[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-fr-notes-sur-julian-dibbell-et-un-viol-dans-le-cyberespace":3,"translation-fr-notes-sur-julian-dibbell-et-un-viol-dans-le-cyberespace":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},547,"28. 08. 2016","2016-08-28T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fpoznamky-k-julian-dibbell-a-znasilneni-v-kyberprostoru","2025-07-05T13:55:31","2025-07-05T11:55:31","poznamky-k-julian-dibbell-a-znasilneni-v-kyberprostoru","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fpoznamky-k-julian-dibbell-a-znasilneni-v-kyberprostoru\u002F",{"rendered":17},"Poznámky k: Julian Dibbell a znásilnění v kyberprostoru",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Ke článku Juliana Dibbella jsem se musel vrátit hned několikrát, než jsem se rozhodl si jej celý přečíst. Má odtažitost nejspíš pramenila z odporu, který jsem pociťoval při čtení prvních odstavců textu: “tohle, že má být zásadní dílo na téma kyberkultury, nových médií a obecně digitálního univerza?”. Byly to totiž květnatý jazyk a na první pohled přehnaná literární dikce textu, které mě odrazovaly. Vždyť i velká literatura se dá psát čistým a přímočarým jazykem, čest vám, pane Kafka. Před několika dny jsem si ale řekl, dobrá, musím si text přečíst, určitě to bude u státních zkoušek, kdo ví. Navíc téma textu se zdá být dostatečně kontroverzní, a proto důležité. Zvláště dnes, kdy se do našich domovů nekontrolovaně plíží virtuální realita, která propojuje naše staré, analogové smysly s více než vzrušující sadou nových počitků, které nabízí digitální svět.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Článek ale nepojednává o hyper-realistických VR simulacích z roku 2016, mezi které patří třeba současný systém Oculus nebo HoloLens od Microsoftu, nýbrž o online komunitě LambaMOO, která vznikla kolem roku 1991. Článek byl sice publikován v roce 1993, ale i po dvou letech byla LambaMOO stále online komunitou, kde celá komunikace a interakce mezi hráči “běžela” v textovém režimu. Paměťníkům se tak může vybavit několik tzv. interaktivních fikcí, které okupovaly místo prvních počítačových her ze žánru Her na hrdiny, případně si vzpomenou na offline vzor Dračí doupě. LamdaMOO i zmíněné příklady mají společné to, že samotná hra se vytváří při interpretaci slov a vět, které si pak hráč převádí podle vlastní představivosti do virtuálního světa, který není až tak v počítači nebo na papíře, ale spíše, troufám si tvrdit, v myslích hráčů. To je ale bod, ke kterému se ještě vrátím. Přízvisko “MOO” v názvu online komunity znamená, že hráči této textové online virtuální reality mohli obsah hry rozšiřovat pomocí objektově orientovaného programování (odtud OO, object-oriented; M v názvu odkazuje k MUD, Multi-User Dungeon), což v praxi znamenalo, že hráči vytvářeli vlastní chatovací místnosti, kterým vtiskli atmosféru tím, že podrobně popsali, co se v místnosti nachází; a také vytvářeli předměty s různorodými vlastnostmi. Vzpomeňme si na první díl trilogie Matrix, kde u konce filmu Neo získává schopnosti, jež mu dovolují manipulovat, respektive přeprogramovat realitu, čímž se de facto stává polobohem. Ve schopnosti přeprogramovávat (virtuální) reality tkví moc. A tu se rozhodl zneužít jeden z hráčů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hráč s přezdívkou Mr. Bungle vstoupil ve světě LamdaMOO do jedné z mistností, která se hemžila hráči. Pro svůj čin si vybral a napsal podprogram voodoo panenky, pomocí které ovládl postavy několika ostatních hráčů. Zničehonic tito hráči pod svým jménem začali psát a popisovat obscénní sexuální akty. Mr. Bungle sám tyto akty komentoval a za každou větou přidal svůj smích. Jedna z vět zněla:\u003Cbr \u002F>\n“Jako kdyby proti své vůli si Moondreamer zapíchla do zadku nůž na steaky, což jí způsobilo nesmírné potěšení. V dálce slyšíte Mr. Bungleho jak se ďábelsky směje.”