[{"data":1,"prerenderedAt":223},["ShallowReactive",2],{"post-fr-michel-foucault-et-la-question-du-concept-d-individu-dangereux-dans-la-psychiatrie-du-xixe-siecle":3,"translation-fr-michel-foucault-et-la-question-du-concept-d-individu-dangereux-dans-la-psychiatrie-du-xixe-siecle":222},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":36,"_links":47,"_embedded":89,"tagsResolved":204,"translations":209},915,"15. 10. 2025","2025-10-15T06:55:04",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=915","2026-08-14T13:00:24","2026-08-14T11:00:24","michel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F",{"rendered":17},"Michel Foucault a otázka konceptu „nebezpečného jedince“ v psychiatrii 19. století",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp class=\"p1\">Během tohoto zimního semestru (2025\u002F2026) jsem začal navštěvovat na FF UK předmět \u003Ci>Philosophy of Psychiatry\u003C\u002Fi>. Mou motivací je získat hlubší náhled na filosofické problémy v oboru psychiatrie. Žijeme totiž v době, kdy se psychiatrie stala potřebným a tím vlivným oborem. Z okrajového oboru uvnitř medicíny vyrostla psychiatrie do podoby samostatného oboru, protože to doba žádala. Psychické problémy a obecné zaměření na mentální zdraví patří k životnímu stylu 21. století – ať už se nám to líbí, nebo ne. Můžeme debatovat o tom, jak a proč začala „psychiatrizace“ každodenního života a zda normalizace hovořit o svém mentálním zdraví v kavárně nebo při večeři je celkově „net benefit“ pro jednotlivce a společnost. Faktem zůstává, že psychiatrických problémů přibývá. A tím nemyslím „pouze“ ty, které vyžadují psychoterapii, ale i zdravotně závažné a debilitující případy depresí, hraniční poruchy osobnosti, schizofrenie, sexuálních deviací a dalších poruch, které často doprovází násilí a nebezpečí pro nemocné i jejich okolí. Může za to přetechnizovaná společnost, komplexita každodenních problémů, neustálý důraz na výkon v práci i v soukromém životě, nedostatek prostoru být sám sebou – autentickým Já? Nebo snad v nás dřímaly genetické predispozice, které se začaly spouštět spolu s příchodem hypermoderního světa, nebo globálně stresové situace, kterou jsme zažili například v posledních letech během COVID-19, jehož následkem se drasticky zvýšil počet psychiatricky nemocných?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Důležitost oborů přichází a odchází podle poptávky. Vzpomeňme si na právě covidové roky, kdy se obskurní specialisté v epidemiologii přes noc stali hvězdnými prorockými hlasy, jejichž slova jsme hltali stylem vskutku biblických rozměrů. Co epidemiolog řekl, to byla pravda. Možná přeháním, ale kdo si během prvních let covidu dovolil kritizovat epidemiology? Možná pár youtuberů a influencerů, ale většina chytrých, vzdělaných a racionálně smýšlejících lidí věděla, že je třeba následovat vědu, kamkoli nás zavede. Pouze zpětně – a po bitvě je každý generál – dokážeme říct, co jsme během covidu získali a co jsme ztratili, co se týče zdraví, ale i svobody.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Psychiatrie je v současné době epidemiologií lidské duše. Snaží se léčit nejen existující problémy, ale i snížit riziko výskytu potenciálních problémů, které se doposud u člověka neprojevily. Tím pádem se z psychiatrie stala preventivní hygiena, neboli mechanismus proti nebezpečným jedincům ve společnosti, které je nutné mít pod dohledem – a to nikoli proto, co udělali, ale proto, kým a čím jsou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Nebo to si aspoň myslí Michel Foucault ve svém článku „O konceptu nebezpečného jedince v psychiatrii 19. století“. Článek spadá do kategorie filosofické a sociologické kritiky psychiatrie a jejího vztahu k trestnímu právu. Snaží se poukázat na to, že se role psychiatrů a psychiatriček časem změnila z expertního znalectví v relativně jasných případech duševní poruchy na odborníky, jejichž hlavní náplní je interpretovat osobnost člověka a vydat prohlášení o příčetnosti, které závisí na tom, jak daný abnormální či deviantní čin zapadá do širšího rámce života jedince. Pokud zapadá a vyjadřuje nějakou racionální kontinuitu, může být člověk prohlášen za příčetného a tudíž vinného. Kdežto pokud se monstrózní čin vymyká běžným vzorcům chování jedince, jedná se o duševní problém a jedinec je prohlášen za nepříčetného a nevinného.