[{"data":1,"prerenderedAt":59},["ShallowReactive",2],{"post-fr-hci-postcognitiviste-preface-et-introduction-1re-partie":3,"translation-fr-hci-postcognitiviste-preface-et-introduction-1re-partie":58},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":7,"slug":11,"lang":12,"status":13,"type":14,"link":9,"title":15,"content":17,"excerpt":20,"author":22,"featured_media":22,"comment_status":23,"ping_status":23,"sticky":19,"template":21,"format":24,"meta":25,"categories":27,"tags":29,"tagsResolved":30,"translations":45},10423579,"02. 10. 2026","2026-10-02T04:00:00",{"rendered":9},"local:postkognitivisticke-hci-predmluva-a-uvod-1-cast","2026-10-02T06:00:00","postkognitivisticke-hci-predmluva-a-uvod-1-cast","cs","publish","post",{"rendered":16},"Postkognitivistické HCI: Předmluva a úvod (1. část)",{"rendered":18,"protected":19},"\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„Člověk nemůže změnit svět a nezměnit přitom sebe“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Stanislaw Lem\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-1\" id=\"fnref-1\">1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„Technology at present is covert philosophy; the point is to make it openly philosophical“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Philip Agre\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-2\" id=\"fnref-2\">2\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„HCI research is not about tomorrow’s interfaces or applications but about the original ideas, fundamental knowledge and practical tools that will inspire, inform and support the design of human-computer interactions in the next decades.“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Roussel\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-3\" id=\"fnref-3\">3\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„Nekompromisní technokrat Buckminster Fuller ohrnoval nos nad tím typem funkcionalismu, který se omezoval na vzhled kuchyňských kohoutků a neprojevoval špetku zájmu o potrubí, na němž byl rozvod vody závislý“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Sudjic\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-4\" id=\"fnref-4\">4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cem>Následující série je moje diplomová práce Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah, obhájená v roce 2018 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Studia nových médií). Text je beze změn kromě oprav zjevných překlepů a gramatických chyb; celou práci najdete v \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdspace.cuni.cz\u002Fhandle\u002F20.500.11956\u002F101729\">repozitáři Univerzity Karlovy\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Předmluva\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Téma práce jsem si vybral, neboť v 21. století v době informační považuji Human-Computer Interaction ve spojení s filosofií techniky a novomediální teorií za relevantní obor, který může humanitním vědám říct mnohé o vztahu člověka a technologie. Aby to bylo možné, je třeba se na HCI podívat i mimo dominantní paradigma kognitivismu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Protože v současné době „postkognitivistická“ analýza HCI v českém jazyce doposud nebyla v mých očích uspokojivě zpracována, bylo nutné čerpat výhradně ze zahraniční literatury.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Metodologií práce byla dle zadání teoreticko-filosofická analýza zvolených zdrojů z oboru HCI, filosofie obecně, filosofie techniky či novomediální teorie. V práci používám citační styl ČSN ISO 690.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V úvodu práce nastiňuji, proč je nutné v současném informačním světě a síťové době rekonceptualizovat obor HCI směrem od paradigmatu kognitivismu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V kapitole \u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast\u002F\">\u003Cem>Analýza HCI\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fa> prezentuji konvenční i nekonvenční historii oboru HCI a zdůrazňuji, že první průkopníci oboru HCI chápali vývoj a design technologie jako rozšiřování lidského intelektu a našich kognitivních dovedností. Pomocí díla teoretika Paula Dourishe analyzuji historii a teorii interakce a interface.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V kapitole \u003Cem>Kognitivismus a kognice v HCI\u003C\u002Fem> definuji důležité pojmy pocházející z kognitivní vědy a popisuji historický i současný vliv kognitivních věd a paradigmatu kognitivismu na obor HCI.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V kapitole \u003Cem>Postkognitivistické HCI\u003C\u002Fem> rozpracovávám analýzu HCI, interakce a interface na pozadí fenomenologie, postfenomenologie a teorií rozšířené a distribuované kognice.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V kapitole \u003Cem>Analýza novomediálních teorií\u003C\u002Fem> analyzuji vliv technologie a roli interface z pohledu vybraných novomediálních teoretiků.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V poslední kapitole \u003Cem>Interface jako sociotechnický vztah\u003C\u002Fem> shrnuji a syntetizuji, jak je dosavadní analýza vybraných zdrojů relevantní pro analýzu interface jako sociotechnického vztahu. Zavádím zde nové koncepty, jak analyzovat interface, mezi které patří \u003Cem>interfaciální extenze\u003C\u002Fem> a \u003Cem>interfaciální redukce\u003C\u002Fem>. Nakonec zmiňuji, proč si myslím, že by HCI mělo být nedílnou součástí „věd o člověku“, tedy humanitních věd.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>V současné době považuji Human-computer interaction (HCI) za jeden z nejvíce fascinujících a intelektuálně stimulujících oborů, které se zabývají vztahem člověka a technologie. Podíváme-li se kolem sebe, není složité pochopit mé nadšení. Technologie se již dávno stala nepostradatelnou součástí našich životů. Pro všechny, kdo technologii vnímají především jako antagonistickou sílu, kterou je třeba překonat nebo naopak se jí vzdát za účelem návratu k rajskému a neposkvrněnému „přirozenému životu“, mám špatné zprávy. Co se použití technologie týče, \u003Cem>vždy jsme byli moderní\u003C\u002Fem> v tom smyslu, že technologie od pradávna byla součástí našich životů, kultury, společenství, a dokonce i součástí naší kognice. Dichotomie technologie a společnosti, umělé a lidské jsou sice stále užitečná analytická rozdělení, ale v případě zmíněných rozdělení se jedná o falešnou představu toho, jaký máme k našim technologickým výtvorům vztah. Technologický i sociokulturní determinismy, které představují opačné extrémy jednoho spektra vztahů člověka k technologii, by se měly propadnout do smetiště intelektuálních dějin, neboť technologie a společnost tvoří intimní a neoddělitelné strany stejné mince. Naše životy jsou technologicky mediované a technologie doslova transformuje, co znamená být člověkem. Technologie ale nevzniká ve vakuu, je vždy zasazena do kontextu