[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-fr-diplome-et-pourtant-idiot-commentaire-sur-la-pensee-mathematique-et-l-election-presidentielle-americaine":3,"translation-fr-diplome-et-pourtant-idiot-commentaire-sur-la-pensee-mathematique-et-l-election-presidentielle-americaine":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},576,"15. 11. 2016","2016-11-15T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fvysokoskolak-presto-idiot-komentar-k-matematickemu-mysleni-a-prezidentskym-volbam-v-usa","2025-07-05T13:58:27","2025-07-05T11:58:27","vysokoskolak-presto-idiot-komentar-k-matematickemu-mysleni-a-prezidentskym-volbam-v-usa","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fvysokoskolak-presto-idiot-komentar-k-matematickemu-mysleni-a-prezidentskym-volbam-v-usa\u002F",{"rendered":17},"Vysokoškolák, přesto idiot: komentář k matematickému myšlení a prezidentským volbám v USA",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Poslední týdny před americkými prezidentskými volbami jsem asi jako většina veřejnosti \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">věřil \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">průzkumům a statistických modelům, které předpovídaly, že Hillary Clintonová vyhraje. Víra bylo jediné, co mi zbývalo, z jednoho prostého důvodu: jsem matematicko-statistický ignorant, a to i přesto, že se chystám dokončit magisterský kurz na nejstarší české univerzitě, a tak by se mohlo očekávat, že jako člen akademické obce a pomyslné intelektuální třídy budu pro budoucí život řádně vybaven i těmito znalostmi. Bohužel tomu tak není. A neviním z toho nikoho jiného než sebe. O svém nedostatečném matematickém vzdělání jsem přemýšlel již několikrát a mnohem dříve, ale jsou to právě prezidentské volby v USA, respektive jejich výsledek, které mě nutí se zamyslet nad tím, co v dnešní době znamená být intelektuálem a pseudointelektuálem, vzdělancem a nevzdělancem\u003C\u002Fspan>\u003Cb>.\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Současný obor, který studuji, mi kromě jiného ukázal relevantní literaturu, ze které je pod rouškou velkých slov a dlouhých vět zjevné, jak technologie a technické myšlení dominuje současným světem. Přestože během každodenních činností si toho příliš nevšimneme, většina práce, vývoje a výzkumů, které mají největší prakticky dopad na společnost, jsou ve svém jádru výsledkem technického myšlení, či konkrétněji výsledkem založeným na teorii, jejíž nejpřesnější vyjádření má matematickou podobu. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">A to platí i pro současné humanitní vědy, které se neochotně připravují již delší dobu na to, že verbální schopnosti nebudou budoucím akademikům stačit: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">špatný výzkum v humanitních vědách nahrazuje dobrá statistická analýza, kdežto dobrý humanitní výzkum se bez algoritmizované analýzy jen tak neobejde\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Může se zdát, že například pro studium literatury není potřeba mít technicko-matematické vzdělání, ba naopak, lidé často studují literaturu právě proto, že toto vzdělání nemají a nechtějí mít. Tahle domněnka platí. Zisk titulu v tomto oboru nevyžaduje, aby student byl vybaven znalostmi programování, ale pokud se člověk chce vydat na profesionální kariéru literárního vědce, pak situace není tak samozřejmá. Naopak, v posledních letech se ukazuje, že využití sofistikovaných datových analýz přináší skutečně nové vědecké poznatky. Například nedávno jsme se mohli dočíst, že počítačová analýza stylu Shakespearových divadelních her připsala spoluautorství hry Jindřich VI odvěkému konkurentovi barda ze Stradfordu, Christopheru Marlowe, který byl již dlouhou dobu považován za jednoho z kandidátů v alternativních teorií autorství Shakespearova díla. Počítačová analýza sice vyvrátila, že by Marlowe byl samotný Shakespeare (či naopak, pokud chcete), ale uznané spoluautorství jednoho z nejzásadnějších děl tradičního Západního kánonu není bezvýznamné. A to jak pro Marlowa, tak i pro budoucí vztah humanitních věd a počítačových metod, kterému se v akademických kruzích říká, poněkud vágně, Digital Humanities. Tento vztah ale potvrzuje již řečené: výkon počítačů a chytrý software mění i doplňuje zavedené metody (nejen) v humanitních vědách, zároveň stále platí, že nové algoritmizované metody jsou úspěšné tehdy, když jsou doprovázeny kvalitním, co nejvíce objektivním a precizním klasickým výzkumem. Jedno bez druhého nejde. Aspoň do té doby než umělá inteligence bude vykazovat kreativní výsledky, jež budou srovnatelné s těmi lidskými. Zdali se tomu tak někdy stane, není jisté. Zatím počítače vědcům slouží jen jako kognitivní protéza, lidský prvek je stále v mnoha případech nepostradatelný.