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Článek začíná popisem soudního procesu, ve kterém je obžalovaný vyzván k tomu, aby se obhájil před soudcem a porotou. Obžalovaný ale mlčí. Mlčí tak dlouho, až to jeden z porotců nevydrží a vykřikne: „Panebože, tak se braň!“ Toto vylíčení jednoho procesu z roku 1975 poukazuje na důležitou roli, kterou hraje znalost charakteru a životního příběhu obžalovaného, neboť soudní proces musí obžalovaného do nějaké míry znát, jelikož motivace a intence skrývající se za provedeným trestným činem představují důležitá fakta, podle nichž se definuje míra viny a přísnost rozsudku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Významným mezníkem ve vztahu mezi psychiatrií a právem je práce italského kriminologa Raffaeleho Garofala z poloviny 19. století, který formuloval tzv. Garofalův princip. Podle něj se zločiny dělí na ty proti právu a na ty proti přirozenosti. Zatímco první označují technické přestupky zákona, druhé vycházejí z vrozených morálních nebo psychologických defektů člověka. Tím se do centra soudního řízení dostává samotná osobnost pachatele. Zatímco dříve trestní právo znalo jen čin a zákon, po Garofalovi do procesu vstupuje „kriminálník“ jako třetí prvek, s nímž se musí soud vypořádat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Zavedení kriminálníka coby elementu do soudního procesu bylo motivováno snahou učinit trestní právo racionálnějším, schopným brát v potaz motivaci a intence kriminálníka. To nebylo nic nového – již před 19. stoletím se povolávali psychiatři (či tehdejší forma psychiatrů) k různým případům, kde bylo potřeba identifikovat duševní poruchy. Šlo především o duševní slabost (\u003Ci>dementia, imbecillitas\u003C\u002Fi>) nebo dočasné šílenství a návaly zuřivosti (\u003Ci>furor\u003C\u002Fi>). Tyto stavy měly viditelné a poznatelné symptomy blouznění, záchvatů a deliria, a tak nebylo vždy nutné si vyžádat lékařskou expertízu – soudci to poznali sami.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Byly to teprve monstrózní případy ze začátku 19. století, které vedly k tomu, povolat si psychiatra na konzultaci nikoli pro potvrzení zjevné zdravotní vady, ale jako interpreta motivací. Monstrozitou těchto případů byla surovost, nechutnost, ale především zdánlivá nevysvětlitelnost toho, proč se to stalo. Tak například případ penzionovaného důstojníka Metzgera, který žil o samotě. Začne se však starat o dítě své bytné a jednoho dne dítě bez motivu dvakrát udeří kladivem, ale nezabije ho. Byl to čin bez hněvu či zisku, zcela bez důvodu. Případ Henriette Cornier z Paříže roku 1827 líčí příběh služky, která si vypůjčí dítě na hlídání, sama na tom trvá, ale dítě zavraždí tím, že mu usekne hlavu a vyhodí ji z okna. Čin se stal kanonickým případem „vražedné monomanie“, tedy rádoby psychiatrického onemocnění, které nemá jiné symptomy než ten, že zničehonic spáchá člověk nějakou monstrozitu – nepochopitelně a bez motivu. V neposlední řadě případ ženy ze Sélestatu z roku 1817: během hladomoru zabije žena svou dceru tak, že jí odřeže nohu a uvaří si ji v polévce. Tento případ je důležitý pro argumentaci Foucaulta, protože ze zápisu soudního procesu je patrná spekulace nad tím, jakou roli hrála doba hladomoru. Ukázalo se, že právě proto, že byl hladomor, jednalo se o čin racionální, takže žena nebyla šílená a byla příčetná. Což znamená, že pokud by hladomor neprobíhal, nejspíš by byla prohlášena za nepříčetnou a nepotrestána plnou silou práva. Tento případ ženy ze Sélestatu poukazuje na nejasnou hranici mezi trestem a osvobozením, příčetností a nepříčetností.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Pro vysvětlení těchto zrůdných činů, které nemají vysvětlení, vyvinula psychiatrie právě homicidální monománii – tedy něco, co považuje Foucault za čistou fikci, neboť je to porucha, která nemá žádné zjevné symptomy a příznaky, pouze jeden: spáchání nevysvětlitelného a zrůdného trestného činu. Foucault poukazuje na to, že psychiatři tímto vynalezli paradoxní entitu: je to údajně porucha, která nemá žádné zjevné symptomy, nikdy se neprojevuje – pouze v momentu trestného činu –, přesto se psychiatři považovali za odborníky, kteří dokážou poznat neviditelné stopy této neviditelné nemoci, tedy jakési varovné znaky.