sociálních, kulturních, historických a v neposlední řadě ekonomických vlivů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zdá se proto nutné, že tradiční obory studující lidské společenství jako sociologie a antropologie musí začít brát v potaz efekty a vliv technologií a nových médií. To ale platí i o inženýrství, designu a filosofii techniky, které musí ze stejného důvodu uznat, že není možné analyzovat a tvořit technologii bez znalosti společenských, kulturních a dalších kontextuálních aspektů toho, jak technologii \u003Cem>reálně\u003C\u002Fem> používáme. Technologie a lidé-uživatelé spolu interagují a více filosoficky informované empirické studium této interakce a vzájemného ovlivňování a konstituce je právě prostor, kterému se obor HCI může a měl by věnovat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ostatně předpoklady má ve své DNA. Z mnoha možných definic HCI se dozvíme, že se jedná o interdisciplinární společensko-technologickou vědu, která zkoumá interakci mezi člověkem a technologií, a zahrnuje v sobě řadu oborů: počítačovou vědu, informační vědu, ergonomii, umění, design, kognitivní psychologii, lingvistiku, sociologii, filosofii, antropologii, fyziologii, umělou inteligenci, inženýrství, kognitivní vědu, etiku, estetiku apod.\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-5\" id=\"fnref-5\">5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Původní vizí HCI bylo ustanovit obor, který by aplikoval poznatky z tradičních kognitivních věd zaměřených na jednotlivce pro návrh, evaluaci a testování informačních systémů\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-6\" id=\"fnref-6\">6\u003C\u002Fa>\u003Cspan class=\"fn-sep\">,\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fn-7\" id=\"fnref-7\">7\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> a tvorbu použitelného a přístupného uživatelského rozhraní, neboli interface\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-8\" id=\"fnref-8\">8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. To je vize a praxe HCI, které v českém kontextu, především v oborech informační vědy, informatiky a mediální teorie, zůstaly v relativně nezměněné podobě dodnes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V této práci chci ale poukázat na zapomenuté kořeny radikálních myšlenek prvních průkopníků HCI, kteří se jednohlasně zajímali o způsob, jak interakce s počítači může \u003Cem>rozšířit náš intelekt a kognitivní dovednosti\u003C\u002Fem> pro vypořádání se s narůstající informační komplexitou našich životů. Génius těchto představitelů z pantheonu prvních odborníků v prehistorii oboru HCI tkvěl v tom, že předpověděli nové poznatky z aktuálního výzkumu a teorií v kognitivních vědách a filosofii. Ty se vymezují vůči dlouhodobě dominantnímu paradigmatu kognitivismu a jeho vidění lidské kognice metaforou počítače: interních symbolických reprezentací, fixních pravidel a karteziánských dualismů tělo-mysl či subjekt-objekt, které byly v kognitivismu implicitně přejaty jako pilíře metafyziky západního myšlení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V literatuře HCI, filosofie mysli a kognitivních věd se o nových teoriích překonávajících kognitivismus hovoří jako o \u003Cem>post\u003C\u002Fem>kognitivistických teoriích, mezi které v této práci podle zvolených teoretiků řadím fenomenologií ovlivněné přístupy a teorie rozšířené a distribuované kognice. Postkognitivistické teorie poukazují na \u003Cem>fundamentální propojenost myšlení a jednání, lidského těla, technologie a prostředí kolem nás\u003C\u002Fem>. Tato propojenost není výdobytkem modernity nebo současné informační společnosti, ale přirozeným stavem naší kognice a našeho bytí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Právě nečekané objevení role prostředí a technologických artefaktů na naší kognici činí postkognitivismus ideálním partnerem pro HCI, které se musí vyrovnat s novou rolí technologie a jejím designem. V dnešní informační a technologicky mediované společnosti se informační technologie přemístily ze specializovaných odborných laboratoří a statického prostředí pracovních stolů a začaly být nedílnou součástí našich životů, jak oznamují nové přístupy internetu věcí či všudypřítomné výpočetní techniky. Technologie kromě zjevného vizuálního, auditorního či taktilního povrchu nabírá stále větší hloubku pozadí méně viditelných infrastruktur a vrstev kulturních, společenských vztahů a kontextuálních aspektů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V návaznosti na obrat kanadského teoretika Marshalla McLuhana v mediální teorii směrem k samotnému médiu a jeho vlivům na společnost a extenzím našich schopností a percepce se pomocí Heideggerovy hermeneutické fenomenologie, postfenomenologie ve filosofii techniky, teorií rozšířené a distribuované kognice a vybraných novomediálních teoretiků v této práci snažím ukázat, že HCI a design technologií nemohou privilegovat povrch technologií a médií na úkor jejich hloubky pozadí, protože je to právě ona hloubka, která technologie a média umožňuje. V této práci se proto právě interface stává styčným bodem mezi hloubkou a povrchem, ale i vztahem mezi sociokulturní a technickou vrstvou technologií. Na technologii není možné nahlížet jako na fixní objekty, ale spíše prostor potencialit, které se konkretizují, materializují a zprostředkovávají (mediují) zmíněné vztahy během interakce „na rozhraní“ hloubky a povrchu, sociokulturní a technické vrstvy, tedy v interface technologie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hloubka a komplexita pozadí těchto vztahů nám není perceptuálně-fenomenologicky přístupná přímo. Budu argumentovat, že přístup k této hloubce pozadí technologií je možný pouze zprostředkovaně pomocí interface, který se stává \u003Cem>médiem\u003C\u002Fem> i \u003Cem>kognitivní mapou\u003C\u002Fem>, neboť umožňuje kontakt a interakci mezi dvěma a více jinak nekompatibilními stranami a specificky pro člověka-uživatele redukuje komplexitu na přístupné afordance umožňující ovládání sociotechnické asambláže. Podle této práce interface mediuje pomocí dvou hlavních funkcí, pro které jsem z úsporných důvodů zavedl nové pomocné pojmy \u003Cem>interfaciální redukce\u003C\u002Fem> a \u003Cem>interfaciální extenze\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-9\" id=\"fnref-9\">9\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Postkognitivistické HCI společně s novomediální teorií a filosofií techniky poskytují dostatek argumentů pro to, abychom mohli aktualizovat pohled na technologii a její interface. Technologie není pasivním sluhou, který plní čistě instrumentální potřeby svých pánů. Technologie sice nedeterminuje společnost, ale má moc ji měnit, stejně jako naše myšlení a jednání. Kromě samotné materiální stránky technologie jsou to i designéři, kteří do technologie zasévají zrna potenciálu toho, jakým způsobem může být tato moc aktivizována, v práci označovaného Ihdeho pojmem \u003Cem>multistability\u003C\u002Fem>. Technologie je s člověkem v interakci a aktivně formuje společnost i naše myšlení způsobem, který Ihde pojmenoval \u003Cem>non-neutralitou\u003C\u002Fem> technologie. Design interface technologie se musí nejen vyrovnat s komplexitou hloubky pozadí technologie, ale zároveň s etickými otázkami toho, jak technologie plánovaně nebo neplánovaně ovlivňuje jednotlivce i celou společnost.