[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-fr-breve-histoire-du-web-nikola-tesla-h-g-wells-et-vannevar-bush-1re-partie":3,"translation-fr-breve-histoire-du-web-nikola-tesla-h-g-wells-et-vannevar-bush-1re-partie":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},566,"04. 12. 2015","2015-12-04T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast","2026-08-14T12:42:04","2026-08-14T10:42:04","strucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast\u002F",{"rendered":17},"Stručná historie Webu: Nikola Tesla, H. G. Wells a Vannevar Bush (1. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Počítačový vědec Leonard Kleinrock, který výrazně přispěl svou matematickou teorií přepínání packetů na vývoji ARPANETu, prekurzoru sítě Internet, svůj článek o historii Internetu začíná netradičními jmény, která jsou velmi sporadicky, pokud vůbec, s touto globální sítí spojována. Zmiňuje se o vědci a vynálezci Nikolovi Teslovi, který již v roce 1908 přemítal nad technologií, která „umožní obchodníkům v New Yorku diktovat instrukce, které se okamžitě objeví v tištěné podobě v jeho kanceláři v Londýně“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-0\" href=\"#post-566-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, případně umožní „globální přístup k jakémukoli obrázku, znaku, kresbě či tiskovině“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-1\" href=\"#post-566-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Zmíníme-li „globální permanentní encyklopedii“, ve které celá lidská paměť bude okamžitě přístupna každému člověku; na které pracuje mnoho lidí najednou; která je kompaktní ve své materiální podobě, přesto ohromná svým záběrem; jež obsahuje mnoho přehledných shrnutí důležitých historických, technických, vědeckých, uměleckých a dalších faktů; která je cestou ke světovému míru, nemáme na mysli projekt Wikipedie, nýbrž vizi, kterou zapsal v roce 1937 literát H. G. Wells ve svém eseji World Brain — The Idea of a Permanent World Encyclopaedia.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-2\" href=\"#post-566-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Tato encyklopedie pro Wellse znamenala možné progresivní doplnění tradičních konzervativních institucí univerzit a škol. Měla být „světovým orgánem“ spojujícím všechny lidské mysli. Je neuvěřitelné, jak se tato vize z roku 1937, snad až na onen světový mír, naplnila a zhmotnila nejdříve v síti Internet, poté v platformě Webu a nakonec v již zmiňované Wikipedii. Kde z dnešního pohledu Wellsovo proroctví tápe, je způsob, jakým si představil vyhledávání v tomto světovém mozku. Ve své eseji pouze zmiňuje, že informace by byly řazeny pomocí indexů. Nechává tak na čtenáři, aby si domyslel, jak by procházení a propojování informací fungovalo. Víme, že lidský mozek funguje na asociativním principu, tedy že není nutné se vracet do horních pater stromového indexu, abychom přešli na další informaci, ale tato informace je nám na základě asociace v naší paměti dostupná přímo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"vannevar-bush\" name=\"vannevar-bush\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Vannevar Bush\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Sjednocení mentálních operací lidského mozku a technologie pro zaznamenávání, vyhledávání a sdílení informací se zhmotňuje v podobě zařízení Memex, jež v teoretické rovině navrhuje po válce v roce 1945 americký inženýr Vannevar Bush v dnes již legendárním článku As We May Think. Čtyřicet čtyři let před tím, než se tou samou otázkou bude opět zabývat Tim Berners-Lee, se Bush ptá, jak by bylo možné zlepšit práci vědců, především jejich přístup k informacím ostatních badatelů. Pokud by vědci měli přístup k aktuálnímu výzkumu, syntéza informací by probíhala na nejnovějších poznatcích, čímž by se obratem zkvalitnila a přispěla k budování informací nových.