[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-fr-marc-14-17-25-ou-la-chasse-aux-torrents-semiotiques-dans-l-inconscient-collectif":3,"translation-fr-marc-14-17-25-ou-la-chasse-aux-torrents-semiotiques-dans-l-inconscient-collectif":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},523,"05. 03. 2016","2016-03-05T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fmarek-14-17-25-aneb-hon-za-semiotickymi-torrenty-v-kolektivnim-nevedomi","2025-07-05T13:39:42","2025-07-05T11:39:42","marek-14-17-25-aneb-hon-za-semiotickymi-torrenty-v-kolektivnim-nevedomi","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fmarek-14-17-25-aneb-hon-za-semiotickymi-torrenty-v-kolektivnim-nevedomi\u002F",{"rendered":17},"Marek 14: 17—25 aneb hon za semiotickými torrenty v kolektivním nevědomí",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Jedním ze spirituálních cvičení, tzv. exercicií, zavedených jezuitou sv.Ignácem, je vizualizace příběhů z Nového Zákona. Tato forma meditačního cvičení nabádá, abychom na cestě ve zbližování se s Ježíšem odložili intelekt a místo toho poznali Ježíše a jeho skutky skrze naše smysly a představivost. Sv. Ignác křesťanům poskytnul techniku, která jim umožňuje mnohem intimnější kontakt s Písmem a životem nejen Ježíše, ale také ostatních postav. Myslet, ale hlavně prožít!\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To je vše v pořádku, ale co to má společného se současnou vizuální kulturou, tedy předmětem, pro který jsme toto cvičení dostali předepsáno? Přestože se nám Josef Šlerka upřímně vyznal ze svého přesvědčení, náboženská tématika je v tomto cvičení druhotná, spíše bylo nutné vybrat příběh či obrazový materiál, který bude do jisté míry dobře znám všem přítomným (testovacím semio-krysám). Hlavním cílem toho, proč jsme si měli najít čas na meditace, ve které vypneme neustále ve hlavě štěbetající intelekt a ponoříme se do prostoru pouze svými smysly (v pořadí sluch, hmat, čich, chuť a nakonec i zraku), je zkoumání, zdali se mezi účastníky tohoto experimentu najdou podobné obrazy, chutě či zvuky a pokud ano, proč tomu tak je?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nalezení podobností ve vizualizaci scény z Marka 14: 17—25 jistě nebude překvapivé, vždyť všichni jsme byli vychováváni v podobné, ne-li stejné kultuře; mnozí z nás také viděli da Vinciho Poslední večeři. Co když ale nalezneme shody tam, kde kultura a viděné známé obrazy nemohou být dostatečným vysvětlením? Nebudou tyto nalezená symbolická smyslová data výsledkem dotknutí se globálního a sdíleného pole zakořeněných symbolů a archetypů, tedy dle Carla G. Junga \u003Cem>kolektivního nevědomí\u003C\u002Fem>? Tak či onak, přidávám výsledek své meditace, která není předpřipraveným popisem uvedené kapitoly Bible, ale zachycení záblesků jednotlivých smyslových dat, které jsem se pokusil sestavit do ucelené narativní formy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>***\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jak nepatřičné to musí být, že právě v tento důležitý okamžik sedím s naším Pánem a ostatními z dvanácti se zavřenýma očima a snažím se vštípit si do paměti vše, co proudí mými smysly. Jistě mě právě teď nevěřícně ostatní pozorují a přemýšlí nad tím, co se skrývá za mým chováním. Anebo že bych se v jejich zájmu o mou osobu zmýlil? Je to možné, neboť slyším pouze veselou konverzaci. Bujarý a plný smích přichází odněkud přede mnou. Hlasů ale slyším více. Další sedí po mé pravici, kdežto nalevo ode mě neslyším nikoho hovořit. Místnost, ve které dnes hodujeme, musí být opatřena okny, jelikož k nám z ulice přichází zvuk klopýtání a naříkání ovcí, včetně tlumeného zvuku pastevního zvonce, kterými je nejspíše ozdoben jejich huňatý a měkký krk.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Stále oslepen temnotou nahmatávám pevné dřevěné tělo stolu i lavice, která se otřásá, kdykoli vypukne smích, nebo se jen někdo prudce nahne. Sandálem na levé noze zkoumám chladnou podlahu z kamene. Narážím na kusy sena, jež se mi zapichují do kůže, a mám pocit, že se tu pod stolem prohání něco malého a živého. O co se jedná se dozvím, až otevřu oči. To ale ještě nemám v plánu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Cítím a chutnám hutnou zeleninovou polévku a krajíc čestvého chlebu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tanec příborů pokračuje a čím déle mám zavřené oči, tím podrobněji jsem schopný si všímat rušné a živé zvukové kulisy linoucí se z ulice.