[{"data":1,"prerenderedAt":75},["ShallowReactive",2],{"post-fr-hci-postcognitiviste-les-premiers-pionniers-de-la-hci-bush-licklider-sage-et-engelbart-3e-partie":3,"translation-fr-hci-postcognitiviste-les-premiers-pionniers-de-la-hci-bush-licklider-sage-et-engelbart-3e-partie":74},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":7,"slug":11,"lang":12,"wordCount":13,"status":14,"type":15,"link":9,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":23,"comment_status":24,"ping_status":24,"sticky":20,"template":22,"format":25,"meta":26,"categories":28,"tags":30,"tagsResolved":31,"translations":58},10740898,"05. 10. 2026","2026-10-05T04:00:00",{"rendered":9},"local:postkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast","2026-10-05T06:00:00","postkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast","cs",2092,"publish","post",{"rendered":17},"Postkognitivistické HCI: První průkopníci HCI: Bush, Licklider, SAGE a Engelbart (3. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>V této kapitole popisuji kořeny historického vztahu oboru HCI ke kognitivní vědě a psychologii a také myšlenky prvních průkopníků v HCI, kteří považovali svou práci za rozšiřování lidského intelektu. Dále se přesunu k hlubší analýze toho, jaké axiomatické předpoklady HCI pod vlivem paradigmatu kognitivismu přijalo a jakým způsobem se to projevilo na konceptualizaci člověka a lidské kognice. Dále analyzuji výběr důležitých kritických ohlasů na kognitivismus, po kterých bude následovat jádro této sekce, analýza postkognitivistických teorií HCI, mezi které řadím fenomenologii, postfenomenologii a teorie rozšířené a distribuované kognice.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Nekonvenční historie HCI: První průkopníci rozšířené kognice a teorie interface\u003C\u002Fh2>\n\u003Ch3>Vannevar Bush a rozšířená paměť\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Prvním průkopníkem je Vannevar Bush a jeho vlivný článek \u003Cem>As We May Think\u003C\u002Fem> z roku 1945. Bush zde představil hypotetické zařízení Memex (MEMory EXtended, rozšířená paměť), které by umožňovalo úpravu a rychlé nalezení libovolných informací uložených na mikrofilmech a propojených tzv. cestami (trails). Návrh propojit dokumenty nelineárními odkazy, které by simulovaly asociační myšlení lidského mozku, byl revoluční myšlenkou a inspiroval další výzkumníky. Bush je hojně citovaný v literatuře o historii hypertextu a počátcích webu a nepopiratelný dopad měl podle Jiřího Cejpka na obor Informační vědy\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-1\" id=\"fnref-1\">1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Avšak v článku se také dočteme o prvotním náčrtu nového způsobu interakce nejen se samotným zařízením, ale i s informacemi. Bush navrhl vizuální interface, podobající se dnešnímu tabletu a stylusu jako vstupnímu zařízení, prostřednictvím kterého by člověk mohl pracovat a interagovat s rozsáhlou a pro lidskou mysl a paměť nepředstavitelnou databází znalostí. I proto Bush pojal svůj Memex jako rozšíření lidské kognice a „zvětšený a intimní doplněk paměti“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-2\" id=\"fnref-2\">2\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>J. C. R. Licklider a symbióza člověka s počítačem\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Na Bushe přímo navázal J. C. R. Licklider. Původně výzkumník psychoakustiky, Licklider zkoumal způsob, jakým mozek převádí mechanické vibrace vzduchu na elektrický signál, který interpretujeme jako zvuk. Výpočty jeho výzkumů se staly příliš náročné, a proto se rozhodl zaměřit na to, jak automatizovat rutinní kalkulace a opakující se úkony. Na svou otázku odpověděl v roce 1960 vydáním článku \u003Cem>Man-computer symbiosis\u003C\u002Fem>, ve kterém představil \u003Cem>další možné stádium interakce člověka s počítači\u003C\u002Fem>, jež podle inspirace ze živé přírody označil jako \u003Cem>symbiotický vztah\u003C\u002Fem>. Licklider předpokládal, že v blízké budoucnosti budou počítače znatelně převyšovat člověka v algoritmizovatelných úkonech. Proto by se jim měly takové úkony přenechat a role člověka by se přesunula k definování cílů, formulaci hypotéz a evaluaci výsledků. Přenechání určité části myšlení mělo také podle Licklidera zodpovědět otázky týkající se fungování lidské kognice. Ve srovnání s Bushem ale Licklider odmítá, že by počítače měly být pouze lidskou extenzí, tedy amplifikací toho, co již člověk zvládne, nýbrž by měly člověku poskytovat zcela nové schopnosti. Symbiózou Licklider zdůrazňuje soužití dvou \u003Cem>odlišných\u003C\u002Fem> organismů ve vzájemném a intimním partnerství. V tom vztahu člověk-počítač budou obě strany přispívat v činnosti stejnou měrou, takže bude \u003Cem>obtížné je analyzovat odděleně\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-3\" id=\"fnref-3\">3\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Odlišné organismy ale vyžadují ke komunikaci nějakého zprostředkovatele. Počítače totiž pracují v reálném čase na zcela jiné frekvenci. Tento rozdíl má za úkol zamaskovat a vyrovnávat \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>. Taková funkce interface se ukázala nepostradatelná v americkém projektu radarového systému SAGE, na kterém se Licklider podílel na pozici odborníka na lidské faktory.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Interaktivní SAGE systém v kontextu výzkumu kognice\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Semi-Automatic Ground Environment, tedy SAGE, byl obranný systém amerického letectva v polovině padesátých let proti potenciálnímu útoku Sovětského svazu. Byla to první počítačová síť a asambláž všech amerických radarových stanic a prvních interaktivních obrazovek, na kterých se hrubá data z radarů zobrazovala v podobě teček jako vizuální informace o poloze nepřátelských letadel. Operátor takového displeje mohl pomocí světelného pera nařídit počítači, aby danou tečku sledoval. Lev Manovich poznamenává, že SAGE systém obsahoval všechny hlavní elementy moderního interface mezi člověkem a počítačem, neboť kromě zobrazování „reality“ a informací v reálném čase, byl displej prostředkem, který realitu přímo ovlivňoval\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-4\" id=\"fnref-4\">4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Operátor systému SAGE seděl před obrazovkou, která byla oknem do masivně distribuovaného vojensko-technologického komplexu, ve kterém lidské komponenty „byly plně integrovány do mechanizovaného obvodu detekce, rozhodování a odpovědi“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-5\" id=\"fnref-5\">5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Paul Edwards\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-6\" id=\"fnref-6\">6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> mapuje historický kontext doby, ve kterém Licklider psal o symbióze člověka a počítače. Systém SAGE byl jednou z mnoha snah americké armády a akademických intelektuálů v rámci diskurzu politické hegemonie USA v tzv. „uzavřeném světě“, ve kterém hlavní strategie „kontroly a omezení“ (containment) bude realizována v možné totální a centralizované obraně vůči nepříteli. Edwards argumentuje, že snaha o kontrolu integrace člověka a počítače pro vojenské účely poháněla výzkum umělé inteligence a psychologie\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-7\" id=\"fnref-7\">7\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Edwardsova analýza dále ukazuje, že kybernetické chápání člověka a stroje jakožto rovnocenných komponent v systému, vliv Shannonovy informační teorie komunikace a potřeby integrovat „lidské faktory“ do vojensko-technologických systémů vedly k výzkumu lidské mysli pod novým paradigmatem tzv. \u003Cem>kognitivismu\u003C\u002Fem>. Jak později v této práci ukáži, výzkum lidské kognice zavrhl behavioristický model stimulu a reakce a začal ji zkoumat na základě interních reprezentací a informačního zpracování symbolických informací, čímž se začalo pohlížet na myšlení člověka metaforou počítače.