[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-fr-differences-de-genre-dans-la-creativite-esquisse-de-la-recherche-actuelle":3,"translation-fr-differences-de-genre-dans-la-creativite-esquisse-de-la-recherche-actuelle":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},559,"27. 12. 2017","2017-12-27T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fgenderove-rozdily-v-kreativite-nacrt-bodu-soucasneho-vyzkumu","2025-07-05T13:38:11","2025-07-05T11:38:11","genderove-rozdily-v-kreativite-nacrt-bodu-soucasneho-vyzkumu","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fgenderove-rozdily-v-kreativite-nacrt-bodu-soucasneho-vyzkumu\u002F",{"rendered":17},"Genderové rozdíly v kreativitě: náčrt bodů současného výzkumu",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Ca name=\"uvod\" id=\"uvod\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Text si neklade za cíl být definitivní odpovědí na kontroverzní otázku rozdílů v kreativitě mezi gendery. Kontroverznějším tématem v současném psychologickém výzkumu jsou pouze genderové rozdíly v inteligenci. Cílem tohoto textu je zodpovědět otázku, zdali existuje výzkum, který použitím vhodných testovacích metod a statistického vyhodnocení může určité genderové rozdíly pozorovat. Pokud rozdíly ustanovíme, přichází na řadu složitější otázka určení, zdali tyto rozdíly jsou způsobené socio-kulturními nebo biologickými vlivy, případně jejich vzájemnou interakcí. Text chce motivovat zájem o danou problematiku a zároveň poukázat na možnosti, jak genderové rozdíly studovat. Text zakončuji spekulativní částí, která naznačuje, jaké konsekvence případné rozdíly v kreativitě genderů mohou mít.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"proc-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\" id=\"proc-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Proč zkoumat genderové rozdíly v kreativitě?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>V současné době žijeme ve společnosti, která je mnohými teoretiky a sociology pojmenována jako informační, postindustriální, síťová nebo kognitivní (např. Castells, Bell, Imbesi) a vyznačuje se důrazem na zpracování, analýzu a produkci informací, tedy imateriální komodity, jež není vázána místem ani časem, a je možné ji rychle transformovat a zasílat na jakékoli místo připojené do globální sítě internetu. Teoretik a praktikující architekt Lorenzo Imbesi si všímá role designu (a nepřímo také kreativity) a argumentuje, že přestože informace je dnes důležitou komoditou, mnohem důležitější pro je generování nových nápadů, a tím i informací, jež přináší firmám v konkurenčním boji výhodu, protože je to právě design a kreativita, kterými se firmy odlišují a komunikují k veřejnosti přidanou hodnotu svého produktu. Kreativita poskytuje diferenciální výhodu firmám, ale i jednotlivcům, neboť tato dovednost je v současné ekonomice informační či kognitivní společnosti ceněna. Lidé, kteří dokáží svou kreativitu využít i na pracovním trhu mají tedy objektivní výhodu oproti těm, jež toto nedokáží. Proto potenciální rozdíly v kreativitě mezi gendery by měly nejen ekonomické, ale i sociální dopady na společnost.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z hlediska vzdělávání jsou genderové rozdíly taktéž důležité, protože odlišnosti by měly být zaneseny do teorií i pedagogické praxe tak, aby každé dítě dokázalo dosáhnout svého maximálního potenciálu, což půjde tehdy, když budeme mít co nejpřesnější informace o specifikách jeho dovedností a kognitivních strategiích a stylech, kdy kognitivním stylem myslíme způsob, jakým jednotlivec zpracovává informace (Sternberg a Grigorenko, 2001). Gender dítěte, při prokázání genderových rozdílů v kreativitě, je důležitou proměnnou, které je třeba brát v potaz při aplikaci pedagogicko-psychologických teorií při vzdělávání.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V neposlední řadě je důvodem, proč studovat genderové rozdíly v kreativitě, znatelná historická absence žen v oborech vyžadující kreativní a intelektuální dovednosti, jak si všiml jeden z předních světových odborníků na kreativitu Dean K. Simonton ve své publikaci \u003Cem>Greatness: who makes history and why\u003C\u002Fem> (Simonton, 1994). Je nedostatek žen v eminentních uměleckých a vědeckých oborech následkem socio-kulturních vlivů v podobě historické diskriminace a nedostatku přístupu ke vzdělávání, které přetrvávaly až do dvacátého století a v mnoha ohledech přetrvávají dodnes (Abraham, 2014; Baer a Kaufman, 2008), nebo může výzkum kreativity ukázat, že příčiny nejsou pouze socio-kulturního charakteru, ale svou roli hrají i odlišnosti na biologické úrovni?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong> \u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"pracovni-definice-kreativity\" id=\"pracovni-definice-kreativity\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Pracovní definice kreativity\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Předtím, než budu popisovat současný výzkum v kreativitě, je vhodné definovat, s jakým konceptem nebo definicí kreativity tento text pracuje. Vycházím z rozšířené a hojně citované definice v literatuře, která pojmenovává kreativitu jako produkci výsledků činnosti či nápadů, které jsou nové, překvapivé a užitečné (např. Hennessey a Amabile, 2010; Boden, 2004, s. 1). Zároveň jsem si v tomto textu vědom, že situace kolem definice kreativity je mnohavrstvá a existují komplexní modely kreativity, kterými odborníci se snaží zachytit kreativitu jako něco, co neexistuje pouze v hlavách jednotlivců jako kognitivní dovednost, ale je zároveň definována kontextuálně ve vztahu ke společnosti a kultuře, jak osvětlují komponentní modely kreativity od Amabile (Amabile, 1983) nebo socio-kulturní model (Sawyer, 2012, s. 123) argumentující, že výsledek činnosti je kreativní tehdy, pokud je společnost či odborníci daného oboru shledají kreativními. Podobné kontextuální uvažování najdeme i v předmětu lidského bádání, které historicky bylo spjato, často k nerozeznání, s kreativitou: v umění. Teoretici umění jako například Arthur Danto a po něm George Dickie přišli s teorií institucionálního umění, podle které objekt se sám od sebe nemůže stát uměleckým artefaktem. Teprve tehdy, když je tento objekt integrován do kontextu umění, dle Danta “Světa umění” (Artworld) (Danto, 1964), skládajícího se s teoretiků, kurátorů, uměleckých teorií, intepretací, muzeí, objektů a umělců, může se objekt stát uměním. Tato vlivná teorie mimo jiné vysvětluje, proč krabice Brillo nebo pisoár nejsou ve svém běžném prostředím uměním, ale stejné objekty užité Warholem nebo Marcelem Duchampem již ano. Danto píše, že co každodenní objekty v rukou těchto umělců dělá uměleckými artefakty je určitá teorie, která je dokáže zasadit do Světa umění. Bez [umělecké] teorie není pravděpodobné, že bychom je viděli jako umění, abychom je tak viděli, musí být součástí uměleckého světa (Danto, 1964, s. 581). Tato paralela mezi sociokulturním modelem kreativity a institucionální teorií umění mi přijde tak zřejmá, že jistě byla jinými autory rozpracována, avšak zatím jsem jejich provázanost v literatuře nepostřehl.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"jak-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\" id=\"jak-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Jak zkoumat genderové rozdíly v kreativitě?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>V současné době jsou hlavním nástrojem testování kreativity psychometrické testy divergentního myšlení spočívající v tom, že testují schopnost jednotlivce generovat co největší počet alternativní užití zadaných předmětů. Tento test dominuje současnému výzkumu, což s sebou může přinášet několik metodických problémů. v první řadě se jedná o test, který se zaměřuje na hodnocení fluence, tedy kvantity, a ne kvality možností, které jedinec vymyslel. Dále jsou tyto testy orientovány na verbální dovednosti, čímž mohou znevýhodňovat další, například vizuálně-prostorové (figurální) domény kreativity, a tím i jeden z genderů, zvláště na pozadí výzkumu, který prozrazuje, že dívky a ženy převyšují své protějšky v jazykových dovednostech, perceptuální rychlosti a verbální fluenci (Artola, 2010).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na figurální doménu kreativity se orientuje další typ testů, jehož zadání spočívá v produkci originální kresby a většinou se používá pro testování dětí a středoškolských studentů. Test z kvalitativního pohledu hodnotí počet objektů (fluenci), flexibilitu, originalitu a elaboraci detailů (Artola, 2010).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vedle psychometrických testů je možné zkoumat kreativitu pomocí funkční magnetické rezonance na úrovni jednotlivých mozkových struktur, kde především tvar a aktivita dané části mozku korelující s činností jednotlivce jsou empirická data, kterými lze provádět komparace mezi jednotlivci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Další možností, jak zkoumat kreativitu, je historický pohled na jedince, kteří počtem a kvalitou své tvorby si vysloužili podle odborníků v doméně jejich působnosti, ale i širší veřejnosti, eminentní postavení. Tento pohled ukazuje nejzřetelněji, že genderové rozdíly v kreativní a kognitiní eminenci existují. i když historický pohled poskytuje nejméně informací k vysvětlení rozdílů z kognitivního hlediska, je nesmírně užitečný pro studium toho, jak širší kontext ovlivňuje či v případě žen limituje kreativní tvorbu, zvláště při větším důrazu v současném výzkumu kreativity na komponentní (Amabile, 1983) a socio-kulturní modely (Sawyer, 2012, s. 123) kreativity.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\" id=\"vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Výzkumu genderových rozdílů v kreativitě\u003C\u002Fh2>\n\u003Ch3>Psychometrické testy\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>V roce 1974 Kogan (Kogan, 1974) první zásadní výzkum genderových rozdílů v kreativitě a již v té době, tedy přibližně před 34 lety, poznamenal, že pokud by nějaký výzkum prokázal, že jeden z genderů je více kreativní než druhý, snesla by se na něj značná vlna kritiky. Kogan ve vlastním výzkumu však zjistil, že mezi gendery panuje relativní rovnost. Baer a Kaufman (Baer a Kaufman, 2008) revidovali Koganovo zjištění a potvrzují, že v literatuře se sice od té doby objevily důkazy o tom, že v určitých oblastech má jeden gender navrch, stále můžeme mluvit o relativní rovnosti v kreativních schopnostech.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baer a Kaufman recenzují aktuální články věnující se tématu a ve svém shrnutí zmiňují, že většina studií nenachází mezi chlapci a dívkami žádné rozdíly, přestože zmiňují, že existují výzkumy, ve kterých skóruje jeden gender lépe, a podobný počet výzkumů argumentuje přesně opačně. (Baer a Kaufman, 2008) Kde naopak nachází rozdíl ve prospěch mužů je to, co označují za kreativní produktivitu, tedy absolutní počet kreativních děl vypracovaných muži. He a Wong (He, 2011) dále zkoumají literaturu a dochází k tomu, že statisticky nesignifikatní rozdíly byly reportovány v testech kreativní osobnosti, produktu kreativní tvorby a kreativního procesu. Potvrzují také, že některé výzkumy našly signifikantní rozdíly ve prospěch mužů a některé ve prospěch žen.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Artola et al. (Artola, 2010) shrnuje výzkum genderových rozdílů v kreativitě a komentuje analýzu více než 80 studií, které zkoumaly genderové rozdíly v testech divergentního myšlení, indikující, že více než polovina výzkumu neprokazuje genderové rozdíly, dvě třetiny zbývajícího výzkumu ukazuje na lepší výsledky dívek nebo žen, a jedna třetina výzkumu pak přisuzuje lepší výsledky chlapcům nebo mužům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vzhledem ke komplexitě a nestabilnosti definice kreativity, která zahrnuje hned několik paradigmat, jak kreativitu pojímat, Abraham upozorňuje na spekulativnost přístupu, který se snaží redukovat celý koncept kreativity na jednu proměnnou genderu (Abraham, 2014). v meta analýze z roku 2016 Abraham (Abraham, 2016) dále poukazuje na to, že v její recenzi dosavadní literatury je velmi málo výzkumu, který by jednoznačně prokázal zakořeněnou představu, že ženy jsou více kreativní ve verbální a umělecké doméně, kdežto muži pak v kreativitě mechanickým a vědeckých oborů. Na tento bod budu výzkumem navazovat v sekci textu, ve které se objevují data, jež ukazují, že při analýze výsledků nikoli z pohledu střední hodnoty, ale variability výsledků je možné identifikovat jednoznačné rozdíly v mechanickém uvažování a matematických dovednostech, a to především v horních percentilech distribuce výsledků, kde jsou muži zastoupení více než ženy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Při zaměření se na předškolní a dospívající děti výzkum ukazuje, že v této věkové kategorii se některé genderové rozdíly mohou vyskytnout. Artola et al. (Artola, 2010) testovali s dětmi jejich verbální a figurální (grafickou) kreativitu, kde dívky skórovaly statisticky signifikatně lépe jak ve verbální kreativitě, tak i v celkovém skóre tzv. globální kreativitu zahrnující oba typy kreativity. Lepší skóre dívek bylo vidět především na \u003Cem>průměru distribuce výsledků\u003C\u002Fem>, který byl vyšší než u chlapců. Artola et al. citují další výzkumy podporující jejich vlastní empirické výsledky, které indikují, v rozporu s Abraham, 2016, že\u003Cstrong> ženy skórují lépe než muži na testech jazykových dovedností, rychlosti perceptuálního zpracování a verbální fluence\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co se týče figurální kreativity, v té se vedlo chlapcům lépe pouze na úrovní základní školy, především v jejich schopnosti elaborace výkresu a užití originálních elementů. u středoškoláků Artela et al. stále nachází rozdíly ve prospěch dívek na verbálních testech, kdežto u chlapců se předchozí figurální výhoda již neprojevuje. Zdá se, že jakékoli rozdíly a výhody mezi dívkami a chlapci v předpubertálním věku a v začátku puberty jsou, postupem času se tyto rozdíly vyrovnávají a v období puberty se začínají převracet ve prospěch chlapců (Abraham, 2016).  Někteří výzkumníci upozorňují, že příčinou by mohl být fakt, že určité oblasti a struktury mozku zapojené do zpracování jazyka, prostorové paměti a vývoje sociálních schopností mají u genderů jinou rychlost a pořadí vývoje (Hanlon, 1999; Sax, 2005, 2007). Lynn (Lynn, 1999) argumentuje pomocí vlastní tzv. Vývojové teorie, že rychlejší dospívání dívek má za následek jejich vyšší průměrné IQ kolem 13 roku, ale již kolem 15 roku rychlost dospívání dívek zpomaluje, kdežto u chlapců stále pokračuje, což dle Lynna způsobuje nejen dohnání deficitu IQ, ale také po 16 roce dokonce vyšší průměrné IQ skóre až o 4 body. Lynnova teorie je kontroverzní a jak sám v článku píše, má hned několik kritiků, přesto splňuje elementární kritéria pro vědeckou práci, a tak i v genderových rozdílech kreativity je možné jeho teorii brát jako jednu z hypotéz vysvětlující případné rozdíly, i proto, že kreativita pozitivně koreluje s IQ o hodnotě 120 a vyšší (Jauk, 2013; Franková, 2011, s. 19).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Výzkum rozdílů ve figurální tvorbě\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Zatímco rozdíly v hodnocení figurální kreativity vykazují podobné výsledky, podíváme-li se konkrétněji na obsah kreseb, které děti vytváří, zjistíme znatelné rozdíly. Abraham cituje výzkum japonských badatelů, kteří se zabývali tím, jak se liší dětské kresby, pokud se jim nechá volný prostor kreslit, co budou chtít. Iijima a kolegové (Iijima, 2001) reportují, že nachází genderové rozdíly v motivech, barvách, kompozicích objektů a výrazů v kresbách dětí: “Chlapci mají tendenci kreslit mobilní a mechanické objekty tmavými a chladnými barvami a často užívají kompozice z ptačí perspektivy, zatímco dívky rády kreslí motivy lidí (především dívky a ženy), květiny a motýly světlými a teplými barvami a tendují k tomu, že uspořádávají motivy [na obrázku] do řady na zemi” (Iijima, 2001). Iijima et al. vysvětlují, že kromě objektů a barev se chlapci od dívek liší ve svých kresbách tím, že kladou v kompozici větší důraz na třídimenzionální zobrazení vztahů mezi objekty. Tento typ kompozice se objevuje u chlapců ve 24, 4 % případů, kdežto u dívak je velmi vzácně v 1, 9 % případů. Naopak dvoudimenzionální kompozice v řadě se vyskytuje u dívek v 74, 4 %, zatímco u chlapů v 20, 4 %. Chlapci navíc mají tendenci v kompozici zdůrazňovat hlavní prvky obrázku; dívky kreslí jednotlivé objekty na scéně přibližně stejně (Iijima, 2001). Tyto rozdíly neříkají nic o tom, zda pocházejí ze socio-kulturních vlivů nebo za nimi stojí i biologické faktory. v případě výzkumu Iijima a kolegů je třeba brát v potaz, že výzkum probíhal v Japonsku, tedy silně konzervativní zemi, kde genderové role jsou stále jasně oddělené.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Iijima a kolegové nejen proto do výzkumu zahrnuli i dívky, kterým byla diagnostikována kongenitální adrenální hyperplazie (KAH), což je genetická porucha, jež se vyskytuje už prenatálně a projevuje se nadprodukcí adrenálního androgenu. Dívky s touto poruchou vykazují fyzickou i behaviorální maskulinizaci (Hall, 2004; Kongenitální adrenální hyperplázie) a maskulinní vzory při hře, kdy si hrají s objekty preferovanými chlapci (Hines, 2000). v literatuře se objevuje výzkum, který reportuje, že dívky s KAH mají menší amygdaly než kontrolní skupina žen a při úkonu, kdy mají sledovat lidský obličej, aktivují amygdalu více než kontrolní skupina žen, ale ne více než kontrolní skupina mužů (citováno v Abraham, 2014).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Analýza nakreslených obrázků od dívek s KAH ukazuje, že jejich výtvory vykazují silně maskulinní prvky, znatelně více než u dívek bez této diagnózy a zároveň výtvory se mnoho nelišily od kreseb zdravých chlapců (Iijima, 2001). Tyto výsledky poukazují na skutečnost, že přestože ve výzkumu kreativity není patrno příliš rozdílů mezi gendery, podíváme-li se na způsoby či strategie, kterými gendery dochází ke kreativním výsledkům, zřetelné rozdíly již nacházíme. Abraham (Abraham, 2014) navrhuje, že \u003Cstrong>tyto rozdíly v kreativních strategiích\u003C\u002Fstrong>, které lze vidět ve výzkumu s dívkami diagnostikovanými s KAH poukazují na možné biologické rozdíly v tom, jak jednotlivé gendery se liší v řešení kreativních činností za použití různých strategií a tyto strategie, jak tvrdí Abraham, bychom mohli zkoumat v mozkové činnosti, kde bychom mohli objevit korelace mezi odlišnými kognitivními strategiemi řešení kreativních úkolů a manifestací těchto rozdílů v různých částech mozku.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Výzkum z pozice neurovědy\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Neurovědecký výzkum genderových rozdílů v kreativitě zkoumá pravdivost teze, že existují funkční nebo strukturální rozdíly mezi gendery, které se projevují při kreativních úkonech. Strukturální rozdíly byly skutečně potvrzené v kortikální tlouštce přední části spánkového laloku a orbitofrontální oblasti u mužů a větší kortikální konvoluce a komplexity v neokortexu u žen (Luders a Toga, 2010). Genderové rozdíly dále byly zpozorovány ve zpracování emocí, kde u žen jako reakce na negativní emoce byla nalezena zvýšená aktivita v levé části amygdaly, ale u mužů stejná část byla aktivnější při pozitivních emocích (Stevens a Hamann, 2012).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Abraham (Abraham, 2016) cituje meta analýzu genderových rozdílů ve struktuře mozku, kde 167 studií vyhovovalo kritériím meta analýzy, která poukázala na to, že v literatuře výzkum u mužů prokázal větší objem šedé hmoty mozkové v několika regionech, například amygdaly, hipokampu, zadního kórového centra (posterior gyrus cingulis), putamenu (část striata), spánkového pólu (ve spánkovém laloku) a mozečku (cerebella). Naproti tomu ženy mají více šedé hmoty v regionech předního laloku, předního gyru, středního předního gyru, parietálního operkula, thalamu, laterální ocipitálního kortexu, insulárního kortex či Heschlova gyra. Rozdíly se vyskytují nejen v objemu, ale také v hustotě hmoty v daných oblastech.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Velmi popularizovaným výzkumem, který také poukazuje na existenci strukturálních genderových rozdílů, je výzkum lidského strukturálního konektomu mozku modelující rozdíly v propojenosti jednotlivých hemisfér. Zatímco u mužů ukázal větší propojenost v rámci hemisfér (tzv. intrahemisferickou propojenost), u žen naopak zjistil větší propojenost napříč hemisférami (tzv. interhemisferickou propojenost) (Ingalhalikar, 2014). Abraham (Abraham, 2016) dodává, že tento výzkum byl příklad kontroverznosti, kterou je studium genderových rozdílů na úrovni neurověd obestřen, neboť zatímco někteří jej hodnotili jako zcela průlomový, jiní badatelé jej zásadně zpochybňovali, když například poukazovali na to, že výzkum nesprávně prezentoval rozdíly v propojenosti mezi a uvnitř hemisfér jako kvalitativní rozdíl, přestože se spíše jednalo o rozdíly kvantitativní, čehož si dle Joel (Joel, 2014) může čtenář těžko povšimnout. S Abraham zde ale nesouhlasím v tom, že kritika Joel představuje binární opozici k postoji autorů výzkumu. Joel totiž ve svém kritickém dopise \u003Cstrong>přiznává, že autoři našli rozdíly v síle propojení některých spojení\u003C\u002Fstrong>, ale kritizuje fakt, že tyto rozdíly nejsou tak fundamentální, tedy kvalitativní, jak je autoři prezentují, \u003Cstrong>ale pouze kvantitativní\u003C\u002Fstrong> (Joel, 2014).