[{"data":1,"prerenderedAt":201},["ShallowReactive",2],{"post-fr-la-conference-etudiante-postphenomenologie-esprit-et-medias-compte-rendu-1re-partie":3,"translation-fr-la-conference-etudiante-postphenomenologie-esprit-et-medias-compte-rendu-1re-partie":200},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":35,"_links":45,"_embedded":87,"tagsResolved":184,"translations":187},518,"07. 03. 2021","2021-03-07T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fstudentska-konference-postfenomenologie-mysl-a-media-shrnuti-cast-i","2025-10-14T12:25:51","2025-10-14T10:25:51","studentska-konference-postfenomenologie-mysl-a-media-shrnuti-cast-i","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fstudentska-konference-postfenomenologie-mysl-a-media-shrnuti-cast-i\u002F",{"rendered":17},"Studentská konference Postfenomenologie, mysl a média — shrnutí (část I.)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Na konci roku 2020 se dne 19. 11. konala při katedře filozofie na Fakultě filozofické, Západočeské univerzity v Plzni, první studentská konference zaměřená na téma \u003C\u002Fspan>\u003Cstrong>postfenomenologie\u003C\u002Fstrong>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Pokud je mi známo, byla to vůbec první konference v českém prostředí, která se zaměřovala na reflektování myšlenek, které v posledních dekádách se vynořily v této u nás zatím nepříliš známé fenomenologicky inspirované analýze technologií. Organizaci a tematické definování konference jsem měl na svědomí já společně se svými kolegyněmi z plzeňské katedry filozofie a finanční podporu pro jsem obdržel od Západočeské univerzity, které jsem vděčný za veškerou finanční i administrativní podporu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Myšlenka konference byla jednoduchá. Přibližně do roku 1979 můžeme datovat vydání přelomové knihy s názvem \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Technics and Praxis: A Philosophy of Technology\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, kterou napsal americký filozof Don Ihde. Na americké půdě se jednalo o první anglicky psanou publikaci věnovanou filozofii techniky. K dalším prvenstvím lze Ihdehu přičíst i to, že založil novou, fenomenologicky ovlivněnou analýzu technologií, kterou nazval \u003C\u002Fspan>\u003Cb>postfenomenologie\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. V čem se postfenomenologie liší od existující filozofie techniky a jakou roli v ní hraje klasická fenomenologie Edmunda Husserla, Martina Heideggera, Maurice Merleau-Pontyho a dalších? Odpovědět na tyto a další otázky bylo právě snahou naší studentské konference, se všemi výhodami a omezeními, které pochopitelně vychází ze studentských konferencí. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Již od počátku jsme ale pro účastníky konference deklarovali, že postfenomenologii chápeme jako filozofickou analýzu technologií, jejíž hlavním zájmem je nikoli technický artefakt jako takový, nýbrž \u003C\u002Fspan>\u003Cb>mediační efekty\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> technologií na naší mysl (intencionalitu), náš vztah ke světu, druhým lidem i k nám samotným. Postfenomenologie dále proklamuje, že narozdíl od „filozofie z křesla“ si klade za cíl teoretizovat na základě empirických poznatků o reálných technických artefaktech. Proto se často postfenomenologii hovoří v literatuře nejen jako o „philosophy \u003C\u002Fspan>\u003Cb>of \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">technology“, ale také „philosophy \u003C\u002Fspan>\u003Cb>from\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> technology“. Empirická fenomenologie techniky aspoň ve článcích jejích zastánců zní dobře. Pokud se ale podíváme na postfenomenologii kriticky, ideálně se znalostmi klasické fenomenologie, filozofie mysli nebo současné mediální teorie, jak z toho postfenomenologie vyjde? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">To jsem si chtěl jako organizátor ověřit, a proto jsem pozval jako keynote speakery tři, dle mého názoru, přední české filozofy v příslušných disciplínách. V otázkách filozofie mysli přijal pozvání Dr. Michal Polák z katedry filozofie ZČU, kritický pohled klasické fenomenologie nám představil Dr. Martin Ritter a pohled mediální teorie nám prezentoval Dr. Martin Charvát. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Protože se jednalo o studentskou konferenci, po keynote přednáškách následovaly prezentace studentských příspěvků. Vedle mého příspěvku \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Postfenomenologie Dona Ihdeho jako kritika „metafyziky“ techniky a materiality u Martina Heideggera\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> jsme mohli vidět a slyšet následující studenty a studentky a jejich přednášky: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mgr. Jakub Fiala – Ztraceno v překladu: kdy(ž) nám sebeměření nastavuje křivé zrcadlo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Bc. Karolína Hrichová a Bc. Veronika Hanáková – Když se smrt dostaví\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mgr. Radovan Bartošek – Technologie a svoboda v době plošných protiepidemických opatření \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">PhDr. Pavel Farkas – Design a uživatelský prožitek (UX) z města \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V tom příspěvku se zaměřím na mé shrnutí a komentář první keynote přednášky. Počítám, že v nejbližší době zde sepíšu postupné shrnutí všech ostatních. Musím poznamenat, že se jedná o mé shrnutí a interpretaci, což neznamená, že sami prezentující musí nutně souhlasit s tím, co zde sepíšu. Máme-li formality za sebou, pojďme se podívat na jednotlivé příspěvky.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"mgr-michal-polak-phd--postfenomenologie-4e-a-neurocentrismus\" name=\"mgr-michal-polak-phd--postfenomenologie-4e-a-neurocentrismus\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mgr. Michal Polák, Ph.D. – Postfenomenologie, 4E a Neurocentrismus\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fh2>\n\u003Cdiv class=\"video\">\n\u003Cp>\u003Ciframe src=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube-nocookie.com\u002Fembed\u002FzcpBxC7vOLU\" frameborder=\"0\" allowfullscreen=\"allowfullscreen\">\u003C\u002Fiframe>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"description\">Prosím o to, abyste video dále nesdíleli. Mám právo sdílet video pouze na místech relevantních pro konferenci.\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Kolega z plzeňské katedry filozofie, Dr. Michal Polák, patří mezi přední filozofy mysli v České republice. Ve spolupráci s Dr. Tomášem Marvanem publikovali několik zásadních článků v předních zahraničních akademických časopisech na téma neurálních korelátů mysli. A přestože intelektuálních background Dr. Poláka se nachází v naturalistické a analytické filozofii mysli,  pokládal jsem za více než užitečné slyšet o (post)fenomenologii techniky komentář hlasu, který patří na pomyslnou druhou stranu rozdělení analytické\u002Fkontinentální filozofie, jakkoli mám vůči této dichotomii výhrady.