[{"data":1,"prerenderedAt":248},["ShallowReactive",2],{"post-fr-les-troubles-mentaux-sont-ils-reels-thomas-szasz-pense-que-non":3,"translation-fr-les-troubles-mentaux-sont-ils-reels-thomas-szasz-pense-que-non":247},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":35,"_links":46,"_embedded":91,"tagsResolved":230,"translations":234},934,"28. 10. 2025","2025-10-28T18:24:43",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=934","2026-08-14T13:00:24","2026-08-14T11:00:24","jsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002F",{"rendered":17},"Jsou duševní poruchy reálné? Thomas Szasz si myslí, že nikoli",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Ch2>Intro\u003C\u002Fh2>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Cílem této eseje je položit otázku, zda skutečně existuje něco, čemu říkáme duševní porucha – a ukázat, že nikoli.“\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Takto začíná svou esej radikální americký psychiatr Thomas Szasz, který byl přesvědčen, že duševní poruchy neexistují. Pokud psychiatr útočí na vlastní obor, musí mít k tomu dobrý důvod, a především podložené argumenty. Ty pak o rok později po publikaci své eseje rozvedl ve stejnojmenné knize. O co se tedy autor snaží a jaké předkládá důvody k tomu zavrhnout tehdejší koncepci duševní poruchy? Nachází se v eseji něco relevantního i pro současnou filosofii a psychiatrii?\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Ontologie duševní poruchy\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Duševní porucha není fyzická věc, na kterou bychom si mohli šáhnout. Nikde v těle člověka duševní poruchu nenajdeme. Pojem „duševní porucha“ je teoretický koncept, ať už zastáváme jakoukoli pozici a filozofii. A jako všechny teoretické koncepty je abstraktní a existující pouze v naší mysli, v našem jazyce. Abstrakce je jedna z funkcí přirozeného jazyka, která nám pomáhá mluvit o složitých věcech. Vědecké disciplíny jsou plné teoretických konceptů, které nemají fyzickou existenci. Fyzikální pojmy éter, černá díra, kvarky nebo Higgsův boson byly donedávna pouze teoretické konstrukty. Existovaly pouze jako předpovědi fyzické teorie. Jejich existence byla empirickou cestou ověřena až mnohem později. V případě éteru se ale ukázalo, že to, co bylo považováno za reálnou fyzickou entitu, neexistuje. Dnes pojmy jako temná energie nebo temná hmota patří stále mezi teoretické koncepty, které nám pomáhají lépe pochopit složitost a fungování vesmíru, mají \u003Cem>explanační\u003C\u002Fem> sílu, ale nemůžeme si být jisti, zda skutečně existují jako fyzické entity světa, ba zdali budeme schopni je někdy, aspoň teoreticky, v budoucnosti pozorovat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Teoretické koncepty nejsou samy o sobě nic špatného, věda se bez nich neobejde. Problém začíná tehdy, pokud něco teoretického začneme chápat tak, že ono samo má vliv a dopad na fyzický svět. Pak zaměňujeme vymyšlenou jazykovou nálepku (label), která je užitečnou zkratkou v naší mluvě, za něco s kauzální silou ovlivňovat třeba zdraví a chování člověka. Tomuto procesu, kdy se abstraktní a teoretické věci přidělí fyzická, materiální existence, se říká \u003Cem>reifikace\u003C\u002Fem> (res = věc, facere = dělat, doslova = věc-dělání, více česky = zvěcnění)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>I když sám to takto přímo nenazval, Szasz si myslí, že „duševní porucha“ patří do kategorie právě takovýchto reifikovaných věcí, kdy abstraktním myšlenkám začneme přisuzovat objektivní pravdu, existenci a kauzální vliv událostí. Szasz zpochybňuje fyzickou, materiální existenci toho, čemu se říká „duševní porucha“. Tvrdí, že svou užitečnost tento pojem již vyčerpal a není ničím jiným než zažitým mýtem podobně jako – argumentuje autor coby ateistický materialista – se v medicíně a ve společnosti přisuzoval kauzální vliv božstvu nebo čarodějnicím.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Thomas Szasz ve svém článku zpochybňuje vše, co si tehdy, ale i v dnešní době myslíme o duševních poruchách. Autor si je vědom, že jde proti proudu tehdejšího myšlení, a proto začíná svou kritiku analýzou toho, co se v psychiatrické literatuře vůbec myslí tím, když se hovoří o duševní poruše. Jako první začíná tím, že duševní poruchu někteří další autoři redukují na projevy fyzické nemoci mozku.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Duševní porucha jako nemoc mozku\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Autor nezpochybňuje, že existují různé poruchy s vlivem na myšlení a chování. Například syfilis nebo intoxikace ovlivňují náš mozek a takové poškození má dopady na duševní stav jedince. Szasz se odkazuje na dobové odborníky, kteří považovali všechny duševní poruchy za poruchy tohoto typu. Podle těchto odborníků se ale nejedná striktně řečeno o duševní poruchy, nýbrž o poruchy mozku. A všechny tyto poruchy lze, nebo bude brzy možné redukovat na fyzické a chemické procesy v těle. Pokud souhlasíme s takovým pohledem, zdá se, že nepotřebujeme samostatný pojem „duševní poruchu“. Cokoli duševní porucha je, její příčinu najdeme ve fyziochemických procesech mozku, a proto dává smysl přestat o takovém problému hovořit jako o duševním, neboť to pouze zakrývá reálnou podstatu problému a způsobuje konceptuální chaos. Místo toho bychom vždycky měli hovořit o problému mozku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz s takovou interpretací ale \u003Cem>nesouhlasí\u003C\u002Fem>. Podle něj existuje speciální kategorie duševních poruch vycházející z tzv. „problému žití“ (problems in living) – osobních potřeb, motivací, názorů, aspirací, hodnot atd. –, které nelze redukovat na chemické procesy, ani lokalizovat v nějaké části mozku. Pokud lidé věří v nesmysly, neexistující věci, nebo mají abnormální a patologické zájmy, nenajdeme podle Szase příčiny v mozku. [Autor se zde mýlí, ale o tom později].\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zatímco někteří autoři by redukovali duševní poruchy na fyziochemické procesy, Szasz podle mého zapadá na opačnou stranu pomyslného spektra a redukuje všechny duševní poruchy na problémy, které lze řešit psychoterapeutickou intervencí. Nejdříve se ale podívejme na to, co Szasz vůbec těmi problémy žití myslí.