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Předtím, než uvede svůj hlavní projekt — Memex —, se Bush zamýšlí, zda by samotné zaznamenávání informací nešlo zmodernizovat s ohledem na tehdejší vývoj fotografie. Bush si představuje kameru, kterou člověk nosí „připevněnou na čele a není o nic větší než vlašský ořech“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-3\" href=\"#post-566-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Ta zaznamenává vše, na co ji vědec zaměří. Nabízí se komentář a porovnání se současnou technologií v podobě Google Glass. Bushova přenosná kamera na čele nepředstavuje nic jiného než prototyp první „wearable“ technologie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Memex bylo hypotetické elektromechanické zařízení, které propojovalo dokumenty na mikrofilmu. Bush jej nazval suplementem pro lidskou paměť naplněným všemi záznamy, knihami a komunikací, které lidé vyprodukovali. Kromě tradiční indexace podle jmen Bush navrhuje asociativní indexování jako mechanismus, který umožňuje se z každé položky přesunout na jakoukoli jinou. Memex vypadal jako kus nábytku či stůl a bylo zamýšleno, že u něj bude pracovník sedět. Před sebou měl mít dvě obrazovky, kde mohl nejen prohlížet záznamy, ale přímo je i editovat pomocí „stylusu“ a interakce s obrazovkou. Vidíme zde zárodeční představu prvního grafického uživatelského interface: Bush naznačil, že interakcí s obrazovkou zařízení můžeme měnit stav paměti počítače. Samozřejmě dodejme, že v případě Memexu se nejednalo o moderní typ počítačové paměti, ale tehdy využívaný mikrofilm.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2015\u002F12\u002Fmemex.jpeg\" alt=\"Dobová kresba Memexu: psací stůl se dvěma šikmými obrazovkami, klávesnicí a pákami pro procházení mikrofilmu. Zdroj: Life, BUSH, As We May Think, s. 44\" width=\"570\" height=\"393\" loading=\"lazy\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Zobrazení Memexu tak, jak jej Bush naznačil ve svém článku z roku 1945\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan class=\"image-source\">Zdroj: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmiro.medium.com\u002Fv2\u002Fresize:fit:1140\u002F1*XHARa45UpoA7C1WZ_1AKyQ.jpeg\" rel=\"noopener nofollow\">BUSH, Vannevar. As We May Think, s. 44\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Celý koncept by ale postrádal smysl, pokud by dokumenty nebylo možné rozumně a jednoduše propojit. Konsolidace znalostí a vytváření vlastních „cest“, po kterých se uživatel brodí v záplavě informací, je umožněna přiřazováním číselných kódů jednotlivým dokumentům (mikrofilmům). Tyto kódy nejsou zvoleny arbitrárně, ale v závislosti na předchozích cestách. Jinak řečeno, uživateli je umožněno, aby vytvářel nové cesty (jež samy o sobě představují vytváření lineárních ucelených narativů ve změti neuspořádanosti) či si zkopíroval stávající cesty, ke kterým přidá své nové poznámky a fotografie. Připomínáme, že i když výsledné cesty jsou lineárního charakteru, jejich jednotlivé části nemusí být na sobě jakkoli závislé. Odtud ona simulace asociativního mechanismu paměti lidského mozku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zmíněné cesty jsou teoretickým základem \u003Cem>hyperlinků\u003C\u002Fem>; Memex prvotním konceptem \u003Cem>hypertextového systému\u003C\u002Fem>. Nacházíme zde ale více. Zkopírování existujících cest do vlastního Memexu a modifikace jejich částí připomíná proces velmi dobře známý v oboru softwarového vývoje, tzv. forkování. Pokud při vývoji softwaru používáme verzovací systém, není obtížné implementovat novou myšlenku, jež potenciálně může celou dosavadní práci znehodnotit. Stačí vytvořit z původního \u003Cem>repozitáře\u003C\u002Fem> novou verzi — fork. Historie opensource softwarového vývoje obsahuje mnoho zajímavých případů, kdy se fork původně vyvinul ve zcela nový a samostatný projekt. V rámci tématu této práce bude nejzajímavější fork společnosti Apple, který se z původního projektu KHTML vyvinul v samostatné jádro WebKit. Prohlížeč Firefox byl původně fork projektu Mozilla Application Suite. Nejnovější fork v oblasti webových prohlížečů přinesl Google, který po dlouhém využívání jádra WebKit pro prohlížeče Chrome a Chromium vytvořil fork jménem Blink.