[{"data":1,"prerenderedAt":181},["ShallowReactive",2],{"post-fr-la-voiture-comme-interface-de-la-realite":3,"translation-fr-la-voiture-comme-interface-de-la-realite":180},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":34,"_links":43,"_embedded":85,"tagsResolved":164,"translations":167},556,"04. 02. 2019","2019-02-04T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fauto-jako-interface-reality","2025-10-16T10:01:40","2025-10-16T08:01:40","auto-jako-interface-reality","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauto-jako-interface-reality\u002F",{"rendered":17},"Auto jako interface reality",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cem>(následující text je needitovanou verzí článku, který vyšel v časopise CARL)\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Většina z nás se po skončení ranních rituálů připojuje k síti miliónů dalších lidí, kteří cestují do své cílové destinace různými dopravními prostředky. Přes veškerou snahu dobře míněných osvětových kampaní a ekologického aktivismu jsou to stále automobily, které na dopravních tepnách měst patří mezi nejvíce všudypřítomné technologické výtvory člověka. Zatímco pro profesionální řidiče taxi služeb, kamionů nebo autobusů je řízení zdrojem obživy, běžní řidiči osobních automobilů mají více svobody zvolit si alternativní a k životnímu prostředí šetrnější možnosti přepravy. Přesto tak nečiní. Bylo by jednoduché je nařknout z nezájmu, lenosti nebo přílišné pohodlnosti. Je ale skutečně řízení automobilu pohodlnější než jet do práce metrem nebo tramvají? A neskrývá se za neutichajícím nutkáním řídit automobil něco mnohem zajímavějšího, co odkrývá podrobnosti o intimním vztahu člověka a technologie?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Podíváme-li se očima začátečníka „pod kapotu“ toho, jakým způsobem se řídí automobil, zjistíme, že to není aktivita, kterou by dobrovolně podstupoval člověk, který je líný a příliš pohodlný. Již před nasednutím musí řidič zkontrolovat vnější stav vozidla a přesvědčit se, že nevykazuje zjevné známky nějakého problému. Po nasednutí do vozidla a ponoření se do mixu vůní materiálů v interiéru zkontroluje řidič zrcátka a dnes si běžně doprostřed palubní desky vozidla připevní chytré zařízení s GPS funkcemi. Po nastartování motoru pomocí přesné koordinace nohou, rukou a očí řidič zaparkované auto uvede na vozovku bez toho, aniž by ohrozil sebe a další účastníky provozu. To je teprve začátek. Po celou cestu musí řidič sledovat přímo i periferně dění kolem vozidla a interpretovat význam a kontext znaků na dopravních značkách, které definují konvenční pravidla silničního provozu. Během zařazování rychlosti, sešlapávání plynu a brzdy vypočítává řidič v hlavě pohyb jednotlivých objektů na vozovce a předpovídá možné problémy, kterým se bude třeba vyhnout. To vše tak říkajíc za pochodu, kdy se mezitím baví se spolujezdcem nebo aspoň poslouchá nový díl svého oblíbeného podcastu. Nakonec všem autoškolou povinným není nutné zmiňovat, že jedna z nejtěžších věcí na řízení automobilu, parkování, vždy čeká jako hořkosladká tečka na konci jízdy.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Tato stručná genealogie toho, jak se dostat automobilem z bodu A do bodu B, poukazuje na dvě věci. Zaprvé řízení má daleko od pohodlnosti, neboť se jedná o fyzicky i mentálně náročnou činnost vyžadující neustálou pozornost a prostorovou inteligenci. Zadruhé se výše zmíněný popis vůbec nepodobá tomu, jak zkušený řidič prožívá svou jízdu autem. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Jedná se o popis, který má mnohem blíže tomu, jaký vztah k řízení a automobilu mají začínající řidiči a řidičky, kteří právě navštěvují autoškolu. Automobil se jim jeví jako rigidní hmota na čtyřech kolech, která je příliš komplikovaná, aby jí porozuměli. Všechna ta dopravní pravidla a značení, která jsou nedílnou součástí znalosti řízení, jsou samostatné věty, které si studenti autoškoly musí memorovat nazpaměť. Vše je oddělené a nesourodé. Začínající řidiči jsou schopni obsluhovat automobil pouze následováním explicitních pokynů, které zní jednoduše, ale ve skutečnosti jsou těžko proveditelné. Rozkol mezi teorií a praxí nemůže být větší. Automobil je pro začátečníka cizorodý objekt, který se vzpírá podrobení.