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jelikož citovaná literatura poukazuje na existenci strukturálních mozkových rozdílů, dává smysl zkoumat, zda se tyto rozdíly projevují i při kreativních úkonech. Pomocí funkční magnetické rezonance Abraham (Abraham, 2014) a její kolegové zjistili, že zatímco ve výsledcích testů kreativity nejsou rozdíly, což implikuje behaviorální podobnost genderů, na magnetické rezonanci vyšlo najevo, že gendery pro stejný kreativní výkon užívají jiných struktur mozku. i když oba gendery využívaly hojně levé mozkové hemisféry, muži měli více aktivované části jako inferiorní frontální gyrus, orbitofrontální kortex a inferiorní parietální lalok, a naopak u žen se více aktivovaly části jako anteriorní a posteriorní superiorní temporální gyrus a superiorní parietální lalok. Ještě větší rozdíly se našly v testu generování nových použití pro známé každodenní objekty se u mužů aktivovaly mozkové sítě asociované s operacemi sémantické paměti, učení na základě předdefinovaných pravidel a rozhodování na základě výsledku (outcome-based decision making). u žen v tom samém testu byly především aktivované superiorní temporální regiony, které jsou asociované s produkcí mluveného jazyka a jazykovému porozumění (Price, 2010). Dále ženy ve srovnání s muži užívaly více anteriorních superiorních temporálních regionů, které jsou zahrnuty ve zpracování řeči, a posteriorních superiorních temporálních regionů, které se \u003Cstrong>vztahují k teorii mysli, sociální percepci obličejů či rozpoznání biologického pohybu a audio-vizuálnímu porozumění\u003C\u002Fstrong> (citováno v Abraham, 2014). Ve stručnosti se zdá, že muži užívají mozkové struktury zahrnuté v sémantické kognici, učení podle pravidel a rozhodování, kdežto ženy aktivovaly regiony mozku vztahované ke zpracování řeči, sociální percepci a teorii mysli.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podobné dělení následuje i teorie empatizování-systematizování (E-S) Simona Baron-Cohena, který tuto teorii vytvořil v kontextu studia autistických subjektů. E-S teorie představuje myšlenku dvou pomyslných protipólů, kognitivních strategií. Na jedné straně je styl systematizující nebo analytický, který vyniká v analýze a tvorbě systémů, a na straně druhé je styl empatizující, který vyniká ve schopnosti číst a predikovat lidské jednání. Baron-Cohen hovoří o autismu jako hypermaskulinizaci mozku (Baron-Cohen, 2005), kde repetitivní, systematické chování a potíže s teorií mysli, jež je nutnou podmínkou pro schopnost číst lidské jednání, a tak “empatizovat”, jsou dva extrémy na spektru E-S, které se v kombinaci vysoké S a nízké E potkávají v autistických subjektech. Baron-Cohen považuje systematizující mozek za psychometricky mužský a empatizující za psychometricky ženský (Baron-Cohen, 2002), což je podpořeno dalším výzkumem Baron-Cohena a dalších, ve kterých se ukazuje, že ženy se průměrně více zajímají o lidi, kdežto muže jeví větší zájem o neživé objekty (Baron-Cohen, 2012).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baron-Cohen neargumentuje, že pouze muži mají “mužské mozky”, ale tvrdí, že mozek typu S je u mužů častějí a mozek typu E zase najdeme častěji u žen. Baron-Cohen v dřívějším výzkumu rozlišuje pohlaví od genderu, kde pohlaví považuje za biologicky dané, kdežto gender uznává jako socio-kulturní konstrukt, avšak v nejnovější práci (Lai, 2017) se již objevuje v práci jeho i kolegů pojem “sex\u002Fgender”, který vyjadřuje nemožnost zcela tyto dva pojmy od sebe odlišit, což se projevuje i v jedné z hlavních tezí jeho E-S teorie, která říká, že spíše než sekundární pohlavní znaky rozhoduje o typicky mužském nebo typicky ženském chování a kognitivních vzorcích vliv prenatálního testosteronu, který ve zvýšeném množství může u obou pohlaví vést k (hyper)maskulinizaci mozku, a tím i kognitivních vzorců\u002Fstylů (Baron-Cohen, 2002).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baron-Cohen cituje několik empirických studií, které komentují vliv prenatálního testosteronu na chování a zájmy dětí. Kolem prvního roku života se projevují sexuální dimorfismus v preferencích, na co děti fixují svou pozornost. Chlapci při sledování filmových vzorků preferují pohybující se automobil, kdežto dívky film ukazující lidský obličej, což následuje E-S teorii predikujcí u chlapců větší zájem o pohybující se neživé objekty (mechanické systémy) a u dívek zájem o lidské subjekty a jejich obličeje (Baron-Cohen, 2012). Dívky dále narozdíl od chlapců ukazují kolem prvního roku větší oční kontakt, kdy délka očního kontaktu je inverzní funkcí úrovní prenatálního testosteronu, tedy čím více prenatálního testosteronu, tím méně dítě vyhledává oční kontakt (citováno v Baron-Cohen, 2012). Tyto rozdíly Baron-Cohen replikoval v hojně citovaném výzkumu i na novorozencích den po jejich narození (Connellan, 2000), kde autoři argumentují, že den po narození není možné očekávat, že by novorozence znatelně mohli ovlivnit socio-kulturní vlivy, a tudíž argumentují, že tyto rozdíly jsou konzistentní s biologickými příčinami, nejspíše neurogenetického a\u002Fnebo neuroendokrinního charakteru.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zároveň je zde možné zmínit již citovaný výzkum z Japonska, který analyzuje dětské kresby, jež obdobně následující vlastnosti predikované E-S teorií, a nový výzkum, poprvé publikovaný v roce 2016, který testuje preference preference na genderově stereotypické hračky a to tak, že zkoumá tři kohorty dětí podle věku: od 9 do 17 měsíců, 18 do 23 měsíců a 24 do 32 měsíců. Genderově stereotypické preference hraček byly nalezeny ve všech těchto skupinách. S narůstajícím věkem stereotypické preference rostly (Todd, 2017).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud ženy mají podle Baron-Cohena statisticky větší pravděpodobnost, že jejich kognitivní vzorce a kognitivní styl bude vycházet a benefitovat z empatizování, kdežto muži ze systematizujícího kognitivního stylu, projeví se to i v genderových rozdílech v kreativitě? Lin et al. (Lin, 2012) ve svém výzkumu hledali vztah mezi kreativitou a osobnostními charakteristikami a našli signifikatní pozitivní korelaci mezi otevřeností k novým zkušenostem (Openness) a skóre na testu divergentního myšlení, kdežto emocionalita negativně korelovala s kreativním řešením problémů (insight problem solving). Lin et al. reportují, že ženám se dařilo lépe na testech divergentního myšlení a muži skórovali lépe na testech kreativního řešení problémů. Kreativní řešení problémů se liší od testu divergentního myšlení tím, že přestože i zde je kreativita nutností pro vyřešení otevřené otázky, vyžaduje konkrétní řešení, čímž tato kreativní činnost nabývá uzavřené charakteristiky a mnohem více se podobá vědeckému procesu hledání řešení, zatímco divergentní úkony mohou být spíše přirovnány k uměleckém procesům s otevřeným koncem (Lin a Lien, 2013). Rozdíl mezi divergentním myšlení a kreativním řešení problémů se dále projevuje tak, že dle empirické evidence tyto dva úkony mezi sebou nekorelují a kreativní řešení problémů predikuje lépe inteligence, kapacita pracovní paměti a genderové rozdíly v osobnostních vlastnostech (Lin, 2012), kdežto tyto kognitivní faktory již nekorelují s divergentním myšlením. z tohoto důvodů Lin et al. (Lin, 2012) navrhují, že by toto překvapivé zjištění mohla vysvětlit \u003Cem>teorie dvou procesů kognice \u003C\u002Fem>(dual-process theories of cognition). Ta postuluje, že lidé užívají dvou alternativních systémů kognitivních procesů: Systém 1 a Systém 2. Systém 1 je heuristický systém, který zpracovává informace v asociačním módu, intuitivně, bez vynaložení velkého úsilí. Je to systém, který se evolučně vyvinul dříve a zahrnuje předchozí znalosti a zkušenosti. Na druhé straně Systém 2 (analytický systém) zahrnuje logické a na pravidlech založené procesy, které nejsou bez úsilí, ale využívají kognitivních zdrojů. Tento druhý systém je evolučně mladší a umožňuje abstraktní, sylogistické myšlení (Lin, 2012). Lin a Lien, 2013 navrhovali, že Systém 1 je vhodný kognitivní styl pro divergentní myšlení, zatímco kombinace Systému 1 a Systému 2 je nutná pro kreativní řešení problémů, protože kromě generování možných řešení je třeba i analytický soud toho, jaké řešení je v daném kontextu problému nejvhodnější. Jejich výzkum prokázal, že tento vztah a zároveň hypotéza teorie dvou procesů kognice platí, když u žen našli statisticky signifikatní lepší skóre na většině parametrech divergentních testů, včetně osobností charakteristiky otevřenosti novým zkušenostem a emocionality, které odpovídají kognitivnímu stylu Systém 1, kdežto u mužů našli lepší výsledky na většině parametrech kreativního řešení problémů a jsou statisticky signifikatně méně otevřeni novým zkušenostem a méně emocionální (Lin, 2012). Stručně řečeno, dle výzkumu Lin, 2012 divergentní myšlení pozitivně koreluje s inteligencí, výrazně pozitivně koreluje s otevřenosti novým zkušenostem, emocionalitou, extraverzí, což jsou vlastnosti, které korelují s genderem žen a také kognitivním stylem Systém 1. Na druhou stranu kreativní řešení problémů koreluje negativně s emocionalitou a výrazně pozitivně s inteligencí, což jsou vlastnosti, které dále korelují s genderem mužů a také kognitivním Systémem 2. Nutno podotknout, že Lin, 2012 nachází, že osobnostní charakteristiky, především otevřenost novým zkušenostem, snižuje prediktivní sílu genderu v úkonech kreativní fluence a flexibility, kde genderové rozdíly ve fluenci byly zcela eliminovány, když výzkum v regresivní analýze bral v potaz otevřenost k novým zkušenostem jako samostatnou proměnnou (pro podrobné data regresivní analýzy viz Lin, 2012).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong> \u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Kritika výzkumu genderových rozdílů v kreativitě\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Přestože psychometrické výzkumy kreativity neprokazují jednoznačnou převahu jednoho genderu nad druhým a spíše se uchyluje k hodnocení, že v nejpoužívanějších testech kreativity, tedy v testech divergentního myšlení a a alternativního užití každodenních objektů jsou si gendery v kreativitě rovni, ve výše uvedeném stručném přehledu identifikuji několik vzorců, které by mohli přeci jen odkrýt určité rozdíly. v první řadě vychází najevo, že do věku přibližně 16 let dívky skórují stejně nebo lépe než chlapci a zároveň se kvalitativně liší ve výsledcích figurálních testů kreativity, kde dívky preferují dvoudimenzionální, barevnou kompozici znázorňující lidské, především ženské postavy, kdežto chlapci v kresbě signifikantně více vykazují trojdimenzionální kompozici obsahující pohyblivé objekty spíše než lidské postavy. Co je pro mě zajímavé je fakt, že tyto zdánlivě genderové rozdíly prakticky vymizí, pokud bereme v potaz genetickou poruchu kongenitální adrenální hyperplazie (KAH), jež na hormonální úrovni dívky mění tak, že vykazují vzorce kresby a zájmů, jež se stereotypicky, minimálně v naší západní společnosti vztahují k maskulinním vzorcům chování a zájmům, a to i přesto, že tyto dívky podstoupily operaci pohlavních orgánů a byly vychovávány tak, že by na ně měly působit stejné socio-kulturní vlivy jako pro dívky v kontrolní skupině. Že se genderové rozdíly začínají projevovat ve prospěch chlapců s nástupem puberty by mohlo odpovídat výzkumu Barona-Cohena, který dlouhodobě prosazuje teorii, že prenatální množství testosteronu, bez ohledu na gender, ovlivňuje, zdali daná osoba bude vykazovat chování, zájmy a dovednosti odpovídající stereotypizované (hyper)maskulinizaci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Subjekty na autistickém spektru, ženy i muže, kterými se Baron-Cohen zabývá, lze podle něho považovat za extrémní případ maskulinního mozku, což se projevuje v nadprůměrném systematizování a podprůměrném empatizování, jak tyto dovednosti definuje jeho E-S teorie. Citovaný výzkum podporující aspekty E-S teorie, jako například sexuální\u002Fgenderový dismorfismus u dětí v preferenci hraček nebo očním kontaktu, není bez kritiky. Zásadní knihu \u003Cem>Delusions of gender: how our minds, society, and neurosexism create difference\u003C\u002Fem> analyzující obecné problémy výzkumu genderových rozdílů nejen v kreativitě napsala akademická psycholožka Cordelia Fine (Fine, 2011). Barres (Barres, 2010) v recenzi této knihy, ze které níže čerpám, například píše, že se Fine zaměřuje na výzkumný design již zmiňovaného a hojně citovaného výzkumu novorozenců a jejich preferencí pozorování obličeje versus pohybujícího se objektu, na kterém Baron-Cohen zakládá svou argumentaci. Fine tvrdí, že výzkumný design nevylučuje možnost, že v experimentu mohl výzkumník dát novorozenci nevědomě pokyny, aby se věnoval jednomu konkrétními objektu. Dále Cline píše, že i když bychom našli u novorozenců tyto rozdíly, není jasné, jak jsou relevantní pro chování v dospělosti. v neposlední řadě Cline upozorňuje na metodologické nedostatky výzkumu v podobě malého počtu testovacích subjektů, zveličování nepodstatných rozdílů, které podle Cline mohou být kompenzovány vhodně zvolenou intervencí v podobě cvičení a trénování dané činnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Cine se přidala k Joel svým kritickým komentářem k již opět zmíněnému výzkumu lidského konektomu \u003Cem>Sex differences in the structural connectome of the human brain\u003C\u002Fem> (Ingalhalikar, 2014), který prokazoval u mužů větší propojení uvnitř hemisféry a u žen mezi hemisférami. \u003Cstrong>Cine tento výzkum považuje za “neurosexistický”\u003C\u002Fstrong> (Cine, 2013), protože podle jejího názoru autoři tohoto výzkumu překročili to, co ukazují data, když ve svém článku spekulativně navrhli, že: “mužské mozky jsou strukturovány, aby umožnily propojení mezi percepcí a koordinovanou akcí, kdežto ženské mozky jsou navrženy tak, aby umožnily komunikaci mezi analytickým a intuitivním módem zpracování”. (Ingalhalikar, 2014) Ingalhalikar et al. zde poskytují tímto nálezem rozdílů v propojenosti mozku mezi gendery strukturální argument pro výzkum Lin, 2012, který z behaviorálního hlediska popisuje dva módy kognitivního zpracování (relevantního pro kreativitu), konkrétně zmíněné módy Systém 1 (intuitivní a asociační) a Systém 2 (analytický, na pravidlech založený). Cine konkrétně komentovala výzkum konektomu jako “jemně neurosexistický”, protože “podporuje a legitimizuje genderové stereotypy způsobem, který není vědecky podložený” (Cine, 2013). Cine (Cine, 2013) cituje výzkum (Im, 2008), který argumentuje, že strukturální rozdíly v propojenosti mozku jsou důsledkem rozdílů tělesné velikosti (ženy jsou v průměru menší než muži, což vede v absolutních číslech k menšímu mozku, ale ke stejné velikosti, bereme-li v potaz velikost mozku relativně k tělesné velikosti), protože větší mozek neznamená jen zjednodušené zvětšení, ale nese si s sebou i nutné strukturální změny, které umožňují větší velikost. Navíc tento výzkum nebere podle Cine v potaz “genderově ovlivněné” (gendered) zážitky jako například koníčky, studované předměty ve škole a na univerzitě a participaci ve sportovních aktivitách.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Již uvedený výzkum Barona-Cohena s novorozenci ale nabízí protiargument, když tvrdí, že preference vnímání obličeje versus objektu se liší již k prvnímu roku života, a výzkum z roku 2000 (Connellan, 2000) ukazuje rozdíly již od prvního dne, což je příliš brzo na to, aby se jakékoli socio-kulturní vlivy projevily. Tento výzkum, jak víme, Cine kritizuje pro nedostatky v metodologii. Na to ale reaguje Baron-Cohen jako jeden ze spoluatorů výzkumu, když v recenzi (Baron-Cohen, 2010) knihy \u003Cem>Delusions of Gender\u003C\u002Fem> poukazuje na zjevnou politickou dimenzi Cine, která v knize cituje mnohé (mužské) vědce z 18. a 19. století a snaží se je porovnávat se současnými vědci, kteří by snad v dnešní době taktéž usilovali o to upírat ženám základní lidská práva a připoutat je “ke plotnám”, jinak řečeno, Baron-Cohen naznačuje, že Cine ve své knize píše, jako kdyby se nic zásadního v sexismu ve vědě nezměnilo. Po tomto rétorickém úvodu se ale Baron-Cohen zaměřuje na již konkrétní argumenty Cine, které vidí jako problematické. Tak zaprvé nesouhlasí, že pouhou změnou sociopsychologických proměnných při testování kognitivních rozdílů dokážeme všechny rozdíly smazat. Baron-Cohen souhlasí, že očekávání a to, jak se člověk cítí při testu, jsou důležité parametry, ale píše, že: “to, že manipulace sociálních proměnných mění chování nedokazuje, že jsou to právě tyto proměnné, které zapřičiňují spontánní sexuální rozdíly v první řadě” (Baron-Cohen, 2010). Potom, co Baron-Cohen reaguje na metodologickou kritiku svého výzkumu, zmiňuje důležitý bod týkající se postoje Cine: zatímco Baron-Cohen a ostatní vědci jsou podle Barona-Cohena umírnění v tom, když tvrdí, že genderové rozdíly jsou nejspíše ovlivněné jak biologií, tak i sociálních (socio-kulturních) vlivů, tak pozice Cine je radiální v tom, že odmítá jakoukoli možnost, že biologie hraje nějakou roli v genderových rozdílech. Polemický charakter argumentace Cine a její mísení politiky a vědy podle Barona-Cohena ignoruje fakt, že člověk (vědec) může podporovat rovnost genderu a být proti jakékoli diskriminaci ve společnosti a zároveň se zajímat a zkoumat genderové rozdíly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Další kritiku výzkumu genderových rozdílů nalezneme ve článku pro žurnál \u003Cem>Frontiers in Neuroscience\u003C\u002Fem>, který publikovala Fine společně s Jordan-Young, Keiser a Rippon (Rippon et al., 2014). Poukazují na institucionální problémy výzkumu neurovědy genderových rozdílů citací výzkumu, který tvrdí, že pouze výzkumy, které potvrzují genderové rozdíly, jsou publikované, a navíc databáze s těmito rozdíly umožňují vyhledávaní pouze sexuálních\u002Fgenderových rozdílů, nikoli podobností. Rippon et al. dále navrhují, aby neurovědci, pokud chtějí validně studovat genderové rozdíly, by se měli seznámit s výzkumem genderových studií, a především s pojmem intersekcionality, který v genderových studiích označuje princip toho, že “důležité sociální identity jak gender, etnicita a sociální třída se vzájemně konstituují, posilují a naturalizují”. (Rippon et al., 2014)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jak jsem již na začátku této sekce ukázal, studium genderových rozdílů v kreativitě je nekonzistentní a pouze na základě obtížnosti uchopení kreativity jako fenoménu se jedná o obtížný úkol, neboť nejen, že takový výzkum musí mít potřebné metodologické nástroje pro odlišení biologických a socio-kulturních vlivů, ale zároveň musí neustále bojovat s tím, jak se kreativita jako koncept redefinuje. Jinak řečeno, výzkum kreativity a genderových rozdílů není snadný, a jelikož se nejedná o ryze logickou úlohu, kdy jednoduše z axiomů dokážeme odvodit správné odpovědi, nemůžeme se spekulaci vyhnout. Zcela souhlasím s kritikou Cine a dalších, že výzkum genderových rozdílů v kreativitě a obecněji v kognici je velmi náchylný k rychlé a nezodpovědné popularizi v médiích, čímž se do společnosti diseminují pokřivené informace, jež mohou utvrzovat v nepravdivých a škodlivých stereotypech. Na druhou stranu není dle mého názoru možné jakýkoli výzkum, který prokáže genderové rozdíly, krizitovat z “neurosexismu”, stejně tak všechny výzkumy prokazující genderové rozdíly osočit z nedostatečné metodologie. Lidé jsou sociálními bytostmi a je nevyhnutelné, že interakce biologie a sociálních vlivů existuje, načež reagoval obor epigenetiky, který právě tuto interakci přiznává, jakou zásadní pro spouštění a vypínání určitých genů během života člověka jako reakce či přizpůsobení na prostředí, ve kterém se organismus nachází. Jak uvádí Baron-Cohen, extrémní sociální determinismus, tak jak jej prosazuje Cine a jiní, vede například k tomu, že vývojové neuronální poruchy jako autismus, problémy s učením a opožděný jazykový vývoj, který ovlivňuje více chlapce než dívky, stejně tak levorukost, jež se také vyskytuje častěji u chlapců, musíme vysvětlovat pouze z pozice sociálních a sexistických vlivů ve společnosti nebo sexismu v rodině (Baron-Cohen, 2010). Je možné, že dříve nebo později bude ukázáno, že příčiny, proč více chlapců, než dívek je levorukých jsou ryze socio-kulturní, ale výše citovaný výzkum o strukturách mozku, silných a slabých stránek jednotlivých genderů ve výzkumu kreativity a vztah autismu a genderu jsou zatím dostatečně přesvědčivé, abychom řekli, že biologie ovlivňuje více než 0 % rozdílů mezi gendery a nechť výzkum prokáže, o jak přesně vysoké číslo se jedná.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Výzkum historické eminence a mužská variabilita\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Ať už uznáme, že existující genderové rozdíly v kreativitě na základě biologických, socio-kulturních faktorů, v reálném světě pozorujeme znatelný rozdíl v tom, jak se projevují jednotlivé gendery v eminentních kreativních úspěšíš a výkonech. Tuto historickou diskrepanci zmapoval například Dean K. Simonton, kapacita v oboru výzkumu psychologie kreativity (Simonton, 1994). Odpověď na otázku, zdali je nedostatek žen v eminentních uměleckých a vědeckých oborech následkem socio-kulturních vlivů v podobě zjevné historické diskriminace a nedostatku přístupu ke vzdělávání, které znatelně přetrvávaly až do dvacátého století a v mnoha ohledech přetrvávají dodnes (Abraham, 2014; Baer a Kaufman, 2008), nebo v tomto textu uvedených biologických, strukturálních či behaviorálních rozdílů, je složitá a vyžaduje interdisciplinární pohled na problém, který by zahrnoval jak výzkum psychologie a neurovědy kreativity, ale také sociologie a historie. Je zřejmé, že je to nad rámec tohoto textu. Přesto se pokusím shrnout výzkum, který by mohl na tuto problematiku vrhnout nové světlo, především proto, že se jedná o málo probádanou část výzkumu kreativity a genderových rozdílů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He a Wong (He, 2011) zkoumali rozdíly v kreativitě mezi 499 chlapci a 486 dívkami pomocí relativně nového testu kreativity \u003Cem>Test fir Creative Thinking – Drawing Production (TCT-DP)\u003C\u002Fem>, který byl konstruován na základě komponentního modelu kreativity německého profesora Klause K. Urbana. Test byl navržen tak, aby umožňoval holističtější pojetí kreativity, než nabízí klasické, kvantitativní testy divergentního myšlení (Urban, 2005). Test zahrnuje šest předkreslených figurálních fragmentů, které testovací subjekt musí libovolným způsobem rozvést a využít ve vlastní kresbě. Test je navržen tak, že výsledný kresby je možné hodnotit pomocí několika kritérií, mezi nimi například jsou \u003Cem>kompozice\u003C\u002Fem>, \u003Cem>elaborace\u003C\u002Fem>, \u003Cem>podstupování rizika\u003C\u002Fem>, \u003Cem>boření (konceptuálních) hranic či pravidel\u003C\u002Fem>, \u003Cem>nekonvenčnosti\u003C\u002Fem>, \u003Cem>afekce\u003C\u002Fem> a \u003Cem>humor \u003C\u002Fem>(Urban, 2005).