[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-fr-notes-sur-martin-heidegger-et-sa-question-de-la-technique":3,"translation-fr-notes-sur-martin-heidegger-et-sa-question-de-la-technique":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},595,"07. 06. 2016","2016-06-07T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fpoznamky-k-martin-heidegger-a-jeho-otazka-techniky","2025-10-06T23:08:50","2025-10-06T21:08:50","poznamky-k-martin-heidegger-a-jeho-otazka-techniky","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fpoznamky-k-martin-heidegger-a-jeho-otazka-techniky\u002F",{"rendered":17},"Poznámky k: Martin Heidegger a jeho Otázka techniky",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Napsal jsem novou verzi své reflexe, doporučuji přečíst \u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Freflexe-heideggerovy-otazky-techniky\">Reflexe Heideggerovy otázky techniky \u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cb>Prolog:\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> Esej Otázka techniky byla původně psaná pro publikum, u kterého autor nemohl počítat s filosofickým vzděláním. Heidegger text prezentoval v roce 1946 v rámci přednášky na půdě Bavorské akademie umění (Bayerische Akademie der Schönen Künste). Přestože byl text psán rok po konci druhé světové války, nenajdeme v něm o válce žádné přímé zmínky. Z filosofického, ale i čistě pragmatického hlediska mi to dává smysl. Technika, jak se v textu dozvídáme, je něco, co předchází i teoretické zkoumání přírody. Z tohoto důvodu je tak důležité se nenechat zlákat trendy a momentálním použitím slova “technika” i techniky samotné. Neznamená to, že by Heidegger zcela opomenul nebezpečí, které jde ruku v ruce s technikou. Jenže tak činí až na konci své eseje a má k tomu rigorózně připravenou argumentaci, která by byla platná před i po válce, právě proto, že nevyužívá tehdejšího, jakkoli strašného kontextu. Univerzálnost a snaha „jít k jádru slov a jejich významům“ je mimo jiné stěžejní téma celé eseje.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Tuto archeologickou stezku po významech slov Heidegger podstupuje s předvědčením, že během staletí se původní vyznam slov vytratil, což nám činí problémy, když se snažíme dopátrat bytnosti věcí, v případě této eseje bytnosti techniky. I proto je esej plna etymologické analýzy, sahající až ke kořenům západní civilizace, k významům slov tak, jak byly používané v antickém Řecku.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zběhlí čtenáři a následovníci Heideggera si povšimnou, že tento text je v porovnání s ostatními díly tohoto filosofa nezvykle krátký a snad i méně hutný. To ale neznamená, že je text jednoduchý. Používání cizích slov a ke konci i básnický jazyk autora z této eseje činí dílo, jehož náročnost odpovídá cíli, který si autor vytyčil: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„tážeme-li se po technice, chtěli bychom si k ní zjednat \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">svobodný vztah\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Vztah je svobodný, když se v něm náš pobyt (Dasein) otevírá bytnosti techniky“. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Těm, které náročnost eseje neodradí, nabízí Heidegger unikátní pohled na techniku. Po přečtení a pochopení si v Heideggerovi najdou inspiraci pro své chápání nejen techniky, ale i teorie designu, a dokonce i epistemologie.. O své interpretaci Heideggera napíšu ale příště. V tomto blog postu bych rád „pouze“ představil své poznámky. Poznámky k Otázce techniky Martina Heideggera.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27.jpg\" rel=\"attachment wp-att-822\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"alignnone size-full wp-image-822\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27.jpg\" sizes=\"auto, (max-width: 850px) 100vw, 850px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27.jpg 850w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27-300x141.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27-768x361.jpg 768w\" alt=\"quote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27\" width=\"850\" height=\"400\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cb>Esej ve zkratce:\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Konvenční chápání rozděluje techniku na \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">prostředek k cíli\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">lidskou aktivitu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Tyto pohledy pojmenovává Heidegger jako pohled instrumentální a pohled antropologický. Co je ale instrumentálnost? Tato otázka vede autora k analýze \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">kauzality\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Tu analyzuje na pozadí Aristotelových čtyř příčin: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">příčina látková (causa materialis) — materiál, ze kterého je předmět vytvořen\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">příčina tvarová (causa formalis) — vlastní tvar předmětu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">příčina účinná (causa efficiens) — ten, kdo předmět zhotovil\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">příčina účelová (causa finalis) — za jakým účelem byl předmět zhotoven\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger postupuje ve zkoumání instrumentálnosti o jednu úroveň níže a zaměřuje se na to, co je to kauzalita. U té varuje, abychom kauzalitu nechápali jako příčinu, jako to, co něco způsobuje. Co totiž Římané nazývali \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">causa (padat, dopadnout)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, bylo u Řeků \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aition\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy to, co něco jiného zaviňuje. Člověk, například řemeslník (nebo v Heideggerově příkladu stříbrník), který zhotovuje předmět jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">causa efficiens\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, jak Heidegger zde zdůrazňuje, zaviňuje výsledný předmět nikoli děláním, ale \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">promýšlením\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> a spojováním těch ostatních třech způsobů zavinění. Pro promýšlení řekové používali slovo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">legein, logos\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, termín vycházející z \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">apophainesthai\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, což znamená vynášet najevo, vyjevovat, v angličtině pak „to reveal“.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zaviňování nesmíme chápat v moderním, morálním smyslu, ale v původním smyslu Řeků, kdy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aition\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> znamená „být zodpovědný za“. Dále Heidegger přichází se zásadní interpretací \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aition\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">: zmíněné čtyři „příčiny“ (zde již skutečně v uvozovkách) zodpovídají za konečný předmět, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">nechávají jej vstupovat do bytostné přítomnosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">vpouštějí ho sem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">nechávají ho dokončit svůj příchod\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (s. 12). Heidegger píše:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„V čem se tedy ale odehrává souhra oněch čtyř způsobů dopouštění? Tyto čtyři způsoby nechávají to, co ještě není přítomno, přicházet do přítomnosti“. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Toto \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">dopuštění\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, které něco přiměje, aby se z ne-přítomnosti stalo přítomné, nazývá Platón v dialogu Symposion \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, respektive \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poskytnutí výskytu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (her-vor-bringen, v angličtině bringing-forth).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Máme dva druhy poskytnutí výskytu: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">physis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Poiesis je poskytování výskytu někým, něčím (např. řemeslníkem), přestože \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> neznamená pouze řemeslnou, básnickou nebo uměleckou činnost.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Physis na druhé straně je poskytování výskytu od přírody, samo od sebe. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Jak se poskytování výskytu, v přírodě i v řemeslníkovi, děje? Zde podává Heidegger vyhýbavou odpověď. Zmiňuje veskrze synonymní slova a fráze: poskytování výskytu jako:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vcházení do zjevu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vynášení ze skrytosti do ne-skrytosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dochází k němu, pokud skryté přechází do ne-skrytého\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Toto přecházení \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">probleskuje\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> v tom, co nazýváme \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">odkrývání\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pro odkrývání mají Řekové slovo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aletheia\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Římané veritas, Heidegger konstatuje, že my říkáme pravda, správnost představování. (s. 12) \u003C\u002Fspan>\u003Cb>V odkrývání se shromažďují čtyři způsoby dopuštění (\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">4 příčiny, neboť participují na odkrývání předmětu\u003C\u002Fspan>\u003Cb>). Technika jako instrument, jako prostředek, je jeden ze způsobů odkrývání\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Technika je oblast odkrývání. Oblast pravdy.\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger tímto dokončuje analýzu instrumentální povahy techniky a kauzality.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger dále nabízí analýzu samotného slova technika. To pochází z řeckého \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">technikon\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, což znamená to, co patří k \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">techné\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Techné je nejen řemeslo, ale i umění a myšlenky. Techné patří k odkrývání, takže k poiesis, je poietické (nikoli physis), protože se neodkrývá samo od sebe, ale někým, něčím (např. člověkem). \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Od dob Platóna bylo techné spojeno se slovem epistémé. Obě slova jsou jména pro poznání v nejširším smyslu, pro expertní znalost, pro poznání, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>které věci otevírá a odkrývá\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Ci>Proti tomuto určení oblasti bytnosti techniky lze namítnout, že sice snad platilo pro řecké myšlení a hodí se v příznivém případě na techniku rukodělnou, nehodí se však na moderní techniku strojovou (s. 15)\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger uznává, že dosavadní analýza mohla fungovat pro řemeslo, ale jak se to má s moderní technikou, která je založená na poznatcích z exaktních věd? Je využívání exaktních věd (teoretické, aplikované fyziky) tím, co odděluje moderní techniku od té z dob, kdy vrcholem techniky byly řemesla? Heidegger nesouhlasí, protože \u003C\u002Fspan>\u003Cb>technika umožnila moderní vědy\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, bez techniky by moderní vědy nemohly fungovat, ověřovat výsledky, atd. Což znamená, že technika je něco, co existuje před vědou.