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Tento negativní a strachem naplněný vztah k automobilu se však s přibývající zkušeností začne proměňovat. Naučené postupy je řidič najednou schopný v praxi aplikovat mnohem plynuleji. Méně a méně si všímá, jakou nohou šlape na plyn nebo kde přesně drží volat a více se soustředí na to, co se děje na ulicích. Je schopný se bez výčitek svědomí soustředit na slova spolujezdce, neboť ví, že řízení automobilu má pod kontrolou. Automobil jako takový přestává být překážkou a vytrácí se ze zorného pole řidiče. Místo pevného objektu se automobil mění na transparentní médium, které zprostředkovává řidiči vztah s vnějším světem. Jak by řekl Mark Weiser\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, teoretik konceptu všudypřítomné komputace, ty nejzásadnější technologické výtvory lidstva jsou ty, které se vytrácejí a unikají našemu aktivnímu vědomí, protože „se vplétají do tkaniva všedního života, dokud od něj nejsou k nerozeznání“.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zkušený řidič, jakožto „uživatel automobilu“, se tak zásadně neliší od zkušeného hráče počítačových her nebo dlouhodobého uživatele chytrého zařízení typu iPhone. Volant, podobně jako myš a klávesnice nebo dotyková obrazovka slouží uživatelům technologie jako styčný bod, kde se potkává člověk a technologie. Ve slovníku počítačové vědy a designu nejen interaktivních technologií se tomuto speciálnímu místu tradičně říká \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">interface\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Úspěšnost designu interface poznáme tak, že nezaclání v činnostech, které jsou hlavními cíli uživatelů: řidič se chce dostat do práce, počítačový hráč chce zastřelit co nejvíce virtuálních nepřátel, a nakonec uživatel chytrého telefonu se nechce kochat krásně navrženým tlačítkem, ale chce si v aplikaci pouze objednat něco k jídlu. Jinak řečeno, dobře navržený interface ve většině případů, snad s výjimkou uměleckých a spekulativních počinů, by neměl na sebe upozorňovat a měl by co nejlépe zamaskovat technickou složitost, které se schovává „pod kapotou“ ať už počítače, chytrého telefonu nebo právě automobilu. Interface by měl jako každé dobré médium \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">zprostředkovat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> nepřerušovaný proud určitého uživatelského zážitku, který se pro danou technologii očekává, a podporovat tak z psychologického výzkumu známý stav \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">flow\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, ve kterém jsou lidé kompletně ponořeni do probíhající  situace.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Přestože povahou interface je zakrývat sebe sama, neznamená to, že by byl interface zcela pasivní a nevinný. Interface \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">transformuje\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> prožívání reality určitým způsobem, protože na základě rozhodnutí designérů poskytuje vždy jen určitý výsek reality, a to prostřednictvím tzv. afordancí, neboli funkcí a možností, kterými technologie oznamuje, co s ní lze dělat. Uživatel tak například může s volantem otáčet nebo na něm mačkat tlačítka, která ovládají určité funkce automobilu. Během řízení je to především volant, ale i řadící páka, které jsou pomyslnými dveřmi do reality „za okny“ automobilu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Čím intimnější vztah si častým použitím k technologii vybudujeme, tím pravděpodobněji se technologie stává i části nás samotných. Doslova \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">extenzí\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> našich kognitivních dovedností, kdy ovlivňuje naši mysl a paměť. Vzpomeňme si na známý výzkum londýnských taxikářů\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, u kterých se zjistilo, že ve srovnání s běžnou populací mají zvětšenou část mozku nazvanou hipokampus, která je zodpovědná za paměť. Zvětšený hipokampus a lepší prostorovou paměť podle výzkumu taxikáři měli jednoduše díky tomu, že k tomu být dobrým taxikářem v Londýně je třeba se vyznat v enormní změti ulic této anglické metropole. Méně sofistikovaný výzkum toho, jak řízení automobilu člověka ovlivňuje, si ale může vyzkoušet každý sám. Stačí si vzpomenout na to, kolikrát jsme byli u toho, kdy jinak mírný a ukázněný člověk se v roli řidiče automobilu proměnil k nepoznání a byl schopný na adresu druhého řidiče ze sebe dostat celou plejádu nadávek, třebaže na ulici by nikdy něco takového někomu do očí neřekl. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Automobil podobně jako ostatní technologie rozšiřuje naše biologické schopnosti a do určité míry mění i naši osobnost. To přispívá k tomu, že řízení automobilu transformuje naše vnímání reality. