[{"data":1,"prerenderedAt":135},["ShallowReactive",2],{"post-fr-l-influence-de-l-education-sur-le-passage-a-la-timocratie-dans-la-republique-de-platon":3,"translation-fr-l-influence-de-l-education-sur-le-passage-a-la-timocratie-dans-la-republique-de-platon":134},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":7,"slug":11,"status":12,"type":13,"link":14,"title":15,"content":17,"excerpt":20,"author":22,"featured_media":23,"comment_status":24,"ping_status":24,"sticky":19,"template":25,"format":26,"meta":27,"categories":28,"tags":30,"class_list":31,"_links":38,"_embedded":79,"tagsResolved":120,"translations":121},972,"09. 08. 2026","2026-08-08T22:03:54",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=972","2026-08-09T00:03:54","vliv-vzdelani-na-prechod-k-timokracii-v-platonove-ustave","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fvliv-vzdelani-na-prechod-k-timokracii-v-platonove-ustave\u002F",{"rendered":16},"Vliv vzdělání na přechod k timokracii v Platónově Ústavě",{"rendered":18,"protected":19},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pod vlivem čtení II., III., VII a VIII. knihy budeme v této stručné stati uvažovat o vzdělání jako systematické výchově chlapců, která se dělí na ranou poetickou a músickou výchovu, vyspělejší na číslech založenou nauku, která učí duši směřovat zrakem k jsoucnům nahoru,  a nakonec pro nejtalentovanější chlapce v obci potenciálně nebezpečnou dialektiku. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vzdělávání chlapců patří mezi základní stavební kameny zřízení obce. To platí i pro aristokracii jakožto nejlepší ze všech ústav obce. Kauzální vzorec, ze kterého vycházíme, je zhruba následující. Celý dialog v VIII. knize Ústavy navazuje na dříve definovanou tripartitní strukturu duše (437b–441c) a popisuje, jak úpadek ctnosti u mužů a následná degenerace obce má za vinu omezení moci rozumové části duše (λογιστικόν) a nahrazení její dominance jednou z nižších částí duše, tedy vznětlivostí (θυμός) nebo žádostivostí (ἐπιθυμητικόν). Jak známo, podle toho, jaké části duše u daných členů obce jsou aktivnější, zavádí Sokrates taxonomii deficitních zřízení obcí; z ideální aristokracie se rodí timokracie, z té oligarchie, následuje demokracie a nakonec tyranie. Jak poukazuje (THEIN, 2014) popisuje, že vztah mezi lidskou povahou (rozložením vlivu částí duše) a uspořádáním obce není pouze korespondencí, nýbrž vztah je kauzální a jednosměrný: „povaha vládců přímo určuje povahu příslušného zřízení obce“ (THEIN, 2014, s. 240; 544d-e).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Naším cílem není zde podrobný popis příčin a vývoje úpadků z jedné ústavy do druhé. Pro zdůraznění kauzální role vzdělání poukážeme ale na dvě věci: zaprvé, a jaké vzdělání je nutné pro vývoj a udržení aristokracie; a za druhé, co se nejen ve vzdělávání musí změnit, aby došlo k první degeneraci směrem k timokracii.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V sedmé knize najdeme jakési vyvrcholení systematizace vzdělávacího programu pro mladé může, kteří mají být vychováni jako strážci, a poté i filosofy-vládci. Již z podobenství o jeskyni vidíme, že počátkem cesty filozofa je obrat ze stínu směrem ke světlu a poznání Ideje Dobra. Úkolem vzdělání není vkládat „zrak do slepých očí“, nýbrž otočení celého těla a duše od přízemních a proměnlivých věcí směrem nahoru k „věcem pravdy“, neměnným Idejím, a především Ideji Dobra (518b–519a). Taková cesta otočení zraku duše vyžaduje několik stupňů vzdělání. Na začátku je třeba studovat gymnastiku a umění músické, které rozvíjejí „harmonii“ a „souladnost“ (521d–522b). Poté Sokrates doporučuje několik matematicky založených disciplín (nauka o čísle, měřičství, geometrie, hvězdářství, astronomii, harmonii), které pozvedají zrak duše směrem nahoru (pod podmínkou, že astronomie se pěstuje vhodně, neboť může podle Sokrata naopak obracet zrak duše směrem dolů, k materii). Pouze ti, kteří vytrvají, uspějí v předchozích předmětech a dosáhnout věku třiceti let, mohou přejít k nejvyšší ze všech