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Již v roce 2005 apeloval Jan Brejcha\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-10\" id=\"fnref-10\">10\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> na to, že je nutné k HCI a (interakčnímu) designu technologií pustit i odbornice a odborníky z humanitních a sociálně vědních disciplín, kteří by dokázali informovat o širším kontextu technologie. Dnes se ale můžeme ptát na následující otázku: pokud HCI a design technologií dříve zcela správně potřebovaly humanitní a sociální vědy, aby byly informovány o lidských aspektech interakce, není tomu dnes tak, že tyto vědy nyní potřebují HCI a design? Pokud dříve humanitní a společenské vědy podávaly syntetizovaný obraz o společnosti a utvářely veřejné mínění, nevzniká v informační, technologicky mediované společnosti potřeba nového „svobodného umění“, které by plnilo stejné funkce doplněné o perspektivu technologií? Podle mého názoru bychom odpovědi měli hledat někde „na rozhraní“ postkognitivistického HCI, filosofie techniky, novomediální teorie, současné sociologie techniky a designu, jež by všechny mohly přispět do nového integrativního „svobodného umění technologické kultury“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-11\" id=\"fnref-11\">11\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\u003Cp>\u003Cstrong>Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah\u003C\u002Fstrong> — moje diplomová práce (Univerzita Karlova, 2018) ve 20 částech:\u003C\u002Fp>\u003Cul>\u003Cli>\u003Cstrong>1. část: Předmluva a úvod\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-soucasny-informacni-svet-jako-problem-pro-hci-2-cast\u002F\">2. část: Současný informační svět jako problém pro HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast\u002F\">3. část: První průkopníci HCI: Bush, Licklider, SAGE a Engelbart\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>4. část: Stručná historie a teorie interakce: elektrické, symbolické a textové interakce — vyjde 8. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>5. část: Grafické interakce, kulturní interface a vtělená interakce — vyjde 11. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>6. část: Stručná konvenční historie HCI a paradigmatické vlny — vyjde 14. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>7. část: Kognitivismus a kognice v HCI — vyjde 17. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>8. část: Kritika kognitivismu: Norman, Dreyfus, Winograd a Flores, Suchman — vyjde 20. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>9. část: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl — vyjde 23. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>10. část: Martin Heidegger a analýza prostředků — vyjde 26. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>11. část: Znak, hermeneutika a metafyzika přítomnosti — vyjde 29. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>12. část: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie — vyjde 1. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>13. část: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie — vyjde 4. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>14. část: Rozšířená kognice — vyjde 7. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>15. část: Distribuovaná kognice — vyjde 10. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>16. část: Technologie v novomediální teorii a konvergence médií — vyjde 13. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>17. část: Svět médií — vyjde 16. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>18. část: Planetární komputace, The Stack a interface — vyjde 19. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>19. část: Interface jako sociotechnický vztah — vyjde 22. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>20. část: Závěr — vyjde 25. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Csection class=\"article-notes is-multi\" aria-labelledby=\"notes-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"notes-title\">Poznámky\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">11 poznámek\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Col class=\"article-notes-list\">\n\u003Cli id=\"fn-1\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>1\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-1\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Citováno v: ŽÁČKOVÁ, Eva, 2015. \u003Cem>K čemu konvergují nové technologie?\u003C\u002Fem>. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. ISBN 978-80-261-0574-9.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-2\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>2\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-2\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Citováno v: DOURISH, Paul, 2004. \u003Cem>Where the action is: the foundations of embodied interaction\u003C\u002Fem>. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-3\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>3\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-3\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ROUSSEL, Nicholas, 2014. \u003Cem>Looking back: a very brief history of HCI\u003C\u002Fem>. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\">http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-4\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>4\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-4\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>SUDJIC, Deyan, 2016. \u003Cem>B jako Bauhaus: moderní svět od A-Z\u003C\u002Fem>. Přeložil Radka KNOTKOVÁ, přeložil Lukáš NOVÁK. Zlín: Kniha Zlin. Tema (Kniha Zlin). ISBN 978-80-7473-322-2, s. 320.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-5\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>5\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-5\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>NĚMEČKOVÁ, Lenka, 2010. Rozvoj problematiky HCI (Human-Computer Interaction) na UISK FF UK (ZPRÁVA) ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 18 (15.4.2010)\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-6\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>6\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-6\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>CARROLL, John M., ed., 2003. \u003Cem>HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science\u003C\u002Fem>. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-7\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>7\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-7\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-8\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>8\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-8\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>V této práci preferuji anglický termín „interface“, jehož etymologie a neutrálnost je pro potřeby této práce vhodnější. Ve většině případů použitím termínu „interface“ nemyslím grafické uživatelské rozhraní, ale obecný bod nebo místo kontaktu pro interakci s technologií. V práci ale postupně budu i toto pojetí „interface“ dále rozvíjet a redefinovat.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-9\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>9\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-9\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Jsem si vědom, jak neskromně může působit zavádět v magisterské práci nové pojmy. Chci ale zdůraznit, že se jedná jen o pomocné pojmenování určitých konceptů, které bych jinak musel neustále opakovat. V duchu této práce mohu říct, že slova jsou „interface“ do mnohem složitějších hloubek myšlení a je na tom, kdo nová slova zavádí, aby rozšiřovala naše schopnosti myslet spíše, než tyto schopnosti redukovala. Nechám na čtenáři, jak jsem se s tímto úkolem vypořádal.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-10\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>10\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-10\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BREJCHA, Jan, 2005. Towards a Philosophy of Interaction Design. In: \u003Cem>Post-media Theory\u003C\u002Fem> [online]. [cit. 2017-11-26]. ISSN 1803–4055.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-11\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>11\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-11\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BUCHANAN, Richard, 1992. Wicked Problems in Design Thinking. \u003Cem>Design Issues\u003C\u002Fem>. Vol. 8. The MIT Press, Spring, 1992(No. 2), 5-21. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\">http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\u003C\u002Fsection>\n\u003Csection class=\"article-sources\" aria-labelledby=\"sources-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"sources-title\">Literatura\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">9 zdrojů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Cul class=\"article-sources-list\">\u003Cli>BREJCHA, Jan, 2005. Towards a Philosophy of Interaction Design. In: \u003Cem>Post-media Theory\u003C\u002Fem> [online]. [cit. 2017-11-26]. ISSN 1803–4055.\u003C\u002Fli>\u003Cli>BUCHANAN, Richard, 1992. Wicked Problems in Design Thinking. \u003Cem>Design Issues\u003C\u002Fem>. Vol. 8. The MIT Press, Spring, 1992(No. 2), 5-21. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\">http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>CARROLL, John M., ed., 2003. \u003Cem>HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science\u003C\u002Fem>. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.\u003C\u002Fli>\u003Cli>DOURISH, Paul, 2004. \u003Cem>Where the action is: the foundations of embodied interaction\u003C\u002Fem>. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.\u003C\u002Fli>\u003Cli>NĚMEČKOVÁ, Lenka, 2010. Rozvoj problematiky HCI (Human-Computer Interaction) na UISK FF UK (ZPRÁVA) ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 18 (15.4.2010)\u003C\u002Fli>\u003Cli>ROUSSEL, Nicholas, 2014. \u003Cem>Looking back: a very brief history of HCI\u003C\u002Fem>. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\">http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>SUDJIC, Deyan, 2016. \u003Cem>B jako Bauhaus: moderní svět od A-Z\u003C\u002Fem>. Přeložil Radka KNOTKOVÁ, přeložil Lukáš NOVÁK. Zlín: Kniha Zlin. Tema (Kniha Zlin). ISBN 978-80-7473-322-2.\u003C\u002Fli>\u003Cli>TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.\u003C\u002Fli>\u003Cli>ŽÁČKOVÁ, Eva, 2015. \u003Cem>K čemu konvergují nové technologie?\u003C\u002Fem>. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. ISBN 978-80-261-0574-9.\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fsection>\n",false,{"rendered":21,"protected":19},"",0,"closed","standard",{"description":26},"Práce se zaměřuje na teorie oboru Human-computer interaction, vybranými autory označované pojmem „postkognitivistické“, které reagují na kognitivistický přístup tzv. první vlny HCI.",[28],4,[],[31,36,39,42],{"id":32,"name":33,"slug":34,"taxonomy":35},10274575,"HCI","hci","post_tag",{"id":37,"name":38,"slug":38,"taxonomy":35},10948720,"interface",{"id":40,"name":41,"slug":41,"taxonomy":35},10369402,"philosophy",{"id":43,"name":44,"slug":44,"taxonomy":35},10100143,"technology",{"en":46,"es":50,"fr":54},{"title":47,"slug":48,"description":49},"Post-cognitivist HCI: Preface and Introduction (Part 1)","post-cognitivist-hci-preface-and-introduction-part-1","The preface and introduction to my master’s thesis: why HCI has to look beyond cognitivism, and why the interface is where the surface of technology meets its depth.",{"title":51,"slug":52,"description":53},"HCI poscognitivista: prefacio e introducción (parte 1)","hci-poscognitivista-prefacio-e-introduccion-parte-1","Prefacio e introducción de mi trabajo de fin de máster: por qué la HCI tiene que mirar más allá del cognitivismo y por qué la interfaz es el lugar donde la superficie de la tecnología se encuentra con su profundidad.",{"title":55,"slug":56,"description":57},"HCI postcognitiviste : préface et introduction (1re partie)","hci-postcognitiviste-preface-et-introduction-1re-partie","Préface et introduction de mon mémoire de master : pourquoi la HCI doit regarder au-delà du cognitivisme, et pourquoi l’interface est le lieu où la surface de la technologie rencontre sa profondeur.","\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„Člověk nemůže změnit svět a nezměnit přitom sebe“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Stanislaw Lem\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-1\" id=\"fnref-1\">1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>« Technology at present is covert philosophy; the point is to make it openly philosophical »\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Philip Agre\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-2\" id=\"fnref-2\">2\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>« HCI research is not about tomorrow’s interfaces or applications but about the original ideas, fundamental knowledge and practical tools that will inspire, inform and support the design of human-computer interactions in the next decades. »\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Roussel\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-3\" id=\"fnref-3\">3\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„Nekompromisní technokrat Buckminster Fuller ohrnoval nos nad tím typem funkcionalismu, který se omezoval na vzhled kuchyňských kohoutků a neprojevoval špetku zájmu o potrubí, na