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z hlediska genderových rozdílů použití TCT-DP neindikuje žádný rozdíl ve \u003Cem>střední hodnotě \u003C\u002Fem>výsledků mezi gendery a pouze minimální trend ve prospěch chlapců, který je relativně konzistentní napříč několika testovacích vzorků, ale statisticky nesignifikantní (Urban, 2005). He a Wong (He, 2011) reportují nesignifikantní genderové rozdíly mezi školáky prvních až sedmých ročníků a ve vzorku z Hong Kongu u studentů ve věku 12 až 16 let. v neposlední řadě je TCT-DP test byl mezi výzkumníky kreativity kladně přijat a je pokládán za validní test kreativity (He, 2011; Urban, 2005).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He a Wong (He, 2011) jako první se pokusili podívat na genderové rozdíly v kreativitě prizmatem statistické variability (rozptylu) v distribuci výsledků. Třebaže v kontextu výzkumu kreativity genderových rozdílů se jedná o nový přístup, již od konce devatenáctého století víme, jak reportoval Ellis v roce 1894, že mužské pohlaví vykazuje větší variablitu v jak fyzických, tak mentálních charakteristikách (Ellis, 1974). He a Wong (He, 2011) citují výzkum, který nachází větší variabilitu u mužů v mechanickém uvažování, matematice, prostorovém zpracování, a u žen ve verbálním uvažování a krátkodobé paměti. Větší variabilita u mužů se také projevuje obecněji v mentálních schopnostech a u žen v sebevědomí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Větší mužskou variabilitu reportuje Hyde (Hyde, 2008) na vzorku amerických studentů v matematických testech. Zatímco jejich výzkum neprokázal žádné zásadní rozdíly v genderu ve střední hodnotě distribuce výsledků, nachází větší variabilitu chlapců \u003Cstrong>ve všech testovaných školních ročnících (ročníky 2-11 v americkém školním systému)\u003C\u002Fstrong>, pohybující se v poměru 1,11 až 1,21 ve prospěch chlapců. Mnohem zajímavější data jsou z kraje distribuce v 95 a 99 percentilu. Zde u bělošské populace nacházíme na 95 percentilu poměr 1, 45 ve prospěch chlapců a na 99 percentilu to je již 2,06. Pro asijskou populaci jsou však tyto výsledky odlišné: v 95 percentilu chlapci převyšují pouze v poměru 1,09 a \u003Cstrong>na 99 percentilu dokonce asijské dívky mají větší zastoupení v poměru 1,09\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hedges (Hedges, 1993) pro testování hypotézi, že muži jsou více variabilní (tzv. Greater Male Variability hypothesis) užívá rozsáhlou baterii kognitivních testů viz (Hedges, 1993), včetně WAIS IQ testu v jeho celé škále. Výsledky jeho testů ukazují, že ve 22 případech z 28 muži převyšují ženy na pravé straně chvostu distribuce. v šesti případech jsou ženy více reprezentovány na pravém chvostu distribuce v testech hláskování, jazykových testech, rychlost a přesnosti klerikálních úkonů a “digit symbol” subtestu na WAIS IQ testu. v 15 případech je více mužů na levém chvostu distribuce a v 7 případech muži se vyskytují početněji na obou chvostech distribuce.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podíváme-li se na percentily, na 95 percentilu distribuce dovedností je více mužů na 6 z 28 testech v poměrů 2:1 (5 z nich jsou testy matematických, prostorových a mechanických dovedností). Na mechanickém uvažování je poměr 16:1. \u003Cstrong>Na 99.9 percentilu distribuce je na 7 z 28 testů více mužů v poměru 5:1, kde na mechanickém uvažování je to v markantním poměru 236:1 a v matematickém testu 12:1. \u003C\u002Fstrong>Údaje reportované Hedgesem jsou konzistentní s daty prezentované Pinkerem (Pinker a Spelke, 2005), který ukazuje přetrvávající znatelné rozdíly v mechanickém uvažování, prostorovém uvažování a matematických slovních problémech, kdežto u žen tvrdí, že excelují v matematické kalkulaci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He a Wong (He, 2011) dále citují známý skotský národní výzkum (zlatý standard testování kognitivních schopností dle Pinkera v Pinker a Spelke, 2005) z roku 1932, kde 95 % jedenáctiletých se zúčastnilo testování inteligence. Tento masivní test ukázal, že přestože mezi muži a ženami existuje v distribuci výsledků velké překrytí, muži mají větší zastoupení na obou chvostech distribuce. Laicky řečeno, distribuce ukazuje, že více géniů a “anti-géniů” je zastoupeno muži.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"scottish_mental_survey_1932\" class=\"size-full wp-image-1034 aligncenter\" height=\"390\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 602px) 100vw, 602px\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F12\u002Fscottish_mental_survey_1932.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F12\u002Fscottish_mental_survey_1932.png 602w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F12\u002Fscottish_mental_survey_1932-300x194.png 300w\" width=\"602\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align:center\">Obr. 1: Grafické znázornění rozdílné variability výsledků na IQ testu mezi gendery. Střední hodnota distribuce je stejná. (Scottish Mental Survey, 1932)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Projeví se rozdílná variabilita i v testu kreativity? He a Wong (He, 2011) odpovídají ve svém článku, že ano. Na testu TCT-DP mají chlapci statisticky signifikantní větší variabilitu na 5 z 10 subvýsledků. v oblasti distribuce, která byla z ≥ 1, tedy 1 a více SD nad průměrem byl poměr ve prospěch chlapců 1,61 a pro z ≥ 2, tedy 2 a více SD nad průměrem pak 3,40. v centrální části distribuce kolem střední hodnoty pak bylo, dle predikce Greater Male Variability hypotézy více dívek. \u003Cstrong>Autoři také zdůrazňují, že přestože našli statisticky nesignifikantní rozdíly v subtestech TCT-DP testu, v celkovém skóre nenašli statisticky signifikantní genderové rozdíly, čímž následují předchozí citovaný výzkum\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He a Wong (He, 2011) tedy potvrzují, že i v testech kreativity, konkrétně v testu TCT-DP lze sledovat trend viditelný v ostatních doménách kognitivních dovedností, kde muži jsou genderem, který je více variabilní, a ženy genderem, který klustruje kolem střední hodnoty distribuce. Je nutné poznamenat, že samozřejmě rozdílná variabilita v distribuci dovedností v sobě zahrnuje geniální dívky, stejně tak jako průměrné muže. Rozdílná variabilita, jak píše Hedges (Hedges, 1993), má ale zásadní vliv na to, kolik talentovaných dívek a chlapců můžeme očekávat v nejvyšších úrovních dovedností. Hedges píše, že i když střední hodnotu distribucí dívek a chlapců na dané dovednosti je stejný, větší variabilita zaručuje, že například v 95 percentilu počet mužů v této části distribuce převýši počet žen. Samozřejmě za předpokladu, že uvažujeme normální, gaussovu distribuci (křivku). Větší variabilita ve zmíněných dovednostech je tedy silný kandidát na vysvětlení toho, proč v reálném kontextu světa vidíme genderové rozdíly v eminentní kreativitě. Bohužel nám ale Greater Male Variability hypotéza neříká nic o tom, proč rozdíly ve variabilitě existují. He a Wong (He, 2011) sice citují několik hypotéz identifikující příčiny v biologických, kulturně-historických či sociálně-environmentálních faktorech, ale jak tvrdí, většina z tohoto výzkumu je stále spekulativní, o to více v kontextu výzkumu kreativity, kde tyto faktory musí být prokázány, že hrají roli v kreativní produkci jednotlivců.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"shrnuti-vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\" id=\"shrnuti-vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Shrnutí výzkumu genderových rozdílů v kreativitě\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Většina citovaného výzkumu se shoduje na tom, že v psychometrických a behaviorálních testech kreativity mezi gendery neexistují statisticky signifikatní rozdíly. Na základě strukturálních rozdílů a odlišných kognitivních stylů, včetně odlišných silných a slabých stránek, výzkum ukazuje, že gendery nejspíše používají odlišné kognitivní strategie, vycházející z jejich kognitivních stylů, jak dosáhnout stejného kreativního výsledku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Genderové rozdíly dle výzkumu vidíme v dětské figurální kreativitě, kde gendery užívají jiných motivů, barev a kompozice. Dívky s genetickou poruchou kongenitální adrenální hyperplazie (KAH) vykazují na daném testu figurální kreativity velmi podobné, až stereotypicky maskulinní preference pro téma, barvu a kompozici, což indikuje možnost, že hormony mediují genderové rozdíly, nikoli socio-kulturní konstrukt “genderu” jako takového. Na hormonální vlivy genderových rozdílů navazuje text citací výzkumu Barona-Cohena, který ukazuje, že zvýšené prenatální množství testosteronu hraje roli ve vývoji autismu, který prostřednictvím své E-S teorie charakterizuje jako hypermaskulinní typ mozku, který vyniká v systematizování, ale má problémy s emaptizováním. Preference systematizace před empatizací se vyskytuje i u autistických dívek, čímž Baron-Cohen opět indikuje hormonální mediaci genderových rozdílů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tento text dále cituje výzkum z neurověd, ve kterém pomocí funkční magnetické rezonance se na základě strukturálních odlišností mozku hovoří o možnosti toho, že genderyy užívají pro stejné výsledky odlišné části mozku, a tím také odlišné kognitivní styly a strategie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Citované výzkumy jsou ale kritizovány z řad nejen feministicky smýšlejících akademiků a akademiček, kteří poukazují na chybné metodologie a špatné interpretace dat, včetně nedostatečné znalosti současného výzkumu genderových studií a konceptu intersekcionality, které by dle některých autorů měly být doporučeným studiem pro všechny neurovědce, kteří chtějí kompetentně studovat genderové rozdíly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nakonec tento text probírá Greater Male Variability hypotézu, která již přes sto let tvrdí, že muži vykazují větší variabilitu na mnoha kognitivních i dalších vlastnostech. Cituji hned několik autorů, kteří tuto hypotézu potvrzují, včetně značného rozdílu v mechanickém uvažování, které v nejvyšších percentilech na pravé straně chvostu distribuce této dovednosti indikuje, že muži mají zde převahu. Tato hypotéza byla také potvrzena i ve výzkumu kreativity, kde, přestože střední hodnota distribuce je u genderů stejná, pohled na stejná data skrze variabilitu genderové rozdíly odkrývá.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong> \u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"diskuze-konsekvence-genderovych-rozdilu-v-kreativite\" id=\"diskuze-konsekvence-genderovych-rozdilu-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Diskuze: konsekvence genderových rozdílů v kreativitě?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>V současné informační společnosti, jež zvýhodňuje jednotlivce, kteří jsou schopnosti nejen analyzovat komplexní informace, ale zároveň vytvářet informace nové. Imbesi (Imbesi) například tvrdí, že design, jakožto kreativní činnost, je jeden z mála oborů schopný vytvářet hodnoty, kterými se firmy a značky od sebe odlišují. Castells, Bell a další již dříve psali o tom, že schopnost vysoce abstraktní a technické manipulace s informacemi a generování nových informací jsou důležité pro život v informační společnosti. i proto potenciální genderové rozdíly mohou mít zásadní vliv na to, jak se v průměru budou manifestovat silné a slabé stránky jednotlivých genderů. Pokud se gendery v kreativitě a kognitivních stylech liší, znamená to, že v průměru muži a ženy přistupují k problémům odlišným způsobem. Abraham (Abraham, 2014) například uvádí, že pokud tomu tak je, konstitují takové genderové rozdíly možný argument pro aktivnější narovnání reprezentace žen v důležitých oborech s vlivem na společnost, neboť ženy (a z mého pohledu i muži vykazující stereotypicky femininní kognitivní styl) mohou přinést k řešení problémů novou dimenzi kognice a kreativity, která v prostředí, kde dominuje ryze stereotypicky maskulinní kognitivní styl, chybí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zároveň by genderové rozdíly v kreativitě a kognici znamenaly, že pedagogické a edukační materiály by tyto rozdíly měly reflektovat tak, aby využívaly maximum potenciálu silných stránek jednotlivých genderů a pozvedly negativní aspekty jejich slabých stránek.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V neposlední řadě by vývoj a design technologií, architektura a urbanistické plánování mohlo tyto rozdíly zahrnout, aby byly lépe přizpůsobené jednotlivým genderům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Uznání existence genderových rozdílů v kreativitě a kognici, pokud tak výzkum prokáže, by mohlo pozitivně ovlivnit současný diskurz existujících genderových diskrepancí, které z pohledu radikálního sociálního determinismu jsou výsledkem historické diskriminace a stále přetrvávajícího sexismu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na druhou stranu jsem si vědom nebezpečí, které potvrzení genderových rozdílů představuje, neboť by mohlo sloužit jako pomyslný olej do ohně a v očích určitých jedinců mohlo představovat potvrzení všech stereotypů a volnou ruku v pokračování, nebo dokonce zesílení diskriminace na základě genderu. Racionální přístup by však znamenal, že přestože existují rozdíly v ve střední hodnotě nebo variabilitě distribuce, je logicky nesprávné přisuzovat všechny vlastnosti skupiny, ke které jednotlivec náleží, danému jednotlivci. Jinak řečeno, ať už genderové či jiné rozdíly v určitých sociálních skupinách existují, vždycky bychom měli jednat s jednotlivci na základě jejich konkrétních vlastností, nikoli podle hypotetických vlastností, získaných analýzou toho, k jaké sociální skupině daný člověk patří.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jsem však toho názoru, že svět je příliš komplexní “systém”, abychom si mohli dovolit sami sobě lhát, neboť nedokážeme predikovat, jak se ona lež ve světě projeví. Třebaže jsme měli dobré úmysly, můžeme milosrdnou lží napáchat více škody, než bychom zamýšleli. z citovaného výzkumu v tomto textu podle mého názoru vyplývá, že biologický vliv na genderové rozdíly je pravděpodobně větší než 0 %. Proto by výzkum, který se snaží odkrýt genderové biologické rozdíly nejen v kreativitě, měl být legitimní. Zároveň nelze přehlížet, že toto téma je ve středu mnoha politických debat, a tudíž téma, které vyvolává i mnoho záporných emocí na “obou” stranách pomyslného konfliktu. Proto souhlasím s Cine a ostatními, kteří volají potom, aby výzkum genderových rozdílů byl vědou aplikující nejstriktnější standardy pro evaluaci výsledků. i přes striktní standardy a peer-review proces ale vychází výzkum, u kterého se časem ukáží zásadní nedostatky. To, že ale výzkum genderových rozdílů v kreativitě obsahuje nedostatky nemůže a priori znamenat, že tyto nedostatky vznikly proto, že autoři výzkumu zastávají sexistické názory. Jak Cline volá po rigoróznějším výzkumu genderových rozdílů, měla by i kritika výzkumu sama vykazovat nejpřísnější kritéria, neboť nálepku “neurosexismus” nejen kritizuje metodologii výzkumu, ale zároveň implicitně říká, že daný výzkumník cíleně užil špatné metodologie, aby prosadil své politické cíle. Zde nezbývá než zmínit opět Baron-Cohena a jeho upozornění, že vědci mohou podporovat rovnost genderu a být proti jakékoli diskriminaci ve společnosti a zároveň zkoumat (i s nevyhnutelnými přehmaty a chybami) genderové rozdíly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"-\" id=\"-\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Cstrong>\u003Cbr \u002F>\n\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"zdroje\" id=\"zdroje\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Zdroje:\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>ABRAHAM, Anna, 2016. Gender and creativity: an overview of psychological and neuroscientific literature. \u003Cem>Brain Imaging and Behavior\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>10\u003C\u002Fstrong>(2), 609-618 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1007\u002Fs11682-015-9410-8. ISSN 1931-7557. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-015-9410-8\"> http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-015-9410-8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ABRAHAM, Anna, Kristin THYBUSCH, Karoline PIERITZ a Christiane HERMANN, 2014. Gender differences in creative thinking: behavioral and fMRI findings. Brain Imaging and Behavior [online]. 8(1), 39-51 [cit. 2017-11-28]. DOI: 10.1007\u002Fs11682-013-9241-4. ISSN 1931-7557. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-013-9241-4\"> http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-013-9241-4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>AMABILE, Teresa M., 1983. The social psychology of creativity: a componential conceptualization. \u003Cem>Journal of Personality and Social Psychology\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>45\u003C\u002Fstrong>(2), 357-376 [cit. 2017-12-15]. DOI: 10.1037\u002F0022-3514.45.2.357. ISSN 0022-3514. Dostupné z: http:\u002F\u002Fcontent.apa.org\u002Fjournals\u002Fpsp\u002F45\u002F2\u002F357\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ARTOLA, Teresa & Barraca, Jorge & Sanchez, Natalia & Mosteiro, Pilar & Poveda García-Noblejas, Belén & ancillo, Isable. 2010 Title : Qualitative differences in the way males and females use their imagination in creativity tasks.. Journal of Educational and Developmental Psychology. XXII.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BAER, JOHN a JAMES C. KAUFMAN, 2008. Gender Differences in Creativity. \u003Cem>The Journal of Creative Behavior\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>42\u003C\u002Fstrong>(2), 75-105 [cit. 2017-12-17]. DOI: 10.1002\u002Fj.2162-6057.2008.tb01289.x. ISSN 00220175. Dostupné z: http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1002\u002Fj.2162-6057.2008.tb01289.x\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, S., 2005. Sex Differences in the Brain: Implications for Explaining Autism. \u003Cem>Science\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>310\u003C\u002Fstrong>(5749), 819-823 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1126\u002Fscience.1115455. ISSN 0036-8075. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1115455\"> http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1115455\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, Simon, 2002. The extreme male brain theory of autism. \u003Cem>Trends in Cognitive Sciences\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>6\u003C\u002Fstrong>(6), 248-254 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1016\u002FS1364-6613(02)01904-6. ISSN 13646613. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS1364661302019046\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS1364661302019046\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, Simon, 2010. Delusions of gender: ‘neurosexism’, biology and politics. \u003Cem>The psychologist: The battle of the sex differences\u003C\u002Fem>. \u003Cstrong>October 2010\u003C\u002Fstrong>(vol 23 no 11), 904-905. ISSN 0952-8229.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, Simon, 2012. \u003Cem>The essential difference: men, women and the extreme male brain\u003C\u002Fem>. London: Penguin. ISBN 9780241961353.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARRES, Ben A., 2010. Neuro Nonsense. \u003Cem>PLoS Biology\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>8\u003C\u002Fstrong>(12), e1001005- [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1371\u002Fjournal.pbio.1001005. ISSN 1545-7885. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdx.plos.org\u002F10.1371\u002Fjournal.pbio.1001005\"> http:\u002F\u002Fdx.plos.org\u002F10.1371\u002Fjournal.pbio.1001005\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BODEN, Margaret A. The creative mind: myths and mechanisms. 2nd ed. London: Routledge, 2004, xiii, 344 s. ISBN 0415314534.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>CONNELLAN, Jennifer, Simon BARON-COHEN, Sally WHEELWRIGHT, Anna BATKI a Jag AHLUWALIA, 2000. Sex differences in human neonatal social perception. \u003Cem>Infant Behavior and Development\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>23\u003C\u002Fstrong>(1), 113-118 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1016\u002FS0163-6383(00)00032-1. ISSN 01636383. Dostupné z: http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0163638300000321\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DANTO, Arthur, 1964. The Artworld. \u003Cem>The Journal of Philosophy\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>61\u003C\u002Fstrong>(19), 571- [cit. 2017-12-15]. DOI: 10.2307\u002F2022937. ISSN 0022362x. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.pdcnet.org\u002Foom\u002Fservice?url_ver=Z39.88-2004&rft_val_fmt=&rft.imuse_id=jphil_1964_0061_0019_0571_0584&svc_id=info:www.pdcnet.org\u002Fcollection\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ELLIS, H, 1974. \u003Cem>Man and woman: a study of human sexual characters\u003C\u002Fem>. London: Heinemann. Dostupné také z: https:\u002F\u002Farchive.org\u002Fdetails\u002Fmanandwomanastu00elligoog\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ESCUDERO, Paola, Rachel A. ROBBINS a Scott P. JOHNSON, 2013. Sex-related preferences for real and doll faces versus real and toy objects in young infants and adults. \u003Cem>Journal of Experimental Child Psychology\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>116\u003C\u002Fstrong>(2), 367-379 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1016\u002Fj.jecp.2013.07.001. ISSN 00220965. Dostupné z: http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0022096513001367\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>EYSENCK, H.J. Cambridge University Press; New York: 1995. Genius: The natural history of creativity.