[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-fr-j-ai-ecrit-la-postface-du-livre-the-twin-ship-tao-d-ales-cermak":3,"translation-fr-j-ai-ecrit-la-postface-du-livre-the-twin-ship-tao-d-ales-cermak":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},528,"20. 12. 2019","2019-12-20T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fnapsal-jsem-doslov-ke-knize-the-twin-ship-tao-alese-cermaka","2025-07-05T12:33:58","2025-07-05T10:33:58","napsal-jsem-doslov-ke-knize-the-twin-ship-tao-alese-cermaka","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fnapsal-jsem-doslov-ke-knize-the-twin-ship-tao-alese-cermaka\u002F",{"rendered":17},"Napsal jsem doslov ke knize The Twin Ship Tao Aleše Čermáka",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc-wordpress.assemblage.cz\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"\" class=\"alignnone size-full wp-image-1312\" height=\"800\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 800px) 100vw, 800px\" src=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc-wordpress.assemblage.cz\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg 800w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-300x300.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-150x150.jpg 150w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-768x768.jpg 768w\" width=\"800\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Před nějakou dobou jsem v prostorách DUP39 byl navštívit divadelní performance Superpozice. Napsal ji a režíroval Aleš Čermák, toho času doktorand na FaVU v Brně. Celá věc na mě udělala velký dojem. Především vizualita syrové a strohé scénografie, kterou jsem chápal jako hlavní médium komunikace mezi performance a diváky. Slova v performance sice zazněla, ale nebyly součástí koherentního lineárního příběhu. Naopak na mě zapůsobily primárně jako spouštěče mentálních asociací v hlavách diváků. Kdo očekával narativ, ten byl z performance zklamán.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Já naopak odcházel příjemně zmaten. Doma jsem hned zasedl ke stolu a napsal na síť Facebook krátkou reflexi. Zanedlouho mě sám Aleš oslovil. Reflexe ho zaujala a po krátké výměně názorů mě poprosil, jestli bych neměl zájem se podílet na jeho připravované publikaci. Ta měla obsahovat scénář Superpozice a doslov. Právě o napsání doslovu mě Aleš poprosil. Nemohl jsem odmítnout. Navíc jsem si říkal, že napsání doslovu, a tedy i kvazi recenze a reflexe, mi pomůže udělat si více jasno, proč na mě Superpozice tak zapůsobila.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A doslov jsem tedy napsal. Aleš Čermák chtěl jak scénář performance, tak můj doslov přeložit i do angličtiny. O překlad se postaral Vít Bohal, za což mu velmi děkuji. Odvedl skvělou práci a sám bych lépe vlastní text nepřeložil. S Alešem jsme pak knihu oficiálně představili v Brně v prostoru \u003Cem>Praha v Brně \u003C\u002Fem>viz akce na \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fgoout.net\u002Fcs\u002Fjine-akce\u002Fvideogram-ales-cermak\u002Fdrkye\u002F+otfno\u002F\">GoOut\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>O čem, že jsem v doslovu psal? Každé umělecké dílo a umělec řeší problém, jak komunikovat to, co doposud nebylo vyřčeno. Čím originálnější dílo, tím tato komunikace je těžší, neboť se nelze odvolávat na běžný diskurz a zavedenou terminologii. Nezbývá pak, než opustit hranice lineárního a koherentního příběhu a místo toho se pustit do poetického a mytologizujícího vyjádření myšlenek. Hranice mezi profetickým hlásáním starozákonních proroků a blábolením na úrovni slovního salátu jsou poté velmi úzké. Alešovi se daří zůstat na rozhraní těchto dvou protipólů. Je to na divákovi nebo čtenáři, aby svým intelektem a emocemi vytvořil lineární narativ tam, kde žádný není, a uchopil profetické hlásání o sterilním, jakoby post-apokalyptickém světě, ve kterém rezonují citáty současných velkých myslitelů spekulativní a posthumanistické filozofie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve svém doslovu jsem se zaměřil na slovo, které se ve scénáři objevuje několikrát: povrch. Superpozice nás nabádá, abychom se podívali pod fenomenologický povrch věcí a nahlédli na bublající změť síťových vztahů, ve kterém se svět v primordiálním stavu nachází. Vše je propojeno: biologie, kultura, materiálno a imateriálno, genderové role, člověk a technologie. Povrch je pouhé pozlátko. Nebo jak by řekl mediální teoretik Marshall McLuhan, je to šťavnatý steak, který odvádí naší pozornost od důležitějších věcí. Od čeho? Od forem a struktur, včetně jejich vznikání. Nahlédneme-li pod povrch, zjistíme, že ona propojenost světa je sice komplexní a přesahující intelekt každého z nás, avšak nabízí potenciální zdroj nejdůležitějších změn, kterých se můžeme v 21. a dalších století