\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je zřejmé, že se jedná o hloupou a infantilní větu, jenže pro objektivní posouzení tohoto činu se člověk musí vžít do situaci, kdy něco takového se zobrazilo najednou desítkám lidí, se kterými jste strávili ve světě LamdaMOO stovky a stovky hodin. Přijde mi, že převedením do dnešního kontextu sociálních sítích by se našla vhodná analogie na Facebooku; jak bychom se cítili, kdyby nám podobné věci někdo napsal na “zeď”?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jistě, naše reakce by byly odlišné a do velké míry ovlivněné jednak tím, jak moc do Facebooku investujeme svůj čas a sociální kapitál, a také, koho na Facebooku máme v přátelích. Faktem je, že jedna uživatelka, na kterou byl tento útok mířen, se svěřila, že utrpěla post-traumatický šok a slzy jí tekly po tvářích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vedle postihnutých tímto činem i další uživatelé, kteří byli při útoku přítomní, okamžitě požadovali, aby byl Mr. Bungle potrestán, neboť něco takového (nejen) v komunitě LamdaMOO hráčů bylo nepřípustné. V chatovací místnosti se spustila dlouhá diskuze, jak přesně má být tento trest vykonán. Sama postižená uživatelka následujícího dne navrhla, aby Mr. Bungle byl “toaded”. V angličtině “toad” znamená bídák i ropucha, a právě ropucha, respektive čistě rituální metamorfóza v ropuchu, a nakonec smazání uživatelského účtu je to, co debatující navrhli, že si Mr. Bungle zaslouží.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ačkoli se rozhodnutí zdálo na začátku jako jednohlasné, postupně debata odhalila několik problémů. Prvním problémem bylo, že několik týdnů před incidentem si Wizardi řekli, že už nebudou zasahovat do společenského dění komunity, budou pouze technickými administrátory, kteří budou vykonávat vůli “lidu”. To ale znamenalo, že se komunita hráčů musela rychle transformovat v něco, co by připomínalo společnost tak, jak ji známe v reálném světě “tam venku”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A proto druhý problém byl politický. Někteří z uživatelů tvrdili, že jsou jednoznačně pro trest, ale jelikož neexistují žádné zákony, kterými by se komunita oficiálně řídila, není možné se k žádnému zákona dožadovat, a tím pádem ani žádného trestu. Další tvrdili, že je nutné účet Mr. Bungla okamžitě smazat, takže by administrátoři (těm se říkalo Wizardi), kteří mají jako jediní moc smazat účet, měli jednat. A pak tu byli tzv. techno-libertariáni, jak je autor článku nazval, kteří tvrdili, že není prakticky možné se vyhnout tomu, aby se na serveru objevili lidé, kteří touží dělat potíže. Navrhovali tak, aby řešení bylo technické rázu: například zavedením nového příkazu, který by od zvoleného uživatele filtroval a nezobrazoval text.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jelikož autor článku byl “fyzicky” přítomen v chatovací místnosti, kde tato diskuze probíhala, mohl podrobněji popsat, co se v ní odehrálo. Pro mě osobně byla tato evoluce od bezvládí k volání po nějakém politické, ba dokonce i právním systému urychelnou historickou exkurzí k tomu, jak se vyvíjely myšlenky o ideálním uspořádání komunity lidí. Jinak řečeno, nad vládou a právem člověk ohrnuje nos, dokud se mu něco nestane, poté se jich zas dovolává jako teenager rodičů, když to v jednom zapadlém klubu přežene s alkoholem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Odbočil jsem ale od hlavního tématu, kterým bylo znásilnění. V reálném světě si odsouzený za znásilnění odsedí pár let ve vězení. Bylo možné požadovat, aby se Mr. Bungle dočkal stejného osudu, měl jít na několik let do reálného vězení? Pokud ne, musíme být konzistentní a říct, že ten incident nebyl skutečné znásilnění, ale něco jiného. Vždyť se to vše přeci odehrálo ve virtuálním prostoru, a to ještě v roce 1993, kdy virtuální prostor většinou tvořily bílé písmo na černém pozadí. Jak si ale vysvětlíme, že čin ve virtuálním světě měl skutečné následky, konkrétně post-traumatický stres, ve světě reálném? Může někdo znásilnit slovy? Pokud je mi známo, tak aktivita jménem “sexting” často vede k vyvrcholení na druhé, pozitivnější straně sexuálního spektra. A zde jsou také použity pouze slova a představivost.