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>FINE, Cordelia, 2011. \u003Cem>Delusions of gender: how our minds, society, and neurosexism create difference\u003C\u002Fem>. Norton paperback ed. New York: W.W. Norton. ISBN 9780393340242.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>FINE, Cordelia, \u003Cem>New insights into gendered brain wiring, or a perfect case study in neurosexism?\u003C\u002Fem> [online]. 2013 [cit. 2017-12-20]. Dostupné z:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Ftheconversation.com\u002Fnew-insights-into-gendered-brain-wiring-or-a-perfect-case-study-in-neurosexism-21083\"> https:\u002F\u002Ftheconversation.com\u002Fnew-insights-into-gendered-brain-wiring-or-a-perfect-case-study-in-neurosexism-21083\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>FRANKOVÁ, Emilie, 2011. \u003Cem>Kreativita a inovace v organizaci\u003C\u002Fem>. Praha: Grada. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3317-3.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HALL, Catherine M., Julie A. JONES, Heino F. L. MEYER-BAHLBURG, Curtis DOLEZAL, Michelle COLEMAN, Peter FOSTER, David A. PRICE a Peter E. CLAYTON, 2004. Behavioral and Physical Masculinization Are Related to Genotype in Girls with Congenital Adrenal Hyperplasia. \u003Cem>The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>89\u003C\u002Fstrong>(1), 419-424 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1210\u002Fjc.2003-030696. ISSN 0021-972x. Dostupné z:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Facademic.oup.com\u002Fjcem\u002Farticle-lookup\u002Fdoi\u002F10.1210\u002Fjc.2003-030696\"> https:\u002F\u002Facademic.oup.com\u002Fjcem\u002Farticle-lookup\u002Fdoi\u002F10.1210\u002Fjc.2003-030696\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HANLON, H., Tatcher, R. a Cline. 1999. Gender differences in the development of EEG coherence in normal children. Developmental Neuropsychology, 16(3). s. 479-506.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HE, Wu-jing a Wan-chi WONG, 2011. Gender differences in creative thinking revisited: Findings from analysis of variability. \u003Cem>Personality and Individual Differences\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>51\u003C\u002Fstrong>(7), 807-811 [cit. 2017-12-17]. DOI: 10.1016\u002Fj.paid.2011.06.027. ISSN 01918869. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0191886911003035\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0191886911003035\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HEDGES, L. V. a L. FRIEDMAN, 1993. Gender Differences in Variability in Intellectual Abilities: a Reanalysis of Feingold’s Results. \u003Cem>Review of Educational Research\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>63\u003C\u002Fstrong>(1), 94-105 [cit. 2017-12-27]. DOI: 10.3102\u002F00346543063001094. ISSN 0034-6543. Dostupné z: http:\u002F\u002Frer.sagepub.com\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.3102\u002F00346543063001094\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HENNESSEY, Beth A. a Teresa M. AMABILE. Creativity. Annual Review of Psychology [online]. 2010, vol. 61, issue 1, s. 569-598 [cit. 2015-03-19]. DOI: 10.1146\u002Fannurev.psych.093008.100416.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HINES, Melissa, 2000. Gonadal hormones and sexual differentiation of human behavior: Effects on psychosexual and cognitive development. MATSUMOTO, Akira. \u003Cem>Sexual differentiation of the brain\u003C\u002Fem>. Boca Raton, Fla: CRC Press. ISBN 9781439832288.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HYDE, J. S., S. M. LINDBERG, M. C. LINN, A. B. ELLIS a C. C. WILLIAMS, 2008. Gender Similarities Characterize Math Performance. \u003Cem>Science\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>321\u003C\u002Fstrong>(5888), 494-495 [cit. 2017-12-27]. DOI: 10.1126\u002Fscience.1160364. ISSN 0036-8075. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1160364\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IIJIMA, Megumi, Osamu ARISAKA, Fumie MINAMOTO a Yasumasa ARAI, 2001. Sex Differences in Children’s Free Drawings: a Study on Girls with Congenital Adrenal Hyperplasia. \u003Cem>Hormones and Behavior\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>40\u003C\u002Fstrong>(2), 99-104 [cit. 2017-12-25]. DOI: 10.1006\u002Fhbeh.2001.1670. ISSN 0018506x. Dostupné z: http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0018506X01916708\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IM, K., J.-M. LEE, O. LYTTELTON, S. H. KIM, A. C. EVANS a S. I. KIM, 2008. Brain Size and Cortical Structure in the Adult Human Brain. \u003Cem>Cerebral Cortex\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>18\u003C\u002Fstrong>(9), 2181-2191 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1093\u002Fcercor\u002Fbhm244. ISSN 1047-3211. Dostupné z: https:\u002F\u002Facademic.oup.com\u002Fcercor\u002Farticle-lookup\u002Fdoi\u002F10.1093\u002Fcercor\u002Fbhm244\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IMBESI, Lorenzo. Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation. sd.polyu.edu.hk. Dostupné z:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.academia.edu\u002F1089486\u002FDesign_for_Post-Industrial_Societies\"> https:\u002F\u002Fwww.academia.edu\u002F1089486\u002FDesign_for_Post-Industrial_Societies\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>INGALHALIKAR, M., A. SMITH, D. PARKER, et al., 2014. Sex differences in the structural connectome of the human brain. \u003Cem>Proceedings of the National Academy of Sciences\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>111\u003C\u002Fstrong>(2), 823-828 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1073\u002Fpnas.1316909110. ISSN 0027-8424. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.pnas.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1073\u002Fpnas.1316909110\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>JAUK, Emanuel, Mathias BENEDEK, Beate DUNST a Aljoscha C. NEUBAUER, 2013. The relationship between intelligence and creativity: New support for the threshold hypothesis by means of empirical breakpoint detection. Intelligence [online]. 41(4), 212-221 [cit. 2017-11-28]. DOI: 10.1016\u002Fj.intell.2013.03.003. ISSN 01602896. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS016028961300024X\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS016028961300024X\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>JOEL, Daphna a Ricardo TARRASCH, 2014. On the mis-presentation and misinterpretation of gender-related data: The case of Ingalhalikar’s human connectome study. \u003Cem>Proceedings of the National Academy of Sciences\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>111\u003C\u002Fstrong>(6), E637-E637 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1073\u002Fpnas.1323319111. ISSN 0027-8424. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.pnas.org\u002Flookup\u002Fdoi\u002F10.1073\u002Fpnas.1323319111\"> http:\u002F\u002Fwww.pnas.org\u002Flookup\u002Fdoi\u002F10.1073\u002Fpnas.1323319111\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>KOGAN, N. 1974. . Creativity and sex differences. Journal of Creative Behavior, 8, 1-14.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LAI, Meng-Chuan, Jason P. LERCH, Dorothea L. FLORIS, Amber N.V. RUIGROK, Alexa POHL, Michael V. LOMBARDO a Simon BARON-COHEN, 2017. Imaging sex\u002Fgender and autism in the brain: Etiological implications. \u003Cem>Journal of Neuroscience Research\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>95\u003C\u002Fstrong>(1-2), 380-397 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1002\u002Fjnr.23948. ISSN 03604012. Dostupné z: http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1002\u002Fjnr.23948\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LIN, Wei-Lun a Yunn-Wen LIEN, 2013. The Different Role of Working Memory in Open-Ended Versus Closed-Ended Creative Problem Solving: a Dual-Process Theory Account. \u003Cem>Creativity Research Journal\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>25\u003C\u002Fstrong>(1), 85-96 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1080\u002F10400419.2013.752249. ISSN 1040-0419. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.tandfonline.com\u002Fdoi\u002Fabs\u002F10.1080\u002F10400419.2013.752249\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LIN, Wei-Lun, Kung-Yu HSU, Hsueh-Chih CHEN a Jenn-Wu WANG, 2012. The relations of gender and personality traits on different creativities: a dual-process theory account. \u003Cem>Psychology of Aesthetics, Creativity, and the Arts\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>6\u003C\u002Fstrong>(2), 112-123 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1037\u002Fa0026241. ISSN 1931-390x. Dostupné z: http:\u002F\u002Fdoi.apa.org\u002Fgetdoi.cfm?doi=10.1037\u002Fa0026241\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LUDERS, Eileen a Arthur W. TOGA, 2010. Sex differences in brain anatomy. \u003Cem>Sex Differences in the Human Brain, their Underpinnings and Implications\u003C\u002Fem>. Elsevier, 2010, 2-12. Progress in Brain Research. DOI: 10.1016\u002FB978-0-444-53630-3.00001-4. ISBN 9780444536303. Dostupné také z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FB9780444536303000014\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FB9780444536303000014\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LYNN, Richard, 1999. Sex differences in intelligence and brain size: a developmental theory. Intelligence [online]. 27(1), 1-12 [cit. 2017-11-28]. DOI: 10.1016\u002FS0160-2896(99)00009-4. ISSN 01602896. Dostupné z:\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0160289699000094\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0160289699000094\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>PINKER, Steven a SPELKE, E. 2005. \u003Cem>The science of gender and science: Pinker vs. Spelke\u003C\u002Fem>, a Debate. Presented at the Mind Brain and Behavior Initiative (MBB), Harvard University. Dostupné také z: http:\u002F\u002Fedge.org\u002F3rd_culture\u002Fdebate05\u002Fdebate05_index.html.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>PRICE, Cathy J., 2010. The anatomy of language: a review of 100 fMRI studies published in 2009. \u003Cem>Annals of the New York Academy of Sciences\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>1191\u003C\u002Fstrong>(1), 62-88 [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1111\u002Fj.1749-6632.2010.05444.x. ISSN 00778923. Dostupné z: http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1111\u002Fj.1749-6632.2010.05444.x\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>RIPPON, Gina, Rebecca JORDAN-YOUNG, Anelis KAISER a Cordelia FINE, 2014. Recommendations for sex\u002Fgender neuroimaging research: key principles and implications for research design, analysis, and interpretation. \u003Cem>Frontiers in Human Neuroscience\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>8\u003C\u002Fstrong>, – [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.3389\u002Ffnhum.2014.00650. ISSN 1662-5161. Dostupné z: http:\u002F\u002Fjournal.frontiersin.org\u002Farticle\u002F10.3389\u002Ffnhum.2014.00650\u002Fabstract\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SAWYER, R. Explaining creativity: the science of human innovation. 2nd ed. New York: Oxford University Press, c2012, xi, 555 p. ISBN 978-019-9737-574.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SAX, L .2005. Why gender matters. Doubleday.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SAX, L. 2007. Boys adrift. NY Basic Books.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SIMONTON, Dean Keith., 1994. Greatness: who makes history and why. New York: Guilford. ISBN 978-0898622010.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>STEVENS, Jennifer S. a Stephan HAMANN, 2012. Sex differences in brain activation to emotional stimuli: a meta-analysis of neuroimaging studies. \u003Cem>Neuropsychologia\u003C\u002Fem>. \u003Cstrong>50\u003C\u002Fstrong>(7), 1578-1593. DOI: 10.1016\u002Fj.neuropsychologia.2012.03.011. ISSN 00283932. Dostupné také z: \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS002839321200125X\">http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS002839321200125X\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>STERNBERG, Robert J. a Elena L. GRIGORENKO, 2001. a Capsule History of Theory and Research on Styles. \u003Cem>Perspectives on thinking, learning, and cognitive styles\u003C\u002Fem>. Mahwah, NJ: L. Erlbaum Associates. ISBN 0-8058-3431-1.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>TODD, Brenda K., John A. BARRY a Sara A. O. THOMMESSEN, 2017. Preferences for ‘Gender-typed’ Toys in Boys and Girls Aged 9 to 32 Months. \u003Cem>Infant and Child Development\u003C\u002Fem>[online]. \u003Cstrong>26\u003C\u002Fstrong>(3), e1986- [cit. 2017-12-26]. DOI: 10.1002\u002Ficd.1986. ISSN 15227227. Dostupné z: http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1002\u002Ficd.1986\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>URBAN, Klaus K., 2005. Assessing creativity: The Test for Creative Thinking – Drawing Production (TCT-DP). In: \u003Cem>International Education Journal,\u003C\u002Fem>. 6(2). Shannon Research Press, s. 272-280. ISSN 1443-1475.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Online zdroje:\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Kongenitální adrenální hyperplázie, \u003Cem>Wikiskripta\u003C\u002Fem> [online]. [cit. 2017-12-06]. Dostupné z: http:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FKongenit%C3%A1ln%C3%AD_adren%C3%A1ln%C3%AD_hyperpl%C3%A1zie\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Úvod Text si neklade za cíl být definitivní odpovědí na kontroverzní otázku rozdílů v kreativitě mezi gendery. Kontroverznějším tématem v současném psychologickém výzkumu jsou pouze genderové rozdíly v inteligenci. Cílem tohoto textu je zodpovědět otázku, zdali existuje výzkum, který použitím vhodných testovacích metod a statistického vyhodnocení může určité genderové rozdíly pozorovat. Pokud rozdíly ustanovíme, přichází na řadu složitější otázka […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-559","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F559",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=559",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F559\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},854,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F559\u002Frevisions\u002F854",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=559",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=559",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=559",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Gender Differences in Creativity: An Outline of Current Research","gender-differences-in-creativity-an-outline-of-current-research","An outline of current research on gender differences in creativity: psychometric tests, neuroscience, Baron-Cohen’s E-S theory, its critics and the greater male variability hypothesis.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Diferencias de género en la creatividad: esbozo de la investigación actual","diferencias-de-genero-en-la-creatividad-esbozo-de-la-investigacion-actual","Repaso de la investigación sobre las diferencias de género en la creatividad: tests psicométricos, neurociencia, la teoría E-S de Baron-Cohen, sus críticas y la variabilidad masculina.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Différences de genre dans la créativité : esquisse de la recherche actuelle","differences-de-genre-dans-la-creativite-esquisse-de-la-recherche-actuelle","Un tour d’horizon de la recherche sur les différences de genre dans la créativité : tests psychométriques, neurosciences, théorie E-S de Baron-Cohen, ses critiques et la variabilité masculine.","\u003Cp>\u003Ca name=\"uvod\" id=\"uvod\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Introduction\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Ce texte n’a pas pour ambition d’apporter une réponse définitive à la question controversée des différences de créativité entre les genres. Dans la recherche psychologique actuelle, seules les différences de genre en matière d’intelligence constituent un sujet plus controversé. Le but de ce texte est de répondre à la question de savoir s’il existe des recherches qui, à l’aide de méthodes de test appropriées et d’une évaluation statistique, peuvent observer certaines différences de genre. Si nous établissons des différences, vient alors la question plus complexe de déterminer si ces différences sont dues à des influences socioculturelles ou biologiques, ou bien à leur interaction mutuelle. Le texte veut susciter l’intérêt pour cette problématique et, en même temps, montrer les possibilités d’étudier les différences de genre. Je conclus le texte par une partie spéculative qui esquisse les conséquences que pourraient avoir d’éventuelles différences de créativité entre les genres.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"proc-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\" id=\"proc-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Pourquoi étudier les différences de genre dans la créativité ?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Nous vivons aujourd’hui dans une société que de nombreux théoriciens et sociologues qualifient de société de l’information, postindustrielle, en réseau ou cognitive (p. ex. Castells, Bell, Imbesi), et qui se caractérise par l’accent mis sur le traitement, l’analyse et la production d’informations, c’est-à-dire d’une marchandise immatérielle qui n’est liée ni au lieu ni au temps et que l’on peut rapidement transformer et envoyer en tout point connecté au réseau mondial d’internet. Le théoricien et architecte praticien Lorenzo Imbesi s’intéresse au rôle du design (et indirectement aussi de la créativité) et soutient que, si l’information est aujourd’hui une marchandise importante, bien plus importante pour les entreprises est la génération d’idées nouvelles, et donc d’informations, qui leur donne un avantage dans la concurrence, car c’est précisément par le design et la créativité que les entreprises se distinguent et communiquent au public la valeur ajoutée de leur produit. La créativité procure un avantage différentiel aux entreprises, mais aussi aux individus, car cette compétence est appréciée dans l’économie actuelle de la société de l’information ou de la société cognitive. Les personnes capables de mettre à profit leur créativité aussi sur le marché du travail ont donc un avantage objectif sur celles qui n’en sont pas capables. C’est pourquoi d’éventuelles différences de créativité entre les genres auraient des répercussions non seulement économiques, mais aussi sociales sur la société.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Du point de vue de l’éducation, les différences de genre sont elles aussi importantes, car les différences devraient être intégrées dans les théories comme dans la pratique pédagogique, de sorte que chaque enfant puisse atteindre son potentiel maximal, ce qui sera possible lorsque nous disposerons des informations les plus précises possible sur les spécificités de ses compétences ainsi que de ses stratégies et styles cognitifs, le style cognitif désignant la manière dont un individu traite l’information (Sternberg et Grigorenko, 2001). Le genre de l’enfant, si des différences de genre dans la créativité sont démontrées, est une variable importante dont il faut tenir compte lors de l’application des théories de psychologie pédagogique dans l’enseignement.