na matematice postavené přírodovědě, se náš vztah k technice proměnil, a to tak, že pobyt (Dasein) začal onen svobodný vztah k technice ztrácet. Svobodným vztahem se myslí otevřenost Dasein vůči všem možným způsobům bytnosti techniky a vidění světa. Moderní technika nám však podle Heideggera vnucuje právě jeden způsob bytnosti techniky, který ze všech možných potencialit, jak Dasein může skrze techniku mít vztah se světem a jsoucny v něm, redukuje multiplicitu vidění světa jsoucen a jejich bytí na právě jedno, které vše ve světě, včetně přírody přeměňuje na pouhou zásobu energie, použitelný stav zásob, statické, neměnné bytí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vlivem moderní techniky začal Dasein redukovat smysl svého bytí na použitelný stav zásob a zapomněl, že může vyložit a odkrývat své bytí ve světě i jinak. Ba co hůře, Dasein netuší, že toto moderní technika činí, neboť ji chápe jako něco \u003Cem>neutrálního\u003C\u002Fem>, něco, co má plně pod kontrolou: „Mít techniku pod kontrolou se stává tím naléhavější, čím více hrozí, že se technika vládě člověka vymkne.“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-5\" href=\"#post-900-footnote-5\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Reduktivní vliv moderní techniky dále svádí Dasein ke špatné ontologii: špatné vyložení toho, \u003Cem>co\u003C\u002Fem> a \u003Cem>jak\u003C\u002Fem> ve světě \u003Cem>jest\u003C\u002Fem>, vede k tomu, že moderní technika zakrývá nejen Pravdu uchopenou klasickou teorií korespondence vztahu výroku a stavu světa, ale také Pravdu uchopenou fenomenologicky, tedy Pravdu jakožto podmínky toho, co vede k tomu, že vůbec něco můžeme posoudit jako pravdivé či nepravdivé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Celá esej je tedy varováním. Abychom mohli toto varování ohodnotit, potřebujeme po-chopit, proč Heidegger vidí moderní techniku takto negativně a jak nám může fenomenologie techniky může pomoct navrátit svobodný vztah k (moderní) technice.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Technika jako odkrývající prostředek\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Heidegger staví svou analýzu techniky na tom, že bytnost techniky není ničím technickým. Podobně jako bytnost stromu není nic stromovitého a nenachází se v individuálních stromech, nenajdeme bytnost techniky v konkrétních technických artefaktech nebo procesech. Musíme-li někde začít, máme v tradičním pojetí toho, čím technika \u003Cem>je\u003C\u002Fem>, k dispozici dva pohledy: \u003Cem>instrumentální\u003C\u002Fem> a \u003Cem>antropologický\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>Instrumentálním \u003C\u002Fem>pohledem vidíme techniku jako \u003Cem>prostředek\u003C\u002Fem> (lat. instrument) k cíli, \u003Cem>antropologický \u003C\u002Fem>pohled definuje techniku jako \u003Cem>lidskou aktivitu\u003C\u002Fem>. Oba pohledy jsou vzájemně sdružené. Techniku jako prostředek používáme během lidské aktivity, a lidská aktivita zas předznamenává nějaké cíle a účely použití techniky. Heidegger upozorňuje na to, že instrumentální pohled tenduje k tomu chápat techniku coby prostředek jako něco neutrálního, podřízené Dasein. Je tomu tak?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>K odpovědi se dostaneme analýzou prostředkovosti prostředku (neboli instrumentálností). Užití prostředku něco způsobuje a je jím něco učiněno. To, co něco způsobuje, je příčinou toho, co bylo učiněné. Heidegger proto dále pokračuje zkoumáním příčiny a klasické aristotelovské schema čtyř příčin aplikace na příklad se stříbrnou obětní miskou:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>causa materialis — látka, z níž je věc (prostředek) zhotoven\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa formalis — tvar prostředku\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa finalis — účel použití prostředku\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa efficiens — ten, kdo prostředek vytvořil\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Všechny tyto čtyři příčiny spolu působí a zapříčiňují vznik misky tak, že před námi stojí. To, že před námi však stojí obětní miska, je zapříčiněné čtvrtou příčinou causa efficiens, neboť člověk v roli stříbrníka seskupuje zbývající tři příčiny do jednoho celku nejen tím, že ji vytvoří, ale také tím, že promýšlí její účel. Promýšlet je dle Heideggera „řecky λέγειν, λόγος. Λέγειν spočívá v ἀποφαίνεσθαι, vynášet najevo, vyjevovat“.\u003Cem>\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-6\" href=\"#post-900-footnote-6\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fem> A tak stříbrník je nejen ten, kdo prostředek vytvořil, ale také ta příčina \u003Cem>dávající výskyt\u003C\u002Fem> a \u003Cem>vynášející najevo\u003C\u002Fem> misku nějakým \u003Cem>způsobem\u003C\u002Fem>, konkrétně jakožto obětní misku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To, co mají příčiny společné je, že přivádí něco z ne-přítomnosti do pří-tomnosti, jsou „prodchnuty skýtáním“, čímž poskytují zjev tomu, co nebylo přítomno. Již u Platóna v Symposionu čteme, že „každé dopuštění, které cokoli přiměje, aby přešlo z ne-přítomnosti do přítomnosti, je ποίησις\u003Cem> (poiesis). \u003C\u002Fem>Poiesis je tedy něco jako proces, co \u003Cem>odkrývá\u003C\u002Fem>. Toto odkrývání nazvané Heideggerem v němčině das Entbergen je v řečtině ἀλήθεια, v latině veritas, což znamená Pravda (Wahrheit).