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bush píše, že „se objeví zcela nové formy encyklopedií okamžitě vzniklé spojením asociativních cest“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-4\" href=\"#post-566-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Věřil také, že vznikne povolání zaobírající se právě sestavováním nových asociativních cest. I když se dnes nejedná o povolání jako takové, Bush předpověděl činnost mnoha tisíců dobrovolníků, kteří každý den editují a přidávají nové poznatky do největší encyklopedie dneška — Wikipedie. Nakonec zmiňme myšlenku, která se zatím nevyplnila, avšak při pohledu na současný vývoj ve virtuální realitě a oblasti zabývající se propojením a komunikací mezi mozkem a počítačem — brain-computer interface — není vyloučeno, že historikové technologie budou za pár let opět zmiňovat Bushovo jméno v souvislosti s uvedením prvních systémů poskytujících přímé spojení k uloženým informacím. Vždyť Bushova linie myšlení je zcela logická: pokud jsou veškeré smyslové vjemy převáděny na elektrický signál a činnost mozku se též skládá z elektro(chemických) aktivit, proč musíme naše tužby a myšlenky nejdříve převádět z elektrické podoby do mechanické (pohyb rukou na klávesnici), abychom je zpětně převedli do podoby elektrické?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vannevar Bush jednoznačně patří do panteonu imaginativních a originálních inženýrů. Bush si byl dobře vědom, že je jen otázkou času, kdy technologické možnosti doby doženou jeho kreativní vizi. Velké myslitele je ale možné soudit i dle toho, koho a kolik následovníků jejich myšlenky ovlivnily. U Bushe jsou tato jména vskutku velká, neboť neovlivnil nikoho jiného než Douglase Engelbarta a Teda Nelsona.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Stručná historie Webu\u003C\u002Fstrong> — pětidílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cstrong>1. část: Nikola Tesla, H. G. Wells a Vannevar Bush\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast\u002F\">2. část: Douglas Engelbart a NLS\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">3. část: Xanadu Teda Nelsona\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">4. část: Počátky HTML, Aspen Movie Map a HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast\u002F\">5. část: Od vzniku Webu až do roku 2007\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-0\">KLEINROCK, An Early History of the Internet, s. 26 \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-1\">Tamtéž, s. 26 \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-2\">WELLS, World Brain: The Idea of a Permanent World Encyclopaedia \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-3\">BUSH, As We May Think, s. 38 \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-4\">BUSH, Vannevar. As We May Think, s. 46 \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Počítačový vědec Leonard Kleinrock, který výrazně přispěl svou matematickou teorií přepínání packetů na vývoji ARPANETu, prekurzoru sítě Internet, svůj článek o historii Internetu začíná netradičními jmény, která jsou velmi sporadicky, pokud vůbec, s touto globální sítí spojována. Zmiňuje se o vědci a vynálezci Nikolovi Teslovi, který již v roce 1908 přemítal nad technologií, která „umožní […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-566","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F566",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=566",[62],{"count":63,"href":64},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F566\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},982,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F566\u002Frevisions\u002F982",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=566",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=566",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=566",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"en":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"A Brief History of the Web: Nikola Tesla, H. G. Wells and Vannevar Bush (Part 1)","a-brief-history-of-the-web-nikola-tesla-h-g-wells-and-vannevar-bush-part-1","The prehistory of the Web: Tesla’s vision of global communication, H. G. Wells’s World Brain and Vannevar Bush’s Memex, the first concept of a hypertext system.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"Breve historia de la Web: Nikola Tesla, H. G. Wells y Vannevar Bush (parte 1)","breve-historia-de-la-web-nikola-tesla-h-g-wells-y-vannevar-bush-parte-1","La prehistoria de la Web: la visión de Tesla, el World Brain de H. G. Wells y el Memex de Vannevar Bush, el primer concepto de un sistema de hipertexto.