němž byl rozvod vody závislý“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>— Sudjic\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-4\" id=\"fnref-4\">4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cem>La série qui suit est mon mémoire de master, HCI postcognitiviste : voir l’interface comme relation sociotechnique, soutenu en 2018 à la Faculté des lettres de l’Université Charles (études des nouveaux médias). Ceci est une traduction du tchèque ; les citations de publications tchèques sont laissées en tchèque, avec leur traduction dans la note. Le texte tchèque est inchangé, hormis la correction des coquilles et des fautes de grammaire évidentes ; le mémoire complet se trouve dans le \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdspace.cuni.cz\u002Fhandle\u002F20.500.11956\u002F101729\">dépôt de l’Université Charles\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Préface\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>J’ai choisi le sujet de ce mémoire car, au XXIe siècle, à l’ère de l’information, je considère l’interaction homme-machine (\u003Cem>Human-Computer Interaction\u003C\u002Fem>, HCI), conjuguée à la philosophie de la technique et à la théorie des nouveaux médias, comme un domaine pertinent, qui peut en apprendre beaucoup aux sciences humaines sur la relation entre l’être humain et la technologie. Pour que cela soit possible, il faut aussi regarder la HCI au-delà du paradigme dominant du cognitivisme.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Comme, à l’heure actuelle, une analyse « postcognitiviste » de la HCI n’a, à mes yeux, pas encore été élaborée de manière satisfaisante en langue tchèque, il a fallu puiser exclusivement dans la littérature étrangère.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Conformément à l’énoncé du sujet, la méthodologie de ce mémoire a été une analyse théorique et philosophique de sources choisies dans les domaines de la HCI, de la philosophie en général, de la philosophie de la technique ou de la théorie des nouveaux médias. Dans ce mémoire, j’utilise le style de citation ČSN ISO 690.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dans l’introduction, j’esquisse les raisons pour lesquelles il est nécessaire, dans le monde contemporain de l’information et à l’ère des réseaux, de reconceptualiser le domaine de la HCI en l’éloignant du paradigme du cognitivisme.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dans le chapitre \u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast\u002F\">\u003Cem>Analyse de la HCI\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fa>, je présente l’histoire conventionnelle aussi bien que non conventionnelle de la HCI et souligne que les premiers pionniers de la HCI concevaient le développement et le design de la technologie comme une manière d’augmenter l’intellect humain et nos compétences cognitives. À l’aide de l’œuvre du théoricien Paul Dourish, j’analyse l’histoire et la théorie de l’interaction et de l’interface.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dans le chapitre \u003Cem>Cognitivisme et cognition dans la HCI\u003C\u002Fem>, je définis des notions importantes issues de la science cognitive et décris l’influence historique et actuelle des sciences cognitives et du paradigme du cognitivisme sur la HCI.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dans le chapitre \u003Cem>HCI postcognitiviste\u003C\u002Fem>, je développe l’analyse de la HCI, de l’interaction et de l’interface sur fond de phénoménologie, de postphénoménologie et des théories de la cognition étendue et distribuée.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dans le chapitre \u003Cem>Analyse des théories des nouveaux médias\u003C\u002Fem>, j’analyse l’influence de la technologie et le rôle de l’interface du point de vue de théoriciens choisis des nouveaux médias.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dans le dernier chapitre, \u003Cem>L’interface comme relation sociotechnique\u003C\u002Fem>, je résume et synthétise en quoi l’analyse des sources choisies menée jusque-là est pertinente pour l’analyse de l’interface comme relation sociotechnique. J’y introduis de nouveaux concepts pour analyser l’interface, parmi lesquels l’\u003Cem>extension interfaciale\u003C\u002Fem> et la \u003Cem>réduction interfaciale\u003C\u002Fem>. Enfin, j’indique pourquoi je pense que la HCI devrait faire partie intégrante des « sciences de l’homme », c’est-à-dire des sciences humaines.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Introduction\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Je considère aujourd’hui l’interaction homme-machine (HCI) comme l’un des domaines les plus fascinants et les plus stimulants intellectuellement parmi ceux qui s’occupent de la relation entre l’être humain et la technologie. Si nous regardons autour de nous, mon enthousiasme n’est pas difficile à comprendre. La technologie est depuis longtemps devenue une part indispensable de nos vies. Pour tous ceux qui perçoivent la technologie avant tout comme une force antagoniste qu’il faut surmonter ou, au contraire, à laquelle il faut renoncer pour revenir à une « vie naturelle » paradisiaque et immaculée, j’ai de mauvaises nouvelles. En ce qui concerne l’usage de la technologie, \u003Cem>nous avons \u003Cstrong>toujours\u003C\u002Fstrong> été modernes\u003C\u002Fem>, en ce sens que la technologie fait depuis des temps immémoriaux partie de nos vies, de notre culture, de nos communautés et même de notre cognition. Les dichotomies de la technologie et de la société, de l’artificiel et de l’humain, restent certes des distinctions analytiques utiles, mais ces distinctions donnent une image fausse de la relation que nous entretenons avec nos créations technologiques. Les déterminismes technologique et socioculturel, qui représentent les extrêmes opposés d’un même spectre de relations de l’être humain à la technologie, devraient finir dans les poubelles de l’histoire intellectuelle, car la technologie et la société forment les deux faces d’une même médaille, intimes et inséparables. Nos vies sont technologiquement médiées, et la technologie transforme littéralement ce que signifie être humain. Mais la technologie ne naît pas dans le vide : elle est toujours inscrite dans un contexte d’influences sociales, culturelles, historiques et, enfin et surtout, économiques.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Il semble donc nécessaire que les disciplines traditionnelles qui étudient les communautés humaines, comme la sociologie et l’anthropologie, commencent à prendre en compte les effets et l’influence des technologies et des nouveaux médias. Mais cela vaut aussi pour l’ingénierie, le design et la philosophie de la technique, qui doivent, pour la même raison, reconnaître qu’il n’est pas possible d’analyser et de créer la technologie sans connaître les aspects sociaux, culturels et autres aspects contextuels de la manière dont nous l’utilisons \u003Cem>réellement\u003C\u002Fem>. La technologie et les utilisateurs humains interagissent, et une étude empirique mieux informée philosophiquement de cette interaction, de cette influence et de cette constitution mutuelles est précisément l’espace auquel le domaine de la HCI peut et devrait se consacrer.