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Douglas Engelbart, rozšířený intelekt a interface\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>O Engelbartovi, dalším z prvních průkopníků HCI, se literatura obvykle zmiňuje, že byl designér první počítačové myši nebo tvůrce softwaru oN-Line System (NLS), který představil veřejnosti během svého působení při Stanford Research Institutu (SRI). NLS systém se zasloužil o mnoho prvotin: kromě použití počítačové myši jako vstupního zařízení obsahoval na bitmapovém displeji zobrazené grafické uživatelské rozhraní používající „okna“ pro multitasking a zobrazení více aplikací najednou. Byl to také první software navržený pro spolupráci několika uživatelů, který obsahoval technologii hypertextových odkazů, a mnoho dalších prvotin\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-8\" id=\"fnref-8\">8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Přestože NLS systém si právem zaslouží pozornost historiků hypertextu a webu, patří až k pozdějšímu Engelbartovu snažení rozšířit lidský intelekt a umožnit lidem vyrovnat se s komplexitou problémů, které jsou součástí moderního života.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podíváme-li se totiž na článek \u003Cem>Augmenting Human Intellect: a Conceptual framework\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-9\" id=\"fnref-9\">9\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> z roku 1962 (vydaný dva roky po článku Licklidera), spatříme v něm veškerý teoretický základ, který se od té doby snažil Engelbart realizovat. Pro tuto práci je ze zmíněného článku nejvíce relevantní popis vlivu technologie a jazyka na lidskou kognici a funkci, kterou v rozšíření lidského intelektu bude hrát \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hned ze začátku článku Engelbart vysvětluje, že „rozšířením lidského intelektu“ popisuje zvýšení schopnosti člověka rychleji a lépe rozumět a řešit situace, které do té doby byly příliš komplexní. Podle Engelbarta nám pro rozšíření intelektu poskytuje naše kultura několik prostředků. Vedle učení a tréninku, určitých postupů, jak dosáhnout cíle, nám intelekt rozšiřují jazyk a (technologické) artefakty. Engelbart tyto čtyři elementy, dále doplněné o člověka, vidí jako části jednoho integrovaného systému, který nazývá podle počátečních písmen jednotlivých částí \u003Cem>H-LAM\u002FT\u003C\u002Fem>. Protože zmíněné části celku jsou propojené a vzájemně interagují, Engelbart píše, že změna jedné části může v jiné části vyvolat latentně přítomné vlastnosti a schopnosti, a tím zásadně změnit celý systém. Pro Engelbarta je místo velkého potenciálu rozšíření lidského intelektu právě ona část „artefaktů“, pro kterou příchod digitálního počítače a sítě Internet znamená potenciálně velký skok.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Engelbart se nepokoušel spekulovat o tom, jestli samotná přirozená lidská inteligence může být navýšena, věřil ale, že symbiotický celek a pomyslný kyborg člověk-stroj neboli H-LAM\u002FT systém bude ve výsledku více než jen jeho části. Co se inteligence týče, Engelbart na jednu stranu jednoznačně situuje lidskou inteligenci do neuronů mozku, ale zároveň píše, že se jedná o nejnižší vrstvu celku, ve kterém každá vyšší vrstva poskytuje \u003Cem>větší abstrakci\u003C\u002Fem> a „fenomenologickou sofistikovanost“. Zároveň je to souhra a synergie těchto vrstev, kde v konečné analýze bychom měli hledat inteligenci. Jinak řečeno, inteligence je distribuována v komponentách H-LAM\u002FT systému, a je tak emergentní vlastností vyvstávající z interakcí jednotlivých komponent systému.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Engelbartova představa H-LAM\u002FT systému zahrnovala člověka a technologický artefakt jako nejdůležitější části, jež mají vlastní, nekompatibilní procesy, čímž tvoří dvě oddělené domény. Aby mohly spolu interagovat a spolupracovat, což je Engelbartova podmínka fungování celého H-LAM\u002FT systému, je nutné zavést zprostředkovatele, který by jejich nekompatibilitu vyrovnával. Tímto zprostředkovatelem je v H-LAM\u002FT \u003Cem>interface\u003C\u002Fem>. Pojem „interface“ se v kontextu technologie používal již dříve pod názvem „man-machine interface“. Možná i proto, že v té době ještě neexistovala taková dominance grafického uživatelského rozhraní (GUI), jakou vidíme dnes, mohl se (či se dokonce musel) Engelbart na interface dívat mnohem abstraktněji a univerzálněji. Jak je z níže přiloženého diagramu převzatého z článku z roku 1962 zřejmé, Engelbart nechápal interface jako něco, co je součástí artefaktu jako takového, jak by nám dnešní myopické vidění ovlivněné „obrazovkou“ a vizualitou interface napovídalo, nýbrž jako hranici nebo mez, „napříč kterou si dvě domény vyměňují energii“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-10\" id=\"fnref-10\">10\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, nebo také něco mezi, prostředníkem nebo lépe médiem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\u003Cdiv class=\"image\">\u003Cfigure style=\"padding-top: 63.7%\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" src=\"\u002Fimages\u002Fpostkognitivisticke-hci\u002Fobrazek-1-engelbart-h-lam-t.png\" alt=\"Schéma Engelbartova H-LAM\u002FT systému\" width=\"2214\" height=\"1410\">\u003C\u002Ffigure>\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cem>Obrázek 1 Schéma Engelbartova H-LAM\u002FT systému\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co přesně interface zprostředkovává? Podle Engelbarta interface vytváří \u003Cem>vztah\u003C\u002Fem> a propojuje (couple) komponenty člověka a artefaktu, které mají speciální „matching“ (přizpůsobující se) procesy, které abstrahují svou vnitřní komplexitu. Interface je tak \u003Cem>vztahem těchto povrchových a abstrahujících vrstev\u003C\u002Fem>, jež však samy jsou výsledkem mnohem \u003Cem>hlubších\u003C\u002Fem> procesů. Engelbart na vysvětlenou uvádí příklad s prstem a klávesou klasického psacího stroje. Píše, že prst i klávesa psacího stroje jsou výslednými „matching“ procesy hlubších procesů: v člověku těch, které jsou zodpovědné za produkci daného textu, a v artefaktu těch, které otisknou inkoustem písmeno na papír.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tím, že Engelbart preferuje pojmenování „man-artifact interface“, distancuje se od myšlenky, že pouze počítač nebo jiné stroje jsou jedinými příklady, kdy interface hraje roli. Místo toho definuje interface univerzálně jako vztah mezi člověkem a artefaktem (například tužka, papír, počítač, elektrárna, urychlovač částic v CERNu).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jelikož existence lidských artefaktů sahá až do prehistorie, je otázkou, zdali skutečně náš vztah k artefaktům, zprostředkovaný interfacem, můžeme analyzovat až takto obecně. Engelbart možná proto podmiňuje svou definici tím, že mezi „komponentami“ člověka a artefaktu interface zprostředkovává vztah, který vede k vyšším, kompozitním procesům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co jsou ale kompozitní procesy? Jedná se o jakoukoli činnost, kterou lze vykonat pouze při úspěšné kooperaci obou komponent člověka a artefaktu. Co bychom měli považovat za kompozitní proces, a co ne, Engelbart nekomentuje, a tak bychom snad mohli aspoň vymezit nějaké hranice spektra, ve kterých jeho definice dává smysl. Na jedné straně spektra může být například obsluha urychlovače částic, kde se bez technologických artefaktů a interface neobejdeme, na druhé straně je třeba chůze po poli, kde se bez artefaktu (bot) obejdeme, i když to nebude příjemné. Vše ostatní považujme pro naše účely v šedé zóně a pod vlivem filosofické interpretace dané situace, což může překvapivě znamenat, že v určité situaci zcela jasně nekompozitní proces jako lidské myšlení může být problematizován: nejen při diagnóze s Alzheimerovou chorobou, ale i při spěchu do práce nám chytré mobilní zařízení může posloužit jako artefakt, bez kterého bychom daný úkon (zavolání správného čísla) nezvládli.