umění, tedy k dialektice. (537d) \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ta táhne duševní zrak z barbarského bahna vzhůru, i tím, že využívá znalosti předchozích oborů (533d). Sokrates varuje, že dialektické umění mohou chlapci zneužívat jako hračku; oddávat se planému vyvracení důkazů a kritice všeho, co slyší. Příliš mladí a nestabilní chlapci by štěkali „jako stěňata“, po všech chňapali. Proto se dialektiku musí učit chlapci ve věku, kdy jsou stálí, mají již nějaké vědění, a nesklouznou kvůli svému neustálému vyvracení všeho, co slyší, v jakémsi relativismu, v němž původní otcovy zásady a zákony od zákonodárců přestane ctít. (VII, 538c–539d).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Po pěti letech systematického tréninku dialektiky, která je považována za vrchol „naukové soustavy“ (534e), je takto vybavený filozof ten, kdo:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„[…] při každé věci postihuje důvodný smysl její jsoucnosti […] A o tom, kdo to nedovede, řekneš, že nemá o té věci rozumového vědění, právě proto, že \u003C\u002Fspan>\u003Cb>není schopen ujasniti sobě i jinému ten smysl\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> […] (534b–c, zvýraznění autora)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sokrates zmiňuje několik dalších charakterových vlastnostní, které vládnoucí filosof musí splňovat. Mezi nimi například patří to, že filosof-vládce má být neochotný vládnout. Ujme se vlády pouze proto, že si uvědomuje, že nikdo lepší se v obci nenachází. Případně chce zabránit „realizaci horších forem vlády“ (THEIN, 2014, s. 204).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Nutno dodat, že celý dosud neexistující vzdělávací systém, která má připravovat budoucí strážce-filosofy-vládce, obsahuje mnoho škrtů a cenzury, aby vyučované obsah jednotlivých oborů nekazily chlapce již od útlého věku. Například v III. knize najdeme hned několik příkazů, jak mají být bohové v poezii líčení; co přesně má poezie v chlapcích posilovat, naopak jaké pasáže a témata jsou zakázaná: chlapci nesmějí slyšet mýty, které líčí bohy jako zlé; poezie má posilovat odvahu, naopak přehnaný patos žalozpěvů je zakázán. Strážci se dále nesměj skrze poezii vžívat do rolí, které by mohly pokazit jejich charakter: otroci, ženy, opilci apod. (386a–392c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">K čemu všemu taková přísná forma vzdělání má vést? Jak už bylo zmíněno, nejen v VIII. knize Ústavy sledujeme kauzální vztah mezi obsahem a struktura (tripartitní) duše jednotlivých osob a style ústavy, podle které je daná obec řízena. Pokud tedy existuje kauzální vztah \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Duše => Ústava\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> obce, můžeme dodat, že je to právě vzdělání, které formuje duši, a tudíž kauzální vztah by mohl vypadat následovně: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Vzdělání => Duše => Ústava\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Filosofové coby nejlepší ze všech strážců, neboť podstoupili vzdělání dialektiky, díky které jejich duše dokáže nahlížet Jsoucna a především Ideu Dobra, budou nedobrovolnými, leč benevolentními správci obce. Taková obec pak pokračuje ve své existenci a prospívá, je-li: „udržována řádná výchova a vzdělávání, působí, že v obci vznikají zdatní jedinci, a dobří jedinci zase, nabývajíce takového vychování, stávají se ještě lepšími než dřívější jak v ostatních věcech, tak i co do plození, právě tak jako tomu jest i u ostatních živočichů“ (VI, 424a–c). Správci jsou v obci pověřeni výukou mladých chlapců. Pokud dobře a vhodně vzdělaní správci budou vyučovat budoucí generaci, a vše ostatní zůstává v pořádku, Sokrates očekává, že budoucí generace budou vytříbenější než ty předchozí. Takový „eugenický efekt“ na lidské zdroje obce má zaručit, že přehršel skvělých, ctnostných a rozumovou složkou duše ovládaných mužů zaručí stabilitu aristokratického zřízení obce. Sokrates však varuje, že jakákoli změna struktury vzdělání