dočkat. Donna Harawayová se svou sociální realitou a literární fikcí v Manifestu kyborgů byla podle mě příliš povrchní. A to nikoli v hanlivém slova smyslu, nýbrž v tom, že nešla svým konceptem a propojenosti světa dostatečně do hloubky. Zůstala, jak to často sociální vědci dělají, u sociálna. To je však pouze jedna z mnoha vrstev naší reality. A pro mě osobně jedna z těch povrchnější, tedy těch na povrchu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gender, technologie či média jsou o dost hlouběji, což je dělá zajímavější. Otázkou je, jak přesně těmto hlubinám reality porozumíme a jakým směrem se naše intervence budou ubírat. Jsme blíže utopickým zítřkům? Nebo naopak se mílovými kroky blížíme apokalypse biblických proporcí? Ve svém článku Cyborgs and space autoři Kline a Clynes tvrdili, že je na čase, abychom vzali biologickou evoluci do svých rukou. Tento článek z roku 1960, který mimochodem poprvé představil slovo \u003Cem>Kyborg\u003C\u002Fem> vzniklé spojením Kybernetické organismus, propagoval usměrňování lidské evoluce za účelem cestování a přežití v mimozemských prostředí na jiných planetách. Tento imperativ je ale zcela univerzální. Díky propojenosti světa je budoucnost fundamentálně otevřená, stejně tak jako to, co znamená být člověkem. Proč máme všichni pocit, že to musí dopadnou špatně? Je lidstvo jako zvířecí druh příliš hloupé na to, aby vládlo své biologii? Proč jsme vůbec tak arogantní, že máme pocit, že to dokážeme, když ani nejsme schopni si ve společnosti urovnat vztahy mezi mužem a ženou? Vztah muže a ženy a plody, které tento vztah přináší, jsou počátkem lidstva. Pokud rychle nevyřešíme, jak spolu vzájemně žít v moderní společnosti, může to být i jeho konec.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To jsou myšlenky, které ve mně vyvolala Superpozice, a to jsou myšlenky, které jsem rozvedl v doslovu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Knihu si můžete například \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fbookstore.artmap.cz\u002Fcs\u002F6193-the-twin-ship-tao?search_query=superpozice&fast_search=fs\">koupit v knihkupectví ArtMap\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nakonec na hřbetu knihy je lehce upravený úryvek z doslovu:\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"product-detail-main\">\n\u003Csection class=\"product-detail-tab product-detail-tab-description js-product-detail-tab\">\n\u003Cdiv class=\"product-detail-tab-content\">\n\u003Cdiv class=\"rte\">\n\u003Cp>\u003Cem>Svět je v superpozici. Svět, který je rozsáhlou sítí vzájemně propojených materiálních i nemateriálních věcí. Většinu dne vidíme, vnímáme a interagujeme jen s povrchem, který je malým oknem do této sítě. Ovšem právě to, co je pod povrchem, má na naše životy největší vliv. Skrývají se tam všechny kulturní axiomy, jež nezpochybňujeme, a na nich je vše také postaveno. Superpozice říká, abychom se pod povrch podívali a začali si s těmi nitkami hrát. Pokud je totiž vše propojeno – genderové role, biologie s kulturou, člověk a technologie –, i malé zatahání za nitku může vyvolat dalekosáhlé změny. Především pro ty, kdo se nebojí na rozhraní kultury, biologie a technologie pohybovat pod povrchem, je velká část toho, co znamená být člověkem, otevřená a dostupná *up for grabs*\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fsection>\n\u003C\u002Fdiv>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Před nějakou dobou jsem v prostorách DUP39 byl navštívit divadelní performance Superpozice. Napsal ji a režíroval Aleš Čermák, toho času doktorand na FaVU v Brně. Celá věc na mě udělala velký dojem. Především vizualita syrové a strohé scénografie, kterou jsem chápal jako hlavní médium komunikace mezi performance a diváky. Slova v performance sice zazněla, ale […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-528","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F528",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=528",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F528\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},786,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F528\u002Frevisions\u002F786",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=528",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=528",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=528",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"I Wrote the Afterword to Aleš Čermák’s Book The Twin Ship Tao","i-wrote-the-afterword-to-ales-cermak-s-book-the-twin-ship-tao","How I came to write the afterword to Aleš Čermák’s book The Twin Ship Tao, and what it says about the surface of things, interconnectedness and what it means to be human.