[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-fr-notes-de-lecture-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduction":3,"translation-fr-notes-de-lecture-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduction":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},592,"01. 03. 2015","2015-03-01T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fzapisky-z-lev-manovich-the-language-of-new-media-uvodni-cast","2025-07-05T12:38:41","2025-07-05T10:38:41","zapisky-z-lev-manovich-the-language-of-new-media-uvodni-cast","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fzapisky-z-lev-manovich-the-language-of-new-media-uvodni-cast\u002F",{"rendered":17},"Zápisky z: Lev Manovich – The Language of New Media (Úvodní část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Lev Manovich popisuje jak nastoupil na matematickou střední školu, které měla rozšířený sylabus o programování, přestože se původně chtěl stát malířem. V dnešní době až komicky působí výuka programování, ve které první dva roky studenti neviděli nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo počítač a veškeré “programování” probíhalo na papíře. Doslova. Učitel známkoval takovéto programy stylem, kdy snižoval hodnocení za zapomenuté středníky a jiné provinění, na které nás dnes během milisekund upozorní náš oblibený editor či IDE. Po dvou letech, Manovich pokračuje, skutečně uviděli počítač na místě, pro které bylo standardně potřeba míti povolení. Nicméně při zadání programu se nic nestalo, neboť Manovich (a ostatní nejspíše také) viděli klávesnici poprvé v životě a tak místo “nuly” zadával(i) “O”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Manovich se po své střední hlásil na architekturu na univerzitě v Moskvě. Aby mohl projít sítem přjímacích zkoušek, absolvoval dvouletý kurz kreslení. Námaha se vyplatila, jelikož za svůj výkres, Venera, obdržel nejlepší známku – áčko. Malovich popisuje, že jeho výkres byl mnohem náročnější než například hlava Sokrata, jelikož narozdíl od hlavy, Venera nemá dobře definované hrany. Objekt navíc musel být celý stínovaný, tedy původní pomocné čáry nesměly být vidět. Později se Malovich dozvídá, že počítačoví vědci v 1970s řešili problém, jak vykreslit na počítači dobře vystíněnovaný 3D objekt. První algoritmus, který toto zvládl byl vyvinut na univerzitě v Utahu ve stejné době, kdy Malovich začal své lekce kresby.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V New Yorkou Manovich začal pracovat pro firmu, která tvoří počítačové animace pro filmový průmysl. V 1980s se jedná o jednu z prvních firem svého druhu. Manovich se učí obsluhovat počítač a software programovaný v APL. Potrvá to ještě nějakou dobu, než designér bude moci navrhnovat pomocí softwaru komplexní 3D modely a kdy Internet bude umožňovat komukoli si stáhnout již hotové 3D objekty. Software, se kterým se musí Manovich potácet, umí modelovat výsledek pouze z primitivních geometrických objektů jako krychle, válce a sférické objekty. Software pracuje s vektory a dokáže ve vteřinách vytvořit a přepočítat perspektivu. Několik obrázků, které Manovich vytvořil, se objevily na newyorské výstavě počítačového umění, ale v té době o animace či počítačové umění stál či se zajímal málokdo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V roce 1995 na nejprestižnějším festivalu počítačového umění Ars Electronica se vyřažuje kategorie počítačová grafika a nahrazuje ji “síťové umění”. Počítač není již jen produkčním nástrojem, ale slouží též k uchovávání, distribuci a přehrávání. World Wide Web krystalizuje tento fakt. Na úrovni jazyka se digitální umění zabydluje již kolem devadesátých let. Ve stejné době počítače hostují nové druhy médií: webové stránky, počítačové hry, hypermediální CD ROMy a interaktivní instalace, ve zkratce, “nová média”. V této době již není nutné trávit hodiny nad modelováním “primitivních” 3D objektů, ale o deset let později již je možné v menu nabídkách levných softwarových nástrojů vybrat mnoho předhotovených 3D modelů, včetně detailních lidských postav a obličejů. Takovýto software je navíc možné spustit na zcela běžných počítačích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Manovich rekapituluje rok 1995. Po pádu Sovětského svazu zaniklo ono napětí, které živilo kreativitu a představivost na obou stranách železné opony. Též se vytratily dichotomie typu svoboda versus vězení, interaktivita vs. předurčení, konzumní společnost Západu vs. něco, co by umělci a myslitelé nazvali spiritualitou Východu. Na jejich místo se pevně usadila kultura konzumu a komerce, velké organizace nám pomocí reklam diktují, co a jak a kdy bude probíhat či probíhá v našich životech. Je to něčím, co by umělci a myslitelé označili termínem „globalizace“.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Lev Manovich popisuje jak nastoupil na matematickou střední školu, které měla rozšířený sylabus o programování, přestože se původně chtěl stát malířem. V dnešní době až komicky působí výuka programování, ve které první dva roky studenti neviděli nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo počítač a veškeré “programování” probíhalo na papíře. Doslova. Učitel známkoval takovéto programy stylem, […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-592","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F592",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=592",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F592\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},793,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F592\u002Frevisions\u002F793",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=592",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=592",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=592",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Notes from: Lev Manovich – The Language of New Media (Introduction)","notes-from-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduction","My notes on the personal introduction to Lev Manovich’s The Language of New Media: programming on paper in Moscow, early computer animation in New York and the turn of 1995.