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Úvod\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Hlavním tématem přednášky Dr. Poláka bylo uchopení postfenomenologie jako přístupu, který nějakým způsobem se vymezuje vůči klasické a nutno říct, že dominatní pozici v analytické filozofii mysli, kde mysl je interpretována jako komputační zařízení, které algoritmicky nebo statisticky dělá operace nad mentálními reprezentacemi, které slouží jako symbolické jednotky a „data“ těchto komputačních operací. Pokud postfenomenologie tvrdí, že technické artefakty představují tak zásadní objekty, že \u003C\u002Fspan>\u003Cb>konstiuují \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">naše mentální struktury a \u003C\u002Fspan>\u003Cb>intencionalitu\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, znamená to pro Dr. Poláka, že logicky tam, kde je intencionalita, musí být i nějaká mentální reprezentace. Proto analytická filozofie mysli má co říct o postfenomenologii, protože postfenomenologie vychází z fenomenologie, kde ústředním bodem byl právě koncept \u003C\u002Fspan>\u003Cb>intencionality\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy vlastnost naší mysli se vždy upírat k nějakému objektu. V neposlední řadě se Dr. Polák také ptá, jak se přesně liší postfenomenologie od filozofie umělé inteligence či techniky nebo sociologie (technologií)?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Definice postfenomenologie\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dr. Polák začal svou přednášku citováním předních představitelů postfenomenologie a jejich definici toho, o co se obor snaží. Tak například podle (Rosenberg a Verbeek, 2015) se postfenomenologie zaměřuje „na různé způsoby, jak technologie pomáhají formovat vztah mezi lidmi a světem. [Postfenomenologové] nepřistupují k technologiím jako pouhé funkční nebo instrumentální objekty, nýbrž jako prostředníky [mediators] lidských zkušeností a činností“. Dále jsme se dozvěděli, že postfenomenologie „kombinuje filozofickou analýzu s empirickým zkoumáním. Místo aplikování filozofických teorií na zkoumání technologií se postfenomenologický přístup snaží uchopit existující technologie a technologický vývoj jako počáteční bod pro filozofickou analýzu. [Postfenomenologie] coby filozofie techniky [of technology] je v tomto smyslu tak \u003C\u002Fspan>\u003Cb>filozofií z techniky\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> [from technology].\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Proč je post-fenomenologie „post“?\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pokud hovoříme o čemkoli, co má předponu „post“, měli bychom vědět, vůči čemu se vymezuje, co přesně překračuje. Kompletní odpověď by vyžadovala podrobnou analýzu a srovnání toho, co je v první řadě fenomenologie, co je postfenomenologie, a pak nakonec sepsat nějaké srovnání. Na to nebyl během prezentace čas, ale dozvěděli jsme se, že postfenomenologie se narozdíl od klasické fenomenologie orientuje na \u003C\u002Fspan>\u003Cb>mediaci\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Čeho? Zážitků a vztahu ke světu, vztahu k druhým lidem. Explicitně vidíme u zakladatele postfenomenologie, Dona Ihdeho, „triadičnost“ vztahu člověk-technologie-svět například v asi nejdůležitější knize postfenomenologie, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Technology and the Lifeworld: From Garden to Earth (1990)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Hned po Ihdem zřejmě druhý nejvlivnější současný postfenomenolog, Peter-Paul Verbeek tvrdí, že důležitým prvkem postfenomenologické analýzy technologií je fakt, že \u003C\u002Fspan>\u003Cb>postfenomenologie odmítá fixní subjekt a objekt, ale tvrdí, že subjekt a objekt se aktivně utváří a je konstituován během mediace\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Verbeek, 2005). Mělo by nás napadnout se zeptat, co přesně znamená tato konstituce a aktivní formování? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Částečnou odpověď Dr. Polák cituje prostřednictvím jiného citátu. Ihde (2003) na jednu stranu, zdá se, souhlasí se zakladatelem klasické fenomenologie, Edmundem Husserlem, že je vhodné \u003C\u002Fspan>\u003Cb>relativizovat\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> vztah objektu a subjektu a to tak, že pro Husserla (a Husserlovskou fenomenologii) neexistuje žádný vnitřní subjekt a vnější objekt, nýbrž jediné, co nacházíme, je inter-relační propojení mezi prožívajícím jícím člověkem a světem prožívaného environmentu. Navíc „pro Husserla je celá subjektivita intersubjektivitou“, jak dále píše Ihde. Což přináší problém, protože pro Husserla chybí místo pro jakékoli „třetí mezi“, které by tento inter-relační vztah prožívajícího a prožívaného mohlo zprostředkovat. Pochopitelně pro postfenomenology toto „třetí mezi“ je médium technologie. Don Ihde nabádá, že je potřeba zvolit nový slovník, který by umožnil hovořit o subjektivitě nikoli jako o „uzavřené krabici“, nýbrž jako něco, co je veskrze otevřené aktivního formování technologiemi a obecněji lidskými artefakty. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Intencionalita\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V přednášce Dr. Poláka hrála intencionalita důležitou roli. Standardní definice intencionality je, že se jedná o vlastnost lidské mysli se vždy vztahovat\u002Fzastupovat\u002Freferovat k nějakému objektu. V anglické literatuře se dočteme, že se této vlastnosti „být o něčem“ říká „Aboutness“. Všechny mentální akty mají tedy vlastnost „být o něčem“. Ať už myslíme na své milované, vnímáme bolest kolena nebo přemýšlíme v mysli o abstraktních věcech typu matematiky, vždycky naše myšlení má nějaký svůj obsah, o kterém přemýšlíme nebo vnímáme. Pro Dr. Poláka coby analytického filozofa mysli je intencionalita navíc inherentně o mentálních reprezentacích (má reprezentační povahu) a dále poznamenává, že mezi postfenomenologií a intencionalitou je konceptuální závislost. \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Zde si dovolím poznamenat, že bych ocenil o něco podrobnější analýzu toho, o jakou konceptuální závislost\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Jistě, postfenomenologie (dále již PF) tvrdí, že média a technologie spolukonstiuují lidskou subjektivitu, a tím i mentální stavy. Pokud mentální stavy jsou inherentně intencionální, pak média a technologie musí mít nějaký vliv na konstituci samotné intencionality. Ale je to vliv pouze obsahový? Vlivem na obsah mentálních stavů myslím jednoduše to, že média a technologie dokáží generovat obsah mentálních stavů, které by jinak nebyly možné. To je nejspíše nekontroverzní tvrzení. Před 100 lety nikdo neměl a nemohl mít mentální stav, jehož intencionálním objektem byl chytrý telefon iPhone od firmy Apple. Pokud by tohle PF tvrdila, bylo by vše vyřešené a během 10 minut bychom mohli jít domů. Co však PF musí tvrdit, aby byla zajímavá (aspoň tedy pro mě), je něco jiného. PF musí tvrdit, že samotná \u003C\u002Fspan>\u003Cb>forma\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> nebo \u003C\u002Fspan>\u003Cb>struktura \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mentálních stavů musí být díky technologické mediaci. Pokud by tomu tak bylo, znamená to, že mentální stavy, a tím i mysl, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>musí být rozprostraněná i mimo\u003C\u002Fb> \u003Cb>mozek\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. O něco méně radikálním tvrzením by mohlo být, že média a technologie využívají struktury mozku nebo mysli, které jsou latentně přítomné, ale nepoužívané, nebo používané pro zcela jiné účely. Napadá mě zde příklad \u003C\u002Fspan>\u003Cb>neurální recyklace\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, kdy pozorujeme, že člověk, který se stane gramotným a naučí se číst a psát (gramotnost zde vidím jako technologii po vzoru McLuhana nebo amerických pragmatických filozofů), využívá části mozku, které u negramotných lidí (stále tací lidé na světě existují, takže můžeme vliv gramotnosti\u002Fnegramotnosti studovat) se využívají pro rozpoznávání obličejů. Jednalo by se o kauzalitu na \u003C\u002Fspan>\u003Cb>obsah nebo formu \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mentální stavů? Případně obojí?