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Enfin et surtout, une raison d’étudier les différences de genre dans la créativité est l’absence historique marquée des femmes dans les domaines exigeant des compétences créatives et intellectuelles, comme l’a remarqué l’un des plus grands spécialistes mondiaux de la créativité, Dean K. Simonton, dans sa publication \u003Cem>Greatness: who makes history and why\u003C\u002Fem> (Simonton, 1994). Le manque de femmes dans les domaines artistiques et scientifiques éminents est-il la conséquence d’influences socioculturelles prenant la forme d’une discrimination historique et d’un accès insuffisant à l’éducation, qui ont persisté jusqu’au XXe siècle et persistent à bien des égards encore aujourd’hui (Abraham, 2014 ; Baer et Kaufman, 2008), ou bien la recherche sur la créativité peut-elle montrer que les causes ne sont pas seulement de nature socioculturelle, mais que des différences au niveau biologique jouent aussi leur rôle ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong> \u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"pracovni-definice-kreativity\" id=\"pracovni-definice-kreativity\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Définition de travail de la créativité\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Avant de décrire la recherche actuelle sur la créativité, il convient de définir avec quel concept ou quelle définition de la créativité travaille ce texte. Je pars d’une définition répandue et abondamment citée dans la littérature, qui désigne la créativité comme la production de résultats d’activité ou d’idées qui sont nouveaux, surprenants et utiles (p. ex. Hennessey et Amabile, 2010 ; Boden, 2004, p. 1). En même temps, je suis conscient dans ce texte que la situation autour de la définition de la créativité comporte de multiples couches et qu’il existe des modèles complexes de la créativité par lesquels les spécialistes s’efforcent de saisir la créativité comme quelque chose qui n’existe pas seulement dans la tête des individus en tant que compétence cognitive, mais qui est en même temps définie contextuellement, en relation avec la société et la culture, comme l’éclairent les modèles componentiels de la créativité d’Amabile (Amabile, 1983) ou le modèle socioculturel (Sawyer, 2012, p. 123), qui soutient qu’un résultat d’activité est créatif lorsque la société ou les spécialistes du domaine concerné le jugent créatif. Nous trouvons un raisonnement contextuel semblable dans un domaine de la recherche humaine qui a été historiquement lié, souvent jusqu’à s’y confondre, à la créativité : l’art. Des théoriciens de l’art comme Arthur Danto et, après lui, George Dickie ont proposé la théorie institutionnelle de l’art, selon laquelle un objet ne peut pas devenir de lui-même un artefact artistique. Ce n’est que lorsque cet objet est intégré dans le contexte de l’art, selon Danto dans le « monde de l’art » (Artworld) (Danto, 1964), composé de théoriciens, de commissaires, de théories artistiques, d’interprétations, de musées, d’objets et d’artistes, que l’objet peut devenir art. Cette théorie influente explique entre autres pourquoi une boîte Brillo ou un urinoir ne sont pas de l’art dans leur environnement ordinaire, alors que les mêmes objets utilisés par Warhol ou par Marcel Duchamp le sont. Danto écrit que ce qui fait des objets quotidiens, entre les mains de ces artistes, des artefacts artistiques, c’est une certaine théorie capable de les inscrire dans le monde de l’art. Sans théorie [artistique], il est peu probable que nous les voyions comme de l’art ; pour que nous les voyions ainsi, ils doivent faire partie du monde de l’art (Danto, 1964, p. 581). Ce parallèle entre le modèle socioculturel de la créativité et la théorie institutionnelle de l’art me semble si évident qu’il a certainement été développé par d’autres auteurs, mais je n’ai pas encore remarqué dans la littérature qu’on ait relié les deux.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"jak-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\" id=\"jak-zkoumat-genderove-rozdily-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Comment étudier les différences de genre dans la créativité ?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Aujourd’hui, le principal instrument de mesure de la créativité est constitué par les tests psychométriques de pensée divergente, qui consistent à tester la capacité d’un individu à générer le plus grand nombre possible d’usages alternatifs d’objets donnés. Ce test domine la recherche actuelle, ce qui peut entraîner plusieurs problèmes méthodologiques. En premier lieu, il s’agit d’un test qui se concentre sur l’évaluation de la fluidité, c’est-à-dire de la quantité, et non de la qualité des possibilités imaginées par l’individu. Ensuite, ces tests sont orientés vers les compétences verbales, ce qui peut désavantager d’autres domaines de la créativité, par exemple visuo-spatiaux (figuratifs), et par là même l’un des genres, en particulier au regard des recherches qui révèlent que les filles et les femmes surpassent leurs homologues dans les compétences langagières, la vitesse perceptive et la fluidité verbale (Artola, 2010).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Un autre type de tests s’oriente vers le domaine figuratif de la créativité ; sa consigne consiste à produire un dessin original, et il est le plus souvent utilisé pour tester des enfants et des lycéens. Du point de vue qualitatif, le test évalue le nombre d’objets (la fluidité), la flexibilité, l’originalité et l’élaboration des détails (Artola, 2010).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Outre les tests psychométriques, il est possible d’étudier la créativité au moyen de l’imagerie par résonance magnétique fonctionnelle, au niveau des différentes structures cérébrales, où ce sont surtout la forme et l’activité d’une partie donnée du cerveau, corrélées avec l’activité de l’individu, qui constituent les données empiriques permettant d’effectuer des comparaisons entre individus.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Une autre possibilité d’étudier la créativité est le regard historique porté sur les individus qui, par la quantité et la qualité de leur œuvre, ont acquis une position éminente aux yeux des spécialistes de leur domaine, mais aussi du grand public. C’est ce regard qui montre le plus clairement que des différences de genre dans l’éminence créative et cognitive existent. Même si le regard historique fournit le moins d’informations pour expliquer les différences d’un point de vue cognitif, il est extrêmement utile pour étudier comment le contexte plus large influence, ou dans le cas des femmes limite, la création, surtout compte tenu de l’accent plus fort mis dans la recherche actuelle sur la créativité sur les modèles componentiels (Amabile, 1983) et socioculturels (Sawyer, 2012, p. 123) de la créativité.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\" id=\"vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>La recherche sur les différences de genre dans la créativité\u003C\u002Fh2>\n\u003Ch3>Les tests psychométriques\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>En 1974, Kogan (Kogan, 1974) a mené la première recherche majeure sur les différences de genre dans la créativité et, déjà à cette époque, c’est-à-dire il y a environ 34 ans, il remarquait que si une recherche démontrait que l’un des genres est plus créatif que l’autre, elle s’attirerait une vague considérable de critiques. Dans sa propre recherche, Kogan a cependant constaté qu’il règne entre les genres une relative égalité. Baer et Kaufman (Baer et Kaufman, 2008) ont révisé la constatation de Kogan et confirment que, si la littérature a depuis fait apparaître des preuves que l’un des genres l’emporte dans certains domaines, nous pouvons toujours parler d’une relative égalité des capacités créatives.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baer et Kaufman passent en revue les articles récents consacrés au sujet et mentionnent dans leur synthèse que la plupart des études ne trouvent aucune différence entre garçons et filles, tout en mentionnant qu’il existe des recherches où l’un des genres obtient de meilleurs scores, et qu’un nombre semblable de recherches soutient exactement le contraire. (Baer et Kaufman, 2008) Là où ils trouvent en revanche une différence en faveur des hommes, c’est dans ce qu’ils appellent la productivité créative, c’est-à-dire le nombre absolu d’œuvres créatives réalisées par des hommes. He et Wong (He, 2011) examinent ensuite la littérature et parviennent à la conclusion que des différences statistiquement non significatives ont été rapportées dans les tests de personnalité créative, de produit de la création et de processus créatif. Ils confirment aussi que certaines recherches ont trouvé des différences significatives en faveur des hommes et d’autres en faveur des femmes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Artola et al. (Artola, 2010) résument la recherche sur les différences de genre dans la créativité et commentent l’analyse de plus de 80 études ayant examiné les différences de genre dans les tests de pensée divergente, qui indique que plus de la moitié des recherches ne démontrent pas de différences de genre, que deux tiers des recherches restantes font état de meilleurs résultats des filles ou des femmes, et qu’un tiers attribue de meilleurs résultats aux garçons ou aux hommes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Compte tenu de la complexité et de l’instabilité de la définition de la créativité, qui englobe plusieurs paradigmes quant à la manière de concevoir la créativité, Abraham attire l’attention sur le caractère spéculatif d’une approche qui s’efforce de réduire tout le concept de créativité à une seule variable, le genre (Abraham, 2014). Dans une méta-analyse de 2016, Abraham (Abraham, 2016) souligne en outre que, dans sa revue de la littérature existante, il y a très peu de recherches qui démontreraient sans équivoque l’idée enracinée selon laquelle les femmes sont plus créatives dans le domaine verbal et artistique, tandis que les hommes le sont dans la créativité mécanique et dans les domaines scientifiques. Je reprendrai ce point dans la section du texte où apparaissent des données montrant qu’en analysant les résultats non pas du point de vue de la valeur moyenne, mais de leur variabilité, il est possible d’identifier des différences nettes dans le raisonnement mécanique et les compétences mathématiques, et cela surtout dans les centiles supérieurs de la distribution des résultats, où les hommes sont plus représentés que les femmes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lorsqu’on se concentre sur les enfants d’âge préscolaire et les adolescents, la recherche montre que, dans cette catégorie d’âge, certaines différences de genre peuvent apparaître. Artola et al. (Artola, 2010) ont testé chez des enfants leur créativité verbale et figurative (graphique), et les filles ont obtenu des scores statistiquement significativement meilleurs tant en créativité verbale que dans le score global, dit de créativité globale, englobant les deux types de créativité. Le meilleur score des filles se voyait surtout dans la \u003Cem>moyenne de la distribution des résultats\u003C\u002Fem>, qui était plus élevée que chez les garçons. Artola et al. citent d’autres recherches soutenant leurs propres résultats empiriques, qui indiquent, contrairement à Abraham, 2016, que\u003Cstrong> les femmes obtiennent de meilleurs scores que les hommes aux tests de compétences langagières, de vitesse de traitement perceptif et de fluidité verbale\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En ce qui concerne la créativité figurative, les garçons n’y ont mieux réussi qu’au niveau de l’école primaire, surtout dans leur capacité d’élaboration du dessin et d’utilisation d’éléments originaux. Chez les lycéens, Artola et al. trouvent toujours des différences en faveur des filles aux tests verbaux, tandis que chez les garçons l’avantage figuratif antérieur ne se manifeste plus. Il semble que, quelles que soient les différences et les avantages entre filles et garçons à l’âge prépubertaire et au début de la puberté, ces différences s’égalisent avec le temps et commencent, pendant la puberté, à s’inverser en faveur des garçons (Abraham, 2016).  Certains chercheurs font remarquer que la cause pourrait en être le fait que certaines zones et structures du cerveau impliquées dans le traitement du langage, la mémoire spatiale et le développement des capacités sociales ont, selon le genre, une vitesse et un ordre de développement différents (Hanlon, 1999 ; Sax, 2005, 2007). Lynn (Lynn, 1999) soutient, au moyen de sa propre théorie dite développementale, que la maturation plus rapide des filles a pour conséquence leur QI moyen plus élevé vers 13 ans, mais que dès 15 ans environ la vitesse de maturation des filles ralentit, tandis qu’elle se poursuit chez les garçons, ce qui, selon Lynn, entraîne non seulement le rattrapage du déficit de QI, mais même, après 16 ans, un score de QI moyen supérieur de jusqu’à 4 points. La théorie de Lynn est controversée et, comme il l’écrit lui-même dans son article, elle a plusieurs critiques ; elle remplit néanmoins les critères élémentaires d’un travail scientifique, et l’on peut donc, pour les différences de genre dans la créativité aussi, considérer sa théorie comme l’une des hypothèses expliquant d’éventuelles différences, d’autant que la créativité est positivement corrélée avec un QI de 120 et plus (Jauk, 2013 ; Franková, 2011, p. 19).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>La recherche sur les différences dans la création figurative\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Alors que les différences dans l’évaluation de la créativité figurative présentent des résultats semblables, si nous examinons plus concrètement le contenu des dessins que réalisent les enfants, nous constatons des différences notables. Abraham cite la recherche de chercheurs japonais qui se sont intéressés à la manière dont les dessins d’enfants diffèrent lorsqu’on leur laisse toute liberté de dessiner ce qu’ils veulent. Iijima et ses collègues (Iijima, 2001) rapportent qu’ils trouvent des différences de genre dans les motifs, les couleurs, les compositions d’objets et les expressions dans les dessins des enfants : « Les garçons ont tendance à dessiner des objets mobiles et mécaniques avec des couleurs sombres et froides et utilisent souvent des compositions en vue d’oiseau, tandis que les filles aiment dessiner des motifs de personnes (surtout des filles et des femmes), des fleurs et des papillons avec des couleurs claires et chaudes, et tendent à disposer les motifs [de l’image] en rang sur le sol » (Iijima, 2001). Iijima et al. expliquent qu’outre les objets et les couleurs, les dessins des garçons se distinguent de ceux des filles par l’accent plus fort mis, dans la composition, sur la représentation tridimensionnelle des relations entre les objets. Ce type de composition apparaît chez les garçons dans 24,4 % des cas, alors que chez les filles il est très rare, dans 1,9 % des cas. À l’inverse, la composition bidimensionnelle en rang apparaît chez les filles dans 74,4 % des cas, contre 20,4 % chez les garçons. Les garçons ont en outre tendance à mettre en valeur dans la composition les éléments principaux de l’image ; les filles dessinent les différents objets de la scène à peu près de la même manière (Iijima, 2001). Ces différences ne disent rien de la question de savoir si elles proviennent d’influences socioculturelles ou si des facteurs biologiques se trouvent aussi derrière elles. Dans le cas de la recherche d’Iijima et de ses collègues, il faut tenir compte du fait que la recherche s’est déroulée au Japon, c’est-à-dire dans un pays fortement conservateur, où les rôles de genre sont encore clairement séparés.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ce n’est pas la seule raison pour laquelle Iijima et ses collègues ont inclus dans la recherche des filles chez qui avait été diagnostiquée une hyperplasie congénitale des surrénales (HCS), un trouble génétique qui apparaît dès la période prénatale et se manifeste par une surproduction d’androgènes surrénaliens. Les filles atteintes de ce trouble présentent une masculinisation physique et comportementale (Hall, 2004 ; Kongenitální adrenální hyperplázie) et des modèles masculins dans le jeu, lorsqu’elles jouent avec des objets préférés par les garçons (Hines, 2000). La littérature fait état d’une recherche rapportant que les filles atteintes d’HCS ont des amygdales plus petites que le groupe témoin de femmes et que, lors d’une tâche où elles doivent observer un visage humain, elles activent davantage l’amygdale que le groupe témoin de femmes, mais pas davantage que le groupe témoin d’hommes (cité dans Abraham, 2014).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’analyse des dessins réalisés par des filles atteintes d’HCS montre que leurs productions présentent des éléments fortement masculins, nettement plus que chez les filles sans ce diagnostic, et que ces productions ne différaient guère des dessins de garçons en bonne santé (Iijima, 2001). Ces résultats mettent en évidence le fait que, même si la recherche sur la créativité ne fait guère apparaître de différences entre les genres, nous trouvons des différences nettes dès que nous examinons les manières ou les stratégies par lesquelles les genres parviennent à des résultats créatifs. Abraham (Abraham, 2014) suggère que \u003Cstrong>ces différences dans les stratégies créatives\u003C\u002Fstrong>, que l’on peut voir dans la recherche menée avec des filles diagnostiquées HCS, indiquent de possibles différences biologiques dans la manière dont les genres se distinguent dans la résolution d’activités créatives en recourant à des stratégies différentes, et que ces stratégies, comme l’affirme Abraham, pourraient être étudiées dans l’activité cérébrale, où nous pourrions découvrir des corrélations entre des stratégies cognitives différentes de résolution de tâches créatives et la manifestation de ces différences dans diverses parties du cerveau.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>La recherche du point de vue des neurosciences\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>La recherche neuroscientifique sur les différences de genre dans la créativité examine la véracité de la thèse selon laquelle il existe entre les genres des différences fonctionnelles ou structurelles qui se manifestent lors d’activités créatives. Des différences structurelles ont effectivement été confirmées dans l’épaisseur corticale de la partie antérieure du lobe temporal et de la région orbitofrontale chez les hommes, ainsi qu’une convolution et une complexité corticales plus grandes dans le néocortex chez les femmes (Luders et Toga, 2010). Des différences de genre ont en outre été observées dans le traitement des émotions : chez les femmes, une activité accrue a été trouvée dans la partie gauche de l’amygdale en réaction aux émotions négatives, alors que chez les hommes, la même partie était plus active lors d’émotions positives (Stevens et Hamann, 2012).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Abraham (Abraham, 2016) cite une méta-analyse des différences de genre dans la structure du cerveau, où 167 études satisfaisaient aux critères de la méta-analyse, qui a montré que, dans la littérature, la recherche a mis en évidence chez les hommes un plus grand volume de matière grise dans plusieurs régions, par exemple l’amygdale, l’hippocampe, le cortex cingulaire postérieur (posterior gyrus cingulis), le putamen (partie du striatum), le pôle temporal (dans le lobe temporal) et le cervelet (cerebellum). Les femmes ont en revanche davantage de matière grise dans les régions du lobe frontal, du gyrus frontal, du gyrus frontal moyen, de l’opercule pariétal, du thalamus, du cortex occipital latéral, du cortex insulaire ou du gyrus de Heschl. Les différences concernent non seulement le volume, mais aussi la densité de la matière dans les zones en question.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Une recherche très popularisée, qui met elle aussi en évidence l’existence de différences de genre structurelles, est la recherche sur le connectome structurel du cerveau humain, qui modélise les différences de connectivité des hémisphères. Alors qu’elle a montré chez les hommes une plus grande connectivité à l’intérieur des hémisphères (connectivité dite intrahémisphérique), elle a au contraire trouvé chez les femmes une plus grande connectivité entre les hémisphères (connectivité dite interhémisphérique) (Ingalhalikar, 2014). Abraham (Abraham, 2016) ajoute que cette recherche a été un exemple de la controverse qui entoure l’étude des différences de genre au niveau des neurosciences, car tandis que certains la jugeaient tout à fait révolutionnaire, d’autres chercheurs la remettaient fondamentalement en question, en faisant par exemple remarquer qu’elle présentait à tort les différences de connectivité entre les hémisphères et à l’intérieur de celles-ci comme une différence qualitative, alors qu’il s’agissait plutôt de différences quantitatives, ce que, selon Joel (Joel, 2014), le lecteur peut difficilement remarquer. Je ne suis cependant pas d’accord ici avec Abraham pour dire que la critique de Joel représente une opposition binaire à la position des auteurs de la recherche. Car Joel, dans sa lettre critique, \u003Cstrong>reconnaît que les auteurs ont trouvé des différences dans la force de connexion de certaines liaisons\u003C\u002Fstrong>, mais elle critique le fait que ces différences ne sont pas aussi fondamentales, c’est-à-dire qualitatives, que les auteurs les présentent, \u003Cstrong>mais seulement quantitatives\u003C\u002Fstrong> (Joel, 2014).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Puisque la littérature citée met en évidence l’existence de différences cérébrales structurelles, il est logique d’examiner si ces différences se manifestent aussi lors d’activités créatives. À l’aide de l’imagerie par résonance magnétique fonctionnelle, Abraham (Abraham, 2014) et ses collègues ont constaté que, s’il n’y a pas de différences dans les résultats des tests de créativité, ce qui implique une similarité comportementale des genres, l’imagerie par résonance magnétique a révélé que les genres utilisent, pour une même performance créative, des structures cérébrales différentes. Même si les deux genres sollicitaient abondamment l’hémisphère cérébral gauche, les hommes avaient davantage activé des parties comme le gyrus frontal inférieur, le cortex orbitofrontal et le lobule pariétal inférieur, tandis que chez les femmes s’activaient davantage des parties comme le gyrus temporal supérieur antérieur et postérieur et le lobule pariétal supérieur. Des différences encore plus grandes ont été trouvées dans le test consistant à générer de nouveaux usages pour des objets quotidiens connus : chez les hommes s’activaient des réseaux cérébraux associés aux opérations de la mémoire sémantique, à l’apprentissage fondé sur des règles prédéfinies et à la prise de décision fondée sur le résultat (outcome-based decision making). Chez les femmes, dans ce même test, ce sont surtout les régions temporales supérieures qui étaient activées, lesquelles sont associées à la production du langage parlé et à la compréhension du langage (Price, 2010). De plus, par rapport aux hommes, les femmes utilisaient davantage les régions temporales supérieures antérieures, qui interviennent dans le traitement de la parole, et les régions temporales supérieures postérieures, qui se \u003Cstrong>rapportent à la théorie de l’esprit, à la perception sociale des visages ou à la reconnaissance du mouvement biologique et à la compréhension audiovisuelle\u003C\u002Fstrong> (cité dans Abraham, 2014). En bref, il semble que les hommes utilisent des structures cérébrales impliquées dans la cognition sémantique, l’apprentissage par règles et la prise de décision, tandis que les femmes activaient des régions du cerveau liées au traitement de la parole, à la perception sociale et à la théorie de l’esprit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Une division semblable se retrouve dans la théorie de l’empathisation-systématisation (E-S) de Simon Baron-Cohen, qui a élaboré cette théorie dans le contexte de l’étude de sujets autistes. La théorie E-S présente l’idée de deux pôles opposés imaginaires, de deux stratégies cognitives. D’un côté se trouve le style systématisant ou analytique, qui excelle dans l’analyse et la construction de systèmes, et de l’autre le style empathisant, qui excelle dans la capacité de lire et de prédire l’action humaine. Baron-Cohen parle de l’autisme comme d’une hypermasculinisation du cerveau (Baron-Cohen, 2005), où le comportement répétitif et systématique et les difficultés de théorie de l’esprit, condition nécessaire pour pouvoir lire l’action humaine et ainsi « empathiser », sont deux extrêmes du spectre E-S qui, dans la combinaison d’un S élevé et d’un E faible, se rencontrent chez les sujets autistes. Baron-Cohen considère le cerveau systématisant comme psychométriquement masculin et le cerveau empathisant comme psychométriquement féminin (Baron-Cohen, 2002), ce qui est étayé par d’autres recherches de Baron-Cohen et d’autres, dans lesquelles il apparaît que les femmes s’intéressent en moyenne davantage aux personnes, tandis que les hommes manifestent un plus grand intérêt pour les objets inanimés (Baron-Cohen, 2012).