[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-fr-genealogie-speculative-de-la-pensee-visuelle-dans-la-societe-de-l-information":3,"translation-fr-genealogie-speculative-de-la-pensee-visuelle-dans-la-societe-de-l-information":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},574,"07. 06. 2017","2017-06-07T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fspekulativni-genealogie-vizualniho-mysleni-v-informacni-spolecnosti","2025-07-05T13:14:27","2025-07-05T11:14:27","spekulativni-genealogie-vizualniho-mysleni-v-informacni-spolecnosti","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fspekulativni-genealogie-vizualniho-mysleni-v-informacni-spolecnosti\u002F",{"rendered":17},"Spekulativní genealogie vizuálního myšlení v informační společnosti",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Sophomore Tina Roh experiences the virtual world that she helps\" class=\"alignnone size-full wp-image-1003\" height=\"1785\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 2520px) 100vw, 2520px\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1.jpg 2520w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-300x213.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-768x544.jpg 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-1024x725.jpg 1024w\" width=\"2520\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Credit: Linda A. Cicero \u002F Stanford News Service\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Klíčová slova: McLuhan, Flusser, kognitivní schopnosti, Gutenbergova galaxie, virtuální realita, vizuální myšlení\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"uvod\" id=\"uvod\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Motivací pro následující esej byla otázka položená během semináře Informační politiky. Při dotazu, jak bude vypadat informační společnost za několik let, jsem vyslovil tezi, že společnosti bude dominovat virtuální realita a s tím spojený nový druh myšlení. V průběhu semestru jsem na tuto otázku jednu kratší práci již napsal. Tento text je rozvedení spekulace nad touto otázkou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"text\" id=\"text\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Text\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Jedna z podkapitol, které se informační politika věnuje, je informační společnost. Ve svém jádru se tento ne příliš stabilní koncept snaží ve skutečnosti o artikulaci něčeho intuitivně zřejmého, tedy že technologie je nezanedbatelný prvek lidského života. Člověk a technologie se vzájemně ovlivňují. Je to druh vztahu, pro jehož popis si rád vypůjčuji terminologii zavedenou oborem kybernetiky, jmenovitě pojmy “zpětné vazby” nebo “zpětné smyčky”, které mi slouží jako vizuální pomůcka k pochopení veskrze abstraktního symbiotického vztahu mezi člověkem a technologií. Abstrakce je nutností, přestože (nebo možná právě proto) každý z nás si dokáže představit hmatatelné příklady i osobní příhody toho, jak je jeho život moderní technologií ovlivňován.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Intuitivní uchopení problému není špatně, ale jako se nespokojíme s vysoce komprimovaným obrázkem ve formátu jpg, tak i v tomto případě při bližším zkoumání něco chybí. Tím chybějícím, jež musí doplňovat naší intuici, je existující a rozsáhlá literatura zabývající se konceptem informační společnosti. Ta nabízí mnoho témat a debat zkoumajících, zdali vliv informací v současné moderní společnosti je něčím výrazně novým, nebo hrály svou úlohu již od nepaměti, případně jak technologie mění od základů struktury našeho myšlení a představu, co znamená být člověkem, jak vidíme v trans- a post-humanistických přístupech k tradičním problémům humanitních věd.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Analýza informační společnosti nevynechává otázky, které se týkající probíhajících změn pracovního trhu a příležitostí. Zkoumání změn pracovního trhu jako odpovědi na nové technologie se vyskytuje v mnoha dílech teoretiků informační společnosti a osobně tuto část analýzy informační společnosti považuji za zajímavou styčnou plochu, kde se setkávají ekonomická, sociologická, a dokonce i kognitivně-psychologická témata.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ať už si totiž přejeme nebo ne, současný ekonomický systém většiny západní společnosti, kombinující prvky volného trhu a státní regulace, je založen na schopnosti neustále inovovat a ti, kteří toho jsou schopni, získávají finanční ohodnocení a s tím související sociální status. Řekl bych, že mnoho analýz teoretiků informační společnosti v tomto bodě končí. Já se chci ale ptát dále. Máme-li definované soubory hodnot, které jsou ve společensko-ekonomickém systému akcentovány, jací lidé naplňují požadavky na tvůrce těchto hodnot, jinak řečeno, co konkrétně tito lidé umí, znají, a jak se liší jejich kognitivní aparát, že jsou schopni v daném kontextu vyčnívat nad ostatními?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Volba kognice jako vlivného faktoru je opodstatněná, neboť čím dál tím více se ukazuje, že kognitivní schopnosti, inteligence a kreativita jsou důležité faktory ekonomického úspěchu jedinců, komerčních firem, a nakonec i celé společnosti, jestliže společnost vnímáme jako součet jedinců, kteří v ní participují. Termíny jako “creative industries”, “creative economy” nebo “kognitivní kapitalismus”, jež popisují schopnosti oceňované trhem, na teoretické rovině jednoznačně staví na konceptu informační společnosti, neboť ve všech případech podle nich tyto typy současných ekonomik nejen že umocňují důležitost informací, ale zároveň specifikují, že především generování nových a užitečných informací (což je zhruba definice kreativity) je pomyslným hnacím motorem ekonomického růstu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co se ale přesně s příchodem informačních technologií změnilo, že najednou inteligence a kreativita mají takovou hodnotu? Jelikož tyto vlastnosti byly více méně vždy přítomny v lidech, včetně jejich nerovnoměrné distribuce, co přesně je na informačních technologiích a společnosti na nich postavené jiné, že zmíněné vlastnosti jsou tak oceňované? Anebo se lze ptát obecněji: co přesně technologie v určitém revolučním období obsahuje, jak je tvořena, že dala vzniknout poptávce po určitých dovednostech a schopnostech? A byly tyto schopnosti vždy přítomny, třebaže jen latentně čekaly na svůj pravý čas, nebo emergence technologie dala vzniknout skutečně novému „vědomí člověka“, jak popisuje Marshall McLuhan ve své knize Gutenberg Galaxy komentující vliv médií na člověka?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>McLuhan v knize píše, že teorie kulturních změn se musí opírat o znalosti toho, jak technologické změny mění poměr využívání a důležitosti jednotlivých lidských smyslových orgánů. McLuhan se své teze chopí a analyzuje období evropské civilizace před a po zavedení Gutenbergova tiskařského lisu. Zatímco před jeho uvedením byla společnost predominantně zaměřená na tu část reality, kterou lze vnímat a přenášet orálně, sluchově a hmatově, tiskařský lis a rozmach čteného slova přivedly společnost do nového, vizuálního módu vnímání světa. McLuhan může tak tvrdit, neboť tištěné slovo jako médium přenosu informací bylo nutné vidět. McLuhanův argument je samozřejmě komplexnější, zvláště jeho popis toho, jak lidské vědomí předtiskové období společnosti bylo zahaleno do jednotného, holistického celku, který byl s příchodem tisku a tištěného slova rozparcován do částí, neboť tištěné slovo, kniha a čtení pro sebe jsou velmi individualistické aktivity, jež podle McLuhana vedly (mimo jiné) k vzrůstu individualismu a nacionalismu (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>157-158) a také poptávce po více mechanickému a kvantitativnímu myšlení a uchopení logiky a dialektiky (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>159). McLuhana teze, kterou není jednoduché identifikovat, jelikož se “rozplývá” ve fragmentech napříč jeho celou knihou, tkví v ukázání, že technologie a technologické revoluce jsou jednou z nejdůležitějších příčin průmyslových revolucí, které navíc způsobují netriviální kognitivní změny v lidském vědomí a zvýšené sensibilitě, nebo naopak znecitlivění některých z pěti lidských smyslových orgánů. Předtisková doba byla pro McLuhana dobou využívající orální přenos informací a sluchový orgán, kdežto knihtisk nás přetvořil na „gutenbergovského člověka“, jehož předchozí zkušenost mnohosti smyslů je homogenizována a redukována na jeden jediný, jakýsi diktát vizuálního vnímání a myšlení (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>125). Protilékem proti tomuto pro McLuhana negativnímu trendu byla, v době před internetem, elektrifikace, jež z individualistické společnosti měla nově dostupnou mediální interkonektivitou znovu udělat společnost “globální vesnicí”, neboť “elektrický věk není mechanický, ale organický a chová málo sympatií vůči hodnotám dosažených prostřednictvím typografie, ‘mechanického způsobu psaní’ […]” (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:11pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\">135).