[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-fr-breve-histoire-du-web-douglas-engelbart-et-nls-2e-partie":3,"translation-fr-breve-histoire-du-web-douglas-engelbart-et-nls-2e-partie":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},586,"05. 12. 2015","2015-12-05T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast","2026-08-14T12:42:04","2026-08-14T10:42:04","strucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast\u002F",{"rendered":17},"Stručná historie Webu: Douglas Engelbart a NLS (2. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Při zmínce jména Douglas Engelbart si mohou někteří představit tvůrce počítačové myši\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-0\" href=\"#post-586-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Byl to skutečně Engelbart, který potřeboval pro svůj projekt NLS (oNLine System) vhodné vstupní zařízení. Po sérii analýz všech dostupných zařízení Engelbart načrtl zcela nové. Na základě těchto skečů vytvořil jeho kolega Bill English hardwarový design zařízení, jež jednomyslně při pohledu na vyčnívající kabel ze zadní části nazvali myší.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-1\" href=\"#post-586-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Engelbartovy zásluhy ale zasahují mnohem dále, a pokud bychom zůstali pouze u myši, degradovali bychom jeho příspěvek. Akademici upozorňují\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-2\" href=\"#post-586-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, že i když z dnešního pohledu je Engelbart v širší komunitě studentů a historiků nových médií znám jako „tvůrce myši“, můžeme ho stejně dobře považovat za vynálezce definujících vlastností počítačového interface dneška, metafory oken v grafickém uživatelském interface a textového procesoru\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-3\" href=\"#post-586-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Dále Engelbart:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„[… ] pomohl se založením sítě Internet; podnikl výzkum v tom, jak počítač může podpořit pracovní spolupráci; jako první předvedl videokonferenci a textové-grafické obrazovky; vytvořil editor pro strukturované programování a v 60. letech použil vzdálené volání procedur; a nezávisle vynalezl hyperlink v době, kdy na stejné myšlence pracoval Ted Nelson.“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-4\" href=\"#post-586-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Hlavním filosofickým programem Engelbarta byla touha najít způsob, jak vyřešit komplexní otázky lidské společnosti. Komplexními otázkami myslel problémy, se kterými se potýkají profesionální obory vědců, právníků a designérů, jejichž řešení vyžaduje kromě sofistikovaných metod i intuici, pokus-omyl a „cit pro situaci“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-5\" href=\"#post-586-footnote-5\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Z pohledu naší analýzy ze sekce o designu snad můžeme říci, že Engelbart se ve skutečnosti pokoušel najít prostředek či nástroj pro řešení \u003Cem>wicked problémů.\u003C\u002Fem> Jako vystudovaný inženýr přemýšlel, jak by mohl lidstvu prospět. Inspirován Bushovým článkem z roku 1945\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-6\" href=\"#post-586-footnote-6\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, Engelbart věřil, že mnoho problémů je způsobeno nevhodnou distribucí znalostí. Svůj zrak tak upřel na technologii, jelikož ji považoval za hlavní nástroj, jak „rozšířit lidský intelekt“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-7\" href=\"#post-586-footnote-7\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Francouzský sociolog technologie a historik počátků hypertextu, Thierry Bardini, poznamenává, že, jako mnoho intelektuálů té doby, Engelbart byl ovlivněn teoriemi lingvistické relativity\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-8\" href=\"#post-586-footnote-8\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, a tím se domníval, že „technologické systémy jsou nejen formovány lidmi, ale samy také lidské myšlení tvarují“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-9\" href=\"#post-586-footnote-9\">[10]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Engelbartovým úkolem bylo navrhnout řešení, které bude nejen rozšířením lidského intelektu, ale i oním suplementem lidské paměti, po kterém dříve volal Bush.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V roce 1957 získává pozici na Stanfordském výzkumném institutu (SRI), kde se o dva roky později stává ředitelem Výzkumného centra pro rozšíření\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-10\" href=\"#post-586-footnote-10\">[11]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> (ARC). Právě zde vzniká design a vývoj revolučního NLS systému; při vývoji jednotlivých komponent tohoto systému vyvíjí Engelbartův tým tak zásadní technologie jako \u003Cem>bitmapovou obrazovku\u003C\u002Fem>, již zmiňovanou počítačovou myš, hypertext, nástroje pro spolupráci týmu (tzv. groupware včetně podpory telekonference a sdílení obrazovky) a prekurzor grafického uživatelského interface.