[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-fr-le-monde-des-medias-et-l-interface":3,"translation-fr-le-monde-des-medias-et-l-interface":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},577,"28. 02. 2018","2018-02-28T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fsvet-medii-a-interface","2025-07-05T13:37:26","2025-07-05T11:37:26","svet-medii-a-interface","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fsvet-medii-a-interface\u002F",{"rendered":17},"Svět médií a interface",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>(následující text je část mé diplomové práce)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mark Deuze ve své knize \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Media Life\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> používá termín “média” zaměnitelně s “informačními a komunikačními technologiemi”, kdy jeho definice pojímá “jakékoli systémy (symbolické nebo technologické), které umožňují, strukturují nebo umocňují mezilidskou komunikaci” (Deuze, 2015, s. 9). Tezí jeho knihy je silné tvrzení, že nežijeme vedle nebo pouze s technologiemi a médii, ale že \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">žijeme uvnitř médií\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Média jsou v dnešním Západním světě všudypřítomná a všeprostupující. Deuze nabádá, abychom akceptovali fakt, že naše společnost je plně mediatizovaná a začali chápat vztah člověka a technologií právě touto optikou. To ale znamená, že technologický a sociální determinismus nejsou vhodné nástroje, jak se na mediatizovanou společnost dívat, neboť implicitně předpokládají, že technologie stojí mimo společnosti a zcela determinuje její chod, jak to vidíme v případě technologického determinismu, respektive, že společnost má zcela pod kontrolou technologii a že nedochází ke zpětnému ovlivňování sociální sféry technologiemi, jak by tvrdil sociální a kulturní determinismus. Deuze poznamenává, že žádný ze zmíněných determinismů řádně neosvětluje skutečný vztah člověka a technologie, který se spíše než prvenstvím jednoho před druhým vyznačuje vzájemnou závislostí. Deuze s mnoha dalšími citovanými teoretiky se přiklání k neodlučnosti sociálního a technologického. Média jsou sociotechnickým tkanivem našich životů, které nelze odstranit a odolává všem shanám o svou likvidaci, jak komentuje Petříček, “jsme odsouzeni ke zprostředkovanosti” (Petříček, 2008, s. 13) Přijímání médií je usnadněno tím, že se nám postupně vytrácejí z našeho fenomenologického vnímání každodennosti. Stávají se pro nás neviditelnými a vždy po ruce, což je jeden z cílů přístupů všudypřítomné a ambientí výpočetní techniky, ale zároveň se tím prohlubuje naše nevědomost o tom, co s námi média dělají. Stávají se černou skříňkou, do které většina společnosti nevidí. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Uniká nám to, na co již upozorňoval Simondon se svým konceptem technicity: média jsou součástí rozsáhlé technologické infrastruktury další objektů a procesů, které nejsme s to vnímat. Podle čtení Flussera (Flusser, 2013) se vytváří nová nerovnost ve společnosti, která připomíná rozštěp mezi analfabetickou veřejností a intelektuální elitou ztělesněnou církví, která uměla číst dominantní kód tehdejší doby: abecedu. Především katolická církev a knežská gramotná elita se staly pro zbytek společnosti \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">médiem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> mezi Bohem a pozemským životem. Kněží vykládali svět a jejich interpretace světa ovlivnila životy mnoha lidí. Po matematizaci společnosti započatou Galileem a rozvedenou Descartesem, pro které svět byl velká kniha psaná jazykem matematiky, se postupně dominantním kódem stává právě matematika. Ti, kteří jí ovládají, jsou novými vykladači světa, protože disponují modely pro predikci a vysvětlení toho, jak svět funguje. Přestože Flusser nekomentoval rozmach sítě sítí internet, mým názorem je, že jeho myšlenky v době všudypřítomné výpočetní techniky, mobilních aplikací a debaty o tom, že programování by se mělo stát novým typem povinné gramotnosti, jsou stále, ne-li více platné. Lidé, kteří umí matematizovat a algoritmizovat přirodní i sociální svět, jsou novými médii a vykladači světa, nahrává jim v tom změna paradigmat, kdy jsme se od teologie přesunuli k scientismu a materialismu. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nelze však očekávat, že celá společnost se bude skládat pouze z vědců, matematiků či programátorů, jak si představoval například jeden z moderních praotců dystopického románu Yevgeny Zamyatin ve svém díle My. Věda i matematika se naučily zpřístupňovat své výsledky veřejnosti pomocí popularizačních článků a knihu. Jakou formu popularizace lze nalézt ve Světě médií? Kognitivní semiotik Göran Sonesson poznamenává podobně jako Mark Deuze, že dnešní běžný život je hluboce mediovaný neviditelnými médii, které “se ztrácejí v přirozených uživatelských rozhraních [interface]” a “vytrácejí [se] coby infrastruktury každodenních interakcí” (Deuze, 2015, s. 169). Zatímco sociologické studie vidí novomediální technologii optikou sociálně-kulturního