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Přestože je třeba opatrnost před přílišným zjednodušujícím pohledem na McLuhanovu asociaci revoluce tisku a čtení jako primárně spojených s vizuální kognicí, i po detailnějším prozkoumání knihy mi McLuhanovy teze přijde problematická. Přeskočím-li skutečně triviální tvrzení, že náš zrak musí fungovat, abychom viděli text, který máme číst, narazím na to, že člověk musí dále vykázat znalost jazyka, včetně schopnosti tuto znalost použít pro dekódování lingvistických znaků, jejích významů i pochopení širšího pragmatického kontextu. To jsou pro čtení násobně důležitější úkony než vizuální percepce materiálu, na kterém jsou natištěné nějaké znaky. Tak totiž text vnímá negramotný člověk, který se jako “čtenář” znatelně liší od člověka gramotného. Gramotnost a schopnost manipulace s lingvistickým obsahem jsou primární dovednosti člověka-čtenáře. Jako extrémní, i když validní protipříklad k McLuhanovy lze zmínit osoby, které pro čtení nemohou využívat svůj zrak, tak jak je to v případě zrakově postižených, ale gramotných ve čtení braillova písma. McLuhan přikládá knihtisku, text, “Typografickému nebo Gutenbergovu” člověku nové a přelomové vlastnosti, jež transformovaly evropskou společnost. Skutečně by ale tyto vlastnosti nabyl negramotný člověk, který by vizuálně očima pouze přejížděl řádek po řádku text, jenž by pro něj byl jen shlukem nesrozumitelných a obsahově vyprázdněných znaků?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Takto gramotnost a text určitě revoluci nezpůsobily, čímž lpění na vizualitě čtení jako hlavního prostředku zpracování lingvistických znaků se najednou jeví jako velké nedorozumění. Jakoby McLuhan správně identifikoval symptomy gramotné, gutenbergovské společnosti, tedy onu výše zmíněnou mechanizaci a kvantifikaci myšlení (a tím i vývoj logického myšlení), ale prohodil příčiny. Vizualita a vizuální percepce jsou i do dnešní doby tak obtížně algoritmizovatelné právě proto, že na našich běžných, makroskopických úrovních nevidíme svět v diskrétních jednotkách, ale jako holistický celek. Že svět kolem nás není na makroskopické úrovni diskrétní, ale holistický, byl také problém postavený před matematiku a fyziku 17. a 18. století. Vyřešen byl částečně karteziánskou analytickou geometrií, a konečně až s příchodem diferenciálního a integrálního počtu. Přibližně od druhé poloviny 20. století se ten samý problém uchopení vizuální percepce vyskytl v nově vzniklém oboru Umělé inteligence a později i kognitivní vědě. Výzkumníci těchto oborů se dodnes snaží naprogramovat stroj schopný vnímat vizuální prostor minimálně na takové úrovni, na jaké to zvládne člověk. Holismus vizuálna ale před vědce klade problém, na co se přesně při zpracování vstupních dat má software zaměřit, což implikuje určitou formu definování cílů a schopnosti porozumět významu toho, co se zpracovává. Teprve nedávno pokroky v počítačovém vidění využívající nové komputační metody strojového učení a neuronových sítí dosáhly znatelného pokroku “jen” v identifikaci objektů v prostoru. Skutečnému porozumění vizuální scény to ale nestačí. Počítačové vidění zde naráží na dominantní paradigma kognitivní vědy hlásající, že vizuální percepce a porozumění jejího obsahu stačí symbolická manipulace dat. Na limity tohoto přístupu odpovídá nové hnutí “embodiment cognition”, které pro realistickou tvorbu umělé inteligence rovnající se svými schopnosti člověku, bere v potaz myšlenku, že pro vnímání a porozumění je nutné zahrnout “tělesnost”, neboť jak se zdá, vědomí člověka je na tělesnosti závislé více, než se myslelo. Význam věcí kolem nás je vytvářen také tím, že jsme schopni si v hlavě představit, jinak řečeno simulovat, jaké by to bylo určité věci zažít.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jestliže McLuhan prohodil příčiny, co je po vynálezu tiskového lisu ta druhá a dle mého správnější příčina mechanizace a kvantifikace myšlení? Odpovědí je linearita. Konkrétně linearita a diskrétnost textu. Zatímco jazyk je pro negramotného člověka automatická a přirozená činnost, gramotný člověk dokáže jazyk problematizovat, neboť si je lépe vědom pravidel konstrukce jazyka, a tak má mnohem lepší předpoklad být schopen reflexe nad tím, jak jazyk formuje myšlení. Psaná forma jazyka k tomu napomáhá tím, že je možné v čase produkci jazyka zmrazit a podívat se na něj z ptačí perspektivy. Stejně tak psaní uživateli jazyka napomáhá s disciplínou konstrukce myšlenek, protože vyžaduje myslet sekvenčně, krok za krokem. Na kognitivní úrovni jednotlivce se tak skutečně dostáváme k závěru, že rozšíření gramotnosti a práce s psaným jazykem přispívá k mechanizaci myšlení, což jsou předpoklady i pro racionální myšlení jako takové, které se minimálně na Západě od osvícenství opírá o sekvenční, kauzální vyvozování logických závěrů. Na kognitivní úrovni lze s McLuhanem souhlasit. Rozšíření čtení psaného textu ukázňuje, mechanizuje mysl.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Abychom ale na základě kognitivních strategií v myšlení mohli hovořit o celospolečenské revoluci, je nutné pochopit, jak se potenciálně užitečná technologie masověji rozšíří, aby vůbec měla tak dalekosáhlý účinek. K tomu poslouží biologická metafora přirozeného výběru. Zatímco všichni lidé se rodí s vrozenou schopností používat jazyk orálně, literární gramotnost je produktem kultury. Tak jako náhodné genetické mutace se v prostředí zachovávají a rozšiřují v závislosti na tom, jakou evoluční výhodu organismu poskytují, tak i kulturou vyvolané vzorce chování se mohou masivněji ve společnosti rozšířit jen tehdy, pokud lidem poskytují nějakou výhodu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>“Na počátku dějin a v průběhu jejich podstatě delšího údobí zůstávala abeceda výsadou elity.” (FLUSSER, 71), píše Vilém Flusser v eseji Alfanumerická společnost mapující působení verbálních a matematických znaků ve společnosti. Gramotnost se před vynálezem tiskového lisu mohla jen velmi těžce rozšířit, protože ruční výroba knihy byla nákladná. Knihy byly luxusní zboží a jako volnočasovou zábavu si jejich pořízení mohla dovolit jen hrstka z celkové populace. Univerzitní systém knihy samozřejmě používal, ale veřejné školství se rozšířilo až v období osvícenství, takže vzdělání bylo opět určené pro úzké spektrum společnosti a většinou bylo organizované kolem praktických povolání nebo filosoficko-teologické výchovy. Většina lidí nepřemýšlela nad tím, jakou roli by knihy a gramotnost měly v jejich životech hrát.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Knihtisk povědomí o důležitosti gramotnosti a vliv textu změnil. Demokratizace přístupu ke knihám znamenala, že více lidí si na základě vlastní zkušenosti dokázalo představit, k čemu knihy a gramotnost jsou nebo mohou být. To pokračovalo jako spirála. Stoupající gramotnost znamenala vyšší poptávku po různých žánrech. Kultivace soukromého a kritičtějšího čtení způsobila, že lidé začali rozeznávat rozdíly mezi autory jednotlivých knih. Prestiž schopnosti psát stoupala nepřímo úměrně prestiži čtení. Jinak řečeno, čím méně prestižní a více demokratické čtení bylo, tím více stoupala prestiž těch, kteří texty produkovali. Postupně vznikl koncept autorství. I proto, že lidé byli dostatečně zdatnými čtenáři, aby rozeznali schopnosti jednotlivých autorů. Společnost přešla nikoli na vizuální mód myšlení, jak tvrdí McLuhan, ale na mód verbální.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Historie nabízí i další precedens, kdy technologický vývoj znatelně začal privilegovat určitý mód myšlení. Podobně si totiž můžeme připomenout počátek uvedení digitálního počítače na začátku druhé poloviny 20. století, kdy počítače byly velké, drahé a nedostupné. Používaly se pro specializované vědecké výpočty. Málokdo přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdyby uměl programovat, a jaké výhody by mu to přineslo. Bylo nemyslitelné, aby širší veřejnost dokázala porovnat, zdali jeden program je robustněji napsán než druhý, případně zdali je jeden programátor lepší než druhý. To se změnilo po uvedení osobních počítačů a rozšíření internetu. Tyto technologické novinky zapůsobily stejně jako příchod knihtisku: demokratizovaly přístup k informačním technologiím, začlenily počítače hluboko do jádra společnosti, a tím také vytvořily základ proto, aby vyrostla nová poptávka po informačních odbornících, lidech, kteří dokáží myslet a komunikovat nikoli už jen v lingvistických kódech, jejichž hodnota, jak argumentuje Flusser ve své eseji, paradoxně klesá, ale v kódech matematických a algoritmických. Na rozdíl od gramotnosti a knihtisku není možné hovořit o tom, že by počítačová technologie byla před svým masovým rozšířením dostupná jen bohaté vrstvě, protože i lidé, kteří oplývali finančnímu prostředky, tedy lidé například ze sektoru byznysu, netušili, co si o těchto technologiích myslet. Známé jsou citace předních manažerů a vlastníků společnosti, mezi kterými lze najít takové památné ukázky jako prohlášení prezidenta IBM z roku 1943, že celosvětově existuje trh maximálně pro pět počítačů, případně pozdější citace z roku 1977, rok po uvedení prvního osobního počítače Apple, kdy Ken Olsen, spolumajitel tehdy významné počítačové společnosti Digital Equipment Corporation, vyslovil, že nevidí důvod, proč by někdo chtěl mít doma počítač (i když je možné, že cloudové řešení skutečně učiní vlastnění fyzického počítače zbytečným).