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Duševní porucha jako nálepka pro problémy žití\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Za jednu z hlavních chyb současného společenského myšlení řadí Szasz fakt, že si myslíme, že život je v základu harmonický, jednoduchý a neproblematický. Když narazíme na nějaké těžkosti a složitosti, se kterými se nedokážeme vyrovnat, je to něco abnormálního a potřebujeme zdravotní psychiatrickou intervenci. Mohlo by se zdát, že Szasz se vydá existenciálním směrem a bude hovořit o tom, že život je existenciální problém a těžkosti tvoří nedílnou součást naší lidské existence. Ano i ne. Szasz popisuje nepřímo dva typy přístupu k duševním poruchám, které nazývám \u003Cem>etickým\u003C\u002Fem> a \u003Cem>psychoterapeutickým\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Etický přístup\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Etický přístup se blíží sociologické kritice psychiatrie alá Michel Foucault (viz např. můj článek \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F\">Michel Foucault a otázka konceptu „nebezpečného jedince“ v psychiatrii 19. století\u003C\u002Fa>), v níž figurují témata jako moc, relativizace hodnot, subjektivita hodnocení toho, kdo a co je nemocný, a role psychiatra jako toho, kdo dohlíží jménem státní moci na abnormální jedince a koná jakousi hygienickou očistu společnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szaszův přístup, který se mi tedy jeví jako \u003Cem>problematizující etickou rovinu psychiatrie\u003C\u002Fem>, kritizuje základní předpoklad nastavení společnosti. A to ten, že život za normálních okolností je harmonický a jakkoukoli odchylku chápe společnost jako deviaci od nějaké normy. A tuto deviaci je potřeba vyřešit, odstranit a ideálně jí do budoucna preventivně předcházet, aby neohrožovala „normální“ většinu populace. Kdo ale definuje, co je normální a jaké normy by se měly následovat? Ve většině případů to je právě osoba psychiatra, který prostřednictvím své socializace v dané společnosti musí interpretovat to, co se jeví v mluveném projevu daného jedince abnormálně.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Psychiatr je podle názorů Szasze společností stanovený expert, který vyhodnocuje abnormalitu chování, názorů, myšlenek daného pacienta. Psychiatr se stává kritikem a interpretem životního příběhu a slovního projevu potenciálního pacienta. Psychiatr toto nečiní na zelené louce. Ale nevyhnutelně \u003Cem>interpretuje\u003C\u002Fem> chování pacienta na základě své životní zkušenosti ve velmi specifickém sociálním a kulturním kontextu a na základě svého světonázoru toho, co považuje za realitu, normu, standard.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve článku nacházíme zajímavý termín pozorovatel-účastník (ang. participant observer), kterým popisuje, že psychiatr není pouze analytický a objektivní pozorovatel, nýbrž sám vstupuje do procesu definice toho, kdo a jak je nemocný. Podobně si můžeme představit literárního kritika, který svou povahou, znalostmi, ale i vkusem si vybírá, na co se v dané knize, básni nebo románu zaměří. Analogie to není přesná, protože psychiatrie má statisticky a vědecky podložené tabulky a metody, jak vyhodnotit stav pacienta, ale není možné od psychiatra očekávat, že jeho osobní a subjektivní hodnocení nevstupuje do zdánlivě objektivního procesu vyhodnocení duševní poruchy. Ostatně několik psychiatrů se často neshodne na jedné diagnóze, to by nám samo o sobě mělo naznačit, že psychiatrie rozhodně není exaktní věda; ale tou není ani medicína.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Právě tento neoprávněný punc exaktnosti Szasz na psychiatrii kritizuje. Jak autor píše: „žádná lidská aktivita není oprostěná od lidských hodnot“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-934-footnote-ref-1\" href=\"#post-934-footnote-1\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>. To by však znamenalo, že i medicína samotná je prosycena lidskými hodnotami, které do medicíny vnáší prvek osobního vkusu, úsudku, tedy subjektivity. Toho si je vědom i autor, proto musí argumentovat, že sice i medicína je svázána s etickými a subjektivními hodnoceními, ale psychiatrie mnohem více\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-934-footnote-ref-2\" href=\"#post-934-footnote-2\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Etický přístup a problém komunikace\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Asi nejvíce kontroverzní moment v eseji nacházíme v pasážích, kde se Szasz snaží redukovat všechny duševní problémy, které není možné identifikovat jako fyziochemické (tedy problémy mozku), na problémy v komunikaci – v tom, jak člověk mluví, co vyjadřuje, jak reaguje. Když psychiatr nerozumí něčí řeči nebo ji považuje za „nevhodnou“, označí to za „abnormální“, a psychiatři to lékařsky kodifikují jako „symptom“ nějaké nemoci. Szasz píše:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„mental illnesses are in fact communications expressing unacceptable ideas, often framed, moreover, in an unusual idiom.“\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Jistě, v historii nacházíme mnoho příkladů, kdy vyjádření podivných názorů bylo považováno za projev duševní poruchy. Například v Sovětském svazu se mnoho lidí ocitlo nejen ve vězení, ale také na psychiatrických klinikách jen proto, že měli odvahu vyjádřit politicky nekorektní názory. Vzpomeňme si na 1984 od George Orwella, v němž hlavní postava Winston Smith je poslán do Místnosti 101 na mučení a převýchovu kvůli svým názorům. Psychiatrie z tohoto cynického pohledu může být chápána jako nástroj společenské kontroly – podobně jako thoughtcrime v Orwellově románu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ale je možné všechny podivné věci, které lidé vysloví, redukovat na to, že psychiatr vyhodnotí něco, co říkáme, za divné a nepřípustné? Vždyť abnormální jazykové projevy jsou legitimním symptomem závažného zdravotního problému. Různé léze na temporálním nebo frontálním laloku mohou způsobit bludy a halucinace. Szasz se tedy mýlí, když tvrdí, že tyto podivné názory a přesvědčení, že někdo je Napoleon nebo je perzekuován CIA, nemohou být způsobené a vysvětlené defektem nebo nemocí nervového systému.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-934-footnote-ref-3\" href=\"#post-934-footnote-3\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Najít příčinu nějakého bludu je komplexní úkol. Je o to složitější, pokud chceme být přesní.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na jednu stranu to, že psychiatr musí na základě své vlastní interpretace posoudit, že se s pacientem něco děje, protože pacient tvrdí nesmysly, je pravdivé tvrzení. Psychiatr by pak s pomocí snímků z magnetické rezonance a s vyjádřením neurologa prohlásil diagnózu, že příčinou bludu je léze na mozku. Na druhou stranu nám už psychiatrie nedokáže vysvětlit, proč se ta \u003Cem>konkrétní\u003C\u002Fem> léze na \u003Cem>konkrétním\u003C\u002Fem> místě projevuje tímto \u003Cem>konkrétním\u003C\u002Fem> způsobem. Jinak řečeno, proč se fyzická porucha mozku projevuje jako blud o perzekuci CIA a ne třeba perzekuce čínskou komunistickou stranou?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To je otázka, na kterou nemám odpověď. A pochybuji, že má na ní odpověď Szasz nebo psychiatrie samotná. Zdálo by se mi rozumné analyzovat anamnézu takového pacienta a zjistit, zda a jak se zajímal o CIA nebo americkou politiku a historii. Dokážu si představit, že ale existují případy, kdy například radikální ateista najednou spatřil panenku Marii nebo Ježíše, přestože intelektem a názory byl přesvědčen o pravém opaku. Co pak s takovým člověkem? Můžeme jeho bludy (předpokládejme, že se jedná o bludy a ne pravé zjevení) chápat tak, že jsou založené na jeho znalostech a zájmech? A i kdyby tomu tak bylo, \u003Cem>zdá se mi, že v následujících 20–30 letech\u003C\u002Fem> budeme někdy schopni vysvětlit na fyziochemické úrovni kauzální vztah léze a vizuálně-auditorního obsahu bludu. Možná budeme schopni najít více asociací, ale najít asociaci neboli neurální korelát obsahu bludu neznamená vysvětlit příčinu vědecky – ve formě mechanistického modelu příčin, kde krok za krokem dokážeme vysvětlit příčinu a predikovat to, co a kde způsobí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz zároveň ignoruje