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baron-Cohen ne soutient pas que seuls les hommes ont des « cerveaux masculins », mais il affirme que le cerveau de type S est plus fréquent chez les hommes et que le cerveau de type E se trouve plus souvent chez les femmes. Dans ses recherches antérieures, Baron-Cohen distingue le sexe du genre, considérant le sexe comme biologiquement donné et reconnaissant le genre comme une construction socioculturelle ; dans ses travaux les plus récents (Lai, 2017), cependant, apparaît déjà dans ses travaux et ceux de ses collègues la notion de « sex\u002Fgender », qui exprime l’impossibilité de distinguer complètement ces deux notions l’une de l’autre, ce qui se manifeste aussi dans l’une des thèses principales de sa théorie E-S, selon laquelle ce ne sont pas tant les caractères sexuels secondaires qui déterminent le comportement et les schémas cognitifs typiquement masculins ou typiquement féminins que l’influence de la testostérone prénatale, qui, en quantité accrue, peut conduire chez les deux sexes à une (hyper)masculinisation du cerveau, et par là même des schémas\u002Fstyles cognitifs (Baron-Cohen, 2002).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baron-Cohen cite plusieurs études empiriques qui commentent l’influence de la testostérone prénatale sur le comportement et les intérêts des enfants. Vers la première année de vie se manifeste un dimorphisme sexuel dans les préférences quant à ce sur quoi les enfants fixent leur attention. En regardant des extraits de films, les garçons préfèrent une voiture en mouvement, tandis que les filles préfèrent un film montrant un visage humain, ce qui correspond à la théorie E-S, qui prédit chez les garçons un plus grand intérêt pour les objets inanimés en mouvement (systèmes mécaniques) et chez les filles un intérêt pour les sujets humains et leurs visages (Baron-Cohen, 2012). À la différence des garçons, les filles montrent en outre vers la première année un contact visuel plus important, la durée du contact visuel étant une fonction inverse du niveau de testostérone prénatale : plus il y a de testostérone prénatale, moins l’enfant recherche le contact visuel (cité dans Baron-Cohen, 2012). Baron-Cohen a reproduit ces différences dans une recherche abondamment citée, menée aussi sur des nouveau-nés un jour après leur naissance (Connellan, 2000), où les auteurs soutiennent qu’un jour après la naissance, on ne peut s’attendre à ce que des influences socioculturelles aient pu marquer sensiblement les nouveau-nés, et ils en concluent que ces différences sont compatibles avec des causes biologiques, très probablement de nature neurogénétique et\u002Fou neuroendocrinienne.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>On peut également mentionner ici la recherche japonaise déjà citée, qui analyse des dessins d’enfants présentant de la même manière les caractéristiques prédites par la théorie E-S, ainsi qu’une nouvelle recherche, publiée pour la première fois en 2016, qui teste les préférences pour des jouets stéréotypés selon le genre en examinant trois cohortes d’enfants selon l’âge : de 9 à 17 mois, de 18 à 23 mois et de 24 à 32 mois. Des préférences de jouets stéréotypées selon le genre ont été trouvées dans tous ces groupes. Avec l’âge, les préférences stéréotypées augmentaient (Todd, 2017).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si, selon Baron-Cohen, les femmes ont statistiquement une plus grande probabilité que leurs schémas cognitifs et leur style cognitif procèdent de l’empathisation et en tirent profit, tandis que les hommes procèdent du style cognitif systématisant, cela se manifestera-t-il aussi dans les différences de genre dans la créativité ? Lin et al. (Lin, 2012) ont cherché dans leur recherche la relation entre créativité et caractéristiques de personnalité et ont trouvé une corrélation positive significative entre l’ouverture aux nouvelles expériences (Openness) et le score au test de pensée divergente, tandis que l’émotivité était négativement corrélée avec la résolution créative de problèmes (insight problem solving). Lin et al. rapportent que les femmes réussissaient mieux aux tests de pensée divergente et que les hommes obtenaient de meilleurs scores aux tests de résolution créative de problèmes. La résolution créative de problèmes diffère du test de pensée divergente en ce que, même si la créativité y est aussi nécessaire pour résoudre une question ouverte, elle exige une solution concrète, si bien que cette activité créative prend un caractère fermé et ressemble bien davantage au processus scientifique de recherche d’une solution, tandis que les tâches divergentes peuvent plutôt être comparées à des processus artistiques ouverts (Lin et Lien, 2013). La différence entre pensée divergente et résolution créative de problèmes se manifeste en outre par le fait que, selon les données empiriques, ces deux tâches ne sont pas corrélées entre elles, et que la résolution créative de problèmes est mieux prédite par l’intelligence, la capacité de la mémoire de travail et les différences de genre dans les traits de personnalité (Lin, 2012), alors que ces facteurs cognitifs ne sont plus corrélés avec la pensée divergente. Pour cette raison, Lin et al. (Lin, 2012) suggèrent que cette constatation surprenante pourrait être expliquée par la \u003Cem>théorie des deux processus de la cognition \u003C\u002Fem>(dual-process theories of cognition). Celle-ci postule que les gens utilisent deux systèmes alternatifs de processus cognitifs : le Système 1 et le Système 2. Le Système 1 est un système heuristique qui traite l’information sur un mode associatif, intuitivement, sans grand effort. C’est un système apparu plus tôt dans l’évolution, qui intègre les connaissances et les expériences antérieures. Le Système 2 (système analytique), à l’inverse, comprend des processus logiques et fondés sur des règles, qui ne vont pas sans effort mais mobilisent des ressources cognitives. Ce second système est plus jeune dans l’évolution et permet une pensée abstraite et syllogistique (Lin, 2012). Lin et Lien, 2013 ont suggéré que le Système 1 est le style cognitif adapté à la pensée divergente, tandis que la combinaison du Système 1 et du Système 2 est nécessaire à la résolution créative de problèmes, car outre la génération de solutions possibles, il faut aussi un jugement analytique sur la solution la plus appropriée dans le contexte du problème. Leur recherche a démontré que cette relation, et en même temps l’hypothèse de la théorie des deux processus de la cognition, se vérifient : ils ont trouvé chez les femmes un score statistiquement significativement meilleur sur la plupart des paramètres des tests divergents, y compris les caractéristiques de personnalité que sont l’ouverture aux nouvelles expériences et l’émotivité, qui correspondent au style cognitif du Système 1, tandis que chez les hommes ils ont trouvé de meilleurs résultats sur la plupart des paramètres de la résolution créative de problèmes, les hommes étant statistiquement significativement moins ouverts aux nouvelles expériences et moins émotifs (Lin, 2012). En bref, selon la recherche de Lin, 2012, la pensée divergente est positivement corrélée avec l’intelligence et nettement positivement corrélée avec l’ouverture aux nouvelles expériences, l’émotivité et l’extraversion, qui sont des caractéristiques corrélées avec le genre féminin ainsi qu’avec le style cognitif du Système 1. D’un autre côté, la résolution créative de problèmes est négativement corrélée avec l’émotivité et nettement positivement avec l’intelligence, qui sont des caractéristiques corrélées en outre avec le genre masculin ainsi qu’avec le Système 2 cognitif. Il faut noter que Lin, 2012 constate que les caractéristiques de personnalité, surtout l’ouverture aux nouvelles expériences, réduisent la force prédictive du genre dans les tâches de fluidité et de flexibilité créatives, les différences de genre dans la fluidité ayant été entièrement éliminées lorsque la recherche a pris en compte, dans l’analyse de régression, l’ouverture aux nouvelles expériences comme variable distincte (pour les données détaillées de l’analyse de régression, voir Lin, 2012).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong> \u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Critique de la recherche sur les différences de genre dans la créativité\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Bien que les recherches psychométriques sur la créativité ne démontrent pas de supériorité nette d’un genre sur l’autre et penchent plutôt vers la conclusion que, dans les tests de créativité les plus utilisés, c’est-à-dire les tests de pensée divergente et d’usages alternatifs d’objets quotidiens, les genres sont égaux en créativité, j’identifie dans le bref aperçu ci-dessus plusieurs schémas qui pourraient malgré tout révéler certaines différences. En premier lieu, il apparaît que jusqu’à l’âge d’environ 16 ans, les filles obtiennent des scores égaux ou meilleurs que les garçons et diffèrent en même temps qualitativement dans les résultats des tests de créativité figurative, où les filles préfèrent une composition bidimensionnelle et colorée représentant des figures humaines, surtout féminines, tandis que les garçons présentent dans leurs dessins significativement plus souvent une composition tridimensionnelle contenant des objets mobiles plutôt que des figures humaines. Ce qui est intéressant pour moi, c’est le fait que ces différences apparemment de genre disparaissent pratiquement si l’on prend en compte le trouble génétique de l’hyperplasie congénitale des surrénales (HCS), qui modifie les filles au niveau hormonal de telle sorte qu’elles présentent des schémas de dessin et des intérêts qui, de manière stéréotypée, du moins dans notre société occidentale, se rapportent à des schémas de comportement et à des intérêts masculins, et cela bien que ces filles aient subi une opération des organes génitaux et aient été élevées de telle sorte que les mêmes influences socioculturelles auraient dû agir sur elles que sur les filles du groupe témoin. Le fait que les différences de genre commencent à se manifester en faveur des garçons avec l’arrivée de la puberté pourrait correspondre aux recherches de Baron-Cohen, qui défend depuis longtemps la théorie selon laquelle la quantité de testostérone prénatale, indépendamment du genre, influence le fait qu’une personne présentera ou non un comportement, des intérêts et des compétences correspondant à une (hyper)masculinisation stéréotypée.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Les sujets du spectre autistique, femmes comme hommes, dont s’occupe Baron-Cohen, peuvent selon lui être considérés comme un cas extrême de cerveau masculin, ce qui se manifeste par une systématisation supérieure à la moyenne et une empathisation inférieure à la moyenne, telles que sa théorie E-S définit ces compétences. La recherche citée qui étaye des aspects de la théorie E-S, comme par exemple le dimorphisme sexuel\u002Fde genre chez les enfants dans la préférence pour les jouets ou dans le contact visuel, n’est pas exempte de critiques. Le livre majeur \u003Cem>Delusions of gender: how our minds, society, and neurosexism create difference\u003C\u002Fem>, qui analyse les problèmes généraux de la recherche sur les différences de genre, et pas seulement dans la créativité, a été écrit par la psychologue universitaire Cordelia Fine (Fine, 2011). Barres (Barres, 2010), dans une recension de ce livre dont je m’inspire ci-dessous, écrit par exemple que Fine se concentre sur le design de recherche de l’étude déjà mentionnée et abondamment citée sur les nouveau-nés et leurs préférences pour l’observation d’un visage par opposition à un objet en mouvement, sur laquelle Baron-Cohen fonde son argumentation. Fine affirme que le design de recherche n’exclut pas la possibilité que, dans l’expérience, le chercheur ait pu inconsciemment inciter le nouveau-né à s’intéresser à un objet particulier. Fine écrit ensuite que, même si nous trouvions ces différences chez les nouveau-nés, on ne voit pas clairement en quoi elles sont pertinentes pour le comportement à l’âge adulte. Enfin, Fine attire l’attention sur les insuffisances méthodologiques de la recherche, sous la forme d’un petit nombre de sujets testés et d’une exagération de différences insignifiantes, qui, selon Fine, peuvent être compensées par une intervention appropriée prenant la forme d’exercices et d’entraînement à l’activité en question.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Fine s’est jointe à Joel par son commentaire critique de la recherche, une fois encore mentionnée, sur le connectome humain \u003Cem>Sex differences in the structural connectome of the human brain\u003C\u002Fem> (Ingalhalikar, 2014), qui démontrait chez les hommes une plus grande connectivité à l’intérieur de l’hémisphère et chez les femmes entre les hémisphères. \u003Cstrong>Fine considère cette recherche comme « neurosexiste »\u003C\u002Fstrong> (Fine, 2013), car à son avis les auteurs de cette recherche sont allés au-delà de ce que montrent les données en suggérant de manière spéculative dans leur article que : « les cerveaux masculins sont structurés pour faciliter la connectivité entre la perception et l’action coordonnée, tandis que les cerveaux féminins sont conçus pour faciliter la communication entre les modes de traitement analytique et intuitif ». (Ingalhalikar, 2014) Ingalhalikar et al. fournissent ici, par cette découverte de différences de connectivité cérébrale entre les genres, un argument structurel en faveur de la recherche de Lin, 2012, qui décrit d’un point de vue comportemental deux modes de traitement cognitif (pertinents pour la créativité), à savoir les modes mentionnés Système 1 (intuitif et associatif) et Système 2 (analytique, fondé sur des règles). Fine a concrètement qualifié la recherche sur le connectome de « subtilement neurosexiste », parce qu’elle « soutient et légitime des stéréotypes de genre d’une manière qui n’est pas scientifiquement fondée » (Fine, 2013). Fine (Fine, 2013) cite une recherche (Im, 2008) qui soutient que les différences structurelles de connectivité cérébrale sont la conséquence de différences de taille corporelle (les femmes sont en moyenne plus petites que les hommes, ce qui conduit en chiffres absolus à un cerveau plus petit, mais à la même taille si l’on considère la taille du cerveau relativement à la taille du corps), car un cerveau plus grand ne signifie pas un simple agrandissement, mais entraîne aussi des changements structurels nécessaires qui permettent une plus grande taille. De plus, selon Fine, cette recherche ne prend pas en compte les expériences « genrées » (gendered), comme par exemple les loisirs, les matières étudiées à l’école et à l’université et la participation à des activités sportives.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La recherche déjà mentionnée de Baron-Cohen sur les nouveau-nés offre cependant un contre-argument lorsqu’elle affirme que les préférences pour la perception d’un visage par opposition à un objet diffèrent dès la première année de vie, et la recherche de 2000 (Connellan, 2000) montre des différences dès le premier jour, ce qui est trop tôt pour que des influences socioculturelles quelconques se manifestent. Cette recherche, nous le savons, Fine la critique pour ses insuffisances méthodologiques. Baron-Cohen y réagit toutefois, en tant que l’un des coauteurs de la recherche, lorsque dans une recension (Baron-Cohen, 2010) du livre \u003Cem>Delusions of Gender\u003C\u002Fem> il met en évidence la dimension politique manifeste de Fine, qui cite dans son livre de nombreux scientifiques (hommes) des XVIIIe et XIXe siècles et s’efforce de les comparer aux scientifiques actuels, qui chercheraient peut-être eux aussi aujourd’hui à refuser aux femmes les droits humains fondamentaux et à les attacher « aux fourneaux » ; autrement dit, Baron-Cohen laisse entendre que Fine écrit dans son livre comme si rien de fondamental n’avait changé en matière de sexisme dans la science. Après cette introduction rhétorique, Baron-Cohen se concentre cependant sur les arguments concrets de Fine qu’il juge problématiques. Premièrement, il n’est pas d’accord avec l’idée qu’en modifiant simplement les variables sociopsychologiques lors des tests de différences cognitives, nous puissions effacer toutes les différences. Baron-Cohen convient que les attentes et la manière dont une personne se sent pendant le test sont des paramètres importants, mais il écrit que : « le fait que la manipulation de variables sociales modifie le comportement ne prouve pas que ce soient précisément ces variables qui causent en premier lieu les différences sexuelles spontanées » (Baron-Cohen, 2010). Après avoir répondu à la critique méthodologique de sa recherche, Baron-Cohen mentionne un point important concernant la position de Fine : alors que Baron-Cohen et les autres scientifiques sont, selon Baron-Cohen, modérés lorsqu’ils affirment que les différences de genre sont très probablement influencées à la fois par la biologie et par des influences sociales (socioculturelles), la position de Fine est radicale en ce qu’elle rejette toute possibilité que la biologie joue un rôle quelconque dans les différences de genre. Le caractère polémique de l’argumentation de Fine et son mélange de politique et de science ignorent, selon Baron-Cohen, le fait qu’une personne (un scientifique) peut soutenir l’égalité des genres et s’opposer à toute discrimination dans la société tout en s’intéressant aux différences de genre et en les étudiant.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nous trouvons une autre critique de la recherche sur les différences de genre dans un article pour la revue \u003Cem>Frontiers in Neuroscience\u003C\u002Fem>, que Fine a publié avec Jordan-Young, Kaiser et Rippon (Rippon et al., 2014). Elles mettent en évidence les problèmes institutionnels de la recherche neuroscientifique sur les différences de genre en citant une recherche qui affirme que seules les recherches confirmant des différences de genre sont publiées et que, de plus, les bases de données contenant ces différences ne permettent de rechercher que des différences sexuelles\u002Fde genre, et non des similitudes. Rippon et al. proposent en outre que les neuroscientifiques, s’ils veulent étudier de manière valide les différences de genre, se familiarisent avec la recherche en études de genre, et surtout avec la notion d’intersectionnalité, qui désigne dans les études de genre le principe selon lequel « des identités sociales importantes comme le genre, l’ethnicité et la classe sociale se constituent, se renforcent et se naturalisent mutuellement ». (Rippon et al., 2014)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Comme je l’ai déjà montré au début de cette section, l’étude des différences de genre dans la créativité est incohérente, et rien qu’en raison de la difficulté à saisir la créativité en tant que phénomène, il s’agit d’une tâche difficile, car non seulement une telle recherche doit disposer des outils méthodologiques nécessaires pour distinguer les influences biologiques et socioculturelles, mais elle doit en même temps lutter sans cesse contre la manière dont la créativité, en tant que concept, se redéfinit. Autrement dit, la recherche sur la créativité et les différences de genre n’est pas facile et, comme il ne s’agit pas d’une tâche purement logique où nous pourrions simplement déduire les bonnes réponses à partir d’axiomes, nous ne pouvons éviter la spéculation. Je souscris entièrement à la critique de Fine et d’autres, selon laquelle la recherche sur les différences de genre dans la créativité et, plus généralement, dans la cognition est très sujette à une vulgarisation rapide et irresponsable dans les médias, ce qui dissémine dans la société des informations déformées susceptibles de conforter des stéréotypes faux et nuisibles. D’un autre côté, il n’est pas possible à mon avis de critiquer pour « neurosexisme » n’importe quelle recherche qui démontre des différences de genre, pas plus que d’accuser toutes les recherches démontrant des différences de genre d’une méthodologie insuffisante. Les hommes sont des êtres sociaux et il est inévitable qu’une interaction entre la biologie et les influences sociales existe ; c’est à quoi a réagi le domaine de l’épigénétique, qui reconnaît précisément cette interaction comme essentielle pour l’activation et la désactivation de certains gènes au cours de la vie d’une personne, en réaction ou en adaptation à l’environnement dans lequel se trouve l’organisme. Comme l’indique Baron-Cohen, un déterminisme social extrême, tel que le défendent Fine et d’autres, conduit par exemple à ce que nous devions expliquer les troubles neurodéveloppementaux comme l’autisme, les troubles de l’apprentissage et le retard de développement du langage, qui touchent davantage les garçons que les filles, de même que la gaucherie, qui apparaît elle aussi plus souvent chez les garçons, uniquement à partir des influences sociales et sexistes dans la société ou du sexisme dans la famille (Baron-Cohen, 2010). Il est possible que, tôt ou tard, on montre que les causes pour lesquelles plus de garçons que de filles sont gauchers sont purement socioculturelles, mais la recherche citée ci-dessus sur les structures du cerveau, sur les forces et les faiblesses de chacun des genres dans la recherche sur la créativité et sur la relation entre autisme et genre est pour l’instant suffisamment convaincante pour que nous disions que la biologie influence plus de 0 % des différences entre les genres, et que la recherche démontre de combien exactement il s’agit.