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Argumentace a posteriori není vůči těmto jinak významným odborníkům příliš férová, protože jak praví známé přísloví, po bitvě je každý generál. Já zde nezmiňuji tyto historické ukázky nepřesných odhadů pro zesměšnění, nýbrž jako hodnotné záznamy o tom, že když i přední odborníci své doby nedokázali předpovědět dopad informačních technologií pár let dopředu, jaká je pravděpodobnost, že toho byl schopný “běžný” občan?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Analogicky ke knihtisku byl pro informační technologie zásadní nejen samotný technologický pokrok, ale také širší adaptace veřejností, která z této technologie učinila nezbytnou páteřní infrastrukturu moderní společnosti, a to do takové míry, že si dnes bez ní těžko dokážeme představit funkční život. Symbiotický vztah počítače a člověka ale vyžadoval nové přístupy k tvorbě informační technologie, což vyústilo ve vzniku nového oboru human-computer interaction (HCI), který začal seriózně studovat psychologické, kognitivní a později i sociální aspekty informačních technologií. Postupně se informační technologie proměnily z ryze ezoterického zájmu několika odborníků a samouků na nové, masové médium, u kterého sociokulturní aspekty jsou stejně důležité jako ty technické. Čím více informační technologie prorůstají společností, tím více je požadován nový “jazyk” přizpůsobený práci s touto technologií.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lingvistický kód je již neadekvátní, neboť se nejedná o dostatečně přesný a formalizovaný jazyk, který by vyhovoval práci s počítačem. Nový kód pro práci s počítačem vychází z predikátové a výrokové logiky. Spíše, než s konkrétními objekty, je třeba vždycky pracovat s abstrakcemi a zobecněním. Jak popisuje Flusser, dochází k matematizaci společnosti a to nejen proto, aby bylo možné s počítačem pracovat. Obor HCI určitým způsobem se snaží být opoziční silou vůči tomuto trendu, snaží se navrhovat prostředníka, interface, mezi člověkem a strojem, aby nebylo nutné se matematizaci poddat. Avšak práce s počítačem je jen malý kus této další revoluce. Ukazuje se, že matematizace světa funguje velmi dobře, zvláště pokud máme dostatečně výkonné systémy, které jsou schopné poskytovat do nedávna nemožné výpočetní výkony a datové kapacity. Algoritmy nejsou jen prostředkem, jak lidé komunikují s binární logikou stroje, jsou novým pohledem na svět: o softwaru a algoritmech hovoří kognitivní věda, když mluví o tom, jak funguje mozek; matematika a teoretická fyzika užívá fraktálů a jednotky bitu pro popsání toho, jak funguje svět. Počítačová kultura představuje metaforu dominující v této éře naší představivosti stejně jako kdysi mechanické hodinky v době Newtona nebo čtyři přírodní elementy v době antické.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je třeba upozornit na to, že matematizace nutně nevytlačuje kreativitu. Pouze jí diktuje, s jakým uměleckým materiálem může kreativec pracovat. Omezení ale byla součástí kreativity odjakživa: sochař si volil postavu a materiál, malíř si volil velikost rámů, hudební skladatel volil tóninu, tanečník emoci nebo příběh, básník se zas vědomě a cíleně omezoval, když si místo nekonečného množství způsobů, jak poskládat báseň, volil pevně definovaný žánr sonetu. Lze spekulovat, že kreativita bez omezení není možná.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Proto matematizace kreativity a kreativní algoritmizace nejsou protimluvy, nýbrž reálné popisy toho, co nyní pohání ekonomický vývoj. Vznikají nová pracovní místa a nové obory, které požadují schopnost algoritmizovat řešení ke složitým problémům. Pro tyto obory není přirozený jazyk nutností. Naopak, jeho nepřesnosti jej činí neadekvátním nástrojem. Od verbálního myšlení se dostáváme k formálnímu, algoritmickému, matematickému myšlení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tak jako před vynálezem knihtisku existovali lidé, kteří byli výjimečně nadáni pro čtení a psaní a obecně verbální dovednosti, a jejichž talent se mohl výrazněji projevit až tehdy, když nová technologická revoluce požadavek po tomto talentu masově rozšířila, tak i matematická dovednost a formální uvažování byly přítomny ve společnosti, avšak až s příchodem digitálních počítačů a jejich rozšířením do všech koutů společnosti se tyto dovedností staly vysoce vyhledávanými.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Výše zmíněné technologické revoluce mají leccos společného. Jejich působení na existující společenský řád je mimořádné, a to i z toho důvodu, jak se má analýza, která přitakala McLuhanovy, snažila ukázat, že společenské přijetí a proliferace technologie vyžaduje, aby technologie na sebe nabalila společenské hodnoty tak, aby byla společensky užitečná a širší společností uchopitelná. U knihtisku dialog s “uživatelem” nebyl tak potřeba jako u digitálního počítače, který vyžaduje prostředníka v podobě uživatelského rozhraní, které zprostředkovává vztah mezi lidskou kulturou a kulturou stroje.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vzrůstající role designéra uživatelského rozhraní není náhodná. Technologičtí giganti si dobře uvědomují, že výkon, cloudové řešení nebo vyspělé algoritmy jsou sice nutnou, ale nikoli dostatečnou podmínkou jakéhokoli produktu, jež aspoň v minimální rovině má být používán lidmi. Designéři jsou stavěni do role, ve které se pohybují na pomezí precizního technologického řádu a chaosu lidského světa. Jejich práce se posunula od povrchní fetišizace estetického vzhledu ke komunikaci. Jsou tlumočníky technologie. Jejich designovým materiálem je celé ekologie informačních technologií a lidské emoce. Donedávna designéři pracovali především ve dvourozměrném prostředí bitmapové obrazovky. Na obzoru se ale o slovo hlásí technologie, která pro mě osobně, jako pozorovatele zpovzdálí, představuje možnou třetí revoluci gutenbergovského formátu. Dle mého by mohla dokončit načatou triádu autority určité kognitivní dovednosti. Viděli jsme vládnutí verbálních schopností, dnes stále formálně-matematických. Co je tou potenciální třetí revolucí? Domnívám se, že virtuální realita.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Trvalo několik dekád, než se naskytly příznivé podmínky pro komerční uvedení skutečně imerzivní virtuální reality, která netrpí neduhy v podobě nízkého rozlišení, nepohodlného hardware (či spíše wearable) nebo nedostatku vyspělého a smysluplného softwaru. Nyní velcí hráči na poli technologií berou virtuální realitu seriózně. Microsoft i další firmy představují konceptuální a velmi sofistikované aplikace pro virtuální realitu, které jsou mířeny na studenty, obor medicíny, ale také architekty, umělce a designéry. Poslední zmiňovaní stojí za povšimnutí a historické srovnání.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Knihtisk pro verbálně nadané jedince znamenal urychlení šíření díla od autora ke čtenáři; digitální počítač umožnil matematicky talentovaným jedincům rychleji docházet k výpočtům a řešením složitých, bez digitálních počítačů prakticky nespočitatelných úloh. Co však znamená virtuální realita? A komu tato nová technologie umožní rychleji zprostředkovat své myšlenky?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Virtuální realita je v první řadě médiem vizuálním a prostorovým (a to i přesto, že zapojení dalších smyslů, například vhodného zvukového doprovodu jistě zesiluje realistický pocit z užití VR). Tvorba pro VR tak předpokládá talent pro vizualizaci ve třech rozměrech. Tento talent je tradičně rozložen mezi takové obory jako architektura, produktový design, strojírenství či teoretická fyzika, která také vyžaduje kromě matematického vzdělání schopnosti vizualizace. McLuhan použil pojmy “vizuální myšlení” a “vizuální věk” pro období ovlivněné vývojem knihtisku. Myslím si, že se unáhlil. Virtuální realita je do třetice technologií, která mění, jaký dominantní styl myšlení ve společnosti bude vládnout. A právě ona je vhodným kandidátem na započetí nového věku vizuálního myšlení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Otázkou je, zda vizuální myšlení je skutečně tak odlišná dovednost, že je platné hovořit o případném historickém období, kdy tato dovednost samostatně dominuje. Jedna z možných odpovědí zní kladně a zároveň propojuje všechny tři zmíněné technologické revoluce a s nimi spojené důrazy na odlišné kognitivní schopnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podíváme-li se totiž na vědu a praxi testování kognitivních schopností pomocí IQ testu, ten nejpoužívanější z nich, Wechslerův test inteligence pro dospělé (WAIS), se dělí na verbální a non-verbální složku, kde verbální se zhruba dělí na další dvě části: jedna testující jazykové dovednosti a ta druhá dovednosti aritmetické. Neverbální složka, často také pojmenovaná jako vizuálně-prostorová testuje schopnost manipulace s třírozměrnými objekty v mysli a s tím spojené úkony.