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zdali zmíněný příklad je správnou instancí rozšíření lidského intelektu, případně zda můžeme chytré mobilní zařízení považovat za součást našeho kognitivního systému, je otázka směřující k současné teoretické debatě v oborech kognitivní vědy a filosofie mysli, ze kterých tato práce bude v následujících sekcích čerpat. Konkrétně v sekci věnované postkognitivistickým teoriím HCI představím teorie, které mají větší potenciál vysvětlit, jakou roli hrají v kontextu současného výzkumu artefakty v naší kognici. A nejen artefakty. Již z Engelbartova grafu i samotného článku je jasné, že považoval lidskou kognici a svůj H-LAM\u002FT systém nikoli za to, co se v terminologii teorií systémů a kybernetiky\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-11\" id=\"fnref-11\">11\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> nazývá \u003Cem>uzavřený systém\u003C\u002Fem>, ale za systém \u003Cem>otevřený\u003C\u002Fem>, který přijímá informace ze svého kontextu. A tím kontextem je vnější svět, pod kterým si nepředstavujme pouze geografii přírody, ale také sociální a kulturní vlivy. Pro Engelbartův projekt byla sociokultura velmi důležitá, neboť právě ona generovala různé prostředky pro rozšíření našeho intelektu, mezi nimiž jazyk a artefakty na nás působí nejvíce.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Shrnutí prvních průkopníků HCI a počítačového interface\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Každý ze zmíněných průkopníků přispěl do tehdy ještě neexistujícího oboru HCI myšlenkami a vynálezy, které dnes považujeme za samozřejmost. Právem se o nich píše jako o průkopnících hypertextu, grafického uživatelského rozhraní, softwaru pro týmovou spolupráci apod. Mezi všemi těmi úspěchy ale může zůstat skryta hlavní motivace, proč se rozhodli věnovat interakci člověka s počítačem. Ze čtení původních článků dle mého názoru vyplývá, že všichni zmiňovaní viděli různá vstupní zařízení, grafické uživatelské rozhraní a technologii „pouze“ jako mezikroky na cestě \u003Cem>rozšířit lidskou kognici\u003C\u002Fem> a navýšit naši kapacitu práce s informacemi v době informačního zahlcení. To by nám mělo pomoci se následně vypořádat s narůstající každodenní komplexitou, ale i s dalekosáhlými vědeckými a společenskými otázkami, mezi které bychom dnes řadili klimatické, ekologické či humanitární problémy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Především Engelbart v kontextu HCI rozpracoval ideu rozšířeného lidského intelektu, kde biologická stránka člověka a jeho mozek je součástí kybernetického systému či organismu kyborga, ve kterém člověk interaguje s technologií a vnějším okolím. Pro tuto interakci a „výměnu energie“ je nezbytný interface, který zahlazuje rozdíly mezi biologickými a umělými komponentami. Interface se v tomto obraze stává kognitivním prostředníkem, který \u003Cem>nutně\u003C\u002Fem> musí redukovat a abstrahovat reálnou komplexitu světa nebo interních mechanismů technologie. Neboť právě tato redukce a zastření reality je zdánlivě paradoxně prerekvizitou k tomu, abychom získali rozšířené dovednosti, které by jinak bez redukce komplexity nebyly možné. To je myšlenka, která se v této práci ještě několikrát objeví.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\u003Cp>\u003Cstrong>Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah\u003C\u002Fstrong> — moje diplomová práce (Univerzita Karlova, 2018) ve 20 částech:\u003C\u002Fp>\u003Cul>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-predmluva-a-uvod-1-cast\u002F\">1. část: Předmluva a úvod\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-soucasny-informacni-svet-jako-problem-pro-hci-2-cast\u002F\">2. část: Současný informační svět jako problém pro HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Cstrong>3. část: První průkopníci HCI: Bush, Licklider, SAGE a Engelbart\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-historie-a-teorie-interakce-elektricke-symbolicke-a-textove-interakce-4-cast\u002F\">4. část: Stručná historie a teorie interakce: elektrické, symbolické a textové interakce\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-graficke-interakce-kulturni-interface-a-vtelena-interakce-5-cast\u002F\">5. část: Grafické interakce, kulturní interface a vtělená interakce\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-konvencni-historie-hci-a-paradigmaticke-vlny-6-cast\u002F\">6. část: Stručná konvenční historie HCI a paradigmatické vlny\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>7. část: Kognitivismus a kognice v HCI — vyjde 17. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>8. část: Kritika kognitivismu: Norman, Dreyfus, Winograd a Flores, Suchman — vyjde 20. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>9. část: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl — vyjde 23. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>10. část: Martin Heidegger a analýza prostředků — vyjde 26. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>11. část: Znak, hermeneutika a metafyzika přítomnosti — vyjde 29. 10. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>12. část: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie — vyjde 1. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>13. část: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie — vyjde 4. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>14. část: Rozšířená kognice — vyjde 7. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>15. část: Distribuovaná kognice — vyjde 10. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>16. část: Technologie v novomediální teorii a konvergence médií — vyjde 13. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>17. část: Svět médií — vyjde 16. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>18. část: Planetární komputace, The Stack a interface — vyjde 19. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>19. část: Interface jako sociotechnický vztah — vyjde 22. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>20. část: Závěr — vyjde 25. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Csection class=\"article-notes is-multi\" aria-labelledby=\"notes-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"notes-title\">Poznámky\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">11 poznámek\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Col class=\"article-notes-list\">\n\u003Cli id=\"fn-1\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>1\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-1\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>CEJPEK, Jiří, 2005. \u003Cem>Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory\u003C\u002Fem>. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-15-6, s. 28–29.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-2\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>2\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-2\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BUSH, Vannevar, 1945. As we may think. \u003Cem>The Atlantic\u003C\u002Fem> [online]. July 1945, (JULY 1945 ISSUE) [cit. 2018-05-05]. Dostupné z: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\" class=\"fn-url\">https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-3\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>3\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-3\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>LICKLIDER, J. C. R., 1960. Man-Computer Symbiosis. In: \u003Cem>IRE Transactions on Human Factors in Electronics I\u003C\u002Fem>. HFE-1. s. 4-11, mé zvýraznění.