může změnit struktury ústavy obce a její zákony, protože se správcové obce musí vyvarovat jakýchkoli novot ve výuce gymnastiky a músického umění, aby se nekazila: „neboť nikde se nehýbe zákony músickými, aby se zároveň nehýbalo největšími zákony politickými, jak praví Damón, a já mu věřím“ (VI, 424c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pokud všechno funguje, jak nabádá Sokrates, a správci vhodným způsobem aplikují vzdělávací postupy na výuku nových generací, zdá se, že tyto dva elementy se cyklicky podporují, a není důvod se obávat úpadku. Avšak, Sokrates  na počátku VIII. knihy si vypůjčuje hlas Múz, jejichž prostřednictvím vysvětluje příčinu prvního úpadku aristokracie a počátek přesunu k timokracii. Múzy tvrdí, že, vše, co vzniklo, je dříve nebo později odkázáno ke zkáze. Konkrétně v případě správců dokonalé obce za to může nevhodný způsob potomků. Múzy tvrdí, že existuje matematicky složitě vypočitatelné geometrické číslo, pomocí kterého lze předpovědět, kdy se mají správcům rodit děti (VIII, 546a–547a). Budou se tak rodit méně talentovaní potomci, u kterých se stává dominantnější , kteří navíc budou zanedbávat vzdělání nejdříve múzického umění, poté i gymnastického. To bude produkovat nestejnost a nepravidelnost, jež povede rozbroji a počátku proměny směrem k timokratické ústavě. Timokratická ústava se vyznačuje potlačením vlivu rozumové části duše, a místo ní nastupuje vliv vznětlivé (\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">θυμός\u003C\u002Fspan>\u003Cb>) \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">části duše, především vlastnosti „řevnění a ctižádosti“ (548c). Zatímco otec timokratického muže je stále ovládán rozumovou stránkou duše, jeho pasivita směrem k finančním dlužníkům rodiny a neochota se zapojovat do veřejného života obce vede k tomu, že matka i služebnictvo si před synem na otce stěžují, osočuje otce z nedostatku mužnosti a schopnosti jednat. To vše se projevuje v posunu duši timokratického syna, který si začíná před dobrem a rozumem vážit cti a peněz. Taková timokratická duše upozaďuje důležitost tradičního aristokratického vzdělání. Sice stále je milovníkem músického umění a rétoriky, ale timokratický muž již nemá dostatečně rozvinutý talent, aby sám byl aktivním v músice nebo dobrým řečníkem. Jeho vztah k aristokratickému vzdělání je pouhým stínem; snad rozumí jejich důležitosti, ale už na něm neparticipuje, ani nemůže. Naopak je milovníkem vlády, tělesného cvičení a válečných činů. (VIII, 549a)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aristokratická společnost předpokládala, že její správci budou mít aktivní dovednost se oddávat rigoróznímu výcviku nejen pro dobro individuálních duší správců-filosofů, nýbrž lze předpokládat, že dialektická výuka a její pěstování mělo vliv na vědění širší společnosti obce. Jak bylo řečeno výše, rozumové vědění správců-filosofů předpokládá, že jsou schopni sobě i jinému smysl jsoucen vysvětlit. Dialektická metoda, ne nepodobná sokratickým dialogům samotným, je očišťující prvek, především orálně založené společnosti, kdy veškerá komunikace a veřejný transfer informací je předáván aktivní formou mluvené komunikace. Ti, kteří praktikovali dialektiku v aristokratické obci nejen očišťovali rozum svůj, nýbrž je pravděpodobné, že celá obec těžila z toho, že myšlenky většiny v obci mohli být potenciálně testovány a očišťovány. Pokud dialektika byla vyvrcholením výchovných metod, jak duši obracet od stínu smyslových počitků nahoru směrem k jsoucnům a předně ideji Dobra, ztráta jejího vlivu v timokratické společnosti musí vést k tomu, že společnost se zajímá postupně více o přízemní, smyslové věci. Neboť méně a méně lidí v timokratické společnosti jsou schopni a ochotni sejít zpět do pomyslné jeskyně a vystavit se sociální ostrakizaci a fyzickému nebezpečí jen kvůli poznání, které jejich duše vlastní, ale nikdo není připraven poslouchat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Na základě prozkoumání několika vybraných pasáží v Platónově dialogu Ústava můžeme říct, že spouštěcím mechanismem úpadku ideálního zřízení obce není nedostatek vzdělání, ani inherentní nastavení lidské duše. Příčinou se zdá být mechanismus, který překračuje samotnou obec: zvláštní geometrické číslo, které podle všeho determinuje vhodný čas pro plození dětí. Ironickým faktem se také zdá být, že Sokrates v dialogu toto číslo zná. Pokud tomu tak je, znamená to, že lidstvo není odsouzené ke kontinuální degradaci ústavy obcí. Otevřenou otázkou však je, jak doslovně je možné pasáž o geometrickém číslu chápat. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">PLATÓN, 2025. Ústava. Sedmé, opravené vydání. Praha: OIKOYMENH. Platónovy dialogy. ISBN\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">978-80-7298-645-3.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">THEIN, Karel, 2014. Filosof, přirozenost a výchova v Ústavě. In: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Obec a duše: k Platónově praktické filosofii\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Praha: Filosofia, s. 119–250. ISBN 978-80-7007-426-8\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":21,"protected":19},"\u003Cp>Pod vlivem čtení II., III., VII a VIII. knihy budeme v této stručné stati uvažovat o vzdělání jako systematické výchově chlapců, která se dělí na ranou poetickou a músickou výchovu, vyspělejší na číslech založenou nauku, která učí duši směřovat zrakem k jsoucnům nahoru,  a nakonec pro nejtalentovanější chlapce v obci potenciálně nebezpečnou dialektiku.  Vzdělávání chlapců […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"open","","standard",{"footnotes":25},[29],4,[],[32,13,33,34,35,36,37],"post-972","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article",{"self":39,"collection":45,"about":48,"author":51,"replies":55,"version-history":58,"predecessor-version":61,"wp:attachment":65,"wp:term":68,"curies":75},[40],{"href":41,"targetHints":42},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F972",{"allow":43},[44],"GET",[46],{"href":47},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[52],{"embeddable":53,"href":54},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[56],{"embeddable":53,"href":57},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=972",[59],{"count":22,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F972\u002Frevisions",[62],{"id":63,"href":64},973,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F972\u002Frevisions\u002F973",[66],{"href":67},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=972",[69,72],{"taxonomy":70,"embeddable":53,"href":71},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=972",{"taxonomy":73,"embeddable":53,"href":74},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=972",[76],{"name":77,"href":78,"templated":53},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":80,"wp:term":97},[81],{"id":22,"name":82,"url":83,"description":25,"link":84,"slug":82,"avatar_urls":85,"_links":89},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":86,"48":87,"96":88},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":90,"collection":94},[91],{"href":54,"targetHints":92},{"allow":93},[44],[95],{"href":96},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[98,119],[99],{"id":29,"link":100,"name":101,"slug":101,"taxonomy":70,"_links":102},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":103,"collection":108,"about":111,"wp:post_type":114,"curies":117},[104],{"href":105,"targetHints":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":107},[44],[109],{"href":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[118],{"name":77,"href":78,"templated":53},[],[],{"en":122,"es":126,"fr":130},{"title":123,"slug":124,"description":125},"The Influence of Education on the Transition to Timocracy in Plato’s Republic","the-influence-of-education-on-the-transition-to-timocracy-in-plato-s-republic","A short essay on how education shapes the soul and thereby the constitution in Plato’s Republic, and on what has to change for aristocracy to decline into