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hlavní poznání, které nám rozvržení IQ testu přináší, je fakt, že ze statistického hlediska je užitečné oddělovat verbální, matematické a vizuálně-prostorové dovednosti, neboť nejsou identické a nelze jednou dovedností uspokojivě nahradit druhou bez ztráty cenných informací o dovednostech testovaného subjektu. Neznamená to, že tyto dovednosti jsou na sobě nezávislé nebo že spolu nekorelují. Opak je pravdou, neboť člověk, který vykazuje nadprůměrný talent v jedné doméně, s vyšší pravděpodobností nezaostává i v těch ostatních. Ale rozdíly, respektive poměr rozdělení talentu v těchto třech hlavních kognitivních doménách mezi jednotlivci existují. A proto lze říct, že manifestace lidských potenciálů je závislá na sociotechnických podmínkách dané společnosti. Čím více je ekonomika a kultura ovlivňována jedním dominantních stylem myšlení, tím více se projevuje pro takový styl myšlení nerovnost distribuce nadání mezi lidmi. Za předpokladu, že talent pro vizuální myšlení je ve společnosti rozložen minimálně stejně jako třeba skóre na IQ testu, tedy normálním rozložením (dle Gaussovy křivky), je možné, že po éře literátů, matematiků a programátorů přichází v době virtuální reality nadvláda umělců, architektů a všech, kteří myslí vizuálně.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na základě předchozích dvou technologických revolucí si dovolím pro vizuální myšlení a virtuální realitu predikci. Pokud se virtuální realita stane běžnou součástí každodenních životů lidí, familiárnost s VR bude dostatečnou ekonomickou motivací, aby se pro VR vytvářely stále detailnější a reálnější HW i SW. Společenská závislost na VR se bude zvyšovat, a tím i prestiž odborníků, kteří se těší talentům, které jim dovolí vytvářet nejen specializované aplikace pro VR, nýbrž komplexní světy, do kterých čím dál tím více budou lidé “outsourcovat” svůj soukromý i společenský život. Z ryze utilitárního a edukačního užití VR se postupně stane životní styl. Estetické a zkušenostní hodnoty se budou dostávat do popředí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Virtuální realita je oproti té reálné odlišná v mnoha svých atributech, ale jeden z nich vyčnívá: virtuální realita je jediné místo na světě, snad kromě středu černých děr, kde fyzikální zákony mohou, ale nemusí platit. Ten, který vytváří imerzivní, hyperrealistickou virtuální realitu, je omezen v rozhodnutí o tom, jaký virtuální svět to bude, jen svou (vizuální) představivostí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud ale VR bude k nerozeznání od reálného světa, znamená to, že přestanou existovat morální, etické, souhrnně filosofické otázky, které jsou nedílnou součástí našich lidských životů? Virtuální realita může sloužit jako velký myšlenkový experiment, kde nevyřešené filosofické otázky budou testovány, a je možné, že jiné fyzikální zákony, jiné formy toho, co znamená být člověkem, vhrnou na staré problémy nové světlo generující problémy a otázky nové. Pak se mi ale zdá, že se bez filosofie neobejdeme. Bude ale na těchto nových filosofických otázkách pracovat člověk, nebo nová, virtuální realitu nahrazující technologie, náš poslední vynález, který vyvrcholí ve čtvrtou technologickou revoluci měnící dominantní styl myšlení doby. Doby, ve které se může stát, že slovní spojení “lidský styl myšlení” bude buď archaismus, nebo rovnou oxymóron.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"zaver\" id=\"zaver\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2 id=\"h.dmh1ppmwv0f0\">Závěr\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Tato esej mapuje pole myšlenek, které se přímo či nepřímo zabývají chápáním technologických revolucí nejen jako sociálních a technologických milníků, ale také revolucí určitého druhu myšlení. Toto myšlení po dostatečném zavedení technologie do širší společnosti pomocí funkce zpětné vazby se začíná privilegovat, čímž jsou zvýhodňováni lidé, kteří mají kognitivní kapacitu a talent tuto poptávku uspokojit. Jako příkladné technologie, jejichž vliv byl v eseji zkoumán, jsem zvolil knihtisk, digitální informační technologie a virtuální realitu, které chronologicky privilegovaly nejdříve verbální, poté matematicko-formální a v poslední řadě vizuální myšlení. Za předpokladu, že distribuce talentu pro vizuální myšlení sleduje Gaussovu křivku, můžeme očekávat, že po vzoru literátů, matematiků a programátorů vznikne nová kognitivní elita, která pro svou práci používá vizuální myšlení. Poptávku po tomto talentu bude stimulovat vzrůstající vliv virtuální reality, jež považuji za silně vizuálně-prostorové médium.\u003C\u002Fp>\n\u003Chr style=\"page-break-before:always;display:none\">\n\u003Ca name=\"zdroje\" id=\"zdroje\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2 id=\"h.5b8penyz8wgn\">Zdroje\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">FLUSSER, Vilém, 2013. Alfanumerická společnost. BOSÁK, Petr a Robert JANSA. \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"text-decoration:italic;font-size:12pt\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-size:12pt;font-weight:400;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\">. V Praze: Tranzit.cz, s. 73-81. ISBN 9788087259221.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, Marshall, 1980. \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-size:12pt;text-decoration:italic\">The Gutenberg galaxy: the making of tyopographic man\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;color:#1a1a1a;text-decoration:normal;font-size:12pt\">. [1st American ed.]. Toronto: University of Toronto Press. ISBN 9780802060419.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Credit: Linda A. Cicero \u002F Stanford News Service Klíčová slova: McLuhan, Flusser, kognitivní schopnosti, Gutenbergova galaxie, virtuální realita, vizuální myšlení Úvod Motivací pro následující esej byla otázka položená během semináře Informační politiky. Při dotazu, jak bude vypadat informační společnost za několik let, jsem vyslovil tezi, že společnosti bude dominovat virtuální realita a s tím spojený […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-574","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F574",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=574",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F574\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},827,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F574\u002Frevisions\u002F827",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=574",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=574",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=574",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"A Speculative Genealogy of Visual Thinking in the Information Society","a-speculative-genealogy-of-visual-thinking-in-the-information-society","Building on McLuhan and Flusser, the essay asks whether, after the eras of verbal and mathematical thinking, virtual reality will bring an age of visual thinking.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Genealogía especulativa del pensamiento visual en la sociedad de la información","genealogia-especulativa-del-pensamiento-visual-en-la-sociedad-de-la-informacion","A partir de McLuhan y Flusser, el ensayo se pregunta si, tras las eras del pensamiento verbal y matemático, la realidad virtual traerá una era del pensamiento visual.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Généalogie spéculative de la pensée visuelle dans la société de l’information","genealogie-speculative-de-la-pensee-visuelle-dans-la-societe-de-l-information","En partant de McLuhan et de Flusser, l’essai se demande si, après les ères de la pensée verbale et mathématique, la réalité virtuelle ouvrira une ère de la pensée visuelle.","\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Tina Roh, étudiante de deuxième année, fait l’expérience du monde virtuel qu’elle aide à créer\" class=\"alignnone size-full wp-image-1003\" height=\"1785\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 2520px) 100vw, 2520px\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1.jpg 2520w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-300x213.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-768x544.jpg 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F06\u002Fvir05_a1-1024x725.jpg 1024w\" width=\"2520\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Crédit : Linda A. Cicero \u002F Stanford News Service\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Mots-clés : McLuhan, Flusser, capacités cognitives, galaxie Gutenberg, réalité virtuelle, pensée visuelle\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"uvod\" id=\"uvod\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Introduction\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Cet essai a été motivé par une question posée lors d’un séminaire de politique de l’information. À la question de savoir à quoi ressemblera la société de l’information dans quelques années, j’ai avancé la thèse que la société sera dominée par la réalité virtuelle et par un nouveau type de pensée qui lui est lié. Au cours du semestre, j’avais déjà écrit un travail plus court sur cette question. Ce texte développe la spéculation autour de cette question.