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V současné době v oboru kognitivní vědy existuje hned několik odborníků, kteří myšlenku technologie jako extenze člověka a jeho mysli neberou pouze jako metaforu, nýbrž jako popis skutečnosti. Výzkum s lidmi trpícími Alzheimerovou chorobou například ukazuje, jak je okolní prostředí, post-it papírky nebo i mobilní aplikace Evernote umělou náhražkou nefunkční paměti. Pro tyto pacienty je technologie tak zásadní pro každodenní fungování a tvoří neoddělitelnou součást jejich života, že úmyslné rozbití telefonu se může rovnat ublížení na zdraví. Andy Clark, filozof mysli a hlavní představitel teorie rozšíření mysli, tvrdí, že i za běžných podmínek bychom měli technologie chápat jako nedílnou součást našeho myšlení. Proto jsme my Clarka my všichni \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">přirozenými kyborgy\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy organismy, jejichž biologický vývoj byl od prapočátků ovlivněn technologií.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Z tohoto pohledu řidiči automobilů, kteří odmítají přesedlat na jiný dopravní prostředek, tak nemusí být konzervativci s nedostatkem zájmu o životní prostředí. Automobil pro ně není pouhým neutrálním prostředkem, jak se přemisťovat po městě, ale interfacem nebo médiem způsobu vnímání reality, životního stylu, ale také součástí jejich \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mysli\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. A kdo by si dobrovolně nechal amputovat takto důležitou část sebe sama? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>(následující text je needitovanou verzí článku, který vyšel v časopise CARL) Většina z nás se po skončení ranních rituálů připojuje k síti miliónů dalších lidí, kteří cestují do své cílové destinace různými dopravními prostředky. Přes veškerou snahu dobře míněných osvětových kampaní a ekologického aktivismu jsou to stále automobily, které na dopravních tepnách měst patří mezi […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33],29,15,[35,14,36,37,38,39,40,41,42],"post-556","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-interface","tag-postphenomenology",{"self":44,"collection":50,"about":53,"author":56,"replies":60,"version-history":63,"predecessor-version":67,"wp:attachment":71,"wp:term":74,"curies":81},[45],{"href":46,"targetHints":47},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F556",{"allow":48},[49],"GET",[51],{"href":52},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[54],{"href":55},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[57],{"embeddable":58,"href":59},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[61],{"embeddable":58,"href":62},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=556",[64],{"count":65,"href":66},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F556\u002Frevisions",[68],{"id":69,"href":70},921,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F556\u002Frevisions\u002F921",[72],{"href":73},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=556",[75,78],{"taxonomy":76,"embeddable":58,"href":77},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=556",{"taxonomy":79,"embeddable":58,"href":80},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=556",[82],{"name":83,"href":84,"templated":58},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":86,"wp:term":103},[87],{"id":23,"name":88,"url":89,"description":26,"link":90,"slug":88,"avatar_urls":91,"_links":95},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":92,"48":93,"96":94},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":96,"collection":100},[97],{"href":59,"targetHints":98},{"allow":99},[49],[101],{"href":102},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[104,125],[105],{"id":30,"link":106,"name":107,"slug":107,"taxonomy":76,"_links":108},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":109,"collection":114,"about":117,"wp:post_type":120,"curies":123},[110],{"href":111,"targetHints":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":113},[49],[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[121],{"href":122},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[124],{"name":83,"href":84,"templated":58},[126,146],{"id":32,"link":127,"name":128,"slug":128,"taxonomy":79,"_links":129},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Finterface\u002F","interface",{"self":130,"collection":135,"about":138,"wp:post_type":141,"curies":144},[131],{"href":132,"targetHints":133},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F29",{"allow":134},[49],[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[142],{"href":143},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=29",[145],{"name":83,"href":84,"templated":58},{"id":33,"link":147,"name":148,"slug":148,"taxonomy":79,"_links":149},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpostphenomenology\u002F","postphenomenology",{"self":150,"collection":155,"about":157,"wp:post_type":159,"curies":162},[151],{"href":152,"targetHints":153},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F15",{"allow":154},[49],[156],{"href":137},[158],{"href":140},[160],{"href":161},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=15",[163],{"name":83,"href":84,"templated":58},[165,166],{"id":32,"name":128,"slug":128,"taxonomy":79,"link":127},{"id":33,"name":148,"slug":148,"taxonomy":79,"link":147},{"en":168,"es":172,"fr":176},{"title":169,"slug":170,"description":171},"The