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Protože se na svět více (v sociálních a humanitních vědách) či méně (ve vědách tvrdých) díváme z pozice lidského pozorovatele, musíme počítat s tím, že sociální svět se nám bude vždy ukazovat prostřednictvím našich lidských chyb, kognitivních zkreslení, ideologií, předsudků a nedostatku znalostí. Často hovoříme o tom, že nevzdělaný člověk je více náchylný k názorům, které jsou založené na emocích, a vůbec ke sklonům k iracionálnímu uvažování. Jenže problém je i na druhé straně. Čím více je člověk vzdělaný, tím více jsou jeho život i kariéra zainvestované v konkrétní, nutno říci úzké části názorů na svět. Kde “nevzdělanec” pouze spekuluje se svými kupány u večerního piva a ráno jde do práce, která nemá s politikou nic společného, tam “vzdělanec” brání hodnoty, kterým věnuje celý svůj profesionální, často i soukromý život, protože musí. Jak by mohl podlamovat hodnoty, které mu zajišťují přísun financí a společenské prestiže, nehledě na to, že většina jeho sociálních kontaktů se skládá z lidí jako je on sám? Z toho pro mě vyplývá, že vzdělanec může paradoxně být mnohem náchylnější ke zkratkovitému a emocionálnímu uvažování, protože narozdíl od toho nevzdělance, který se maximálně ztrapní mezi přáteli u piva, tak vzdělanci se v případě, kdy vyjde najevo, že se celou dobu mýlil, bortí život. Mýlit se pro něj znamená existenciální ohrožení. Proto zastánci stalinismu, maoismu, behaviorismu a jiných veskrze nevědeckých teorií bránili tyto myšlenky do posledních minut, a to i potom, co bylo zřejmé, jaká zvěrstva na lidech a myslích napáchaly.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Takže jsou tu intelektuálové, u kterých lze zvláště očekávat dogmatické lpění na jejich názorech. Bohužel pro nás, studenty oficiální a věčné, jsou to právě oni, ke kterým až s příliš velkou důvěrou vzhlížíme jako k totemům pravého a nezkresleného poznání. Ale nemusí tomu tak být, pokud jsme schopni sami posoudit, jestli jejich myšlenky stojí za to, abychom jim věnovali čas. K tomu ale student potřebuje mít nějaké již existující znalosti, na základě kterých nové znalosti hodnotí. Znalosti obecně získáváme prostřednictvím vlastních zážitků, intuice, spirituálního prozření a v neposlední řadě, ano, hádáte správně, opět od již zmíněných intelektuálů. A třebaže se najdou tací, kteří dokáží v temném koutě svého pokoje, bez přísunu cizích myšlenek, odvodit matematické rovnice, pochopit Marxismus, napsat Shakespearovy sonety, nebo sestavit malý jaderný reaktor, většina z nás si vezme do ruky knihu a bude řádek po řádku vstřebávat předžvýkané myšlenky někoho jiného, jen aby je pak mohla reprodukovat za své, ať už s citací pod poznámkovou čarou, nebo bez ní. Zdá se, že pokud se chceme vyhnout nekritickému přijmání myšlenek jednoho intelektuála, musíme přijmou myšlenky intelektuála druhého! Je to začarovaný kruh, jemuž se jen tak nevyhneme. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Co můžeme udělat, je smířit se s tím, že většina znalostí, které známe, jsou prostě špatně, či přinejmenším, jak říkával můj vyučující na informatiku, nepravdami. Nová pravda se rodí na okrajích hlavního proudu současného poznání, nikdy v jejím středu, který převážně slouží jako kustod statusu quo, tedy obecně přijímaných pravd ve společnosti, ke kterým se intelekuálové obracejí jako ke “konsensu”, a lidé, kteří nemají ani páru o tom, co tyto dočasné pravdy vlastně znamenají (tzn. novináři, spisovatelé, političní komentátoři = verbální lidé bez matematicko-statistického vzdělání), jako k tomu, “co říkají odborníci”. Ale nezoufejme, stejným procesem dohmatávání pravdy prošlo mnoho lidí před námi, a přece dosáhli určitého nového poznání.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pravdy a objektivity v nejbližší době nedosáhneme — naše mozky k tomu rozhodně nebyly určeny a je trochu náhodou a zázrakem, že ta želatinová hmota, která dříve sloužila k lovení mamutů a sbírání lesních plodů, nyní dokáže spočítat, kdy byl počátek vesmíru — ale můžeme se k nim přiblížit pomalou a pečlivou činností střádání informací, třídění a porovnávání faktů, ke kterým postupně přidáváme vlastní myšlenky. Většinu času se budeme pohybovat ve stínech, ale občas na periferii našeho myšlení zachytíme světlo informací majících nějaký vztah k pravdě. Stejně jako v humanitních vědách, tato činnost bylo do nedávna relativně uspěšným postupem toho, co označujeme obecně za vzdělávání. Stejně jako v humanitních vědách, mnoho užitečných informací bylo možné vstřebat pouze verbální cestou. A ze stejného důvodu jako v humanitních vědách je tato cesta dnes nedostačující.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Po vyhlášení výsledků voleb a ohlášení jejich vítěze jsem se cítil podveden. Nikoli vítězným či poraženým kandidátem, ale sebou samým. Pod tlakem expertních posudků a interpretací výzkumů jsem se nechal přesvědčit, že kandidátka na prezidentský post, Hillary Clintonová, má více než 80% šanci v těchto volbách zvítězit. K mé obhajobě jsem nebyl jediný, kdo podlehl tomuto “konsensu” a zároveň jsem byl jeden z mnoha lidí, kteří neměli potřebné znalosti k tomu, aby si aspoň ověřili metody, kterými tento konsensus vlastně vznikl. Cítil jsem se \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">funkčně negramotným\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tahle myšlenka není až tak přetažená za vlasy. Text, jakožto médium myšlení, slouží více a více pouze k popularizaci, skutečné jádro vědění je zakódováno v matematické formě. To ostatně psal Vilém Flusser ve své eseji \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Alfanumerická společnost\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, ve které popisuje, jak text a tradiční verbální gramotnost, dříve výhradou vzdělanců a knežstva, se díky demokratizaci vzdělání rozšířila; nyní ale alfanumerická společnost je řízena novým knežstvem, jež ovládá jazyk matematiky (a troufnu si dodat obecný jazyk algoritmizovaného myšlení a programování). Neznamená to, že intelektuálové včerejška jako je např. americký novinář Malcom Gladwell hned vymizí. Funkce popularizátorů vědeckých poznatků bude pro laickou veřejnost nabývat na důležitosti, protože více a více veřejnosti bude (pokud se současný trend nezmění) funkčně či zcela matematicky negramotná. Pro nové intelektuály, strážce vědění, pro matematicky smýšlející osoby bude Gladwell možná zbytečný, nebo dokonce kontraproduktivní, protože bude ve společnosti rozsévat spoustu nepravd a lží.