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>La recherche sur l’éminence historique et la variabilité masculine\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Que nous reconnaissions ou non que les différences de genre existantes dans la créativité reposent sur des facteurs biologiques ou socioculturels, nous observons dans le monde réel une différence notable dans la manière dont les genres se manifestent dans les succès et les performances créatives éminentes. Cette divergence historique a été cartographiée par exemple par Dean K. Simonton, sommité du domaine de la recherche en psychologie de la créativité (Simonton, 1994). La réponse à la question de savoir si le manque de femmes dans les domaines artistiques et scientifiques éminents est la conséquence d’influences socioculturelles prenant la forme d’une discrimination historique manifeste et d’un accès insuffisant à l’éducation, qui ont nettement persisté jusqu’au XXe siècle et persistent à bien des égards encore aujourd’hui (Abraham, 2014 ; Baer et Kaufman, 2008), ou bien des différences biologiques, structurelles ou comportementales présentées dans ce texte, est complexe et exige un regard interdisciplinaire sur le problème, qui engloberait aussi bien la recherche en psychologie et en neurosciences de la créativité que la sociologie et l’histoire. Il est évident que cela dépasse le cadre de ce texte. Je vais néanmoins tenter de résumer la recherche qui pourrait jeter une lumière nouvelle sur cette problématique, surtout parce qu’il s’agit d’une partie peu explorée de la recherche sur la créativité et les différences de genre.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He et Wong (He, 2011) ont étudié les différences de créativité entre 499 garçons et 486 filles à l’aide d’un test de créativité relativement nouveau, le \u003Cem>Test for Creative Thinking – Drawing Production (TCT-DP)\u003C\u002Fem>, qui a été construit sur la base du modèle componentiel de la créativité du professeur allemand Klaus K. Urban. Le test a été conçu pour permettre une conception plus holistique de la créativité que celle qu’offrent les tests classiques et quantitatifs de pensée divergente (Urban, 2005). Le test comprend six fragments figuratifs prédessinés que le sujet testé doit développer de la manière qu’il souhaite et utiliser dans son propre dessin. Le test est conçu de telle sorte que les dessins obtenus peuvent être évalués selon plusieurs critères, parmi lesquels figurent par exemple la \u003Cem>composition\u003C\u002Fem>, l’\u003Cem>élaboration\u003C\u002Fem>, la \u003Cem>prise de risque\u003C\u002Fem>, le \u003Cem>franchissement des limites ou des règles (conceptuelles)\u003C\u002Fem>, le \u003Cem>caractère non conventionnel\u003C\u002Fem>, l’\u003Cem>affect\u003C\u002Fem> et l’\u003Cem>humour \u003C\u002Fem>(Urban, 2005).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Du point de vue des différences de genre, l’utilisation du TCT-DP n’indique aucune différence dans la \u003Cem>valeur moyenne \u003C\u002Fem>des résultats entre les genres, et seulement une tendance minime en faveur des garçons, relativement constante sur plusieurs échantillons testés, mais statistiquement non significative (Urban, 2005). He et Wong (He, 2011) rapportent des différences de genre non significatives entre écoliers de la première à la septième année et, dans un échantillon de Hong Kong, chez des élèves âgés de 12 à 16 ans. Enfin, le test TCT-DP a été accueilli favorablement par les chercheurs en créativité et il est considéré comme un test de créativité valide (He, 2011 ; Urban, 2005).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He et Wong (He, 2011) ont été les premiers à tenter d’examiner les différences de genre dans la créativité sous le prisme de la variabilité statistique (de la variance) dans la distribution des résultats. Bien que, dans le contexte de la recherche sur la créativité et les différences de genre, il s’agisse d’une approche nouvelle, nous savons depuis la fin du XIXe siècle, comme l’a rapporté Ellis en 1894, que le sexe masculin présente une plus grande variabilité dans les caractéristiques tant physiques que mentales (Ellis, 1974). He et Wong (He, 2011) citent une recherche qui trouve une plus grande variabilité chez les hommes dans le raisonnement mécanique, les mathématiques, le traitement spatial, et chez les femmes dans le raisonnement verbal et la mémoire à court terme. La plus grande variabilité chez les hommes se manifeste aussi plus généralement dans les capacités mentales, et chez les femmes dans l’estime de soi.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hyde (Hyde, 2008) rapporte une plus grande variabilité masculine sur un échantillon d’élèves américains dans des tests de mathématiques. Alors que leur recherche n’a démontré aucune différence de genre majeure dans la valeur moyenne de la distribution des résultats, elle trouve une plus grande variabilité des garçons \u003Cstrong>dans toutes les années scolaires testées (années 2 à 11 du système scolaire américain)\u003C\u002Fstrong>, dans un rapport allant de 1,11 à 1,21 en faveur des garçons. Des données bien plus intéressantes proviennent du bord de la distribution, aux 95e et 99e centiles. Ici, dans la population blanche, nous trouvons au 95e centile un rapport de 1,45 en faveur des garçons, et au 99e centile il est déjà de 2,06. Pour la population asiatique, ces résultats sont toutefois différents : au 95e centile, les garçons ne l’emportent que dans un rapport de 1,09 et \u003Cstrong>au 99e centile, les filles asiatiques sont même davantage représentées, dans un rapport de 1,09\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pour tester l’hypothèse selon laquelle les hommes sont plus variables (la dite Greater Male Variability hypothesis), Hedges (Hedges, 1993) utilise une vaste batterie de tests cognitifs, voir (Hedges, 1993), y compris le test de QI WAIS dans son échelle complète. Les résultats de ses tests montrent que, dans 22 cas sur 28, les hommes l’emportent sur les femmes dans la queue droite de la distribution. Dans six cas, les femmes sont davantage représentées dans la queue droite de la distribution, dans les tests d’orthographe, les tests de langue, la rapidité et la précision des tâches de bureau et le sous-test « digit symbol » du test de QI WAIS. Dans 15 cas, il y a plus d’hommes dans la queue gauche de la distribution, et dans 7 cas, les hommes sont plus nombreux dans les deux queues de la distribution.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si nous regardons les centiles, au 95e centile de la distribution des compétences, il y a plus d’hommes sur 6 des 28 tests, dans un rapport de 2 pour 1 (5 d’entre eux sont des tests de compétences mathématiques, spatiales et mécaniques). Pour le raisonnement mécanique, le rapport est de 16 pour 1. \u003Cstrong>Au 99,9e centile de la distribution, il y a plus d’hommes sur 7 des 28 tests, dans un rapport de 5 pour 1, ce rapport atteignant pour le raisonnement mécanique le chiffre frappant de 236 pour 1, et de 12 pour 1 pour le test de mathématiques. \u003C\u002Fstrong>Les données rapportées par Hedges sont cohérentes avec celles présentées par Pinker (Pinker et Spelke, 2005), qui montre des différences notables persistantes dans le raisonnement mécanique, le raisonnement spatial et les problèmes mathématiques formulés en mots, tandis que les femmes, affirme-t-il, excellent dans le calcul mathématique.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He et Wong (He, 2011) citent en outre la célèbre enquête nationale écossaise (l’étalon-or du test des capacités cognitives selon Pinker, dans Pinker et Spelke, 2005) de 1932, à laquelle 95 % des enfants de onze ans ont participé pour un test d’intelligence. Ce test massif a montré que, bien qu’il existe un large recouvrement dans la distribution des résultats entre hommes et femmes, les hommes sont davantage représentés dans les deux queues de la distribution. En termes profanes, la distribution montre qu’il y a davantage de génies et d’« anti-génies » parmi les hommes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"scottish_mental_survey_1932\" class=\"size-full wp-image-1034 aligncenter\" height=\"390\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 602px) 100vw, 602px\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F12\u002Fscottish_mental_survey_1932.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F12\u002Fscottish_mental_survey_1932.png 602w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2017\u002F12\u002Fscottish_mental_survey_1932-300x194.png 300w\" width=\"602\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align:center\">Fig. 1 : Représentation graphique de la variabilité différente des résultats au test de QI entre les genres. La valeur moyenne de la distribution est la même. (Scottish Mental Survey, 1932)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La variabilité différente se manifestera-t-elle aussi dans un test de créativité ? He et Wong (He, 2011) répondent dans leur article que oui. Au test TCT-DP, les garçons présentent une variabilité statistiquement significativement plus grande sur 5 des 10 sous-résultats. Dans la zone de la distribution où z ≥ 1, c’est-à-dire à 1 SD ou plus au-dessus de la moyenne, le rapport était de 1,61 en faveur des garçons, et pour z ≥ 2, c’est-à-dire à 2 SD ou plus au-dessus de la moyenne, de 3,40. Dans la partie centrale de la distribution, autour de la valeur moyenne, il y avait, conformément à la prédiction de l’hypothèse de la Greater Male Variability, davantage de filles. \u003Cstrong>Les auteurs soulignent aussi que, bien qu’ils aient trouvé des différences statistiquement non significatives dans les sous-tests du test TCT-DP, ils n’ont pas trouvé de différences de genre statistiquement significatives dans le score total, rejoignant ainsi la recherche citée précédemment\u003C\u002Fstrong>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>He et Wong (He, 2011) confirment donc que, dans les tests de créativité aussi, concrètement dans le test TCT-DP, on peut observer la tendance visible dans les autres domaines des compétences cognitives, où les hommes sont le genre le plus variable et les femmes le genre qui se regroupe autour de la valeur moyenne de la distribution. Il faut noter que la variabilité différente dans la distribution des compétences inclut bien sûr des filles géniales, tout comme des hommes moyens. La variabilité différente, comme l’écrit Hedges (Hedges, 1993), a cependant une influence décisive sur le nombre de filles et de garçons talentueux que l’on peut s’attendre à trouver aux plus hauts niveaux de compétence. Hedges écrit que, même si la valeur moyenne des distributions des filles et des garçons pour une compétence donnée est la même, une plus grande variabilité garantit que, par exemple au 95e centile, le nombre d’hommes dans cette partie de la distribution dépassera le nombre de femmes. À condition, bien sûr, que nous considérions une distribution (courbe) normale, gaussienne. Une plus grande variabilité dans les compétences mentionnées est donc un candidat sérieux pour expliquer pourquoi nous voyons, dans le contexte réel du monde, des différences de genre dans la créativité éminente. Malheureusement, l’hypothèse de la Greater Male Variability ne nous dit rien sur la raison pour laquelle les différences de variabilité existent. He et Wong (He, 2011) citent certes plusieurs hypothèses identifiant les causes dans des facteurs biologiques, culturels et historiques ou socio-environnementaux, mais, comme ils l’affirment, la majeure partie de cette recherche reste spéculative, d’autant plus dans le contexte de la recherche sur la créativité, où il faut démontrer que ces facteurs jouent un rôle dans la production créative des individus.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"shrnuti-vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\" id=\"shrnuti-vyzkumu-genderovych-rozdilu-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Synthèse de la recherche sur les différences de genre dans la créativité\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>La plupart des recherches citées s’accordent à dire que, dans les tests psychométriques et comportementaux de créativité, il n’existe pas de différences statistiquement significatives entre les genres. Sur la base des différences structurelles et des styles cognitifs différents, y compris des forces et des faiblesses différentes, la recherche montre que les genres utilisent très probablement des stratégies cognitives différentes, procédant de leurs styles cognitifs, pour parvenir au même résultat créatif.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Selon la recherche, nous voyons des différences de genre dans la créativité figurative des enfants, où les genres utilisent des motifs, des couleurs et des compositions différents. Les filles atteintes du trouble génétique de l’hyperplasie congénitale des surrénales (HCS) présentent, au test de créativité figurative en question, des préférences très semblables, voire stéréotypiquement masculines, quant au thème, à la couleur et à la composition, ce qui indique la possibilité que ce soient les hormones qui médiatisent les différences de genre, et non la construction socioculturelle du « genre » en tant que telle. Le texte enchaîne sur les influences hormonales des différences de genre en citant la recherche de Baron-Cohen, qui montre qu’une quantité accrue de testostérone prénatale joue un rôle dans le développement de l’autisme, qu’il caractérise, à travers sa théorie E-S, comme un type de cerveau hypermasculin qui excelle dans la systématisation mais a des difficultés avec l’empathisation. La préférence pour la systématisation plutôt que pour l’empathisation apparaît aussi chez les filles autistes, par quoi Baron-Cohen indique une fois encore une médiation hormonale des différences de genre.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ce texte cite en outre une recherche en neurosciences dans laquelle, à l’aide de l’imagerie par résonance magnétique fonctionnelle et sur la base des différences structurelles du cerveau, il est question de la possibilité que les genres utilisent pour les mêmes résultats des parties différentes du cerveau, et par là même des styles et des stratégies cognitifs différents.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Les recherches citées sont cependant critiquées, et pas seulement par des universitaires d’orientation féministe, hommes et femmes, qui pointent des méthodologies erronées et de mauvaises interprétations des données, y compris une connaissance insuffisante de la recherche actuelle en études de genre et du concept d’intersectionnalité, qui devraient, selon certains auteurs, être une lecture recommandée à tous les neuroscientifiques désireux d’étudier avec compétence les différences de genre.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Enfin, ce texte examine l’hypothèse de la Greater Male Variability, qui affirme depuis plus de cent ans que les hommes présentent une plus grande variabilité pour de nombreuses caractéristiques cognitives et autres. Je cite plusieurs auteurs qui confirment cette hypothèse, y compris une différence considérable dans le raisonnement mécanique, qui, dans les centiles les plus élevés de la queue droite de la distribution de cette compétence, indique que les hommes y ont l’avantage. Cette hypothèse a aussi été confirmée dans la recherche sur la créativité, où, bien que la valeur moyenne de la distribution soit la même pour les genres, le regard porté sur les mêmes données à travers la variabilité révèle des différences de genre.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cstrong> \u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"diskuze-konsekvence-genderovych-rozdilu-v-kreativite\" id=\"diskuze-konsekvence-genderovych-rozdilu-v-kreativite\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Discussion : les conséquences des différences de genre dans la créativité ?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Nous vivons dans la société de l’information actuelle, qui avantage les individus capables non seulement d’analyser des informations complexes, mais aussi de créer des informations nouvelles. Imbesi (Imbesi) affirme par exemple que le design, en tant qu’activité créative, est l’un des rares domaines capables de créer des valeurs par lesquelles les entreprises et les marques se distinguent les unes des autres. Castells, Bell et d’autres ont déjà écrit auparavant que la capacité de manipuler l’information de manière hautement abstraite et technique et de générer des informations nouvelles est importante pour la vie dans la société de l’information. C’est aussi pourquoi d’éventuelles différences de genre peuvent avoir une influence décisive sur la manière dont se manifesteront, en moyenne, les forces et les faiblesses de chacun des genres. Si les genres diffèrent en matière de créativité et de styles cognitifs, cela signifie qu’en moyenne les hommes et les femmes abordent les problèmes de manière différente. Abraham (Abraham, 2014) indique par exemple que, si tel est le cas, de telles différences de genre constituent un argument possible en faveur d’un rééquilibrage plus actif de la représentation des femmes dans les domaines importants ayant une influence sur la société, car les femmes (et, de mon point de vue, aussi les hommes présentant un style cognitif stéréotypiquement féminin) peuvent apporter à la résolution des problèmes une nouvelle dimension de la cognition et de la créativité, qui fait défaut dans un environnement où domine un style cognitif purement et stéréotypiquement masculin.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En même temps, des différences de genre dans la créativité et la cognition signifieraient que les supports pédagogiques et éducatifs devraient refléter ces différences, de manière à exploiter au maximum le potentiel des forces de chacun des genres et à relever les aspects négatifs de leurs faiblesses.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Enfin, le développement et le design des technologies, l’architecture et l’urbanisme pourraient intégrer ces différences, afin d’être mieux adaptés à chacun des genres.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La reconnaissance de l’existence de différences de genre dans la créativité et la cognition, si la recherche la démontre, pourrait influencer positivement le discours actuel sur les disparités de genre existantes, qui, du point de vue du déterminisme social radical, sont le résultat d’une discrimination historique et d’un sexisme qui persiste encore.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>D’un autre côté, je suis conscient du danger que représente la confirmation de différences de genre, car elle pourrait servir à jeter de l’huile sur le feu et représenter, aux yeux de certains individus, la confirmation de tous les stéréotypes et un blanc-seing pour la poursuite, voire le renforcement, de la discrimination fondée sur le genre. Une approche rationnelle signifierait cependant que, même s’il existe des différences dans la valeur moyenne ou dans la variabilité de la distribution, il est logiquement erroné d’attribuer à un individu toutes les caractéristiques du groupe auquel il appartient. Autrement dit, que des différences de genre ou d’autres existent ou non dans certains groupes sociaux, nous devrions toujours traiter les individus sur la base de leurs caractéristiques concrètes, et non selon des caractéristiques hypothétiques, obtenues par l’analyse du groupe social auquel appartient la personne en question.