[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-fr-notes-sur-l-essai-arthur-danto-le-monde-de-l-art":3,"translation-fr-notes-sur-l-essai-arthur-danto-le-monde-de-l-art":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},546,"06. 03. 2016","2016-03-06T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fpoznamky-k-eseji-arthur-danto-svet-umeni","2025-11-04T13:52:39","2025-11-04T12:52:39","poznamky-k-eseji-arthur-danto-svet-umeni","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fpoznamky-k-eseji-arthur-danto-svet-umeni\u002F",{"rendered":17},"Poznámky k eseji Arthur Danto — Svět umění",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Filosof umění Arthur Danto byl významným a literárně plodným filosofem a kritikem. Pro jeho dílo jsou význačné především dvě fráze: „svět umění“ a „konec umění“. Zde se budu věnovat poznámkám k jeho eseji Svět umění (v původní anglické verzi jako Artworld), která vyšla v roce 1961.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Autor na začátku eseje komentuje \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mimésis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy první rigorózní pokus o teorii umění, jejíž kořeny datujeme zpětně až do antického Řecka k Platónovi a Aristotelovi. Mimetická teorie umění hodnotí umělecké dílo na základě toho, jak věrně reprezentuje či zobrazuje realitu.  Z tohoto hlediska není složité pochopit, proč Platón byl vehementním odpůrcem určitých žánrů umění: Platónova říše Forem nebo Idejí obsahovala neměnné a dokonalé recepty pro fyzické i abstraktní objekty, jejichž charakteristickou vlastností bylo, že představovaly pravdu. Ta byla nejušlechtilejším cílem filosofie. Umělec ale pro Platóna nebyl někým, kdo by se zajímal o pravdu, jelikož druhy umění jako poezie, malba nebo divadlo, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">pouze \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">napodobovaly nikoli dokonalé Ideje, ale pomíjivé, dočasné a degradující objekty reálné světa. Ba co více jejich díla byla často dvojnásobnou imitací, protože zobrazovala objekty již jednou vytvořené člověkem-řemeslníkem a na co člověk sáhne, to má zákonitě k dokonalosti daleko! Tedy aspoň v očích Platóna.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pro mnoho dalších teoretiků ale mimetická teorie umění představovala velice lákavý způsob hodnocení uměleckých děl. Poskytuje totiž jednoduchou možnost, jak rozlišovat dobrá a špatná umělecká díla: čím více se dílo blíží své reálné předloze, tím více naplňuje funkci umění a tím více se jedná o hodnotnější dílo. Tato teorie byla populární v období renesance a udržela si dominantní postavení až do nedávné doby. Její nedostatky, jak píše Danto, vyšly brzy najevo po vynalezení fotografie. Z mimetické teorie umění by totiž vyplývalo, že jakákoli fotografie by byla inherentně hodnotnější než díla z jiného uměleckého žánru, ať už by se jednalo o rodinné fotografie z dovolené nebo selfie s našpulenou pusou. Mimetická teorie finálně zapadla s příchodem abstrakního umění, kde imitaci reálného světa vůbec nenalezáme. O nic lépe by si mimetická teorie neporadila se známým Duchampovým pisoárem a krabicemi Brillo Andyho Warhola. Tyto dvě díla z dvacátého století slouží Dantovi jako příklady toho, jak i současnější teorie kladoucí důraz na estetické kvality nebo formální prvky, mohou mít problémy identifikovat dadaistický pisoár a pop-artovou krabici jako umělecká díla. Danto se tak ptá, co z těchto a ostatních objektů dělá umělecká díla, zvláště když:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">[…] v dnešní době si člověk vůbec nemusí všimnout, že se pohybuje na půdě umění bez \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">toho, že by mu to teorie sdělila.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv id=\"attachment_945\" style=\"width: 699px\" class=\"wp-caption alignnone\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" aria-describedby=\"caption-attachment-945\" class=\"wp-image-945 size-full\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2016\u002F03\u002Fandy-warhol-brillo-boxes-display-image.jpeg\" alt=\"Lepenkové Brillo krabice Andyho Warhola. Je to umění? A proč?\" width=\"689\" height=\"522\" \u002F>\u003Cp id=\"caption-attachment-945\" class=\"wp-caption-text\">Lepenkové Brillo krabice Andyho Warhola. Je to umění? A proč?