Car as an Interface of Reality","the-car-as-an-interface-of-reality","Why drivers will not give up their cars: the car as an interface that transforms how we perceive reality and becomes an extension of our minds.",{"title":173,"slug":174,"description":175},"El coche como interfaz de la realidad","el-coche-como-interfaz-de-la-realidad","Por qué los conductores no renuncian al coche: el automóvil como interfaz que transforma nuestra percepción de la realidad y se convierte en extensión de la mente.",{"title":177,"slug":178,"description":179},"La voiture comme interface de la réalité","la-voiture-comme-interface-de-la-realite","Pourquoi les conducteurs ne renoncent pas à la voiture : l’automobile comme interface qui transforme notre perception de la réalité et devient une extension de l’esprit.","\u003Cp>\u003Cem>(le texte qui suit est la version non éditée d’un article paru dans le magazine CARL)\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La plupart d’entre nous, une fois les rituels du matin achevés, rejoignent le réseau de millions d’autres personnes qui se rendent à leur destination par divers moyens de transport. Malgré tous les efforts de campagnes de sensibilisation bien intentionnées et de l’activisme écologique, ce sont toujours les automobiles qui comptent, sur les artères des villes, parmi les créations technologiques humaines les plus omniprésentes. Alors que pour les chauffeurs professionnels de taxi, de poids lourds ou d’autobus, conduire est un gagne-pain, les conducteurs ordinaires de voitures particulières ont davantage de liberté pour choisir des moyens de déplacement alternatifs et plus respectueux de l’environnement. Pourtant, ils ne le font pas. Il serait facile de les accuser de désintérêt, de paresse ou d’un goût excessif pour le confort. Mais conduire une voiture est-il vraiment plus confortable que d’aller au travail en métro ou en tramway ? Et ne se cache-t-il pas, derrière l’envie incessante de conduire, quelque chose de bien plus intéressant, qui révèle des détails de la relation intime entre l’être humain et la technologie ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Si nous regardons avec les yeux d’un débutant « sous le capot » de la manière dont on conduit une automobile, nous découvrons que ce n’est pas une activité à laquelle se soumettrait volontiers une personne paresseuse et trop attachée à son confort. Avant même de monter, le conducteur doit contrôler l’état extérieur du véhicule et s’assurer qu’il ne présente aucun signe manifeste de problème. Une fois monté dans le véhicule et plongé dans le mélange des odeurs des matériaux de l’habitacle, le conducteur vérifie les rétroviseurs et, aujourd’hui, fixe couramment au milieu du tableau de bord un appareil intelligent doté de fonctions GPS. Après avoir démarré le moteur, grâce à une coordination précise des pieds, des mains et des yeux, le conducteur engage la voiture garée sur la chaussée sans se mettre en danger, ni mettre en danger les autres usagers de la route. Et ce n’est que le début. Pendant tout le trajet, le conducteur doit suivre, directement et en vision périphérique, ce qui se passe autour du véhicule, et interpréter le sens et le contexte des signes des panneaux de signalisation, qui définissent les règles conventionnelles de la circulation routière. Tout en passant les vitesses, en appuyant sur l’accélérateur et sur le frein, le conducteur calcule de tête le mouvement des différents objets sur la chaussée et prévoit les problèmes possibles qu’il faudra éviter. Tout cela, pour ainsi dire, en marche, tandis qu’il bavarde avec le passager ou écoute au moins le nouvel épisode de son podcast préféré. Enfin, il n’est pas nécessaire de rappeler à tous ceux qui sont passés par l’auto-école que l’une des choses les plus difficiles dans la conduite automobile, le stationnement, attend toujours comme un point final aigre-doux au bout du trajet.