[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-fr-le-bioart-comme-prelude-au-posthumanisme":3,"translation-fr-le-bioart-comme-prelude-au-posthumanisme":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},570,"17. 09. 2016","2016-09-17T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fbioart-jako-predehra-post-humanismu","2025-07-05T13:57:11","2025-07-05T11:57:11","bioart-jako-predehra-post-humanismu","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fbioart-jako-predehra-post-humanismu\u002F",{"rendered":17},"BioArt jako předehra post-humanismu",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Na nejobecnější úrovni je BioArt umělecká činnost, kde jsou pomyslným uměleckým plátnem a materiálem živé, biologické organismy, jejich procesy a chování. Umělci apropriují vedle uměleckých i metody tradičně užívané ve vědeckých disciplínách.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Protože se BioArt pohybuje na rozhraní živého\u002Fumělého, vyvolává i otázky etické. Toho jsou si umělci vědomi a mnozí chápou své bioartové projekty jako sondu do toho, co je v kontextu modifikace biologických organismů a genetického inženýrství společensky přípustné. I proto jeden z nejznámějších bioartových projektů, fluorescenční králíček Alba od Eduarda Kaca, není pouze o tvorbě samotného “objektu” (geneticky modifikovaného králíka), ale i o společenské recepci díla a vyvolání diskuze nad tím, jak vědecká metoda genetického inženýrství může ovlivnit či již ovlivňuje naše tradiční chápání přírody, biologie, dichotomie přírodního\u002Fumělého apod.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Eduard Kac: Rabbit Alba\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.ekac.org\u002Falbagreen.jpeg\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Eduard Kac: Fluorescenční králík Alba\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">S příchodem metody CRISPR, pomocí které reálně dokážeme modifikovat genetický kód organismu tak, aby zavedené změny se dále propagovaly i do dalších generací, se etické problémy, na které “transgenetický” (= přenos genů napříč organismy) projekt Eduarda Kaca nevinně upozornil, výrazně násobí. Na jednu stranu je např. žádoucí modifikovat komáry tak, aby nepřenášely malárii; nebo o něco kontroverzněji nabídnout rodičům možnost odstranit z embrya geny, které zvyšují pravděpodobnost toho, že se projeví vážné onemocnění či postižení. Pokud by se ale úprava DNA u lidí stala skutečně běžnou metodou, ryze vědecká metoda se stává politicko-kulturním problémem, kde vyvstávají otázky, kdo a kdy bude mít k těmto metodám přístup. Budou součástí veřejného zdravotnictví, nebo jen procedurou pro ty, kteří si zaplatí? Zatímco západní svět takové otázky vědomě považuje za tabu, což ke kritickému zkoumání a diskuzi rozhodně nepomáhá, Čína se nenápadně stala vědeckou mocností v genomice a genetickém inženýrstvím. Čínská politika jednoho dítěte je ve skutečnosti formou sociálního inženýrství a Čína horlivě monitoruje děti od útlého věku tak, aby dokázala predikovat a doporučit, čemu by se děti měly v životě věnovat. CRISPR, zdá se, bude pro Čínu jen další metodou, jak pokračovat ve svém snažení.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Západní svět nechce o takových projektech ani slyšet. Otázkou je, jak dlouho budeme moci strkat hlavu do písku; jak dlouho bude trvat, než movitější budou cestovat do zemí, kde genetické úpravy budou legální, aby zajistili svým dětem i sobě chování-funkce, které budou pokládat za prospěšné?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">BioArt, dle mého, tuhle amnézii může prolomit tím, že rozvíří povědomí o tom, co je nejen technologicky, ale také eticky možné.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Při své zahleděnosti do sebe sama, aka starý dobrý antropocentrismus, bychom lehce zapomněli, že interakce živého\u002Fumělého přináší kontroverze i na druhé straně: v umělém. Je dost možné, že na cestě k čistě umělé inteligenci projdeme mezičlánkem, tedy kyborgem. Neboť vytvoření nové formy inteligence je, zdá se mi, mnohem těžší úkol, než splynutí již existujícího a evolucí stvořeného lidského mozku. Revoluci bude předcházet evoluce. Teprve kvantitativní změny povedou ke kvalitativním.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jeden z hi-tech bioartových projektů, který se snaží vytvořit kybernetický organismus, je dílo slovinské umělkyně Maji Smrekar. Její projekt \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ion Flux \u002F First level \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">z roku 2010 zahrnuje použití biočipu, který elektricky stimuluje neurononé buňky a zároveň čte výstup z toho, jaké signály buňky vrací. Stimulovací neuronové buňky tvoří neuronovou síť, která se bude učit a uchovávat změny z učení ve zformované paměti. Účelem dle slov umělkyně je tímto procesem vytvořit “emancipovanou bytost”, jejíž chování bude záviset na struktuře neuronové sítě, která se, podobně jako u lidí, mění v závislosti na učení. (\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ion Flux \u002F First level\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mnozí známí futuristé, v čele například s Ray Kurzweilem, věří, že umělá inteligence nebude v blízké budoucnosti pouhou fikcí, ale realitou. Jakmile se tak stane, umělá inteligence s digitální myslí a prakticky neomezeným výpočetním výkonem předčí lidský mozek, o kterém Kurzweil píše:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">“Lidský mozek obsahuje 100 miliard neuronů a mezi dvěma neurony existuje 1000 spojení. Tyto spojení fungují velmi pomalu, na úrovni 200 výpočtu za vteřinu. Ale 100 miliard neuronů vynásobených 1000 spojeními tvoří paralelismus na úrovni 100 biliónů. Vynásobíme-li toto číslo 200 výpočty za vteřinu, dělá to 20 milionů miliard kalkulací za vteřinu, či v počítačové terminologii, 20 miliard MIPS. A 20 miliard MIPS budeme mít za 1000 dolarů do roku 2020”. (T\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">he human machine merger: are we headed for the matrix?