[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-fr-de-la-lecture-a-l-ere-des-nouveaux-medias":3,"translation-fr-de-la-lecture-a-l-ere-des-nouveaux-medias":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},560,"30. 12. 2015","2015-12-30T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fo-cteni-ve-veku-novych-medii","2026-08-14T12:50:05","2026-08-14T10:50:05","o-cteni-ve-veku-novych-medii","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fo-cteni-ve-veku-novych-medii\u002F",{"rendered":17},"O čtení (ve věku nových médií)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(1)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">V našem jednadvacátém století najdeme hned několik způsobů, které ve srovnání s Textem mnohem lépe a rychleji zprostředkovávají informace. Chudák Text, jak jen může konkurovat televizním pořadům ve full HD obrazu, videohrám či interaktivním webovým stránkám, jež představují supermédium, neboť dokáží pojmout text, obraz, video, zvuk, ba dokonce i samotné videohry. Máme-li být objektivní, je zřejmé, že text sám o sobě je dost archaickou záležitostí. Až příliš rychlé a nekritické osvojení si nových technologíí (médií) ale paradoxně způsobilo, že práce s textem, tedy čtení, je potřeba nikoli méně, ale možná více než kdy dříve.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pro odůvodnění takového tvrzení je ale třeba vědět, co vlastně čtení je. Jako první si jistě představíme namáhavý mechanický pohyb očí, smyslového orgánu — jež je poprávu chápán a obdivován jako zázrak evoluce —, kterým sledujeme řádky textu, následně rozpoznáváme změť znaků, ukládáme si jejich zvuk do krátkodobé paměti, a nakonec si formujeme mentální obraz přečteného, což nám napomáhá v dlouhodobém zapamatování. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Čtení ale lze pojmout obecněji, nemusí mít (zdánlivě) nic společného s jazykem. Často si vážíme, když blízká osoba dokáže rozpoznat, jak se zrovna cítíme, aniž bychom museli explicitně zmínit naše pocity. Ona osoba v takovém případě \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">čte\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> emoce nebo je taktéž schopna \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">číst \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">naše myšlenky. Nejen, že si všimne subtilních grimas v našem obličeji, ale hlavně dokáže dekódovat jejich význam. A to je, pokud se zamyslíme, až magická schopnost, jelikož naše tváře neodkrývají nic uchopitelného kromě změn ve svalech obličeje nebo tónu hlasu. U dekódování těchto non-verbálních znaků ale už nehovoříme o čtení v pasivním slova smyslu, ale o aktivní činnosti \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interpretace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Podobně při čtení textu si nevystačíme pouze se sledováním řádků slov. Z těchto lingvistických znaků nejdříve musíme v mysli poslepovat vyšší celky, prozkoumat, jaký mají mezi sebou vztah, jak na sebe navazují. K tomu nevyhnutelně potřebujeme vědět, co tyto vyšší celky znamenají. K vytvoření koherentního mentálního obrazu textu je nutné „vypreparovat“ jeho význam, tedy text interpretovat. I proto je čtení namáhavou aktivitou vyžadující míru dovednosti, tréninku, znalosti, dobrou paměť a v neposlední řadě schopnost se soustředit.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Na druhé straně sledování televizoru či videa na YouTube od nás žádají poněkud méně, konzumace jejich obsahu je přívětivější, více nám promine nepozornost. Čím to? Vilém Flusser argumentuje, že obrazy přijímáme a pak je analyzujeme, text je ale nutné nejdříve přijmout, aby ho vůbec bylo možné analyzovat. Čtení písmen vyžaduje:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">větší námahu než čtení [obrazů], je nepohodlnější. Proto znemožňuje nekritické přijímání informací. Sledování řádků je kritickou gymnastikou myšlení (Flusser, 79).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obrazy, statické i pohyblivé, se nám do vědomí dostávají v celku, zatímco čtení textu je jako postupné namotávání nitě na klubko. Anebo si čtení můžeme představit jako práci hrnčířky, jež během stálého otáčení hrnčířského kruhu svými prsty postupně tvaruje výsledný výrobek. Stejně tak čtenář málokdy končí s knihou po prvním kole čtení. Průměrná kniha o průměrné délce volá po tom, aby se k ní čtenář po nějaké době vrátil, prozkoumal zákoutí, která mu při prvním dotyku s textem unikla, doplnil si dílky mentálního obrazu, jež po prvním čtení zůstal nevyplněný, nezformovaný, nedokončený. Čtení přirozeně obsahuje jak analýzu, tak i syntézu, čímž čtenář v sobě ztělesňuje vědecké i umělecké vnímání světa. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Bylo by velmi pošetilé si myslet, že bychom dokázali hned napoprvé odkrýt veškerá zákoutí textu, který pro nás autor přichystal. Je pravděpodobné, že autor textu bude vzdělanější a sofistikovanější než čtenář a čtení jeho myšlenek bude vyžadovat soustředění a pozornost k nepatrným detailům. I když tyto podmínky nepsané smlouvy dialogu mezi autorem a čtenářem splníme, nemusíme se dočkat kladného výsledku a nezbude nám nic jiného, než text číst znovu a znovu, dokud pomyslná keramická nádoba nebude jasná, pevná a celá. Jeden z největších estétů prózy 20. století, Vladimir Nabokov, ve své známé eseji \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Good Readers and Good Writers\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> definuje, že dobrý čtenář by měl kromě jiného mít: dobrou paměť, představivost, umělecké cítění a také přitakává Flusserovi, když píše, že: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">„Nemáme žádný fyzický orgán (jako máme oko v případě malby), který pojme celý obraz [textu] a dokáže se těšit ze všech jeho podrobností. Ale po druhém, třetím, nebo čtvrtém čtení se v určitém smyslu stavíme ke knize stejným způsobem, jako se stavíme k malbě.“ \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pro Nabokova čtenář není pasivním konzumentem knihy, ale kolegou, s nímž sdílí talent pro představivost a umělecké cítění. Vždyť čtenář musí krok za krokem opět vztyčit pilíře imaginárního světa, jehož původ najdeme v mysli autora. Na čtenáři je, aby oživil budovy, rozsáhlé louky, šum lesů a barvy zvuků, musí si umět představit šaty hlavních postav, jejich tváře, oči, parfém a šarm. Prostřednictvím tichých a mrtvých znaků na stránce knihy resuscitujeme pouhými myšlenkami celý svět — kompetence náležící původně jen Bohům většiny světových náboženství (pokud jsme byli podle starozákonní knihy Genesis stvořeni Bohem k jeho obrazu, je psaní a čtení textu fiktivního světa božskou aktivitou, případně nelze Boha chápat jako prvního a posledního velkého umělce, literáta, poetu, jehož kreativní síla zatím nebyl pokořena?).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jistě, velkolepost světa se liší podle dané knihy a záleží i na zvoleném žánru textu. Krásná literatura vyobrazuje konkrétní svět, kdežto esej v nás vzbudí spíše obrazy abstraktní, mířené na naše intelektuální já, kde mlhavost abstrakcí je nutno překódovat, konkretizovat, vizualizovat. Pochopení textu eseje mi v leččems připomíná proces ne nepodobný vnímání avant-gardní poezie: surrealistická či symbolická škola básnictví nám předkládá sérii obrazů a je na čtenáři, aby z těchto disparátních tahů štětce složil celistvou strukturu; esejista zas sestavuje logicky uspořádanou linii argumentů a myšlenek, takže struktura je už přítomna, avšak málokdy je prezentována jako lehce zobrazitelný obsah. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Toto rozdělení není samozřejmě univerzálně platné. Krásná literatura sice „od antiky až po román devatenáctého století věrně kopíruje rétorické předpisy zaměřené na průkaznou živost (enargeia) a jasnost (safenéia) představy, kterou mysl odvíjí z nabídnutého popisu“ (Císar a Koťátko, 71), ale (velká) krásná literatura by se nikterak nelišila od žánru popisné žurnalistiky, pokud by nedokázala přejít přes všednost, každodennost, a nereprezentovala by to, co není možné popsat, co se vymyká rozumovému pojmosloví, to čemu filosofie a literární kritika říká \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">the Sublime\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Navíc autoři jako Samuel Beckett měli za svůj kreativní program tvorbu děl, kde obraznost textu bude umrtvena, tvary a pevnost objektů rozmělněny ve světě bez ošklivosti nebo krásy nebo horečnosti, „budou neživé (almost lifeless)“. Beckett redukuje vizuální prvky na minimum a co zbývá, je scenérie jakoby ve světě po konci světa. (Císař, 76) Beckettova próza je proto velice těžká na čtení a tím pádem také na interpretaci. Text tu neslouží  jako zprostředkovávající médium, neboť čtenář velice těžko dokáže nahlédnout za gramatiku a tvar jednotlivých vět, jež s potem na spáncích čte, čeká, až se dostaví obrazy, ony však nepřicházejí. Jeho texty se proto stávají autonomními objekty: text pro text, gramatika pro gramatiku, zvuky pro zvuky, umění pro umění.  \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">A na druhé straně žánr eseje může a často využívá tradičních literárních figur a konkretizace mentálních obrazů. To je taktéž obsah knihy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">amerického kognitivního vědce a lingvisty Stevena Pinkera, který ve svém novodobé příručce stylistiky čerpá ze současného poznání kognitivních věd a argumentuje, že jedním z předpokladů dobrého stylu psaní (non-fiction) prózy, je limitovat abstraktní vyjadřování na nutné minimum a naopak využívat podstatná jména konkrétní z důvodu, že čtenář si dokáže lépe vizualizovat a pamatovat, o čem text vypovídá.