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Cette brève généalogie de la manière d’aller en voiture d’un point A à un point B met en évidence deux choses. Premièrement, conduire est loin d’être confortable, car il s’agit d’une activité physiquement et mentalement exigeante, qui demande une attention constante et une intelligence spatiale. Deuxièmement, la description ci-dessus ne ressemble en rien à la façon dont un conducteur expérimenté vit son trajet en voiture. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">C’est une description bien plus proche du rapport à la conduite et à l’automobile qu’ont les conducteurs et les conductrices débutants qui fréquentent tout juste l’auto-école. L’automobile leur apparaît comme une masse rigide sur quatre roues, trop compliquée pour qu’ils la comprennent. Toutes ces règles de circulation et cette signalisation, qui font partie intégrante du savoir conduire, sont des phrases isolées que les élèves de l’auto-école doivent apprendre par cœur. Tout est séparé et disparate. Les conducteurs débutants ne sont capables de manœuvrer l’automobile qu’en suivant des consignes explicites, qui paraissent simples mais sont en réalité difficiles à exécuter. Le fossé entre la théorie et la pratique ne saurait être plus grand. L’automobile est pour le débutant un objet étranger qui refuse de se laisser soumettre.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ce rapport négatif et chargé de peur à l’automobile commence cependant à se transformer à mesure que l’expérience s’accumule. Les gestes appris, le conducteur est soudain capable de les appliquer en pratique de façon bien plus fluide. Il remarque de moins en moins avec quel pied il appuie sur l’accélérateur ou où exactement il tient le volant, et se concentre davantage sur ce qui se passe dans les rues. Il est capable de se concentrer sans mauvaise conscience sur les paroles du passager, car il sait qu’il a la conduite de l’automobile sous contrôle. L’automobile en tant que telle cesse d’être un obstacle et disparaît du champ de vision du conducteur. Au lieu d’un objet solide, l’automobile se change en un médium transparent qui médiatise la relation du conducteur avec le monde extérieur. Comme le dirait Mark Weiser\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, théoricien du concept d’informatique ubiquitaire, les créations technologiques les plus essentielles de l’humanité sont celles qui disparaissent et échappent à notre conscience active, parce qu’elles « se tissent dans la trame de la vie quotidienne jusqu’à ne plus pouvoir en être distinguées ».\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Le conducteur expérimenté, en tant qu’« utilisateur de l’automobile », ne diffère donc pas fondamentalement d’un joueur expérimenté de jeux vidéo ou d’un utilisateur de longue date d’un appareil intelligent comme l’iPhone. Le volant, tout comme la souris et le clavier ou l’écran tactile, sert aux utilisateurs de la technologie de point de contact, où se rencontrent l’être humain et la technologie. Dans le vocabulaire de l’informatique et du design, et pas seulement des technologies interactives, ce lieu particulier est traditionnellement appelé \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">interface\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. On reconnaît la réussite du design d’une interface à ce qu’elle ne fait pas obstacle aux activités qui sont les objectifs principaux des utilisateurs : le conducteur veut arriver au travail, le joueur veut abattre le plus possible d’ennemis virtuels et, enfin, l’utilisateur d’un smartphone ne veut pas s’extasier devant un bouton joliment dessiné, il veut seulement commander quelque chose à manger dans une application. Autrement dit, une interface bien conçue, dans la plupart des cas, sauf peut-être pour les œuvres artistiques et spéculatives, ne devrait pas attirer l’attention sur elle-même et devrait masquer le mieux possible la complexité technique qui se cache « sous le capot », que ce soit celui d’un ordinateur, d’un smartphone ou justement d’une automobile. L’interface devrait, comme tout bon médium, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">médiatiser\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> le flux ininterrompu d’une certaine expérience utilisateur que l’on attend de la technologie en question, et favoriser ainsi l’état, connu de la recherche en psychologie, de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">flow\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, dans lequel les gens sont complètement plongés dans la situation en cours.