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Pravda a odkrývání\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Pravda a odkrývání mají k sobě blízko a technika coby prostředek, který odkrývá, má blízko nějakým způsobem pravdě. Jak přesně? To je nad rámec eseje Otázky techniky, avšak Heideggerova či fenomenologická teorie pravdy se odklání od klasické korespondenční teorie pravdy, ve které lingvistický výrok (věta) se shoduje svou strukturou se stavem světa. Aletheia a poesis implikují změnu. Bytí jsoucen není statické a neměnné, bytnost jsoucen, tedy samotný způsob toho, \u003Cstrong>jak věci jsou\u003C\u002Fstrong>, přichází do ne-skrytosti a do skrytosti na základě způsobu odkrývání. To, jak věci jsou, souvisí s pravdou, ta zas souvisí s tím, jak jsou nám (tedy pro Dasein) věci odkryty, protože, to, jak jsou nám věci odkryty, mění to, jaké nabývají podoby, a jak se nám jeví, stručně: jak věci jsou. Fenomenologické teorie pravdy implikuje změnu, dynamičnost, kontextuálnost, a tím do určité míry subjektivitu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>τεχνη jako non-neutrální prostředek odkrývání\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Vrátíme-li se k technice a bytnosti techniky, shrňme si, k čemu Heidegger dochází. Co je technika? To je otázka po \u003Cem>bytnosti\u003C\u002Fem> techniky, a tu Heidegger doposud chápe jako prostředek, který zaviňuje to, že se nám svět odkrývá určitým způsobem. Dále Heidegger pokračuje tím, že technika etymologicky vychází z techne, a od raných dob bylo techne specifický způsob poiesis, tedy techne a technika jsou něco poietického, neboť jsou např. vedle poezie způsobem odkrývání jsoucen ve světě. Identifikace techniky s odkrýváním podporuje Heideggerova analýza pojmů techne a episteme, kdy do dob Platóna znamenají obě slova poznání v obecném smyslu či něčemu rozumět a vy-znat se.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Po této analýze je zřejmější, proč je slepota vůči technice pro Dasein nebezpečná. Bytnost techniky není nic neutrálního, naopak se ukazuje jako něco, co zaviňuje specifický způsob odkrývání světa a vztah Dasein k němu, i k sobě samotnému. Technika není neutrální, nýbrž lze o ní hovořit jako o \u003Cem>non-neutrální\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-7\" href=\"#post-900-footnote-7\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fem> Bytností techniky je odkrývající prostředečnost, která coby prostředek vztah Dasein a světa transformuje to, jak Dasein přistupuje ke světu a jak je Dasein svět odkrýván.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Gestell\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Pokud přistoupíme na to, že bytnost techniky není ničím neutrálním, musíme se ptát, jak nás technika ovlivňuje a jak se odlišuje vliv moderní techniky od techniky dřívějších dob. Heidegger se na tuto otázku zaměřuje. Podle něj se technika založená na ruční práci a řemeslné činnosti neliší ve své bytnosti od moderních příkladů technických artefaktů a procesů. Právě proto, že bytnost techniky není nic technického, může Heidegger říct, že řemeslná i moderní technika odkrývají svět. Nicméně moderní technika odkrývá svět drasticky jinak.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je nutné definovat, co Heidegger považuje za moderní techniku. Zhruba se jedná o soubor artefaktů a procesů, které využívají a jsou ovlivněné poznatky novověké exaktní, tedy na matematice založené přírodovědě. Nicméně fenomenologicky řečeno, co činí moderní techniku moderní není pouze historická mladost, nové funkce nebo nástroje využívající současné výsledky vědeckého bádání. Například obdělávání půdy nebo využití síly proudu řeky lze provozovat i moderními prostředky takovým způsobem, který je fenomenologicky blíže ne-moderní řemeslné technice — technice coby techne. A to platí i naopak. Nejde tu o „techničnost“ techniky, nýbrž o její bytnost, způsob a charakter odkrývání.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A právě charakter toho, jak moderní technika odkrývá svět se změnil. Není to odkrývání ve formě poiesis, nýbrž odkrývání (takže stále aletheia) ve formě \u003Cem>vymáhání (Herausforden). \u003C\u002Fem>Vymáháním se myslí reduktivní odkrývání přírody jako zásoby energie, jako něco, co Heidegger nazývá „použitelný stav” (Bestand). Tento specifický způsob odkrývání světa moderní technikou pak nazývá Heidegger slovem \u003Cem>Gestell. \u003C\u002Fem>V normálním užití toto slovo znamená v němčině podstavec, stojan, podvozek. U Heideggera nabývá významu onoho specifického „ustanovujícího zjednávání“, vymáhajícího způsobu, jak moderní technika odkrývá svět pro Dasein a skrze Dasein. Toto vymáhání se neděje mimo lidské konání, ale není zcela na člověku závislé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gestell je totalitizující síla. Shromažďuje přirozenou různorodost odkrývání světa do jednoho jediného způsobu. Redukuje mnohost na jedno, multiplicitu na jednotu. Heidegger poeticky přidružuje Gestell ke gramaticky příbuzným pojmům: Ge–birg (pohoří) redukuje mnohost horských prvků na jedno pohoří; Ge–müt (nitro, duše) shromažďuje mnohost a neuspořádanost vnitřních stavů člověka do jednoho celku. Onou gramatickou předponou „Ge–“, pomocí které se v němčině vytvářejí hromadná podstatná jména, Heidegger vyjadřuje toto sjednocení mnohosti do jednoho celku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Kde se bere příčina této změny u moderní techniky? Heidegger viní novověkou přírodovědu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Vztah vědy a techniky, úděl\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Novověká exaktní přírodověda zavedla do společnosti koncepty, teorie, obrazy, myšlení, které uchopují přírodu tak, že jí redukují a manipulují s ní pomocí matematizace. Gestell je dědictvím novověké matematické přírodovědy ne proto, že by moderní technika byla \u003Cem>pouze\u003C\u002Fem> aplikací vědecké teorie, nýbrž proto, že v obou případech se příroda ohlašuje a odkrývá jako něco, co je „konstatovatelné“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-8\" href=\"#post-900-footnote-8\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> (uchopeno kvantitativně, matematicky, logicky) a je zjednáno jako systém informací.