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Pro Foucaulta je homicidální monomanie nejen fikcí, ale také ukázkou toho, že psychiatrie se stala formou společenského dohledu a kontroly. Pokud totiž kdokoli z nás se potenciálně může stát zrůdným vrahem a pokud psychiatrie nějakým způsobem dokáže jediná rozpoznat varovné znaky, má moc jakési „veřejné hygieny“ ve společnosti (s. 6).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Od strany 8 a dále se Foucault ptá, jak se podařilo psychiatrii dostat do středobodu trestního práva a vystupovat bok po boku se soudci coby expertní znalci určující příčetnost obžalovaného. Nebylo to revolucí shora, ale spíše evolucí zezdola. Soudní proces vyžadoval, aby byl identifikován motiv pachatele. Důvod pro trestný čin se stal důvodem pro udělení takového a takového trestu. Ale pokud soudce neznal důvod pro trestný čin, nemohl takový čin potrestat. Soudci tedy potřebovali znát motivy, aby mohli rozhodnout o trestu. Aby systém trestu fungoval, je potřeba znát nejen pachatele a čin, ale také motiv a psychologicky jasný vztah mezi aktem a autorem aktu. Doktoři začali být voláni k soudu coby experti nejen aby identifikovali jasné symptomy demence nebo návalů šílenosti, ale také jako \u003Cstrong>specialisté na motivaci\u003C\u002Fstrong> (s. 8). Trestný čin začal být posuzován nejen podle toho, co se spáchalo, ale také podle toho, jak je daný akt trestného činu možné pochopit v širším kontextu chování, charakteru a osobní psychologické historie jedince. Čím více lze čin racionálně vysvětlit v referenci na předchozí život člověka, tím více je vinen. Čím méně čin zapadá do kontextu života člověka, tím je více viděn jako arbitrární, náhodný a tím nepochopitelný, což zbavuje obžalovaného právní zodpovědnosti, neboť bude prohlášen za nepříčetného.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Na stránkách 15–18 se dočítáme další hypotézu, jak se dostala psychiatrie do trestního práva. Má to co do činění se zavedením pojištění nikoli v trestním, ale v občanském zákoníku. Nové společenské prvky – například zaměstnání nebo masová veřejná doprava – vedly k tomu, že se firmy vystavovaly právní zodpovědnosti, když se něco zaměstnancům nebo pasažérům stane při práci pro ně nebo při používání jejich služeb. Když se například zaměstnanec zranil v práci, anebo srazil služebním autem nějakého chodce na ulici, dotyčné osoby byly odškodněny bez ohledu na to, zda firma prokázala, že udělala vše ve svých silách pro omezení pravděpodobnosti rizika.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">A právě uhlídání pravděpodobnosti rizika vedlo k tomu, že ve společnosti sedimentovala představa, že kriminálník nemusí vysvětlovat své motivy – je vinný proto, že předtím nějaký psychiatr determinoval, že má osobnostní nebo duševní poruchu a že je jeho přirozeností být deviantní.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Foucault tak ukazuje, že psychiatrie se do právního systému nedostala revolučně, ale postupnou transformací samotného soudního myšlení. Soudci potřebovali znát motivy, aby mohli rozhodnout o vině a trestu, a tak se z lékařů stali interpreti psychologických kauzalit. Od té chvíle se soud neptá pouze, co se stalo, ale také, proč se to stalo – a nakonec, kdo je ten, kdo čin spáchal. Zatímco dříve se trestal čin, nyní se začíná posuzovat osobnost. Psychiatrie tak posouvá právo od kategorie viny ke kategorii nebezpečnosti. Otázka tedy zní: je člověk souzen podle svého činu, nebo podle své identity?\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Filosofie psychiatrie\u003C\u002Fstrong> — třídílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Michel Foucault a otázka konceptu „nebezpečného jedince“ v psychiatrii 19. století\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002F\">Jsou duševní poruchy reálné? Thomas Szasz si myslí, že nikoli\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fboorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc\u002F\">Boorse, Christopher – Co je zdraví a co je nemoc?