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>4E kognice (Embodied, Embedded, Extended, Enactive)\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Přibližně od vydání \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmitpress.mit.edu\u002Fbooks\u002Fembodied-mind\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Embodied Mind Cognitive Science and Human Experience\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (1991) od Varely, Roschové a Thompsona, \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmitpress.mit.edu\u002Fbooks\u002Fcognition-wild\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Cognition in the Wild\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (1995) od kognitivního antropologa Edwina Hutchinse a jednoho z nejznámější článků 4E kognice, \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fphilpapers.org\u002Frec\u002FCLATEM\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Extended Mind \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">(1998) od Andyho Clarka a Davida Chalmerse se na akademické půdě začal brát seriózněji argument, že lidská kognice a mysl přesahuje hranice lidského mozku a rozprostírá se v těle, a dokonce i do okolního prostředí. Od dob vydání těchto publikací se ve světě leccos změnilo a díky každodennímu napojení na internet a závislostem na chytrých telefonech si nyní dokážeme lépe představit myšlenku, že externí objekty mohou být konstitutivní částí naší mysli. V letech, kdy zmíněné publikace vyšly, byly však značně kontroverzní, ale o to více revoluční. V dnešní době se na bedrech těchto myšlenek (a mnohých dalších, včetně kybernetiky, autopoietického dynamického modelování, ale i science fiction nebo prvotních textech o člověku jako kyborgu ze šedesátých let) zrodil akademický směr úzce i volně spolupracujících filozofů, kognitivních vědců, neurovědců, inženýrů a filozofujících designérů, který zkoumá seriózně myšlenku, že naše mysl a kognice jsou \u003C\u002Fspan>\u003Cb>vtělené\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>zanořené do prostředí\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>rozšířené\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> a \u003C\u002Fspan>\u003Cb>enaktivní\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.    \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dr. Polák je vůči 4E kognici kritický. Nikoli proto, že by výzkum nepřinesl zajímavé výsledky, ale proto, že coby zastánce neurocentrismu Dr. Polák nenachází v diskurzu 4E pádné argumenty, které by ho přesvědčily o tom, že mozek a nervová soustava nejsou nejvhodnějším místo pro zkoumání psychologických jevů. Neurocentrismem se myslí:  „[…] the propensity of scholars to embrace the brain and remainder of the central nervous system (CNS) as inherently the most appropriate level of analysis for conceptualizing and treating psychological phenomena, including mental disorders“ (Satel & Lilienfeld, 2013). Jeden z důležitých argumentů pro neurocentrismus a reprezentační rámec mysli je pro Dr. Poláka to, že toto paradigma má významné explanační benefity. Z mého hlediska to sice může být pravda, ale Newtonova vize vesmíru také měla velkou explanační sílu, přestože se ukázalo, že se jedná pouze o podmnožinu toho, jak modelovat přírodní procesy a strukturu vesmíru. Není možné, že 4E kognice by mohla být Einsteinovou relativitou v kognitivních vědách?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dle Dr. Poláka je hlavní tezí 4E kognice následující: „mozek je nutnou, ale ne dostačující podmínkou kognice\u002Fvědomých stavů“, a proto „neexistuje žádný minimální neurální fundament dostačující k vytvoření vizuální zkušenosti“ (citováno z Nöe a Thomspson, 2004, 17). Podobně jako Newtonova vize vesmíru nám výzkum neurálních reprezentací o sobě nedává odpověď, jak aktivace krotikálních map produkují vědomí vizuální percept. A proto, jak Dr. Polák komentuje 4E kognici, potřebujeme porozumění aktivitě lidského těla a okolí vnímajícího subjektu. V prezentaci nebyl dostatečný prostor definovat a vysvětlit východiska každého „éčka“ z 4E kognice, ale níže uvádím velmi stručné shrnutí, o čem Dr. Polák hovořil.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Vtělená kognice\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vtělenost kognice spočívá v tom, že mysl je konstitutivně závislá na senzomotorických procesech těla a zároveň vtělená kognice tím tvrdí, že mnoho (pokud ne všechny) kognitivních procesů se obejde bez mentálních reprezentací. Striktní „hard“ definice vtělené kognice by řekla, že bez tělo člověk nemůže myslet. O něco více „soft“ definice by řekla, že některé netriviální kognitivní procesy jsou konstitutivně závislé na lidském těle. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Situovaná kognice (Zanořená, embedded kognice)\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zanořená\u002Fsituovaná kognice upozorňuje na důležitost kontextuálních aspektů prostředí a jeho konstitutivního vliv na kognitivní procesy. Jak se zmiňuje i Dr. Polák, v kontextu tohoto „éčka“ hovoříme o strukturární prorostlosti a dynamickém spárování (coupling) mozku, těla a okolního prostředí. (Pouw, 2014) píše, že „[…] kognitivní aktivita není něco, co se jednoduše děje interně, ale zahrnuje \u003C\u002Fspan>\u003Cb>kontinuální transakci mezi současnými stavy mozku, těla a prostředí\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“\u003C\u002Fspan>\u003Cb>. \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Jako jeden z protiargumentů role prostředí pro mentální stavy zmiňuje Dr. Polák přímou stimulaci mozku, která dokáže vyvolat percepty i bez vnímání prostředí. Zde je otázkou, jak moc determinističtí chtějí zastánci Situované\u002Fzanořené kognice být. Pokud tvrdí, že pouze prostředí dokáže vyvolat daný percept, máme zde problém; pokud by tvrdili, že přímá stimulace i vnější prostředí mohou vyvolat daný percept, šlo by snad i možnost paralelní existence mozku i prostředí. V neposlední řadě by mě ale zajímalo, zda přímou stimulací můžeme vyvolat percept, který daný člověk nikdy předtím nevnímal. Co když přímá stimulace mozku funguje pro vyvolání daného perceptu pouze proto, že mozek daného člověka byl již dříve vystaven kulturním a společenským vlivům?