timocracy.",{"title":127,"slug":128,"description":129},"La influencia de la educación en el paso a la timocracia en la República de Platón","la-influencia-de-la-educacion-en-el-paso-a-la-timocracia-en-la-republica-de-platon","Un breve ensayo sobre cómo la educación forma el alma y, con ella, la constitución en la República de Platón, y sobre qué debe cambiar para que la aristocracia decaiga en timocracia.",{"title":131,"slug":132,"description":133},"L’influence de l’éducation sur le passage à la timocratie dans la République de Platon","l-influence-de-l-education-sur-le-passage-a-la-timocratie-dans-la-republique-de-platon","Un bref essai sur la manière dont l’éducation forme l’âme et, avec elle, la constitution dans la République de Platon, et sur ce qui doit changer pour que l’aristocratie déchoie en timocratie.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sous l’influence de la lecture des livres II, III, VII et VIII, nous considérerons dans ce bref essai l’éducation en tant que formation systématique des garçons, qui se divise en une première éducation poétique et musicale, puis en un enseignement plus avancé fondé sur les nombres, qui apprend à l’âme à tourner son regard vers le haut, vers les étants,  et enfin, pour les garçons les plus doués de la cité, en la dialectique, potentiellement dangereuse. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">L’éducation des garçons compte parmi les pierres angulaires de la constitution de la cité. Cela vaut aussi pour l’aristocratie, en tant que la meilleure de toutes les constitutions. Le schéma causal dont nous partons est à peu près le suivant. Tout le dialogue du livre VIII de la République s’appuie sur la structure tripartite de l’âme définie auparavant (437b–441c) et décrit comment le déclin de la vertu chez les hommes, puis la dégénérescence de la cité qui s’ensuit, sont dus à la restriction du pouvoir de la partie rationnelle de l’âme (λογιστικόν) et au remplacement de sa domination par l’une des parties inférieures de l’âme, c’est-à-dire l’ardeur (θυμός) ou la concupiscence (ἐπιθυμητικόν). Comme on le sait, selon les parties de l’âme qui sont les plus actives chez les membres de la cité, Socrate introduit une taxinomie des constitutions déficientes ; de l’aristocratie idéale naît la timocratie, de celle-ci l’oligarchie, puis vient la démocratie et enfin la tyrannie. Comme le fait remarquer (THEIN, 2014), le rapport entre la nature humaine (la répartition de l’influence des parties de l’âme) et l’organisation de la cité n’est pas une simple correspondance, mais bien un rapport causal et à sens unique : « la nature des gouvernants détermine directement la nature de la constitution correspondante de la cité » (THEIN, 2014, p. 240 ; 544d-e).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Notre but n’est pas ici de décrire en détail les causes et le déroulement des déclins d’une constitution à l’autre. Pour souligner le rôle causal de l’éducation, nous attirerons toutefois l’attention sur deux choses : premièrement, quelle éducation est nécessaire au développement et au maintien de l’aristocratie ; et deuxièmement, ce qui doit changer, et pas seulement dans l’éducation, pour que survienne la première dégénérescence vers la timocratie.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dans le livre VII, nous trouvons une sorte d’aboutissement de la systématisation du programme d’éducation des jeunes hommes qui doivent être formés comme gardiens, puis comme philosophes-rois. Déjà l’allégorie de la caverne nous montre que le chemin du philosophe commence par une conversion de l’ombre vers la lumière et vers la connaissance de l’Idée du Bien. La tâche de l’éducation n’est pas de mettre « la vue dans des yeux aveugles », mais bien de tourner tout le corps et toute l’âme, depuis les choses terre à terre et changeantes, vers le haut, vers les « choses de la vérité », les Idées immuables, et avant tout l’Idée du Bien (518b–519a). Un tel chemin de conversion du regard de l’âme exige plusieurs degrés d’éducation. Au