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na druhou stranu by někdo mohl namítat, že uživatelka jednoduše mohla z celé konverzace odejít, a to okamžitě, jelikož jí k tomu stačilo na svém počítači zavřít černé okno, ve kterém se celá textová virtuální realita odehrávala. Otázkou je, zda bychom tímto krokem nedali Mr. Bunglemu a jemu podobným signál, že jeho chování je v pořádku, že mu nic nehrozí za to, když tyto obscénnosti bude šířit ve světě. V tom virtuálním. Pokud by se vše odehrálo ve světě reálném, ať už v parku či na pracovišti, Bunglemu by rychle jeho smích přešel. On by ale v reálném světě nic takového neudělal. Abych byl přesný, oni. Protože se zjistilo, že za účtem Mr. Bungle se skrývalo několik univerzitní studentů z New Yorku, kteří se údajně předháněli v tom, kdo vymyslí horší a podlejší představy sexuálních aktů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Celý incident si po pečlivém zvážení vzal na svá bedra jeden z Wizardů, který Bungleho účet smazal. Tiše, bez zbytečného rozruchu. Ostatní se o tom prvně dozvěděli tak, že použili jeden z dostupných příkazů @who jméno_uzivatele, který vrátil údaj o tom, kde se příslušný uživatel nachází. Příkaz v případě Bungleho vracel, že uživatelské jméno nelze v databázi najít.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podle mého názoru to byl přesně ten trest, který si Mr. Bungle zasloužil. Třebaže si myslím, že jeho chování bylo nevhodné, nedokážu si představit, že bych souhlasil s tím, aby si odseděl několik let. Ne kvůli tomu, že by znásilnění nemělo být potrestáno, ale proto, že se nejednalo znásilnění, kterému všichni rozumíme a máme pro něj dobrou definici.\u003Cbr \u002F>\nSlova nejsou neškodná, proto po světě existují v mnoha zemích zákony postihující tzv. “hate speech”, rasismus, hlášení se k nacistickému Německu či, jako například v České republice, popírání holocaustu a kriminálních činů spáchaných představitely komunistického režimu. Osobně se stavím k těmto zákonům rozpačitě. Ne že bych snad tyto činy jakkoli podporoval, ale stojím v tomto případě na straně lidí jako Salman Rushdie či Noam Chomsky, kteří prohlašují, a teď parafrázuji, že zlo nikdy nevymizí, ať se budeme snažit sebevíc, proto je lepší mít toto zlo před nosem, vidět na něj, mít na něj posvíceno, spíše než ho nechat růst potají v temnotě. Lidé se vždy bojí více toho, co není vidět. Zároveň z odsouzených děláme svým způsobem trpitele, kteří jsou pak vzory a vzpruhou pro jejich přívržence, neboť tím v jejich očích validujeme jejich názor, že svět se proti nim a jejich pravdě spiknul a nenechá je ani jejich myšlenky veřejně vyslovit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je snad možnéstejný argument použí i v online světě? Řekl bych, že ano, a dokonce i o něco efektivněji, protože zavřít jedno okno operačního systému je jednodušší, než se zbavit agresivního člověka na ulici.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Současné právo ale nesouhlasí a výše zmíněné slovní akty zakazuje a trestá. Dobrá, to je ale reálný, fyzický svět, jehož mechanismy a pravidla nelze jednoduše a jedna ku jedné přenášet online. V kruzích odborníků i laiků se celé infrastruktuře Internetu, od digitálního kódu, přes kabely, až po webové stránky, říká Nové médium. A to nikoli z nedostatku lingvistické invence, ale právě proto, že toto Nové médium představuje zcela něco revolučního: systém či svět, kde mnoho z našeho fyzického světa neplatí. Nové médium nezná fyzikální zákony.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Člověk v něm může lítat, být motýlem, muži nezapomínají na narozeniny svých partnerek, a ty zas pro změnu přitahuje nahý muž v ponožkách. Představivost nezná mezí. To není otřepaná fráze, nýbrž teoretický poznatek toho, že Nové médium, teoreticky umožňuje\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>vše, co si lidská mysl představí. Jen si to musí dokázat představit. Teoreticky, pro upozornění.