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V čem se moderní technika \u003C\u002Fspan>\u003Cb>liší, je fakt, že její odkrývání není poiesis, ale VYMÁHÁNÍ \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">(s. 14), to požaduje od přírody, aby byla vymáhána, aby dodávala energii. Toto vymáhání na přírodě je forma \u003C\u002Fspan>\u003Cb>dobývání\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>vymáhání odkrývání\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan> \u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Celá příroda se stává \u003C\u002Fspan>\u003Cb>použitelným stavem (v angličtině standing-reserve)\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Bestand\u003C\u002Fspan>\u003Cb>, \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">je zasažena vymáhajícím odkrýváním.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Člověk se ale sám stává použitelným stavem (standing-reserve). Dělník, dřevorubec jsou součástí průmyslu, jsou na průmyslu závislí a průmysl je využívá jako použitelný stav pro výdělek. Že je toto nebezpečné, to zmíní Heidegger později.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vymáhání odkrývání činí samozřejmě člověk (má pozn.: Heidegger je silně antropocentrický?). Na druhou stranu je i na člověku něco vymáháno, a to právě jeho nutnost vymáhat odkrývání na přírodě. A co že člověka k tomu žene? Heidegger to pojmenovává \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Gestell (v angličtině En-framing)\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, ustanovující zjednávání. (má pozn.: slovo Gestell činí mnohým problémy; nejen, že Heidegger používá Gestell ve zcela novém smyslu, nedává si tu práci, aby tento nový [svůj] smysl řádně vysvětlil)\u003C\u002Fspan>\u003Cb>. \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger Gestell popisuje jako:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„onen vymáhavý nárok, který člověka soustřeďuje k tomu, aby to, co se odkrývá, zjednával jako použitelný stav zásob“ (s. 21)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V anglické verzi je „to, co se odkrývá“ přeloženo jako „self-revealing“, takže můžeme říci, že člověk využívá (vymáhá) moderní technikou to, co je odkrýváno jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">physis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">(Autor poznamenává, že Gestell v němčině obvykle znamená podstavec, podvozek, stojan na knihy. Z anglického překladu Enframing také Gestell chápeme jako rámování, rámec, rám, strukturu)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gestell je součástí odkrývání, tedy bytnosti techniky, ale není nic technického (proto Heidegger může jako filosof seriózně zkoumat bytnost techniky bez toho, aby měl jakékoli technické vzdělání, tzn. nemusí být třeba inženýrem).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gestell člověka nabádá, aby odkrýval\u002Fvymáhal přírodu jako použitelnou zásobu. (má pozn.: To se ale děje jen tehdy, když tato zásoba je kvantifikovatelná, jinak řečeno, je možné tyto zásoby pojmout aparátem současné teoretické fyziky. Co není kalkulovatelné, nelze odkrývat, a tak vlastně [pro člověka] neexistuje. Heidegger o tom ještě bude mluvit, ale tento fyzikalismus, který jsme jako lidstvo nasadili na přírodu, nejspíše ruku v ruce přináší problémy a nebezpečí Gestellu — chápání a jednání s přírodou jako s něčím, co je tu pro nás, abychom to použili).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gestell, jak vyplývá z textu, není jeden a jediný způsob odkrývání, a tudíž člověk nemusí odkrývat to, co je v přírodě, jako použitelnou zásobu. V tom má člověk svobodu, která dle Heideggera spravuje to, co je prosvětlené, odkryté. Svoboda je v tomto blízká pravdě, neboť jak svoboda i pravda se dějí na (má interpretace) pomyslné hraně odkrývání: odkrývání osvětluje a zároveň odkrývá.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gestell je nebezpečí, protože nutí člověka odkrývat pouze to, co dokáže (má interpretace) \u003C\u002Fspan>\u003Cb>škatulkovat\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> do konceptů a matematických vzorců, bez ohledu na to, zda je to pravdivé či nikoli. Pokud chápeme techniku jako instrument, nevyhneme se kauzalitě. Pokud porozumíme kauzalitě (příčinám) jako způsobům, kterými přichází věci z ne-existence, ze skrytosti do existence, ne-skrytosti, porozumíme tomu, že bytností techniky je způsob, jakým odkrýváme svět.