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud bytností moderní techniky je Gestell jakožto způsob odkrývání, které není neutrálním procesem, lze říct, že věda, vědecká teorie a její koncepty a terminologie jsou něčím, co nás vede odkrývat svět určitým způsobem, a tudíž také nejsou neutrálními ve vztahu k odkrývání, ve vztahu k tomu, jak věci jsou a jak se nám jeví. Naopak, věda má mnohem blíže k technice. Heidegger poukazuje na to, že uvažovat o vědě bez techniky nelze: věda, o to více ta moderní, vyžaduje různé technické aparáty ke svému fungování, a to nejen k experimentálnímu výzkumu. Věda nevzniká ex-nihilo. Technika odkrývá svět jsoucen, ty se nám nějak jeví a věda coby lidská činnost je ponořena do specificky odkrytého světa a studium jsoucen v něm se podřizuje tomu, jak uvažujeme o bytí předmětu našeho zkoumání.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Proto Heidegger může říct, že zatímco moderní technika je historicky později, na ontologické úrovni moderní technika jako Gestell novověkou vědu předchází, a pouze zpětně skrze moderní techniku se dobíráme tomu, jak se Gestell zrcadlí již na počátku novověké vědy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>K zodpovězení otázky, co vedlo k tomu, že Gestell vládne bytnosti novověké vědy i moderní techniky, nám Heidegger nabízí odpověď: určitý způsob odkrývání světa připodobňuje procházení se po určité cestě. Na konkrétní cestu způsobu odkrývání nás vysílá \u003Cem>úděl\u003C\u002Fem> (Geschick)\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-9\" href=\"#post-900-footnote-9\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Úděl je něco mimo lidskou činnost a kontrolu. Avšak je to úděl, který posílá člověka na cestu — spouští specifické odkrývání světa —, a tím konečně vyvstávají jsoucna a jejich bytí jako nějaká konkrétní jsoucna s konkrétním bytí. Úděl započíná, s využitím terminologie fyziky či psychologie, kolaps pravděpodobnostní potenciality bytí jsoucen na něco aktuálního, případně úděl je nezbytnou podmínkou „gestalt switche“ bytí jsoucen:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>„A teprve úděl, který člověka posílá na cestu zpředmětňujícího před-stavování, zpřístupňuje toto dějinné jako předmět pro historii, tzn. pro vědu, a teprve tím umožňuje ztotožnění dějinného s historickým.“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-10\" href=\"#post-900-footnote-10\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Předmětem vědy může být pouze to, co bylo odkryto ze skrytosti do ne-skrytosti a je tematizováno jako něco, co se jeví nějakým způsobem. To, co věda může tematizovat, se mění podle toho, jaký úděl dominuje v daném období dějin. Podle údělu vyvstávají do popředí nějaké formy bytí jsoucen, a zároveň další bytí jsoucen se ztrácejí do pozadí. Přestože bytí jsoucen je proměnlivé, tato fenomenologická struktura \u003Cem>odkrývání—skrývání\u003C\u002Fem> se dost možná jeví jako jediná konstanta dějin Dasein.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Obrana proti Gestellu\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Nakonec se musíme v Otázce techniky vypořádat s hlavní motivací Heideggerova textu: jak se bránit Gestellu a jak zvrátit jeho působení, které z člověka samotného vytváří použitelný stav zásob, něco matematizovatelného a převeditelného do formy zásoby energie pro produkování nové energie? Heidegger nachází odpověď v navrácení se k původnímu odkrývání — poiesis —, jež se dodnes uchovalo v krásném umění, především v poezii, neboť je třeba se znovu otevřít jiným způsobům odkrývání světa, které více participují v oblasti pravdy a nabízí alternativu k totalitárnímu Gestellu, který redukuje všechno bytí na použitelný stav zásob: ontologicky na jeden způsob bytí, onticky řečeno na komoditu, produkt, neudržitelné drancování přírody a nás samotných.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Zdroje\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>ACHTERHUIS, Hans, 2001. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-21449-2.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HEIDEGGER, Martin, 2004. Věda, technika a zamyšlení. Praha: OIKOYMENH. Knihovna novověké tradice a současnosti. ISBN 8072980831.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LEMMENS, Pieter, 2021. Thinking Technology Big Again. Reconsidering the Question of the Transcendental and ‘Technology with a Capital T’ in the Light of the Anthropocene. Foundations of Science [online]. Springer Science and Business Media, 2021-2-4, 27(1), 171-187 [cit. 2025-10-05]. ISSN 1233-1821. Dostupné z: doi:10.1007\u002Fs10699-020-09732-7\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-2\">viz ediční poznámka v HEIDEGGER, 2004, s. 61 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-3\">ACHTERHUIS, 2001, s. 2 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-4\">viz např. LEMMENS, 2021 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-5\">HEIDEGGER, 2004, s. 8 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-6\">Tamtéž, 2004, s. 8 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-7\">IHDE, 1990, s. 75. Ihde do literatury fenomenologie techniky zavádí anglický termín „non–neutrality“, který zachycuje transformační efekty techniky svých uživatelů, tedy pochopitelně i na člověka coby Dasein \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-8\">HEIDEGGER, 2004 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-9\">Tamtéž, 2004, s. 24 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-10\">Tamtéž, 2004, s. 24 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Úvod Heideggerova esej o bytnosti techniky zazněla poprvé ve formě přednášky v přednáškovém cyklu Umění v technické době v roce 1953 na půdě Bavorské akademie krásných umění. O rok později v roce 1954 byl text také poprvé publikován.