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"text\" id=\"text\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Texte\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>L’un des sous-chapitres auxquels se consacre la politique de l’information est la société de l’information. En son cœur, ce concept peu stable s’efforce en réalité d’articuler quelque chose d’intuitivement évident, à savoir que la technologie est un élément non négligeable de la vie humaine. L’homme et la technologie s’influencent mutuellement. C’est un type de relation pour la description duquel j’aime emprunter la terminologie introduite par la cybernétique, nommément les notions de « rétroaction » ou de « boucle de rétroaction », qui me servent d’aide visuelle pour comprendre la relation symbiotique, foncièrement abstraite, entre l’homme et la technologie. L’abstraction est une nécessité, bien que (ou peut-être justement parce que) chacun de nous puisse se représenter des exemples tangibles et des anecdotes personnelles montrant comment sa vie est influencée par la technologie moderne.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La saisie intuitive du problème n’est pas mauvaise mais, de même que nous ne nous contentons pas d’une image jpg fortement compressée, il manque aussi dans ce cas quelque chose à y regarder de plus près. Ce qui manque, et qui doit compléter notre intuition, c’est la littérature existante et abondante consacrée au concept de société de l’information. Elle offre de nombreux thèmes et débats qui examinent si l’influence de l’information dans la société moderne actuelle est quelque chose de nettement nouveau ou si elle a joué son rôle depuis toujours, ou encore comment la technologie change de fond en comble les structures de notre pensée et l’idée de ce que signifie être humain, comme nous le voyons dans les approches trans- et post-humanistes des problèmes traditionnels des sciences humaines.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’analyse de la société de l’information n’omet pas les questions qui concernent les transformations en cours du marché du travail et des opportunités. L’étude des transformations du marché du travail en tant que réponse aux nouvelles technologies apparaît dans de nombreuses œuvres des théoriciens de la société de l’information, et je considère personnellement cette partie de l’analyse de la société de l’information comme une intéressante surface de contact où se rencontrent des thèmes économiques, sociologiques et même cognitivo-psychologiques.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Que nous le voulions ou non, en effet, le système économique actuel de la plupart des sociétés occidentales, qui combine des éléments de libre marché et de régulation étatique, repose sur la capacité d’innover sans cesse, et ceux qui en sont capables obtiennent une rétribution financière et le statut social qui l’accompagne. Je dirais que beaucoup d’analyses des théoriciens de la société de l’information s’arrêtent à ce point. Mais je veux pousser la question plus loin. Si nous avons défini les ensembles de valeurs mis en avant dans le système socio-économique, quelles personnes remplissent les exigences posées aux créateurs de ces valeurs ; autrement dit, que savent faire concrètement ces personnes, que connaissent-elles, et en quoi leur appareil cognitif diffère-t-il pour qu’elles soient capables, dans un contexte donné, de se distinguer des autres ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Le choix de la cognition comme facteur influent est justifié, car il apparaît de plus en plus que les capacités cognitives, l’intelligence et la créativité sont des facteurs importants de la réussite économique des individus, des entreprises commerciales et, en fin de compte, de la société tout entière, si nous concevons la société comme la somme des individus qui y participent. Des termes comme « creative industries », « creative economy » ou « capitalisme cognitif », qui décrivent les capacités valorisées par le marché, s’appuient sans équivoque, sur le plan théorique, sur le concept de société de l’information, car dans tous les cas, d’après eux, ces types d’économies actuelles non seulement accroissent l’importance de l’information, mais précisent en même temps que c’est avant tout la production d’informations nouvelles et utiles (ce qui est à peu près la définition de la créativité) qui constitue le moteur de la croissance économique.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mais qu’est-ce qui a changé au juste avec l’arrivée des technologies de l’information pour que l’intelligence et la créativité aient soudain une telle valeur ? Puisque ces qualités ont toujours été plus ou moins présentes chez les hommes, y compris dans leur distribution inégale, qu’est-ce qui est précisément différent dans les technologies de l’information et dans la société qui repose sur elles, pour que ces qualités soient si valorisées ? Ou l’on peut demander de manière plus générale : que contient au juste la technologie d’une certaine période révolutionnaire, comment est-elle constituée, pour avoir fait naître une demande de certaines compétences et capacités ? Et ces capacités ont-elles toujours été présentes, ne faisant qu’attendre de manière latente leur heure, ou bien l’émergence de la technologie a-t-elle fait naître une véritable nouvelle « conscience de l’homme », comme le décrit Marshall McLuhan dans son livre Gutenberg Galaxy, qui commente l’influence des médias sur l’homme ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>McLuhan écrit dans ce livre que les théories du changement culturel doivent s’appuyer sur la connaissance de la manière dont les changements technologiques modifient la proportion d’usage et l’importance des différents organes sensoriels de l’homme. McLuhan s’empare de sa thèse et analyse la période de la civilisation européenne avant et après l’introduction de la presse de Gutenberg. Alors qu’avant son introduction, la société était principalement tournée vers la part de la réalité qui peut être perçue et transmise oralement, auditivement et tactilement, la presse à imprimer et l’essor de la parole lue ont fait entrer la société dans un nouveau mode, visuel, de perception du monde. McLuhan peut l’affirmer parce que le mot imprimé, en tant que médium de transmission de l’information, devait être vu. L’argument de McLuhan est bien sûr plus complexe, en particulier sa description de la manière dont la conscience humaine de la société d’avant l’imprimerie était enveloppée dans un tout unifié et holistique, qui fut, avec l’arrivée de l’imprimerie et du mot imprimé, morcelé en parties, car le mot imprimé, le livre et la lecture pour soi sont des activités très individualistes qui, selon McLuhan, ont conduit (entre autres) à la montée de l’individualisme et du nationalisme (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>157-158) ainsi qu’à une demande de pensée plus mécanique et quantitative et de maîtrise de la logique et de la dialectique (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>159). La thèse de McLuhan, qu’il n’est pas facile d’identifier puisqu’elle se « dissout » en fragments à travers tout son livre, consiste à montrer que la technologie et les révolutions technologiques sont l’une des causes les plus importantes des révolutions industrielles, qui provoquent en outre des changements cognitifs non triviaux dans la conscience humaine et une sensibilité accrue, ou au contraire une insensibilisation, de certains des cinq organes sensoriels de l’homme. L’époque d’avant l’imprimerie était pour McLuhan une époque qui recourait à la transmission orale de l’information et à l’organe de l’ouïe, tandis que l’imprimerie nous a transformés en « homme gutenbergien », dont l’expérience antérieure de la multiplicité des sens est homogénéisée et réduite à un seul, une sorte de diktat de la perception et de la pensée visuelles (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>125). L’antidote à cette tendance, négative pour McLuhan, était, à l’époque d’avant Internet, l’électrification, qui devait, grâce à l’interconnectivité médiatique nouvellement disponible, refaire de la société individualiste une société « village global », car « l’âge électrique n’est pas mécanique, mais organique, et il nourrit peu de sympathie pour les valeurs obtenues au moyen de la typographie, de la “manière mécanique d’écrire” […] » (\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;font-size:11pt;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\">135).