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je suis cependant d’avis que le monde est un « système » trop complexe pour que nous puissions nous permettre de nous mentir à nous-mêmes, car nous ne sommes pas capables de prédire comment ce mensonge se manifestera dans le monde. Même avec de bonnes intentions, nous pouvons, par un pieux mensonge, causer plus de dégâts que nous ne le voudrions. De la recherche citée dans ce texte, il ressort à mon avis que l’influence biologique sur les différences de genre est probablement supérieure à 0 %. C’est pourquoi la recherche qui s’efforce de mettre au jour des différences biologiques de genre, et pas seulement dans la créativité, devrait être légitime. En même temps, on ne peut ignorer que ce sujet est au centre de nombreux débats politiques, et donc un sujet qui suscite aussi beaucoup d’émotions négatives des « deux » côtés de ce conflit imaginaire. C’est pourquoi je suis d’accord avec Fine et d’autres, qui demandent que la recherche sur les différences de genre soit une science appliquant les normes les plus strictes à l’évaluation des résultats. Malgré des normes strictes et le processus de peer review, il paraît pourtant des recherches dont les insuffisances majeures apparaissent avec le temps. Mais le fait que la recherche sur les différences de genre dans la créativité comporte des insuffisances ne peut pas signifier a priori que ces insuffisances sont apparues parce que les auteurs de la recherche ont des opinions sexistes. De même que Fine réclame une recherche plus rigoureuse sur les différences de genre, la critique de la recherche devrait elle-même satisfaire aux critères les plus stricts, car l’étiquette de « neurosexisme » ne critique pas seulement la méthodologie de la recherche, mais dit en même temps implicitement que le chercheur en question a délibérément utilisé une mauvaise méthodologie pour faire avancer ses objectifs politiques. Il ne reste ici qu’à mentionner une fois encore Baron-Cohen et sa mise en garde : les scientifiques peuvent soutenir l’égalité des genres et s’opposer à toute discrimination dans la société tout en étudiant (même avec des écarts et des erreurs inévitables) les différences de genre.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"-\" id=\"-\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>\u003Cstrong>\u003Cbr \u002F>\n\u003C\u002Fstrong>\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>\u003Ca name=\"zdroje\" id=\"zdroje\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Références :\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>ABRAHAM, Anna, 2016. Gender and creativity: an overview of psychological and neuroscientific literature. \u003Cem>Brain Imaging and Behavior\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>10\u003C\u002Fstrong>(2), 609-618 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1007\u002Fs11682-015-9410-8. ISSN 1931-7557. Disponible sur :\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-015-9410-8\"> http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-015-9410-8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ABRAHAM, Anna, Kristin THYBUSCH, Karoline PIERITZ et Christiane HERMANN, 2014. Gender differences in creative thinking: behavioral and fMRI findings. Brain Imaging and Behavior [en ligne]. 8(1), 39-51 [consulté le 2017-11-28]. DOI: 10.1007\u002Fs11682-013-9241-4. ISSN 1931-7557. Disponible sur :\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-013-9241-4\"> http:\u002F\u002Flink.springer.com\u002F10.1007\u002Fs11682-013-9241-4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>AMABILE, Teresa M., 1983. The social psychology of creativity: a componential conceptualization. \u003Cem>Journal of Personality and Social Psychology\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>45\u003C\u002Fstrong>(2), 357-376 [consulté le 2017-12-15]. DOI: 10.1037\u002F0022-3514.45.2.357. ISSN 0022-3514. Disponible sur : http:\u002F\u002Fcontent.apa.org\u002Fjournals\u002Fpsp\u002F45\u002F2\u002F357\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ARTOLA, Teresa & Barraca, Jorge & Sanchez, Natalia & Mosteiro, Pilar & Poveda García-Noblejas, Belén & ancillo, Isable. 2010 Title : Qualitative differences in the way males and females use their imagination in creativity tasks.. Journal of Educational and Developmental Psychology. XXII.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BAER, JOHN et JAMES C. KAUFMAN, 2008. Gender Differences in Creativity. \u003Cem>The Journal of Creative Behavior\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>42\u003C\u002Fstrong>(2), 75-105 [consulté le 2017-12-17]. DOI: 10.1002\u002Fj.2162-6057.2008.tb01289.x. ISSN 00220175. Disponible sur : http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1002\u002Fj.2162-6057.2008.tb01289.x\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, S., 2005. Sex Differences in the Brain: Implications for Explaining Autism. \u003Cem>Science\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>310\u003C\u002Fstrong>(5749), 819-823 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1126\u002Fscience.1115455. ISSN 0036-8075. Disponible sur :\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1115455\"> http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1115455\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, Simon, 2002. The extreme male brain theory of autism. \u003Cem>Trends in Cognitive Sciences\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>6\u003C\u002Fstrong>(6), 248-254 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1016\u002FS1364-6613(02)01904-6. ISSN 13646613. Disponible sur :\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS1364661302019046\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS1364661302019046\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, Simon, 2010. Delusions of gender: ‘neurosexism’, biology and politics. \u003Cem>The psychologist: The battle of the sex differences\u003C\u002Fem>. \u003Cstrong>October 2010\u003C\u002Fstrong>(vol 23 no 11), 904-905. ISSN 0952-8229.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARON-COHEN, Simon, 2012. \u003Cem>The essential difference: men, women and the extreme male brain\u003C\u002Fem>. London: Penguin. ISBN 9780241961353.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BARRES, Ben A., 2010. Neuro Nonsense. \u003Cem>PLoS Biology\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>8\u003C\u002Fstrong>(12), e1001005- [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1371\u002Fjournal.pbio.1001005. ISSN 1545-7885. Disponible sur :\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fdx.plos.org\u002F10.1371\u002Fjournal.pbio.1001005\"> http:\u002F\u002Fdx.plos.org\u002F10.1371\u002Fjournal.pbio.1001005\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>BODEN, Margaret A. The creative mind: myths and mechanisms. 2nd ed. London: Routledge, 2004, xiii, 344 p. ISBN 0415314534.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>CONNELLAN, Jennifer, Simon BARON-COHEN, Sally WHEELWRIGHT, Anna BATKI et Jag AHLUWALIA, 2000. Sex differences in human neonatal social perception. \u003Cem>Infant Behavior and Development\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>23\u003C\u002Fstrong>(1), 113-118 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1016\u002FS0163-6383(00)00032-1. ISSN 01636383. Disponible sur : http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0163638300000321\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DANTO, Arthur, 1964. The Artworld. \u003Cem>The Journal of Philosophy\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>61\u003C\u002Fstrong>(19), 571- [consulté le 2017-12-15]. DOI: 10.2307\u002F2022937. ISSN 0022362x. Disponible sur : http:\u002F\u002Fwww.pdcnet.org\u002Foom\u002Fservice?url_ver=Z39.88-2004&rft_val_fmt=&rft.imuse_id=jphil_1964_0061_0019_0571_0584&svc_id=info:www.pdcnet.org\u002Fcollection\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ELLIS, H, 1974. \u003Cem>Man and woman: a study of human sexual characters\u003C\u002Fem>. London: Heinemann. Également disponible sur : https:\u002F\u002Farchive.org\u002Fdetails\u002Fmanandwomanastu00elligoog\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>ESCUDERO, Paola, Rachel A. ROBBINS et Scott P. JOHNSON, 2013. Sex-related preferences for real and doll faces versus real and toy objects in young infants and adults. \u003Cem>Journal of Experimental Child Psychology\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>116\u003C\u002Fstrong>(2), 367-379 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1016\u002Fj.jecp.2013.07.001. ISSN 00220965. Disponible sur : http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0022096513001367\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>EYSENCK, H.J. Cambridge University Press; New York: 1995. Genius: The natural history of creativity.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>FINE, Cordelia, 2011. \u003Cem>Delusions of gender: how our minds, society, and neurosexism create difference\u003C\u002Fem>. Norton paperback ed. New York: W.W. Norton. ISBN 9780393340242.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>FINE, Cordelia, \u003Cem>New insights into gendered brain wiring, or a perfect case study in neurosexism?\u003C\u002Fem> [en ligne]. 2013 [consulté le 2017-12-20]. Disponible sur :\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Ftheconversation.com\u002Fnew-insights-into-gendered-brain-wiring-or-a-perfect-case-study-in-neurosexism-21083\"> https:\u002F\u002Ftheconversation.com\u002Fnew-insights-into-gendered-brain-wiring-or-a-perfect-case-study-in-neurosexism-21083\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>FRANKOVÁ, Emilie, 2011. \u003Cem>Kreativita a inovace v organizaci\u003C\u002Fem>. Praha: Grada. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3317-3.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HALL, Catherine M., Julie A. JONES, Heino F. L. MEYER-BAHLBURG, Curtis DOLEZAL, Michelle COLEMAN, Peter FOSTER, David A. PRICE et Peter E. CLAYTON, 2004. Behavioral and Physical Masculinization Are Related to Genotype in Girls with Congenital Adrenal Hyperplasia. \u003Cem>The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>89\u003C\u002Fstrong>(1), 419-424 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1210\u002Fjc.2003-030696. ISSN 0021-972x. Disponible sur :\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Facademic.oup.com\u002Fjcem\u002Farticle-lookup\u002Fdoi\u002F10.1210\u002Fjc.2003-030696\"> https:\u002F\u002Facademic.oup.com\u002Fjcem\u002Farticle-lookup\u002Fdoi\u002F10.1210\u002Fjc.2003-030696\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HANLON, H., Tatcher, R. et Cline. 1999. Gender differences in the development of EEG coherence in normal children. Developmental Neuropsychology, 16(3). p. 479-506.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HE, Wu-jing et Wan-chi WONG, 2011. Gender differences in creative thinking revisited: Findings from analysis of variability. \u003Cem>Personality and Individual Differences\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>51\u003C\u002Fstrong>(7), 807-811 [consulté le 2017-12-17]. DOI: 10.1016\u002Fj.paid.2011.06.027. ISSN 01918869. Disponible sur :\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0191886911003035\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0191886911003035\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HEDGES, L. V. et L. FRIEDMAN, 1993. Gender Differences in Variability in Intellectual Abilities: a Reanalysis of Feingold’s Results. \u003Cem>Review of Educational Research\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>63\u003C\u002Fstrong>(1), 94-105 [consulté le 2017-12-27]. DOI: 10.3102\u002F00346543063001094. ISSN 0034-6543. Disponible sur : http:\u002F\u002Frer.sagepub.com\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.3102\u002F00346543063001094\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HENNESSEY, Beth A. et Teresa M. AMABILE. Creativity. Annual Review of Psychology [en ligne]. 2010, vol. 61, issue 1, p. 569-598 [consulté le 2015-03-19]. DOI: 10.1146\u002Fannurev.psych.093008.100416.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HINES, Melissa, 2000. Gonadal hormones and sexual differentiation of human behavior: Effects on psychosexual and cognitive development. MATSUMOTO, Akira. \u003Cem>Sexual differentiation of the brain\u003C\u002Fem>. Boca Raton, Fla: CRC Press. ISBN 9781439832288.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HYDE, J. S., S. M. LINDBERG, M. C. LINN, A. B. ELLIS et C. C. WILLIAMS, 2008. Gender Similarities Characterize Math Performance. \u003Cem>Science\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>321\u003C\u002Fstrong>(5888), 494-495 [consulté le 2017-12-27]. DOI: 10.1126\u002Fscience.1160364. ISSN 0036-8075. Disponible sur : http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1160364\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IIJIMA, Megumi, Osamu ARISAKA, Fumie MINAMOTO et Yasumasa ARAI, 2001. Sex Differences in Children’s Free Drawings: a Study on Girls with Congenital Adrenal Hyperplasia. \u003Cem>Hormones and Behavior\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>40\u003C\u002Fstrong>(2), 99-104 [consulté le 2017-12-25]. DOI: 10.1006\u002Fhbeh.2001.1670. ISSN 0018506x. Disponible sur : http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0018506X01916708\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IM, K., J.-M. LEE, O. LYTTELTON, S. H. KIM, A. C. EVANS et S. I. KIM, 2008. Brain Size and Cortical Structure in the Adult Human Brain. \u003Cem>Cerebral Cortex\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>18\u003C\u002Fstrong>(9), 2181-2191 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1093\u002Fcercor\u002Fbhm244. ISSN 1047-3211. Disponible sur : https:\u002F\u002Facademic.oup.com\u002Fcercor\u002Farticle-lookup\u002Fdoi\u002F10.1093\u002Fcercor\u002Fbhm244\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IMBESI, Lorenzo. Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation. sd.polyu.edu.hk. Disponible sur :\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.academia.edu\u002F1089486\u002FDesign_for_Post-Industrial_Societies\"> https:\u002F\u002Fwww.academia.edu\u002F1089486\u002FDesign_for_Post-Industrial_Societies\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>INGALHALIKAR, M., A. SMITH, D. PARKER, et al., 2014. Sex differences in the structural connectome of the human brain. \u003Cem>Proceedings of the National Academy of Sciences\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>111\u003C\u002Fstrong>(2), 823-828 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1073\u002Fpnas.1316909110. ISSN 0027-8424. Disponible sur : http:\u002F\u002Fwww.pnas.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1073\u002Fpnas.1316909110\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>JAUK, Emanuel, Mathias BENEDEK, Beate DUNST et Aljoscha C. NEUBAUER, 2013. The relationship between intelligence and creativity: New support for the threshold hypothesis by means of empirical breakpoint detection. Intelligence [en ligne]. 41(4), 212-221 [consulté le 2017-11-28]. DOI: 10.1016\u002Fj.intell.2013.03.003. ISSN 01602896. Disponible sur :\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS016028961300024X\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS016028961300024X\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>JOEL, Daphna et Ricardo TARRASCH, 2014. On the mis-presentation and misinterpretation of gender-related data: The case of Ingalhalikar’s human connectome study. \u003Cem>Proceedings of the National Academy of Sciences\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>111\u003C\u002Fstrong>(6), E637-E637 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1073\u002Fpnas.1323319111. ISSN 0027-8424. Disponible sur :\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.pnas.org\u002Flookup\u002Fdoi\u002F10.1073\u002Fpnas.1323319111\"> http:\u002F\u002Fwww.pnas.org\u002Flookup\u002Fdoi\u002F10.1073\u002Fpnas.1323319111\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>KOGAN, N. 1974. . Creativity and sex differences. Journal of Creative Behavior, 8, 1-14.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LAI, Meng-Chuan, Jason P. LERCH, Dorothea L. FLORIS, Amber N.V. RUIGROK, Alexa POHL, Michael V. LOMBARDO et Simon BARON-COHEN, 2017. Imaging sex\u002Fgender and autism in the brain: Etiological implications. \u003Cem>Journal of Neuroscience Research\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>95\u003C\u002Fstrong>(1-2), 380-397 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1002\u002Fjnr.23948. ISSN 03604012. Disponible sur : http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1002\u002Fjnr.23948\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LIN, Wei-Lun et Yunn-Wen LIEN, 2013. The Different Role of Working Memory in Open-Ended Versus Closed-Ended Creative Problem Solving: a Dual-Process Theory Account. \u003Cem>Creativity Research Journal\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>25\u003C\u002Fstrong>(1), 85-96 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1080\u002F10400419.2013.752249. ISSN 1040-0419. Disponible sur : http:\u002F\u002Fwww.tandfonline.com\u002Fdoi\u002Fabs\u002F10.1080\u002F10400419.2013.752249\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LIN, Wei-Lun, Kung-Yu HSU, Hsueh-Chih CHEN et Jenn-Wu WANG, 2012. The relations of gender and personality traits on different creativities: a dual-process theory account. \u003Cem>Psychology of Aesthetics, Creativity, and the Arts\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>6\u003C\u002Fstrong>(2), 112-123 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1037\u002Fa0026241. ISSN 1931-390x. Disponible sur : http:\u002F\u002Fdoi.apa.org\u002Fgetdoi.cfm?doi=10.1037\u002Fa0026241\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LUDERS, Eileen et Arthur W. TOGA, 2010. Sex differences in brain anatomy. \u003Cem>Sex Differences in the Human Brain, their Underpinnings and Implications\u003C\u002Fem>. Elsevier, 2010, 2-12. Progress in Brain Research. DOI: 10.1016\u002FB978-0-444-53630-3.00001-4. ISBN 9780444536303. Également disponible sur :\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FB9780444536303000014\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FB9780444536303000014\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LYNN, Richard, 1999. Sex differences in intelligence and brain size: a developmental theory. Intelligence [en ligne]. 27(1), 1-12 [consulté le 2017-11-28]. DOI: 10.1016\u002FS0160-2896(99)00009-4. ISSN 01602896. Disponible sur :\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0160289699000094\"> http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS0160289699000094\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>PINKER, Steven et SPELKE, E. 2005. \u003Cem>The science of gender and science: Pinker vs. Spelke\u003C\u002Fem>, a Debate. Presented at the Mind Brain and Behavior Initiative (MBB), Harvard University. Également disponible sur : http:\u002F\u002Fedge.org\u002F3rd_culture\u002Fdebate05\u002Fdebate05_index.html.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>PRICE, Cathy J., 2010. The anatomy of language: a review of 100 fMRI studies published in 2009. \u003Cem>Annals of the New York Academy of Sciences\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>1191\u003C\u002Fstrong>(1), 62-88 [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1111\u002Fj.1749-6632.2010.05444.x. ISSN 00778923. Disponible sur : http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1111\u002Fj.1749-6632.2010.05444.x\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>RIPPON, Gina, Rebecca JORDAN-YOUNG, Anelis KAISER et Cordelia FINE, 2014. Recommendations for sex\u002Fgender neuroimaging research: key principles and implications for research design, analysis, and interpretation. \u003Cem>Frontiers in Human Neuroscience\u003C\u002Fem> [en ligne]. \u003Cstrong>8\u003C\u002Fstrong>, – [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.3389\u002Ffnhum.2014.00650. ISSN 1662-5161. Disponible sur : http:\u002F\u002Fjournal.frontiersin.org\u002Farticle\u002F10.3389\u002Ffnhum.2014.00650\u002Fabstract\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SAWYER, R. Explaining creativity: the science of human innovation. 2nd ed. New York: Oxford University Press, c2012, xi, 555 p. ISBN 978-019-9737-574.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SAX, L .2005. Why gender matters. Doubleday.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SAX, L. 2007. Boys adrift. NY Basic Books.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SIMONTON, Dean Keith., 1994. Greatness: who makes history and why. New York: Guilford. ISBN 978-0898622010.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>STEVENS, Jennifer S. et Stephan HAMANN, 2012. Sex differences in brain activation to emotional stimuli: a meta-analysis of neuroimaging studies. \u003Cem>Neuropsychologia\u003C\u002Fem>. \u003Cstrong>50\u003C\u002Fstrong>(7), 1578-1593. DOI: 10.1016\u002Fj.neuropsychologia.2012.03.011. ISSN 00283932. Également disponible sur : \u003Ca href=\"http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS002839321200125X\">http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002FS002839321200125X\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>STERNBERG, Robert J. et Elena L. GRIGORENKO, 2001. A Capsule History of Theory and Research on Styles. \u003Cem>Perspectives on thinking, learning, and cognitive styles\u003C\u002Fem>. Mahwah, NJ: L. Erlbaum Associates. ISBN 0-8058-3431-1.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>TODD, Brenda K., John A. BARRY et Sara A. O. THOMMESSEN, 2017. Preferences for ‘Gender-typed’ Toys in Boys and Girls Aged 9 to 32 Months. \u003Cem>Infant and Child Development\u003C\u002Fem>[en ligne]. \u003Cstrong>26\u003C\u002Fstrong>(3), e1986- [consulté le 2017-12-26]. DOI: 10.1002\u002Ficd.1986. ISSN 15227227. Disponible sur : http:\u002F\u002Fdoi.wiley.com\u002F10.1002\u002Ficd.1986\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>URBAN, Klaus K., 2005. Assessing creativity: The Test for Creative Thinking – Drawing Production (TCT-DP). In: \u003Cem>International Education Journal,\u003C\u002Fem>. 6(2). Shannon Research Press, p. 272-280. ISSN 1443-1475.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Sources en ligne :\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Kongenitální adrenální hyperplázie, \u003Cem>Wikiskripta\u003C\u002Fem> [en ligne]. [consulté le 2017-12-06]. Disponible sur : http:\u002F\u002Fwww.wikiskripta.eu\u002Fw\u002FKongenit%C3%A1ln%C3%AD_adren%C3%A1ln%C3%AD_hyperpl%C3%A1zie\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>",1790905684429]