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Rozšířená kognice\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mé nejoblíběnější a také nejkontroverznější „éčko“ z 4E kognice. Rozšířená kognice tvrdí, že prostředí, ale \u003C\u002Fspan>\u003Cb>také používání technických artefaktů typu chytrého telefonu\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> není pouze metaforicky součásti naší mysli, respektive nemá jen kauzální vliv na interní mentální procesy mozku. Hypotéza rozšířené mysli tvrdí něco dramatičtějšího, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>iPhone je doslova součástí naší mysli\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> a mentální procesy jsou rozšířené (extendovány) do externího objektů kolem nás. Jeden z hlavních propagátorů rozšířené mysli je Andy Clark. V literatuře se diskutuje nejen základní teze toho, zda mentální procesy je smysluplné analyzovat mimo mozek, ale také Clarkovy vlastní definice typů externalismu. Například Clark již v první článku The Extended Mind (1998) tvrdí s Chalmersem, že pokud externí procesy tak, že pokud by probíhaly interně v mozku, neměli bychom problém je označit za kognitivní, tak bychom, pokud nemáme lepší argumenty, měli a priori dané procesy chápat jako kognitivní. Tak zhruba zní Clarkova zamotaná definice jeho známého \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Principu parity\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, jež vychází z funkcionalistického pojetí mysli.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Závěr\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Během celé přednášky bylo vidět i slyšet, že Dr. Polák vidí jakékoli formy externalismu mysli, případně pokusy integrovat technické artefakty do vysvětlení fungování mysli, jako užitečné, ale na základě existujících argumentů nevidí důvod, proč se vzdávat neurocentrismu a reprezentačního paradigmatu mysli. Za mě je to férové zhodnocení od analytického filozofa mysli. A souhlasím s ním, že i uvnitř 4E paradigmatu se od počátku ozývají hlasy, že 4E výzkum je možné integrovat do existujícího paradigmatu neurocentrismu. Pochopitelně klasicky vzdělaní fenomenologové se mají vůči neurocentrismu mnoho výhrad a vidí zaměření na mozek jako pokud ne vysloveně špatnou, tak neadekvátní úroveň analýzy lidského vnímání a kognitivních procesů. I z toho důvodu bylo užitečné, že nám pozvání na konferenci přijal Mgr. Martin Ritter, Ph.D., jeden z předních českých (klasických) fenomenologů a jeden z několika akademických filozofů, kteří berou média a technologie ve svém myšlení vážně.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Na konci roku 2020 se dne 19. 11. konala při katedře filozofie na Fakultě filozofické, Západočeské univerzity v Plzni, první studentská konference zaměřená na téma postfenomenologie. Pokud je mi známo, byla to vůbec první konference v českém prostředí, která se zaměřovala na reflektování myšlenek, které v posledních dekádách se vynořily v této u nás zatím […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34],6,8,15,[36,14,37,38,39,40,41,42,43,44],"post-518","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed","tag-philosophy","tag-postphenomenology",{"self":46,"collection":52,"about":55,"author":58,"replies":62,"version-history":65,"predecessor-version":69,"wp:attachment":73,"wp:term":76,"curies":83},[47],{"href":48,"targetHints":49},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F518",{"allow":50},[51],"GET",[53],{"href":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[56],{"href":57},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[59],{"embeddable":60,"href":61},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[63],{"embeddable":60,"href":64},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=518",[66],{"count":67,"href":68},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F518\u002Frevisions",[70],{"id":71,"href":72},908,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F518\u002Frevisions\u002F908",[74],{"href":75},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=518",[77,80],{"taxonomy":78,"embeddable":60,"href":79},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=518",{"taxonomy":81,"embeddable":60,"href":82},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=518",[84],{"name":85,"href":86,"templated":60},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":88,"wp:term":105},[89],{"id":23,"name":90,"url":91,"description":26,"link":92,"slug":90,"avatar_urls":93,"_links":97},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":94,"48":95,"96":96},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":98,"collection":102},[99],{"href":61,"targetHints":100},{"allow":101},[51],[103],{"href":104},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[106,127],[107],{"id":30,"link":108,"name":109,"slug":109,"taxonomy":78,"_links":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":111,"collection":116,"about":119,"wp:post_type":122,"curies":125},[112],{"href":113,"targetHints":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":115},[51],[117],{"href":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[120],{"href":121},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[123],{"href":124},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[126],{"name":85,"href":86,"templated":60},[128,148,166],{"id":32,"link":129,"name":130,"slug":130,"taxonomy":81,"_links":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":132,"collection":137,"about":140,"wp:post_type":143,"curies":146},[133],{"href":134,"targetHints":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":136},[51],[138],{"href":139},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[141],{"href":142},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[144],{"href":145},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[147],{"name":85,"href":86,"templated":60},{"id":33,"link":149,"name":150,"slug":150,"taxonomy":81,"_links":151},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":152,"collection":157,"about":159,"wp:post_type":161,"curies":164},[153],{"href":154,"targetHints":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":156},[51],[158],{"href":139},[160],{"href":142},[162],{"href":163},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[165],{"name":85,"href":86,"templated":60},{"id":34,"link":167,"name":168,"slug":168,"taxonomy":81,"_links":169},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpostphenomenology\u002F","postphenomenology",{"self":170,"collection":175,"about":177,"wp:post_type":179,"curies":182},[171],{"href":172,"targetHints":173},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F15",{"allow":174},[51],[176],{"href":139},[178],{"href":142},[180],{"href":181},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=15",[183],{"name":85,"href":86,"templated":60},[185,186],{"id":33,"name":150,"slug":150,"taxonomy":81,"link":149},{"id":34,"name":168,"slug":168,"taxonomy":81,"link":167},{"en":188,"es":192,"fr":196},{"title":189,"slug":190,"description":191},"The Student Conference Postphenomenology, Mind and Media — a Summary (Part I)","the-student-conference-postphenomenology-mind-and-media-a-summary-part-i","A summary of and commentary on Michal Polák’s keynote at the first Czech student conference on postphenomenology: intentionality, 4E cognition and neurocentrism.",{"title":193,"slug":194,"description":195},"La conferencia estudiantil Posfenomenología, mente y medios — resumen (parte I)","la-conferencia-estudiantil-posfenomenologia-mente-y-medios-resumen-parte-i","Resumen y comentario de la ponencia de Michal Polák en la primera conferencia estudiantil checa sobre posfenomenología: intencionalidad, cognición 4E y neurocentrismo.",{"title":197,"slug":198,"description":199},"La conférence étudiante Postphénoménologie, esprit et médias — compte rendu (1re partie)","la-conference-etudiante-postphenomenologie-esprit-et-medias-compte-rendu-1re-partie","Compte rendu et commentaire de l’exposé de Michal Polák à la première conférence étudiante tchèque sur la postphénoménologie : intentionnalité, cognition 4E et neurocentrisme.