problémy, které dnes řadíme do duševních problémů a jsou vyvolány pouze v konkrétních případech u konkrétních lidí. Většinou v nějakém extrémně vypjatém momentu života. Například různé úzkostlivé poruchy nebo mánie (trichotillománie, kleptománie apod.) jsou vyvolány ve stresové situaci. Stres není jejich skutečnou příčinou (a na základě předchozího odstavce to může být velmi filosofická otázka), hovoříme o existujících predispozicích. Avšak bez konkrétního spouštěče by se predispozice nikdy nemusela projevit. Jaký je toto problém? Čistě mozku? Čistě společenský? Čistě osobnostní? Zdá se, že někde mezi, a proto zase jít druhou stranou, a redukovat všechny duševní poruchy na problémy mozku se mi jeví jako chyba. Úzkost vyvolanou vnějším spouštěčem nikdy nenajdeme v samotném mozku. Je to duševní problém, který je emergujícím projevem v chování na základě interakce genů, osobnostního nastavení daného člověka (úzkostlivá povaha) a společenských vlivů (např. příprava na zkoušku). V tomto případě se Szasz nemůže opírat o redukci „směrem dolů“ k mozku, ani o redukci „směrem nahoru“, tedy k čistě osobnostnímu nastavení člověka a vlivům společnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Takže ano, Szasz má pravdu v tom, že psychiatrie užívá do jisté, a pro Szasze příliš velké míry subjektivní metody pro vyhodnocení toho, zda je pacient duševně nemocný. Tato hodnocení jsou nutně podmíněna sociálně, kulturně, právně, jinými slovy do zdánlivě exaktního hodnocení odborníka s titulem z medicíny se vplíží hodnotové soudy, a tudíž etické soudy. A ano, dopátrat se konkrétní příčiny bludných přesvědčení může být vědecky i filosoficky nemožný úkol. Přesto autorův názor, že bludy nemohou být způsobeny problémy na mozku, je z největší pravděpodobnosti nesprávný.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Problémy žití a psychoterapeutický přístup\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Kde s autorem souhlasím je názor, že určitá podmnožina problémů, které jsou dnes označovány za duševní poruchy, lze zařadit do existenciální kategorie, jak se vyrovnat se základní otázkou života: jak žít. Tento typ problémů nazývám psychoterapeutickým přístupem k problémům žití proto, že chápu Szaszův argument tak, že určitá forma psychoterapie nebo „koučingu“ jsou správné metody pro léčení těchto existenciálních problémů, které medicína nesprávně, podle Szasze, si dovoluje nazývat duševními poruchami.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Psychoterapeutický přístup se podle mě orientuje na podobná témata, která nacházíme v existenciálně laděné psychoterapii, jejíž kořeny sahají k fenomenologii vycházející z díla německého filosofa Martina Heideggera. Heidegger a další se zabývali myšlenkou, že základem naší lidské existence je fakt, že jsme do světa \u003Cem>vrženi:\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Κ ‚bytí ve světě* však patří, že – sobě samé- mu vydáno -je vždy již vrženo \u003Cem>do určitého světa\u003C\u002Fem>”\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(Bytí a čas, §41. Bytí pobytu jako starost, s. 221)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Tato Vrženost (ang. Throwness, něm. Geworfenheit) označuje danost naší existence. Ocitli jsme se ve světě, bez našeho přičinění, a patříme do určité kultury, vztahů a dějinných okamžiků. Francouz Merleau-Ponty by dodal, že máme i určité tělesné dispozice, které formují náš vztah k druhým lidem a ke světu obecně. Jinak řečeno, rodíme se do života, který jsme si nezvolili, a musíme v něm nějak existovat. Čím složitější společnost, ve které žijeme, tím více různorodých problémů musíme řešit. Někteří se vypořádávají se životem lépe, někteří hůře. Někteří začínají od sebe, druzí vidí primární problémy ve společenských strukturách a politických proměnných, které jsme taktéž zdědili.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz se považuje za radikálního individualistu. Anebo aspoň tak se mi jeví. Protože jeho psychoterapeutickým přístupem k řešení existenciálních problémů je radikální zodpovědnost za sebe sama založená, slovy autora, na racionálním porozumění vlastní situace a následování vhodných kroků založených na tomto porozumění. Szasz věří, že veškeré řešení našich problémů máme na dosah ruky a pouze naše individuální zodpovědnost za naše činy povede k řešení našich existenciálních problémů a našich pseudo duševních poruch.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz zcela odmítá vidět původ komplexity a obtížnosti našich životů na vyšších strukturách, například právě politické a společenské struktury. Ve svém článku ale nevysvětluje, proč tyto vyšší struktury ignoruje.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Autor sice explicitně odmítá, že by zakládal nějakou psychoterapeutickou školu. Přesto nabízí konkrétní recept pro lepší duševní zdraví. \u003Cem>Problémem je podle něj volba\u003C\u002Fem>. A jaké volby podnikáme během našeho života ovlivňují naše duševní zdraví. Pokud volíme \u003Cem>dobře\u003C\u002Fem>, jsme lépe připraveni se vypořádat se složitostí našich životů. Co znamená dobře? Jak už bylo řečeno, naše volby musí být založené na racionálním přístupu a musíme mít co nejlepší porozumění naší životní situaci, protože právě tehdy budeme s to činit ne náhodné, ale racionální volby, které by snad měly vést k lepšímu životu a duševní pohodě. Naše duševní zdraví je přímo úměrné kvalitě našich životních voleb, a jak racionální tyto volby děláme.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Shrnutí\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Thomas Szasz ve svém vlivném článku The Myth of Mental illness z roku 1960 tvrdí, že duševní poruchy jsou mýtem a jako takové neexistují. Duševní poruchy totiž můžeme buďto redukovat na fyziochemické problémy v mozku (a tím jsou tedy problémy mozku), anebo se jedná o pseudo duševní poruchy, které jsou spíše problémy žití, neboli vyrovnávání se s komplexitou života.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tyto pseudo duševní poruchy dál autor analyzuje dvěma přístupy, které nazývám \u003Cem>etický\u003C\u002Fem> a \u003Cem>psychoterapeutický\u003C\u002Fem>. První z nich poukazuje na etický a hodnotově relativizující rozměr práce psychiatrů, kde psychiatrův světonázor, kulturní pozadí a subjektivní dojmy často rozhodují o tom, zda daná slovní promluva bude vyhodnocena jako duševní porucha, anebo nikoli. Autor tímto poukazuje na to, že medicína obecně a psychiatrie konkrétně nejsou hodnotově neutrální exaktní vědy, nýbrž jsou nevyhnutelně odkázané na subjektivní soudy psychiatrů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Psychoterapeutickým přístupem myslím typ kritiky oboru psychiatrie, kde autor duševní poruchy vidí jako existenciální problémy žití ve společnosti. Autor sice explicitně odmítá, že by chtěl vytvořit novou školu psychoterapie, přesto nabízí analýzu existenciálních problémů a možnou nápravu, která dle mého názoru představuje formu psychoterapeutické analýzy a intervence. Konkrétně si autor myslí, že lidé mohou omezit duševní problémy způsobené komplexitou života, pokud budou činit racionální životní volby založené na porozumění své životní situace. Autor klade vinu duševních problémů na špatných individuálních rozhodnutích jedince. Tento radikální individualismus ignoruje případné vlivy vyšších struktur – společnost, politické zřízení, historické souvislosti apod. Podle autora je naše duševní zdraví přímo úměrné kvalitě našich životních voleb, a jak racionální tyto volby děláme. Szaszova kritika tak zůstává výzvou k reflexi samotných základů psychiatrie – tedy k otázce, zda „duševní nemoc“ označuje skutečnou entitu, nebo spíše soubor našich kulturních soudů o tom, jak by měl člověk žít. A pokud přijmeme existenci duševní poruchy, pro filosofii psychiatrie je plodnou otázkou, kde přesně hledat její příčiny.