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger nabádá, že se můžeme tomuto nebezpečí vyvarovat, pokud začneme odkrývat přírodu tak, jak to dělali Řekové, odkrývat jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">techné\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, jako instrumentálnost techniky a jako umění, jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Pro Heideggera mělo umění v antickém Řecku jednotící prvek, když integrovalo všechy aspekty života do jednoho celku. Umění je pro Heideggera způsob odkrývání, který nám dokáže zprostředkovat pravdu bez toho, aniž by byla zatížena požadavkem po měřitelnosti, kvantifikovatelnosti, neboť těmito požadavky se umění zajímá obecně méně než technika jako Gestell, technika jako vymáhání přírody.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nezůstat u Gestellu, ale zkoumat a kriticky hodnotit náš vztah k samotné bytnosti odkrývání, ke světu. Neboť tázání, jak píše Heidegger, je zbožnost myšlení.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Napsal jsem novou verzi své reflexe, doporučuji přečíst Reflexe Heideggerovy otázky techniky  Prolog: Esej Otázka techniky byla původně psaná pro publikum, u kterého autor nemohl počítat s filosofickým vzděláním. Heidegger text prezentoval v roce 1946 v rámci přednášky na půdě Bavorské akademie umění (Bayerische Akademie der Schönen Künste). Přestože byl text psán rok po konci […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-595","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F595",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=595",[62],{"count":63,"href":64},5,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F595\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},906,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F595\u002Frevisions\u002F906",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=595",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=595",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=595",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"en":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"Notes on: Martin Heidegger and His Question Concerning Technology","notes-on-martin-heidegger-and-his-question-concerning-technology","My notes on Heidegger’s essay The Question Concerning Technology: causality, bringing-forth, revealing, Gestell and the danger of modern technology.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"Notas sobre: Martin Heidegger y su pregunta por la técnica","notas-sobre-martin-heidegger-y-su-pregunta-por-la-tecnica","Mis notas sobre el ensayo de Heidegger La pregunta por la técnica: causalidad, traer-ahí-delante, desocultar, Gestell y el peligro de la técnica moderna.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"Notes sur Martin Heidegger et sa question de la technique","notes-sur-martin-heidegger-et-sa-question-de-la-technique","Mes notes sur l’essai de Heidegger La question de la technique : causalité, pro-duction, dévoilement, Gestell et le danger de la technique moderne.","\u003Cp>J’ai écrit une nouvelle version de ma réflexion, je recommande de lire \u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Freflexe-heideggerovy-otazky-techniky\">Réflexion sur la question heideggérienne de la technique \u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cb>Prologue :\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> L’essai La question de la technique a été écrit à l’origine pour un public dont l’auteur ne pouvait pas présupposer la formation philosophique. Heidegger a présenté le texte en 1946 dans le cadre d’une conférence à l’Académie bavaroise des beaux-arts (Bayerische Akademie der Schönen Künste). Bien que le texte ait été écrit un an après la fin de la Seconde Guerre mondiale, nous n’y trouvons aucune mention directe de la guerre. D’un point de vue philosophique, mais aussi purement pragmatique, cela me paraît logique. La technique, comme nous l’apprenons dans le texte, est quelque chose qui précède même l’étude théorique de la nature. C’est pourquoi il est si important de ne pas se laisser séduire par les modes et par l’usage momentané du mot « technique », ni de la technique elle-même. Cela ne veut pas dire que Heidegger aurait complètement négligé le danger qui va de pair avec la technique. Seulement, il ne le fait qu’à la fin de son essai, et il dispose pour cela d’une argumentation rigoureusement préparée, qui serait valable avant comme après la guerre, précisément parce qu’elle ne recourt pas au contexte de l’époque, aussi terrible fût-il. L’universalité et l’effort pour « aller au cœur des mots et de leurs significations » sont, entre autres, le thème central de tout l’essai.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger s’engage sur ce sentier archéologique à travers les significations des mots avec la conviction qu’au cours des siècles le sens originel des mots s’est perdu, ce qui nous pose problème lorsque nous tentons de remonter jusqu’à l’essence des choses, dans le cas de cet essai jusqu’à l’essence de la technique. C’est aussi pourquoi l’essai est plein d’analyses étymologiques, qui remontent jusqu’aux racines de la civilisation occidentale, aux significations des mots tels qu’ils étaient employés dans la Grèce antique.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Les lecteurs avertis et les disciples de Heidegger remarqueront que ce texte est, en comparaison des autres œuvres de ce philosophe, inhabituellement court et peut-être aussi moins dense. Cela ne veut pas dire pour autant que le texte soit simple. L’emploi de mots étrangers et, vers la fin, la langue poétique de l’auteur font de cet essai une œuvre dont la difficulté correspond au but que l’auteur s’est fixé : \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">« si nous questionnons la technique, nous voudrions préparer avec elle un \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">rapport libre\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Le rapport est libre lorsqu’il ouvre notre être-là (Dasein) à l’essence de la technique ». \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">À ceux que la difficulté de l’essai ne rebute pas, Heidegger offre un regard unique sur la technique. Après l’avoir lu et compris, ils trouveront chez Heidegger une inspiration pour leur compréhension non seulement de la technique, mais aussi de la théorie du design, et même de l’épistémologie.. Mais j’écrirai sur mon interprétation de Heidegger une prochaine fois. Dans ce billet de blog, je voudrais « seulement » présenter mes notes. Des notes sur La question de la technique de Martin Heidegger.