\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dantovou radikální tezí je, že „uměleckost“ uměleckých děl nemáme hledat v objektech samotných, ale mimo ně, v prostředí, ve kterém existují, ve \u003Cem>světě umění\u003C\u002Fem> a uměleckých teorií, neboť to jsou právě ony, které umožňují umělecká díla. Jinak řečeno, umělecká díla vznikají tehdy, když existuje teorie, která je dokáže interpretovat, teorie \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">umožňuje \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">umění:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„Vidět něco jako umění vyžaduje cosi, co oko nemůže odhalit – atmosféru umělecké teorie, znalost dějin umění: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">svět umění.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Přestože umělecká díla jsou určitými objekty, podle Danta nemůžeme říci, že umělecká díla jsou \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">pouze \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">těmito objekty. To se nám snaží naznačit i ve výše citované větě: umělecké dílo se skládá z nějaké hmatatelné, materiální části, ale také je tvořeno svou nemateriální částí, která je právě definována prostřednictvím vztahů ke světu umění skládajícího se z teorií, děl, teoretiků, kurátorů, muzeí, atd. Všechny potenciální umělecká díla si tak můžeme představit tak, že existují v abstraktní síti, kde díla jsou propojena s teoriemi, které zároveň jsou dále propojeny s předchozími, již existujícími uměleckými díly. Kandidátní umělecká díla vyčkávají, až se tato \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">struktura\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> zformuje do vhodné podoby, která vrhne, prostřednictvím umělecké teorie, na ně světlo, a tím je pasuje na umělecká díla.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pokud se vrátíme k pisoáru Duchampa nebo Warholovým skulpturám z lepenkových krabic Brillo, můžeme zodpovědět otázku, co z těchto obyčejných objektů dělá umění. Po fyzické stránce mohou skutečně být od svých negalerijních kopií k nerozeznání, přesto nejsou identické. Kde se liší je právě ona nemateriální část, která obsahuje výsledek interakce daného objektu s celým uměleckým světem. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aby teorie dokázala intepretovat nová díla, potřebuje, aby byla průběžně obnovována a rozšiřována. Tento požadavek je zajištěn pokaždé, když umělecký svět přijme pod svá křídla dílo, jež obsahuje nové, dosavadními umělci doposud neužité vlastnosti. Danto o těchto „vlastnostech“ hovoří poněkud techničtěji, když užívá termínu \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">predikátu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, se kterým se hojně setkáme v lingvistice nebo logice. Predikát v lingvistice je obecně přísudkem věty. Danto má na mysli konkrétní predikát realizovaný jmenným přísudkem se sponou. Jsou to věty, kde podstatné jméno následují specifická slovesa jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">být \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">či \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">stát se\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, doplněné o přídavné jméno. Tak například věta \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">umělecké dílo U je expresivní\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. „Je expresivní“ je jmenný přísudek, který přisuzuje podstatnému jménu „umělecké dílo U“ vlastnost „expresivní“. Co tedy přináší nová umělecká díla jsou právě nové predikáty, jež může teorie využít pro popis a interpretaci. Nové predikáty jsou přídavkem k existujícícm interpretačním nástrojům. Vztah umělecké dílo—teorie není jednosměrný, ale lze jej popsat jako obousměrnou, vzájemnou interakci.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Strukturalistická lingvistika tvrdí, že význam slov je dán tím, že v jazyce existují jiná slova, která se od prvního slova liší, a tato diference dává vzniknout významu individuálních slov. Jinak řečeno, na jazyk lze pohlížet jako na systém, strukturu (odtud strukturalismus), kde jednotlivé elementy spolu interagují, jelikož každý element přispívá, neboli participuje na významu elementů ostatních.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ačkoli nejsem zběhlý ve strukturalistické kritice umění, myslím, že nebudu zcela mimo, když prohlásím, že Dantova teorie v podstatě hlásí totéž: umění je struktura složená z mnoha elementů, mezi které řadíme samotná díla, teorie, instituce, aj., a jejich \u003Cem>interakce\u003C\u002Fem> (s mnoha zpětnovazebními mechanismy) a \u003Cem>evoluce\u003C\u002Fem> (v případě, kdy se do struktury přidají nová díla, nové intepretační predikáty) tvoří ekosystém nazvaný Svět umění, ve kterém jednotlivé elementy se podílí  na významu ostatních elementů za pomoci synonymie, antonymie, metonymie a jiných vztahů známých z lingvistiky. Příkladem jsou v malířství abstraktní puristé, jejichž:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„plátna mohou existovat coby umění jen proto, že existují ‚nepuristické‘ malby.