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-4\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>4\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-4\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-5\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>5\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-5\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Citováno v: MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-6\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>6\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-6\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-7\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>7\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-7\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517, s. 20.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-8\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>8\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-8\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>V článku \u003Cem>A lifetime pursuit\u003C\u002Fem> (Engelbart, 1986) popisuje Christina Engelbart celkem 24 funkcí, které systém NLS zavedl jako první. Kromě již zmíněných mezi nimi najdeme například publikace hypermédií, hypermediální email, verzování elektronických dokumentů, telekonference se sdílením obrazovky, na kontext citlivou nápovědu či fakt, že systém NLS ustanovil první „internet“.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-9\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>9\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-9\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-10\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>10\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-10\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>, s. 20–21.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-11\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>11\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-11\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>VON BERTALANFFY, Ludwig, 1968. \u003Cem>General System Theory: Foundations, Development, Applications\u003C\u002Fem>. New York: George Braziller. ISBN 0-8076-0453-4.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\u003C\u002Fsection>\n\u003Csection class=\"article-sources\" aria-labelledby=\"sources-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"sources-title\">Literatura\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">8 zdrojů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Cul class=\"article-sources-list\">\u003Cli>BUSH, Vannevar, 1945. As we may think. \u003Cem>The Atlantic\u003C\u002Fem> [online]. July 1945, (JULY 1945 ISSUE) [cit. 2018-05-05]. Dostupné z: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\">https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>CEJPEK, Jiří, 2005. \u003Cem>Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory\u003C\u002Fem>. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-15-6.\u003C\u002Fli>\u003Cli>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517.\u003C\u002Fli>\u003Cli>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>ENGELBART, Christina, 1986. A \u003Cem>Lifetime Pursuit: a brief history of Doug Engelbart's work by Christina Engelbart\u003C\u002Fem> [online]. [cit. 2018-05-06]. Dostupné z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fhistory\u002Fengelbart.html\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fhistory\u002Fengelbart.html\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>LICKLIDER, J. C. R., 1960. Man-Computer Symbiosis. In: \u003Cem>IRE Transactions on Human Factors in Electronics I\u003C\u002Fem>. HFE-1. s. 4-11.\u003C\u002Fli>\u003Cli>MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>VON BERTALANFFY, Ludwig, 1968. \u003Cem>General System Theory: Foundations, Development, Applications\u003C\u002Fem>. New York: George Braziller. ISBN 0-8076-0453-4.\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fsection>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"",0,"closed","standard",{"description":27},"Bush, Licklider, systém SAGE a Engelbart chápali svou práci jako rozšiřování lidského intelektu. Engelbartův systém H-LAM\u002FT už vidí interface jako prostředníka, který redukuje komplexitu světa.",[29],4,[],[32,39,44,52],{"id":33,"name":34,"slug":35,"taxonomy":36,"names":37,"slugs":38},10685551,"HCI","hci","post_tag",{"en":34,"cs":34,"es":34,"fr":34},{"cs":35,"en":35,"es":35,"fr":35},{"id":40,"name":41,"slug":41,"taxonomy":36,"names":42,"slugs":43},10948720,"interface",{"en":41,"cs":41,"es":41,"fr":41},{"cs":41,"en":41,"es":41,"fr":41},{"id":45,"name":46,"slug":46,"taxonomy":36,"names":47,"slugs":50},10100143,"technology",{"en":46,"cs":48,"es":49,"fr":48},"technologie","tecnología",{"cs":48,"en":46,"es":51,"fr":48},"tecnologia",{"id":53,"name":54,"slug":55,"taxonomy":36,"names":56,"slugs":57},10688184,"UX","ux",{"en":54,"cs":54,"es":54,"fr":54},{"cs":55,"en":55,"es":55,"fr":55},{"en":59,"es":64,"fr":69},{"title":60,"slug":61,"wordCount":62,"description":63},"Post-cognitivist HCI: The First Pioneers of HCI: Bush, Licklider, SAGE and Engelbart (Part 3)","post-cognitivist-hci-the-first-pioneers-of-hci-bush-licklider-sage-and-engelbart-part-3",2720,"Bush, Licklider, the SAGE system and Engelbart saw their work as augmenting human intellect. Engelbart’s H-LAM\u002FT system already sees the interface as a mediator that reduces the complexity of the world.",{"title":65,"slug":66,"wordCount":67,"description":68},"HCI poscognitivista: los primeros pioneros de la HCI: Bush, Licklider, SAGE y Engelbart (parte 3)","hci-poscognitivista-los-primeros-pioneros-de-la-hci-bush-licklider-sage-y-engelbart-parte-3",2885,"Bush, Licklider, el sistema SAGE y Engelbart entendían su trabajo como un aumento del intelecto humano. El sistema H-LAM\u002FT de Engelbart ya ve la interfaz como un mediador que reduce la complejidad del mundo.",{"title":70,"slug":71,"wordCount":72,"description":73},"HCI postcognitiviste : les premiers pionniers de la HCI : Bush, Licklider, SAGE et Engelbart (3e partie)","hci-postcognitiviste-les-premiers-pionniers-de-la-hci-bush-licklider-sage-et-engelbart-3e-partie",2837,"Bush, Licklider, le système SAGE et Engelbart concevaient leur travail comme une augmentation de l’intellect humain. Le système H-LAM\u002FT d’Engelbart voit déjà l’interface comme un médiateur qui réduit la complexité du monde.","\u003Ch2>Introduction\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Dans ce chapitre, je décris les racines de la relation historique du domaine de la HCI à la science cognitive et à la psychologie, ainsi que les idées des premiers pionniers de la HCI, qui considéraient leur travail comme une augmentation de l’intellect humain. Je passerai ensuite à une analyse plus approfondie des présupposés axiomatiques que la HCI a adoptés sous l’influence du paradigme du cognitivisme et de la manière dont cela s’est manifesté dans la conceptualisation de l’être humain et de la cognition humaine. J’analyse ensuite un choix de réactions critiques importantes au cognitivisme, auxquelles succédera le cœur de cette section, l’analyse des théories postcognitivistes de la HCI, parmi lesquelles je range la phénoménologie, la postphénoménologie et les théories de la cognition étendue et distribuée.