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Filosofie psychiatrie\u003C\u002Fstrong> — třídílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F\">Michel Foucault a otázka konceptu „nebezpečného jedince“ v psychiatrii 19. století\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Jsou duševní poruchy reálné? Thomas Szasz si myslí, že nikoli\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fboorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc\u002F\">Boorse, Christopher – Co je zdraví a co je nemoc?\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-934-footnote-1\">„no human activity is devoid of human value“, s. 115 \u003Ca href=\"#post-934-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-934-footnote-2\">s. 116 \u003Ca href=\"#post-934-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-934-footnote-3\">„On the other hand, a person’s belief–whether this be a belief in Christianity, in Communism, or in the idea that his internal organs are „rotting“ and that his body is, in fact, already „dead“–cannot be explained by a defect or disease of the nervous system.“, s. 113 \u003Ca href=\"#post-934-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Intro „Cílem této eseje je položit otázku, zda skutečně existuje něco, čemu říkáme duševní porucha – a ukázat, že nikoli.“ Takto začíná svou esej radikální americký psychiatr Thomas Szasz, který byl přesvědčen, že duševní poruchy neexistují. Pokud psychiatr útočí na vlastní obor, musí mít k tomu dobrý důvod, a především podložené argumenty. Ty pak o […]\u003C\u002Fp>\n",1,935,"open","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34],9,8,21,[36,14,37,38,39,40,41,42,43,44,45],"post-934","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-article","tag-phenomenology","tag-philosophy","tag-psychiatrie",{"self":47,"collection":53,"about":56,"author":59,"replies":63,"version-history":66,"predecessor-version":70,"wp:featuredmedia":74,"wp:attachment":77,"wp:term":80,"curies":87},[48],{"href":49,"targetHints":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F934",{"allow":51},[52],"GET",[54],{"href":55},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[57],{"href":58},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[60],{"embeddable":61,"href":62},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[64],{"embeddable":61,"href":65},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=934",[67],{"count":68,"href":69},11,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F934\u002Frevisions",[71],{"id":72,"href":73},952,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F934\u002Frevisions\u002F952",[75],{"embeddable":61,"href":76},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia\u002F935",[78],{"href":79},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=934",[81,84],{"taxonomy":82,"embeddable":61,"href":83},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=934",{"taxonomy":85,"embeddable":61,"href":86},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=934",[88],{"name":89,"href":90,"templated":61},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":92,"wp:featuredmedia":109,"wp:term":151},[93],{"id":23,"name":94,"url":95,"description":26,"link":96,"slug":94,"avatar_urls":97,"_links":101},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":98,"48":99,"96":100},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":102,"collection":106},[103],{"href":62,"targetHints":104},{"allow":105},[52],[107],{"href":108},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[110],{"id":24,"date":111,"slug":112,"type":113,"link":114,"title":115,"author":23,"featured_media":117,"caption":118,"alt_text":26,"media_type":119,"mime_type":120,"media_details":121,"source_url":130,"_links":131},"2025-10-28T19:23:58","image-1","attachment","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fjsou-dusevni-poruchy-realne-thomas-szasz-si-mysli-ze-nikoli\u002Fimage-1\u002F",{"rendered":116},"thomas szasz – myth of mental illness",0,{"rendered":26},"image","image\u002Fpng",{"width":122,"height":123,"file":124,"filesize":125,"sizes":126,"image_meta":127},1404,833,"2025\u002F10\u002FImage-1.png",1203751,{},{"aperture":128,"credit":26,"camera":26,"caption":26,"created_timestamp":128,"copyright":26,"focal_length":128,"iso":128,"shutter_speed":128,"title":26,"orientation":128,"keywords":129},"0",[],"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2025\u002F10\u002FImage-1.png",{"self":132,"collection":136,"about":139,"author":142,"replies":144,"wp:attached-to":147,"curies":149},[133],{"href":76,"targetHints":134},{"allow":135},[52],[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fattachment",[143],{"embeddable":61,"href":62},[145],{"embeddable":61,"href":146},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=935",[148],{"embeddable":61,"post_type":14,"id":5,"href":49},[150],{"name":89,"href":90,"templated":61},[152,173],[153],{"id":30,"link":154,"name":155,"slug":155,"taxonomy":82,"_links":156},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":157,"collection":162,"about":165,"wp:post_type":168,"curies":171},[158],{"href":159,"targetHints":160},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":161},[52],[163],{"href":164},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[166],{"href":167},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[169],{"href":170},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[172],{"name":89,"href":90,"templated":61},[174,194,212],{"id":32,"link":175,"name":176,"slug":176,"taxonomy":85,"_links":177},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphenomenology\u002F","phenomenology",{"self":178,"collection":183,"about":186,"wp:post_type":189,"curies":192},[179],{"href":180,"targetHints":181},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F9",{"allow":182},[52],[184],{"href":185},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[187],{"href":188},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[190],{"href":191},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=9",[193],{"name":89,"href":90,"templated":61},{"id":33,"link":195,"name":196,"slug":196,"taxonomy":85,"_links":197},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":198,"collection":203,"about":205,"wp:post_type":207,"curies":210},[199],{"href":200,"targetHints":201},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":202},[52],[204],{"href":185},[206],{"href":188},[208],{"href":209},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[211],{"name":89,"href":90,"templated":61},{"id":34,"link":213,"name":214,"slug":214,"taxonomy":85,"_links":215},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpsychiatrie\u002F","psychiatrie",{"self":216,"collection":221,"about":223,"wp:post_type":225,"curies":228},[217],{"href":218,"targetHints":219},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F21",{"allow":220},[52],[222],{"href":185},[224],{"href":188},[226],{"href":227},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=21",[229],{"name":89,"href":90,"templated":61},[231,232,233],{"id":32,"name":176,"slug":176,"taxonomy":85,"link":175},{"id":33,"name":196,"slug":196,"taxonomy":85,"link":195},{"id":34,"name":214,"slug":214,"taxonomy":85,"link":213},{"en":235,"es":239,"fr":243},{"title":236,"slug":237,"description":238},"Are