“\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Z toho všeho mi logicky vyplývá toto: umělci a celé umění jednoznačně těží z výborných teoretiků. Jelikož umění patří mezi nejvyšší a nejkomplexnější lidské aktivity, měli bychom se postarat o to, abychom měli do budoucna dostatek vysoce vzdělaných, erudovaných, inteligentních a kreativních teoretiků. V opačném případě se může stát, pokud se to již neděje, že umění přijme pod svá křídla cokoli, „anything goes“ bude standardem, podle kterého se budou (ne)hodnotit nová, kandidátní umělecká díla. Arthur Danto si toho byl vědom. Jeho \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The End of Art\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> je filosofickým vyrovnáním se s tímto problémem.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Filosof umění Arthur Danto byl významným a literárně plodným filosofem a kritikem. Pro jeho dílo jsou význačné především dvě fráze: „svět umění“ a „konec umění“. Zde se budu věnovat poznámkám k jeho eseji Svět umění (v původní anglické verzi jako Artworld), která vyšla v roce 1961. Autor na začátku eseje komentuje mimésis, tedy první rigorózní […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-546","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F546",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=546",[62],{"count":30,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F546\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},947,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F546\u002Frevisions\u002F947",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=546",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=546",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=546",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Notes on the Essay: Arthur Danto — The Artworld","notes-on-the-essay-arthur-danto-the-artworld","Notes on Arthur Danto’s essay The Artworld: why mimesis fails, how theory makes Warhol’s Brillo boxes art, and the artworld read as a structure in the structuralist sense.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Notas sobre el ensayo: Arthur Danto — El mundo del arte","notas-sobre-el-ensayo-arthur-danto-el-mundo-del-arte","Notas sobre el ensayo El mundo del arte de Arthur Danto: por qué falla la mímesis, cómo la teoría convierte en arte las cajas Brillo de Warhol y el arte como estructura.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Notes sur l’essai : Arthur Danto — Le monde de l’art","notes-sur-l-essai-arthur-danto-le-monde-de-l-art","Notes sur l’essai Le monde de l’art d’Arthur Danto : pourquoi la mimèsis échoue, comment la théorie fait des boîtes Brillo de Warhol de l’art, et l’art en tant que structure.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Le philosophe de l’art Arthur Danto fut un philosophe et un critique important, à l’œuvre écrite abondante. Deux expressions caractérisent avant tout son œuvre : « le monde de l’art » et « la fin de l’art ». Je m’arrêterai ici sur quelques notes consacrées à son essai Le monde de l’art (dans la version originale anglaise, Artworld), paru en 1961.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Au début de l’essai, l’auteur commente la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mimèsis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, c’est-à-dire la première tentative rigoureuse d’une théorie de l’art, dont nous faisons remonter les racines jusqu’à la Grèce antique, à Platon et à Aristote. La théorie mimétique de l’art juge une œuvre d’art selon la fidélité avec laquelle elle représente ou reproduit la réalité.  De ce point de vue, il n’est pas difficile de comprendre pourquoi Platon fut un adversaire véhément de certains genres artistiques : le royaume platonicien des Formes ou des Idées contenait les modèles immuables et parfaits des objets physiques comme abstraits, dont la propriété caractéristique était de représenter la vérité. Celle-ci était le but le plus noble de la philosophie. Or, pour Platon, l’artiste n’était pas quelqu’un qui s’intéressait à la vérité, car les genres artistiques comme la poésie, la peinture ou le théâtre \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">ne faisaient qu’\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">imiter non pas les Idées parfaites, mais les objets éphémères, passagers et dégradants du monde réel. Bien plus, leurs œuvres étaient souvent une double imitation, car elles représentaient des objets déjà fabriqués une première fois par l’homme-artisan, et ce que l’homme touche est forcément loin de la perfection ! Du moins aux yeux de Platon.