\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zákon exponenciálního růstu evolučního procesu, který Kurzweil často propaguje, nám říká, že v roce 2055 za stejnou cenu získáme procesor o výkonu mozků všech lidí na planetě. S těmito čísly se současné pletky s problematickou etikou čínského výzkumu či obavy z \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">technologické nezaměstnanosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> zdají být triviální. Přesto vycházejí ze stejného principu: exponenciálního nárůstu výkonu a schopností technologie.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">V posledních pár letech se skutečně v mainstreamové kultuře začalo více mluvit o vlivu technologie a (antropomorfizovaných) robotů. Je to jen povrch toho, co umělá inteligence znamená: budoucí relevanci lidstva. Možná ale existuje jednoduché řešení. Zakážeme-li vývoj této technologie. K tomu by ale byl potřeba konsensus všech zemí a institucí schopných takto technicky náročného vývoje. To mi nepřijde pravděpodobné, neboť důvodů, proč se tímto směrem vydat je několik, ekonomická a vojenská dominance napadnou člověka jako první.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jak dlouho lidstvo jako organismus vydrží? Kdo ví, ale zdá se, že pokud se chceme za pár let vyrovnat entitám, které jsme sami stvořili, budeme muset sami sebe re-designovat a implementovat aspoň něco z toho, co jsme vložili do tvorby AI. Splyneme s technologií. Budeme muset. A je načase, aby tento koncept pronikl do kolektivního vědomí a imaginace lidstva. K tomu má umění velmi dobré předpoklady, neboť kromě konceptů a teorií dokáže produkovat vnímatelné objekty, jež jsou jako manifestace idejí přístupnější širšímu publiku. BioArt jako umělecký výzkum symbiózy technologického a organického má zásadní roli v diseminaci myšlenek a edukaci publika o tom, co bude epochou přinejmenším tak významnou, jak předchozí technologické revoluce dohromady.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Technologie jako vymáhání přírody pohltí i svého tvůce. Před tím varoval již Heidegger. Jak destruktivní událost to bude, nevíme. Celá dichotomie lidský\u002Fumělý se ale najednou bude jevit až příliš lidská.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zdroje:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ion Flux \u002F First level (2010). \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Maja Smrekar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> [online]. [cit. 2016-09-17]. Dostupné z: \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmajasmrekar.org\u002Fion-flux\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">http:\u002F\u002Fmajasmrekar.org\u002Fion-flux\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The human machine merger: are we headed for the matrix? \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kurzweil Accelerating Intelligence\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> [online]. [cit. 2016-09-17]. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.kurzweilai.net\u002Fthe-human-machine-merger-are-we-headed-for-the-matrix\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Na nejobecnější úrovni je BioArt umělecká činnost, kde jsou pomyslným uměleckým plátnem a materiálem živé, biologické organismy, jejich procesy a chování. Umělci apropriují vedle uměleckých i metody tradičně užívané ve vědeckých disciplínách. Protože se BioArt pohybuje na rozhraní živého\u002Fumělého, vyvolává i otázky etické. Toho jsou si umělci vědomi a mnozí chápou své bioartové projekty jako […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-570","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F570",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=570",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F570\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},871,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F570\u002Frevisions\u002F871",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=570",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=570",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=570",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"BioArt as a Prelude to Posthumanism","bioart-as-a-prelude-to-posthumanism","How BioArt, from Eduardo Kac’s fluorescent rabbit to Maja Smrekar’s cyborg, raises the ethical questions of genetic engineering, CRISPR and AI, and prepares us for merging with technology.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"El bioarte como preludio del poshumanismo","el-bioarte-como-preludio-del-poshumanismo","Cómo el bioarte, de la conejita fluorescente de Eduardo Kac al cíborg de Maja Smrekar, plantea la ética de la ingeniería genética, CRISPR y la IA, y nos prepara para fundirnos con la tecnología.