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-11\" href=\"#post-586-footnote-11\">[12]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Engelbartovo místo ve Stanfordském institutu je významné i z toho důvodu, že právě mezi jeho laboratoří a laboratoří Leonarda Kleinrocka v UCLA\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-12\" href=\"#post-586-footnote-12\">[13]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> vznikly v roce 1969 počáteční dva uzly tehdy nové sítě ARPANET, předchůdce Internetu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hlavní Engelbartův projekt — NLS — vznikl v přesvědčení, že obrazovky počítačů by mohly sloužit i pro zobrazení textu. Ty až do pozdních padesátých let byly výlučně používány pro vojenské účely, konkrétně pro obranný radarový systém SAGE\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-13\" href=\"#post-586-footnote-13\">[14]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. V době, kdy NLS vznikal, Internet ani ARPANET neexistovaly, proto „online“ v šedesátých letech neznamenalo „býti na síti“, ale možnost se systémem operovat interaktivně.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-14\" href=\"#post-586-footnote-14\">[15]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Toho bylo dosaženo využitím počítačů SDS 940, které uživatelům nabízely „sdílení času“, tedy schopnost počítače obsluhovat interaktivně několik uživatelů najednou. Každá stránka NLS byla strukturována do odstavců textů o dané délce. Na každý odstavec bylo možné individuálně směřovat pomocí „identifikačních odkazů“. NLS obsahovalo tři možné způsoby, jak na odstavce odkazovat: podle relativní pozice v textu; podle unikátního (absolutního) identifikátoru, který byl generován pro každý odstavec; nakonec podle libovolných textových řetězců, jež se nejvíce podobají „tagům“ využívaných na sociálních sítích. Systém NLS dále integroval funkce emailu a deníkových záznamů. Moduly emailu i deníku využívaly možnost propojovat jednotlivé konverzace a myšlenky se zmíněnými odkazy, čímž naplňovaly hlavní Engelbartův filosofický program: navrhnout projekt, který by umožnil lepší spolupráci mezi lidmi.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2015\u002F12\u002Fnls-english.jpg\" alt=\"Inženýr Bill English sedí u konzole systému NLS se dvěma obrazovkami, klávesnicí, akordovou klávesnicí a prototypem počítačové myši. Zdroj: The New York Times\" width=\"800\" height=\"628\" loading=\"lazy\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Inženýr Bill English předvádí systém NLS\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan class=\"image-source\">Zdroj: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fstatic01.nyt.com\u002Fimages\u002F2020\u002F08\u002F02\u002Fobituaries\u002F02English-obit1\u002Fmerlin_175064223_d65d496f-ad90-40fe-bdb3-fb8df215ffc1-jumbo.jpg\" rel=\"noopener nofollow\">WEBER, CHM Fellow Douglas C. Engelbart (The New York Times)\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Stručná historie Webu\u003C\u002Fstrong> — pětidílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast\u002F\">1. část: Nikola Tesla, H. G. Wells a Vannevar Bush\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>2. část: Douglas Engelbart a NLS\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">3. část: Xanadu Teda Nelsona\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">4. část: Počátky HTML, Aspen Movie Map a HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast\u002F\">5. část: Od vzniku Webu až do roku 2007\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-0\">Ano, byl to Engelbart, kdo skutečně s kolegou Billem Englishem vytvořili prototyp počítačové myši, jak ji známe do dnešních dnů. Stanfordský institut, ve kterém Engelbart pracoval, ale nepovažoval myš za dostatečně atraktivní produkt, a tak prodal licenční práva tehdy ne zcela známé společnosti Apple \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-1\">MAISEL, Doug Engelbart: Father of the Mouse \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-2\">WARDRIP-FRUIN a Nick MONTFORT, The NewMediaReader, s. 93 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-3\">Tamtéž, s. 93 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-4\">Tamtéž, s. 93 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-5\">ENGELBART, Augmenting Human Intellect: A Conceptual Framework, s. 95 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-6\">Biography of Douglas Engelbart \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-7\">Rozšíření lidského intelektu je Engelbartův hlavní program, který se později zhmotňuje v podobě NLS systému. Anglická verze této fráze je obsažena v samotném názvu článku Augmenting Human Intellect: A Conceptual Framework. \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-8\">Tzv. Sapir-Whorfova hypotéza tvrdí, že lidé interpretují svět odlišně závisle na prostředcích, které jim jazyk poskytuje pro vnímání