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pour beaucoup d’autres théoriciens, cependant, la théorie mimétique de l’art représentait une manière très séduisante de juger les œuvres d’art. Elle offre en effet un moyen simple de distinguer les bonnes œuvres des mauvaises : plus une œuvre se rapproche de son modèle réel, plus elle remplit la fonction de l’art et plus elle a de valeur. Cette théorie fut populaire à la Renaissance et conserva une position dominante jusqu’à une époque récente. Ses défauts, comme l’écrit Danto, apparurent bientôt après l’invention de la photographie. De la théorie mimétique de l’art, il découlerait en effet que n’importe quelle photographie aurait intrinsèquement plus de valeur que les œuvres d’un autre genre artistique, qu’il s’agisse de photos de vacances en famille ou d’un selfie avec une moue boudeuse. La théorie mimétique a définitivement sombré avec l’arrivée de l’art abstrait, où l’on ne trouve plus aucune imitation du monde réel. Elle ne s’en serait pas mieux sortie avec le célèbre urinoir de Duchamp ni avec les boîtes Brillo d’Andy Warhol. Ces deux œuvres du vingtième siècle servent à Danto d’exemples pour montrer que même des théories plus récentes, qui mettent l’accent sur les qualités esthétiques ou sur les éléments formels, peuvent avoir du mal à identifier l’urinoir dadaïste et la boîte pop art comme des œuvres d’art. Danto se demande donc ce qui fait de ces objets, et d’autres, des œuvres d’art, surtout lorsque :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">[…] de nos jours, on peut très bien ne pas remarquer que l’on se trouve sur le terrain de l’art sans \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">qu’une théorie nous le dise.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv id=\"attachment_945\" style=\"width: 699px\" class=\"wp-caption alignnone\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" aria-describedby=\"caption-attachment-945\" class=\"wp-image-945 size-full\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2016\u002F03\u002Fandy-warhol-brillo-boxes-display-image.jpeg\" alt=\"Les boîtes Brillo en carton d’Andy Warhol. Est-ce de l’art ? Et pourquoi ?\" width=\"689\" height=\"522\" \u002F>\u003Cp id=\"caption-attachment-945\" class=\"wp-caption-text\">Les boîtes Brillo en carton d’Andy Warhol. Est-ce de l’art ? Et pourquoi ?\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La thèse radicale de Danto est que l’« artisticité » des œuvres d’art ne doit pas être cherchée dans les objets eux-mêmes, mais en dehors d’eux, dans le milieu où ils existent, dans le \u003Cem>monde de l’art\u003C\u002Fem> et des théories artistiques, car ce sont précisément elles qui rendent possibles les œuvres d’art. Autrement dit, les œuvres d’art naissent lorsqu’il existe une théorie capable de les interpréter ; la théorie \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">rend possible \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">l’art :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">« Voir quelque chose comme de l’art exige quelque chose que l’œil ne peut discerner – une atmosphère de théorie artistique, une connaissance de l’histoire de l’art : \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">un monde de l’art.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> »\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Bien que les œuvres d’art soient certains objets, nous ne pouvons pas dire, selon Danto, que les œuvres d’art ne sont \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">que \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">ces objets. C’est aussi ce qu’il cherche à nous suggérer dans la phrase citée plus haut : l’œuvre d’art se compose d’une partie tangible, matérielle, mais elle est aussi formée de sa partie immatérielle, définie précisément par les relations au monde de l’art, lequel se compose de théories, d’œuvres, de théoriciens, de commissaires d’exposition, de musées, etc. Toutes les œuvres d’art potentielles, nous pouvons ainsi nous les représenter comme existant dans un réseau abstrait où les œuvres sont reliées à des théories, elles-mêmes reliées à leur tour à des œuvres d’art antérieures, déjà existantes. Les œuvres d’art candidates attendent que cette \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">structure\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> prenne une forme adéquate qui, par le biais de la théorie artistique, jettera sur elles la lumière et les consacrera ainsi œuvres d’art.