Mental Disorders Real? Thomas Szasz Thinks They Are Not","are-mental-disorders-real-thomas-szasz-thinks-they-are-not","Thomas Szasz argued that mental illness is a myth. A reading of his essay: what he gets right about values in psychiatry, and where he is wrong about the brain.",{"title":240,"slug":241,"description":242},"¿Son reales los trastornos mentales? Thomas Szasz cree que no","son-reales-los-trastornos-mentales-thomas-szasz-cree-que-no","Thomas Szasz sostuvo que la enfermedad mental es un mito. Una lectura de su ensayo: en qué acierta sobre los valores en la psiquiatría y en qué se equivoca sobre el cerebro.",{"title":244,"slug":245,"description":246},"Les troubles mentaux sont-ils réels ? Thomas Szasz pense que non","les-troubles-mentaux-sont-ils-reels-thomas-szasz-pense-que-non","Thomas Szasz soutenait que la maladie mentale est un mythe. Une lecture de son essai : où il voit juste sur les valeurs en psychiatrie et où il se trompe sur le cerveau.","\u003Ch2>Introduction\u003C\u002Fh2>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>« Le but de cet essai est de poser la question de savoir s’il existe réellement quelque chose que nous appelons trouble mental – et de montrer que non. »\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>C’est ainsi que le radical psychiatre américain Thomas Szasz, convaincu que les troubles mentaux n’existent pas, commence son essai. Si un psychiatre attaque sa propre discipline, il doit avoir pour cela une bonne raison et, surtout, des arguments étayés. Il les a développés un an après la publication de son essai, dans un livre portant le même titre. Que cherche donc l’auteur et quelles raisons avance-t-il pour rejeter la conception du trouble mental de son époque ? Trouve-t-on dans l’essai quelque chose de pertinent aussi pour la philosophie et la psychiatrie d’aujourd’hui ?\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>L’ontologie du trouble mental\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Un trouble mental n’est pas une chose physique que nous pourrions toucher. Nulle part dans le corps humain nous ne trouverons de trouble mental. La notion de « trouble mental » est un concept théorique, quelle que soit la position et la philosophie que nous défendons. Et comme tous les concepts théoriques, il est abstrait et n’existe que dans notre esprit, dans notre langage. L’abstraction est l’une des fonctions du langage naturel qui nous aident à parler de choses complexes. Les disciplines scientifiques sont pleines de concepts théoriques dépourvus d’existence physique. Les notions physiques d’éther, de trou noir, de quarks ou de boson de Higgs n’étaient jusqu’à récemment que des constructions théoriques. Elles n’existaient que comme prédictions d’une théorie physique. Leur existence n’a été vérifiée empiriquement que bien plus tard. Dans le cas de l’éther, il s’est cependant avéré que ce qui était tenu pour une entité physique réelle n’existe pas. Aujourd’hui, des notions comme l’énergie noire ou la matière noire font toujours partie des concepts théoriques qui nous aident à mieux comprendre la complexité et le fonctionnement de l’univers ; elles ont une force \u003Cem>explicative\u003C\u002Fem>, mais nous ne pouvons être sûrs qu’elles existent réellement en tant qu’entités physiques du monde, ni même que nous serons un jour capables, au moins en théorie, de les observer.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Les concepts théoriques n’ont rien de mauvais en eux-mêmes ; la science ne peut s’en passer. Le problème commence lorsque nous nous mettons à comprendre quelque chose de théorique comme ayant par lui-même une influence et un effet sur le monde physique. Nous confondons alors une étiquette linguistique inventée (label), qui est un raccourci utile dans notre discours, avec quelque chose qui posséderait la force causale d’influencer, par exemple, la santé et le comportement d’une personne. Ce processus, par lequel on attribue à des choses abstraites et théoriques une existence physique, matérielle, s’appelle la \u003Cem>réification\u003C\u002Fem> (res = chose, facere = faire, littéralement = faire-chose, plus simplement = chosification)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Même s’il ne l’a pas lui-même nommé ainsi directement, Szasz pense que le « trouble mental » appartient précisément à la catégorie de ces choses réifiées, où nous commençons à attribuer à des idées abstraites une vérité objective, une existence et une influence causale sur les événements. Szasz conteste l’existence physique, matérielle de ce qu’on appelle « trouble mental ». Il affirme que cette notion a déjà épuisé son utilité et qu’elle n’est rien d’autre qu’un mythe bien ancré, de même que – argumente l’auteur en tant que matérialiste athée – on attribuait autrefois, en médecine et dans la société, une influence causale aux divinités ou aux sorcières.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dans son article, Thomas Szasz remet en question tout ce que l’on pensait alors, et ce que nous pensons encore aujourd’hui, des troubles mentaux. L’auteur sait qu’il va à contre-courant de la pensée de son temps, et c’est pourquoi il commence sa critique par une analyse de ce que la littérature psychiatrique entend au juste lorsqu’elle parle de trouble mental. Il commence par le fait que certains autres auteurs réduisent le trouble mental aux manifestations d’une maladie physique du cerveau.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Le trouble mental comme maladie du cerveau\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>L’auteur ne conteste pas qu’il existe divers troubles ayant une influence sur la pensée et le comportement. Par exemple, la syphilis ou une intoxication affectent notre cerveau, et une telle atteinte a des conséquences sur l’état mental de l’individu. Szasz renvoie aux spécialistes de l’époque qui considéraient tous les troubles mentaux comme des troubles de ce type. Selon ces spécialistes, il ne s’agit cependant pas, à strictement parler, de troubles mentaux, mais bien de troubles du cerveau. Et tous ces troubles peuvent, ou pourront bientôt, être réduits à des processus physiques et chimiques dans le corps. Si nous adhérons à une telle vision, il semble que nous n’ayons pas besoin d’une notion distincte de « trouble mental ». Quoi que soit le trouble mental, nous trouverons sa cause dans les processus physico-chimiques du cerveau, et il est donc logique de cesser de parler d’un tel problème comme d’un problème mental, car cela ne fait que masquer la nature réelle du problème et provoque un chaos conceptuel. Nous devrions au contraire toujours parler d’un problème du cerveau.