[1] Časový kontext eseje není nedůležitý, protože poválečnou Evropou se začal procházet strašák v podobě atomových zbraní a […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"open","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34,35],7,9,8,10,[37,14,38,39,40,41,42,43,44,45,46],"post-900","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-heidegger","tag-phenomenology","tag-philosophy","tag-technology",{"self":48,"collection":54,"about":57,"author":60,"replies":64,"version-history":67,"predecessor-version":71,"wp:attachment":75,"wp:term":78,"curies":85},[49],{"href":50,"targetHints":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F900",{"allow":52},[53],"GET",[55],{"href":56},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[58],{"href":59},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[61],{"embeddable":62,"href":63},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[65],{"embeddable":62,"href":66},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=900",[68],{"count":69,"href":70},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F900\u002Frevisions",[72],{"id":73,"href":74},902,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F900\u002Frevisions\u002F902",[76],{"href":77},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=900",[79,82],{"taxonomy":80,"embeddable":62,"href":81},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=900",{"taxonomy":83,"embeddable":62,"href":84},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=900",[86],{"name":87,"href":88,"templated":62},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":90,"wp:term":107},[91],{"id":23,"name":92,"url":93,"description":26,"link":94,"slug":92,"avatar_urls":95,"_links":99},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":96,"48":97,"96":98},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":100,"collection":104},[101],{"href":63,"targetHints":102},{"allow":103},[53],[105],{"href":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[108,129],[109],{"id":30,"link":110,"name":111,"slug":111,"taxonomy":80,"_links":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":113,"collection":118,"about":121,"wp:post_type":124,"curies":127},[114],{"href":115,"targetHints":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":117},[53],[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[122],{"href":123},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[125],{"href":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[128],{"name":87,"href":88,"templated":62},[130,151,169,187],{"id":32,"link":131,"name":132,"slug":133,"taxonomy":83,"_links":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fheidegger\u002F","Heidegger","heidegger",{"self":135,"collection":140,"about":143,"wp:post_type":146,"curies":149},[136],{"href":137,"targetHints":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F7",{"allow":139},[53],[141],{"href":142},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[144],{"href":145},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[147],{"href":148},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=7",[150],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":33,"link":152,"name":153,"slug":153,"taxonomy":83,"_links":154},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphenomenology\u002F","phenomenology",{"self":155,"collection":160,"about":162,"wp:post_type":164,"curies":167},[156],{"href":157,"targetHints":158},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F9",{"allow":159},[53],[161],{"href":142},[163],{"href":145},[165],{"href":166},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=9",[168],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":34,"link":170,"name":171,"slug":171,"taxonomy":83,"_links":172},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":173,"collection":178,"about":180,"wp:post_type":182,"curies":185},[174],{"href":175,"targetHints":176},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":177},[53],[179],{"href":142},[181],{"href":145},[183],{"href":184},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[186],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":35,"link":188,"name":189,"slug":189,"taxonomy":83,"_links":190},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ftechnology\u002F","technology",{"self":191,"collection":196,"about":198,"wp:post_type":200,"curies":203},[192],{"href":193,"targetHints":194},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F10",{"allow":195},[53],[197],{"href":142},[199],{"href":145},[201],{"href":202},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=10",[204],{"name":87,"href":88,"templated":62},[206,207,208,209],{"id":32,"name":132,"slug":133,"taxonomy":83,"link":131},{"id":33,"name":153,"slug":153,"taxonomy":83,"link":152},{"id":34,"name":171,"slug":171,"taxonomy":83,"link":170},{"id":35,"name":189,"slug":189,"taxonomy":83,"link":188},{"en":211,"es":215,"fr":219},{"title":212,"slug":213,"description":214},"A Reflection on Heidegger’s Question Concerning Technology","a-reflection-on-heidegger-s-question-concerning-technology","What is the essence of technology? A reading of Heidegger’s essay: technology as revealing, its non-neutrality, Gestell, the role of science and the defence through poiesis.",{"title":216,"slug":217,"description":218},"Reflexión sobre la pregunta de Heidegger por la técnica","reflexion-sobre-la-pregunta-de-heidegger-por-la-tecnica","¿Cuál es la esencia de la técnica? Una lectura del ensayo de Heidegger: la técnica como desocultar, su no neutralidad, el Gestell, el papel de la ciencia y la defensa mediante la poiesis.",{"title":220,"slug":221,"description":222},"Réflexion sur la question de la technique chez Heidegger","reflexion-sur-la-question-de-la-technique-chez-heidegger","Quelle est l’essence de la technique ? Une lecture de l’essai de Heidegger : la technique comme dévoilement, sa non-neutralité, le Gestell, le rôle de la science et la poiesis.","\u003Ch2>Introduction\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>L’essai de Heidegger sur l’essence de la technique fut d’abord prononcé sous la forme d’une conférence dans le cycle \u003Cem>Les arts à l’époque de la technique \u003C\u002Fem>en 1953, à l’Académie bavaroise des beaux-arts. Un an plus tard, en 1954, le texte fut également publié pour la première fois.