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bien qu’il faille se garder d’une vision trop simplificatrice de l’association, chez McLuhan, de la révolution de l’imprimerie et de la lecture à une cognition principalement visuelle, la thèse de McLuhan me paraît problématique même après un examen plus détaillé du livre. Si je laisse de côté l’affirmation véritablement triviale que notre vue doit fonctionner pour que nous voyions le texte que nous avons à lire, je me heurte au fait que l’homme doit en outre faire preuve d’une connaissance de la langue, y compris de la capacité d’utiliser cette connaissance pour décoder les signes linguistiques, leurs significations, et comprendre le contexte pragmatique plus large. Ce sont là, pour la lecture, des opérations bien plus importantes que la perception visuelle du support sur lequel sont imprimés des signes. C’est en effet ainsi que perçoit le texte un analphabète, qui, en tant que « lecteur », diffère sensiblement d’un homme alphabétisé. L’alphabétisation et la capacité de manipuler un contenu linguistique sont les compétences premières de l’homme-lecteur. Comme contre-exemple extrême, mais valide, à McLuhan, on peut mentionner les personnes qui ne peuvent pas utiliser leur vue pour lire, comme c’est le cas des malvoyants qui savent cependant lire le braille. McLuhan attribue à l’imprimerie, au texte, à l’homme « typographique ou gutenbergien », des propriétés nouvelles et décisives qui ont transformé la société européenne. Mais un analphabète acquerrait-il vraiment ces propriétés, s’il se contentait de parcourir des yeux, ligne après ligne, un texte qui ne serait pour lui qu’un amas de signes incompréhensibles et vides de contenu ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ce n’est certainement pas ainsi que l’alphabétisation et le texte ont provoqué une révolution, si bien que l’insistance sur la visualité de la lecture en tant que principal moyen de traitement des signes linguistiques apparaît soudain comme un grand malentendu. C’est comme si McLuhan avait correctement identifié les symptômes de la société alphabétisée, gutenbergienne, c’est-à-dire cette mécanisation et cette quantification de la pensée mentionnées plus haut (et par là le développement de la pensée logique), mais en avait inversé les causes. La visualité et la perception visuelle sont, aujourd’hui encore, si difficiles à algorithmiser précisément parce qu’à nos niveaux ordinaires, macroscopiques, nous ne voyons pas le monde en unités discrètes, mais comme un tout holistique. Que le monde qui nous entoure ne soit pas discret au niveau macroscopique, mais holistique, fut aussi un problème posé aux mathématiques et à la physique des XVIIe et XVIIIe siècles. Il fut résolu en partie par la géométrie analytique cartésienne, et enfin seulement avec l’arrivée du calcul différentiel et intégral. À peu près depuis la seconde moitié du XXe siècle, le même problème de la saisie de la perception visuelle est apparu dans la discipline nouvellement née de l’intelligence artificielle, puis dans les sciences cognitives. Les chercheurs de ces disciplines s’efforcent aujourd’hui encore de programmer une machine capable de percevoir l’espace visuel au moins au niveau dont l’homme est capable. Mais le holisme du visuel pose aux scientifiques le problème de savoir sur quoi exactement le logiciel doit se concentrer lors du traitement des données d’entrée, ce qui implique une certaine forme de définition des objectifs et une capacité à comprendre le sens de ce qui est traité. Ce n’est que récemment que les avancées de la vision par ordinateur, recourant aux nouvelles méthodes computationnelles de l’apprentissage automatique et des réseaux de neurones, ont accompli un progrès notable, « seulement » dans l’identification des objets dans l’espace. Cela ne suffit pas pour une véritable compréhension d’une scène visuelle. La vision par ordinateur se heurte ici au paradigme dominant des sciences cognitives, selon lequel la manipulation symbolique des données suffit à la perception visuelle et à la compréhension de son contenu. Aux limites de cette approche répond le nouveau mouvement de l’« embodiment cognition » qui, pour une création réaliste d’une intelligence artificielle égalant l’homme par ses capacités, prend en compte l’idée que, pour percevoir et comprendre, il faut inclure la « corporéité », car il semble que la conscience humaine dépende de la corporéité plus qu’on ne le pensait. Le sens des choses qui nous entourent se crée aussi par le fait que nous sommes capables de nous représenter dans notre tête, autrement dit de simuler, ce que serait l’expérience de certaines choses.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si McLuhan a inversé les causes, quelle est, après l’invention de la presse à imprimer, l’autre cause, et à mon sens la plus juste, de la mécanisation et de la quantification de la pensée ? La réponse est la linéarité. Concrètement, la linéarité et le caractère discret du texte. Alors que la langue est pour l’analphabète une activité automatique et naturelle, l’homme alphabétisé sait problématiser la langue, car il est plus conscient des règles de construction de la langue, et il est ainsi bien mieux disposé à réfléchir à la manière dont la langue façonne la pensée. La forme écrite de la langue y contribue en permettant de figer dans le temps la production de la langue et de la regarder à vol d’oiseau. De même, l’écriture aide l’usager de la langue à se discipliner dans la construction des pensées, car elle exige de penser de manière séquentielle, pas à pas. Au niveau cognitif de l’individu, nous parvenons ainsi effectivement à la conclusion que la diffusion de l’alphabétisation et le travail avec la langue écrite contribuent à la mécanisation de la pensée, ce qui est aussi une condition de la pensée rationnelle en tant que telle, qui, au moins en Occident depuis les Lumières, s’appuie sur la déduction séquentielle et causale de conclusions logiques. Au niveau cognitif, on peut être d’accord avec McLuhan. La diffusion de la lecture du texte écrit discipline, mécanise l’esprit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mais pour pouvoir parler, sur la base des stratégies cognitives de la pensée, d’une révolution à l’échelle de toute la société, il faut comprendre comment une technologie potentiellement utile se répand plus massivement pour avoir seulement un effet d’une telle portée. La métaphore biologique de la sélection naturelle y servira. Alors que tous les hommes naissent avec la capacité innée d’utiliser la langue oralement, l’alphabétisation littéraire est un produit de la culture. De même que les mutations génétiques aléatoires se conservent et se répandent dans un milieu en fonction de l’avantage évolutif qu’elles procurent à l’organisme, les schémas de comportement suscités par la culture ne peuvent se répandre plus massivement dans la société que s’ils procurent aux hommes quelque avantage.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>« Au début de l’histoire et au cours de sa période sensiblement plus longue, l’alphabet est resté le privilège d’une élite. » (FLUSSER, 71), écrit Vilém Flusser dans l’essai Alfanumerická společnost (La société alphanumérique), qui retrace l’action des signes verbaux et mathématiques dans la société. Avant l’invention de la presse à imprimer, l’alphabétisation ne pouvait se répandre que très difficilement, car la fabrication manuelle des livres était coûteuse. Les livres étaient une marchandise de luxe et, comme divertissement de loisir, seule une poignée de la population totale pouvait se permettre d’en acquérir. Le système universitaire utilisait bien sûr des livres, mais l’enseignement public ne s’est répandu qu’à l’époque des Lumières, si bien que l’éducation était, là encore, réservée à une étroite frange de la société et organisée le plus souvent autour des métiers pratiques ou d’une formation philosophico-théologique. La plupart des gens ne se demandaient pas quel rôle les livres et l’alphabétisation devraient jouer dans leur vie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’imprimerie a changé la conscience de l’importance de l’alphabétisation et l’influence du texte. La démocratisation de l’accès aux livres signifiait que davantage de gens parvenaient, sur la base de leur propre expérience, à se représenter à quoi servent ou peuvent servir les livres et l’alphabétisation. Cela s’est poursuivi en spirale. L’alphabétisation croissante signifiait une demande plus forte de genres variés. La culture d’une lecture privée et plus critique a fait que les gens ont commencé à distinguer les différences entre les auteurs des différents livres. Le prestige de la capacité d’écrire montait en proportion inverse du prestige de la lecture. Autrement dit, moins la lecture était prestigieuse et plus elle était démocratique, plus montait le prestige de ceux qui produisaient les textes. Peu à peu est né le concept d’auteur. Notamment parce que les gens étaient des lecteurs suffisamment habiles pour distinguer les capacités des différents auteurs. La société est passée non pas au mode visuel de pensée, comme l’affirme McLuhan, mais au mode verbal.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’histoire offre encore un autre précédent où le développement technologique a commencé à privilégier sensiblement un certain mode de pensée. Nous pouvons en effet nous rappeler de même les débuts de l’introduction de l’ordinateur numérique au commencement de la seconde moitié du XXe siècle, quand les ordinateurs étaient grands, chers et inaccessibles. On les utilisait pour des calculs scientifiques spécialisés. Rares étaient ceux qui se demandaient ce que ce serait de savoir programmer et quels avantages cela leur apporterait. Il était impensable que le grand public puisse comparer si un programme est écrit de manière plus robuste qu’un autre, ou si un programmeur est meilleur qu’un autre. Cela a changé après l’introduction des ordinateurs personnels et la diffusion d’Internet. Ces nouveautés technologiques ont agi de la même manière que l’arrivée de l’imprimerie : elles ont démocratisé l’accès aux technologies de l’information, ont intégré les ordinateurs au cœur même de la société, et ont ainsi créé la base pour que naisse une nouvelle demande de spécialistes de l’information, de gens capables de penser et de communiquer non plus seulement dans des codes linguistiques, dont la valeur, comme le soutient Flusser dans son essai, baisse paradoxalement, mais dans des codes mathématiques et algorithmiques. Contrairement à l’alphabétisation et à l’imprimerie, on ne peut pas dire que la technologie informatique, avant sa diffusion massive, n’était accessible qu’à une couche aisée, car même les gens qui disposaient de moyens financiers, c’est-à-dire par exemple les gens du secteur des affaires, ne savaient que penser de ces technologies. On connaît les citations de grands dirigeants et propriétaires d’entreprises, parmi lesquelles on trouve des exemples aussi mémorables que la déclaration du président d’IBM en 1943 selon laquelle il existe dans le monde un marché pour cinq ordinateurs au plus, ou la citation plus tardive de 1977, un an après la présentation du premier ordinateur personnel Apple, où Ken Olsen, copropriétaire de la société informatique alors importante Digital Equipment Corporation, déclara ne voir aucune raison pour laquelle quiconque voudrait avoir un ordinateur chez soi (même s’il est possible que les solutions cloud rendent effectivement inutile la possession d’un ordinateur physique).