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Escribí el epílogo del libro The Twin Ship Tao de Aleš Čermák","escribi-el-epilogo-del-libro-the-twin-ship-tao-de-ales-cermak","Cómo llegué a escribir el epílogo del libro The Twin Ship Tao de Aleš Čermák y qué digo en él sobre la superficie de las cosas, la interconexión del mundo y lo que significa ser humano.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"J’ai écrit la postface du livre The Twin Ship Tao d’Aleš Čermák","j-ai-ecrit-la-postface-du-livre-the-twin-ship-tao-d-ales-cermak","Comment j’en suis venu à écrire la postface du livre The Twin Ship Tao d’Aleš Čermák, et ce qu’elle dit de la surface des choses, de l’interconnexion du monde et de ce que signifie être humain.","\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc-wordpress.assemblage.cz\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"\" class=\"alignnone size-full wp-image-1312\" height=\"800\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 800px) 100vw, 800px\" src=\"https:\u002F\u002Fjakubferenc-wordpress.assemblage.cz\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao.jpg 800w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-300x300.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-150x150.jpg 150w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F12\u002Fthe-twin-ship-tao-768x768.jpg 768w\" width=\"800\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Il y a quelque temps, je suis allé voir dans les locaux de DUP39 la performance théâtrale Superpozice (Superposition). Elle a été écrite et mise en scène par Aleš Čermák, alors doctorant à la FaVU de Brno. L’ensemble m’a fait une forte impression. Avant tout la visualité de la scénographie, brute et dépouillée, que j’ai comprise comme le principal médium de communication entre la performance et les spectateurs. Des mots ont certes été prononcés pendant la performance, mais ils ne faisaient pas partie d’un récit linéaire cohérent. Ils m’ont au contraire frappé avant tout comme des déclencheurs d’associations mentales dans la tête des spectateurs. Qui attendait un récit est reparti déçu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Moi, au contraire, je suis reparti agréablement désorienté. Rentré chez moi, je me suis aussitôt mis à table et j’ai écrit sur Facebook une brève réflexion. Peu après, Aleš lui-même m’a contacté. La réflexion l’avait intéressé et, après un bref échange d’idées, il m’a demandé si je serais intéressé de participer à la publication qu’il préparait. Celle-ci devait contenir le scénario de Superpozice et une postface. C’est précisément l’écriture de la postface qu’Aleš m’a demandée. Je ne pouvais pas refuser. De plus, je me disais qu’écrire une postface, et donc une sorte de quasi-compte rendu et de réflexion, m’aiderait à y voir plus clair sur les raisons pour lesquelles Superpozice m’avait tant marqué.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>J’ai donc écrit la postface. Aleš Čermák voulait faire traduire en anglais aussi bien le scénario de la performance que ma postface. C’est Vít Bohal qui s’est chargé de la traduction, et je l’en remercie vivement. Il a fait un travail remarquable et je n’aurais pas mieux traduit mon propre texte. Aleš et moi avons ensuite présenté officiellement le livre à Brno, dans l’espace \u003Cem>Praha v Brně \u003C\u002Fem>– voir l’événement sur \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fgoout.net\u002Fcs\u002Fjine-akce\u002Fvideogram-ales-cermak\u002Fdrkye\u002F+otfno\u002F\">GoOut\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Et de quoi ai-je parlé dans la postface ? Toute œuvre d’art et tout artiste affrontent le problème de communiquer ce qui n’a pas encore été dit. Plus l’œuvre est originale, plus cette communication est difficile, car on ne peut s’appuyer sur le discours courant ni sur une terminologie établie. Il ne reste alors qu’à quitter les limites du récit linéaire et cohérent et à se lancer à la place dans une expression poétique et mythologisante des idées. La frontière entre la proclamation prophétique des prophètes de l’Ancien Testament et le babillage au niveau de la salade de mots devient alors très étroite. Aleš parvient à rester à la lisière de ces deux pôles opposés. C’est au spectateur ou au lecteur de créer, par son intellect et ses émotions, un récit linéaire là où il n’y en a aucun, et de saisir la proclamation prophétique d’un monde stérile, comme post-apocalyptique, dans lequel résonnent des citations des grands penseurs actuels de la philosophie spéculative et posthumaniste.