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Une histoire non conventionnelle de la HCI : les premiers pionniers de la cognition étendue et de la théorie de l’interface\u003C\u002Fh2>\n\u003Ch3>Vannevar Bush et la mémoire étendue\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Le premier pionnier est Vannevar Bush, avec son influent article \u003Cem>As We May Think\u003C\u002Fem> de 1945. Bush y a présenté un dispositif hypothétique, le Memex (MEMory EXtended, mémoire étendue), qui permettrait de modifier et de retrouver rapidement n’importe quelle information stockée sur microfilm et reliée par ce que l’on appelle des pistes (\u003Cem>trails\u003C\u002Fem>). La proposition de relier des documents par des liens non linéaires qui simuleraient la pensée associative du cerveau humain était une idée révolutionnaire et a inspiré d’autres chercheurs. Bush est abondamment cité dans la littérature sur l’histoire de l’hypertexte et les débuts du web et, selon le spécialiste tchèque des sciences de l’information Jiří Cejpek, il a eu un impact indéniable sur le domaine des sciences de l’information\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-1\" id=\"fnref-1\">1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Cependant, nous lisons aussi dans cet article une première esquisse d’une nouvelle manière d’interagir non seulement avec le dispositif lui-même, mais aussi avec l’information. Bush a proposé une interface visuelle, semblable à la tablette d’aujourd’hui, avec un stylet comme dispositif d’entrée, par l’intermédiaire de laquelle l’être humain pourrait travailler et interagir avec une base de données de connaissances vaste et inimaginable pour l’esprit et la mémoire humains. C’est aussi pourquoi Bush a conçu son Memex comme une extension de la cognition humaine et « un supplément élargi et intime à sa mémoire »\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-2\" id=\"fnref-2\">2\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>J. C. R. Licklider et la symbiose homme-machine\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>J. C. R. Licklider s’est directement inscrit dans le sillage de Bush. Chercheur en psychoacoustique à l’origine, Licklider étudiait la manière dont le cerveau convertit les vibrations mécaniques de l’air en un signal électrique que nous interprétons comme un son. Les calculs de ses recherches sont devenus trop exigeants, et il a donc décidé de se concentrer sur la manière d’automatiser les calculs de routine et les opérations répétitives. Il a répondu à sa question en 1960 en publiant l’article \u003Cem>Man-computer symbiosis\u003C\u002Fem>, dans lequel il présentait \u003Cem>un développement attendu dans l’interaction coopérative entre les hommes et les ordinateurs électroniques\u003C\u002Fem>, qu’il a désigné, en s’inspirant de la nature vivante, comme une \u003Cem>relation symbiotique\u003C\u002Fem>. Licklider supposait que, dans un proche avenir, les ordinateurs surpasseraient sensiblement l’être humain dans les opérations algorithmisables. C’est pourquoi ces opérations devraient leur être laissées, et le rôle de l’être humain se déplacerait vers la définition des objectifs, la formulation d’hypothèses et l’évaluation des résultats. Selon Licklider, le fait de confier une certaine part de la pensée devait aussi répondre à des questions concernant le fonctionnement de la cognition humaine. Par rapport à Bush, cependant, Licklider refuse l’idée que les ordinateurs devraient être seulement une extension humaine, c’est-à-dire une amplification de ce que l’être humain sait déjà faire : ils devraient bien plutôt lui procurer des capacités entièrement nouvelles. Par symbiose, Licklider souligne la vie commune, en association intime, de deux organismes \u003Cem>dissemblables\u003C\u002Fem>. Dans cette relation entre l’humain et l’ordinateur, les deux parties contribueront à l’activité dans une mesure égale, si bien qu’il sera \u003Cem>difficile de les séparer nettement dans l’analyse\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-3\" id=\"fnref-3\">3\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Des organismes dissemblables ont toutefois besoin d’un médiateur pour communiquer. Car les ordinateurs travaillent en temps réel à une fréquence tout à fait différente. La tâche de masquer et de compenser cette différence revient à l’\u003Cem>interface\u003C\u002Fem>. Une telle fonction de l’interface s’est révélée indispensable dans le projet américain de système radar SAGE, auquel Licklider a participé en tant qu’expert en facteurs humains.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Le système interactif SAGE dans le contexte de la recherche sur la cognition\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Le Semi-Automatic Ground Environment, ou SAGE, était le système de défense de l’armée de l’air américaine, au milieu des années 1950, contre une attaque potentielle de l’Union soviétique. C’était le premier réseau informatique et un assemblage de toutes les stations radar américaines et des premiers écrans interactifs, sur lesquels les données brutes des radars s’affichaient sous forme de points, en tant qu’information visuelle sur la position des avions ennemis. L’opérateur d’un tel écran pouvait, à l’aide d’un crayon optique, ordonner à l’ordinateur de suivre un point donné. Lev Manovich remarque que le système SAGE contenait tous les principaux éléments de l’interface homme-machine moderne, car, outre l’affichage de la « réalité » et des informations en temps réel, l’écran était le moyen d’agir directement sur la réalité\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-4\" id=\"fnref-4\">4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. L’opérateur du système SAGE était assis devant un écran qui était une fenêtre sur un complexe militaro-technologique massivement distribué, dans lequel les composantes humaines « étaient pleinement intégrées au circuit mécanisé de détection, de décision et de réponse »\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-5\" id=\"fnref-5\">5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Paul Edwards\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-6\" id=\"fnref-6\">6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> cartographie le contexte historique de l’époque à laquelle Licklider écrivait sur la symbiose homme-machine. Le système SAGE était l’un des nombreux efforts de l’armée américaine et d’intellectuels universitaires dans le cadre du discours de l’hégémonie politique des États-Unis dans le « monde clos », dans lequel la principale stratégie d’endiguement (\u003Cem>containment\u003C\u002Fem>) serait réalisée sous la forme d’une possible défense totale et centralisée contre l’ennemi. Edwards soutient que la volonté de contrôler l’intégration de l’humain et de l’ordinateur à des fins militaires a été le moteur de la recherche en intelligence artificielle et en psychologie\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-7\" id=\"fnref-7\">7\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. L’analyse d’Edwards montre en outre que la conception cybernétique de l’humain et de la machine comme composantes égales d’un système, l’influence de la théorie de l’information de Shannon et le besoin d’intégrer les « facteurs humains » dans les systèmes militaro-technologiques ont conduit à des recherches sur l’esprit humain sous le nouveau paradigme de ce que l’on appelle le \u003Cem>cognitivisme\u003C\u002Fem>. Comme je le montrerai plus loin dans ce mémoire, la recherche sur la cognition humaine a rejeté le modèle behavioriste du stimulus et de la réponse et a commencé à étudier la cognition sur la base de représentations internes et du traitement de l’information portant sur des informations symboliques, si bien que la pensée humaine a commencé à être envisagée à travers la métaphore de l’ordinateur.