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’argumentation a posteriori n’est guère équitable envers ces spécialistes par ailleurs éminents car, comme dit le proverbe bien connu, après la bataille, tout le monde est général. Je ne mentionne pas ici ces exemples historiques d’estimations inexactes pour les ridiculiser, mais comme des témoignages précieux : si même les meilleurs spécialistes de leur temps n’ont pas su prévoir l’impact des technologies de l’information quelques années à l’avance, quelle est la probabilité qu’un citoyen « ordinaire » en ait été capable ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Par analogie avec l’imprimerie, ce qui a été décisif pour les technologies de l’information, ce n’est pas seulement le progrès technologique lui-même, mais aussi l’adoption plus large par le public, qui a fait de cette technologie l’infrastructure dorsale indispensable de la société moderne, au point qu’aujourd’hui nous pouvons difficilement imaginer sans elle une vie qui fonctionne. La relation symbiotique entre l’ordinateur et l’homme exigeait cependant de nouvelles approches de la création des technologies de l’information, ce qui a abouti à la naissance d’une nouvelle discipline, la human-computer interaction (HCI), qui a commencé à étudier sérieusement les aspects psychologiques, cognitifs et plus tard aussi sociaux des technologies de l’information. Peu à peu, les technologies de l’information se sont transformées d’un intérêt purement ésotérique de quelques spécialistes et autodidactes en un nouveau médium de masse, dont les aspects socioculturels sont aussi importants que les aspects techniques. Plus les technologies de l’information s’enracinent dans la société, plus on exige un nouveau « langage » adapté au travail avec cette technologie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Le code linguistique est désormais inadéquat, car ce n’est pas un langage suffisamment précis et formalisé pour convenir au travail avec l’ordinateur. Le nouveau code du travail avec l’ordinateur procède de la logique des prédicats et de la logique propositionnelle. Plutôt qu’avec des objets concrets, il faut toujours travailler avec des abstractions et des généralisations. Comme le décrit Flusser, la société se mathématise, et pas seulement pour qu’il soit possible de travailler avec l’ordinateur. La discipline HCI s’efforce d’une certaine manière d’être une force d’opposition à cette tendance ; elle s’efforce de concevoir un intermédiaire, une interface, entre l’homme et la machine, pour qu’il ne soit pas nécessaire de se soumettre à la mathématisation. Mais le travail avec l’ordinateur n’est qu’un petit morceau de cette nouvelle révolution. Il s’avère que la mathématisation du monde fonctionne très bien, surtout si nous disposons de systèmes suffisamment puissants, capables de fournir des puissances de calcul et des capacités de données impossibles jusqu’à récemment. Les algorithmes ne sont pas seulement un moyen par lequel les hommes communiquent avec la logique binaire de la machine ; ils sont un nouveau regard sur le monde : les sciences cognitives parlent de logiciels et d’algorithmes quand elles évoquent le fonctionnement du cerveau ; les mathématiques et la physique théorique recourent aux fractales et à l’unité du bit pour décrire le fonctionnement du monde. La culture informatique représente la métaphore qui domine notre imagination à notre époque, comme autrefois la montre mécanique à l’époque de Newton ou les quatre éléments naturels dans l’Antiquité.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Il faut souligner que la mathématisation n’évince pas nécessairement la créativité. Elle lui dicte seulement avec quel matériau artistique le créatif peut travailler. Or les contraintes ont toujours fait partie de la créativité : le sculpteur choisissait la figure et le matériau, le peintre choisissait la taille du cadre, le compositeur choisissait la tonalité, le danseur l’émotion ou le récit, le poète, lui, se limitait consciemment et délibérément lorsque, au lieu d’une infinité de manières de composer un poème, il choisissait le genre fermement défini du sonnet. On peut spéculer que la créativité sans contraintes n’est pas possible.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>C’est pourquoi la mathématisation de la créativité et l’algorithmisation créative ne sont pas des contradictions dans les termes, mais des descriptions réelles de ce qui fait aujourd’hui avancer le développement économique. Naissent de nouveaux emplois et de nouvelles disciplines qui exigent la capacité d’algorithmiser les solutions de problèmes complexes. Pour ces disciplines, la langue naturelle n’est pas une nécessité. Au contraire, ses imprécisions en font un outil inadéquat. De la pensée verbale, nous passons à la pensée formelle, algorithmique, mathématique.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>De même qu’avant l’invention de l’imprimerie il existait des gens exceptionnellement doués pour la lecture et l’écriture, et en général pour les compétences verbales, dont le talent n’a pu se manifester plus nettement que lorsque la nouvelle révolution technologique a massivement étendu la demande de ce talent, de même l’aptitude mathématique et le raisonnement formel étaient présents dans la société, mais ce n’est qu’avec l’arrivée des ordinateurs numériques et leur diffusion dans tous les recoins de la société que ces compétences sont devenues très recherchées.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Les révolutions technologiques mentionnées ci-dessus ont bien des points communs. Leur action sur l’ordre social existant est extraordinaire, notamment parce que, comme mon analyse, qui a donné raison à McLuhan, a tenté de le montrer, l’acceptation sociale et la prolifération d’une technologie exigent que la technologie s’enrobe de valeurs sociales, de façon à être socialement utile et saisissable par la société au sens large. Pour l’imprimerie, le dialogue avec l’« utilisateur » n’était pas aussi nécessaire que pour l’ordinateur numérique, qui exige un intermédiaire sous la forme d’une interface utilisateur, laquelle assure la médiation entre la culture humaine et la culture de la machine.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Le rôle croissant du designer d’interface utilisateur n’est pas un hasard. Les géants de la technologie savent bien que la puissance, les solutions cloud ou les algorithmes évolués sont certes une condition nécessaire, mais non suffisante, de tout produit qui doit être utilisé, ne serait-ce que minimalement, par des hommes. Les designers sont placés dans un rôle où ils se meuvent à la frontière entre l’ordre technologique précis et le chaos du monde humain. Leur travail est passé d’une fétichisation superficielle de l’aspect esthétique à la communication. Ils sont les interprètes de la technologie. Leur matériau de design, c’est toute l’écologie des technologies de l’information et les émotions humaines. Jusqu’à récemment, les designers travaillaient surtout dans l’environnement bidimensionnel de l’écran bitmap. Mais à l’horizon se profile une technologie qui représente pour moi personnellement, en tant qu’observateur à distance, une possible troisième révolution d’envergure gutenbergienne. Selon moi, elle pourrait achever la triade, déjà entamée, de l’autorité d’une certaine compétence cognitive. Nous avons vu le règne des capacités verbales, aujourd’hui encore celui des capacités formelles et mathématiques. Quelle est cette troisième révolution potentielle ? Je pense que c’est la réalité virtuelle.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Il a fallu plusieurs décennies pour que se présentent des conditions favorables à la commercialisation d’une réalité virtuelle véritablement immersive, qui ne souffre pas des défauts que sont la basse résolution, un hardware inconfortable (ou plutôt un wearable) ou le manque de logiciels évolués et pertinents. Aujourd’hui, les grands acteurs de la technologie prennent la réalité virtuelle au sérieux. Microsoft et d’autres entreprises présentent des applications conceptuelles et très sophistiquées pour la réalité virtuelle, destinées aux étudiants, à la médecine, mais aussi aux architectes, aux artistes et aux designers. Ces derniers méritent qu’on s’y arrête et qu’on les compare à l’histoire.