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nezapomínejme, že v textu máme přístup nejen k neživým objektům a faktům, ale také k historickému vědomí světa. Byl to text, který poprvé osvobodil člověka od nekonečné přítomnosti a dovolil předávat znalosti a zkušenosti dalším generacím, jež nemusely procházet životem zcela od počátku, ale mohly stavět na tom, co si prožily jejich předci. Text a konkrétněji literatura v podání mistrů a mistryň jako Shakespeare, Dante, Chaucer, Cervantes, Austen, Eliot (George i T. S.), Dickens, Proust, Joyce, Kafka dokáží mysl přenášet na časoprostorové přímce do oblastí nám reálně zapovězených: každá velká literatura je myšlenkovým experimentem, virtuální realitou, kde se optikou voyerského omnipotentního oka (v hantýrce online videoher „spectatora“), nebo avatara jedné z postav, vžíváme do rolí jiných postav, čímž tím trénujeme schopnosti empatie (KIDD, D. C. a E. Castano). \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Vzpomeňme si třeba na hlavní postavu z jedné z Dickensových knih, Pipa, jenž se za velmi zamotaných podmínek stal vlastníkem nemalého jmění a mladým džentlemanem s nadějnými vyhlídkami. Dickens pro nás připravil morální dilema, kdy na jedné straně přejeme Pipovi nový život, avšak musíme odsoudit jeho chování, když se zjevně stydí za svého starého kamaráda, dobráka a nevlastního otce, kováře Joea. Dickens se ptá: jak byste reagovali vy? Přestože se jedná o fikci, virtuální svět, klade před nás reálnou otázku, jejíž zodpovězení (pro vnímavější) může mít zásadní vliv na reálným život.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Literární kritik Harold Bloom píše, že čteme z mnoha důvodů; mezi těmi nejfrekventovanějšími se skrývá maxima „hranic jednoho lidského života“, kdy ať už čteme cokoli, vždy na nás každým odbitím hodin dopadá tíha času a toho, že během jednoho krátkého života nelze „poznat dostatečně mnoho lidí dostatečně dobře; že se potřebujeme poznat lépe, což vyžaduje znalosti nejen sebe sama a ostatních, ale také toho, jak se věci mají“ (Bloom). Pro Blooma je čtení literatury v první řadě „obtížnou zábavou“, aktivitou, kdy se ponořujeme do díla, abychom se nechali omámit géniem autora, jehož konstrukce fiktivního světa a navození silných a autentických emocí nás dokáží vytrhnout z normálnosti, kterou jsme obklopeni. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jenomže emoce a intelekt máme každý nastavený trochu jinak, a pokud je dílo až příliš vzdálené naší všednosti, nastavá problém, že okouzlení se transformuje na frustraci, někdy dokonce i na agresi vůči přílišnému intelektualismu. Výška laťky symbolizující nastavení těchto parametrů je ale vedle genetických předpokladů ovlivněna taktéž kulturou. Ta nabízí dvě možnosti: buďto půjde cestou obtížné zábavy, možná působící paternalisticky, neboť bude vzdělávat a chtít po nás překonávání vlastních limitů; nebo se bude jednat o zábavu lehce stravitelnou, předžvýkanou, vytvořenou tak, aby nám dopřála rychlou a levnou dávku dopingu, modré pilulky vydávané za červenou, jež nás má aspoň na chvíli odpojit od Matrixu verze 9-17.24.365, avšak jedinou její funkcí je, abychom zapomněli, že v Matrixu vůbec jsme.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(2)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obávám se, že nová média jsou vlastně podvod. Na první pohled se zdá, že pouze využívají starých médií (text, fotografie) a přidávají k ním díky existujícím technologiím dříve netušené možnosti. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tak například již starý dobrý Text v sobě obsahoval zárodečnou formu \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hypertextu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">: apoštolové Nového zákona se hojně \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">odkazují\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> na pasáže Zákona starého (v počátcích křesťanství by Starý zákon byl vždy na předních pozicích vyhledávače Google), neboť dva celky textu spojuje obsahová i logická podobnost, čehož využívali noví prorokové, jež \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">linkovali\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> své kázání se starozákonním kontextem, čímž dokazovali, že toto (sebenaplňující se) proroctví je grandiózní náplní božského plánu. Ale teprve v jednadvacátém století mohou existovat osobní proroctví, řízena a kázána nikoli v sermonech, ale v kontextuálních reklamách Google AdWords a jim podobných. Máme tak pocit, že celý digitální svět je nám podřízen. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nejedná se ale o největší klam nových médií; ten hledejme v jejich apropriaci Textu, což není aktem rozšíření jeho stávajících možností, ale destrukcí základních vlastností: \u003C\u002Fspan>\u003Cb>mentální obraznosti a nutnosti interpretace\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Jako příklad, kde tato anihilace nastala, uvedu webové stránky a populární YouTube videa, ale jelikož se jedná o globální fenomén adikce na Rychlosti (Speed), pomyslné drobky nás v podstatě zavedenou do všech koutů dnešní společnosti.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Řekl jsem, že čtení lze chápat i obecněji; v takovém případě i sledování videa a brouzdání na Webu chápu jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">čtení \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">videa a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">čtení \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interaktivních webových stránek, neboť teoretický model toho, jak probíhá komunikace mezi člověkem a obsahem zprostředkovaným daným médiem (jež nemusí nutně obsahovat text), se skládá z několika kroků: navázání komunikace, přenos obsahu, přijmutí obsahu, dekódování obsahu a následná interpretace.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nová média bohužel mají ve své DNA zakódováno, aby se co nejvíce vyhýbala tomu být čtena, ve smyslu býti interpretována. Nevychází to z jejich inherentní technologické limitace, ale socio-kulturní volby, kterou jsme zvolili. Proč zrovna socio-kulturní? Teoretici zabývající se filosofií či sociologií technologií poznamenávají, že technologie neexistuje mimo společnosti, ale je její integrální součástí. Jinak řečeno, vývoj technologie není nějakým nevyhnutelným, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">determinovaným\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> procesem; naopak je formována tím, kdo a za jakým účelem ji vytváří. Tvůrcemi jsou jednotliví lidé. Ti jsou samozřejmě opět součástí širšího socio-kulturního kontextu. Nakonec lidé jsou zpětně ovlivňováni technologií.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Když ze své kanceláře ve švýcarském vědeckém centru Tim Berners-Lee spustil první webovou stránku, obsahovala pouze text, zbarvený převážně do černé barvy, ale některá slova a fráze byla zvýrazněna modře. To byly první \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">linky\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> hyper-textového projektu, kterým WorldWideWeb byl a přeze všechny nevýhody oproti konkurenčním řešením (např. Xanadu) stále je.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Postupem času se z jednoho malého projektu pro sdílení informací mezi vědci stala platforma, obsahující už nejen hyper-text, ale také multimediální prvky (fotografie, video, zvuk), odtud také plyne mezi lajky nepříliš používané slovo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hypermédia\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> = hypertext + multimédia.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Webová stránka se z kontejneru na text přeměnila na digitální umělecké plátno, jelikož kdekoli figurují multimédia a text, naskytá se poptávka po tom, aby tyto prvky byly vhodně uspořádány. Web se s příchodem fotografií, videí a zvuk stal prostorem, které bylo třeba \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">designovat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. A tím nemyslím vybrat vhodné barvy; design je \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">myšlení\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, jež syntetizuje, dává dohromady, různorodé prvky tak, aby vytvářely jednotný, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">dobrý\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi> \u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">tvar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Grafický design toto myšlení aplikuje na vizuální komunikaci. nelze jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem říci, co přesně grafický design je; jako operativní definici ale věřím, že v základu se jedná o vizuální komunikaci (odtud „grafický“), tedy grafický design je třeba „vidět“ pro to, aby mohla komunikace nastavat. Co rozhodně nelze říci je, jak tato komunikace má konkrétně vypadat, pouze věřím, že komunikace má být úspěšná. Jakým způsobem ale grafický designér úspěšnou komunikaci navodí, to závisí na jeho rozhodnutí. Cest k úspěšné komunikaci je mnoho: cesta může být kostrbatá a klikatá, nebo naopak uhlazená, a tudíž lehce stravitelná. Na povrchnu snad paradoxně je třeba za úspěšnou komunikaci považovat i komunikaci neúspěšnou. Jak je to možné? Pokud cílem designéra je navodit pocit strachu, zmatení, agrese, odmítnutí a skutečně prostřednictvím jeho díla čtenář-divák zamýšleným způsobem reaguje, komunikace z pohledu designéra proběhla úspěšně.