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-2\" href=\"#post-900-footnote-2\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Le contexte temporel de l’essai n’est pas sans importance, car dans l’Europe d’après-guerre commençait à rôder l’épouvantail des armes atomiques, et l’âge atomique comme sa menace étaient entrés dans le langage et la conscience ordinaires. Pourtant, nous ne trouverons dans L’essence de la technique aucune mention des armes nucléaires. Pour analyser ce que sont la technique en général et la technique moderne en particulier, Heidegger emprunte des exemples ordinaires du progrès technique. Il peut se le permettre, car il veut parvenir à ce que toutes les conquêtes techniques ont en commun au niveau le plus général, c’est-à-dire ontologique. Heidegger demande ce qu’est l’essence de la technique. S’il parvient à répondre à cette question, le résultat devrait valoir tout autant pour un marteau, un télescope, un ordinateur ou une arme nucléaire.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Surtout parce que la philosophie de la technique ne s’est détachée de la philosophie en tant que discipline autonome qu’à peu près dans la première moitié du XXe siècle, La question de la technique compte parmi les textes fondamentaux de la réflexion philosophique sur la technique, non seulement historiquement, mais aussi thématiquement. Ceux qui philosophent après lui sur la technique doivent ainsi, plus ou moins, se confronter au questionnement de Heidegger sur l’essence de la technique. À côté de Heidegger, la littérature évoque d’autres fondateurs de la philosophie de la technique, parmi lesquels nous comptons Lewis Mumford, Jacques Ellul ou Hans Jonas. Ces auteurs forment le groupe de la « philosophie classique de la technique »\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-3\" href=\"#post-900-footnote-3\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>, dont l’œuvre est dominée par un regard transcendantal ou socioculturel sur la technique, qui ignore souvent les questions et les problèmes relatifs aux artefacts techniques individuels. Cette approche a été surnommée philosophie de la technique avec un « T » majuscule\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-4\" href=\"#post-900-footnote-4\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>, car la technique apparaît dans la pensée de ces auteurs en tant que force unique, souvent négative, agissant sur l’être humain. Dans l’approche plus contemporaine de la philosophie de la technique prévaut au contraire l’effort pour « ouvrir la boîte noire » de cette force abstraite de la Technique et pour saisir la spécificité et l’être unique des artefacts individuels, la réflexion philosophique s’enrichissant alors des données issues d’études de cas et d’autres méthodes empiriques.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>L’essence de la technique et la relation libre à la technique\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Parmi les principaux buts du questionnement de Heidegger sur l’être de la technique figure l’édification (ou la restauration) d’une relation libre à la technique. Avec l’avènement de la technique moderne, qui exploite les résultats d’une science de la nature exacte et fondée sur les mathématiques, notre relation à la technique s’est transformée, de telle sorte que l’être-là (Dasein) a commencé à perdre cette relation libre à la technique. Par relation libre, on entend l’ouverture du Dasein à toutes les manières possibles d’être de l’essence de la technique et de voir le monde. Or la technique moderne, selon Heidegger, nous impose justement une seule manière d’être de l’essence de la technique, laquelle, parmi toutes les potentialités par lesquelles le Dasein peut, à travers la technique, entretenir une relation avec le monde et les étants qui s’y trouvent, réduit la multiplicité des manières de voir le monde des étants et leur être à une seule, qui transforme tout dans le monde, y compris la nature, en simple réserve d’énergie, en fonds disponible, en un être statique et immuable.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sous l’influence de la technique moderne, le Dasein a commencé à réduire le sens de son être au fonds disponible et a oublié qu’il peut interpréter et dévoiler son être dans le monde autrement. Pire encore, le Dasein ignore que c’est la technique moderne qui produit cela, car il la comprend comme quelque chose de \u003Cem>neutre\u003C\u002Fem>, quelque chose qu’il a pleinement sous contrôle : « Avoir la technique sous contrôle devient d’autant plus urgent que la technique menace davantage d’échapper à la domination de l’homme. »\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-5\" href=\"#post-900-footnote-5\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> L’influence réductrice de la technique moderne entraîne en outre le Dasein vers une mauvaise ontologie : une mauvaise interprétation de \u003Cem>ce qui\u003C\u002Fem> est et de \u003Cem>la manière dont\u003C\u002Fem> les choses \u003Cem>sont\u003C\u002Fem> dans le monde conduit la technique moderne à voiler non seulement la Vérité saisie par la théorie classique de la correspondance entre l’énoncé et l’état du monde, mais aussi la Vérité saisie phénoménologiquement, c’est-à-dire la Vérité en tant que condition de ce qui fait que nous pouvons tout simplement juger quelque chose vrai ou faux.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’essai tout entier est donc un avertissement. Pour pouvoir évaluer cet avertissement, nous devons com-prendre pourquoi Heidegger voit la technique moderne de manière si négative et comment la phénoménologie de la technique peut nous aider à restaurer une relation libre à la technique (moderne).