\u003Cbr \u002F>\nNové médium, ostatně jako technologie jako taková, totiž není vně společnosti, ale je její nedílnou součástí. Proto je prakticky do velké míry na lidech, jaký vztah k technologii budou mít. Je zcela představitelné, že za pár let se demokraticky rozhodneme, že pro tohle Nové médium bude platit maximum zákonů z fyzického světa, pokud to technologie dovolí. Zde ale vidím kontradikci. Nové médium je nové, dokud má dostatek radikálně odlišných vlastností. Čím více budeme chtít na něj aplikovat zvyklosti fyzického světa, tím více budeme o toto Nové médium přicházet. Pro podporu této myšlenky lze zmínit i čistě technický argument, který byl mnohokrát využit: implementovat všechna omezení fyzického světa do světa digitálního, tedy do světa novomediálního, je technicky velmi obtížně proveditelné, většinou za cenu enormní redukce celé podstaty tohoto novomediálního světa a možností, které nabízí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nepsaná pravidla komunity LamdaMOO byla jasná: všichni jsme tu rozumní lidé, takže se nebudeme navzájem urážet, ani si jinak být na obtíž. Jenže nepsaná pravidla fungují pouze do té doby, dokud je všichni zúčastnění dodržují. Jakmile je někdo jednou významně poruší, začnou ostatní vyžadovat, aby se oficiálně kodifikovala, neboť pouze tak je lze vymáhat. Nepsaná pravidla ale mají svůj půvab v tom, že jsou právě nepsaná, což možná zní jako uvažování v kruhu, ale nechtěl jsem říct nic jiného než to, že pokud máme něco napsat, co má mít smysl a logickou konzistenci, vyžaduje to podrobnou analýzu a v případě práva i jasných požadavků toho, co se vlastně po právu chce.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Obávám se, že žádné právo, které za něco stojí, v té době nemohlo jasně určit, jak s Mr. Bunglem naložit. Právo samozřejmě reaguje na společenské změny a nové technologie. Jenže to je proces, který vyžaduje čas. Setkáme-li se s radikálně novou situací, jakou je například sexuální obtěžování v textové virtuální realitě, můžeme se stát, že nikdo jednoznačnou odpověď neposkytne, protože žádná taková jednoznačná odpověď není.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Ke článku Juliana Dibbella jsem se musel vrátit hned několikrát, než jsem se rozhodl si jej celý přečíst. Má odtažitost nejspíš pramenila z odporu, který jsem pociťoval při čtení prvních odstavců textu: “tohle, že má být zásadní dílo na téma kyberkultury, nových médií a obecně digitálního univerza?”. Byly to totiž květnatý jazyk a na první […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-547","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F547",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=547",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F547\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},867,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F547\u002Frevisions\u002F867",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=547",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=547",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=547",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Notes on: Julian Dibbell and a Rape in Cyberspace","notes-on-julian-dibbell-and-a-rape-in-cyberspace","Notes on Julian Dibbell’s account of the Mr. Bungle affair in LambdaMOO: can words rape, how should a virtual community punish, and should physical-world law apply online?",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Notas sobre: Julian Dibbell y una violación en el ciberespacio","notas-sobre-julian-dibbell-y-una-violacion-en-el-ciberespacio","Notas sobre el caso de Mr. Bungle en LambdaMOO según Julian Dibbell: ¿se puede violar con palabras?, ¿cómo castiga una comunidad virtual y debe regir online la ley del mundo físico?",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Notes sur : Julian Dibbell et un viol dans le cyberespace","notes-sur-julian-dibbell-et-un-viol-dans-le-cyberespace","Notes sur l’affaire Mr. Bungle dans LambdaMOO racontée par Julian Dibbell : peut-on violer avec des mots, comment une communauté virtuelle punit-elle, et la loi du monde physique