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Le bioart comme prélude au posthumanisme","le-bioart-comme-prelude-au-posthumanisme","Comment le bioart, de la lapine fluorescente d’Eduardo Kac au cyborg de Maja Smrekar, pose l’éthique du génie génétique, de CRISPR et de l’IA, et nous prépare à fusionner avec la technologie.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Au niveau le plus général, le BioArt est une activité artistique dont la toile imaginaire et le matériau sont des organismes vivants, biologiques, leurs processus et leurs comportements. À côté des méthodes artistiques, les artistes s’approprient aussi des méthodes traditionnellement employées dans les disciplines scientifiques.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Comme le BioArt se situe à la frontière du vivant et de l’artificiel, il soulève aussi des questions éthiques. Les artistes en sont conscients, et beaucoup conçoivent leurs projets de bioart comme une sonde de ce qui est socialement admissible dans le contexte de la modification des organismes biologiques et du génie génétique. C’est aussi pourquoi l’un des projets de bioart les plus célèbres, la lapine fluorescente Alba d’Eduardo Kac, ne porte pas seulement sur la création de l’« objet » lui-même (un lapin génétiquement modifié), mais aussi sur la réception sociale de l’œuvre et sur la volonté de susciter un débat sur la manière dont la méthode scientifique du génie génétique peut influencer, ou influence déjà, notre compréhension traditionnelle de la nature, de la biologie, de la dichotomie du naturel et de l’artificiel, etc.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Eduardo Kac : la lapine Alba\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.ekac.org\u002Falbagreen.jpeg\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Eduardo Kac : Alba, la lapine fluorescente\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Avec l’arrivée de la méthode CRISPR, grâce à laquelle nous sommes réellement capables de modifier le code génétique d’un organisme de telle sorte que les changements introduits se propagent aussi aux générations suivantes, les problèmes éthiques sur lesquels le projet « transgénique » (= transfert de gènes d’un organisme à l’autre) d’Eduardo Kac a innocemment attiré l’attention se multiplient considérablement. D’un côté, il est par exemple souhaitable de modifier les moustiques pour qu’ils ne transmettent plus le paludisme ; ou, de façon un peu plus controversée, d’offrir aux parents la possibilité de retirer de l’embryon les gènes qui augmentent la probabilité qu’une maladie ou un handicap grave se manifeste. Mais si la modification de l’ADN humain devenait réellement une méthode courante, une méthode purement scientifique deviendrait un problème politico-culturel, où se posent les questions de savoir qui aura accès à ces méthodes, et quand. Feront-elles partie de la santé publique, ou ne seront-elles qu’une procédure réservée à ceux qui paieront ? Tandis que le monde occidental tient sciemment ces questions pour taboues, ce qui n’aide en rien l’examen critique et le débat, la Chine est discrètement devenue une puissance scientifique en génomique et en génie génétique. La politique chinoise de l’enfant unique est en réalité une forme d’ingénierie sociale, et la Chine surveille avec zèle les enfants dès leur plus jeune âge afin de pouvoir prédire et recommander ce à quoi ils devraient se consacrer dans la vie. CRISPR, semble-t-il, ne sera pour la Chine qu’une méthode de plus pour poursuivre ses efforts.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Le monde occidental ne veut même pas entendre parler de tels projets. La question est de savoir combien de temps nous pourrons encore faire l’autruche ; combien de temps faudra-t-il avant que les plus fortunés ne se rendent dans des pays où les modifications génétiques seront légales, afin d’assurer à leurs enfants et à eux-mêmes les comportements et les fonctions qu’ils jugeront bénéfiques ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Le BioArt, à mon sens, peut briser cette amnésie en éveillant la conscience de ce qui est possible, non seulement technologiquement, mais aussi éthiquement.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Absorbés en nous-mêmes, alias le bon vieil anthropocentrisme, nous oublierions facilement que l’interaction du vivant et de l’artificiel suscite des controverses aussi de l’autre côté : dans l’artificiel. Il est fort possible que, sur le chemin d’une intelligence purement artificielle, nous passions par un chaînon intermédiaire, à savoir le cyborg. Car créer une nouvelle forme d’intelligence est, me semble-t-il, une tâche bien plus difficile que de fusionner avec le cerveau humain déjà existant, créé par l’évolution. L’évolution précédera la révolution. Seuls les changements quantitatifs mèneront aux changements qualitatifs.