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">À la fin de l’année 2020, le 19 novembre, s’est tenue au département de philosophie de la Faculté des lettres de l’Université de Bohême de l’Ouest à Plzeň la première conférence étudiante consacrée au thème de la \u003C\u002Fspan>\u003Cstrong>postphénoménologie\u003C\u002Fstrong>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. À ma connaissance, c’était même la toute première conférence dans le milieu tchèque à se consacrer à la réflexion sur les idées qui ont émergé au cours des dernières décennies dans cette analyse des technologies d’inspiration phénoménologique, encore peu connue chez nous. L’organisation et la définition thématique de la conférence ont été mon œuvre, avec mes collègues du département de philosophie de Plzeň, et j’ai reçu pour cela un soutien financier de l’Université de Bohême de l’Ouest, à laquelle je suis reconnaissant pour tout son soutien financier et administratif.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">L’idée de la conférence était simple. C’est vers 1979 que nous pouvons dater la parution d’un livre marquant intitulé \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Technics and Praxis: A Philosophy of Technology\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, écrit par le philosophe américain Don Ihde. Sur le sol américain, il s’agissait de la première publication en anglais consacrée à la philosophie de la technique. Parmi ses autres primautés, on peut aussi porter au crédit d’Ihde le fait d’avoir fondé une nouvelle analyse des technologies, influencée par la phénoménologie, qu’il a appelée \u003C\u002Fspan>\u003Cb>postphénoménologie\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. En quoi la postphénoménologie se distingue-t-elle de la philosophie de la technique existante, et quel rôle y joue la phénoménologie classique d’Edmund Husserl, de Martin Heidegger, de Maurice Merleau-Ponty et d’autres ? Répondre à ces questions et à d’autres, tel était justement l’effort de notre conférence étudiante, avec tous les avantages et toutes les limites qui découlent naturellement des conférences étudiantes. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dès le début, nous avons toutefois déclaré aux participants que nous comprenions la postphénoménologie comme une analyse philosophique des technologies dont l’intérêt principal n’est pas l’artefact technique en tant que tel, mais bien les \u003C\u002Fspan>\u003Cb>effets de médiation\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> des technologies sur notre esprit (l’intentionnalité), sur notre rapport au monde, aux autres et à nous-mêmes. La postphénoménologie proclame en outre que, à la différence de la « philosophie en fauteuil », elle se donne pour but de théoriser sur la base de connaissances empiriques portant sur des artefacts techniques réels. C’est pourquoi, dans la littérature, on parle souvent de la postphénoménologie non seulement comme d’une « philosophy \u003C\u002Fspan>\u003Cb>of \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">technology », mais aussi comme d’une « philosophy \u003C\u002Fspan>\u003Cb>from\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> technology ». Une phénoménologie empirique de la technique, voilà qui sonne bien, du moins dans les articles de ses partisans. Mais si nous regardons la postphénoménologie d’un œil critique, idéalement avec des connaissances en phénoménologie classique, en philosophie de l’esprit ou en théorie des médias contemporaine, comment la postphénoménologie s’en sortira-t-elle ? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">C’est ce que je voulais vérifier en tant qu’organisateur, et c’est pourquoi j’ai invité comme keynote speakers trois philosophes tchèques qui sont, à mon avis, parmi les meilleurs dans leurs disciplines respectives. Pour les questions de philosophie de l’esprit, le Dr Michal Polák, du département de philosophie de l’UBO, a accepté l’invitation ; le regard critique de la phénoménologie classique nous a été présenté par le Dr Martin Ritter, et le point de vue de la théorie des médias par le Dr Martin Charvát. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Comme il s’agissait d’une conférence étudiante, les exposés keynote ont été suivis des présentations des contributions étudiantes. Outre ma propre contribution, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>La postphénoménologie de Don Ihde comme critique de la « métaphysique » de la technique et de la matérialité chez Martin Heidegger\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, nous avons pu voir et entendre les étudiantes et étudiants suivants et leurs exposés : \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mgr. Jakub Fiala – Perdu dans la traduction : quand l’automesure nous tend un miroir déformant\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Bc. Karolína Hrichová et Bc. Veronika Hanáková – Quand la mort survient\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mgr. Radovan Bartošek – Technologie et liberté au temps des mesures sanitaires généralisées \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\" aria-level=\"1\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">PhDr. Pavel Farkas – Le design et l’expérience utilisateur (UX) de la ville \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dans cet article, je me concentrerai sur mon compte rendu et mon commentaire du premier exposé keynote. Je compte rédiger ici prochainement, au fur et à mesure, le compte rendu de tous les autres. Je dois préciser qu’il s’agit de mon compte rendu et de mon interprétation, ce qui ne signifie pas que les intervenants eux-mêmes soient nécessairement d’accord avec ce que j’écris ici. Les formalités étant derrière nous, penchons-nous sur les différentes contributions.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"mgr-michal-polak-phd--postfenomenologie-4e-a-neurocentrismus\" name=\"mgr-michal-polak-phd--postfenomenologie-4e-a-neurocentrismus\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mgr. Michal Polák, Ph.D. – Postphénoménologie, 4E et neurocentrisme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fh2>\n\u003Cdiv class=\"video\">\n\u003Cp>\u003Ciframe src=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube-nocookie.com\u002Fembed\u002FzcpBxC7vOLU\" frameborder=\"0\" allowfullscreen=\"allowfullscreen\">\u003C\u002Fiframe>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"description\">Merci de ne pas partager davantage cette vidéo. Je n’ai le droit de la partager qu’aux endroits pertinents pour la conférence.