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"Brève histoire du Web : Nikola Tesla, H. G. Wells et Vannevar Bush (1re partie)","breve-histoire-du-web-nikola-tesla-h-g-wells-et-vannevar-bush-1re-partie","La préhistoire du Web : la vision de Tesla, le World Brain de H. G. Wells et le Memex de Vannevar Bush, premier concept d’un système hypertexte.","\u003Cp>L’informaticien Leonard Kleinrock, qui a contribué de manière décisive, par sa théorie mathématique de la commutation de paquets, au développement d’ARPANET, précurseur du réseau Internet, commence son article sur l’histoire d’Internet par des noms inhabituels, que l’on n’associe que très sporadiquement, voire jamais, à ce réseau mondial. Il évoque le savant et inventeur Nikola Tesla, qui dès 1908 réfléchissait à une technologie qui « permettra à un homme d’affaires de New York de dicter des instructions qui apparaîtront instantanément sous forme imprimée dans son bureau de Londres »\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-0\" href=\"#post-566-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, ou encore permettra « l’accès mondial à n’importe quelle image, n’importe quel caractère, dessin ou imprimé »\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-1\" href=\"#post-566-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Si nous évoquons une « encyclopédie mondiale permanente » dans laquelle toute la mémoire humaine sera instantanément accessible à chacun ; à laquelle travaillent de nombreuses personnes à la fois ; qui est compacte dans sa forme matérielle et pourtant immense par son ampleur ; qui contient de nombreux résumés clairs de faits historiques, techniques, scientifiques, artistiques et autres ; et qui est un chemin vers la paix mondiale, nous ne pensons pas au projet Wikipédia, mais bien à une vision que l’homme de lettres H. G. Wells a consignée en 1937 dans son essai World Brain — The Idea of a Permanent World Encyclopaedia.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-2\" href=\"#post-566-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Cette encyclopédie représentait pour Wells un complément progressiste possible aux institutions traditionnelles et conservatrices que sont les universités et les écoles. Elle devait être un « organe mondial » reliant tous les esprits humains. Il est incroyable de voir comment cette vision de 1937, à l’exception peut-être de cette paix mondiale, s’est accomplie et matérialisée d’abord dans le réseau Internet, puis dans la plateforme du Web et enfin dans la Wikipédia déjà mentionnée. Là où, vue d’aujourd’hui, la prophétie de Wells tâtonne, c’est dans la manière dont il a imaginé la recherche dans ce cerveau mondial. Dans son essai, il se contente de mentionner que les informations seraient classées au moyen d’index. Il laisse ainsi au lecteur le soin d’imaginer comment fonctionneraient la navigation entre les informations et leur mise en relation. Nous savons que le cerveau humain fonctionne selon un principe associatif, c’est-à-dire qu’il n’est pas nécessaire de remonter aux étages supérieurs d’un index arborescent pour passer à une autre information : cette information nous est directement accessible sur la base d’une association dans notre mémoire.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"vannevar-bush\" name=\"vannevar-bush\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Vannevar Bush\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>L’union des opérations mentales du cerveau humain et d’une technologie d’enregistrement, de recherche et de partage de l’information se matérialise sous la forme du Memex, un appareil que l’ingénieur américain Vannevar Bush propose sur le plan théorique, après la guerre, en 1945, dans l’article aujourd’hui légendaire As We May Think. Quarante-quatre ans avant que Tim Berners-Lee ne se penche à nouveau sur la même question, Bush se demande comment il serait possible d’améliorer le travail des scientifiques, et avant tout leur accès aux informations des autres chercheurs. Si les scientifiques avaient accès à la recherche actuelle, la synthèse des informations s’opérerait sur les connaissances les plus récentes, ce qui en améliorerait du même coup la qualité et contribuerait à la construction de nouvelles informations.