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz, cependant, \u003Cem>n’est pas d’accord\u003C\u002Fem> avec une telle interprétation. Selon lui, il existe une catégorie particulière de troubles mentaux qui procède de ce qu’on appelle les « problèmes de la vie » (problems in living) – besoins personnels, motivations, opinions, aspirations, valeurs, etc. –, qu’on ne peut ni réduire à des processus chimiques, ni localiser dans une partie quelconque du cerveau. Si des gens croient à des absurdités, à des choses qui n’existent pas, ou s’ils ont des intérêts anormaux et pathologiques, nous n’en trouverons pas, selon Szasz, les causes dans le cerveau. [L’auteur se trompe ici, mais nous y reviendrons.]\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Alors que certains auteurs réduiraient les troubles mentaux à des processus physico-chimiques, Szasz se range selon moi à l’autre extrémité du spectre imaginaire et réduit tous les troubles mentaux à des problèmes que l’on peut résoudre par une intervention psychothérapeutique. Mais voyons d’abord ce que Szasz entend au juste par ces problèmes de la vie.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Le trouble mental comme étiquette pour les problèmes de la vie\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Szasz compte parmi les principales erreurs de la pensée sociale contemporaine le fait que nous pensons que la vie est, au fond, harmonieuse, simple et sans problème. Lorsque nous nous heurtons à des difficultés et à des complications auxquelles nous ne parvenons pas à faire face, c’est quelque chose d’anormal et nous avons besoin d’une intervention médicale psychiatrique. On pourrait croire que Szasz va prendre une direction existentielle et parler de la vie comme d’un problème existentiel, dont les difficultés font partie intégrante de notre existence humaine. Oui et non. Szasz décrit indirectement deux types d’approche des troubles mentaux, que j’appelle \u003Cem>éthique\u003C\u002Fem> et \u003Cem>psychothérapeutique\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>L’approche éthique\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>L’approche éthique se rapproche de la critique sociologique de la psychiatrie à la Michel Foucault (voir par exemple mon article \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F\">Michel Foucault et la question du concept d’« individu dangereux » dans la psychiatrie du XIXe siècle\u003C\u002Fa>), où figurent des thèmes comme le pouvoir, la relativisation des valeurs, la subjectivité du jugement sur qui et ce qui est malade, et le rôle du psychiatre comme celui qui surveille, au nom du pouvoir d’État, les individus anormaux et accomplit une sorte d’épuration hygiénique de la société.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’approche de Szasz, qui m’apparaît donc comme \u003Cem>problématisant le plan éthique de la psychiatrie\u003C\u002Fem>, critique le présupposé fondamental sur lequel la société est réglée. À savoir que la vie, dans des circonstances normales, est harmonieuse, et que la société comprend tout écart comme une déviation par rapport à une norme. Et cette déviation doit être résolue, éliminée et, idéalement, prévenue à l’avenir, afin qu’elle ne menace pas la majorité « normale » de la population. Mais qui définit ce qui est normal et quelles normes il faudrait suivre ? Dans la plupart des cas, c’est précisément la personne du psychiatre qui, à travers sa socialisation dans la société donnée, doit interpréter ce qui apparaît comme anormal dans les propos de l’individu concerné.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Le psychiatre est, selon Szasz, un expert désigné par la société qui évalue l’anormalité du comportement, des opinions, des pensées du patient. Le psychiatre devient critique et interprète du récit de vie et des propos du patient potentiel. Le psychiatre ne le fait pas en partant de zéro. Il \u003Cem>interprète\u003C\u002Fem> inévitablement le comportement du patient à partir de son expérience de vie dans un contexte social et culturel très spécifique, et à partir de sa vision du monde, de ce qu’il considère comme la réalité, la norme, le standard.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dans l’article, nous trouvons un terme intéressant, celui d’observateur-participant (angl. participant observer), par lequel il décrit le fait que le psychiatre n’est pas seulement un observateur analytique et objectif, mais qu’il entre lui-même dans le processus de définition de qui est malade et de quelle manière. On peut se représenter de même un critique littéraire qui, par son tempérament, ses connaissances, mais aussi son goût, choisit ce sur quoi il se concentrera dans un livre, un poème ou un roman donné. L’analogie n’est pas exacte, car la psychiatrie dispose de tables et de méthodes statistiquement et scientifiquement fondées pour évaluer l’état du patient, mais on ne peut attendre du psychiatre que son jugement personnel et subjectif n’entre pas dans le processus apparemment objectif d’évaluation du trouble mental. D’ailleurs, plusieurs psychiatres tombent souvent en désaccord sur un même diagnostic, ce qui devrait à lui seul nous indiquer que la psychiatrie n’est assurément pas une science exacte ; mais la médecine ne l’est pas non plus.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>C’est précisément ce cachet d’exactitude injustifié que Szasz reproche à la psychiatrie. Comme l’écrit l’auteur : « aucune activité humaine n’est dépourvue de valeurs humaines »\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-934-footnote-ref-1\" href=\"#post-934-footnote-1\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>. Cela signifierait cependant que la médecine elle-même est imprégnée de valeurs humaines, qui introduisent dans la médecine un élément de goût personnel, de jugement, donc de subjectivité. L’auteur en est conscient, et c’est pourquoi il doit soutenir que, si la médecine est elle aussi liée à des jugements éthiques et subjectifs, la psychiatrie l’est beaucoup plus\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-934-footnote-ref-2\" href=\"#post-934-footnote-2\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>L’approche éthique et le problème de la communication\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Le moment le plus controversé de l’essai se trouve sans doute dans les passages où Szasz s’efforce de réduire tous les problèmes mentaux qu’il n’est pas possible d’identifier comme physico-chimiques (c’est-à-dire comme problèmes du cerveau) à des problèmes de communication – à la manière dont une personne parle, à ce qu’elle exprime, à sa façon de réagir. Lorsqu’un psychiatre ne comprend pas le discours de quelqu’un ou le juge « inapproprié », il le qualifie d’« anormal », et les psychiatres le codifient médicalement comme le « symptôme » d’une maladie. Szasz écrit :\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>« mental illnesses are in fact communications expressing unacceptable ideas, often framed, moreover, in an unusual idiom. »\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Certes, l’histoire nous offre de nombreux exemples où l’expression d’opinions étranges a été considérée comme la manifestation d’un trouble mental. En Union soviétique, par exemple, beaucoup de gens se sont retrouvés non seulement en prison, mais aussi dans des cliniques psychiatriques, simplement parce qu’ils avaient eu le courage d’exprimer des opinions politiquement incorrectes. Souvenons-nous de 1984 de George Orwell, où le personnage principal, Winston Smith, est envoyé dans la salle 101 pour y être torturé et rééduqué à cause de ses opinions. De ce point de vue cynique, la psychiatrie peut être comprise comme un instrument de contrôle social – à la manière du thoughtcrime dans le roman d’Orwell.