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>La technique comme moyen de dévoilement\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Heidegger fonde son analyse de la technique sur l’idée que l’essence de la technique n’est rien de technique. De même que l’essence de l’arbre n’est rien d’arboricole et ne se trouve pas dans les arbres individuels, nous ne trouverons pas l’essence de la technique dans des artefacts ou des processus techniques concrets. S’il nous faut commencer quelque part, la conception traditionnelle de ce que la technique \u003Cem>est\u003C\u002Fem> nous offre deux points de vue : \u003Cem>instrumental\u003C\u002Fem> et \u003Cem>anthropologique\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>Du point de vue instrumental \u003C\u002Fem>, nous voyons la technique comme un \u003Cem>moyen\u003C\u002Fem> (lat. instrument) en vue d’une fin ; le point de vue \u003Cem>anthropologique \u003C\u002Fem>définit la technique comme une \u003Cem>activité humaine\u003C\u002Fem>. Les deux points de vue sont liés l’un à l’autre. Nous utilisons la technique en tant que moyen au cours d’une activité humaine, et l’activité humaine présuppose à son tour des fins et des buts à l’usage de la technique. Heidegger fait remarquer que le point de vue instrumental tend à comprendre la technique en tant que moyen comme quelque chose de neutre, subordonné au Dasein. En est-il ainsi ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nous parviendrons à la réponse en analysant le caractère de moyen du moyen (autrement dit, l’instrumentalité). L’usage d’un moyen produit quelque chose, et quelque chose est fait par lui. Ce qui produit quelque chose est la cause de ce qui a été fait. Heidegger poursuit donc par un examen de la cause et applique le schéma aristotélicien classique des quatre causes à l’exemple d’une coupe sacrificielle en argent :\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>causa materialis — la matière dont la chose (le moyen) est faite\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa formalis — la forme du moyen\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa finalis — le but de l’usage du moyen\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa efficiens — celui qui a créé le moyen\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Ces quatre causes agissent ensemble et occasionnent la naissance de la coupe de telle sorte qu’elle se tient devant nous. Mais que ce soit une coupe sacrificielle qui se tienne devant nous, cela est occasionné par la quatrième cause, la causa efficiens, car l’être humain dans le rôle de l’orfèvre rassemble les trois autres causes en un seul tout non seulement en la fabriquant, mais aussi en réfléchissant à son but. Réfléchir, c’est selon Heidegger « en grec λέγειν, λόγος. Λέγειν repose dans l’ἀποφαίνεσθαι, faire venir au jour, faire apparaître ».\u003Cem>\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-6\" href=\"#post-900-footnote-6\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fem> Ainsi l’orfèvre n’est pas seulement celui qui a créé le moyen, mais aussi la cause \u003Cem>qui donne lieu à la présence\u003C\u002Fem> et \u003Cem>qui fait venir au jour\u003C\u002Fem> la coupe d’une certaine \u003Cem>manière\u003C\u002Fem>, à savoir en tant que coupe sacrificielle.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ce que les causes ont en commun, c’est qu’elles amènent quelque chose de la non-présence à la pré-sence ; elles sont « pénétrées par le faire-venir », par quoi elles donnent d’apparaître à ce qui n’était pas présent. Déjà chez Platon, dans Le Banquet, nous lisons que « tout faire-venir qui amène quoi que ce soit à passer de la non-présence à la présence est ποίησις\u003Cem> (poiesis). \u003C\u002Fem>La poiesis est donc quelque chose comme un processus qui \u003Cem>dévoile\u003C\u002Fem>. Ce dévoilement, que Heidegger nomme en allemand das Entbergen, se dit en grec ἀλήθεια, en latin veritas, ce qui signifie la Vérité (Wahrheit).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Vérité et dévoilement\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>La vérité et le dévoilement sont proches l’un de l’autre, et la technique en tant que moyen qui dévoile est d’une certaine manière proche de la vérité. Comment exactement ? Cela dépasse le cadre de l’essai La question de la technique ; la théorie heideggérienne, ou phénoménologique, de la vérité s’écarte cependant de la théorie classique de la vérité comme correspondance, dans laquelle un énoncé linguistique (une phrase) concorde par sa structure avec l’état du monde. L’aletheia et la poiesis impliquent le changement. L’être des étants n’est pas statique et immuable ; l’essence des étants, c’est-à-dire la manière même dont \u003Cstrong>les choses sont\u003C\u002Fstrong>, vient au non-voilement et au voilement selon le mode du dévoilement. La manière dont les choses sont tient à la vérité, et celle-ci tient à son tour à la manière dont les choses nous sont dévoilées (c’est-à-dire pour le Dasein), car la manière dont les choses nous sont dévoilées change la forme qu’elles prennent et la manière dont elles nous apparaissent, bref : la manière dont les choses sont. Les théories phénoménologiques de la vérité impliquent le changement, le dynamisme, la contextualité, et par là, dans une certaine mesure, la subjectivité.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>La τεχνη en tant que moyen non neutre de dévoilement\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Si nous revenons à la technique et à l’essence de la technique, résumons ce à quoi Heidegger aboutit. Qu’est-ce que la technique ? C’est la question de l’ \u003Cem>essence\u003C\u002Fem> de la technique, et Heidegger la comprend jusqu’ici comme un moyen qui fait que le monde se dévoile à nous d’une certaine manière. Heidegger poursuit en montrant que la technique dérive étymologiquement de la techne, et que dès les temps anciens la techne était un mode spécifique de la poiesis ; la techne et la technique sont donc quelque chose de poïétique, car elles sont, à côté par exemple de la poésie, une manière de dévoiler les étants dans le monde. L’identification de la technique au dévoilement est étayée par l’analyse heideggérienne des notions de techne et d’episteme : jusqu’à l’époque de Platon, les deux mots signifient la connaissance au sens général, ou le fait de comprendre quelque chose et de s’y re-connaître.