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Otevírám oči a konečně vidím skutečné obrysy objektů, které se předchozí smysly doposud snažily nepřesně a fragmentárně popsat. Jak jsem tušil, příliš obsesivně se snažím vztahovat veškeré dění světa na svou osobu; nikdo si mě nevšímá, na protější straně stolu v žoviální náladě spolu debatují čtyři ze dvanáctky, jejich tmavé kudrnaté vlasy, opálené a zarostlé tváře doplňují jejich jinak mírné obličeje. Sedíme u stolu, který mi připomíná tvar písmene „J“, které je ale zrcadlově převrácené po své vertikální ose a navíc místo zaoblené linky je nutné si představit ostré pravé rohy. Sedím s dalšími pěti na delší straně písmene J, naproti na výběžku sedí tři další, náš Pán samozřejmě uprostřed v části spojující obě strany stolu. Není nás dvanáct, kde jsou ostatní?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Odtrhávám na chvíli oči z našeho stolu a vidím, že sedíme v prostorné místnosti, jejíž podlaha a zdi jsou z opracovaných kusů kamene a střecha ze dřeva. Místnost není hermeticky uzavřená, naopak k nám proudí čerstvý a studený vzduch dvěma obdélníkovými otvory. Musím pro nedostatek vhodných slov nazvat okny. Zprostředkovávají mi pohled na rušný život venku na cestě. Po pravé straně, přes ramena našeho Pána vidím konečně pastýře či obchodníka, který si u těla drží svou ovci. V hlavě přemítám, kolik si asi dnes při svých obchodních záležitostech vydělal, a zároveň rychle pociťuji nevhodnost této otázky. Jelikož sedím čelem k východu tohoto domu a nejsem zaujat konverzací s druhými, jako první a jediný tak spatřuji velmi starou ženu, s obličejem plným vrásek z tichého, chudého života, jež na svých zádech pomalu nese těžký stoh slámy. Zastaví se v rohu místnosti, opatrně slaměněný stoh pokladá na podlahu. Stejně pomalým tempem, kterým přišla, opouští dům. Nepozdravena a rázem zapomenuta.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Říkal jsem, že cítím nějaké krůčky a pohyby na podlaze. Nemýlil jsem se. Ohnu se, abych se podíval pod stůl, kde vidím shrbené kuře nebo malou kachnu, nejsem si přesně jistý, protože srovnávání druhů nikdy nepatřilo mezi mé přednosti. To malé, neposedné zvíře mě ale irituje, nemám rád, když se mi něco prohání pod nohama, natož zvíře, o kterém nic nevím. Znovu nahlížím pod stůl a snažím se toho škůdce sandálem odkopnout. V poslední chvíli se ale zarážím, uvědomuji si, že tento čin by mě mohl uvrhnout do podezření, že nejsem mírumilovný člověk. Náš Pán by s tím určitě nesouhlasil. Co vůbec dělá?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Celou dobu nepromluvil a většinu času trávil zadumán nad svou polévkou. Snažil se v ní něco nalézt?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vstává ze židle a začíná se procházet po místnosti. Dojde ke stohu sena, který přinasla ona neznámá stará žena, a vrátí se zpět ke stolu. Usedá. Aniž by zvedl oči, oznamuje nám, že někdo z přítomných ho zradí. Místnost utichá. Všichni, i sám Pán, se na mě dívají. Nemrkají. Pán se opět postaví a všichni ode mě odvrací obličeje.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Jedním ze spirituálních cvičení, tzv. exercicií, zavedených jezuitou sv.Ignácem, je vizualizace příběhů z Nového Zákona. Tato forma meditačního cvičení nabádá, abychom na cestě ve zbližování se s Ježíšem odložili intelekt a místo toho poznali Ježíše a jeho skutky skrze naše smysly a představivost. Sv. Ignác křesťanům poskytnul techniku, která jim umožňuje mnohem intimnější kontakt s Písmem a životem […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-523","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F523",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=523",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F523\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},858,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F523\u002Frevisions\u002F858",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=523",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=523",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=523",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Mark 14:17–25, or the Hunt for Semiotic Torrents in the Collective Unconscious","mark-14-17-25-or-the-hunt-for-semiotic-torrents-in-the-collective-unconscious","An Ignatian meditation on the Last Supper written up as a semiotic experiment: what my senses found in the scene, and whether shared images point to Jung’s collective unconscious.