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mais peut-on réduire toutes les choses étranges que disent les gens au fait qu’un psychiatre juge bizarre et inadmissible quelque chose de ce que nous disons ? Les manifestations langagières anormales sont pourtant un symptôme légitime d’un problème de santé grave. Diverses lésions du lobe temporal ou frontal peuvent provoquer des délires et des hallucinations. Szasz se trompe donc lorsqu’il affirme que ces opinions et croyances étranges, comme le fait de se croire Napoléon ou persécuté par la CIA, ne peuvent pas être causées ni expliquées par un défaut ou une maladie du système nerveux.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-934-footnote-ref-3\" href=\"#post-934-footnote-3\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Trouver la cause d’un délire est une tâche complexe. Elle l’est d’autant plus si nous voulons être précis.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>D’un côté, il est vrai que le psychiatre doit, sur la base de sa propre interprétation, juger qu’il se passe quelque chose chez le patient parce que celui-ci affirme des absurdités. Le psychiatre, à l’aide d’images d’imagerie par résonance magnétique et de l’avis d’un neurologue, poserait alors le diagnostic selon lequel la cause du délire est une lésion cérébrale. D’un autre côté, la psychiatrie n’est déjà plus en mesure de nous expliquer pourquoi cette lésion \u003Cem>concrète\u003C\u002Fem>, à cet endroit \u003Cem>concret\u003C\u002Fem>, se manifeste de cette manière \u003Cem>concrète\u003C\u002Fem>. Autrement dit, pourquoi le trouble physique du cerveau se manifeste-t-il sous la forme d’un délire de persécution par la CIA et non, par exemple, d’une persécution par le Parti communiste chinois ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>C’est une question à laquelle je n’ai pas de réponse. Et je doute que Szasz ou la psychiatrie elle-même en aient une. Il me semblerait raisonnable d’analyser l’anamnèse d’un tel patient et d’établir si et comment il s’intéressait à la CIA ou à la politique et à l’histoire américaines. Je peux cependant imaginer qu’il existe des cas où, par exemple, un athée radical a soudain vu la Vierge Marie ou Jésus, alors que par son intellect et ses opinions il était convaincu du contraire exact. Que faire alors d’une telle personne ? Pouvons-nous comprendre ses délires (supposons qu’il s’agit de délires et non d’une véritable apparition) comme fondés sur ses connaissances et ses intérêts ? Et même si c’était le cas, \u003Cem>il me semble que, dans les 20 à 30 prochaines années,\u003C\u002Fem> nous serons un jour capables d’expliquer au niveau physico-chimique la relation causale entre la lésion et le contenu visuel et auditif du délire. Nous serons peut-être capables de trouver davantage d’associations, mais trouver une association, autrement dit un corrélat neuronal du contenu du délire, ne signifie pas en expliquer scientifiquement la cause – sous la forme d’un modèle mécaniste des causes où nous pourrions, pas à pas, expliquer la cause et prédire ce qu’elle provoquera et où.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz ignore en même temps des problèmes que nous rangeons aujourd’hui parmi les problèmes mentaux et qui ne se déclenchent que dans des cas concrets, chez des personnes concrètes. Le plus souvent à un moment de la vie extrêmement tendu. Par exemple, divers troubles anxieux ou manies (trichotillomanie, kleptomanie, etc.) sont déclenchés dans une situation de stress. Le stress n’en est pas la cause véritable (et, au vu du paragraphe précédent, cela peut être une question très philosophique) ; nous parlons de prédispositions existantes. Mais sans déclencheur concret, la prédisposition pourrait ne jamais se manifester. De quel problème s’agit-il ? Purement cérébral ? Purement social ? Purement lié à la personnalité ? Il semble que ce soit quelque part entre les deux, et c’est pourquoi aller à nouveau dans l’autre sens et réduire tous les troubles mentaux à des problèmes du cerveau m’apparaît comme une erreur. L’anxiété déclenchée par un déclencheur extérieur, nous ne la trouverons jamais dans le cerveau lui-même. C’est un problème mental, une manifestation émergente dans le comportement, fondée sur l’interaction des gènes, de la disposition de la personnalité de la personne concernée (un tempérament anxieux) et des influences sociales (par exemple la préparation d’un examen). Dans ce cas, Szasz ne peut s’appuyer ni sur une réduction « vers le bas », vers le cerveau, ni sur une réduction « vers le haut », c’est-à-dire vers la seule disposition de la personnalité et les influences de la société.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Donc oui, Szasz a raison de dire que la psychiatrie emploie dans une certaine mesure – trop grande pour Szasz – des méthodes subjectives pour évaluer si le patient est mentalement malade. Ces évaluations sont nécessairement conditionnées socialement, culturellement, juridiquement ; autrement dit, dans l’évaluation apparemment exacte d’un spécialiste diplômé en médecine se glissent des jugements de valeur, et donc des jugements éthiques. Et oui, remonter à la cause concrète de croyances délirantes peut être une tâche scientifiquement et philosophiquement impossible. Néanmoins, l’opinion de l’auteur selon laquelle les délires ne peuvent pas être causés par des problèmes cérébraux est très probablement erronée.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Les problèmes de la vie et l’approche psychothérapeutique\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Là où je suis d’accord avec l’auteur, c’est sur l’idée qu’un certain sous-ensemble des problèmes qu’on qualifie aujourd’hui de troubles mentaux peut être rangé dans une catégorie existentielle : comment faire face à la question fondamentale de la vie, à savoir comment vivre. J’appelle ce type de problèmes l’approche psychothérapeutique des problèmes de la vie parce que je comprends l’argument de Szasz ainsi : une certaine forme de psychothérapie ou de « coaching » constitue la bonne méthode pour traiter ces problèmes existentiels que la médecine, à tort selon Szasz, se permet d’appeler troubles mentaux.