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Této \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">úspěšné-neúspěšné\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> komunikace se ale běžně nedočkáme. Pouze ve výjimečných případech, jako umělecký akt či rádoby avant-gardní marketingová kampaň, se webová stránka zcela vědomě snaží o zmatení, nepochopení či zamítnutí komunikace. Designér má se čtenářem-divákem nevyslovenou dohodu, že jeho dílo musí být pouze takové, aby \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">úspěšná-úspěšná\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> komunikace převažovala. Proč tomu tak je?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Žijeme v dlouhodobé a nevědomé závislosti na stále se zvyšující Rychlosti. Chceme-li zůstat relevantní, jsme nuceni (s naším souhlasem) kopírovat křivku produktivity vyžadovanou společností. Čím více relevantní a viditelná naše pozice je, tím více exponenciální zakulacení křivky pociťujeme. Je pravdou, že nás přímo nikdo pod krkem nedrží, abychom na této jízdě participovali; avšak, teoretická svoboda je banálním výrokem na papíře, jestliže neexistují prostředky na její realizaci. Mnohokrát jsem slyšel od strážců svobody zcela extrémní věty jako: „každý může bydlet mimo město, dokonce mimo civilizaci, kde požadavky na podřízení se Rychlost neexistují“. Tyto představy jsou formou extrémismu, ti, jež je vyslovují, ale simultánně plně věří ve svobodu, značně redukovaný význam svobody.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jdeme s dobou, jdeme se společností. Abychom neztratili své postavení, nebo už jako pouhé gesto rezignace, jsme konstantně připojeni: vstaneme, podíváme se na obrazovku; při přemisťování, sledujeme obrazovku; když pracujeme, je to s obrazovkou; když jdeme spát, usínáme s obrazovkou. Kdysi to byla výsada geeků a majetných, dnes je to nutnost pro všechny. Chcete proti tomu něco dělat? Přesuňte se do lesa! To bychom slyšeli od extrémistů prosazujících tzv. svobodu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nechceme, ale musíme. Takto zní definice závislosti, když jde do tuhého. Momentálně jsme ale stále ve fázi, kdy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">chceme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, neboť \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">není čas \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">si uvědomit, že nechceme.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Naši pra-pra-předkové žili v neustálé přítomnosti, protože jim chybělo historické vědomí. To změnila tehdy nová technologie Textu. Nyní žijeme v neustálé přítomnosti, protože nám Text chybí.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Je zajímavé, že technika meditace, apropriována ze Zenového buddhismu, je na Západě propagována jako pomůcka, jak začít žít tady a teď. Nám ale nechybí dovednost se zaměřit na přítomnost, naopak nám zcela odumřela schopnost soustředění se na vše mimo přítomnost. Data nám skrze smysly proudí ze všech stran, než stačíme zpracovat jednu dávku, už čeká další: First In First Out, First In, First Out, life will wait.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Náš mozek ale na množství těchto dat není navržen; on totiž bohužel nebyl navržen vůbec. A málokdo z nás je Johnny Von Neumann. Bohužel podruhé. Někde se to muselo projevit.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Může být současná epidemie poruchy pozornosti, tzv. Attention Deficit Hyperactivity Disorder, a různých druhů dyslexií odpovědí mozku, že přestal stíhat, že, pokud tedy jeho majitel chce, změní svůj mód tak, aby zvládal zpracovávat velké množství vstupních dat na úkor kvality zpracování? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(3)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud se člověk nedokáže soustředit po delší dobu, začne svět přetvářet kolem sebe tak, aby obsahoval jen takové věci, na které jeho mysl ještě stačí — stejně jako šikovný řemeslník se nebude věnovat aktivně teoretické fyzice, člověk s petivteřinovou pozorností bude mít problém napsat delší román. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pracovní hypotézou může být, že kulturní (kreativní) artefakty, tedy to, kde člověk má přímou kontrolu nad tvorbou, budou méně a méně náročně na kognitivní zpracování, budou přizpůsobeny na těkavou a krátkou pozornost, nebudou sestaveny z obsahu, jež vyžaduje soustředění a čas. Jinak řečeno, funkce Textu a interpretace bude redukována a uvidíme proliferaci médií pro přenos informací umožňujích nekritické přijmutí a zpracování: fotografie a videa.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(4)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mnoho tvůrců webových stránek slyšelo, že návštěvníci obsah \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">nečtou, ale skenují\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, čekají, až se jim na obrazovce objeví něco, co zaujme jejich pozornost, pokud v daném čase nic takového nenastane, stránku opustí. Momentální limit tohoto času je kolem pěti vteřin. Tvůrci webových stránek, vědomi si potřeby hned zaujmout, rozhodně tak nešáhnou po textových informací. Proto dnes vidíme na každé stránce přes celou stránku fotografie a videa. Je pravdou, že se říká, že obraz dokáže říct tisíc slov, ale důvodem pro tento postup tvorby webových stránek není nutně potřeba něco říci, často není ani co, ale jednoduše se vtěsnat do oněch šibeničních pěti vteřin.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Připomíná mi to situaci, kdy se novinář v jednom z rozhovorů dotázal Noama Chomského, proč si myslí, že není pozván do známých pořadů hlavního proudu vysílání. Jeho odpovědí bylo, že tyto pořady mají chytře zvolený požadavek na stručnost hostů, což je ideální metoda na to, aby mnoho hlasů bylo z pořadu ignorováno, vyloučeno, případně, aby se sami před díváky zdiskreditovali. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> Je totiž obtížné předložit argumenty čerpající z informací, které diváci nebo posluchači nikdy neslyšeli. Málokdo se pozastaví nad tím, když někdo pronese, že Spojené státy jsou kolébkou demokracie. Pokud ale někdo v přímém přenosu vysloví, že Spojené státy jsou teroristickým státem a hrozbou světa, nebudou vědět, o čem se mluví a budou zcela přirozeně požadovat vysvětlení. Zde se ale projeví genialita požadavku na stručnost: host nemůže vyslovit kontroverzní větu, aniž by přitom nevyzněl, jako že právě spadl z Neptunu. Je to forma cenzury, často autocenzury. Ten, kdo chce mluvit, vysvětlovat, přinést něco nového je odsouzen do ústranní, undergroundu. Proto Chomsky, jako jeden z nejvlivnějších intelektuálů dvacátého století, za celou svou kariéru vystoupil v mainstreamové americké televizi pouze několikrát.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kolik myšlenek je umlčeno jen proto, že na ně není čas? O kolik nerealizovaných nápadů jsem přišli, protože jejich složitost by si našla minimum příznivců?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Současné postupy tvorby webových stránek kladou důraz na \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">uživatelské zážitky\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Ty nejsou nový \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">buzzword\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> jen v digitální prostředí, ale prostupují metodiku tvorbu i mnoha jiných odvětví.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Osobně jsem přímo u jádra tohoto User Experience odvětví a více a více si uvědomuji, že původně ctihodná myšlenka se velice rychle dokáže změnit na nebezpečnou praktiku. Je faktickou pravdou, že v současné době již u mnoha technologií nepřemýšlíme, jak daná věc funguje, ale spíše nás zajímá, jak může obohatit náš život, jaký má pro nás význam, v neposlední řadě si všímáme jejich estetických kvalit. User Experience mělo od počátku za cíl na tyto otázky vhodně reagovat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obohacovat a ukájet významovou a estetickou složku našich životů měli od nepaměti na svých bedrech vypravěči, poetové, umělci a nesmíme zapomenout na náboženské postavy. Ačkoli v lidské historii najdeme období přející těmto povoláním, většinu času se potáceli v dobrovolné nebo nucené chudobě. Málokterému umělci se podařilo prosadit takovým způsobem, že zaujmul svým dílem většinu společnosti. Ze statistického pohledu se jednalo o vzácné výjimky přístupné jen pár jedincům. Stručně řečeno, „dělat umění“ je náročnou a nejistou aktivitou. Zcela racionální člověk si nevybírá povolání, jestliže jeho cílem je bezpečné živobytí a stálý finanční zdroj.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jak si ale vysvětlíme, že největší světové nadnárodní podniky investují nemalé peníze do onoho uměleckého, leč v korporátní sféře ohnutého elementu, jímž chtějí obohatit své výrobky? Anebo jinak, jakým receptem disponují, že dokáží umění dělat masově na běžícím pásu?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Moderní marketingové a User Experience metody znají řešení: nashromážděná reálná data o potenciálních zákaznících jsou prohnána prizmatem statistických algoritmů i kvalitativních vyhodnoceních za účelem tvorby několika zprůměrovaných archetypů, na jejichž základu se tvoří nový produkt. Táži se, je hrozivější, že životy a touhy statisíců lze vyjádřit čtyřmi archetypy, nebo že někdo přistoupil na to, že tento způsob obohatí životy jednotlivců, a tím i společnosti jako celku? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ještě nedávno jsme věřili, že jednotlivec je unikátní lidskou bytostí. Ve skutečnosti tento fakt je ultimátním nepřítelem každého průmyslového odvětví: vytvářet personalizované produkty pro miliardu lidí je příliš drahé, takže se zdá být mnohem levnější investovat do chytré marketingové kampaně, jež tuto miliardu přesvědčí, že chtějí jedno a to samé. Jakmile se toto jednou přihodí, komodifikaci kultury začne v celé společnosti snižovat entropii, až nakonec veškeré rozdíly překročí horizont černé díry, odkud není návratu a neuspořádanost, čas, i bytí zamrzají.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tento rozklad je akcelerován tím, že větší konformita je doprovázena vyšším zjednodušováním. Kdo je ochotný přenést se přes ekonomický diktát statusu quo a zavést opravdu něco nového? Historie ukazuje, že nejvlivnější projekty byly vždy závislé na dotacích od štědré matky — Státu. I kdyby se našel kapitál, bude někdo naslouchat? Originálním věcem rozumíme špatně, vyžadují interpretaci, reflexi, internalizaci, převod do Texu a zasazení do struktury předešlého poznání. Na to pět vteřin ale nestačí.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(5)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obraz z výše uvedených důvodů dominuje naší kultuře. YouTube, Instagram, Tumblr a Vine jsou hlavními dodavately vizuálního obsahu. Problémem není \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pouze \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">to, že nás ve velkém zavalují obsahově triviálními objekty, zdá se mi, hlavní nebezpečí nacházíme v samotné \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">obraznosti obrazů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Co je nutné, abychom si utvořili mentální obraz obrazu? Stačí pouze mít funkční oční orgán a příslušné části mozku zodpovědné za zpracování elektrických signálů ze sítnice. To jsou ale činnosti na vědomí zcela nezávislé, tudíž neprocházejí filtry intelektu. Jinak řečeno, není nutné nic dělat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obraz se jeví sám od sebe, celý jeho obsah je okamžitě přístupný, a pokud není doplněn literárním nádechem (metaforou, ironií, atd.), jediné, interpretace se stává z jednoduchého vyjmenování toho, co na obrazu je. Přímost obraznosti obrazů se vybízí nazvat \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pornografickou\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> vlastností obraznosti obrazů.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Redukujeme-li množství Textu ve společnosti, ošizujeme se o schopnost představovat si na základě lineárního kódu Textu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ano, konstruované mentální obrazy z Textu jsou nedokonalé, v mnoha ohledech spíše metaforické či abstraktní. Ona nedokonalost ale přispívá k rozšiřování intelektu, neboť si vytváříme vlastní nové obrazy, vizuální spojení, subjektivní nehotové objekty, které aplikujeme na nové poznatky, jež zabalíme do zmíněných nehotových objektů, spojení, obrazů z naší produkce, a tak můžeme přijít s originálními myšlenkami.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud ale toto obrazotvorství odstraníme z intelektuálního procesu a nahradíme jej předpřipravenými, vyrenderovanými objekty na filmovém plátně či obrazovce, nic nového si nevytváříme, pouze přijímáme objekty tak, jak jsou. Dalo by se říci, že jsme odkázáni na kreativitu a schopnost grafických umělců, jež tyto objekty (animované postavy, scény) navrhují. Jinak řečeno, svou obrazotvorbu \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">outsourcujeme \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">do rukou (hlavy) někoho jiného. To je nebezpečné z několika důvodů: degraduje to naší mysl a také to našemu vědomí vnucuje obsah, který nemůžeme přijmout kriticky: u čtení textů si sami diktujeme, jak si autorovy myšlenky vyobrazíme. Zbývá nám tak jediný způsob, jak se bránit nakažlivým cizorodým obrazům — zavřít oči.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">HAROLD BLOOM. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">How to read and why\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 1. paperback ed. London: Fourth Estate, 2001. ISBN 9781841150390.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">CÍSAŘ, Karel a Petr KOŤÁTKO. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Beckett: filosofie a literatura\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 2010, 252 s. ISBN 978-80-7007-336-0.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">FLUSSER, Vilém. 2013. Alfanumerická společnost. In: BABÁK, Petr. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. V Praze: tranzit.cz, s. 73-81. ISBN 978-80-87259-22-1.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">KIDD, D. C. a E. CASTANO. Reading Literary Fiction Improves Theory of Mind. In: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2013, 342(6156), s. 377-380. DOI: 10.1126\u002Fscience.1239918. ISSN 0036-8075. Dostupné také z: http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1239918\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">PINKER, Steven. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style: The Thinking Person’s Guide to Writing in the 21st Century\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2015. Penguin. ISBN 9781846145506.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>(1) V našem jednadvacátém století najdeme hned několik způsobů, které ve srovnání s Textem mnohem lépe a rychleji zprostředkovávají informace. Chudák Text, jak jen může konkurovat televizním pořadům ve full HD obrazu, videohrám či interaktivním webovým stránkám, jež představují supermédium, neboť dokáží pojmout text, obraz, video, zvuk, ba dokonce i samotné videohry. Máme-li být objektivní, […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-560","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F560",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=560",[62],{"count":63,"href":64},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F560\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},989,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F560\u002Frevisions\u002F989",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=560",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=560",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=560",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"en":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"On Reading (in the Age of New Media)","on-reading-in-the-age-of-new-media","Why reading, as interpretation and the building of mental images, matters more than ever when new media, speed and the image push the Text aside.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"Sobre la lectura (en la era de los nuevos medios)","sobre-la-lectura-en-la-era-de-los-nuevos-medios","Por qué la lectura, como interpretación y creación de imágenes mentales, importa hoy más que nunca, cuando los nuevos medios, la velocidad y la imagen desplazan al Texto.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"De la lecture (à l’ère des nouveaux médias)","de-la-lecture-a-l-ere-des-nouveaux-medias","Pourquoi la lecture, en tant qu’interprétation et création d’images mentales, compte aujourd’hui plus que jamais, alors que les nouveaux médias, la vitesse et l’image évincent le Texte.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(1)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Notre vingt et unième siècle offre plusieurs moyens qui, comparés au Texte, transmettent l’information bien mieux et plus vite. Pauvre Texte : comment pourrait-il rivaliser avec les émissions de télévision en full HD, les jeux vidéo ou les sites web interactifs, qui constituent un supermédia, car ils sont capables d’accueillir le texte, l’image, la vidéo, le son, et même les jeux vidéo eux-mêmes ? Pour être objectif, il est évident que le texte en soi est une affaire assez archaïque. Mais l’adoption bien trop rapide et non critique des nouvelles technologies (des nouveaux médias) a paradoxalement eu pour effet que le travail avec le texte, c’est-à-dire la lecture, est nécessaire non pas moins, mais peut-être plus que jamais.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pour justifier une telle affirmation, il faut toutefois savoir ce qu’est au juste la lecture. Ce que nous nous représentons d’abord, c’est sans doute le mouvement mécanique et laborieux des yeux, cet organe sensoriel — qu’on comprend et admire à juste titre comme un miracle de l’évolution —, par lequel nous suivons les lignes du texte, puis reconnaissons un fouillis de signes, stockons leur son dans la mémoire à court terme et formons enfin une image mentale de ce que nous avons lu, ce qui nous aide à le retenir à long terme. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mais la lecture peut se concevoir de manière plus générale ; elle n’a (en apparence) pas nécessairement de rapport avec la langue. Nous apprécions souvent qu’une personne proche sache reconnaître ce que nous ressentons sans que nous ayons à exprimer explicitement nos sentiments. Dans ce cas, cette personne \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">lit\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> nos émotions, ou elle est aussi capable de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">lire \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">nos pensées. Non seulement elle remarque les grimaces subtiles de notre visage, mais surtout elle sait en décoder le sens. Et c’est là, à y bien réfléchir, une capacité presque magique, puisque nos visages ne révèlent rien de saisissable hormis des changements dans les muscles du visage ou dans le ton de la voix. Pour le décodage de ces signes non verbaux, nous ne parlons cependant plus de lecture au sens passif du mot, mais d’une démarche active d’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interprétation\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">De même, lorsque nous lisons un texte, il ne nous suffit pas de suivre les lignes de mots. À partir de ces signes linguistiques, nous devons d’abord assembler en esprit des unités plus grandes, examiner quelle relation elles entretiennent, comment elles s’enchaînent. Pour cela, nous avons inévitablement besoin de savoir ce que signifient ces unités plus grandes. Pour créer une image mentale cohérente du texte, il faut en « disséquer » le sens, c’est-à-dire interpréter le texte. C’est aussi pourquoi la lecture est une activité laborieuse, qui exige une certaine habileté, de l’entraînement, des connaissances, une bonne mémoire et, enfin et surtout, la capacité de se concentrer.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">En revanche, regarder la télévision ou une vidéo sur YouTube exige un peu moins de nous ; la consommation de leur contenu est plus accueillante, elle nous pardonne davantage l’inattention. Pourquoi cela ? Vilém Flusser soutient que nous recevons les images, puis nous les analysons, alors que le texte doit d’abord être reçu pour pouvoir seulement être analysé. La lecture des lettres exige :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">un effort plus grand que la lecture [des images], elle est plus inconfortable. C’est pourquoi elle rend impossible la réception non critique des informations. Suivre des lignes est une gymnastique critique de la pensée (Flusser, 79).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Les images, fixes ou animées, entrent dans notre conscience d’un seul tenant, alors que la lecture d’un texte ressemble à l’enroulement progressif d’un fil sur une pelote. On peut aussi se représenter la lecture comme le travail d’une potière qui, tandis que le tour tourne sans cesse, façonne peu à peu de ses doigts l’objet final. De même, le lecteur en a rarement fini avec un livre après la première lecture. Un livre moyen, d’une longueur moyenne, appelle le lecteur à y revenir au bout d’un certain temps, à explorer les recoins qui lui ont échappé au premier contact avec le texte, à compléter les pièces de l’image mentale restée, après la première lecture, lacunaire, informe, inachevée. La lecture contient naturellement à la fois l’analyse et la synthèse, si bien que le lecteur incarne en lui-même la perception scientifique et la perception artistique du monde. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Il serait bien naïf de croire que nous pourrions découvrir d’emblée tous les recoins du texte que l’auteur nous a préparé. Il est probable que l’auteur du texte soit plus instruit et plus sophistiqué que le lecteur, et que la lecture de ses pensées exige concentration et attention aux plus infimes détails. Même si nous remplissons ces conditions du contrat tacite du dialogue entre l’auteur et le lecteur, il se peut que le résultat ne soit pas au rendez-vous, et il ne nous restera rien d’autre qu’à lire le texte encore et encore, jusqu’à ce que le vase de céramique imaginaire soit net, solide et entier. L’un des plus grands esthètes de la prose du XXe siècle, Vladimir Nabokov, dans son célèbre essai \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Good Readers and Good Writers\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, établit qu’un bon lecteur devrait avoir, entre autres, une bonne mémoire, de l’imagination, un sens artistique, et il donne aussi raison à Flusser lorsqu’il écrit : \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">« Nous n’avons pas d’organe physique (comme nous avons l’œil dans le cas de la peinture) qui embrasse le tableau [du texte] tout entier et sache jouir de tous ses détails. Mais à la deuxième, à la troisième ou à la quatrième lecture, nous nous comportons en un certain sens envers un livre de la même manière qu’envers une peinture. » \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pour Nabokov, le lecteur n’est pas un consommateur passif du livre, mais un collègue avec qui il partage le talent de l’imagination et le sens artistique. Car le lecteur doit, pas à pas, ériger de nouveau les piliers d’un monde imaginaire dont l’origine se trouve dans l’esprit de l’auteur. C’est au lecteur de donner vie aux bâtiments, aux vastes prairies, au bruissement des forêts et aux couleurs des sons ; il doit savoir se représenter les vêtements des personnages principaux, leurs visages, leurs yeux, leur parfum et leur charme. Au moyen des signes muets et morts de la page d’un livre, nous ressuscitons, par la seule pensée, un monde entier — une compétence qui n’appartenait à l’origine qu’aux dieux de la plupart des religions du monde (si nous avons été, selon le livre vétérotestamentaire de la Genèse, créés par Dieu à son image, l’écriture et la lecture du texte d’un monde fictif sont une activité divine ; ou bien ne peut-on pas comprendre Dieu comme le premier et le dernier grand artiste, homme de lettres, poète, dont la force créatrice n’a pas encore été vaincue ?).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Certes, la grandeur du monde varie selon le livre et dépend aussi du genre de texte choisi. La littérature romanesque dépeint un monde concret, tandis que l’essai éveille en nous des images plutôt abstraites, destinées à notre moi intellectuel, où le flou des abstractions doit être recodé, concrétisé, visualisé. La compréhension du texte d’un essai me rappelle à bien des égards un processus non sans ressemblance avec la perception de la poésie d’avant-garde : l’école surréaliste ou symboliste nous présente une série d’images, et c’est au lecteur de composer, à partir de ces coups de pinceau disparates, une structure d’ensemble ; l’essayiste, lui, assemble une ligne logiquement ordonnée d’arguments et de pensées, de sorte que la structure est déjà présente, mais elle est rarement présentée comme un contenu facile à se représenter. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Cette distinction n’a bien sûr rien d’universel. La littérature romanesque, certes, « de l’Antiquité jusqu’au roman du dix-neuvième siècle, copie fidèlement les préceptes rhétoriques visant la vivacité probante (enargeia) et la clarté (safenéia) de la représentation que l’esprit déroule à partir de la description proposée » (Císař et Koťátko, 71), mais la (grande) littérature ne se distinguerait en rien du genre du journalisme descriptif si elle ne savait dépasser le banal, le quotidien, et si elle ne représentait pas ce qu’il est impossible de décrire, ce qui échappe à la terminologie de la raison, ce que la philosophie et la critique littéraire appellent \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">the Sublime\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. De plus, des auteurs comme Samuel Beckett avaient pour programme créatif la production d’œuvres où l’imagerie du texte serait mortifiée, les formes et la solidité des objets dissoutes dans un monde sans laideur ni beauté ni fièvre, où elles « seront inanimées (almost lifeless) ». Beckett réduit les éléments visuels au minimum, et ce qui reste, c’est un décor comme dans un monde d’après la fin du monde. (Císař, 76) La prose de Beckett est donc très difficile à lire et, par conséquent, à interpréter. Le texte n’y sert pas  de médium transmetteur, car le lecteur parvient très difficilement à voir au-delà de la grammaire et de la forme des différentes phrases qu’il lit, la sueur aux tempes ; il attend que les images surviennent, mais elles ne viennent pas. Ses textes deviennent donc des objets autonomes : le texte pour le texte, la grammaire pour la grammaire, les sons pour les sons, l’art pour l’art.  \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">D’autre part, le genre de l’essai peut recourir, et recourt souvent, aux figures littéraires traditionnelles et à la concrétisation des images mentales. C’est aussi le contenu du livre \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">du cognitiviste et linguiste américain Steven Pinker qui, dans son manuel de stylistique moderne, puise dans les connaissances actuelles des sciences cognitives et soutient que l’une des conditions d’un bon style dans la prose (non-fiction) est de limiter l’expression abstraite au strict nécessaire et d’employer au contraire des noms concrets, parce que le lecteur parvient mieux à visualiser et à retenir ce dont parle le texte.