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>D’ailleurs, la HCI l’a dans son ADN. Les nombreuses définitions possibles de la HCI nous apprennent qu’il s’agit d’une science sociotechnologique interdisciplinaire qui étudie l’interaction entre l’être humain et la technologie et qui englobe toute une série de disciplines : l’informatique, les sciences de l’information, l’ergonomie, l’art, le design, la psychologie cognitive, la linguistique, la sociologie, la philosophie, l’anthropologie, la physiologie, l’intelligence artificielle, l’ingénierie, la science cognitive, l’éthique, l’esthétique, etc.\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-5\" id=\"fnref-5\">5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> La vision originelle de la HCI était d’établir un domaine qui appliquerait les connaissances des sciences cognitives traditionnelles, centrées sur l’individu, à la conception, à l’évaluation et au test des systèmes d’information\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-6\" id=\"fnref-6\">6\u003C\u002Fa>\u003Cspan class=\"fn-sep\">,\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fn-7\" id=\"fnref-7\">7\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> et à la création d’une interface utilisateur utilisable et accessible, ou \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-8\" id=\"fnref-8\">8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Telles sont la vision et la pratique de la HCI qui, dans le contexte tchèque, notamment en sciences de l’information, en informatique et en théorie des médias, sont restées sous une forme relativement inchangée jusqu’à aujourd’hui.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dans ce mémoire, je veux cependant attirer l’attention sur les racines oubliées des idées radicales des premiers pionniers de la HCI, qui s’intéressaient unanimement à la manière dont l’interaction avec les ordinateurs peut \u003Cem>augmenter notre intellect et nos compétences cognitives\u003C\u002Fem> pour faire face à la complexité croissante de l’information dans nos vies. Le génie de ces figures du panthéon des premiers experts de la préhistoire de la HCI tenait à ce qu’elles avaient anticipé de nouvelles connaissances issues de la recherche et des théories actuelles en sciences cognitives et en philosophie. Celles-ci se définissent contre le paradigme longtemps dominant du cognitivisme et sa vision de la cognition humaine à travers la métaphore de l’ordinateur : représentations symboliques internes, règles fixes et dualismes cartésiens corps-esprit ou sujet-objet, que le cognitivisme a implicitement repris comme piliers de la métaphysique de la pensée occidentale.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dans la littérature de la HCI, de la philosophie de l’esprit et des sciences cognitives, les nouvelles théories qui dépassent le cognitivisme sont désignées comme des théories \u003Cem>post\u003C\u002Fem>cognitivistes, parmi lesquelles je range dans ce mémoire, à la suite des théoriciens que j’ai choisis, les approches influencées par la phénoménologie et les théories de la cognition étendue et distribuée. Les théories postcognitivistes mettent en évidence \u003Cem>l’interconnexion fondamentale de la pensée et de l’action, du corps humain, de la technologie et de l’environnement qui nous entoure\u003C\u002Fem>. Cette interconnexion n’est pas une conquête de la modernité ou de la société de l’information contemporaine, mais l’état naturel de notre cognition et de notre être.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>C’est précisément la découverte inattendue du rôle de l’environnement et des artefacts technologiques dans notre cognition qui fait du postcognitivisme un partenaire idéal pour la HCI, qui doit composer avec le nouveau rôle de la technologie et avec son design. Dans la société de l’information d’aujourd’hui, technologiquement médiée, les technologies de l’information ont quitté les laboratoires spécialisés et l’environnement statique des postes de travail pour devenir partie intégrante de nos vies, comme l’annoncent les nouvelles approches de l’internet des objets et de l’informatique ubiquitaire. Outre sa surface visuelle, auditive ou tactile évidente, la technologie acquiert une profondeur de l’arrière-plan toujours plus grande, faite d’infrastructures moins visibles et de couches de relations culturelles et sociales et d’aspects contextuels.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>À la suite du tournant opéré par le théoricien canadien Marshall McLuhan dans la théorie des médias, vers le médium lui-même, ses effets sur la société et les prolongements de nos capacités et de notre perception, j’essaie dans ce mémoire, à l’aide de la phénoménologie herméneutique de Heidegger, de la postphénoménologie en philosophie de la technique, des théories de la cognition étendue et distribuée et de théoriciens choisis des nouveaux médias, de montrer que la HCI et le design des technologies ne peuvent privilégier la surface des technologies et des médias au détriment de la profondeur de l’arrière-plan, car c’est précisément cette profondeur qui rend possibles les technologies et les médias. Dans ce mémoire, c’est donc précisément l’interface qui devient le point de contact entre la profondeur et la surface, mais aussi la relation entre la couche socioculturelle et la couche technique des technologies. La technologie ne peut être envisagée comme un ensemble d’objets fixes, mais plutôt comme un espace de potentialités qui se concrétisent, se matérialisent et médient les relations évoquées au cours de l’interaction à l’« interface » de la profondeur et de la surface, de la couche socioculturelle et de la couche technique, c’est-à-dire dans l’interface de la technologie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La profondeur et la complexité de l’arrière-plan de ces relations ne nous sont pas directement accessibles sur le plan perceptif et phénoménologique. Je soutiendrai que l’accès à cette profondeur de l’arrière-plan des technologies n’est possible que de manière médiée, par l’intermédiaire de l’interface, qui devient à la fois \u003Cem>médium\u003C\u002Fem> et \u003Cem>carte cognitive\u003C\u002Fem>, car elle permet le contact et l’interaction entre deux parties ou plus, autrement incompatibles, et, spécifiquement pour l’utilisateur humain, réduit la complexité à des affordances accessibles qui permettent de contrôler l’assemblage sociotechnique. Selon ce mémoire, l’interface médie au moyen de deux fonctions principales, pour lesquelles j’ai, par souci d’économie, introduit les nouveaux termes auxiliaires de \u003Cem>réduction