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Marcos 14, 17-25 o la caza de torrentes semióticos en el inconsciente colectivo","marcos-14-17-25-o-la-caza-de-torrentes-semioticos-en-el-inconsciente-colectivo","Una meditación ignaciana sobre la Última Cena convertida en experimento semiótico: lo que mis sentidos hallaron en la escena y si las imágenes compartidas apuntan al inconsciente colectivo de Jung.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Marc 14, 17-25, ou la chasse aux torrents sémiotiques dans l’inconscient collectif","marc-14-17-25-ou-la-chasse-aux-torrents-semiotiques-dans-l-inconscient-collectif","Une méditation ignatienne sur la Cène transformée en expérience sémiotique : ce que mes sens ont trouvé dans la scène, et si les images partagées renvoient à l’inconscient collectif de Jung.","\u003Cp>L’un des exercices spirituels instaurés par le jésuite saint Ignace est la visualisation de récits du Nouveau Testament. Cette forme d’exercice méditatif nous invite, sur le chemin qui nous rapproche de Jésus, à mettre l’intellect de côté et à connaître plutôt Jésus et ses actes à travers nos sens et notre imagination. Saint Ignace a donné aux chrétiens une technique qui leur permet un contact bien plus intime avec l’Écriture et avec la vie non seulement de Jésus, mais aussi des autres personnages. Penser, mais surtout vivre !\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tout cela est fort bien, mais quel rapport avec la culture visuelle contemporaine, c’est-à-dire la matière pour laquelle on nous a prescrit cet exercice ? Bien que Josef Šlerka nous ait sincèrement confessé ses propres convictions, la thématique religieuse est secondaire dans cet exercice ; il fallait plutôt choisir un récit ou un matériau visuel que tous les présents (les semio-rats de laboratoire) connaîtraient assez bien. Le but principal pour lequel nous devions trouver le temps d’une méditation où nous éteignons l’intellect qui jacasse sans cesse dans notre tête et plongeons dans l’espace par nos seuls sens (dans l’ordre : l’ouïe, le toucher, l’odorat, le goût et enfin la vue) est d’examiner si l’on trouve, parmi les participants de cette expérience, des images, des goûts ou des sons semblables, et si oui, pourquoi il en est ainsi ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Trouver des ressemblances dans la visualisation de la scène de Marc 14, 17-25 ne sera certes pas surprenant, car nous avons tous été élevés dans une culture semblable, sinon identique ; beaucoup d’entre nous ont aussi vu la Cène de Vinci. Mais que se passera-t-il si nous trouvons des concordances là où la culture et les images connues que nous avons vues ne peuvent suffire à les expliquer ? Ces données sensorielles symboliques que nous aurons trouvées ne seront-elles pas le résultat d’un contact avec un champ global et partagé de symboles et d’archétypes enracinés, c’est-à-dire, selon Carl G. Jung, l’\u003Cem>inconscient collectif\u003C\u002Fem> ? Quoi qu’il en soit, je joins le résultat de ma méditation, qui n’est pas une description préparée d’avance du chapitre biblique en question, mais la saisie d’éclairs de données sensorielles isolées que j’ai tenté d’assembler en une forme narrative cohérente.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>***\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Comme il doit être déplacé qu’en cet instant si important je sois assis avec notre Seigneur et les autres des Douze, les yeux fermés, à tâcher de graver dans ma mémoire tout ce qui afflue par mes sens. Sans doute les autres m’observent-ils en ce moment avec incrédulité et se demandent-ils ce qui se cache derrière mon comportement. Ou bien me tromperais-je sur l’intérêt qu’ils portent à ma personne ? C’est possible, car je n’entends qu’une conversation joyeuse. Un rire franc et plein vient de quelque part devant moi. Mais j’entends davantage de voix. D’autres sont assis à ma droite, tandis qu’à ma gauche je n’entends personne parler. La pièce où nous festoyons aujourd’hui doit être pourvue de fenêtres, car de la rue nous parviennent des bruits de pas trébuchants et le bêlement des moutons, ainsi que le son étouffé des clochettes de pâture qui ornent sans doute leur cou laineux et doux.