début, il faut étudier la gymnastique et l’art des Muses, qui développent l’« harmonie » et l’« eurythmie » (521d–522b). Socrate recommande ensuite plusieurs disciplines de fondement mathématique (la science du nombre, l’arpentage, la géométrie, l’étude des astres, l’astronomie, l’harmonie), qui élèvent le regard de l’âme vers le haut (à condition que l’astronomie soit cultivée de manière appropriée, car selon Socrate elle peut au contraire tourner le regard de l’âme vers le bas, vers la matière). Seuls ceux qui persévèrent, réussissent dans les matières précédentes et atteignent l’âge de trente ans peuvent passer au plus élevé de tous les arts, à savoir la dialectique. (537d) \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Celle-ci tire le regard de l’âme hors du bourbier barbare vers le haut, notamment en mettant à profit les connaissances des disciplines précédentes (533d). Socrate avertit que les garçons peuvent abuser de l’art dialectique comme d’un jouet ; s’adonner à la vaine réfutation des preuves et à la critique de tout ce qu’ils entendent. Des garçons trop jeunes et instables aboieraient « comme de jeunes chiens », mordilleraient tout ce qui passe. C’est pourquoi les garçons doivent apprendre la dialectique à un âge où ils sont stables, où ils possèdent déjà quelque savoir, et où ils ne glisseront pas, à force de réfuter sans cesse tout ce qu’ils entendent, dans une sorte de relativisme où ils cesseraient d’honorer les principes de leur père et les lois des législateurs. (VII, 538c–539d).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Après cinq ans d’entraînement systématique à la dialectique, considérée comme le sommet du « système des savoirs » (534e), le philosophe ainsi équipé est celui qui :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">« […] saisit, pour chaque chose, la raison de son être […] Et de celui qui n’en est pas capable, tu diras qu’il n’a pas de la chose un savoir rationnel, précisément parce qu’il \u003C\u002Fspan>\u003Cb>n’est pas capable de rendre raison de ce sens, ni à lui-même ni à autrui\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> […] (534b–c, mise en gras de l’auteur)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Socrate mentionne plusieurs autres traits de caractère que le philosophe gouvernant doit posséder. Parmi eux figure, par exemple, le fait que le philosophe-roi doit être peu disposé à gouverner. Il ne prend le pouvoir que parce qu’il se rend compte qu’il n’y a personne de meilleur dans la cité. Ou bien il veut empêcher « la réalisation de formes de gouvernement pires » (THEIN, 2014, p. 204).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Il faut ajouter que tout ce système éducatif, encore inexistant, qui doit préparer les futurs gardiens-philosophes-rois, comporte beaucoup de coupes et de censure, afin que le contenu enseigné des différentes disciplines ne corrompe pas les garçons dès leur plus jeune âge. Dans le livre III, par exemple, nous trouvons plusieurs prescriptions sur la manière dont les dieux doivent être dépeints dans la poésie ; sur ce que la poésie doit précisément renforcer chez les garçons et, au contraire, sur les passages et les thèmes qui sont interdits : les garçons ne doivent pas entendre de mythes qui dépeignent les dieux comme mauvais ; la poésie doit renforcer le courage, et le pathos excessif des chants de lamentation est au contraire interdit. Les gardiens ne doivent pas non plus, à travers la poésie, s’identifier à des rôles qui pourraient gâter leur caractère : esclaves, femmes, ivrognes, etc. (386a–392c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">À quoi une forme d’éducation aussi stricte doit-elle donc mener ? Comme il a déjà été dit, nous observons, et pas seulement au livre VIII de la République, un rapport causal entre le contenu et la structure (tripartite) de l’âme des individus et le style de la constitution selon laquelle la cité en question est gouvernée. S’il existe donc un rapport causal \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Âme => Constitution\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> de la cité, nous pouvons ajouter que c’est précisément l’éducation qui forme l’âme, et que le rapport causal pourrait donc se présenter ainsi : \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Éducation => Âme => Constitution\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Les philosophes, en tant que les meilleurs de tous les gardiens, car ils ont reçu l’éducation dialectique grâce à laquelle leur âme est capable de contempler les Étants et surtout l’Idée du Bien, seront des administrateurs de la cité involontaires, mais bienveillants. Une telle cité continue alors d’exister et prospère si : « une bonne éducation et une bonne instruction sont maintenues, elles font naître dans la cité des individus de valeur, et les bons individus, à leur tour, recevant une telle éducation, deviennent meilleurs encore que leurs prédécesseurs, tant pour le reste que pour la procréation, comme c’est aussi le cas chez les autres animaux » (VI, 424a–c). Les administrateurs sont chargés, dans la cité, de l’instruction des jeunes garçons. Si des administrateurs bien et convenablement instruits enseignent à la génération future, et que tout le reste demeure en ordre, Socrate s’attend à ce que les générations futures soient plus raffinées que les précédentes. Un tel « effet eugénique » sur les ressources humaines de la cité doit garantir qu’une profusion d’hommes excellents, vertueux et gouvernés par la partie rationnelle de l’âme assure la stabilité de la constitution aristocratique de la cité. Socrate avertit cependant que tout changement dans la structure de l’éducation peut changer les structures de la constitution de la cité et ses lois, et que les administrateurs de la cité doivent donc se garder de toute nouveauté dans l’enseignement de la gymnastique et de l’art des Muses, afin qu’il ne se corrompe pas : « car nulle part on ne touche aux lois de la musique sans toucher en même temps aux plus grandes lois politiques, comme le dit Damon, et je le crois » (VI, 424c)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Si tout fonctionne comme l’exhorte Socrate et que les administrateurs appliquent de manière appropriée les procédés éducatifs à l’instruction des nouvelles générations, il semble que ces deux éléments se soutiennent l’un l’autre de manière cyclique, et il n’y a aucune raison de craindre le déclin. Cependant, Socrate,  au début du livre VIII, emprunte la voix des Muses, par l’intermédiaire desquelles il explique la cause du premier déclin de l’aristocratie et le début du passage à la timocratie. Les Muses affirment que tout ce qui est né est, tôt ou tard, voué à la destruction. Concrètement, dans le cas des administrateurs de la cité parfaite, la faute en revient à une manière inappropriée d’engendrer une descendance. Les Muses affirment qu’il existe un nombre géométrique, calculable au prix d’opérations mathématiques complexes, grâce auquel on peut prédire quand les enfants doivent naître aux administrateurs (VIII, 546a–547a). Naîtront ainsi des descendants moins doués, chez lesquels une autre partie de l’âme devient plus dominante, et qui négligeront en outre l’éducation, d’abord celle de l’art des Muses, puis aussi celle de la gymnastique. Cela produira l’inégalité et l’irrégularité, qui mèneront à la discorde et au début de la transformation vers la constitution timocratique. La constitution timocratique se caractérise par la répression de l’influence de la partie rationnelle de l’âme, à la place de laquelle s’installe l’influence de la partie ardente (\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">θυμός\u003C\u002Fspan>\u003Cb>) \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">de l’âme, surtout des qualités de « rivalité et d’ambition » (548c). Alors que le père de l’homme timocratique est toujours gouverné par le côté rationnel de l’âme, sa passivité envers les débiteurs de la famille et son peu d’empressement à prendre part à la vie publique de la cité font