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">N’oublions pas que dans le texte nous avons accès non seulement à des objets inanimés et à des faits, mais aussi à la conscience historique du monde. C’est le texte qui, le premier, a libéré l’homme du présent infini et lui a permis de transmettre connaissances et expériences aux générations suivantes, qui n’avaient plus à parcourir la vie depuis le tout début, mais pouvaient bâtir sur ce qu’avaient vécu leurs ancêtres. Le texte, et plus concrètement la littérature sous la plume de maîtres et de maîtresses comme Shakespeare, Dante, Chaucer, Cervantes, Austen, Eliot (George comme T. S.), Dickens, Proust, Joyce ou Kafka, sont capables de transporter l’esprit le long de la droite de l’espace-temps vers des régions qui nous sont en réalité interdites : toute grande littérature est une expérience de pensée, une réalité virtuelle où, à travers l’optique d’un œil omnipotent et voyeur (dans le jargon des jeux vidéo en ligne, le « spectator ») ou de l’avatar de l’un des personnages, nous nous mettons dans la peau d’autres personnages, entraînant ainsi notre capacité d’empathie (KIDD, D. C. et E. Castano). \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Souvenons-nous par exemple du personnage principal de l’un des livres de Dickens, Pip, qui, dans des circonstances fort embrouillées, devient possesseur d’une fortune considérable et jeune gentleman aux grandes espérances. Dickens nous a préparé un dilemme moral : d’un côté, nous souhaitons à Pip une nouvelle vie, mais nous devons condamner sa conduite lorsqu’il a manifestement honte de son vieil ami, ce brave homme qu’est son beau-père, le forgeron Joe. Dickens demande : comment réagiriez-vous ? Bien qu’il s’agisse d’une fiction, d’un monde virtuel, il nous pose une question réelle, dont la réponse peut (pour les plus réceptifs) avoir une influence décisive sur la vie réelle.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Le critique littéraire Harold Bloom écrit que nous lisons pour bien des raisons ; parmi les plus fréquentes se cache la maxime des « limites d’une seule vie humaine » : quoi que nous lisions, à chaque coup de l’horloge s’abat sur nous le poids du temps et du fait qu’au cours d’une seule vie brève, on ne peut « connaître suffisamment de gens suffisamment bien ; que nous avons besoin de mieux nous connaître, ce qui exige la connaissance non seulement de nous-mêmes et des autres, mais aussi de la manière dont vont les choses » (Bloom). Pour Bloom, lire de la littérature est avant tout un « divertissement difficile », une activité où nous nous plongeons dans l’œuvre pour nous laisser griser par le génie de l’auteur, dont la construction du monde fictif et l’évocation d’émotions fortes et authentiques savent nous arracher à la normalité qui nous entoure. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Seulement, chacun de nous a les émotions et l’intellect réglés un peu différemment, et si l’œuvre est par trop éloignée de notre quotidien, le problème survient que l’enchantement se transforme en frustration, parfois même en agressivité envers un intellectualisme excessif. La hauteur de la barre qui symbolise le réglage de ces paramètres est toutefois influencée, outre par les prédispositions génétiques, par la culture. Celle-ci offre deux possibilités : soit elle prendra la voie du divertissement difficile, qui paraîtra peut-être paternaliste, car elle voudra nous instruire et exigera de nous que nous dépassions nos propres limites ; soit il s’agira d’un divertissement facile à digérer, prémâché, conçu pour nous procurer une dose rapide et bon marché de dopage, la pilule bleue vendue pour la rouge, censée nous déconnecter au moins un instant de la Matrice version 9-17.24.365, mais dont la seule fonction est de nous faire oublier que nous sommes dans la Matrice.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(2)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Je crains que les nouveaux médias ne soient au fond une escroquerie. À première vue, il semble qu’ils se contentent d’utiliser les anciens médias (texte, photographie) et d’y ajouter, grâce aux technologies existantes, des possibilités autrefois insoupçonnées. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ainsi, par exemple, le bon vieux Texte contenait déjà en lui la forme embryonnaire de l’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hypertexte\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> : les apôtres du Nouveau Testament \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">renvoient\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> abondamment à des passages de l’Ancien (aux débuts du christianisme, l’Ancien Testament aurait toujours figuré en tête des résultats de Google), car les deux ensembles de textes sont liés par une ressemblance de contenu et de logique, ce dont tiraient parti les nouveaux prophètes, qui \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">linkaient\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> leur prédication au contexte vétérotestamentaire, prouvant ainsi que cette prophétie (autoréalisatrice) était l’accomplissement grandiose du plan divin. Mais ce n’est qu’au vingt et unième siècle que peuvent exister des prophéties personnelles, dirigées et prêchées non plus dans des sermons, mais dans les publicités contextuelles de Google AdWords et de leurs semblables. Nous avons ainsi le sentiment que tout le monde numérique nous est soumis. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ce n’est cependant pas la plus grande tromperie des nouveaux médias ; celle-ci, cherchons-la dans leur appropriation du Texte, qui n’est pas un acte d’extension de ses possibilités existantes, mais une destruction de ses propriétés fondamentales : \u003C\u002Fspan>\u003Cb>l’imagerie mentale et la nécessité de l’interprétation\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Comme exemples de lieux où cette annihilation s’est produite, je citerai les sites web et les vidéos YouTube populaires, mais comme il s’agit d’un phénomène global d’addiction à la Vitesse (Speed), les miettes imaginaires nous mèneraient en fait dans tous les recoins de la société d’aujourd’hui.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">J’ai dit que la lecture peut aussi se comprendre de manière plus générale ; dans ce cas, je comprends aussi le visionnage d’une vidéo et la navigation sur le Web comme une \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">lecture \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">de la vidéo et une \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">lecture \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">des sites web interactifs, car le modèle théorique du déroulement de la communication entre l’homme et un contenu transmis par un média donné (qui ne contient pas nécessairement de texte) se compose de plusieurs étapes : établissement de la communication, transmission du contenu, réception du contenu, décodage du contenu et interprétation qui s’ensuit.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Les nouveaux médias, malheureusement, ont inscrit dans leur ADN l’impératif d’éviter autant que possible d’être lus, au sens d’être interprétés. Cela ne découle pas d’une limitation technologique inhérente, mais d’un choix socioculturel que nous avons fait. Pourquoi justement socioculturel ? Les théoriciens qui s’occupent de philosophie ou de sociologie des technologies font remarquer que la technologie n’existe pas en dehors de la société, mais en est une partie intégrante. Autrement dit, le développement de la technologie n’est pas un processus inévitable, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">déterminé\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> ; au contraire, il est façonné par ceux qui la créent et par les fins pour lesquelles ils la créent. Les créateurs sont des individus. Ceux-ci font bien sûr à leur tour partie d’un contexte socioculturel plus large. Enfin, les hommes sont en retour influencés par la technologie.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Lorsque, depuis son bureau du centre de recherche suisse, Tim Berners-Lee mit en ligne le premier site web, celui-ci ne contenait que du texte, coloré essentiellement en noir, mais certains mots et certaines expressions étaient surlignés en bleu. C’étaient les premiers \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">liens\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> du projet hypertextuel qu’était le WorldWideWeb et qu’il reste encore, malgré tous ses inconvénients face aux solutions concurrentes (par exemple Xanadu).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Avec le temps, ce petit projet de partage d’informations entre scientifiques est devenu une plateforme contenant non seulement de l’hypertexte, mais aussi des éléments multimédias (photographies, vidéo, son), d’où vient aussi le mot, peu usité chez les profanes, d’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hypermédia\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> = hypertexte + multimédia.