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Znamená to, že každý, kdo se chce dnes považovat za vzdělaného člověka, musí nutně studovat matematiku? Je zcela očividné, že v praxi tomu tak být nemusí a není. Jestliže ale cílem intelektuála je pravda (jakkoli naivně tohle slovo v postmoderní společnosti zní), matematicko-statistické myšlení rozhodně je vhodným nástrojem, jak se k pravdě přiblížit. To ostatně chápe i epicentrum veškerého intelektuálství, tedy univerzity, když začaly přijímat matematiku do tradičně verbálních disciplín. Již jsem zmínil Digital Humanities, což je nejnovější příspěvěk zapojení matematiky do humanitních věd, podobné revoluce bylo možné zaznamenat v matematizaci ekonomie, sociologie a nedávno i historie a teologie, když akademik a historik Richard Carrier použil bayesovskou statistiku pro přehodnocení faktů ve studiích raného křesťanství a existence Ježíše Krista. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Matematizace myšlení ale není bez nebezpečných zákoutí. Snad až na matematiku samotnou, kde lze v rámci nějakého axiomatického systému jednoznačně prokázat, že daná exprese je pravdivá; nebo ve fyzice, kde teoretické poznatky s potřebnou technikou je možno ověřit experimentem, je všude jinde potřeba do rovnic přidat nějaké své hypotézy, a tím také veškerou tu lidskou bagáž v podobě ideologií a kognitivních zkreslení. Dostáváme se tak do opačného extrému: matematika “bez hodin sociologie, historie, kulturní antropologie, etnologie či filosofie” může sloužit nejen k ideologické propagandě, ale také k destruktivním politicko-ekonomickým agendám. V listopadových Literárních novinách uvádí Michal Rubáš ve svém sloupku\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> O ne-užitečnosti matematiky\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> jeden z mnoha příkladů: V německé ekonomice se vypočítá, že “v následujících letech [bude] zapotřebí nahradit úbytek vymírající domácí pracovní síly pracovníky z ciziny a mezi obě proměnné napíší ‘rovná se’. […] Kdyby manažeři průmyslu vystudovali něco jiného než ekonomiku nebo matematiku, dozvěděli by se, že i když jsou mnohé objekty označitelné stejnými či podobnými znaky, nezískají tím vlastnosti znaků ani se sobě navzájem nezačnou více podobat”. (Literární noviny, 11\u002F2016, s. 2) Ano i královnu věd, matematiku, je možné naroubovat na ideologii, zvláště když abstrahování veškerých skutečných vlastností objektů rovnic tak náramně zjednodušuje výpočty, kde rodilého a vzdělaného Němce je možné vyměnit za člověka bez zanlosti tamního jazyka, kultury, společnosti, člověk bez zázemí a životní jistoty.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Co z toho všeho vyplývá? Verbální tlachání, bez logického uvažování a potřebných schopností získat a strojově interpretovat Velká data; tlachání, které se ve své argumentaci zaměřuje na emoce čtenáře, je stejně toxické jako puritánské matematické modely technických fachidiotů. Jeden má diplom z rétoriky a anglické literatury, druhý z algebraické topologie. Tyto protipóly se v amerických prezidentských volbách potkaly, a to za účelem jednomyslně dosadit do prezidentského křesla první ženu, demokratku, matku všech sociálních vojáků a hodnou babičku zlých vlků z Wall Street.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Funkčně negramotní ve statistice a matematice se jen mohli dívat na pěknou infografiku, která se tváří podobně svůdně jako dlouhá esej v New York Times plná citací literárních děl. Oba výstupy, redukující komplexní data o mnoha proměnných na stravitelný výstup pro matematicky negramotnou humanistickou většinu, fungují jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">meme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, který se (zne)užívá ve společnosti pro argumentaci, zastrašování politických oponentů a dezinformaci. Matematicky negramotná humanistická většina se nechala strhnout pro ně nicneříkajícími čísly. Novináři, političní “punditi”, komentátoři rozšiřovali a recyklovali tento meme, který pro ně byl černou skříňkou, epistemologickým fast foodem, protože jejich vzdělání (a často i inteligence) nic numerického nestráví. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Citím, že jsem byl jedním z nich. Ne proto, že bych vědomě šířil jejich ideologii, ale proto, že jsem nemohl přijít s matematicko-statistickými protiargumenty, které by vyjádřily můj nesouhlas s tím, jak mainstreamová média interpretují (americký) svět. Bez hlubšího porozumění, odkud se data berou a jak se s nimi zachází, se smrskla má role, pro některé jako role intelektuála, na elegantní citování výzkumů, které mě vedly k určitému přesvědčení. Vše špatně. Narazil jsem jako většina. Když padla veškeré iluze toho, že je možné outsourcovat své rozhodování na nekompetentní mediální ikony, co dál?