vaut-elle en ligne ?","\u003Cp>J’ai dû revenir plusieurs fois à l’article de Julian Dibbell avant de me décider à le lire en entier. Ma réticence venait sans doute de la répulsion que j’éprouvais en lisant les premiers paragraphes du texte : « ceci serait donc une œuvre fondamentale sur la cyberculture, les nouveaux médias et l’univers numérique en général ? ». Ce qui me rebutait, c’étaient en effet la langue fleurie et la diction littéraire du texte, à première vue excessive. Car même la grande littérature peut s’écrire dans une langue claire et directe, n’en déplaise à monsieur Kafka. Il y a quelques jours, je me suis pourtant dit : bon, il faut que je lise ce texte, il tombera sûrement aux examens d’État, qui sait. De plus, le sujet du texte semble suffisamment controversé, et donc important. Surtout aujourd’hui, alors que la réalité virtuelle s’insinue sans contrôle dans nos foyers et relie nos vieux sens analogiques à un ensemble plus qu’excitant de sensations nouvelles qu’offre le monde numérique.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’article ne traite cependant pas des simulations VR hyperréalistes de 2016, parmi lesquelles figurent par exemple le système actuel Oculus ou le HoloLens de Microsoft, mais bien de la communauté en ligne LambdaMOO, née vers 1991. L’article a certes été publié en 1993, mais même deux ans plus tard, LambdaMOO était toujours une communauté en ligne où toute la communication et l’interaction entre les joueurs « tournait » en mode texte. Ceux qui ont de la mémoire se souviendront peut-être de quelques-unes de ces fictions dites interactives, qui occupaient la place des premiers jeux vidéo du genre jeu de rôle, ou se rappelleront leur modèle hors ligne, Dračí doupě (le « Donjons et Dragons » tchèque). LambdaMOO et les exemples cités ont ceci en commun que le jeu lui-même se crée dans l’interprétation des mots et des phrases, que le joueur transpose ensuite, selon sa propre imagination, dans un monde virtuel qui ne se trouve pas tant dans l’ordinateur ou sur le papier que plutôt, j’ose l’affirmer, dans l’esprit des joueurs. Mais c’est un point sur lequel je reviendrai. Le suffixe « MOO » dans le nom de la communauté en ligne signifie que les joueurs de cette réalité virtuelle textuelle en ligne pouvaient étendre le contenu du jeu au moyen de la programmation orientée objet (d’où OO, object-oriented ; le M du nom renvoie à MUD, Multi-User Dungeon), ce qui signifiait en pratique que les joueurs créaient leurs propres salons de discussion, auxquels ils donnaient une atmosphère en décrivant en détail ce qui se trouvait dans la pièce ; et ils créaient aussi des objets aux propriétés diverses. Souvenons-nous du premier volet de la trilogie Matrix, où, vers la fin du film, Neo acquiert des capacités qui lui permettent de manipuler, ou plutôt de reprogrammer la réalité, ce qui fait de lui de facto un demi-dieu. Dans la capacité de reprogrammer la réalité (virtuelle) réside le pouvoir. Et c’est ce pouvoir que l’un des joueurs a décidé de détourner.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Un joueur surnommé Mr. Bungle entra, dans le monde de LambdaMOO, dans l’une des pièces qui grouillait de joueurs. Pour son acte, il avait choisi et écrit un sous-programme de poupée vaudou, grâce auquel il prit le contrôle des personnages de plusieurs autres joueurs. Tout à coup, ces joueurs se mirent à écrire sous leur propre nom et à décrire des actes sexuels obscènes. Mr. Bungle lui-même commentait ces actes et ajoutait son rire après chaque phrase. L’une des phrases disait :\u003Cbr \u002F>\n« Comme si c’était contre sa volonté, Moondreamer s’enfonce un couteau à steak dans le derrière, ce qui lui procure un plaisir immense. Au loin, vous entendez Mr. Bungle rire diaboliquement. »\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Il est évident qu’il s’agit d’une phrase stupide et infantile, mais pour juger objectivement cet acte, il faut se mettre dans la situation où une telle chose s’est affichée d’un coup devant des dizaines de