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La page web s’est transformée de conteneur de texte en toile artistique numérique, car partout où figurent multimédia et texte, il se présente un besoin d’agencer convenablement ces éléments. Avec l’arrivée des photographies, des vidéos et du son, le Web est devenu un espace qu’il fallait \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">designer\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Et je n’entends pas par là choisir des couleurs adéquates ; le design est une \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pensée\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> qui synthétise, qui rassemble des éléments hétérogènes de façon qu’ils forment une \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">bonne\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi> \u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">forme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> unifiée. Le graphisme applique cette pensée à la communication visuelle. On ne peut pas dire de manière univoque et exhaustive ce qu’est exactement le graphisme ; comme définition opératoire, je crois cependant qu’il s’agit au fond de communication visuelle (d’où « graphique »), c’est-à-dire qu’il faut « voir » le graphisme pour que la communication puisse avoir lieu. Ce que l’on ne peut assurément pas dire, c’est à quoi doit ressembler concrètement cette communication ; je crois seulement que la communication doit réussir. Mais la manière dont le graphiste suscite une communication réussie dépend de sa décision. Les chemins vers une communication réussie sont nombreux : le chemin peut être cahoteux et sinueux, ou au contraire lisse, et donc facile à digérer. Au premier abord, paradoxalement peut-être, il faut considérer comme réussie même une communication ratée. Comment est-ce possible ? Si le but du designer est de susciter un sentiment de peur, de confusion, d’agressivité, de rejet, et si le lecteur-spectateur réagit effectivement à son œuvre de la manière voulue, la communication s’est déroulée avec succès du point de vue du designer.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mais cette communication \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">réussie-ratée\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, nous la rencontrons rarement. Ce n’est que dans des cas exceptionnels, comme un acte artistique ou une campagne marketing qui se voudrait d’avant-garde, qu’un site web cherche tout à fait consciemment la confusion, l’incompréhension ou le rejet de la communication. Le designer a avec le lecteur-spectateur un accord tacite : son œuvre doit seulement être telle que la communication \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">réussie-réussie\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> l’emporte. Pourquoi en est-il ainsi ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nous vivons dans une dépendance durable et inconsciente à une Vitesse toujours croissante. Si nous voulons rester pertinents, nous sommes contraints (avec notre consentement) de suivre la courbe de productivité exigée par la société. Plus notre position est pertinente et visible, plus nous ressentons la courbure exponentielle de la courbe. Il est vrai que personne ne nous tient directement à la gorge pour que nous participions à cette course ; pourtant, la liberté théorique n’est qu’une déclaration banale sur le papier s’il n’existe pas de moyens de la réaliser. J’ai maintes fois entendu, de la bouche des gardiens de la liberté, des phrases tout à fait extrêmes comme : « chacun peut habiter hors de la ville, voire hors de la civilisation, là où les exigences de soumission à la Vitesse n’existent pas ». Ces idées sont une forme d’extrémisme ; ceux qui les énoncent croient pourtant simultanément pleinement à la liberté, à un sens considérablement réduit de la liberté.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nous allons avec notre temps, nous allons avec la société. Pour ne pas perdre notre position, ou déjà comme simple geste de résignation, nous sommes constamment connectés : nous nous levons, nous regardons l’écran ; dans nos déplacements, nous suivons l’écran ; quand nous travaillons, c’est avec l’écran ; quand nous allons nous coucher, nous nous endormons avec l’écran. Autrefois c’était le privilège des geeks et des nantis, aujourd’hui c’est une nécessité pour tous. Vous voulez y faire quelque chose ? Allez vivre dans la forêt ! Voilà ce que nous entendrions de la part des extrémistes qui défendent la prétendue liberté.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nous ne voulons pas, mais nous devons. Telle est la définition de la dépendance quand les choses se corsent. Pour le moment, cependant, nous en sommes encore au stade où nous \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">voulons\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, car nous n’avons \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pas le temps \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">de nous rendre compte que nous ne voulons pas.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nos arrière-arrière-ancêtres vivaient dans un présent perpétuel, parce qu’il leur manquait la conscience historique. C’est ce qu’a changé la technologie, nouvelle alors, du Texte. Aujourd’hui, nous vivons dans un présent perpétuel parce que le Texte nous manque.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Il est intéressant que la technique de la méditation, appropriée du bouddhisme zen, soit promue en Occident comme un moyen de commencer à vivre ici et maintenant. Or ce n’est pas l’aptitude à se concentrer sur le présent qui nous manque ; au contraire, c’est la capacité de nous concentrer sur tout ce qui est hors du présent qui s’est entièrement éteinte en nous. Les données affluent vers nous de toutes parts à travers nos sens ; avant que nous ayons pu traiter une dose, la suivante attend déjà : First In First Out, First In, First Out, life will wait.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Notre cerveau n’est cependant pas conçu pour une telle quantité de données ; c’est qu’il n’a malheureusement pas été conçu du tout. Et rares sont ceux d’entre nous qui sont Johnny von Neumann. Malheureusement, une seconde fois. Il fallait bien que cela se manifeste quelque part.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">L’épidémie actuelle de troubles de l’attention, l’Attention Deficit Hyperactivity Disorder, et de divers types de dyslexie pourrait-elle être la réponse d’un cerveau qui n’arrive plus à suivre et qui, si tant est que son propriétaire le veuille, change de mode pour parvenir à traiter un grand volume de données d’entrée au détriment de la qualité du traitement ? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(3)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Si l’homme ne parvient pas à se concentrer longtemps, il se met à remodeler le monde autour de lui pour qu’il ne contienne que des choses à la mesure de son esprit — de même qu’un artisan habile ne se consacrera pas activement à la physique théorique, l’homme à l’attention de cinq secondes aura du mal à écrire un long roman. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">On peut poser comme hypothèse de travail que les artefacts culturels (créatifs), c’est-à-dire ceux dont l’homme contrôle directement la création, seront de moins en moins exigeants pour le traitement cognitif, qu’ils seront adaptés à une attention volatile et brève, qu’ils ne seront pas composés d’un contenu qui exige concentration et temps. Autrement dit, la fonction du Texte et de l’interprétation sera réduite, et nous verrons proliférer les médias de transmission de l’information qui permettent une réception et un traitement non critiques : la photographie et la vidéo.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(4)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Beaucoup de créateurs de sites web ont entendu dire que les visiteurs \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ne lisent pas le contenu, mais le scannent\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> ; ils attendent que quelque chose apparaisse à l’écran qui retienne leur attention et, si rien de tel ne se produit dans le temps imparti, ils quittent la page. La limite actuelle de ce temps se situe autour de cinq secondes. Les créateurs de sites web, conscients de la nécessité de captiver aussitôt, ne vont certes pas recourir à des informations textuelles. C’est pourquoi nous voyons aujourd’hui sur chaque site des photographies et des vidéos qui occupent toute la page. On dit, il est vrai, qu’une image vaut mille mots, mais la raison de cette façon de créer des sites web n’est pas nécessairement le besoin de dire quelque chose — souvent il n’y a même rien à dire —, mais simplement de se faufiler dans ces cinq secondes de potence.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Cela me rappelle la situation où un journaliste, dans un entretien, a demandé à Noam Chomsky pourquoi il pensait ne pas être invité dans les émissions connues des grandes chaînes. Il a répondu que ces émissions ont habilement instauré l’exigence de concision des invités, ce qui est une méthode idéale pour que de nombreuses voix soient ignorées, exclues de l’émission, ou qu’elles se discréditent elles-mêmes devant les spectateurs. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> Il est en effet difficile de présenter des arguments qui puisent dans des informations que les spectateurs ou les auditeurs n’ont jamais entendues. Rares sont ceux qui s’arrêtent lorsque quelqu’un déclare que les États-Unis sont le berceau de la démocratie. Mais si quelqu’un, en direct, affirme que les États-Unis sont un État terroriste et une menace pour le monde, les gens ne sauront pas de quoi il est question et exigeront tout naturellement une explication. C’est là que se manifeste le génie de l’exigence de concision : l’invité ne peut pas prononcer une phrase controversée sans avoir l’air de tomber de Neptune. C’est une forme de censure, souvent d’autocensure. Celui qui veut parler, expliquer, apporter quelque chose de nouveau est condamné à l’isolement, à l’underground. C’est pourquoi Chomsky, l’un des intellectuels les plus influents du vingtième siècle, n’est apparu dans toute sa carrière que quelques fois à la télévision américaine grand public.