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dans ma postface, je me suis concentré sur un mot qui revient plusieurs fois dans le scénario : la surface. Superpozice nous invite à regarder sous la surface phénoménologique des choses et à entrevoir l’enchevêtrement bouillonnant de relations en réseau dans lequel le monde se trouve à l’état primordial. Tout est relié : la biologie, la culture, le matériel et l’immatériel, les rôles de genre, l’homme et la technique. La surface n’est qu’un clinquant. Ou, comme le dirait le théoricien des médias Marshall McLuhan, c’est le steak juteux qui détourne notre attention de choses plus importantes. De quoi ? Des formes et des structures, y compris de leur genèse. Si nous regardons sous la surface, nous découvrons que cette interconnexion du monde est certes complexe et dépasse l’intellect de chacun d’entre nous, mais qu’elle offre une source potentielle des changements les plus importants que nous puissions connaître au XXIᵉ siècle et aux suivants. Donna Haraway, avec sa réalité sociale et sa fiction littéraire dans le Manifeste cyborg, a été à mon avis trop superficielle. Non pas au sens péjoratif du mot, mais bien en ce qu’elle n’est pas allée assez en profondeur avec son concept et avec l’interconnexion du monde. Elle en est restée, comme le font souvent les chercheurs en sciences sociales, au social. Or ce n’est là qu’une des nombreuses couches de notre réalité. Et, pour moi personnellement, l’une des plus superficielles, c’est-à-dire de celles qui sont à la surface.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Le genre, la technique ou les médias se trouvent bien plus en profondeur, ce qui les rend plus intéressants. La question est de savoir comment exactement nous comprendrons ces profondeurs de la réalité et dans quelle direction iront nos interventions. Sommes-nous plus proches de lendemains utopiques ? Ou bien, au contraire, nous approchons-nous à pas de géant d’une apocalypse aux proportions bibliques ? Dans leur article Cyborgs and space, les auteurs Kline et Clynes affirmaient qu’il était temps de prendre l’évolution biologique en main. Cet article de 1960, qui a d’ailleurs introduit pour la première fois le mot \u003Cem>cyborg\u003C\u002Fem>, formé à partir de « organisme cybernétique », prônait l’orientation de l’évolution humaine en vue de voyager et de survivre dans des environnements extraterrestres, sur d’autres planètes. Cet impératif est cependant tout à fait universel. Grâce à l’interconnexion du monde, l’avenir est fondamentalement ouvert, tout comme ce que signifie être humain. Pourquoi avons-nous tous le sentiment que cela doit mal finir ? L’humanité, en tant qu’espèce animale, est-elle trop bête pour gouverner sa biologie ? Pourquoi sommes-nous d’ailleurs si arrogants que nous nous croyons capables d’y parvenir, alors que nous ne sommes même pas capables de régler dans la société les relations entre l’homme et la femme ? La relation entre l’homme et la femme, et les fruits que cette relation porte, sont le commencement de l’humanité. Si nous ne trouvons pas rapidement comment vivre ensemble dans la société moderne, cela pourrait aussi en être la fin.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Telles sont les pensées que Superpozice a suscitées en moi, et telles sont les pensées que j’ai développées dans la postface.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vous pouvez par exemple \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fbookstore.artmap.cz\u002Fcs\u002F6193-the-twin-ship-tao?search_query=superpozice&fast_search=fs\">acheter le livre à la librairie ArtMap\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Enfin, au dos du livre figure un extrait légèrement remanié de la postface :\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"product-detail-main\">\n\u003Csection class=\"product-detail-tab product-detail-tab-description js-product-detail-tab\">\n\u003Cdiv class=\"product-detail-tab-content\">\n\u003Cdiv class=\"rte\">\n\u003Cp>\u003Cem>Le monde est en superposition. Un monde qui est un vaste réseau de choses matérielles et immatérielles reliées entre elles. La plus grande partie de la journée, nous ne voyons, ne percevons et n’interagissons qu’avec la surface, qui est une petite fenêtre sur ce réseau. Or c’est précisément ce qui se trouve sous la surface qui a la plus grande influence sur nos vies. C’est là que se cachent tous les axiomes culturels que nous ne remettons pas en question, et c’est sur eux que tout est bâti. Superpozice nous dit de regarder sous la surface et de commencer à jouer avec ces fils. Car si tout est relié – les rôles de genre, la biologie et la culture, l’homme et la technique –, même une petite traction sur un fil peut provoquer des changements considérables. Avant tout pour ceux qui n’ont pas peur de se mouvoir sous la surface, à la lisière de la culture, de la biologie et de la technique, une grande partie de ce que signifie être humain est ouverte et disponible, *up for grabs*\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fsection>\n\u003C\u002Fdiv>",1790905683111]