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27.jpg\" rel=\"attachment wp-att-822\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"alignnone size-full wp-image-822\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27.jpg\" sizes=\"auto, (max-width: 850px) 100vw, 850px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27.jpg 850w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27-300x141.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F06\u002Fquote-the-essence-of-technology-is-by-no-means-anything-technological-martin-heidegger-110-37-27-768x361.jpg 768w\" alt=\"Citation : l’essence de la technique n’est absolument rien de technique, Martin Heidegger\" width=\"850\" height=\"400\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cb>L’essai en bref :\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La compréhension conventionnelle divise la technique en \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">moyen en vue d’une fin\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> et en \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">activité humaine\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Heidegger nomme ces points de vue la conception instrumentale et la conception anthropologique. Mais qu’est-ce que l’instrumentalité ? Cette question conduit l’auteur à une analyse de la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">causalité\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Il l’analyse sur le fond des quatre causes d’Aristote : \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">la cause matérielle (causa materialis) — le matériau dont l’objet est fait\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">la cause formelle (causa formalis) — la forme propre de l’objet\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">la cause efficiente (causa efficiens) — celui qui a fabriqué l’objet\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">la cause finale (causa finalis) — la fin en vue de laquelle l’objet a été fabriqué\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger descend d’un niveau dans son examen de l’instrumentalité et se concentre sur ce qu’est la causalité. À son propos, il nous met en garde de ne pas comprendre la causalité comme une cause, comme ce qui produit un effet. Car ce que les Romains appelaient \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">causa (tomber, échoir)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, c’était chez les Grecs l’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aition\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, c’est-à-dire ce qui est responsable d’autre chose. L’homme, par exemple l’artisan (ou, dans l’exemple de Heidegger, l’orfèvre), qui fabrique un objet en tant que \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">causa efficiens\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, est responsable de l’objet qui en résulte, comme Heidegger le souligne ici, non pas en le faisant, mais en \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">réfléchissant\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> et en rassemblant les trois autres modes de la responsabilité. Pour la réflexion, les Grecs employaient le mot \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">legein, logos\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, terme qui repose sur l’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">apophainesthai\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, ce qui signifie faire apparaître, révéler, en anglais « to reveal ».\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nous ne devons pas comprendre cette responsabilité au sens moderne, moral, mais au sens originel des Grecs, où l’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aition\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> signifie « être responsable de ». Heidegger propose ensuite une interprétation décisive de l’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aition\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> : les quatre « causes » mentionnées (ici désormais vraiment entre guillemets) sont responsables de l’objet final, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">elles le laissent entrer dans la présence essentielle\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">elles le laissent venir ici\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">elles le laissent achever sa venue\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (p. 12). Heidegger écrit :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">« Mais dans quoi se joue donc le jeu concerté de ces quatre modes de l’occasionner ? Ces quatre modes laissent ce qui n’est pas encore présent advenir dans la présence ». \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Cet \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">occasionner\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, qui amène quelque chose à passer de la non-présence à la présence, Platon l’appelle dans le dialogue du Banquet \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, autrement dit la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">pro-duction\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (her-vor-bringen, en anglais bringing-forth).