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Bien que la nature de l’interface soit de se dissimuler elle-même, cela ne signifie pas que l’interface soit entièrement passive et innocente. L’interface \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">transforme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> d’une certaine manière l’expérience de la réalité, car, sur la base des décisions des designers, elle ne fournit jamais qu’une certaine portion de la réalité, et ce par l’intermédiaire de ce qu’on appelle les affordances, c’est-à-dire les fonctions et les possibilités par lesquelles une technologie annonce ce que l’on peut faire avec elle. L’utilisateur peut ainsi, par exemple, tourner le volant ou appuyer sur ses boutons, qui commandent certaines fonctions de l’automobile. Pendant la conduite, ce sont avant tout le volant, mais aussi le levier de vitesses, qui sont les portes symboliques vers la réalité « derrière les vitres » de l’automobile.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Plus la relation que nous construisons avec une technologie par un usage fréquent est intime, plus il est probable que la technologie devienne aussi une partie de nous-mêmes. Littéralement une \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">extension\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> de nos capacités cognitives, puisqu’elle influence notre esprit et notre mémoire. Souvenons-nous de la célèbre recherche sur les chauffeurs de taxi londoniens\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, chez qui l’on a constaté que, par rapport à la population générale, ils ont une partie agrandie du cerveau appelée hippocampe, responsable de la mémoire. D’après cette recherche, les chauffeurs de taxi avaient un hippocampe agrandi et une meilleure mémoire spatiale tout simplement parce que, pour être un bon chauffeur de taxi à Londres, il faut savoir s’orienter dans l’énorme enchevêtrement de rues de la métropole anglaise. Une recherche moins sophistiquée sur la manière dont la conduite automobile influence l’être humain, chacun peut cependant la mener soi-même. Il suffit de se rappeler combien de fois nous avons assisté à la scène où une personne par ailleurs douce et disciplinée, dans le rôle du conducteur, s’est transformée au point d’être méconnaissable et a été capable de lâcher à l’adresse d’un autre conducteur toute une litanie d’injures, alors que dans la rue elle n’aurait jamais dit une chose pareille en face à quelqu’un. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">L’automobile, comme les autres technologies, étend nos capacités biologiques et, dans une certaine mesure, change même notre personnalité. C’est en cela que la conduite automobile transforme notre perception de la réalité. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Il existe aujourd’hui, dans le domaine des sciences cognitives, plusieurs spécialistes qui prennent l’idée de la technologie comme extension de l’être humain et de son esprit non pas seulement pour une métaphore, mais bien pour une description de la réalité. La recherche menée auprès de personnes atteintes de la maladie d’Alzheimer montre par exemple comment l’environnement, les post-it ou même l’application mobile Evernote deviennent un substitut artificiel d’une mémoire défaillante. Pour ces patients, la technologie est si essentielle au fonctionnement quotidien et forme une part si inséparable de leur vie que la destruction délibérée de leur téléphone peut équivaloir à une atteinte à leur intégrité physique. Andy Clark, philosophe de l’esprit et principal représentant de la théorie de l’esprit étendu, soutient que, même dans des conditions ordinaires, nous devrions comprendre les technologies comme une partie intégrante de notre pensée. C’est pourquoi, selon Clark, nous sommes tous des \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">cyborgs naturels\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, c’est-à-dire des organismes dont l’évolution biologique a été influencée dès l’origine par la technologie.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">De ce point de vue, les conducteurs qui refusent de passer à un autre moyen de transport ne sont pas forcément des conservateurs indifférents à l’environnement. L’automobile n’est pas pour eux un simple moyen neutre de se déplacer en ville, mais une interface ou un médium d’une manière de percevoir la réalité, d’un style de vie, et aussi une partie de leur \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">esprit\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Et qui se laisserait volontairement amputer d’une partie aussi importante de soi-même ? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905683167]