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">V první řadě je třeba zůstat při zemi a ze začátku říct, že je nereálné, aby každý \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">skutečný intelektuál informační doby\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> dennodenně stahoval nová data, která bude přes noc na svém počítači analyzovat, jen aby se vše příští den vše změnilo a mohl začít od začátku. Sofistikovanější algoritmy, přístupné veřejnosti, mohou určitě leccos zjednodušit, ale vedle takového řešení je můj návrh mnohem prozaičtější: skutečný intelektuál informační doby by měl být schopen vzít surovou kolekci dat a aplikovat na ni analýzu dle matematických metod, ale i hypotéz, jež \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sám\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> volí a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sám\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> dokáže své hypotézy aplikovat na statistický model. Jestli bude výsledná analýza mít něco společného s realitou, to už bude záležet na tom, jaké hypotézy člověk podle svého chápání světa preferuje. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Navrhuji tak, aby všichni, kdo se považují za intelektuály, analytiky, a jiné veřejné funkce mluvící k lidu, šli s kůží na trh: ukažte nám svá data, ze kterých vycházíte; popište nám metodologii a hypotézy, kterými data interpretujete; nakonec všechny tyto údaje přiložte ke svému článku nebo je zveřejněte na svém veřejném profilu typu GitHub. Argumentujte (s) daty. Slovo totiž není ideální nástroj na pojmutí dynamických komplexních systémů. Dost bylo verbální rétoriky alá New York Times. Každý vysokoškolák musí být schopný si data a popis metodologie stáhnout a prohnat vlastními programy. Je-li vysoká škola přípravou na život, numerická kompetence a obratnost s daty jsou novodobou latinou, je to lingua franca vzdělanců. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jestliže někdo touží po klidu a štěstí, ať má víru v druhé, přestože hrozí, že bude papouškovat předžvýkanou stravu. Takový člověk, třeba i vysokoškolák, bude levnou reklamou a užitečným idiotem všech ideologů. Chce-li ale být učedníkem pravdy, pak ať zkoumá v univerzu dat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>(Chyby, překlepy a dotazy pište na hello(at)jakubferenc.cz)\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Poslední týdny před americkými prezidentskými volbami jsem asi jako většina veřejnosti věřil průzkumům a statistických modelům, které předpovídaly, že Hillary Clintonová vyhraje. Víra bylo jediné, co mi zbývalo, z jednoho prostého důvodu: jsem matematicko-statistický ignorant, a to i přesto, že se chystám dokončit magisterský kurz na nejstarší české univerzitě, a tak by se mohlo očekávat, […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-576","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F576",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=576",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F576\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},873,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F576\u002Frevisions\u002F873",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=576",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=576",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=576",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"A Graduate, Yet an Idiot: A Commentary on Mathematical Thinking and the US Presidential Election","a-graduate-yet-an-idiot-a-commentary-on-mathematical-thinking-and-the-us-presidential-election","After the 2016 US election, a commentary on why verbal education is no longer enough and why the intellectual of the information age has to think in mathematics and data.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Universitario y, aun así, idiota: comentario sobre el pensamiento matemático y las elecciones presidenciales de EE. UU.","universitario-y-aun-asi-idiota-comentario-sobre-el-pensamiento-matematico-y-las-elecciones-presidenciales-de-ee-uu","Tras las elecciones de EE. UU. de 2016, un comentario sobre por qué la formación verbal ya no basta y por qué el intelectual de la era de la información debe pensar con matemáticas y datos.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Diplômé et pourtant idiot : commentaire sur la pensée mathématique et l’élection présidentielle américaine","diplome-et-pourtant-idiot-commentaire-sur-la-pensee-mathematique-et-l-election-presidentielle-americaine","Après l’élection américaine de 2016, pourquoi la formation verbale ne suffit plus et pourquoi l’intellectuel de l’ère de l’information doit penser avec les mathématiques et les données.