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’approche psychothérapeutique s’oriente selon moi vers des thèmes semblables à ceux que l’on trouve dans la psychothérapie d’orientation existentielle, dont les racines remontent à la phénoménologie issue de l’œuvre du philosophe allemand Martin Heidegger. Heidegger et d’autres se sont penchés sur l’idée que le fondement de notre existence humaine est le fait que nous sommes, dans le monde, \u003Cem>jetés :\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>« Or il appartient à l’“être-au-monde” que – remis à lui-même – il soit toujours déjà jeté \u003Cem>dans un monde déterminé\u003C\u002Fem> »\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(Bytí a čas, §41. Bytí pobytu jako starost, p. 221)\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Cette Déréliction (angl. thrownness, all. Geworfenheit) désigne le caractère donné de notre existence. Nous nous sommes retrouvés dans le monde sans y être pour rien, et nous appartenons à une certaine culture, à certaines relations et à certains moments historiques. Le Français Merleau-Ponty ajouterait que nous avons aussi certaines dispositions corporelles qui façonnent notre rapport aux autres et au monde en général. Autrement dit, nous naissons dans une vie que nous n’avons pas choisie et nous devons y exister d’une manière ou d’une autre. Plus la société dans laquelle nous vivons est complexe, plus les problèmes que nous devons résoudre sont variés. Certains s’en sortent mieux avec la vie, d’autres moins bien. Certains commencent par eux-mêmes ; d’autres voient les problèmes premiers dans les structures sociales et les variables politiques, dont nous avons également hérité.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz se considère comme un individualiste radical. Ou du moins c’est ainsi qu’il m’apparaît. Car son approche psychothérapeutique de la résolution des problèmes existentiels est une responsabilité radicale envers soi-même, fondée, selon les mots de l’auteur, sur une compréhension rationnelle de sa propre situation et sur le suivi des démarches appropriées fondées sur cette compréhension. Szasz croit que nous avons toute la solution de nos problèmes à portée de main et que seule notre responsabilité individuelle pour nos actes mènera à la résolution de nos problèmes existentiels et de nos pseudo-troubles mentaux.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Szasz refuse catégoriquement de voir l’origine de la complexité et de la difficulté de nos vies dans des structures supérieures, par exemple justement les structures politiques et sociales. Dans son article, il n’explique cependant pas pourquoi il ignore ces structures supérieures.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’auteur refuse certes explicitement de fonder une quelconque école psychothérapeutique. Il propose néanmoins une recette concrète pour une meilleure santé mentale. \u003Cem>Le problème, selon lui, est le choix\u003C\u002Fem>. Et les choix que nous faisons au cours de notre vie influencent notre santé mentale. Si nous choisissons \u003Cem>bien\u003C\u002Fem>, nous sommes mieux préparés à faire face à la complexité de nos vies. Que signifie bien ? Comme on l’a déjà dit, nos choix doivent être fondés sur une approche rationnelle et nous devons avoir la meilleure compréhension possible de notre situation de vie, car c’est précisément alors que nous serons à même de faire non pas des choix aléatoires, mais des choix rationnels, qui devraient peut-être mener à une vie meilleure et au bien-être mental. Notre santé mentale est directement proportionnelle à la qualité de nos choix de vie et à la rationalité avec laquelle nous faisons ces choix.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Résumé\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Dans son article influent The Myth of Mental illness, paru en 1960, Thomas Szasz affirme que les troubles mentaux sont un mythe et qu’en tant que tels ils n’existent pas. En effet, ou bien nous pouvons réduire les troubles mentaux à des problèmes physico-chimiques du cerveau (et ce sont donc des problèmes du cerveau), ou bien il s’agit de pseudo-troubles mentaux, qui sont plutôt des problèmes de la vie, c’est-à-dire la manière de faire face à la complexité de la vie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’auteur analyse ensuite ces pseudo-troubles mentaux selon deux approches, que j’appelle \u003Cem>éthique\u003C\u002Fem> et \u003Cem>psychothérapeutique\u003C\u002Fem>. La première met en évidence la dimension éthique et relativisant les valeurs du travail des psychiatres, où la vision du monde du psychiatre, son arrière-plan culturel et ses impressions subjectives décident souvent si un énoncé verbal donné sera évalué comme un trouble mental ou non. L’auteur montre par là que la médecine en général, et la psychiatrie en particulier, ne sont pas des sciences exactes neutres en valeurs, mais qu’elles dépendent inévitablement des jugements subjectifs des psychiatres.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Par approche psychothérapeutique, j’entends un type de critique de la psychiatrie où l’auteur voit les troubles mentaux comme des problèmes existentiels de la vie en société. L’auteur refuse certes explicitement de vouloir créer une nouvelle école de psychothérapie ; il propose néanmoins une analyse des problèmes existentiels et un remède possible qui représente, à mon avis, une forme d’analyse et d’intervention psychothérapeutiques. Concrètement, l’auteur pense que les gens peuvent limiter les problèmes mentaux causés par la complexité de la vie s’ils font des choix de vie rationnels fondés sur la compréhension de leur situation de vie. L’auteur impute la faute des problèmes mentaux aux mauvaises décisions individuelles de la personne. Cet individualisme radical ignore les éventuelles influences de structures supérieures – la société, le régime politique, le contexte historique, etc. Selon l’auteur, notre santé mentale est directement proportionnelle à la qualité de nos choix de vie et à la rationalité avec laquelle nous faisons ces choix. La critique de Szasz reste ainsi une invitation à réfléchir sur les fondements mêmes de la psychiatrie – c’est-à-dire à la question de savoir si la « maladie mentale » désigne une entité réelle, ou plutôt un ensemble de nos jugements culturels sur la manière dont l’homme devrait vivre. Et si nous admettons l’existence du trouble mental, la question de savoir où précisément chercher ses causes est une question féconde pour la philosophie de la psychiatrie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Philosophie de la psychiatrie\u003C\u002Fstrong> — série en trois parties :\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fmichel-foucault-a-otazka-konceptu-nebezpecneho-jedince-v-psychiatrii-19-stoleti\u002F\">Michel Foucault et la question du concept d’« individu dangereux » dans la psychiatrie du XIXe siècle\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>Les troubles mentaux sont-ils réels ? Thomas Szasz pense que non\u003C\u002Fstrong> — vous êtes en train de le lire\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fboorse-christopher-co-je-zdravi-a-co-je-nemoc\u002F\">Boorse, Christopher – Qu’est-ce que la santé et qu’est-ce que la maladie ?\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-934-footnote-1\">« no human activity is devoid of human value », p. 115 \u003Ca href=\"#post-934-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-934-footnote-2\">p. 116 \u003Ca href=\"#post-934-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-934-footnote-3\">« On the other hand, a person’s belief–whether this be a belief in Christianity, in Communism, or in the idea that his internal organs are “rotting” and that his body is, in fact, already “dead”–cannot be explained by a defect or disease of the nervous system. », p. 113 \u003Ca href=\"#post-934-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>",1790905682029]