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Après cette analyse, on voit plus clairement pourquoi l’aveuglement envers la technique est dangereux pour le Dasein. L’essence de la technique n’est rien de neutre ; elle se révèle au contraire comme quelque chose qui occasionne un mode spécifique de dévoilement du monde et de la relation du Dasein à celui-ci, ainsi qu’à lui-même. La technique n’est pas neutre, mais bien on peut parler d’elle comme de quelque chose de \u003Cem>non neutre\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-7\" href=\"#post-900-footnote-7\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fem> L’essence de la technique est une médiation dévoilante qui, en tant que moyen de la relation entre le Dasein et le monde, transforme la manière dont le Dasein aborde le monde et dont le monde est dévoilé au Dasein.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Gestell\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Si nous admettons que l’essence de la technique n’est rien de neutre, nous devons nous demander comment la technique nous influence et en quoi l’influence de la technique moderne diffère de celle de la technique des époques antérieures. Heidegger se concentre sur cette question. Selon lui, la technique fondée sur le travail manuel et l’activité artisanale ne diffère pas dans son essence des exemples modernes d’artefacts et de processus techniques. C’est précisément parce que l’essence de la technique n’est rien de technique que Heidegger peut dire que la technique artisanale comme la technique moderne dévoilent le monde. Néanmoins, la technique moderne dévoile le monde d’une manière radicalement différente.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Il est nécessaire de définir ce que Heidegger tient pour la technique moderne. Il s’agit en gros d’un ensemble d’artefacts et de processus qui exploitent les acquis de la science de la nature moderne et exacte, c’est-à-dire fondée sur les mathématiques, et qui sont influencés par eux. Néanmoins, phénoménologiquement parlant, ce qui rend la technique moderne moderne n’est pas seulement sa jeunesse historique, ni de nouvelles fonctions, ni des outils exploitant les résultats actuels de la recherche scientifique. Par exemple, le travail de la terre ou l’exploitation de la force du courant d’un fleuve peuvent être pratiqués avec des moyens modernes d’une manière phénoménologiquement plus proche de la technique artisanale non moderne — de la technique en tant que techne. Et l’inverse est vrai aussi. Il ne s’agit pas ici de la « technicité » de la technique, mais bien de son essence, du mode et du caractère du dévoilement.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Et c’est justement le caractère de la manière dont la technique moderne dévoile le monde qui a changé. Ce n’est pas un dévoilement sous la forme de la poiesis, mais bien un dévoilement (donc toujours aletheia) sous la forme de la \u003Cem>provocation (Herausfordern). \u003C\u002Fem>Par provocation, on entend un dévoilement réducteur de la nature comme réserve d’énergie, comme quelque chose que Heidegger appelle le « fonds disponible » (Bestand). Ce mode spécifique de dévoilement du monde par la technique moderne, Heidegger le nomme du mot \u003Cem>Gestell. \u003C\u002Fem>Dans l’usage courant, ce mot signifie en allemand socle, support, châssis. Chez Heidegger, il prend le sens de cette « commission instituante » spécifique, de la manière provocante dont la technique moderne dévoile le monde pour le Dasein et à travers le Dasein. Cette provocation ne se produit pas en dehors de l’agir humain, mais elle ne dépend pas entièrement de l’être humain.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Le Gestell est une force totalisante. Il rassemble la diversité naturelle du dévoilement du monde en un seul et unique mode. Il réduit le multiple à l’un, la multiplicité à l’unité. Heidegger rapproche poétiquement le Gestell de notions grammaticalement apparentées : Ge–birg (la chaîne de montagnes) réduit la multitude des éléments montagneux à une seule chaîne ; Ge–müt (l’intériorité, l’âme) rassemble la multitude et le désordre des états intérieurs de l’être humain en un seul tout. Par ce préfixe grammatical « Ge– », qui sert en allemand à former les noms collectifs, Heidegger exprime cette unification du multiple en un seul tout.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>D’où vient la cause de ce changement dans la technique moderne ? Heidegger accuse la science de la nature moderne.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>La relation entre science et technique, le destin\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>La science de la nature moderne et exacte a introduit dans la société des concepts, des théories, des images, une pensée qui saisissent la nature en la réduisant et en la manipulant au moyen de la mathématisation. Le Gestell est l’héritage de la science de la nature mathématique moderne, non pas parce que la technique moderne serait \u003Cem>seulement\u003C\u002Fem> une application de la théorie scientifique, mais bien parce que, dans les deux cas, la nature s’annonce et se dévoile comme quelque chose de « constatable »\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-8\" href=\"#post-900-footnote-8\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> (saisi quantitativement, mathématiquement, logiquement) et est commis en tant que système d’informations.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si l’essence de la technique moderne est le Gestell en tant que mode de dévoilement qui n’est pas un processus neutre, on peut dire que la science, la théorie scientifique, ses concepts et sa terminologie sont quelque chose qui nous conduit à dévoiler le monde d’une certaine manière, et qu’ils ne sont donc pas neutres non plus à l’égard du dévoilement, à l’égard de la manière dont les choses sont et dont elles nous apparaissent. Au contraire, la science est bien plus proche de la technique. Heidegger souligne qu’on ne peut penser la science sans la technique : la science, et la science moderne plus encore, exige divers appareils techniques pour fonctionner, et pas seulement pour la recherche expérimentale. La science ne naît pas ex-nihilo. La technique dévoile le monde des étants, ceux-ci nous apparaissent d’une certaine manière, et la science en tant qu’activité humaine est plongée dans un monde dévoilé de façon spécifique ; l’étude des étants qui s’y trouvent se soumet à la manière dont nous pensons l’être de l’objet de notre recherche.