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pendant les dernières semaines précédant l’élection présidentielle américaine, j’ai, comme sans doute la majorité du public, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">cru \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">les sondages et les modèles statistiques qui prédisaient la victoire de Hillary Clinton. La foi était la seule chose qui me restait, pour une raison toute simple : je suis un ignorant en mathématiques et en statistique, et ce bien que je m’apprête à terminer un master dans la plus ancienne université tchèque, si bien que l’on pourrait s’attendre à ce qu’en tant que membre de la communauté universitaire et d’une classe intellectuelle imaginaire, je sois dûment équipé de ces connaissances aussi pour ma vie future. Malheureusement, il n’en est rien. Et je n’en accuse personne d’autre que moi-même. J’ai réfléchi à mon éducation mathématique insuffisante à plusieurs reprises et bien plus tôt, mais c’est précisément l’élection présidentielle aux États-Unis, ou plutôt son résultat, qui me pousse à réfléchir à ce que signifie aujourd’hui être un intellectuel et un pseudo-intellectuel, un homme instruit et un homme sans instruction\u003C\u002Fspan>\u003Cb>.\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La discipline que j’étudie actuellement m’a entre autres fait découvrir une littérature pertinente dont il ressort, sous le voile des grands mots et des longues phrases, à quel point la technologie et la pensée technique dominent le monde contemporain. Bien que nous ne le remarquions guère dans nos activités quotidiennes, la plupart des travaux, des développements et des recherches qui ont le plus grand impact pratique sur la société sont, en leur cœur, le fruit de la pensée technique, ou plus concrètement le fruit d’une théorie dont l’expression la plus précise prend une forme mathématique. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Et cela vaut aussi pour les sciences humaines d’aujourd’hui, qui se préparent à contrecœur, depuis un certain temps déjà, à ce que les capacités verbales ne suffisent plus aux futurs universitaires : \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">une bonne analyse statistique remplace une mauvaise recherche en sciences humaines, tandis qu’une bonne recherche en sciences humaines ne se passe pas facilement d’une analyse algorithmisée\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Il peut sembler que, par exemple, l’étude de la littérature n’exige pas de formation technico-mathématique ; bien au contraire, les gens étudient souvent la littérature précisément parce qu’ils n’ont pas cette formation et ne veulent pas l’avoir. Cette supposition est fondée. L’obtention d’un diplôme dans cette discipline n’exige pas que l’étudiant soit doté de connaissances en programmation, mais si l’on veut embrasser une carrière professionnelle de chercheur en littérature, la situation n’est plus aussi évidente. Au contraire, ces dernières années montrent que le recours à des analyses de données sophistiquées apporte des connaissances scientifiques réellement nouvelles. Nous avons par exemple pu lire récemment qu’une analyse informatique du style des pièces de Shakespeare a attribué la coécriture de la pièce Henri VI à l’éternel rival du barde de Stratford, Christopher Marlowe, considéré depuis longtemps comme l’un des candidats des théories alternatives sur la paternité de l’œuvre de Shakespeare. L’analyse informatique a certes réfuté l’idée que Marlowe aurait été Shakespeare lui-même (ou l’inverse, si vous voulez), mais la coécriture reconnue de l’une des œuvres les plus fondamentales du canon occidental traditionnel n’est pas insignifiante. Et ce aussi bien pour Marlowe que pour la relation future entre les sciences humaines et les méthodes informatiques, qu’on appelle dans les milieux universitaires, de manière un peu vague, Digital Humanities. Cette relation confirme cependant ce qui a déjà été dit : la puissance des ordinateurs et les logiciels intelligents changent et complètent les méthodes établies (pas seulement) dans les sciences humaines, et en même temps il reste vrai que les nouvelles méthodes algorithmisées ne réussissent que lorsqu’elles sont accompagnées d’une recherche classique de qualité, aussi objective et précise que possible. L’un ne va pas sans l’autre. Du moins jusqu’à ce que l’intelligence artificielle produise des résultats créatifs comparables à ceux des humains. Que cela arrive un jour, rien n’est moins sûr. Pour l’instant, les ordinateurs ne servent aux chercheurs que de prothèse cognitive ; l’élément humain reste, dans bien des cas, indispensable.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Parce que nous regardons le monde plus (dans les sciences sociales et humaines) ou moins (dans les sciences dures) depuis la position d’un observateur humain, nous devons compter avec le fait que le monde social se montrera toujours à nous à travers nos erreurs humaines, nos biais cognitifs, nos idéologies, nos préjugés et notre manque de connaissances. Nous disons souvent qu’une personne sans instruction est plus encline aux opinions fondées sur les émotions et, de manière générale, au raisonnement irrationnel. Seulement, le problème existe aussi de l’autre côté. Plus une personne est instruite, plus sa vie et sa carrière sont investies dans une partie concrète, et il faut le dire étroite, des opinions sur le monde. Là où l’« homme sans instruction » se contente de spéculer avec ses copains autour d’une bière le soir et va le matin à un travail qui n’a rien à voir avec la politique, l’« homme instruit » défend des valeurs auxquelles il consacre toute sa vie professionnelle, souvent aussi sa vie privée, parce qu’il le doit. Comment pourrait-il saper les valeurs qui lui assurent un apport financier et un prestige social, sans compter que la plupart de ses contacts sociaux se composent de gens comme lui ? J’en conclus que l’homme instruit peut paradoxalement être bien plus enclin au raisonnement hâtif et émotionnel, car, à la différence de l’homme sans instruction, qui au pire se ridiculise entre amis autour d’une bière, l’homme instruit voit sa vie s’effondrer s’il apparaît qu’il s’est trompé tout du long. Se tromper signifie pour lui une menace existentielle. C’est pourquoi les partisans du stalinisme, du maoïsme, du behaviorisme et d’autres théories foncièrement non scientifiques ont défendu ces idées jusqu’aux dernières minutes, et ce même après qu’il fut devenu évident quelles atrocités elles avaient commises sur les hommes et sur les esprits.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Il y a donc les intellectuels, chez qui l’on peut tout particulièrement s’attendre à un attachement dogmatique à leurs opinions. Malheureusement pour nous, étudiants officiels et éternels, ce sont précisément eux que nous regardons avec une confiance par trop grande comme des totems de la connaissance vraie et non déformée. Mais il n’en va pas nécessairement ainsi, si nous sommes capables de juger par nous-mêmes si leurs idées valent la peine que nous leur consacrions du temps. Pour cela, l’étudiant a cependant besoin de connaissances déjà existantes, sur la base desquelles il évalue les nouvelles. Nous acquérons en général des connaissances par nos propres expériences, par l’intuition, par l’illumination spirituelle et enfin, oui, vous l’avez deviné, à nouveau par les intellectuels déjà évoqués. Et bien qu’il s’en trouve qui sont capables, dans le coin obscur de leur chambre, sans apport de pensées étrangères, de dériver des équations mathématiques, de comprendre le marxisme, d’écrire les sonnets de Shakespeare ou d’assembler un petit réacteur nucléaire, la plupart d’entre nous prendront un livre en main et absorberont ligne après ligne les pensées prémâchées de quelqu’un d’autre, uniquement pour pouvoir ensuite les reproduire comme les leurs, avec ou sans citation en note de bas de page. Il semble que, si nous voulons éviter d’accepter sans esprit critique les idées d’un intellectuel, nous devions accepter les idées d’un autre intellectuel ! C’est un cercle vicieux auquel nous n’échapperons pas si facilement. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ce que nous pouvons faire, c’est nous résigner au fait que la plupart des connaissances que nous connaissons sont tout simplement fausses, ou du moins, comme le disait mon professeur d’informatique, des non-vérités. La vérité nouvelle naît aux marges du courant dominant de la connaissance actuelle, jamais en son centre, qui sert surtout de gardien du statu quo, c’est-à-dire des vérités généralement admises dans la société, auxquelles les intellectuels se réfèrent comme au « consensus », et les gens qui n’ont pas la moindre idée de ce que signifient en réalité ces vérités provisoires (c’est-à-dire les journalistes, les écrivains, les commentateurs politiques = des gens verbaux sans formation mathématico-statistique) comme à ce que « disent les experts ». Mais ne désespérons pas : bien des gens avant nous sont passés par le même processus de tâtonnement vers la vérité, et pourtant ils sont parvenus à une certaine connaissance nouvelle.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La vérité et l’objectivité, nous ne les atteindrons pas de sitôt — nos cerveaux n’y étaient certainement pas destinés, et c’est un peu par hasard et par miracle que cette masse gélatineuse, qui servait autrefois à chasser le mammouth et à cueillir des baies, sait aujourd’hui calculer quand a eu lieu le commencement de l’univers —, mais nous pouvons nous en approcher par une activité lente et minutieuse consistant à amasser des informations, à trier et comparer des faits, auxquels nous ajoutons progressivement nos propres idées. La plupart du temps, nous nous mouvrons dans l’ombre, mais parfois, à la périphérie de notre pensée, nous saisirons la lumière d’informations ayant quelque rapport avec la vérité. Comme dans les sciences humaines, cette activité a été jusqu’à récemment une démarche relativement fructueuse de ce que nous appelons généralement l’éducation. Comme dans les sciences humaines, beaucoup d’informations utiles ne pouvaient être absorbées que par la voie verbale. Et pour la même raison que dans les sciences humaines, cette voie est aujourd’hui insuffisante.