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Combien de pensées sont réduites au silence uniquement parce qu’il n’y a pas de temps pour elles ? Combien d’idées non réalisées avons-nous perdues parce que leur complexité n’aurait trouvé qu’un minimum de partisans ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Les méthodes actuelles de création de sites web mettent l’accent sur \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">l’expérience utilisateur\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Ce n’est pas un nouveau \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">buzzword\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> propre au seul environnement numérique : elle imprègne aussi la méthodologie de création de nombreux autres secteurs.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Je me trouve personnellement au cœur même de ce secteur de l’User Experience, et je me rends compte de plus en plus qu’une idée à l’origine honorable peut très vite se changer en pratique dangereuse. C’est un fait qu’aujourd’hui, pour bien des technologies, nous ne nous demandons plus comment la chose fonctionne ; ce qui nous intéresse, c’est plutôt comment elle peut enrichir notre vie, quel sens elle a pour nous, et enfin nous remarquons leurs qualités esthétiques. L’User Experience avait dès le départ pour but de répondre convenablement à ces questions.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Enrichir et satisfaire la part de sens et la part esthétique de nos vies, c’était depuis toujours la charge des conteurs, des poètes, des artistes, sans oublier les figures religieuses. Bien que l’histoire humaine connaisse des périodes favorables à ces métiers, la plupart du temps ils végétaient dans une pauvreté volontaire ou forcée. Rares sont les artistes qui ont réussi à s’imposer au point de captiver par leur œuvre la majeure partie de la société. D’un point de vue statistique, il s’agissait de rares exceptions, accessibles à quelques individus seulement. En bref, « faire de l’art » est une activité exigeante et incertaine. Un homme parfaitement rationnel ne choisit pas ce métier si son but est un gagne-pain sûr et une source de revenus stable.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Comment expliquer alors que les plus grandes entreprises multinationales du monde investissent des sommes considérables dans cet élément artistique, mais plié aux exigences de la sphère corporate, dont elles veulent enrichir leurs produits ? Ou, pour le dire autrement, de quelle recette disposent-elles pour savoir produire de l’art en masse, à la chaîne ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Les méthodes modernes de marketing et d’User Experience connaissent la solution : les données réelles accumulées sur les clients potentiels passent par le prisme d’algorithmes statistiques et d’évaluations qualitatives afin de créer quelques archétypes moyennés, sur la base desquels on crée un nouveau produit. Je le demande : qu’est-ce qui est le plus effrayant, que les vies et les désirs de centaines de milliers de personnes puissent s’exprimer en quatre archétypes, ou que quelqu’un ait admis que cette méthode enrichira la vie des individus, et par là celle de la société tout entière ? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Il y a peu encore, nous croyions que l’individu est un être humain unique. En réalité, ce fait est l’ennemi ultime de toute industrie : créer des produits personnalisés pour un milliard de personnes coûte trop cher, si bien qu’il semble bien moins coûteux d’investir dans une habile campagne marketing qui persuadera ce milliard qu’il veut une seule et même chose. Dès que cela se produit, la marchandisation de la culture commence à réduire l’entropie dans toute la société, jusqu’à ce qu’enfin toutes les différences franchissent l’horizon d’un trou noir, d’où il n’y a pas de retour et où le désordre, le temps et l’être lui-même se figent.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Cette désagrégation est accélérée par le fait qu’une plus grande conformité s’accompagne d’une plus grande simplification. Qui est prêt à passer outre le diktat économique du statu quo et à introduire quelque chose de vraiment nouveau ? L’histoire montre que les projets les plus influents ont toujours dépendu des subventions d’une mère généreuse — l’État. Et même si le capital se trouvait, quelqu’un écoutera-t-il ? Nous comprenons mal les choses originales ; elles exigent interprétation, réflexion, intériorisation, transposition dans le Texte et insertion dans la structure des connaissances antérieures. Pour cela, cinq secondes ne suffisent pas.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(5)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pour les raisons exposées ci-dessus, l’image domine notre culture. YouTube, Instagram, Tumblr et Vine sont les principaux fournisseurs de contenu visuel. Le problème n’est pas \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">seulement \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">qu’ils nous submergent en masse d’objets au contenu trivial ; le principal danger se trouve, me semble-t-il, dans l’\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">imagerie des images\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> elle-même.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Que faut-il pour nous former une image mentale d’une image ? Il suffit d’avoir un organe visuel en état de marche et les parties du cerveau chargées du traitement des signaux électriques venus de la rétine. Mais ce sont là des activités entièrement indépendantes de la conscience, qui ne passent donc pas par les filtres de l’intellect. Autrement dit, il n’est nécessaire de rien faire.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">L’image apparaît d’elle-même, tout son contenu est immédiatement accessible et, si elle n’est pas complétée d’une touche littéraire (métaphore, ironie, etc.), l’interprétation se réduit à la simple énumération de ce qui figure sur l’image. Le caractère direct de l’imagerie des images invite à l’appeler la propriété \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pornographique\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> de l’imagerie des images.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Si nous réduisons la quantité de Texte dans la société, nous nous privons de la capacité d’imaginer à partir du code linéaire du Texte.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Oui, les images mentales construites à partir du Texte sont imparfaites, à bien des égards plutôt métaphoriques ou abstraites. Mais cette imperfection contribue à l’élargissement de l’intellect, car nous créons nos propres images nouvelles, des liens visuels, des objets subjectifs inachevés, que nous appliquons à de nouvelles connaissances, que nous enveloppons à leur tour dans ces objets inachevés, ces liens, ces images de notre production, et c’est ainsi que nous pouvons aboutir à des pensées originales.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mais si nous retirons cette imagination du processus intellectuel et la remplaçons par des objets préparés d’avance, rendus en images de synthèse sur l’écran de cinéma ou l’écran tout court, nous ne créons rien de nouveau ; nous ne faisons que recevoir les objets tels qu’ils sont. On pourrait dire que nous sommes livrés à la créativité et au talent des artistes graphiques qui conçoivent ces objets (personnages animés, scènes). Autrement dit, nous \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sous-traitons \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">notre imagination entre les mains (la tête) de quelqu’un d’autre. C’est dangereux pour plusieurs raisons : cela dégrade notre esprit et impose aussi à notre conscience un contenu que nous ne pouvons recevoir de façon critique ; quand nous lisons des textes, c’est nous-mêmes qui dictons la manière dont nous nous représenterons les pensées de l’auteur. Il ne nous reste ainsi qu’un seul moyen de nous défendre contre les images étrangères et contagieuses — fermer les yeux.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">HAROLD BLOOM. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">How to read and why\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 1. paperback ed. London: Fourth Estate, 2001. ISBN 9781841150390.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">CÍSAŘ, Karel et Petr KOŤÁTKO. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Beckett: filosofie a literatura\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 1re éd. Praha : Filosofia, 2010, 252 p. ISBN 978-80-7007-336-0.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">FLUSSER, Vilém. 2013. Alfanumerická společnost. In : BABÁK, Petr. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Praha : tranzit.cz, p. 73-81. ISBN 978-80-87259-22-1.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">KIDD, D. C. et E. CASTANO. Reading Literary Fiction Improves Theory of Mind. In : \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2013, 342(6156), p. 377-380. DOI : 10.1126\u002Fscience.1239918. ISSN 0036-8075. Disponible aussi sur : http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1239918\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">PINKER, Steven. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style: The Thinking Person’s Guide to Writing in the 21st Century\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2015. Penguin. ISBN 9781846145506.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>",1790905681550]