interfaciale\u003C\u002Fem> et d’\u003Cem>extension interfaciale\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-9\" id=\"fnref-9\">9\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La HCI postcognitiviste, la théorie des nouveaux médias et la philosophie de la technique fournissent ensemble suffisamment d’arguments pour que nous puissions actualiser notre regard sur la technologie et son interface. La technologie n’est pas un serviteur passif qui satisfait les besoins purement instrumentaux de ses maîtres. La technologie ne détermine certes pas la société, mais elle a le pouvoir de la changer, tout comme notre pensée et notre action. Outre l’aspect matériel de la technologie elle-même, ce sont aussi les designers qui sèment dans la technologie les graines du potentiel quant à la manière dont ce pouvoir peut être activé, potentiel que ce mémoire désigne par le terme d’Ihde de \u003Cem>multistabilité\u003C\u002Fem>. La technologie est en interaction avec l’être humain et façonne activement la société comme notre pensée, d’une manière qu’Ihde a appelée la \u003Cem>non-neutralité\u003C\u002Fem> de la technologie. Le design de l’interface de la technologie doit composer non seulement avec la complexité de la profondeur de l’arrière-plan de la technologie, mais aussi avec les questions éthiques que pose la manière dont la technologie, de façon planifiée ou non, influence les individus comme la société tout entière.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dès 2005, le chercheur tchèque en HCI Jan Brejcha\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-10\" id=\"fnref-10\">10\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> plaidait pour la nécessité d’ouvrir la HCI et le design (d’interaction) des technologies aussi à des expertes et des experts des disciplines des sciences humaines et sociales, qui sauraient rendre compte du contexte plus large de la technologie. Aujourd’hui, cependant, nous pouvons poser la question suivante : si la HCI et le design des technologies avaient autrefois, à très juste titre, besoin des sciences humaines et sociales pour être informés des aspects humains de l’interaction, n’est-ce pas aujourd’hui ces sciences qui ont désormais besoin de la HCI et du design ? Si les sciences humaines et sociales offraient autrefois une image synthétique de la société et façonnaient l’opinion publique, la société de l’information, technologiquement médiée, ne fait-elle pas naître le besoin d’un nouvel « art libéral » qui remplirait les mêmes fonctions, complétées par la perspective des technologies ? À mon avis, nous devrions chercher les réponses quelque part à l’« interface » de la HCI postcognitiviste, de la philosophie de la technique, de la théorie des nouveaux médias, de la sociologie des techniques contemporaine et du design, qui pourraient tous contribuer à un nouvel « art libéral de la culture technologique »\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-11\" id=\"fnref-11\">11\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> intégrateur.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\u003Cp>\u003Cstrong>HCI postcognitiviste : voir l’interface comme relation sociotechnique\u003C\u002Fstrong> — mon mémoire de master (Université Charles, 2018) en 20 parties :\u003C\u002Fp>\u003Cul>\u003Cli>\u003Cstrong>1re partie : préface et introduction\u003C\u002Fstrong> — vous la lisez\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-soucasny-informacni-svet-jako-problem-pro-hci-2-cast\u002F\">2e partie : le monde contemporain de l’information comme problème pour la HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast\u002F\">3e partie : les premiers pionniers de la HCI : Bush, Licklider, SAGE et Engelbart\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>4e partie : brève histoire et théorie de l’interaction : interactions électriques, symboliques et textuelles — paraît le 8 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>5e partie : interaction graphique, interface culturelle et interaction incarnée — paraît le 11 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>6e partie : brève histoire conventionnelle de la HCI et vagues paradigmatiques — paraît le 14 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>7e partie : cognitivisme et cognition dans la HCI — paraît le 17 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>8e partie : la critique du cognitivisme : Norman, Dreyfus, Winograd et Flores, Suchman — paraît le 20 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>9e partie : les théories postcognitivistes de la HCI et Edmund Husserl — paraît le 23 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>10e partie : Martin Heidegger et l’analyse de l’outil — paraît le 26 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>11e partie : signe, herméneutique et métaphysique de la présence — paraît le 29 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>12e partie : la postphénoménologie et l’analyse des relations humain-technologie chez Ihde — paraît le 1 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>13e partie : les relations de cyborg et d’immersion chez Verbeek, concepts clés de la postphénoménologie — paraît le 4 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>14e partie : cognition étendue — paraît le 7 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>15e partie : cognition distribuée — paraît le 10 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>16e partie : la technologie dans la théorie des nouveaux médias et la convergence des médias — paraît le 13 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>17e partie : le Monde des médias — paraît le 16 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>18e partie : computation à l’échelle planétaire, The Stack et l’interface — paraît le 19 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>19e partie : l’interface comme relation sociotechnique — paraît le 22 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>20e partie : conclusion — paraît le 25 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Csection class=\"article-notes is-multi\" aria-labelledby=\"notes-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"notes-title\">Notes\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">11 notes\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Col class=\"article-notes-list\">\n\u003Cli id=\"fn-1\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>1\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-1\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Cité dans : ŽÁČKOVÁ, Eva, 2015. \u003Cem>K čemu konvergují nové technologie?\u003C\u002Fem>. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. ISBN 978-80-261-0574-9. En français : « On ne peut changer le monde sans se changer soi-même ».\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-2\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>2\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-2\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Cité dans : DOURISH, Paul, 2004. \u003Cem>Where the action is: the foundations of embodied interaction\u003C\u002Fem>. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-3\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>3\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-3\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ROUSSEL, Nicholas, 2014. \u003Cem>Looking back: a very brief history of HCI\u003C\u002Fem>. Disponible aussi sur : \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\">http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-4\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>4\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-4\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>SUDJIC, Deyan, 2016. \u003Cem>B jako Bauhaus: moderní svět od A-Z\u003C\u002Fem>. Traduit par Radka KNOTKOVÁ, traduit par Lukáš NOVÁK. Zlín: Kniha Zlin. Tema (Kniha Zlin). ISBN 978-80-7473-322-2, p. 320. En français : « Le technocrate intransigeant Buckminster Fuller faisait la fine bouche devant ce type de fonctionnalisme qui se bornait à l’aspect des robinets de cuisine et ne montrait pas le moindre intérêt pour la tuyauterie dont dépendait la distribution de l’eau ».\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-5\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>5\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-5\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>NĚMEČKOVÁ, Lenka, 2010. Rozvoj problematiky HCI (Human-Computer Interaction) na UISK FF UK (ZPRÁVA) ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 18 (15.4.2010)\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-6\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>6\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-6\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>CARROLL, John M., ed., 2003. \u003Cem>HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science\u003C\u002Fem>. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-7\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>7\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-7\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-8\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>8\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-8\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Dans l’original tchèque, je préfère le terme anglais « interface » au tchèque \u003Cem>rozhraní\u003C\u002Fem>, car son étymologie et sa neutralité conviennent mieux aux besoins de ce mémoire. Dans la plupart des cas, par le terme « interface », je n’entends pas l’interface graphique utilisateur, mais un point ou un lieu général de contact pour l’interaction avec la technologie. Au fil du mémoire, je développerai toutefois progressivement plus avant cette conception de l’« interface » elle aussi, et je la redéfinirai.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-9\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>9\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-9\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Je suis conscient de ce que l’introduction de nouveaux termes dans un mémoire de master peut avoir d’immodeste. Je tiens cependant à souligner qu’il ne s’agit que de dénominations auxiliaires de certains concepts que je devrais sinon répéter sans cesse. Dans l’esprit de ce mémoire, je peux dire que les mots sont des « interfaces » vers des profondeurs de la pensée bien plus complexes, et qu’il revient à celui qui introduit de nouveaux mots de faire en sorte qu’ils étendent nos capacités de penser plutôt qu’ils ne les réduisent. Je laisse au lecteur le soin de juger de la manière dont je me suis acquitté de cette tâche.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-10\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>10\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-10\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BREJCHA, Jan, 2005. Towards a Philosophy of Interaction Design. In: \u003Cem>Post-media Theory\u003C\u002Fem> [en ligne]. [consulté le 2017-11-26]. ISSN 1803–4055.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-11\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>11\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-11\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BUCHANAN, Richard, 1992. Wicked Problems in Design Thinking. \u003Cem>Design Issues\u003C\u002Fem>. Vol. 8. The MIT Press, Spring, 1992(No. 2), 5-21. Disponible aussi sur : \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\">http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\u003C\u002Fsection>\n\u003Csection class=\"article-sources\" aria-labelledby=\"sources-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"sources-title\">Bibliographie\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">9 sources\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Cul class=\"article-sources-list\">\u003Cli>BREJCHA, Jan, 2005. Towards a Philosophy of Interaction Design. In: \u003Cem>Post-media Theory\u003C\u002Fem> [en ligne]. [consulté le 2017-11-26]. ISSN 1803–4055.\u003C\u002Fli>\u003Cli>BUCHANAN, Richard, 1992. Wicked Problems in Design Thinking. \u003Cem>Design Issues\u003C\u002Fem>. Vol. 8. The MIT Press, Spring, 1992(No. 2), 5-21. Disponible aussi sur : \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\">http:\u002F\u002Fwww.jstor.org\u002Fstable\u002F1511637\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>CARROLL, John M., ed., 2003. \u003Cem>HCI Models, Theories, and Frameworks Toward a Multidisciplinary Science\u003C\u002Fem>. Burlington: Elsevier. ISBN 978-008-0491-417.\u003C\u002Fli>\u003Cli>DOURISH, Paul, 2004. \u003Cem>Where the action is: the foundations of embodied interaction\u003C\u002Fem>. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. ISBN 978-0-262-04196-6.\u003C\u002Fli>\u003Cli>NĚMEČKOVÁ, Lenka, 2010. Rozvoj problematiky HCI (Human-Computer Interaction) na UISK FF UK (ZPRÁVA) ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 18 (15.4.2010)\u003C\u002Fli>\u003Cli>ROUSSEL, Nicholas, 2014. \u003Cem>Looking back: a very brief history of HCI\u003C\u002Fem>. Disponible aussi sur : \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\">http:\u002F\u002Fdirection.bordeaux.inria.fr\u002F~roussel\u002Fpublications\u002F2014-looking-back.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>SUDJIC, Deyan, 2016. \u003Cem>B jako Bauhaus: moderní svět od A-Z\u003C\u002Fem>. Traduit par Radka KNOTKOVÁ, traduit par Lukáš NOVÁK. Zlín: Kniha Zlin. Tema (Kniha Zlin). ISBN 978-80-7473-322-2.\u003C\u002Fli>\u003Cli>TURNER, Phil., 2016. HCI redux: the promise of post-cognitive interaction. ISBN 9783319422336.\u003C\u002Fli>\u003Cli>ŽÁČKOVÁ, Eva, 2015. \u003Cem>K čemu konvergují nové technologie?\u003C\u002Fem>. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. ISBN 978-80-261-0574-9.\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fsection>\n",1791200663958]