\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Během tohoto zimního semestru (2025\u002F2026) jsem začal navštěvovat na FF UK předmět Philosophy of Psychiatry. Mou motivací je získat hlubší náhled na filosofické problémy v oboru psychiatrie. Žijeme totiž v době, kdy se psychiatrie stala potřebným a tím vlivným oborem. Z okrajového oboru uvnitř medicíny vyrostla psychiatrie do podoby samostatného oboru, protože to doba žádala. […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"open","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34,35],22,8,21,12,[37,14,38,39,40,41,42,43,44,45,46],"post-915","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-foucault","tag-philosophy","tag-psychiatrie","tag-psychology",{"self":48,"collection":54,"about":57,"author":60,"replies":64,"version-history":67,"predecessor-version":71,"wp:attachment":75,"wp:term":78,"curies":85},[49],{"href":50,"targetHints":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F915",{"allow":52},[53],"GET",[55],{"href":56},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[58],{"href":59},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[61],{"embeddable":62,"href":63},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[65],{"embeddable":62,"href":66},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=915",[68],{"count":69,"href":70},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F915\u002Frevisions",[72],{"id":73,"href":74},918,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F915\u002Frevisions\u002F918",[76],{"href":77},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=915",[79,82],{"taxonomy":80,"embeddable":62,"href":81},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=915",{"taxonomy":83,"embeddable":62,"href":84},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=915",[86],{"name":87,"href":88,"templated":62},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":90,"wp:term":107},[91],{"id":23,"name":92,"url":93,"description":26,"link":94,"slug":92,"avatar_urls":95,"_links":99},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":96,"48":97,"96":98},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":100,"collection":104},[101],{"href":63,"targetHints":102},{"allow":103},[53],[105],{"href":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[108,129],[109],{"id":30,"link":110,"name":111,"slug":111,"taxonomy":80,"_links":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":113,"collection":118,"about":121,"wp:post_type":124,"curies":127},[114],{"href":115,"targetHints":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":117},[53],[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[122],{"href":123},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[125],{"href":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[128],{"name":87,"href":88,"templated":62},[130,150,168,186],{"id":32,"link":131,"name":132,"slug":132,"taxonomy":83,"_links":133},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffoucault\u002F","foucault",{"self":134,"collection":139,"about":142,"wp:post_type":145,"curies":148},[135],{"href":136,"targetHints":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F22",{"allow":138},[53],[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[143],{"href":144},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[146],{"href":147},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=22",[149],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":33,"link":151,"name":152,"slug":152,"taxonomy":83,"_links":153},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":154,"collection":159,"about":161,"wp:post_type":163,"curies":166},[155],{"href":156,"targetHints":157},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":158},[53],[160],{"href":141},[162],{"href":144},[164],{"href":165},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[167],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":34,"link":169,"name":170,"slug":170,"taxonomy":83,"_links":171},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpsychiatrie\u002F","psychiatrie",{"self":172,"collection":177,"about":179,"wp:post_type":181,"curies":184},[173],{"href":174,"targetHints":175},