světa. \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-9\">BARDINI a FRIEDEWALD, Chronicle of the Death of a Laboratory: Douglas Engelbart and the Failure of the Knowledge Workshop, s. 193 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-10\">Augmentation Research Center \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-11\">Biography of Douglas Engelbart \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-11\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-12\">University of California, Los Angeles \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-12\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-13\">FRIEDEWALD, Der Computer als Werkzeug und Medium: die geistigen und technischen Wurzeln des Personal Computers, s. 95 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-13\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-14\">MÜLLER-PROVE, Vision and Reality of Hypertext and Graphical User Interfaces, s. 7 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-14\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Při zmínce jména Douglas Engelbart si mohou někteří představit tvůrce počítačové myši[1]. Byl to skutečně Engelbart, který potřeboval pro svůj projekt NLS (oNLine System) vhodné vstupní zařízení. Po sérii analýz všech dostupných zařízení Engelbart načrtl zcela nové. Na základě těchto skečů vytvořil jeho kolega Bill English hardwarový design zařízení, jež jednomyslně při pohledu na vyčnívající […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-586","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F586",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=586",[62],{"count":63,"href":64},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F586\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},983,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F586\u002Frevisions\u002F983",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=586",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=586",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=586",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"en":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"A Brief History of the Web: Douglas Engelbart and NLS (Part 2)","a-brief-history-of-the-web-douglas-engelbart-and-nls-part-2","Douglas Engelbart is remembered for the mouse, but his NLS system at SRI also brought hypertext, groupware and the forerunner of the graphical interface, all to augment the human intellect.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"Breve historia de la Web: Douglas Engelbart y NLS (parte 2)","breve-historia-de-la-web-douglas-engelbart-y-nls-parte-2","A Douglas Engelbart se le recuerda por el ratón, pero su sistema NLS en el SRI trajo también el hipertexto, el groupware y el precursor de la interfaz gráfica, todo para ampliar el intelecto humano.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"Brève histoire du Web : Douglas Engelbart et NLS (2e partie)","breve-histoire-du-web-douglas-engelbart-et-nls-2e-partie","On se souvient de Douglas Engelbart pour la souris, mais son système NLS au SRI a aussi apporté l’hypertexte, le groupware et l’ancêtre de l’interface graphique, pour augmenter l’intellect humain.","\u003Cp>À l’évocation du nom de Douglas Engelbart, certains pensent peut-être au créateur de la souris d’ordinateur\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-0\" href=\"#post-586-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. C’est bien Engelbart qui avait besoin d’un périphérique d’entrée adapté pour son projet NLS (oNLine System). Après une série d’analyses de tous les périphériques disponibles, Engelbart en esquissa un entièrement nouveau. À partir de ces croquis, son collègue Bill English réalisa le design matériel de l’appareil, qu’ils baptisèrent unanimement souris en voyant le câble qui dépassait de l’arrière.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-1\" href=\"#post-586-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Les mérites d’Engelbart vont cependant bien plus loin, et si nous nous en tenions à la souris, nous rabaisserions sa contribution. Les universitaires font remarquer\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-2\" href=\"#post-586-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> que, même si aujourd’hui Engelbart est connu dans la communauté élargie des étudiants et des historiens des nouveaux médias comme « le créateur de la souris », nous pouvons tout aussi bien le considérer comme l’inventeur des propriétés qui définissent l’interface informatique d’aujourd’hui, de la métaphore des fenêtres dans l’interface utilisateur graphique et du traitement de texte\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-3\" href=\"#post-586-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. En outre, Engelbart :\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>« [… ] a contribué à la fondation d’Internet ; a mené des recherches sur la manière dont l’ordinateur peut soutenir le travail collaboratif ; a été le premier à présenter la