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Douglas Engelbart, l’intellect augmenté et l’interface\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>À propos d’Engelbart, un autre des premiers pionniers de la HCI, la littérature mentionne habituellement qu’il a été le concepteur de la première souris d’ordinateur ou le créateur du logiciel oN-Line System (NLS), qu’il a présenté au public pendant ses années au Stanford Research Institute (SRI). Le système NLS a été à l’origine de nombreuses premières : outre l’utilisation de la souris comme dispositif d’entrée, il comportait une interface graphique utilisateur, affichée sur un écran bitmap, qui utilisait des « fenêtres » pour le multitâche et l’affichage de plusieurs applications à la fois. C’était aussi le premier logiciel conçu pour la collaboration de plusieurs utilisateurs, qui intégrait la technologie des liens hypertextes, sans compter bien d’autres premières\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-8\" id=\"fnref-8\">8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Bien que le système NLS mérite à juste titre l’attention des historiens de l’hypertexte et du web, il n’appartient qu’à une étape ultérieure de l’effort d’Engelbart pour augmenter l’intellect humain et permettre aux gens de faire face à la complexité des problèmes qui font partie de la vie moderne.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Car si nous regardons l’article \u003Cem>Augmenting Human Intellect: a Conceptual framework\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-9\" id=\"fnref-9\">9\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> de 1962 (publié deux ans après l’article de Licklider), nous y voyons tout le fondement théorique qu’Engelbart s’est efforcé de réaliser depuis lors. Pour ce mémoire, ce qui est le plus pertinent dans cet article, c’est la description de l’influence de la technologie et du langage sur la cognition humaine et de la fonction que remplira l’\u003Cem>interface\u003C\u002Fem> dans l’augmentation de l’intellect humain.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dès le début de l’article, Engelbart explique que par « augmenter l’intellect humain » il entend l’accroissement de la capacité de l’homme à comprendre plus rapidement et mieux des situations jusque-là trop complexes, et à les résoudre. Selon Engelbart, notre culture nous fournit plusieurs moyens d’augmenter l’intellect. Outre l’apprentissage et l’entraînement, et certaines méthodes pour atteindre un but, notre intellect est augmenté par le langage et les artefacts (technologiques). Engelbart voit ces quatre éléments, complétés par l’être humain, comme les parties d’un seul système intégré, qu’il nomme \u003Cem>H-LAM\u002FT\u003C\u002Fem> d’après les initiales de ses différentes parties. Parce que ces parties du tout sont reliées entre elles et interagissent mutuellement, Engelbart écrit que le changement d’une partie peut faire surgir dans une autre partie des propriétés et des capacités latentes, et ainsi changer fondamentalement le système tout entier. Pour Engelbart, le lieu d’un grand potentiel d’augmentation de l’intellect humain est précisément cette partie, celle des « artefacts », pour laquelle l’arrivée de l’ordinateur numérique et du réseau Internet représente un bond potentiellement considérable.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Engelbart n’a pas tenté de spéculer sur la question de savoir si l’intelligence humaine naturelle elle-même peut être accrue, mais il croyait que le tout symbiotique, cette sorte de cyborg homme-machine, autrement dit le système H-LAM\u002FT, serait au bout du compte plus que ses seules parties. En ce qui concerne l’intelligence, Engelbart, d’un côté, situe sans ambiguïté l’intelligence humaine dans les neurones du cerveau, mais écrit en même temps qu’il s’agit de la couche la plus basse d’un tout dans lequel chaque couche supérieure apporte une \u003Cem>plus grande abstraction\u003C\u002Fem> et une « sophistication phénoménologique ». En même temps, c’est dans le jeu réciproque et la synergie de ces couches que nous devrions, en dernière analyse, chercher l’intelligence. Autrement dit, l’intelligence est distribuée dans les composantes du système H-LAM\u002FT, et elle est ainsi une propriété émergente qui naît des interactions des différentes composantes du système.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La conception qu’Engelbart se faisait du système H-LAM\u002FT comprenait l’être humain et l’artefact technologique comme ses parties les plus importantes, qui ont leurs propres processus, incompatibles, et forment ainsi deux domaines séparés. Pour qu’elles puissent interagir et coopérer, ce qui est pour Engelbart la condition du fonctionnement de l’ensemble du système H-LAM\u002FT, il est nécessaire d’introduire un médiateur qui compenserait leur incompatibilité. Dans H-LAM\u002FT, ce médiateur est l’\u003Cem>interface\u003C\u002Fem>. Le terme « interface » était déjà employé auparavant dans le contexte de la technologie, sous le nom de « man-machine interface ». Peut-être aussi parce qu’il n’existait pas encore à cette époque de domination de l’interface graphique utilisateur (GUI) comparable à celle que nous voyons aujourd’hui, Engelbart pouvait (voire devait) considérer l’interface de manière beaucoup plus abstraite et universelle. Comme le montre clairement le diagramme ci-dessous, tiré de l’article de 1962, Engelbart ne comprenait pas l’interface comme quelque chose qui fait partie de l’artefact en tant que tel, comme le suggérerait notre vision myope d’aujourd’hui, influencée par l’« écran » et la visualité de l’interface, mais bien comme une frontière ou une limite « à travers laquelle de l’énergie est échangée entre les deux domaines »\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-10\" id=\"fnref-10\">10\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, ou encore comme quelque chose d’intermédiaire, un médiateur, ou mieux, un médium.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\u003Cdiv class=\"image\">\u003Cfigure style=\"padding-top: 63.7%\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" src=\"\u002Fimages\u002Fpostkognitivisticke-hci\u002Fobrazek-1-engelbart-h-lam-t.png\" alt=\"Schéma du système H-LAM\u002FT d’Engelbart\" width=\"2214\" height=\"1410\">\u003C\u002Ffigure>\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cem>Figure 1 Schéma du système H-LAM\u002FT d’Engelbart\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Qu’est-ce que l’interface médie exactement ? Selon Engelbart, l’interface crée une \u003Cem>relation\u003C\u002Fem> et couple les composantes de l’humain et de l’artefact, qui possèdent des processus « matching » (d’ajustement) particuliers, lesquels abstraient leur complexité interne. L’interface est ainsi \u003Cem>la relation de ces couches de surface et d’abstraction\u003C\u002Fem>, qui sont pourtant elles-mêmes le résultat de processus beaucoup plus \u003Cem>profonds\u003C\u002Fem>. Pour l’expliquer, Engelbart donne l’exemple du doigt et de la touche d’une machine à écrire classique. Il écrit que le doigt et la touche de la machine à écrire sont les processus « matching » résultant de processus plus profonds : dans l’être humain, de ceux qui sont responsables de la production du texte en question, et dans l’artefact, de ceux qui impriment à l’encre la lettre sur le papier.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En préférant la dénomination « man-artifact interface », Engelbart prend ses distances avec l’idée que l’ordinateur ou d’autres machines seraient les seuls exemples où l’interface joue un rôle. Au lieu de cela, il définit l’interface de manière universelle comme la relation entre l’être humain et l’artefact (par exemple un crayon, du papier, un ordinateur, une centrale électrique, l’accélérateur de particules du CERN).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Puisque l’existence des artefacts humains remonte jusqu’à la préhistoire, la question se pose de savoir si nous pouvons vraiment analyser notre relation aux artefacts, médiée par l’interface, de manière aussi générale. C’est peut-être pourquoi Engelbart assortit sa définition d’une condition : entre les « composantes » de l’humain et de l’artefact, l’interface médie une relation qui conduit à des processus supérieurs, composites.