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Toujours aveuglé par l’obscurité, je tâte le corps solide et ligneux de la table ainsi que le banc, qui tremble chaque fois qu’éclate un rire ou que quelqu’un se penche brusquement. De la sandale de mon pied gauche, j’explore le sol froid de pierre. Je rencontre des brins de foin qui me piquent la peau, et j’ai l’impression que quelque chose de petit et de vivant court sous la table. De quoi il s’agit, je ne l’apprendrai qu’en ouvrant les yeux. Mais je n’en ai pas encore l’intention.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je sens et je goûte une épaisse soupe de légumes et une tranche de pain frais.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La danse des couverts continue et, plus longtemps je garde les yeux fermés, plus je suis capable de remarquer en détail le décor sonore animé et vivant qui s’élève de la rue.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>J’ouvre les yeux et je vois enfin les contours réels des objets que mes sens précédents s’efforçaient jusqu’ici de décrire de manière imprécise et fragmentaire. Comme je m’en doutais, je m’efforce de manière trop obsessionnelle de rapporter tout ce qui se passe dans le monde à ma personne ; personne ne me prête attention ; de l’autre côté de la table, quatre des Douze discutent ensemble d’humeur joviale, leurs cheveux sombres et bouclés, leurs joues hâlées et barbues complétant leurs visages par ailleurs doux. Nous sommes assis à une table qui me rappelle la forme de la lettre « J », mais renversée en miroir selon son axe vertical, et à la place de la ligne arrondie il faut imaginer des angles droits bien nets. Je suis assis avec cinq autres sur le grand côté du J ; en face, sur l’avancée, en sont assis trois autres, et notre Seigneur, bien sûr, au milieu, dans la partie qui relie les deux côtés de la table. Nous ne sommes pas douze, où sont les autres ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>J’arrache un instant mes yeux de notre table et je vois que nous sommes assis dans une pièce spacieuse dont le sol et les murs sont faits de pierres taillées, et le toit de bois. La pièce n’est pas hermétiquement close ; au contraire, un air frais et froid afflue vers nous par deux ouvertures rectangulaires. Faute de mots plus adéquats, je dois les appeler fenêtres. Elles m’offrent une vue sur la vie animée du dehors, sur la route. Sur la droite, par-dessus les épaules de notre Seigneur, j’aperçois enfin un berger ou un marchand qui tient sa brebis contre lui. Je me demande combien il a bien pu gagner aujourd’hui dans ses affaires, et je ressens aussitôt l’inconvenance de cette question. Comme je suis assis face à la sortie de cette maison et que je ne suis pas absorbé par la conversation avec les autres, je suis ainsi le premier et le seul à apercevoir une très vieille femme, le visage plein de rides creusées par une vie silencieuse et pauvre, qui porte lentement sur son dos une lourde botte de paille. Elle s’arrête dans le coin de la pièce et dépose avec précaution la botte de paille sur le sol. Du même pas lent qu’à son arrivée, elle quitte la maison. Sans un salut et aussitôt oubliée.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je disais que je sentais de petits pas et des mouvements sur le sol. Je ne me trompais pas. Je me penche pour regarder sous la table, où je vois un poulet recroquevillé ou un petit canard, je n’en suis pas tout à fait sûr, car la comparaison des espèces n’a jamais compté parmi mes points forts. Mais ce petit animal remuant m’irrite ; je n’aime pas que quelque chose me coure entre les pieds, encore moins un animal dont je ne sais rien. Je regarde de nouveau sous la table et tente de chasser ce nuisible d’un coup de sandale. Au dernier moment, cependant, je m’arrête : je prends conscience que ce geste pourrait faire naître le soupçon que je ne suis pas un homme pacifique. Notre Seigneur ne l’approuverait certainement pas. Que fait-il d’ailleurs ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Il n’a pas dit un mot de tout ce temps et en a passé la plus grande partie pensif au-dessus de sa soupe. Cherchait-il à y trouver quelque chose ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Il se lève de sa chaise et se met à marcher dans la pièce. Il va jusqu’à la botte de foin qu’a apportée la vieille femme inconnue, puis revient à la table. Il s’assied. Sans lever les yeux, il nous annonce que l’un des présents le trahira. La pièce se tait. Tous, et le Seigneur lui-même, me regardent. Ils ne cillent pas. Le Seigneur se lève de nouveau et tous détournent de moi leur visage.\u003C\u002Fp>",1790905686486]