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F21",{"allow":176},[53],[178],{"href":141},[180],{"href":144},[182],{"href":183},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=21",[185],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":35,"link":187,"name":188,"slug":188,"taxonomy":83,"_links":189},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpsychology\u002F","psychology",{"self":190,"collection":195,"about":197,"wp:post_type":199,"curies":202},[191],{"href":192,"targetHints":193},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F12",{"allow":194},[53],[196],{"href":141},[198],{"href":144},[200],{"href":201},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=12",[203],{"name":87,"href":88,"templated":62},[205,206,207,208],{"id":32,"name":132,"slug":132,"taxonomy":83,"link":131},{"id":33,"name":152,"slug":152,"taxonomy":83,"link":151},{"id":34,"name":170,"slug":170,"taxonomy":83,"link":169},{"id":35,"name":188,"slug":188,"taxonomy":83,"link":187},{"en":210,"es":214,"fr":218},{"title":211,"slug":212,"description":213},"Michel Foucault and the Concept of the “Dangerous Individual” in 19th-Century Psychiatry","michel-foucault-and-the-concept-of-the-dangerous-individual-in-19th-century-psychiatry","A reading of Foucault’s essay on the “dangerous individual”: how psychiatry entered criminal law and moved it from the question of guilt to the question of dangerousness.",{"title":215,"slug":216,"description":217},"Michel Foucault y el concepto de «individuo peligroso» en la psiquiatría del siglo XIX","michel-foucault-y-el-concepto-de-individuo-peligroso-en-la-psiquiatria-del-siglo-xix","Lectura del ensayo de Foucault sobre el «individuo peligroso»: cómo la psiquiatría entró en el derecho penal y lo desplazó de la cuestión de la culpa a la de la peligrosidad.",{"title":219,"slug":220,"description":221},"Michel Foucault et la question du concept d’« individu dangereux » dans la psychiatrie du XIXe siècle","michel-foucault-et-la-question-du-concept-d-individu-dangereux-dans-la-psychiatrie-du-xixe-siecle","Une lecture de Foucault sur l’« individu dangereux » : comment la psychiatrie est entrée dans le droit pénal et l’a fait passer de la culpabilité à la dangerosité.","\u003Cp class=\"p1\">Au cours de ce semestre d’hiver (2025\u002F2026), j’ai commencé à suivre à la Faculté des lettres de l’Université Charles le cours \u003Ci>Philosophy of Psychiatry\u003C\u002Fi>. Ma motivation est d’acquérir un regard plus approfondi sur les problèmes philosophiques du domaine de la psychiatrie. Nous vivons en effet à une époque où la psychiatrie est devenue une discipline nécessaire, et par là même influente. De discipline marginale au sein de la médecine, la psychiatrie s’est développée en discipline autonome, parce que l’époque l’exigeait. Les problèmes psychiques et l’attention générale portée à la santé mentale font partie du mode de vie du XXIe siècle – que cela nous plaise ou non. Nous pouvons débattre de la manière dont la « psychiatrisation » de la vie quotidienne a commencé, et pourquoi, et de la question de savoir si la normalisation du fait de parler de sa santé mentale au café ou au dîner est globalement un « net benefit » pour l’individu et la société. Le fait demeure que les problèmes psychiatriques se multiplient. Et je ne pense pas « seulement » à ceux qui exigent une psychothérapie, mais aussi aux cas médicalement graves et invalidants de dépression, de trouble de la personnalité borderline, de schizophrénie, de déviances sexuelles et d’autres troubles, souvent accompagnés de violence et de danger pour les malades comme pour leur entourage. Est-ce la faute d’une société surtechnicisée, de la complexité des problèmes quotidiens, de l’accent incessant mis sur la performance au travail comme dans la vie privée, du manque d’espace pour être soi-même – un Moi authentique ? Ou bien sommeillaient en nous des prédispositions génétiques qui ont commencé à se déclencher avec l’avènement du monde hypermoderne, ou avec des situations de stress global comme celle que nous avons vécue ces dernières années pendant le COVID-19, à la suite duquel le nombre de malades psychiatriques a augmenté de façon drastique ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">L’importance