que la mère et les domestiques se plaignent du père devant le fils et l’accusent de manquer de virilité et de capacité d’agir. Tout cela se manifeste dans un déplacement de l’âme du fils timocratique, qui commence à estimer l’honneur et l’argent plus que le bien et la raison. Une telle âme timocratique relègue au second plan l’importance de l’éducation aristocratique traditionnelle. Certes, il est toujours amateur de l’art des Muses et de rhétorique, mais l’homme timocratique n’a plus un talent assez développé pour être lui-même actif dans la musique ou bon orateur. Son rapport à l’éducation aristocratique n’est plus qu’une ombre ; peut-être en comprend-il l’importance, mais il n’y participe plus, et ne le peut plus. Il est au contraire amateur de pouvoir, d’exercice physique et de faits d’armes. (VIII, 549a)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La société aristocratique présupposait que ses administrateurs auraient la capacité active de s’adonner à un entraînement rigoureux, non seulement pour le bien des âmes individuelles des administrateurs-philosophes : on peut supposer que l’enseignement dialectique et sa pratique exerçaient une influence sur le savoir de la société plus large de la cité. Comme il a été dit plus haut, le savoir rationnel des administrateurs-philosophes présuppose qu’ils sont capables d’expliquer, à eux-mêmes et à autrui, le sens des étants. La méthode dialectique, non sans ressemblance avec les dialogues socratiques eux-mêmes, est un élément purificateur, surtout pour une société de tradition orale, où toute la communication et toute la transmission publique de l’information passent par la forme active de la communication parlée. Ceux qui pratiquaient la dialectique dans la cité aristocratique ne purifiaient pas seulement leur propre raison ; il est probable que toute la cité profitait du fait que les pensées de la majorité de la cité pouvaient potentiellement être mises à l’épreuve et purifiées. Si la dialectique était l’aboutissement des méthodes éducatives permettant de tourner l’âme de l’ombre des sensations vers le haut, vers les étants et avant tout vers l’Idée du Bien, la perte de son influence dans la société timocratique doit conduire la société à s’intéresser progressivement davantage aux choses terre à terre et sensibles. Car de moins en moins de gens, dans la société timocratique, sont capables et désireux de redescendre dans la caverne imaginaire et de s’exposer à l’ostracisme social et au danger physique pour une connaissance que leur âme possède, mais que personne n’est prêt à écouter.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sur la base de l’examen de quelques passages choisis du dialogue de Platon la République, nous pouvons dire que le mécanisme déclencheur du déclin de la constitution idéale de la cité n’est ni le manque d’éducation, ni une disposition inhérente de l’âme humaine. La cause semble être un mécanisme qui dépasse la cité elle-même : un étrange nombre géométrique qui, selon toute apparence, détermine le moment propice pour engendrer des enfants. Il semble aussi ironique que Socrate, dans le dialogue, connaisse ce nombre. S’il en est ainsi, cela signifie que l’humanité n’est pas condamnée à une dégradation continue des constitutions des cités. La question reste cependant ouverte de savoir dans quelle mesure on peut prendre au pied de la lettre le passage sur le nombre géométrique. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">PLATÓN, 2025. Ústava. Septième édition, revue et corrigée. Praha: OIKOYMENH. Platónovy dialogy. ISBN\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">978-80-7298-645-3.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">THEIN, Karel, 2014. Filosof, přirozenost a výchova v Ústavě. In : \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Obec a duše: k Platónově praktické filosofii\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Praha: Filosofia, p. 119–250. ISBN 978-80-7007-426-8\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905681963]