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nous avons deux sortes de pro-duction : la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">et la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">physis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. La poiesis est la pro-duction par quelqu’un, par quelque chose (par exemple par un artisan), bien que la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> ne désigne pas seulement l’activité artisanale, poétique ou artistique.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La physis, en revanche, est la pro-duction par nature, d’elle-même. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Comment la pro-duction, dans la nature comme chez l’artisan, a-t-elle lieu ? Ici, Heidegger donne une réponse évasive. Il mentionne des mots et des expressions tout à fait synonymes : la pro-duction comme :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Entrée dans l’apparaître\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Passage de l’état caché à l’état non caché\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Elle a lieu lorsque ce qui est caché passe dans le non-caché\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ce passage \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">transparaît\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> dans ce que nous appelons le \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">dévoilement\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pour le dévoilement, les Grecs ont le mot \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">aletheia\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, les Romains veritas ; Heidegger constate que nous disons vérité, justesse de la représentation. (p. 12) \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Dans le dévoilement se rassemblent les quatre modes de l’occasionner (\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">les 4 causes, car elles participent au dévoilement de l’objet\u003C\u002Fspan>\u003Cb>). La technique en tant qu’instrument, en tant que moyen, est l’un des modes du dévoilement\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. \u003C\u002Fspan>\u003Cb>La technique est le domaine du dévoilement. Le domaine de la vérité.\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger achève ainsi l’analyse de la nature instrumentale de la technique et de la causalité.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger propose ensuite une analyse du mot technique lui-même. Celui-ci vient du grec \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">technikon\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, ce qui désigne ce qui appartient à la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">techné\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. La techné n’est pas seulement le métier artisanal, mais aussi l’art et les idées. La techné appartient au dévoilement, donc à la poiesis ; elle est poïétique (et non physis), car elle ne se dévoile pas d’elle-même, mais par quelqu’un, par quelque chose (par exemple par l’homme). \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Depuis l’époque de Platon, la techné a été liée au mot épistémé. Les deux mots sont des noms pour la connaissance au sens le plus large, pour le savoir expert, pour une connaissance \u003C\u002Fspan>\u003Cb>qui ouvre et dévoile les choses\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Ci>Contre cette détermination du domaine de l’essence de la technique, on peut objecter qu’elle valait peut-être pour la pensée grecque et convient, dans le meilleur des cas, à la technique artisanale, mais qu’elle ne convient pas à la technique moderne des machines (p. 15)\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger reconnaît que l’analyse menée jusqu’ici pouvait fonctionner pour l’artisanat, mais qu’en est-il de la technique moderne, fondée sur les connaissances des sciences exactes ? Le recours aux sciences exactes (à la physique théorique et appliquée) est-il ce qui sépare la technique moderne de celle des temps où l’artisanat était le sommet de la technique ? Heidegger n’est pas d’accord, car \u003C\u002Fspan>\u003Cb>la technique a rendu possibles les sciences modernes\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> : sans la technique, les sciences modernes ne pourraient pas fonctionner, vérifier leurs résultats, etc. Ce qui signifie que la technique est quelque chose qui existe avant la science.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ce en quoi la technique moderne \u003C\u002Fspan>\u003Cb>diffère, c’est que son dévoilement n’est pas une poiesis, mais une PROVOCATION \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">(p. 14) : elle exige de la nature qu’elle soit provoquée, qu’elle livre de l’énergie. Cette provocation de la nature est une forme d’\u003C\u002Fspan>\u003Cb>extraction\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, de \u003C\u002Fspan>\u003Cb>dévoilement provoquant\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan> \u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La nature tout entière devient un \u003C\u002Fspan>\u003Cb>fonds disponible (en anglais standing-reserve)\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Bestand\u003C\u002Fspan>\u003Cb>, \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">elle est atteinte par le dévoilement provoquant.