personnes avec lesquelles vous aviez passé des centaines et des centaines d’heures dans le monde de LambdaMOO. Il me semble qu’en transposant cela dans le contexte actuel des réseaux sociaux, on trouverait une analogie appropriée sur Facebook : comment nous sentirions-nous si quelqu’un nous écrivait des choses semblables sur notre « mur » ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Certes, nos réactions seraient différentes et largement influencées, d’une part, par la quantité de temps et de capital social que nous investissons dans Facebook et, d’autre part, par les personnes que nous avons comme amis sur Facebook. Le fait est qu’une utilisatrice visée par cette attaque a confié avoir subi un choc post-traumatique et que des larmes coulaient sur ses joues.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Outre les personnes touchées par cet acte, d’autres utilisateurs présents lors de l’attaque exigèrent aussitôt que Mr. Bungle soit puni, car une telle chose était inadmissible (pas seulement) dans la communauté des joueurs de LambdaMOO. Dans le salon de discussion s’engagea une longue discussion sur la manière exacte dont cette punition devait être exécutée. Le lendemain, l’utilisatrice touchée proposa elle-même que Mr. Bungle soit « toaded ». En anglais, « toad » signifie à la fois crapule et crapaud, et c’est justement le crapaud, ou plutôt une métamorphose purement rituelle en crapaud, et finalement la suppression du compte utilisateur, que les participants au débat proposèrent comme ce que Mr. Bungle méritait.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bien que la décision ait d’abord semblé unanime, le débat fit peu à peu apparaître plusieurs problèmes. Le premier problème était que, quelques semaines avant l’incident, les Wizards avaient décidé de ne plus intervenir dans la vie sociale de la communauté : ils ne seraient plus que des administrateurs techniques chargés d’exécuter la volonté du « peuple ». Mais cela signifiait que la communauté des joueurs devait se transformer rapidement en quelque chose qui ressemblerait à une société telle que nous la connaissons dans le monde réel, « là-dehors ».\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>C’est pourquoi le deuxième problème était politique. Certains utilisateurs affirmaient être sans équivoque favorables à une punition, mais puisqu’il n’existait aucune loi par laquelle la communauté se serait officiellement régie, il n’était possible d’invoquer aucune loi, ni par conséquent aucune peine. D’autres affirmaient qu’il fallait supprimer immédiatement le compte de Mr. Bungle, si bien que les administrateurs (on les appelait les Wizards), qui étaient les seuls à avoir le pouvoir de supprimer un compte, devaient agir. Et puis il y avait les techno-libertariens, comme les a appelés l’auteur de l’article, qui affirmaient qu’il est pratiquement impossible d’éviter que des gens désireux de semer le trouble apparaissent sur le serveur. Ils proposaient donc une solution d’ordre technique : par exemple l’introduction d’une nouvelle commande qui filtrerait le texte d’un utilisateur choisi et ne l’afficherait pas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Comme l’auteur de l’article était « physiquement » présent dans le salon de discussion où se déroulait ce débat, il a pu décrire en détail ce qui s’y est passé. Pour moi personnellement, cette évolution de l’anarchie vers l’appel à un système politique, voire juridique, a été une excursion historique accélérée dans la manière dont se sont développées les idées sur l’organisation idéale d’une communauté humaine. Autrement dit, on fait la moue devant le gouvernement et le droit tant qu’il ne nous arrive rien ; ensuite, on les appelle à l’aide comme un adolescent appelle ses parents après avoir abusé de l’alcool dans un club perdu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mais je me suis écarté du sujet principal, qui était le viol. Dans le monde réel, un condamné pour viol purge quelques années de prison. Était-il possible