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Après la proclamation des résultats de l’élection et l’annonce de son vainqueur, je me suis senti trompé. Non pas par le candidat vainqueur ou par la candidate vaincue, mais par moi-même. Sous la pression des avis d’experts et des interprétations des sondages, je me suis laissé convaincre que la candidate à la présidence, Hillary Clinton, avait plus de 80 % de chances de remporter cette élection. Pour ma défense, je n’étais pas le seul à avoir succombé à ce « consensus », et j’étais en même temps l’une des nombreuses personnes qui n’avaient pas les connaissances nécessaires pour vérifier au moins les méthodes par lesquelles ce consensus était en réalité né. Je me suis senti \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">fonctionnellement illettré\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Cette idée n’est pas si tirée par les cheveux. Le texte, en tant que médium de la pensée, sert de plus en plus à la seule vulgarisation ; le véritable noyau du savoir est encodé sous forme mathématique. C’est d’ailleurs ce qu’écrivait Vilém Flusser dans son essai \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La société alphanumérique\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, où il décrit comment le texte et l’alphabétisation verbale traditionnelle, autrefois privilège des lettrés et du clergé, se sont répandus grâce à la démocratisation de l’éducation ; mais désormais la société alphanumérique est dirigée par un nouveau clergé, qui maîtrise le langage des mathématiques (et j’oserai ajouter le langage général de la pensée algorithmisée et de la programmation). Cela ne signifie pas que les intellectuels d’hier, comme par exemple le journaliste américain Malcolm Gladwell, vont disparaître du jour au lendemain. La fonction des vulgarisateurs des connaissances scientifiques gagnera en importance pour le grand public, car une part de plus en plus grande du public sera (si la tendance actuelle ne change pas) fonctionnellement ou totalement illettrée en mathématiques. Pour les nouveaux intellectuels, gardiens du savoir, pour les personnes à l’esprit mathématique, Gladwell sera peut-être inutile, voire contre-productif, car il sèmera dans la société quantité de contre-vérités et de mensonges.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Cela signifie-t-il que quiconque veut aujourd’hui se considérer comme une personne instruite doit nécessairement étudier les mathématiques ? Il est tout à fait évident qu’en pratique cela n’a pas à être le cas, et ne l’est pas. Si toutefois le but de l’intellectuel est la vérité (aussi naïf que sonne ce mot dans une société postmoderne), la pensée mathématico-statistique est assurément un outil approprié pour s’approcher de la vérité. C’est d’ailleurs ce que comprend aussi l’épicentre de toute vie intellectuelle, à savoir les universités, depuis qu’elles ont commencé à accueillir les mathématiques dans des disciplines traditionnellement verbales. J’ai déjà mentionné les Digital Humanities, qui sont la contribution la plus récente à l’intégration des mathématiques dans les sciences humaines ; des révolutions semblables ont pu être observées dans la mathématisation de l’économie, de la sociologie et récemment aussi de l’histoire et de la théologie, lorsque l’universitaire et historien Richard Carrier a utilisé la statistique bayésienne pour réévaluer les faits dans les études sur le christianisme primitif et sur l’existence de Jésus-Christ. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La mathématisation de la pensée n’est cependant pas sans recoins dangereux. Sauf peut-être dans les mathématiques elles-mêmes, où l’on peut démontrer sans ambiguïté, dans le cadre d’un système axiomatique, qu’une expression donnée est vraie ; ou en physique, où les connaissances théoriques peuvent, avec la technique nécessaire, être vérifiées par l’expérience, il faut partout ailleurs ajouter aux équations certaines de ses hypothèses, et avec elles tout ce bagage humain que constituent les idéologies et les biais cognitifs. Nous voici ainsi à l’extrême opposé : les mathématiques « sans heures de sociologie, d’histoire, d’anthropologie culturelle, d’ethnologie ou de philosophie » peuvent servir non seulement à la propagande idéologique, mais aussi à des agendas politico-économiques destructeurs. Dans les Literární noviny de novembre, Michal Rubáš donne dans sa chronique\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> O ne-užitečnosti matematiky\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> (De l’in-utilité des mathématiques) l’un des nombreux exemples : dans l’économie allemande, on calcule qu’« au cours des prochaines années, il [faudra] remplacer la diminution de la main-d’œuvre nationale en voie d’extinction par des travailleurs étrangers, et entre les deux variables on écrit “égale”. […] Si les dirigeants de l’industrie avaient étudié autre chose que l’économie ou les mathématiques, ils auraient appris que, même si de nombreux objets peuvent être désignés par des signes identiques ou semblables, ils n’acquièrent pas pour autant les propriétés des signes et ne commencent pas non plus à se ressembler davantage ». (Literární noviny, 11\u002F2016, p. 2) Oui, même la reine des sciences, les mathématiques, peut être greffée sur une idéologie, surtout lorsque l’abstraction de toutes les propriétés réelles des objets des équations simplifie si merveilleusement les calculs, où un Allemand natif et instruit peut être échangé contre une personne sans connaissance de la langue, de la culture et de la société du pays, une personne sans attaches ni sécurité dans la vie.