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Si nous revenons à l’urinoir de Duchamp ou aux sculptures de Warhol faites de boîtes en carton Brillo, nous pouvons répondre à la question de savoir ce qui fait de ces objets ordinaires de l’art. Physiquement, ils peuvent en effet être indiscernables de leurs copies hors galerie, et pourtant ils ne sont pas identiques. Ce en quoi ils diffèrent, c’est précisément cette partie immatérielle, qui contient le résultat de l’interaction de l’objet en question avec l’ensemble du monde de l’art. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pour qu’une théorie soit capable d’interpréter des œuvres nouvelles, elle a besoin d’être continuellement renouvelée et élargie. Cette exigence est satisfaite chaque fois que le monde de l’art prend sous son aile une œuvre qui contient des propriétés nouvelles, encore jamais utilisées par les artistes précédents. Danto parle de ces « propriétés » de manière un peu plus technique lorsqu’il emploie le terme de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">prédicat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, que l’on rencontre abondamment en linguistique ou en logique. En linguistique, le prédicat est en général ce que la phrase dit du sujet. Danto a en tête un prédicat précis, réalisé par un prédicat nominal avec copule. Ce sont des phrases où le nom est suivi de verbes particuliers comme \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">être \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">ou \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">devenir\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, complétés par un adjectif. Ainsi, par exemple, la phrase \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">l’œuvre d’art U est expressive\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. « Est expressive » est un prédicat nominal qui attribue au nom « l’œuvre d’art U » la propriété « expressive ». Ce que les œuvres d’art nouvelles apportent, ce sont donc précisément de nouveaux prédicats que la théorie peut utiliser pour la description et l’interprétation. Les nouveaux prédicats viennent s’ajouter aux outils d’interprétation existants. La relation œuvre d’art—théorie n’est pas à sens unique ; on peut la décrire comme une interaction mutuelle, dans les deux sens.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La linguistique structuraliste affirme que le sens des mots tient au fait qu’il existe dans la langue d’autres mots qui diffèrent du premier, et que cette différence fait naître le sens des mots individuels. Autrement dit, on peut considérer la langue comme un système, une structure (d’où le structuralisme), où les éléments individuels interagissent, car chaque élément contribue, ou plutôt participe, au sens des autres éléments.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Bien que je ne sois pas versé dans la critique d’art structuraliste, je ne pense pas être complètement à côté en affirmant que la théorie de Danto dit au fond la même chose : l’art est une structure composée de nombreux éléments, parmi lesquels nous comptons les œuvres elles-mêmes, les théories, les institutions, etc., et leur \u003Cem>interaction\u003C\u002Fem> (avec de nombreux mécanismes de rétroaction) et leur \u003Cem>évolution\u003C\u002Fem> (lorsque de nouvelles œuvres, de nouveaux prédicats interprétatifs viennent s’ajouter à la structure) forment un écosystème appelé le Monde de l’art, dans lequel les éléments individuels participent  au sens des autres éléments par la synonymie, l’antonymie, la métonymie et d’autres relations connues de la linguistique. On en trouve un exemple en peinture chez les puristes abstraits, dont les :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">« toiles ne peuvent exister en tant qu’art que parce qu’il existe des peintures “impures”. »\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">De tout cela, il découle logiquement pour moi ceci : les artistes et l’art tout entier tirent indéniablement profit d’excellents théoriciens. Puisque l’art compte parmi les activités humaines les plus hautes et les plus complexes, nous devrions veiller à disposer à l’avenir de suffisamment de théoriciens hautement instruits, érudits, intelligents et créatifs. Sinon, il peut arriver, si ce n’est pas déjà le cas, que l’art prenne sous son aile n’importe quoi, et que « anything goes » devienne la norme selon laquelle on (ne) jugera (pas) les nouvelles œuvres d’art candidates. Arthur Danto en était conscient. Son \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The End of Art\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> est une confrontation philosophique avec ce problème.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>",1790905686473]