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>C’est pourquoi Heidegger peut dire que, si la technique moderne vient historiquement plus tard, au niveau ontologique la technique moderne en tant que Gestell précède la science moderne, et que ce n’est que rétrospectivement, à travers la technique moderne, que nous découvrons comment le Gestell se reflète déjà aux origines de la science moderne.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>À la question de savoir ce qui a conduit le Gestell à régner sur l’essence de la science moderne comme de la technique moderne, Heidegger nous offre une réponse : un certain mode de dévoilement du monde s’apparente au fait de cheminer sur un certain chemin. Sur le chemin concret d’un mode de dévoilement, nous envoie le \u003Cem>destin\u003C\u002Fem> (Geschick)\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-9\" href=\"#post-900-footnote-9\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Le destin est quelque chose qui échappe à l’activité et au contrôle humains. Et pourtant, c’est le destin qui envoie l’être humain sur le chemin — qui déclenche un dévoilement spécifique du monde —, et c’est ainsi que surgissent enfin les étants et leur être en tant qu’étants concrets dotés d’un être concret. Le destin amorce, pour emprunter la terminologie de la physique ou de la psychologie, l’effondrement de la potentialité probabiliste de l’être des étants en quelque chose d’actuel ; ou encore, le destin est la condition nécessaire du « gestalt switch » de l’être des étants :\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>« Et seul le destin qui envoie l’homme sur le chemin de la re-présentation objectivante rend cet historial accessible comme objet pour l’histoire, c’est-à-dire pour la science, et rend seulement par là possible l’identification de l’historial avec l’historique. »\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-10\" href=\"#post-900-footnote-10\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ne peut être objet de la science que ce qui a été dévoilé, amené du voilement au non-voilement, et qui est thématisé comme quelque chose qui apparaît d’une certaine manière. Ce que la science peut thématiser change selon le destin qui domine à une période donnée de l’histoire. Selon le destin, certaines formes de l’être des étants passent au premier plan, tandis que d’autres manières d’être des étants se perdent à l’arrière-plan. Bien que l’être des étants soit changeant, cette structure phénoménologique de \u003Cem>dévoilement—voilement\u003C\u002Fem> apparaît peut-être comme la seule constante de l’histoire du Dasein.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Se défendre contre le Gestell\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Enfin, il nous faut, dans La question de la technique, nous confronter à la motivation principale du texte de Heidegger : comment se défendre contre le Gestell et comment renverser son action, qui fait de l’être humain lui-même un fonds disponible, quelque chose de mathématisable et de convertible en réserve d’énergie destinée à produire une énergie nouvelle ? Heidegger trouve la réponse dans le retour au dévoilement originel — la poiesis —, qui s’est conservé jusqu’à aujourd’hui dans les beaux-arts, avant tout dans la poésie, car il faut s’ouvrir de nouveau à d’autres manières de dévoiler le monde, qui participent davantage au domaine de la vérité et offrent une alternative au Gestell totalitaire, lequel réduit tout être au fonds disponible : ontologiquement, à une seule manière d’être, et, pour le dire ontiquement, à la marchandise, au produit, au pillage insoutenable de la nature et de nous-mêmes.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Sources\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>ACHTERHUIS, Hans, 2001. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-21449-2.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HEIDEGGER, Martin, 2004. Věda, technika a zamyšlení. Praha: OIKOYMENH. Knihovna novověké tradice a současnosti. ISBN 8072980831.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LEMMENS, Pieter, 2021. Thinking Technology Big Again. Reconsidering the Question of the Transcendental and ‘Technology with a Capital T’ in the Light of the Anthropocene. Foundations of Science [en ligne]. Springer Science and Business Media, 2021-2-4, 27(1), 171-187 [consulté le 2025-10-05]. ISSN 1233-1821. Disponible sur : doi:10.1007\u002Fs10699-020-09732-7\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-2\">voir la note éditoriale dans HEIDEGGER, 2004, p. 61 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-3\">ACHTERHUIS, 2001, p. 2 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-4\">voir par ex. LEMMENS, 2021 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-5\">HEIDEGGER, 2004, p. 8 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-6\">Ibid., 2004, p. 8 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-7\">IHDE, 1990, p. 75. Ihde introduit dans la littérature de la phénoménologie de la technique le terme anglais « non–neutrality », qui saisit les effets transformateurs de la technique sur ses utilisateurs, et donc bien entendu aussi sur l’être humain en tant que Dasein \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-8\">HEIDEGGER, 2004 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-9\">Ibid., 2004, p. 24 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-10\">Ibid., 2004, p. 24 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>",1790905681903]