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Que découle-t-il de tout cela ? Le bavardage verbal, sans raisonnement logique ni les capacités nécessaires pour obtenir et interpréter par la machine le Big Data ; un bavardage qui, dans son argumentation, vise les émotions du lecteur, est tout aussi toxique que les modèles mathématiques puritains des Fachidioten techniques. L’un a un diplôme de rhétorique et de littérature anglaise, l’autre de topologie algébrique. Ces deux pôles opposés se sont rencontrés lors de l’élection présidentielle américaine, et ce dans le but d’installer unanimement dans le fauteuil présidentiel la première femme, démocrate, mère de tous les soldats sociaux et gentille grand-mère des grands méchants loups de Wall Street.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Les illettrés fonctionnels en statistique et en mathématiques ne pouvaient que regarder une jolie infographie, qui a l’air aussi séduisante qu’un long essai du New York Times plein de citations d’œuvres littéraires. Ces deux productions, qui réduisent des données complexes à nombreuses variables à un résultat digeste pour une majorité humaniste illettrée en mathématiques, fonctionnent comme un \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">meme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> que l’on utilise (et dont on abuse) dans la société pour argumenter, intimider les adversaires politiques et désinformer. La majorité humaniste illettrée en mathématiques s’est laissé entraîner par des chiffres qui, pour elle, ne disaient rien. Les journalistes, les « pundits » politiques, les commentateurs ont diffusé et recyclé ce meme, qui était pour eux une boîte noire, un fast-food épistémologique, car leur formation (et souvent aussi leur intelligence) ne digère rien de numérique. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Je sens que j’étais l’un d’eux. Non pas parce que j’aurais sciemment propagé leur idéologie, mais parce que je ne pouvais pas avancer de contre-arguments mathématico-statistiques qui auraient exprimé mon désaccord avec la manière dont les médias mainstream interprètent le monde (américain). Faute d’une compréhension plus profonde de l’origine des données et de la manière dont on les traite, mon rôle, pour certains celui d’un intellectuel, s’est réduit à citer élégamment des études qui m’avaient conduit à une certaine conviction. Tout faux. Je me suis heurté au mur, comme la majorité. Quand toutes les illusions selon lesquelles on pourrait externaliser ses décisions vers des icônes médiatiques incompétentes sont tombées, que faire ensuite ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Avant tout, il faut garder les pieds sur terre et dire d’emblée qu’il est irréaliste que chaque \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">véritable intellectuel de l’ère de l’information\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> télécharge jour après jour de nouvelles données qu’il analysera pendant la nuit sur son ordinateur, uniquement pour que tout change le lendemain et qu’il puisse recommencer depuis le début. Des algorithmes plus sophistiqués, accessibles au public, peuvent certainement simplifier bien des choses, mais à côté d’une telle solution, ma proposition est bien plus prosaïque : le véritable intellectuel de l’ère de l’information devrait être capable de prendre une collection brute de données et de lui appliquer une analyse selon des méthodes mathématiques, mais aussi selon des hypothèses qu’il choisit \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">lui-même\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, et de savoir \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">lui-même\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> appliquer ses hypothèses à un modèle statistique. Que l’analyse qui en résulte ait quelque chose à voir avec la réalité, cela dépendra alors des hypothèses que l’on préfère selon sa compréhension du monde. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Je propose donc que tous ceux qui se considèrent comme des intellectuels, des analystes et autres fonctions publiques s’adressant au peuple payent de leur personne : montrez-nous les données dont vous partez ; décrivez-nous la méthodologie et les hypothèses par lesquelles vous interprétez les données ; enfin, joignez toutes ces informations à votre article ou publiez-les sur votre profil public, du type GitHub. Argumentez (avec) des données. Car le mot n’est pas un outil idéal pour saisir des systèmes complexes et dynamiques. Assez de rhétorique verbale à la New York Times. Chaque étudiant doit être capable de télécharger les données et la description de la méthodologie et de les faire passer par ses propres programmes. Si l’université est une préparation à la vie, la compétence numérique et l’aisance avec les données sont le latin des temps modernes : c’est la lingua franca des gens instruits. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Si quelqu’un aspire au calme et au bonheur, qu’il ait foi dans les autres, au risque de répéter comme un perroquet une nourriture prémâchée. Une telle personne, fût-elle diplômée, sera la publicité bon marché et l’idiot utile de tous les idéologues. Mais si elle veut être disciple de la vérité, qu’elle explore l’univers des données.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>(Erreurs, coquilles et questions : écrivez à hello(at)jakubferenc.cz)\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>",1790905685042]