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Avant de présenter son projet principal — le Memex —, Bush se demande si l’enregistrement même des informations ne pourrait pas être modernisé, compte tenu du développement de la photographie à l’époque. Bush imagine une caméra que l’on porte « fixée sur le front, et pas plus grosse qu’une noix »\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-3\" href=\"#post-566-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Elle enregistre tout ce vers quoi le scientifique la dirige. Un commentaire et une comparaison avec la technologie actuelle des Google Glass s’imposent. La caméra portable de Bush, fixée au front, n’est rien d’autre que le prototype de la première technologie « wearable ».\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Le Memex était un appareil électromécanique hypothétique qui reliait entre eux des documents sur microfilm. Bush l’a qualifié de supplément à la mémoire humaine, rempli de tous les enregistrements, livres et communications que l’humanité a produits. Outre l’indexation traditionnelle par noms, Bush propose l’indexation associative comme mécanisme permettant de passer de n’importe quel élément à n’importe quel autre. Le Memex ressemblait à un meuble ou à un bureau, et il était prévu que le travailleur s’y installe. Il devait avoir devant lui deux écrans sur lesquels il pouvait non seulement consulter les enregistrements, mais aussi les modifier directement à l’aide d’un « stylet » et d’une interaction avec l’écran. Nous voyons ici l’idée embryonnaire de la première interface utilisateur graphique : Bush a suggéré que par l’interaction avec l’écran de l’appareil, nous pouvons modifier l’état de la mémoire de l’ordinateur. Ajoutons bien sûr que, dans le cas du Memex, il ne s’agissait pas d’un type moderne de mémoire informatique, mais du microfilm alors en usage.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2015\u002F12\u002Fmemex.jpeg\" alt=\"Dessin d’époque du Memex : un bureau avec deux écrans inclinés, un clavier et des leviers pour faire défiler le microfilm. Source : Life, BUSH, As We May Think, p. 44\" width=\"570\" height=\"393\" loading=\"lazy\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Représentation du Memex tel que Bush l’a esquissé dans son article de 1945\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan class=\"image-source\">Source : \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fmiro.medium.com\u002Fv2\u002Fresize:fit:1140\u002F1*XHARa45UpoA7C1WZ_1AKyQ.jpeg\" rel=\"noopener nofollow\">BUSH, Vannevar. As We May Think, p. 44\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Tout le concept serait cependant dépourvu de sens si les documents ne pouvaient pas être reliés de manière raisonnable et simple. La consolidation des connaissances et la création de « pistes » propres, le long desquelles l’utilisateur avance à gué dans le déluge d’informations, sont rendues possibles par l’attribution de codes numériques aux différents documents (microfilms). Ces codes ne sont pas choisis arbitrairement, mais en fonction des pistes précédentes. Autrement dit, l’utilisateur peut créer de nouvelles pistes (qui représentent en elles-mêmes la création de récits linéaires et cohérents dans un fouillis de désordre) ou copier des pistes existantes, auxquelles il ajoute ses nouvelles notes et photographies. Rappelons que, même si les pistes qui en résultent sont de caractère linéaire, leurs différentes parties n’ont pas à dépendre les unes des autres de quelque manière que ce soit. D’où cette simulation du mécanisme associatif de la mémoire du cerveau humain.