visioconférence et les écrans mêlant texte et graphisme ; a créé un éditeur pour la programmation structurée et utilisé, dans les années 1960, l’appel de procédure à distance ; et a inventé indépendamment l’hyperlien à l’époque où Ted Nelson travaillait sur la même idée. »\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-4\" href=\"#post-586-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Le grand programme philosophique d’Engelbart était le désir de trouver un moyen de résoudre les questions complexes de la société humaine. Par questions complexes, il entendait les problèmes auxquels se heurtent les disciplines professionnelles des scientifiques, des juristes et des designers, et dont la solution exige, outre des méthodes sophistiquées, de l’intuition, des essais et erreurs et un « sens de la situation »\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-5\" href=\"#post-586-footnote-5\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Du point de vue de notre analyse de la section consacrée au design, nous pouvons peut-être dire qu’Engelbart cherchait en réalité un moyen ou un outil pour résoudre des \u003Cem>wicked problems.\u003C\u002Fem> Ingénieur de formation, il se demandait comment il pourrait être utile à l’humanité. Inspiré par l’article de Bush de 1945\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-6\" href=\"#post-586-footnote-6\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, Engelbart croyait que de nombreux problèmes sont causés par une mauvaise distribution des connaissances. Il tourna donc son regard vers la technologie, car il la considérait comme le principal outil pour « augmenter l’intellect humain »\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-7\" href=\"#post-586-footnote-7\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Le sociologue français de la technologie et historien des débuts de l’hypertexte Thierry Bardini note que, comme beaucoup d’intellectuels de l’époque, Engelbart était influencé par les théories de la relativité linguistique\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-8\" href=\"#post-586-footnote-8\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, et qu’il pensait par conséquent que « les systèmes technologiques ne sont pas seulement façonnés par les hommes, mais façonnent eux-mêmes la pensée humaine »\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-9\" href=\"#post-586-footnote-9\">[10]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. La tâche d’Engelbart était de concevoir une solution qui soit non seulement une augmentation de l’intellect humain, mais aussi ce supplément de la mémoire humaine que Bush avait appelé de ses vœux.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En 1957, il obtient un poste au Stanford Research Institute (SRI), où il devient deux ans plus tard directeur du Centre de recherche sur l’augmentation\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-10\" href=\"#post-586-footnote-10\">[11]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> (ARC). C’est là que naissent le design et le développement du révolutionnaire système NLS ; en développant les différents composants de ce système, l’équipe d’Engelbart met au point des technologies aussi essentielles que \u003Cem>l’écran bitmap\u003C\u002Fem>, la souris d’ordinateur déjà mentionnée, l’hypertexte, des outils de collaboration d’équipe (le groupware, y compris la prise en charge de la téléconférence et du partage d’écran) et le précurseur de l’interface utilisateur graphique.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-11\" href=\"#post-586-footnote-11\">[12]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> La place d’Engelbart à l’institut de Stanford est importante aussi parce que c’est précisément entre son laboratoire et celui de Leonard Kleinrock à l’UCLA\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-12\" href=\"#post-586-footnote-12\">[13]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> que furent établis en 1969 les deux premiers nœuds du réseau alors nouveau ARPANET, prédécesseur d’Internet.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Le grand projet d’Engelbart — NLS — est né de la conviction que les écrans d’ordinateur pourraient aussi servir à afficher du texte. Jusqu’à la fin des années cinquante, ils étaient exclusivement utilisés à des fins militaires, concrètement pour le système de défense radar SAGE\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-13\" href=\"#post-586-footnote-13\">[14]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. À l’époque où NLS voyait le jour, ni Internet ni ARPANET n’existaient ; c’est pourquoi « online », dans les années soixante, ne signifiait pas « être sur le réseau », mais la possibilité d’opérer le système de manière interactive.