determinismu jako produkt nebo rozšíření sociálních vazeb (Gane, 2006, s. 33), sociolog Nicholas Gane se v duchu této diplomové práce ptá, zdali v dnešní síťové, informační společnosti a plně mediatizované společnosti založené na rychlosti a distribuovaných vztazích napříč časoprostorem plní sociologie svou úlohu, pokud se zaměřuje pouze na lidské vztahy. Stejnou otázku si klade fenomenologicky orientovaný filosof komunikace Vilém Flusser ve svém díle \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Do univerza technických obrazů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Pro Flussera technické obrazy neodrážejí jako zrcadla nějakou již existující realitu, ale aktivně konstruují nové významy a realitu na “klamné povrchy”, která příjemcům navrhují způsob života. Tím se mění společenská struktura, kterou klasická sociologie vycházející od člověka nemůže podle Flussera vhodně postihnout, není platná pro společnost, v jejíž středu nestojí lidé, ale technické obrazy a vztahy mezi technických obrazem a člověkem, které se stávají “centrálním problémem každé budoucí kulturní kritiky a všechny ostatní problémy se musí uchopovat odtud” (Flusser, 2001, s. 51). Gane proto navrhuje, že by se sociologie pro porozumění dnešního Světa médií měla možná zaměřit na “[interface] mezi lidmi a technologiemi a […] na jeh[o] radikální transformativní sílu” (Gane, 2006, s. 32-33).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Shakespeare možná kdysi napsal, že celý svět je jeviště. Sociolog Erving Goffman souhlasil, když ve svém díle do češtiny přeloženém jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Všichni hrajeme divadlo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Goffman, 1999) koncipoval společnost prostřednictvím interagujících lidí-herců, kteří v zákulisí mohou mít různé persony, ale na veřejnost (jevišti) nastavují svou “fasádu” na základě toho, jaké signály chtějí v dané sociální situaci vysílat. Goffman píše, že fasáda je nutnou podmínkou započetní interakce, a jakmile jednou si pro dnaou sociální situaci člověk ustanoví fasádu, snaží se podstoupit takové akce, které jsou konzistentní s jeho fasádou; těm, které by jí ohrožovaly, se snaží vyhnout nebo jinak se vůči nim vymezit (Goffman, 2016). Fasáda se podle Goffmana “institucionalizuje do podoby abstraktního stereotypního očekávání, které vzbuzuje” (Goffman, 1999), což se analogicky podobá zažitým designovým vzorům, o kterých psal Christopher Alexander. Fasáda plní úkoly relevantní pro daný moment, zároveň ale postupně nabývá na významu a stabilitě a stává se “kolektivní reprezentací [a] plnoprávnou skutečností” (Goffman, 1999, s. 33). V době internetu věcí a všudypřítomné výpočetní techniky se podle teoretiků nových médií Boltera a Grusina ve svět transformuje spíše než na jeviště na jeden velký počítačový interface (Bolter a Grusin, 1999, s. 196). Koncept fasády je pro analýzu mezilidské komunikace stále v určité míře platný, avšak dvě nové změny se objevily \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">na scéně\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">: fasáda člověka je nyní mediována a ovlivňována technologií; za druhé se objevila nová fasáda v podobě \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">interface\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> technologií. Staré paradigma může přežít, nové je však potřeba. Jak psal Gane a Flusser, pro novomediální svět naplněný technologií je nutné zkoumat a porozumět světu “na rozhraní”, na styčném bodu mezi sociálním a technologickým, studovat reflexivní a projektující povrch i hloubku technicity sociotechnického interface.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>(následující text je část mé diplomové práce) Mark Deuze ve své knize Media Life používá termín “média” zaměnitelně s “informačními a komunikačními technologiemi”, kdy jeho definice pojímá “jakékoli systémy (symbolické nebo technologické), které umožňují, strukturují nebo umocňují mezilidskou komunikaci” (Deuze, 2015, s. 9). Tezí jeho knihy je silné tvrzení, že nežijeme vedle nebo pouze s […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-577","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F577",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=577",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F577\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},853,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F577\u002Frevisions\u002F853",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=577",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=577",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=577",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"The World of Media and the Interface","the-world-of-media-and-the-interface","An excerpt from my thesis on how we live inside media, drawing on Deuze, Flusser, Gane and Goffman, and on why the interface has become the new façade of society.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"El mundo de los medios y la interfaz","el-mundo-de-los-medios-y-la-interfaz","Un fragmento de mi tesis sobre cómo vivimos dentro de los medios, a partir de Deuze, Flusser, Gane y Goffman, y sobre por qué la interfaz se ha convertido en la nueva fachada de la sociedad.