d’exiger que Mr. Bungle connaisse le même sort, qu’il aille pour plusieurs années dans une vraie prison ? Si ce n’est pas le cas, nous devons être cohérents et dire que cet incident n’était pas un véritable viol, mais autre chose. Car après tout, tout cela s’est déroulé dans l’espace virtuel, et qui plus est en 1993, quand l’espace virtuel se composait le plus souvent de lettres blanches sur fond noir. Mais comment expliquer qu’un acte commis dans le monde virtuel ait eu des conséquences réelles, en l’occurrence un stress post-traumatique, dans le monde réel ? Peut-on violer avec des mots ? Pour autant que je sache, l’activité nommée « sexting » mène souvent à l’orgasme, de l’autre côté, plus positif, du spectre sexuel. Et là aussi, seuls les mots et l’imagination sont utilisés.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>D’un autre côté, on pourrait objecter que l’utilisatrice aurait simplement pu quitter toute la conversation, et cela immédiatement, puisqu’il lui suffisait de fermer sur son ordinateur la fenêtre noire dans laquelle se déroulait toute la réalité virtuelle textuelle. La question est de savoir si, par ce geste, nous ne donnerions pas à Mr. Bungle et à ses semblables le signal que son comportement est acceptable, qu’il ne risque rien à répandre ces obscénités dans le monde. Dans le monde virtuel. Si tout s’était déroulé dans le monde réel, que ce soit dans un parc ou sur un lieu de travail, Bungle aurait vite cessé de rire. Mais dans le monde réel, il n’aurait rien fait de tel. Pour être précis : ils. Car on découvrit que derrière le compte de Mr. Bungle se cachaient plusieurs étudiants d’université de New York, qui rivalisaient, paraît-il, à qui inventerait les représentations d’actes sexuels les pires et les plus viles.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Après mûre réflexion, l’un des Wizards prit tout l’incident sur ses épaules et supprima le compte de Bungle. Discrètement, sans tapage inutile. Les autres l’apprirent d’abord en utilisant l’une des commandes disponibles, @who nom_utilisateur, qui renvoyait l’information sur l’endroit où se trouvait l’utilisateur en question. Dans le cas de Bungle, la commande renvoyait que le nom d’utilisateur était introuvable dans la base de données.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>À mon avis, c’était exactement la punition que Mr. Bungle méritait. Bien que je pense que son comportement était déplacé, je ne parviens pas à m’imaginer approuver qu’il purge plusieurs années de prison. Non pas parce que le viol ne devrait pas être puni, mais parce qu’il ne s’agissait pas du viol que nous comprenons tous et dont nous avons une bonne définition.\u003Cbr \u002F>\nLes mots ne sont pas inoffensifs ; c’est pourquoi il existe de par le monde, dans de nombreux pays, des lois réprimant ce qu’on appelle le « hate speech », le racisme, l’apologie de l’Allemagne nazie ou, comme par exemple en République tchèque, la négation de l’Holocauste et des crimes commis par les représentants du régime communiste. Personnellement, je suis partagé à l’égard de ces lois. Non que je soutienne en quoi que ce soit ces actes, mais je me range dans ce cas du côté de gens comme Salman Rushdie ou Noam Chomsky, qui déclarent, et je paraphrase, que le mal ne disparaîtra jamais, quels que soient nos efforts ; il vaut donc mieux avoir ce mal sous le nez, le voir, le tenir en pleine lumière, plutôt que de le laisser croître en secret dans l’obscurité. Les gens ont toujours davantage peur de ce qu’on ne voit pas. En même temps, nous faisons des condamnés, d’une certaine manière, des martyrs, qui deviennent ensuite des modèles et un encouragement pour leurs partisans, car nous validons ainsi à leurs yeux leur opinion selon laquelle le monde a conspiré contre eux et contre leur vérité et ne les laisse même pas exprimer publiquement leurs idées.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Est-il possible d’appliquer le même argument au monde en ligne ? Je dirais que oui, et même de façon un peu plus efficace, car fermer une fenêtre du système d’exploitation est plus facile que de se débarrasser d’une personne agressive dans la rue.