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-586-footnote-ref-14\" href=\"#post-586-footnote-14\">[15]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> On y parvenait grâce aux ordinateurs SDS 940, qui offraient aux utilisateurs le « temps partagé », c’est-à-dire la capacité de l’ordinateur à servir interactivement plusieurs utilisateurs à la fois. Chaque page de NLS était structurée en paragraphes de texte d’une longueur donnée. On pouvait pointer individuellement vers chaque paragraphe au moyen de « liens d’identification ». NLS offrait trois manières possibles de renvoyer aux paragraphes : selon leur position relative dans le texte ; selon un identifiant unique (absolu) généré pour chaque paragraphe ; enfin selon des chaînes de texte arbitraires, qui ressemblent le plus aux « tags » utilisés sur les réseaux sociaux. Le système NLS intégrait en outre les fonctions de courrier électronique et de journal. Les modules de courrier et de journal exploitaient la possibilité de relier les différentes conversations et pensées au moyen de ces liens, accomplissant ainsi le grand programme philosophique d’Engelbart : concevoir un projet qui permettrait une meilleure collaboration entre les hommes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2015\u002F12\u002Fnls-english.jpg\" alt=\"L’ingénieur Bill English, assis devant la console du système NLS avec deux écrans, un clavier, un clavier à accords et un prototype de souris d’ordinateur. Source : The New York Times\" width=\"800\" height=\"628\" loading=\"lazy\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>L’ingénieur Bill English présente le système NLS\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan class=\"image-source\">Source : \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fstatic01.nyt.com\u002Fimages\u002F2020\u002F08\u002F02\u002Fobituaries\u002F02English-obit1\u002Fmerlin_175064223_d65d496f-ad90-40fe-bdb3-fb8df215ffc1-jumbo.jpg\" rel=\"noopener nofollow\">WEBER, CHM Fellow Douglas C. Engelbart (The New York Times)\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Brève histoire du Web\u003C\u002Fstrong> — série en cinq parties :\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast\u002F\">1re partie : Nikola Tesla, H. G. Wells et Vannevar Bush\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>2e partie : Douglas Engelbart et NLS\u003C\u002Fstrong> — vous la lisez\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">3e partie : le Xanadu de Ted Nelson\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">4e partie : les débuts du HTML, Aspen Movie Map et HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast\u002F\">5e partie : de la naissance du Web à 2007\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-0\">Oui, c’est bien Engelbart qui, avec son collègue Bill English, a réellement créé le prototype de la souris d’ordinateur telle que nous la connaissons encore aujourd’hui. L’institut de Stanford où travaillait Engelbart ne jugea cependant pas la souris comme un produit suffisamment attrayant et vendit donc les droits de licence à la société Apple, alors assez peu connue \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-1\">MAISEL, Doug Engelbart: Father of the Mouse \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-2\">WARDRIP-FRUIN et Nick MONTFORT, The NewMediaReader, p. 93 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-3\">Ibid., p. 93 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-4\">Ibid., p. 93 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-5\">ENGELBART, Augmenting Human Intellect: A Conceptual Framework, p. 95 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-6\">Biography of Douglas Engelbart \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-7\">L’augmentation de l’intellect humain est le grand programme d’Engelbart, qui se matérialise plus tard sous la forme du système NLS. La version anglaise de cette expression figure dans le titre même de l’article Augmenting Human Intellect: A Conceptual Framework. \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-8\">L’hypothèse dite de Sapir-Whorf affirme que les hommes interprètent le monde différemment selon les moyens que leur langue leur fournit pour percevoir le monde. \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-9\">BARDINI et FRIEDEWALD, Chronicle of the Death of a Laboratory: Douglas Engelbart and the Failure of the Knowledge Workshop, p. 193 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-10\">Augmentation Research Center \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-11\">Biography of Douglas Engelbart \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-11\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-12\">University of California, Los Angeles \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-12\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-13\">FRIEDEWALD, Der Computer als Werkzeug und Medium: die geistigen und technischen Wurzeln des Personal Computers, p. 95 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-13\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-586-footnote-14\">MÜLLER-PROVE, Vision and Reality of Hypertext and Graphical User Interfaces, p. 7 \u003Ca href=\"#post-586-footnote-ref-14\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>",1790905687078]