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ces pistes constituent le fondement théorique des \u003Cem>hyperliens\u003C\u002Fem> ; le Memex, le premier concept d’un \u003Cem>système hypertexte\u003C\u002Fem>. Mais nous y trouvons davantage. Copier des pistes existantes dans son propre Memex et en modifier certaines parties rappelle un processus très bien connu dans le domaine du développement logiciel, ce qu’on appelle le forking. Si nous utilisons un système de gestion de versions lors du développement d’un logiciel, il n’est pas difficile d’implémenter une idée nouvelle susceptible de compromettre tout le travail accompli jusque-là. Il suffit de créer à partir du \u003Cem>dépôt\u003C\u002Fem> d’origine une nouvelle version — un fork. L’histoire du développement de logiciels open source compte de nombreux cas intéressants où un fork s’est développé en un projet entièrement nouveau et autonome. Dans le cadre du sujet de ce travail, le plus intéressant sera le fork de la société Apple, qui, à partir du projet d’origine KHTML, est devenu le moteur autonome WebKit. Le navigateur Firefox était à l’origine un fork du projet Mozilla Application Suite. Le fork le plus récent dans le domaine des navigateurs web est venu de Google qui, après avoir longtemps utilisé le moteur WebKit pour les navigateurs Chrome et Chromium, a créé un fork nommé Blink.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bush écrit qu’« apparaîtront des formes entièrement nouvelles d’encyclopédies, nées instantanément de la réunion de pistes associatives »\u003Csup>\u003Ca id=\"post-566-footnote-ref-4\" href=\"#post-566-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Il croyait aussi que naîtrait une profession consacrée précisément à l’assemblage de nouvelles pistes associatives. Même s’il ne s’agit pas aujourd’hui d’une profession à proprement parler, Bush a prédit l’activité de plusieurs milliers de bénévoles qui, chaque jour, modifient et ajoutent de nouvelles connaissances à la plus grande encyclopédie d’aujourd’hui — Wikipédia. Mentionnons enfin une idée qui ne s’est pas encore réalisée ; toutefois, au vu du développement actuel de la réalité virtuelle et du domaine qui s’occupe de la connexion et de la communication entre le cerveau et l’ordinateur — brain-computer interface —, il n’est pas exclu que d’ici quelques années les historiens de la technologie citent à nouveau le nom de Bush à propos de l’introduction des premiers systèmes offrant une connexion directe aux informations stockées. Après tout, la ligne de pensée de Bush est tout à fait logique : si toutes les perceptions sensorielles sont converties en signal électrique et que l’activité du cerveau se compose elle aussi d’activités électro(chimiques), pourquoi devons-nous d’abord convertir nos désirs et nos pensées de la forme électrique en forme mécanique (le mouvement des mains sur le clavier), pour les reconvertir ensuite en forme électrique ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vannevar Bush appartient sans conteste au panthéon des ingénieurs imaginatifs et originaux. Bush savait bien que ce n’était qu’une question de temps avant que les possibilités technologiques de l’époque ne rattrapent sa vision créatrice. Mais on peut aussi juger les grands penseurs d’après les successeurs que leurs idées ont influencés, et leur nombre. Chez Bush, ces noms sont véritablement grands, car il n’a influencé nul autre que Douglas Engelbart et Ted Nelson.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Brève histoire du Web\u003C\u002Fstrong> — série en cinq parties :\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cstrong>1re partie : Nikola Tesla, H. G. Wells et Vannevar Bush\u003C\u002Fstrong> — vous êtes en train de la lire\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast\u002F\">2e partie : Douglas Engelbart et NLS\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">3e partie : le Xanadu de Ted Nelson\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">4e partie : les débuts du HTML, Aspen Movie Map et HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast\u002F\">5e partie : de la naissance du Web à 2007\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-0\">KLEINROCK, An Early History of the Internet, p. 26 \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-1\">Ibid., p. 26 \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-2\">WELLS, World Brain: The Idea of a Permanent World Encyclopaedia \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-3\">BUSH, As We May Think, p. 38 \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-566-footnote-4\">BUSH, Vannevar. As We May Think, p. 46 \u003Ca href=\"#post-566-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>",1790905681576]