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Le monde des médias et l’interface","le-monde-des-medias-et-l-interface","Un extrait de mon mémoire sur le fait que nous vivons dans les médias, à partir de Deuze, Flusser, Gane et Goffman, et sur l’interface devenue la nouvelle façade de la société.","\u003Cp>(le texte qui suit est une partie de mon mémoire de master)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mark Deuze, dans son livre \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Media Life\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, emploie le terme « médias » de manière interchangeable avec « technologies de l’information et de la communication », sa définition englobant « tous les systèmes (symboliques ou technologiques) qui permettent, structurent ou amplifient la communication interhumaine » (Deuze, 2015, p. 9). La thèse de son livre est l’affirmation forte que nous ne vivons pas à côté des technologies et des médias, ni simplement avec eux, mais que \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">nous vivons à l’intérieur des médias\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Les médias sont, dans le monde occidental d’aujourd’hui, omniprésents et omnipénétrants. Deuze nous exhorte à accepter le fait que notre société est pleinement médiatisée et à commencer à comprendre la relation entre l’homme et les technologies précisément sous cet angle. Cela signifie toutefois que le déterminisme technologique et le déterminisme social ne sont pas des outils adéquats pour regarder la société médiatisée, car ils supposent implicitement que la technologie se tient en dehors de la société et en détermine entièrement le cours, comme nous le voyons dans le cas du déterminisme technologique, ou bien que la société a la technologie entièrement sous contrôle et que la sphère sociale ne subit en retour aucune influence des technologies, comme l’affirmerait le déterminisme social et culturel. Deuze remarque qu’aucun des déterminismes mentionnés n’éclaire correctement la relation réelle entre l’homme et la technologie, laquelle se caractérise moins par la primauté de l’un sur l’autre que par une dépendance mutuelle. Deuze, avec de nombreux autres théoriciens cités, penche pour l’inséparabilité du social et du technologique. Les médias sont le tissu sociotechnique de nos vies, qu’on ne peut pas retirer et qui résiste à tous les efforts pour le liquider ; comme le commente Petříček, « nous sommes condamnés à la médiation » (Petříček, 2008, p. 13). L’acceptation des médias est facilitée par le fait qu’ils disparaissent peu à peu de notre perception phénoménologique du quotidien. Ils deviennent pour nous invisibles et toujours à portée de main, ce qui est l’un des objectifs des approches de l’informatique omniprésente et ambiante, mais cela approfondit en même temps notre ignorance de ce que les médias font de nous. Ils deviennent une boîte noire dans laquelle la majeure partie de la société ne voit pas. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ce qui nous échappe, c’est ce que Simondon signalait déjà avec son concept de technicité : les médias font partie d’une vaste infrastructure technologique d’autres objets et processus que nous ne sommes pas en mesure de percevoir. Selon une lecture de Flusser (Flusser, 2013), une nouvelle inégalité se crée dans la société, qui rappelle la fracture entre un public analphabète et une élite intellectuelle incarnée par l’Église, laquelle savait lire le code dominant de l’époque : l’alphabet. C’est avant tout l’Église catholique et l’élite lettrée des prêtres qui sont devenues pour le reste de la société le \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">médium\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> entre Dieu et la vie terrestre. Les prêtres interprétaient le monde, et leur interprétation du monde a influencé la vie de beaucoup de gens. Après la mathématisation de la société, commencée par Galilée et développée par Descartes, pour qui le monde était un grand livre écrit dans la langue des mathématiques, c’est progressivement la mathématique qui devient le code dominant. Ceux qui la maîtrisent sont les nouveaux interprètes du monde, parce qu’ils disposent de modèles pour prédire et expliquer le fonctionnement du monde. Bien que Flusser n’ait pas commenté l’essor du réseau des réseaux, Internet, je suis d’avis que ses idées, à l’époque de l’informatique omniprésente, des applications mobiles et du débat sur la programmation qui devrait devenir un nouveau type d’alphabétisation obligatoire, restent valables, sinon davantage encore. Les gens qui savent mathématiser et algorithmiser le monde naturel comme le monde social sont les nouveaux médias et interprètes du monde ; ils sont servis en cela par le changement de paradigme qui nous a fait passer de la théologie au scientisme et au matérialisme. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">On ne peut cependant pas s’attendre à ce que toute la société se compose uniquement de scientifiques, de mathématiciens ou de programmeurs, comme se l’imaginait par exemple l’un des ancêtres modernes du roman dystopique, Ievgueni Zamiatine, dans son œuvre Nous. La science comme la mathématique ont appris à rendre leurs résultats accessibles au public à l’aide d’articles et de livres de vulgarisation. Quelle forme de vulgarisation trouve-t-on dans le Monde des médias ? Le sémioticien cognitif Göran Sonesson remarque, à la manière de Mark Deuze, que la vie courante d’aujourd’hui est profondément médiée par des médias invisibles, qui « se perdent dans les interfaces utilisateur naturelles [interface] » et « disparaissent en tant qu’infrastructures des interactions quotidiennes » (Deuze, 2015, p. 169). Tandis que les études sociologiques voient la technologie des nouveaux médias à travers le prisme du déterminisme socioculturel, comme un produit ou une extension des liens sociaux (Gane, 2006, p. 33), le sociologue Nicholas Gane se demande, dans l’esprit de ce mémoire, si dans la société en réseau et informationnelle d’aujourd’hui, une société pleinement médiatisée fondée sur la vitesse et sur des relations distribuées à travers l’espace-temps, la sociologie remplit son rôle si elle se concentre uniquement sur les relations humaines. Le philosophe de la communication d’orientation phénoménologique Vilém Flusser se pose la même question dans son ouvrage \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dans l’univers des images techniques\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Pour Flusser, les images techniques ne reflètent pas, comme des miroirs, une réalité déjà existante, mais construisent activement de nouvelles significations et une nouvelle réalité sur des « surfaces trompeuses », qui proposent à leurs destinataires un mode de vie. Ainsi change la structure sociale que la sociologie classique, partant de l’homme, ne peut selon Flusser saisir adéquatement ; elle n’est pas valable pour une société au centre de laquelle ne se tiennent pas les hommes, mais les images techniques et les relations entre l’image technique et l’homme, qui deviennent « le problème central de toute critique culturelle future, et tous les autres problèmes doivent être saisis à partir de là » (Flusser, 2001, p. 51). Gane propose donc que la sociologie, pour comprendre le Monde des médias d’aujourd’hui, devrait peut-être se concentrer sur « l’[interface] entre les hommes et les technologies et […] sur sa force radicalement transformatrice » (Gane, 2006, p. 32-33).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Shakespeare a peut-être écrit jadis que le monde entier est une scène. Le sociologue Erving Goffman en convenait lorsque, dans son ouvrage traduit en tchèque sous le titre \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Všichni hrajeme divadlo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Nous jouons tous la comédie ; Goffman, 1999), il concevait la société à travers des personnes-acteurs en interaction, qui peuvent avoir en coulisses diverses personas, mais qui, en public (sur scène), ajustent leur « façade » en fonction des signaux qu’ils veulent émettre dans une situation sociale donnée. Goffman écrit que la façade est la condition nécessaire pour engager une interaction, et qu’une fois qu’une personne s’est établi une façade pour une situation sociale donnée, elle s’efforce d’entreprendre des actions cohérentes avec cette façade ; celles qui la menaceraient, elle tâche de les éviter ou de s’en démarquer d’une autre manière (Goffman, 2016). La façade, selon Goffman, « s’institutionnalise sous la forme de l’attente abstraite et stéréotypée qu’elle suscite » (Goffman, 1999), ce qui ressemble par analogie aux patrons de conception établis dont a écrit Christopher Alexander. La façade remplit les tâches pertinentes pour le moment donné, mais en même temps elle gagne peu à peu en importance et en stabilité et devient une « représentation collective [et] une réalité à part entière » (Goffman, 1999, p. 33). À l’époque de l’internet des objets et de l’informatique omniprésente, le monde, selon les théoriciens des nouveaux médias Bolter et Grusin, se transforme moins en une scène qu’en une grande interface informatique (Bolter et Grusin, 1999, p. 196). Le concept de façade reste dans une certaine mesure valable pour l’analyse de la communication interhumaine, mais deux changements nouveaux sont apparus \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">sur la scène\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> : la façade de l’homme est désormais médiée et influencée par la technologie ; deuxièmement, une nouvelle façade est apparue sous la forme de l’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">interface\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> des technologies. L’ancien paradigme peut survivre, mais un nouveau est nécessaire. Comme l’ont écrit Gane et Flusser, dans le monde des nouveaux médias rempli de technologie, il faut examiner et comprendre le monde « à l’interface », au point de contact entre le social et le technologique, étudier la surface réflexive et projetante ainsi que la profondeur de la technicité de l’interface sociotechnique.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905684383]