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mais l’homme lui-même devient un fonds disponible (standing-reserve). L’ouvrier, le bûcheron font partie de l’industrie, ils dépendent de l’industrie, et l’industrie les utilise comme un fonds disponible pour le profit. Que cela soit dangereux, Heidegger le mentionnera plus tard.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">C’est bien sûr l’homme qui accomplit le dévoilement provoquant (remarque personnelle : Heidegger est-il fortement anthropocentrique ?). D’un autre côté, quelque chose est aussi exigé de l’homme, à savoir précisément sa nécessité de provoquer le dévoilement de la nature. Et qu’est-ce qui pousse l’homme à cela ? Heidegger le nomme \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Gestell (en anglais En-framing)\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, l’arraisonnement qui requiert et commet. (remarque personnelle : le mot Gestell pose problème à beaucoup ; non seulement Heidegger emploie Gestell dans un sens tout à fait nouveau, mais il ne prend pas la peine d’expliquer correctement ce nouveau sens [le sien])\u003C\u002Fspan>\u003Cb>. \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger décrit le Gestell comme :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">« cet appel provocant qui rassemble l’homme afin qu’il commette ce qui se dévoile comme fonds disponible » (p. 21)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dans la version anglaise, « ce qui se dévoile » est traduit par « self-revealing », de sorte que nous pouvons dire que l’homme exploite (provoque) par la technique moderne ce qui est dévoilé en tant que \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">physis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">(L’auteur note que Gestell signifie habituellement en allemand piédestal, châssis, étagère à livres. À partir de la traduction anglaise Enframing, nous comprenons aussi le Gestell comme un encadrement, un cadre, une armature, une structure)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Le Gestell fait partie du dévoilement, c’est-à-dire de l’essence de la technique, mais il n’est rien de technique (c’est pourquoi Heidegger peut, en tant que philosophe, étudier sérieusement l’essence de la technique sans avoir la moindre formation technique, autrement dit, il n’a pas besoin d’être ingénieur).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Le Gestell pousse l’homme à dévoiler\u002Fprovoquer la nature comme un fonds disponible. (remarque personnelle : cela ne se produit cependant que lorsque ce fonds est quantifiable, autrement dit lorsqu’il est possible de saisir ces réserves avec l’appareil de la physique théorique actuelle. Ce qui n’est pas calculable ne peut être dévoilé, et donc, en fait, n’existe pas [pour l’homme]. Heidegger en parlera encore, mais ce physicalisme que nous avons, en tant qu’humanité, plaqué sur la nature apporte très probablement, main dans la main, les problèmes et le danger du Gestell — comprendre et traiter la nature comme quelque chose qui est là pour nous, pour que nous l’utilisions).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Le Gestell, comme il ressort du texte, n’est pas le seul et unique mode de dévoilement, et l’homme n’est donc pas obligé de dévoiler ce qui est dans la nature comme un fonds disponible. En cela, l’homme dispose d’une liberté qui, selon Heidegger, administre ce qui est éclairci, dévoilé. La liberté est en cela proche de la vérité, car la liberté comme la vérité ont lieu sur (mon interprétation) l’arête imaginaire du dévoilement : le dévoilement éclaire et en même temps dévoile.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Le Gestell est un danger, car il contraint l’homme à ne dévoiler que ce qu’il parvient à (mon interprétation) \u003C\u002Fspan>\u003Cb>ranger dans des cases\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, dans des concepts et des formules mathématiques, sans se soucier de savoir si c’est vrai ou non. Si nous comprenons la technique comme un instrument, nous n’échappons pas à la causalité. Si nous comprenons la causalité (les causes) comme les modes par lesquels les choses passent de la non-existence, de l’état caché, à l’existence, à l’état non caché, nous comprendrons que l’essence de la technique est la manière dont nous dévoilons le monde.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Heidegger nous exhorte : nous pouvons éviter ce danger si nous commençons à dévoiler la nature comme le faisaient les Grecs, à dévoiler en tant que \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">techné\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, en tant qu’instrumentalité de la technique et en tant qu’art, en tant que \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">poiesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Pour Heidegger, l’art avait dans la Grèce antique un rôle unificateur, puisqu’il intégrait tous les aspects de la vie en un seul tout. L’art est pour Heidegger un mode de dévoilement capable de nous transmettre la vérité sans qu’elle soit grevée par l’exigence de mesurabilité, de quantifiabilité, car l’art s’intéresse en général moins à ces exigences que la technique en tant que Gestell, la technique en tant que provocation de la nature.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ne pas en rester au Gestell, mais examiner et évaluer de manière critique notre rapport à l’essence même du dévoilement, au monde. Car le questionnement, comme l’écrit Heidegger, est la piété de la pensée.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905685661]