\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mon collègue du département de philosophie de Plzeň, le Dr Michal Polák, compte parmi les principaux philosophes de l’esprit en République tchèque. En collaboration avec le Dr Tomáš Marvan, il a publié plusieurs articles importants dans des revues académiques étrangères de premier plan sur le thème des corrélats neuronaux de l’esprit. Et bien que le background intellectuel du Dr Polák se situe dans la philosophie de l’esprit naturaliste et analytique,  j’ai jugé plus qu’utile d’entendre sur la (post)phénoménologie de la technique le commentaire d’une voix appartenant à l’autre côté, pour ainsi dire, du partage entre philosophie analytique et philosophie continentale, quelles que soient les réserves que j’ai envers cette dichotomie.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Introduction\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Le thème principal de l’exposé du Dr Polák était de saisir la postphénoménologie comme une approche qui, d’une manière ou d’une autre, se démarque de la position classique, et il faut le dire dominante, de la philosophie analytique de l’esprit, où l’esprit est interprété comme un dispositif computationnel qui effectue, de manière algorithmique ou statistique, des opérations sur des représentations mentales servant d’unités symboliques et de « données » à ces opérations computationnelles. Si la postphénoménologie affirme que les artefacts techniques sont des objets si fondamentaux qu’ils \u003C\u002Fspan>\u003Cb>constituent \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">nos structures mentales et notre \u003C\u002Fspan>\u003Cb>intentionnalité\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, cela signifie pour le Dr Polák que, logiquement, là où il y a intentionnalité, il doit aussi y avoir une forme de représentation mentale. C’est pourquoi la philosophie analytique de l’esprit a son mot à dire sur la postphénoménologie, car la postphénoménologie procède de la phénoménologie, dont le point central était justement le concept d’\u003C\u002Fspan>\u003Cb>intentionnalité\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, c’est-à-dire la propriété de notre esprit de toujours se diriger vers un objet. Enfin, le Dr Polák se demande aussi en quoi exactement la postphénoménologie diffère de la philosophie de l’intelligence artificielle, de la philosophie de la technique ou de la sociologie (des technologies) ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Définition de la postphénoménologie\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Le Dr Polák a commencé son exposé en citant les principaux représentants de la postphénoménologie et leur définition de ce à quoi tend la discipline. Ainsi, par exemple, selon (Rosenberg et Verbeek, 2015), la postphénoménologie s’intéresse « aux différentes manières dont les technologies contribuent à façonner la relation entre les hommes et le monde. [Les postphénoménologues] n’abordent pas les technologies comme de simples objets fonctionnels ou instrumentaux, mais bien comme des médiateurs [mediators] des expériences et des pratiques humaines ». Nous avons ensuite appris que la postphénoménologie « combine l’analyse philosophique avec l’investigation empirique. Au lieu d’appliquer des théories philosophiques à l’étude des technologies, l’approche postphénoménologique cherche à prendre les technologies existantes et les développements technologiques comme point de départ de l’analyse philosophique. [La postphénoménologie], en tant que philosophie de la technique [of technology], est en ce sens aussi une \u003C\u002Fspan>\u003Cb>philosophie à partir de la technique\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> [from technology].\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Pourquoi la post-phénoménologie est-elle « post » ?\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Lorsque nous parlons de quoi que ce soit qui porte le préfixe « post », nous devrions savoir par rapport à quoi cela se définit, ce que cela dépasse exactement. Une réponse complète exigerait une analyse détaillée de ce qu’est d’abord la phénoménologie, de ce qu’est la postphénoménologie, puis enfin la rédaction d’une comparaison. Le temps manquait pour cela pendant la présentation, mais nous avons appris que la postphénoménologie, à la différence de la phénoménologie classique, s’oriente vers la \u003C\u002Fspan>\u003Cb>médiation\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. De quoi ? Des expériences vécues et du rapport au monde, du rapport aux autres. Nous voyons explicitement chez le fondateur de la postphénoménologie, Don Ihde, la « triadicité » de la relation homme-technologie-monde, par exemple dans ce qui est sans doute le livre le plus important de la postphénoménologie, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Technology and the Lifeworld: From Garden to Earth (1990)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Celui qui est sans doute, juste après Ihde, le deuxième postphénoménologue contemporain le plus influent, Peter-Paul Verbeek, affirme qu’un élément important de l’analyse postphénoménologique des technologies est le fait que \u003C\u002Fspan>\u003Cb>la postphénoménologie rejette un sujet et un objet fixes, et affirme au contraire que le sujet et l’objet se façonnent activement et sont constitués au cours de la médiation\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Verbeek, 2005). Il devrait nous venir à l’esprit de demander ce que signifient exactement cette constitution et ce façonnement actif. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Le Dr Polák cite une réponse partielle au moyen d’une autre citation. Ihde (2003), semble-t-il, est d’un côté d’accord avec le fondateur de la phénoménologie classique, Edmund Husserl, sur le fait qu’il convient de \u003C\u002Fspan>\u003Cb>relativiser\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> la relation de l’objet et du sujet, et ce au sens où, pour Husserl (et pour la phénoménologie husserlienne), il n’existe aucun sujet intérieur ni aucun objet extérieur : tout ce que nous trouvons, c’est une connexion inter-relationnelle entre l’homme qui vit l’expérience et le monde de l’environnement vécu. De plus, « pour Husserl, toute subjectivité est intersubjectivité », comme l’écrit encore Ihde. Ce qui pose un problème, car chez Husserl il n’y a pas de place pour un quelconque « tiers entre » qui pourrait médiatiser cette relation inter-relationnelle entre celui qui vit l’expérience et ce qui est vécu. Naturellement, pour les postphénoménologues, ce « tiers entre » est le médium de la technologie. Don Ihde exhorte à choisir un nouveau vocabulaire qui permettrait de parler de la subjectivité non pas comme d’une « boîte fermée », mais comme de quelque chose de foncièrement ouvert au façonnement actif par les technologies et, plus généralement, par les artefacts humains. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Intentionnalité\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dans l’exposé du Dr Polák, l’intentionnalité a joué un rôle important. La définition standard de l’intentionnalité est qu’il s’agit de la propriété de l’esprit humain de toujours se rapporter à un objet, le représenter, y référer. Dans la littérature anglophone, on lit que cette propriété d’« être à propos de quelque chose » s’appelle « Aboutness ». Tous les actes mentaux ont donc la propriété d’« être à propos de quelque chose ». Que nous pensions à nos proches, que nous percevions une douleur au genou ou que nous réfléchissions en pensée à des choses abstraites comme les mathématiques, notre pensée a toujours un contenu, ce à quoi nous pensons ou ce que nous percevons. Pour le Dr Polák, en tant que philosophe analytique de l’esprit, l’intentionnalité porte de plus intrinsèquement sur des représentations mentales (elle est de nature représentationnelle), et il remarque en outre qu’il existe une dépendance conceptuelle entre la postphénoménologie et l’intentionnalité. \u003C\u002Fspan>\u003Cb>Je me permets ici de remarquer que j’aurais apprécié une analyse un peu plus détaillée de la nature de cette dépendance conceptuelle\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Certes, la postphénoménologie (ci-après PF) affirme que les médias et les technologies co-constituent la subjectivité humaine, et par là aussi les états mentaux. Si les états mentaux sont intrinsèquement intentionnels, alors les médias et les technologies doivent avoir une certaine influence sur la constitution de l’intentionnalité elle-même. Mais s’agit-il d’une influence portant seulement sur le contenu ? Par influence sur le contenu des états mentaux, j’entends simplement que les médias et les technologies peuvent générer des contenus d’états mentaux qui seraient autrement impossibles. C’est sans doute une affirmation peu controversée. Il y a 100 ans, personne n’avait ni ne pouvait avoir un état mental dont l’objet intentionnel était le smartphone iPhone de la société Apple. Si c’était là ce qu’affirme la PF, tout serait réglé et nous pourrions rentrer chez nous au bout de 10 minutes. Ce que la PF doit cependant affirmer pour être intéressante (du moins pour moi), c’est autre chose. La PF doit affirmer que la \u003C\u002Fspan>\u003Cb>forme\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> ou la \u003C\u002Fspan>\u003Cb>structure \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">même des états mentaux doit être due à la médiation technologique. S’il en était ainsi, cela signifierait que les états mentaux, et par là l’esprit, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>doivent s’étendre aussi au-delà du\u003C\u002Fb> \u003Cb>cerveau\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Une affirmation un peu moins radicale pourrait être que les médias et les technologies exploitent des structures du cerveau ou de l’esprit qui sont latentes, mais inutilisées, ou utilisées à de tout autres fins. Il me vient ici à l’esprit l’exemple du \u003C\u002Fspan>\u003Cb>recyclage neuronal\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> : nous observons qu’une personne qui s’alphabétise et apprend à lire et à écrire (je vois ici l’alphabétisation comme une technologie, à la manière de McLuhan ou des philosophes pragmatistes américains) utilise des parties du cerveau qui, chez les personnes illettrées (de telles personnes existent encore dans le monde, si bien que nous pouvons étudier l’influence de l’alphabétisation et de l’illettrisme), servent à la reconnaissance des visages. S’agirait-il d’une causalité portant sur le \u003C\u002Fspan>\u003Cb>contenu ou sur la forme \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">des états mentaux ? Ou sur les deux ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>La cognition 4E (Embodied, Embedded, Extended, Enactive)\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Depuis à peu près la parution de \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmitpress.mit.edu\u002Fbooks\u002Fembodied-mind\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Embodied Mind Cognitive Science and Human Experience\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (1991) de Varela, Rosch et Thompson, de \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmitpress.mit.edu\u002Fbooks\u002Fcognition-wild\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Cognition in the Wild\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (1995) de l’anthropologue cognitif Edwin Hutchins et de l’un des articles les plus connus de la cognition 4E, \u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fphilpapers.org\u002Frec\u002FCLATEM\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Extended Mind \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fa>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">(1998) d’Andy Clark et David Chalmers, le milieu académique a commencé à prendre plus au sérieux l’argument selon lequel la cognition et l’esprit humains dépassent les limites du cerveau humain et s’étendent dans le corps, et même dans l’environnement. Depuis la parution de ces publications, bien des choses ont changé dans le monde, et grâce à la connexion quotidienne à internet et à la dépendance aux smartphones, nous pouvons aujourd’hui mieux nous représenter l’idée que des objets externes peuvent être une partie constitutive de notre esprit. Dans les années où ces publications sont parues, elles étaient pourtant fort controversées, mais d’autant plus révolutionnaires. Aujourd’hui, sur les épaules de ces idées (et de bien d’autres, dont la cybernétique, la modélisation dynamique autopoïétique, mais aussi la science-fiction ou les premiers textes des années soixante sur l’homme comme cyborg) est né un courant académique de philosophes, de chercheurs en sciences cognitives, de neuroscientifiques, d’ingénieurs et de designers philosophes, collaborant étroitement ou librement, qui étudie sérieusement l’idée que notre esprit et notre cognition sont \u003C\u002Fspan>\u003Cb>incarnés\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>enchâssés dans l’environnement\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, \u003C\u002Fspan>\u003Cb>étendus\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> et \u003C\u002Fspan>\u003Cb>énactifs\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.    \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Le Dr Polák est critique envers la cognition 4E. Non pas parce que la recherche n’aurait pas apporté de résultats intéressants, mais parce qu’en tant que partisan du neurocentrisme, le Dr Polák ne trouve pas dans le discours 4E d’arguments solides qui le convaincraient que le cerveau et le système nerveux ne sont pas le lieu le plus approprié pour étudier les phénomènes psychologiques. Par neurocentrisme, on entend :  « […] the propensity of scholars to embrace the brain and remainder of the central nervous system (CNS) as inherently the most appropriate level of analysis for conceptualizing and treating psychological phenomena, including mental disorders » (Satel & Lilienfeld, 2013). L’un des arguments importants en faveur du neurocentrisme et du cadre représentationnel de l’esprit est, pour le Dr Polák, le fait que ce paradigme présente d’importants bénéfices explicatifs. De mon point de vue, c’est peut-être vrai, mais la vision newtonienne de l’univers avait elle aussi une grande force explicative, bien qu’il se soit avéré qu’elle n’est qu’un sous-ensemble de la manière de modéliser les processus naturels et la structure de l’univers. N’est-il pas possible que la cognition 4E soit la relativité d’Einstein des sciences cognitives ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Selon le Dr Polák, la thèse principale de la cognition 4E est la suivante : « le cerveau est une condition nécessaire, mais non suffisante, de la cognition et des états conscients », et c’est pourquoi « il n’existe aucun fondement neuronal minimal suffisant pour produire une expérience visuelle » (cité d’après Noë et Thompson, 2004, 17). De même que la vision newtonienne de l’univers, la recherche sur les représentations neuronales ne nous donne pas à elle seule de réponse à la question de savoir comment l’activation des cartes corticales produit un percept visuel conscient. Et c’est pourquoi, comme le dit le Dr Polák en commentant la cognition 4E, nous avons besoin de comprendre l’activité du corps humain et de l’environnement du sujet percevant. La présentation ne laissait pas assez de place pour définir et expliquer les présupposés de chaque « E » de la cognition 4E, mais je donne ci-dessous un très bref résumé de ce dont a parlé le Dr Polák.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>La cognition incarnée\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Le caractère incarné de la cognition tient à ce que l’esprit dépend de manière constitutive des processus sensorimoteurs du corps ; la cognition incarnée affirme en même temps que de nombreux processus cognitifs (sinon tous) se passent de représentations mentales. Une définition stricte, « hard », de la cognition incarnée dirait que sans corps, l’homme ne peut pas penser. Une définition un peu plus « soft » dirait que certains processus cognitifs non triviaux dépendent de manière constitutive du corps humain. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>La cognition située (enchâssée, embedded)\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La cognition enchâssée\u002Fsituée attire l’attention sur l’importance des aspects contextuels de l’environnement et sur son influence constitutive sur les processus cognitifs. Comme le mentionne aussi le Dr Polák, dans le contexte de ce « E », nous parlons d’une interpénétration structurelle et d’un couplage dynamique (coupling) du cerveau, du corps et de l’environnement. (Pouw, 2014) écrit que « […] l’activité cognitive n’est pas quelque chose qui se produit simplement de manière interne, mais implique une \u003C\u002Fspan>\u003Cb>transaction continue entre les états présents du cerveau, du corps et de l’environnement\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> »\u003C\u002Fspan>\u003Cb>. \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Comme l’un des contre-arguments au rôle de l’environnement pour les états mentaux, le Dr Polák mentionne la stimulation directe du cerveau, capable de provoquer des percepts même sans perception de l’environnement. La question est ici de savoir jusqu’à quel point les partisans de la cognition située\u002Fenchâssée veulent être déterministes. S’ils affirment que seul l’environnement peut provoquer un percept donné, nous avons un problème ; s’ils affirmaient que la stimulation directe comme l’environnement extérieur peuvent provoquer un percept donné, on pourrait peut-être envisager une existence parallèle du cerveau et de l’environnement. Enfin, j’aimerais savoir si la stimulation directe peut provoquer un percept que la personne concernée n’a jamais perçu auparavant. Et si la stimulation directe du cerveau ne fonctionnait pour provoquer un percept donné que parce que le cerveau de cette personne a déjà été exposé auparavant à des influences culturelles et sociales ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>La cognition étendue\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mon « E » préféré, et aussi le plus controversé, de la cognition 4E. La cognition étendue affirme que l’environnement, mais \u003C\u002Fspan>\u003Cb>aussi l’usage d’artefacts techniques comme le smartphone\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, n’est pas seulement de manière métaphorique une partie de notre esprit, autrement dit n’a pas seulement une influence causale sur les processus mentaux internes du cerveau. L’hypothèse de l’esprit étendu affirme quelque chose de plus dramatique : \u003C\u002Fspan>\u003Cb>l’iPhone est littéralement une partie de notre esprit\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> et les processus mentaux sont étendus (extended) aux objets externes qui nous entourent. L’un des principaux promoteurs de l’esprit étendu est Andy Clark. Dans la littérature, on discute non seulement la thèse fondamentale – est-il sensé d’analyser les processus mentaux hors du cerveau ? –, mais aussi les propres définitions par Clark des types d’externalisme. Par exemple, dès le premier article, The Extended Mind (1998), Clark affirme avec Chalmers que si des processus externes fonctionnent de telle sorte que, s’ils se déroulaient de manière interne dans le cerveau, nous n’aurions aucun problème à les qualifier de cognitifs, alors nous devrions, faute de meilleurs arguments, comprendre a priori ces processus comme cognitifs. Telle est, en gros, la définition embrouillée que donne Clark de son célèbre \u003C\u002Fspan>\u003Cb>principe de parité\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, qui procède d’une conception fonctionnaliste de l’esprit.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cb>Conclusion\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Tout au long de l’exposé, on pouvait voir et entendre que le Dr Polák considère toutes les formes d’externalisme de l’esprit, ou les tentatives d’intégrer les artefacts techniques à l’explication du fonctionnement de l’esprit, comme utiles, mais qu’il ne voit pas, sur la base des arguments existants, de raison de renoncer au neurocentrisme et au paradigme représentationnel de l’esprit. Pour moi, c’est une évaluation honnête de la part d’un philosophe analytique de l’esprit. Et je suis d’accord avec lui que, même à l’intérieur du paradigme 4E, des voix s’élèvent depuis le début pour dire que la recherche 4E peut être intégrée au paradigme existant du neurocentrisme. Naturellement, les phénoménologues de formation classique ont de nombreuses réserves envers le neurocentrisme et voient dans l’attention portée au cerveau un niveau d’analyse de la perception humaine et des processus cognitifs qui, s’il n’est pas franchement mauvais, est du moins inadéquat. C’est aussi pour cette raison qu’il a été utile que Mgr. Martin Ritter, Ph.D., l’un des principaux phénoménologues (classiques) tchèques et l’un des rares philosophes universitaires à prendre au sérieux les médias et les technologies dans leur pensée, ait accepté notre invitation à la conférence.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>",1790905682545]