des disciplines va et vient selon la demande. Souvenons-nous justement des années covid, où d’obscurs spécialistes de l’épidémiologie sont devenus du jour au lendemain des voix prophétiques vedettes, dont nous buvions les paroles d’une manière aux dimensions véritablement bibliques. Ce que disait l’épidémiologiste, c’était la vérité. J’exagère peut-être, mais qui, pendant les premières années du covid, se permettait de critiquer les épidémiologistes ? Peut-être quelques youtubeurs et influenceurs, mais la plupart des gens intelligents, instruits et rationnels savaient qu’il fallait suivre la science, où qu’elle nous mène. Ce n’est qu’après coup – et après la bataille, tout le monde est général – que nous pouvons dire ce que nous avons gagné et ce que nous avons perdu pendant le covid, en matière de santé, mais aussi de liberté.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">La psychiatrie est aujourd’hui l’épidémiologie de l’âme humaine. Elle s’efforce non seulement de soigner les problèmes existants, mais aussi de réduire le risque d’apparition de problèmes potentiels qui ne se sont pas encore manifestés chez l’individu. La psychiatrie est ainsi devenue une hygiène préventive, autrement dit un mécanisme dirigé contre les individus dangereux de la société, qu’il faut garder sous surveillance – et ce non pas pour ce qu’ils ont fait, mais pour ce qu’ils sont, et pour qui ils sont.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">C’est du moins ce que pense Michel Foucault dans son article « L’évolution de la notion d’“individu dangereux” dans la psychiatrie légale du XIXe siècle ». L’article relève de la critique philosophique et sociologique de la psychiatrie et de sa relation au droit pénal. Il cherche à montrer que le rôle des psychiatres a changé avec le temps : d’une expertise portant sur des cas relativement clairs de trouble mental, ils sont devenus des spécialistes dont la tâche principale est d’interpréter la personnalité d’un individu et de se prononcer sur sa responsabilité, prononcé qui dépend de la manière dont l’acte anormal ou déviant en question s’inscrit dans le cadre plus large de sa vie. S’il s’y inscrit et exprime une certaine continuité rationnelle, la personne peut être déclarée responsable, et donc coupable. Si, en revanche, l’acte monstrueux échappe aux schémas de comportement habituels de l’individu, il s’agit d’un problème mental, et l’individu est déclaré irresponsable et innocent.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">L’article commence par la description d’un procès dans lequel l’accusé est invité à se défendre devant le juge et les jurés. Mais l’accusé se tait. Il se tait si longtemps que l’un des jurés n’y tient plus et s’écrie : « Mais, bon Dieu, défendez-vous ! » Ce récit d’un procès de 1975 met en évidence le rôle important que joue la connaissance du caractère et de l’histoire de vie de l’accusé, car le procès doit dans une certaine mesure connaître l’accusé, les motivations et les intentions qui se cachent derrière l’infraction commise représentant des faits importants d’après lesquels se définissent le degré de culpabilité et la sévérité de la peine.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Un jalon important dans la relation entre la psychiatrie et le droit est l’œuvre du criminologue italien Raffaele Garofalo, au milieu du XIXe siècle, qui formula ce qu’on appelle le principe de Garofalo. Selon lui, les crimes se divisent en crimes contre le droit et en crimes contre nature. Alors que les premiers désignent des infractions techniques à la loi, les seconds procèdent de défauts moraux ou psychologiques innés de l’homme. La personnalité même de l’auteur se trouve ainsi au centre de la procédure judiciaire. Alors qu’auparavant le droit pénal ne connaissait que l’acte et la loi, après Garofalo le « criminel » entre dans le procès comme troisième élément, auquel le tribunal doit faire face.