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Le droit actuel n’est cependant pas d’accord : il interdit et punit les actes verbaux mentionnés plus haut. Soit, mais c’est le monde réel, physique, dont les mécanismes et les règles ne peuvent pas être transposés en ligne simplement et un pour un. Dans les cercles de spécialistes comme de profanes, on appelle toute l’infrastructure d’Internet, du code numérique aux sites web en passant par les câbles, le Nouveau média. Et cela non par manque d’invention linguistique, mais précisément parce que ce Nouveau média représente quelque chose de tout à fait révolutionnaire : un système ou un monde où une grande partie de notre monde physique ne s’applique pas. Le Nouveau média ne connaît pas les lois de la physique.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>On peut y voler, être un papillon, les hommes n’y oublient pas l’anniversaire de leur compagne, et celles-ci, pour changer, sont attirées par un homme nu en chaussettes. L’imagination n’a pas de limites. Ce n’est pas une phrase rebattue, mais bien un constat théorique : le Nouveau média permet, en théorie,\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>tout ce que l’esprit humain peut imaginer. Il faut seulement être capable de l’imaginer. En théorie, je le précise.\u003Cbr \u002F>\nCar le Nouveau média, comme d’ailleurs la technologie en tant que telle, n’est pas extérieur à la société, il en est une partie intégrante. C’est pourquoi il dépend en pratique, dans une large mesure, des gens de savoir quelle relation ils entretiendront avec la technologie. Il est tout à fait imaginable que, d’ici quelques années, nous décidions démocratiquement que le maximum de lois du monde physique s’appliquera à ce Nouveau média, si la technologie le permet. Mais j’y vois une contradiction. Le Nouveau média est nouveau tant qu’il possède suffisamment de propriétés radicalement différentes. Plus nous voudrons lui appliquer les usages du monde physique, plus nous perdrons ce Nouveau média. À l’appui de cette idée, on peut citer aussi un argument purement technique, maintes fois avancé : implémenter toutes les restrictions du monde physique dans le monde numérique, c’est-à-dire dans le monde des nouveaux médias, est techniquement très difficile à réaliser, le plus souvent au prix d’une réduction énorme de toute la nature de ce monde des nouveaux médias et des possibilités qu’il offre.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Les règles non écrites de la communauté LambdaMOO étaient claires : nous sommes tous ici des gens raisonnables, nous ne nous insulterons donc pas les uns les autres et nous ne nous importunerons pas autrement. Mais les règles non écrites ne fonctionnent que tant que tous les participants les respectent. Dès que quelqu’un les enfreint gravement, les autres commencent à exiger qu’elles soient officiellement codifiées, car c’est seulement ainsi qu’on peut les faire respecter. Or les règles non écrites ont leur charme justement parce qu’elles sont non écrites, ce qui sonne peut-être comme un raisonnement circulaire, mais je ne voulais rien dire d’autre que ceci : si nous devons écrire quelque chose qui ait un sens et une cohérence logique, cela exige une analyse détaillée et, dans le cas du droit, des exigences claires sur ce que l’on attend au juste du droit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je crains qu’aucun droit digne de ce nom n’ait pu, à l’époque, déterminer clairement comment traiter Mr. Bungle. Le droit réagit bien sûr aux changements sociaux et aux nouvelles technologies. Mais c’est un processus qui demande du temps. Si nous rencontrons une situation radicalement nouvelle, comme par exemple le harcèlement sexuel dans une réalité virtuelle textuelle, il peut arriver que personne ne fournisse de réponse univoque, parce qu’une telle réponse univoque n’existe pas.\u003C\u002Fp>",1790905685614]