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’imprimerie a signifié pour les individus doués pour le verbe une accélération de la diffusion de l’œuvre de l’auteur au lecteur ; l’ordinateur numérique a permis aux individus doués pour les mathématiques de parvenir plus vite aux calculs et aux solutions de problèmes complexes, pratiquement incalculables sans ordinateurs numériques. Mais que signifie la réalité virtuelle ? Et à qui cette nouvelle technologie permettra-t-elle de transmettre plus vite ses pensées ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La réalité virtuelle est avant tout un médium visuel et spatial (et cela même si la sollicitation d’autres sens, par exemple un accompagnement sonore adapté, renforce certainement la sensation réaliste de l’usage de la VR). La création pour la VR suppose donc un talent pour la visualisation en trois dimensions. Ce talent est traditionnellement réparti entre des disciplines comme l’architecture, le design de produit, l’ingénierie mécanique ou la physique théorique, qui exige elle aussi, outre une formation mathématique, des capacités de visualisation. McLuhan a employé les notions de « pensée visuelle » et d’« âge visuel » pour la période influencée par le développement de l’imprimerie. Je pense qu’il s’est précipité. La réalité virtuelle est, pour la troisième fois, une technologie qui change le style de pensée dominant qui régnera dans la société. Et c’est précisément elle qui est un bon candidat pour inaugurer un nouvel âge de la pensée visuelle.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La question est de savoir si la pensée visuelle est vraiment une compétence si différente qu’il soit légitime de parler d’une éventuelle période historique où cette compétence dominerait à elle seule. L’une des réponses possibles est positive et relie en même temps les trois révolutions technologiques mentionnées et l’accent qu’elles mettent sur des capacités cognitives différentes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si nous regardons en effet la science et la pratique de l’évaluation des capacités cognitives au moyen du test de QI, le plus utilisé d’entre eux, l’échelle d’intelligence de Wechsler pour adultes (WAIS), se divise en une composante verbale et une composante non verbale, la composante verbale se divisant en gros en deux autres parties : l’une qui teste les compétences linguistiques, l’autre les compétences arithmétiques. La composante non verbale, souvent appelée aussi visuo-spatiale, teste la capacité de manipuler en esprit des objets tridimensionnels et les opérations qui s’y rattachent.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Le principal enseignement que nous apporte la structure du test de QI est le fait que, d’un point de vue statistique, il est utile de séparer les compétences verbales, mathématiques et visuo-spatiales, car elles ne sont pas identiques et l’on ne peut pas remplacer de manière satisfaisante une compétence par une autre sans perdre de précieuses informations sur les compétences du sujet testé. Cela ne veut pas dire que ces compétences sont indépendantes les unes des autres ni qu’elles ne sont pas corrélées. C’est le contraire qui est vrai, car une personne qui montre un talent supérieur à la moyenne dans un domaine a une plus grande probabilité de ne pas être à la traîne dans les autres. Mais des différences, ou plutôt des rapports de répartition du talent entre ces trois grands domaines cognitifs, existent entre les individus. Et c’est pourquoi on peut dire que la manifestation des potentiels humains dépend des conditions sociotechniques de la société donnée. Plus l’économie et la culture sont influencées par un style de pensée dominant, plus se manifeste, pour ce style de pensée, l’inégalité de la distribution des dons entre les hommes. À supposer que le talent pour la pensée visuelle soit réparti dans la société au moins comme, par exemple, les scores au test de QI, c’est-à-dire selon une distribution normale (selon la courbe de Gauss), il est possible qu’après l’ère des hommes de lettres, des mathématiciens et des programmeurs vienne, à l’époque de la réalité virtuelle, la suprématie des artistes, des architectes et de tous ceux qui pensent visuellement.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sur la base des deux révolutions technologiques précédentes, je me permets une prédiction pour la pensée visuelle et la réalité virtuelle. Si la réalité virtuelle devient une partie ordinaire de la vie quotidienne des gens, la familiarité avec la VR sera une motivation économique suffisante pour que l’on crée pour la VR du HW et du SW toujours plus détaillés et plus réalistes. La dépendance sociale à la VR augmentera, et avec elle le prestige des spécialistes qui jouissent de talents leur permettant de créer non seulement des applications spécialisées pour la VR, mais des mondes complexes, dans lesquels les gens « sous-traiteront » de plus en plus leur vie privée et sociale. D’un usage purement utilitaire et éducatif de la VR naîtra peu à peu un style de vie. Les valeurs esthétiques et expérientielles passeront au premier plan.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La réalité virtuelle diffère de la réalité réelle par bien de ses attributs, mais l’un d’eux se détache : la réalité virtuelle est le seul endroit au monde, mis à part peut-être le centre des trous noirs, où les lois de la physique peuvent valoir, mais pas nécessairement. Celui qui crée une réalité virtuelle immersive et hyperréaliste n’est limité, dans la décision de ce que sera ce monde virtuel, que par sa propre imagination (visuelle).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mais si la VR devient impossible à distinguer du monde réel, cela signifie-t-il que cesseront d’exister les questions morales, éthiques, en somme philosophiques, qui font partie intégrante de nos vies humaines ? La réalité virtuelle peut servir de grande expérience de pensée, où les questions philosophiques non résolues seront mises à l’épreuve, et il est possible que d’autres lois physiques, d’autres formes de ce que signifie être humain, jettent sur les vieux problèmes une lumière nouvelle, génératrice de problèmes et de questions nouveaux. Il me semble alors que nous ne nous passerons pas de la philosophie. Mais sera-ce l’homme qui travaillera sur ces nouvelles questions philosophiques, ou bien une nouvelle technologie remplaçant la réalité virtuelle, notre dernière invention, qui culminera dans une quatrième révolution technologique changeant le style de pensée dominant de l’époque ? Une époque où l’expression « style de pensée humain » pourrait bien n’être plus qu’un archaïsme, voire carrément un oxymore.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"zaver\" id=\"zaver\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2 id=\"h.dmh1ppmwv0f0\">Conclusion\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Cet essai cartographie un champ d’idées qui traitent, directement ou indirectement, des révolutions technologiques non seulement comme de jalons sociaux et technologiques, mais aussi comme des révolutions d’un certain type de pensée. Cette pensée, une fois la technologie suffisamment implantée dans la société au sens large, commence, par la fonction de rétroaction, à être privilégiée, ce qui avantage les gens qui ont la capacité cognitive et le talent de satisfaire cette demande. Comme exemples de technologies dont l’influence a été examinée dans l’essai, j’ai choisi l’imprimerie, les technologies numériques de l’information et la réalité virtuelle, qui ont chronologiquement privilégié d’abord la pensée verbale, puis la pensée mathématico-formelle et enfin la pensée visuelle. À supposer que la distribution du talent pour la pensée visuelle suive la courbe de Gauss, nous pouvons nous attendre à ce que, à l’exemple des hommes de lettres, des mathématiciens et des programmeurs, naisse une nouvelle élite cognitive qui utilise la pensée visuelle pour son travail. La demande de ce talent sera stimulée par l’influence croissante de la réalité virtuelle, que je considère comme un médium fortement visuo-spatial.\u003C\u002Fp>\n\u003Chr style=\"page-break-before:always;display:none\">\n\u003Ca name=\"zdroje\" id=\"zdroje\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2 id=\"h.5b8penyz8wgn\">Sources\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">FLUSSER, Vilém, 2013. Alfanumerická společnost. BOSÁK, Petr et Robert JANSA. \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"text-decoration:italic;font-size:12pt\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-size:12pt;font-weight:400;color:#1a1a1a;text-decoration:normal\">. Prague : Tranzit.cz, p. 73-81. ISBN 9788087259221.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-size:12pt\">MCLUHAN, Marshall, 1980. \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-size:12pt;text-decoration:italic\">The Gutenberg galaxy: the making of tyopographic man\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400;color:#1a1a1a;text-decoration:normal;font-size:12pt\">. [1st American ed.]. Toronto: University of Toronto Press. ISBN 9780802060419.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905684911]