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">L’introduction du criminel en tant qu’élément du procès était motivée par la volonté de rendre le droit pénal plus rationnel, capable de prendre en compte la motivation et les intentions du criminel. Ce n’était rien de nouveau – déjà avant le XIXe siècle, on faisait appel à des psychiatres (ou à la forme que prenaient alors les psychiatres) dans divers cas où il fallait identifier des troubles mentaux. Il s’agissait avant tout de la faiblesse d’esprit (\u003Ci>dementia, imbecillitas\u003C\u002Fi>) ou de la folie passagère et des accès de fureur (\u003Ci>furor\u003C\u002Fi>). Ces états présentaient des symptômes visibles et reconnaissables – égarement, crises, délire –, si bien qu’il n’était pas toujours nécessaire de demander une expertise médicale : les juges les reconnaissaient eux-mêmes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Ce n’est qu’avec les cas monstrueux du début du XIXe siècle que l’on en vint à faire appel au psychiatre non pas pour confirmer un défaut de santé manifeste, mais en tant qu’interprète des motivations. La monstruosité de ces cas tenait à leur brutalité, à leur caractère répugnant, mais surtout à l’apparente impossibilité d’expliquer pourquoi c’était arrivé. Ainsi le cas de Metzger, un officier à la retraite qui vivait seul. Il se met pourtant à s’occuper de l’enfant de sa logeuse et, un jour, sans motif, frappe l’enfant à deux reprises avec un marteau, sans toutefois le tuer. Ce fut un acte sans colère ni profit, entièrement sans raison. Le cas d’Henriette Cornier, à Paris en 1827, raconte l’histoire d’une domestique qui emprunte un enfant pour le garder, insistant elle-même pour le faire, mais assassine l’enfant en lui tranchant la tête et en la jetant par la fenêtre. L’acte est devenu le cas canonique de la « monomanie homicide », c’est-à-dire d’une prétendue maladie psychiatrique qui n’a pas d’autre symptôme que celui-ci : tout à coup, une personne commet une monstruosité – de manière incompréhensible et sans motif. Enfin, le cas de la femme de Sélestat, en 1817 : pendant une famine, une femme tue sa fille, lui coupe une jambe et la fait cuire dans une soupe. Ce cas est important pour l’argumentation de Foucault, car le compte rendu du procès laisse voir des spéculations sur le rôle joué par la famine. Il apparut que c’était précisément parce qu’il y avait la famine qu’il s’agissait d’un acte rationnel, de sorte que la femme n’était pas folle et était responsable. Ce qui signifie que, s’il n’y avait pas eu la famine, elle aurait très probablement été déclarée irresponsable et n’aurait pas été punie de toute la force du droit. Ce cas de la femme de Sélestat montre combien la frontière est floue entre la peine et l’acquittement, entre la responsabilité et l’irresponsabilité.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Pour expliquer ces actes monstrueux qui n’ont pas d’explication, la psychiatrie a précisément élaboré la monomanie homicide – c’est-à-dire quelque chose que Foucault tient pour une pure fiction, car c’est un trouble qui n’a aucun symptôme ni signe manifeste, sinon un seul : la commission d’un crime inexplicable et monstrueux. Foucault souligne que les psychiatres ont ainsi inventé une entité paradoxale : il s’agirait d’un trouble sans aucun symptôme manifeste, qui ne se manifeste jamais – sinon au moment du crime –, et pourtant les psychiatres se considéraient comme des experts capables de reconnaître les traces invisibles de cette maladie invisible, c’est-à-dire une sorte de signes avant-coureurs.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Pour Foucault, la monomanie homicide n’est pas seulement une fiction, mais aussi la démonstration que la psychiatrie est devenue une forme de surveillance et de contrôle social. Car si n’importe lequel d’entre nous peut potentiellement devenir un meurtrier monstrueux, et si la psychiatrie est d’une manière ou d’une autre seule capable d’en reconnaître les signes avant-coureurs, elle détient le pouvoir d’une sorte d’« hygiène publique » dans la société (p. 6).