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mais que sont les processus composites ? Il s’agit de toute activité qui ne peut être accomplie que grâce à la coopération réussie des deux composantes, l’humain et l’artefact. Ce que nous devrions considérer comme un processus composite, et ce qui n’en est pas un, Engelbart ne le commente pas, et nous pourrions donc peut-être au moins délimiter quelques bornes du spectre à l’intérieur duquel sa définition a un sens. À une extrémité du spectre, il peut y avoir par exemple la conduite d’un accélérateur de particules, où nous ne pouvons nous passer d’artefacts technologiques ni d’interface ; à l’autre extrémité, il y a par exemple la marche à travers un champ, où nous pouvons nous passer de l’artefact (chaussures), même si ce ne sera pas agréable. Considérons, pour nos besoins, tout le reste comme relevant d’une zone grise et soumis à l’interprétation philosophique de la situation donnée, ce qui peut, de façon surprenante, signifier que, dans une certaine situation, un processus clairement non composite comme la pensée humaine peut être problématisé : non seulement lors d’un diagnostic de maladie d’Alzheimer, mais aussi lorsque nous nous pressons pour aller au travail, un appareil mobile intelligent peut nous servir d’artefact sans lequel nous ne parviendrions pas à accomplir l’opération en question (appeler le bon numéro).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Savoir si cet exemple est un cas correct d’augmentation de l’intellect humain, ou si nous pouvons considérer un appareil mobile intelligent comme une partie de notre système cognitif, est une question qui renvoie au débat théorique actuel dans les domaines de la science cognitive et de la philosophie de l’esprit, dans lesquels ce mémoire puisera au cours des sections suivantes. Concrètement, dans la section consacrée aux théories postcognitivistes de la HCI, je présenterai des théories qui ont un plus grand potentiel pour expliquer quel rôle jouent les artefacts dans notre cognition dans le contexte de la recherche actuelle. Et pas seulement les artefacts. Dès le diagramme d’Engelbart, comme dans l’article lui-même, il apparaît clairement qu’il considérait la cognition humaine et son système H-LAM\u002FT non pas comme ce que la terminologie de la théorie des systèmes et de la cybernétique\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-11\" id=\"fnref-11\">11\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> nomme un \u003Cem>système fermé\u003C\u002Fem>, mais comme un système \u003Cem>ouvert\u003C\u002Fem>, qui reçoit des informations de son contexte. Et ce contexte est le monde extérieur ; n’y voyons pas seulement la géographie de la nature, mais aussi les influences sociales et culturelles. Pour le projet d’Engelbart, la socioculture était très importante, car c’est précisément elle qui générait les différents moyens d’augmenter notre intellect, parmi lesquels le langage et les artefacts agissent le plus sur nous.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Synthèse sur les premiers pionniers de la HCI et l’interface informatique\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Chacun des pionniers mentionnés a apporté au domaine de la HCI, qui n’existait pas encore à l’époque, des idées et des inventions que nous tenons aujourd’hui pour acquises. C’est à juste titre qu’ils sont présentés comme les pionniers de l’hypertexte, de l’interface graphique utilisateur, des logiciels de collaboration en équipe, etc. Au milieu de tous ces succès, la motivation principale qui les a poussés à se consacrer à l’interaction de l’être humain avec l’ordinateur peut cependant rester cachée. À mon avis, la lecture des articles originaux montre que tous ceux que j’ai mentionnés voyaient les différents dispositifs d’entrée, l’interface graphique utilisateur et la technologie « seulement » comme des étapes intermédiaires sur le chemin visant à \u003Cem>augmenter la cognition humaine\u003C\u002Fem> et à accroître notre capacité à travailler avec l’information à une époque de surcharge d’information. Cela devrait ensuite nous aider à faire face à la complexité croissante du quotidien, mais aussi à des questions scientifiques et sociales de grande portée, parmi lesquelles nous compterions aujourd’hui les problèmes climatiques, écologiques ou humanitaires.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>C’est avant tout Engelbart qui, dans le contexte de la HCI, a développé l’idée de l’intellect humain augmenté, où le côté biologique de l’être humain et son cerveau font partie d’un système cybernétique ou d’un organisme cyborg, dans lequel l’humain interagit avec la technologie et avec l’environnement extérieur. Pour cette interaction et cet « échange d’énergie », l’interface, qui aplanit les différences entre les composantes biologiques et artificielles, est indispensable. Dans ce tableau, l’interface devient un médiateur cognitif qui doit \u003Cem>nécessairement\u003C\u002Fem> réduire et abstraire la complexité réelle du monde ou des mécanismes internes de la technologie. Car c’est précisément cette réduction et ce voilement de la réalité qui sont, de manière en apparence paradoxale, la condition préalable pour que nous acquérions des compétences augmentées qui, sans réduction de la complexité, ne seraient autrement pas possibles. C’est une idée qui reviendra encore plusieurs fois dans ce mémoire.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\u003Cp>\u003Cstrong>HCI postcognitiviste : voir l’interface comme relation sociotechnique\u003C\u002Fstrong> — mon mémoire de master (Université Charles, 2018) en 20 parties :\u003C\u002Fp>\u003Cul>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-predmluva-a-uvod-1-cast\u002F\">1re partie : préface et introduction\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-soucasny-informacni-svet-jako-problem-pro-hci-2-cast\u002F\">2e partie : le monde contemporain de l’information comme problème pour la HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Cstrong>3e partie : les premiers pionniers de la HCI : Bush, Licklider, SAGE et Engelbart\u003C\u002Fstrong> — vous la lisez\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-historie-a-teorie-interakce-elektricke-symbolicke-a-textove-interakce-4-cast\u002F\">4e partie : brève histoire et théorie de l’interaction : interactions électriques, symboliques et textuelles\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-graficke-interakce-kulturni-interface-a-vtelena-interakce-5-cast\u002F\">5e partie : interaction graphique, interface culturelle et interaction incarnée\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-konvencni-historie-hci-a-paradigmaticke-vlny-6-cast\u002F\">6e partie : brève histoire conventionnelle de la HCI et vagues paradigmatiques\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>7e partie : cognitivisme et cognition dans la HCI — paraît le 17 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>8e partie : la critique du cognitivisme : Norman, Dreyfus, Winograd et Flores, Suchman — paraît le 20 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>9e partie : les théories postcognitivistes de la HCI et Edmund Husserl — paraît le 23 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>10e partie : Martin Heidegger et l’analyse de l’outil — paraît le 26 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>11e partie : signe, herméneutique et métaphysique de la présence — paraît le 29 octobre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>12e partie : la postphénoménologie et l’analyse des relations humain-technologie chez Ihde — paraît le 1 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>13e partie : les relations de cyborg et d’immersion chez Verbeek, concepts clés de la postphénoménologie — paraît le 4 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>14e partie : cognition étendue — paraît le 7 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>15e partie : cognition distribuée — paraît le 10 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>16e partie : la technologie dans la théorie des nouveaux médias et la convergence des médias — paraît le 13 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>17e partie : le Monde des médias — paraît le 16 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>18e partie : computation à l’échelle planétaire, The Stack et l’interface — paraît le 19 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>19e partie : l’interface comme relation sociotechnique — paraît le 22 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>20e partie : conclusion — paraît le 25 novembre 2026\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Csection class=\"article-notes is-multi\" aria-labelledby=\"notes-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"notes-title\">Notes\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">11 notes\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Col class=\"article-notes-list\">\n\u003Cli id=\"fn-1\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>1\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-1\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>CEJPEK, Jiří, 2005. \u003Cem>Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory\u003C\u002Fem>. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-15-6, p. 28–29.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-2\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>2\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-2\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BUSH, Vannevar, 1945. As we may think. \u003Cem>The Atlantic\u003C\u002Fem> [en ligne]. July 1945, (JULY 1945 ISSUE) [consulté le 2018-05-05]. Disponible sur : \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\" class=\"fn-url\">https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-3\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>3\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-3\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>LICKLIDER, J. C. R., 1960. Man-Computer Symbiosis. In: \u003Cem>IRE Transactions on Human Factors in Electronics I\u003C\u002Fem>. HFE-1. p. 4-11, c’est moi qui souligne.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-4\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>4\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-4\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Disponible aussi sur : \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-5\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>5\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-5\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Cité dans : MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Disponible aussi sur : \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-6\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>6\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-6\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-7\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>7\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-7\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517, p. 20.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-8\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>8\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-8\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>Dans l’article \u003Cem>A lifetime pursuit\u003C\u002Fem> (Engelbart, 1986), Christina Engelbart décrit au total 24 fonctionnalités que le système NLS a été le premier à introduire. Outre celles déjà mentionnées, nous y trouvons par exemple la publication d’hypermédias, le courrier électronique hypermédia, la gestion des versions de documents électroniques, la téléconférence avec partage d’écran, l’aide contextuelle ou le fait que le système NLS a mis en place le premier « internet ».\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-9\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>9\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-9\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Disponible aussi sur : \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-10\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>10\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-10\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Disponible aussi sur : \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\" class=\"fn-url\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>, p. 20–21.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-11\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>11\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-11\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Retour au texte\" title=\"Retour au texte\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>VON BERTALANFFY, Ludwig, 1968. \u003Cem>General System Theory: Foundations, Development, Applications\u003C\u002Fem>. New York: George Braziller. ISBN 0-8076-0453-4.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\u003C\u002Fsection>\n\u003Csection class=\"article-sources\" aria-labelledby=\"sources-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"sources-title\">Bibliographie\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">8 sources\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Cul class=\"article-sources-list\">\u003Cli>BUSH, Vannevar, 1945. As we may think. \u003Cem>The Atlantic\u003C\u002Fem> [en ligne]. July 1945, (JULY 1945 ISSUE) [consulté le 2018-05-05]. Disponible sur : \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\">https:\u002F\u002Fwww.theatlantic.com\u002Fmagazine\u002Farchive\u002F1945\u002F07\u002Fas-we-may-think\u002F303881\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>CEJPEK, Jiří, 2005. \u003Cem>Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory\u003C\u002Fem>. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-15-6.\u003C\u002Fli>\u003Cli>EDWARDS, Paul N., 1996. The closed world: Computers and the politics of discourse in Cold War America. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 978-0262050517.\u003C\u002Fli>\u003Cli>ENGELBART, Christina, 1986. A \u003Cem>Lifetime Pursuit: a brief history of Doug Engelbart's work by Christina Engelbart\u003C\u002Fem> [en ligne]. [consulté le 2018-05-06]. Disponible sur : \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fhistory\u002Fengelbart.html\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fhistory\u002Fengelbart.html\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>ENGELBART, Douglas C., 1962. Augmenting Human Intellect: a conceptual framework. \u003Cem>Director of Information Sciences Air Force Office of Scientific Research,\u003C\u002Fem>. Washington 25, D.C. Disponible aussi sur : \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\">http:\u002F\u002Fwww.dougengelbart.org\u002Fpubs\u002Fpapers\u002Fscanned\u002FDoug_Engelbart-AugmentingHumanIntellect.pdf\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>LICKLIDER, J. C. R., 1960. Man-Computer Symbiosis. In: \u003Cem>IRE Transactions on Human Factors in Electronics I\u003C\u002Fem>. HFE-1. p. 4-11.\u003C\u002Fli>\u003Cli>MANOVICH, Lev, 1995. An Archeology of a Computer Screen. \u003Cem>Kunstforum International\u003C\u002Fem>. Germany. Disponible aussi sur : \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\">http:\u002F\u002Fmanovich.net\u002Findex.php\u002Fprojects\u002Farcheology-of-a-computer-screen\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>VON BERTALANFFY, Ludwig, 1968. \u003Cem>General System Theory: Foundations, Development, Applications\u003C\u002Fem>. New York: George Braziller. ISBN 0-8076-0453-4.\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fsection>\n",1791974661011]