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Apuntes de: Lev Manovich – The Language of New Media (introducción)","apuntes-de-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduccion","Mis apuntes sobre la introducción personal de The Language of New Media de Lev Manovich: programar sobre papel en Moscú, la primera animación por ordenador en Nueva York y el giro de 1995.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Notes de lecture : Lev Manovich – The Language of New Media (introduction)","notes-de-lecture-lev-manovich-the-language-of-new-media-introduction","Mes notes sur l’introduction personnelle de The Language of New Media de Lev Manovich : programmer sur papier à Moscou, la première animation par ordinateur à New York et le tournant de 1995.","\u003Cp>Lev Manovich raconte comment il est entré dans un lycée de mathématiques dont le programme avait été élargi à la programmation, alors qu’il voulait à l’origine devenir peintre. Aujourd’hui, cet enseignement de la programmation paraît presque comique : pendant les deux premières années, les élèves n’ont rien vu qui ressemble, même de loin, à un ordinateur, et toute la « programmation » se faisait sur papier. Littéralement. Le professeur notait ces programmes en retirant des points pour chaque point-virgule oublié et pour d’autres fautes que notre éditeur ou notre IDE préféré nous signale aujourd’hui en quelques millisecondes. Au bout de deux ans, poursuit Manovich, ils ont enfin vu un ordinateur, dans un lieu où il fallait d’ordinaire une autorisation pour entrer. Pourtant, lorsqu’il a saisi le programme, rien ne s’est passé, car Manovich (et sans doute les autres aussi) voyait un clavier pour la première fois de sa vie, et ainsi, au lieu d’un « zéro », il tapait (ils tapaient) un « O ».\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Après le lycée, Manovich s’est présenté en architecture à l’université de Moscou. Pour passer le crible des examens d’entrée, il a suivi un cours de dessin de deux ans. L’effort a payé, car pour son dessin, une Vénus, il a obtenu la meilleure note – un A. Manovich explique que son dessin était bien plus difficile que, par exemple, une tête de Socrate, car à la différence de la tête, la Vénus n’a pas d’arêtes bien définies. L’objet devait en outre être entièrement ombré, de sorte que les lignes de construction initiales ne devaient plus être visibles. Plus tard, Manovich apprend que, dans les années 1970, les informaticiens cherchaient à résoudre le problème du rendu, sur ordinateur, d’un objet 3D correctement ombré. Le premier algorithme qui y est parvenu a été mis au point à l’université de l’Utah, à l’époque même où Manovich commençait ses leçons de dessin.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>À New York, Manovich a commencé à travailler pour une entreprise qui réalisait des animations par ordinateur pour l’industrie du cinéma. Dans les années 1980, c’était l’une des premières entreprises de ce genre. Manovich apprend à se servir de l’ordinateur et d’un logiciel programmé en APL. Il faudra encore un certain temps avant qu’un designer puisse concevoir à l’aide d’un logiciel des modèles 3D complexes, et avant qu’Internet permette à n’importe qui de télécharger des objets 3D tout faits. Le logiciel avec lequel Manovich doit se débattre ne sait modéliser le résultat qu’à partir d’objets géométriques primitifs comme des cubes, des cylindres et des sphères. Il travaille avec des vecteurs et sait créer et recalculer une perspective en quelques secondes. Plusieurs images réalisées par Manovich ont figuré dans une exposition new-yorkaise d’art informatique, mais à l’époque, rares étaient ceux qui voulaient de l’animation ou de l’art informatique, ou même s’y intéressaient.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En 1995, au festival d’art informatique le plus prestigieux, Ars Electronica, la catégorie infographie est supprimée et remplacée par le « net art ». L’ordinateur n’est plus seulement un outil de production ; il sert aussi à conserver, à diffuser et à lire. Le World Wide Web cristallise ce fait. Au niveau du langage, l’art numérique s’installe dès les années quatre-vingt-dix. À la même époque, les ordinateurs accueillent de nouveaux types de médias : sites web, jeux vidéo, CD-ROM hypermédias et installations interactives, bref, les « nouveaux médias ». Il n’est plus nécessaire de passer des heures à modéliser des objets 3D « primitifs » : dix ans plus tard, on peut déjà choisir dans les menus d’outils logiciels bon marché quantité de modèles 3D tout faits, y compris des figures et des visages humains détaillés. De tels logiciels peuvent en outre tourner sur des ordinateurs tout à fait ordinaires.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Manovich récapitule l’année 1995. Avec la chute de l’Union soviétique a disparu cette tension qui nourrissait la créativité et l’imagination des deux côtés du rideau de fer. Se sont aussi évanouies les dichotomies du type liberté contre prison, interactivité contre prédétermination, société de consommation de l’Occident contre ce que les artistes et les penseurs appelleraient la spiritualité de l’Orient. À leur place s’est solidement installée la culture de la consommation et du commerce ; de grandes organisations nous dictent, par la publicité, ce qui se passera ou se passe dans nos vies, comment et quand. C’est ce que les artistes et les penseurs désigneraient par le terme de « mondialisation ».\u003C\u002Fp>",1790905687725]