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">À partir de la page 8, Foucault se demande comment la psychiatrie est parvenue au cœur du droit pénal et à se tenir aux côtés des juges en tant qu’experts déterminant la responsabilité de l’accusé. Ce ne fut pas une révolution par le haut, mais plutôt une évolution par le bas. Le procès exigeait que soit identifié le motif de l’auteur. La raison du crime devint la raison d’infliger telle ou telle peine. Mais si le juge ne connaissait pas la raison du crime, il ne pouvait pas punir cet acte. Les juges avaient donc besoin de connaître les motifs pour pouvoir décider de la peine. Pour que le système pénal fonctionne, il faut connaître non seulement l’auteur et l’acte, mais aussi le motif et une relation psychologiquement claire entre l’acte et l’auteur de l’acte. Les médecins commencèrent à être appelés au tribunal en tant qu’experts, non seulement pour identifier les symptômes clairs de la démence ou des accès de folie, mais aussi en tant que \u003Cstrong>spécialistes de la motivation\u003C\u002Fstrong> (p. 8). Le crime commença à être jugé non seulement d’après ce qui avait été commis, mais aussi d’après la manière dont l’acte criminel en question peut être compris dans le contexte plus large du comportement, du caractère et de l’histoire psychologique personnelle de l’individu. Plus l’acte peut être expliqué rationnellement en référence à la vie antérieure de la personne, plus celle-ci est coupable. Moins l’acte s’inscrit dans le contexte de la vie de la personne, plus il est vu comme arbitraire, fortuit et par là incompréhensible, ce qui décharge l’accusé de sa responsabilité juridique, puisqu’il sera déclaré irresponsable.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Aux pages 15–18, nous découvrons une autre hypothèse sur la manière dont la psychiatrie est entrée dans le droit pénal. Elle a à voir avec l’introduction de l’assurance, non pas dans le code pénal, mais dans le code civil. De nouveaux éléments sociaux – par exemple le salariat ou les transports publics de masse – ont conduit les entreprises à s’exposer à une responsabilité juridique lorsqu’il arrivait quelque chose à leurs salariés ou à leurs passagers pendant qu’ils travaillaient pour elles ou utilisaient leurs services. Lorsque, par exemple, un salarié se blessait au travail, ou renversait un piéton dans la rue avec une voiture de service, les personnes concernées étaient indemnisées, que l’entreprise ait prouvé ou non qu’elle avait fait tout ce qui était en son pouvoir pour réduire la probabilité du risque.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Et c’est précisément la maîtrise de la probabilité du risque qui a conduit à ce que se sédimente dans la société l’idée que le criminel n’a pas à expliquer ses motifs – il est coupable parce qu’un psychiatre a auparavant déterminé qu’il souffre d’un trouble de la personnalité ou d’un trouble mental et qu’il est dans sa nature d’être déviant.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Foucault montre ainsi que la psychiatrie n’est pas entrée dans le système juridique de manière révolutionnaire, mais par une transformation progressive de la pensée judiciaire elle-même. Les juges avaient besoin de connaître les motifs pour pouvoir décider de la culpabilité et de la peine, et c’est ainsi que les médecins sont devenus des interprètes des causalités psychologiques. Dès lors, le tribunal ne demande plus seulement ce qui s’est passé, mais aussi pourquoi c’est arrivé – et finalement, qui est celui qui a commis l’acte. Alors qu’auparavant on punissait l’acte, on commence désormais à juger la personnalité. La psychiatrie fait ainsi glisser le droit de la catégorie de la culpabilité vers celle de la dangerosité. La question est donc : l’homme est-il jugé d’après son acte, ou d’après son identité ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Philosophie de la psychiatrie\u003C\u002Fstrong> — série en trois parties :\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Michel Foucault et la question du concept d’« individu dangereux » dans la psychiatrie du XIXe siècle\u003C\u002Fstrong> — vous êtes en train de le lire\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002F\">Les troubles mentaux sont-ils réels ? Thomas Szasz pense que non\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fboorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc\u002F\">Boorse, Christopher – Qu’est-ce que la santé et qu’est-ce que la maladie ?\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>",1790905682485]