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">L’un des projets de bioart high-tech qui tentent de créer un organisme cybernétique est l’œuvre de l’artiste slovène Maja Smrekar. Son projet \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ion Flux \u002F First level \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">de 2010 comprend l’utilisation d’une biopuce qui stimule électriquement des cellules neuronales tout en lisant en sortie les signaux que les cellules renvoient. Les cellules neuronales stimulées forment un réseau de neurones qui va apprendre et conserver les changements dus à l’apprentissage dans une mémoire ainsi formée. Le but, selon les mots de l’artiste, est de créer par ce processus un « être émancipé », dont le comportement dépendra de la structure du réseau de neurones, laquelle, comme chez l’homme, change en fonction de l’apprentissage. (\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ion Flux \u002F First level\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">De nombreux futurologues connus, Ray Kurzweil en tête, croient que l’intelligence artificielle ne sera pas, dans un avenir proche, une simple fiction, mais une réalité. Dès que ce sera le cas, l’intelligence artificielle, dotée d’un esprit numérique et d’une puissance de calcul pratiquement illimitée, surpassera le cerveau humain, dont Kurzweil écrit :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">« Le cerveau humain contient 100 milliards de neurones, et entre deux neurones il existe 1000 connexions. Ces connexions fonctionnent très lentement, au rythme de 200 calculs par seconde. Mais 100 milliards de neurones multipliés par 1000 connexions forment un parallélisme de l’ordre de 100 000 milliards. Si nous multiplions ce nombre par 200 calculs par seconde, cela fait 20 millions de milliards de calculs par seconde ou, en termes informatiques, 20 milliards de MIPS. Et nous aurons 20 milliards de MIPS pour 1000 dollars d’ici 2020 ». (T\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">he human machine merger: are we headed for the matrix?\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La loi de croissance exponentielle du processus évolutif, que Kurzweil promeut souvent, nous dit qu’en 2055 nous obtiendrons pour le même prix un processeur doté de la puissance des cerveaux de tous les habitants de la planète. Au regard de ces chiffres, les tracas actuels avec l’éthique problématique de la recherche chinoise, ou les craintes du \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">chômage technologique\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, paraissent triviaux. Ils partent pourtant du même principe : la croissance exponentielle de la puissance et des capacités de la technologie.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ces dernières années, la culture mainstream a réellement commencé à parler davantage de l’influence de la technologie et des robots (anthropomorphisés). Ce n’est que la surface de ce que signifie l’intelligence artificielle : la pertinence future de l’humanité. Mais il existe peut-être une solution simple. Que nous interdisions le développement de cette technologie. Il faudrait pour cela, cependant, le consensus de tous les pays et de toutes les institutions capables d’un développement techniquement aussi exigeant. Cela ne me paraît pas probable, car les raisons de s’engager dans cette voie sont nombreuses ; la domination économique et la domination militaire sont les premières qui viennent à l’esprit.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Combien de temps l’humanité tiendra-t-elle en tant qu’organisme ? Qui sait, mais il semble que, si nous voulons d’ici quelques années nous mesurer aux entités que nous avons nous-mêmes créées, nous devrons nous re-designer nous-mêmes et implémenter au moins une partie de ce que nous avons mis dans la création de l’IA. Nous fusionnerons avec la technologie. Il le faudra. Et il est temps que ce concept pénètre dans la conscience collective et dans l’imagination de l’humanité. L’art y est très bien disposé, car en plus des concepts et des théories, il sait produire des objets perceptibles qui, en tant que manifestations d’idées, sont plus accessibles à un large public. Le BioArt, en tant que recherche artistique sur la symbiose du technologique et de l’organique, joue un rôle essentiel dans la diffusion des idées et l’éducation du public à ce qui sera une époque au moins aussi importante que toutes les révolutions technologiques précédentes réunies.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La technique en tant que provocation de la nature engloutira aussi son créateur. Heidegger déjà nous en avait avertis. Nous ne savons pas à quel point cet événement sera destructeur. Mais toute la dichotomie de l’humain et de l’artificiel paraîtra soudain par trop humaine.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Sources :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ion Flux \u002F First level (2010). \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Maja Smrekar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> [en ligne]. [consulté le 2016-09-17]. Disponible sur : \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmajasmrekar.org\u002Fion-flux\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">http:\u002F\u002Fmajasmrekar.org\u002Fion-flux\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The human machine merger: are we headed for the matrix? \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kurzweil Accelerating Intelligence\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> [en ligne]. [consulté le 2016-09-17]. Disponible sur : http:\u002F\u002Fwww.kurzweilai.net\u002Fthe-human-machine-merger-are-we-headed-for-the-matrix\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905685550]