[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-fr-breve-histoire-du-web-de-la-naissance-du-web-a-2007-5e-partie":3,"translation-fr-breve-histoire-du-web-de-la-naissance-du-web-a-2007-5e-partie":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},525,"22. 12. 2015","2015-12-22T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast","2026-08-14T12:24:00","2026-08-14T10:24:00","strucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fstrucna-historie-webu-od-vzniku-webu-az-do-roku-2007-5-cast\u002F",{"rendered":17},"Stručná historie Webu:  Od vzniku Webu až do roku 2007 (5. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Potom, co Tim Berners-Lee úspěšně vystudoval na Oxfordu, se přestěhoval do výzkumného střediska CERN ve Švýcarsku, kde mu byla nabídnuta pozice softwarového inženýra. Předtím, než se v CERNu rozhodl vyřešit jednou pro vždy problémy se sdílením informací, pracoval na několika minoritních projektech. Berners-Lee byl například povolán, aby vytvořil uživatelsky přívětivější ovládání systému pro řízení vakua\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-0\" href=\"#post-525-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Místo toho, aby na obrazovce — o 24 řádcích s limitem 64 znaků na každém z nich — zobrazil najednou celý ovládací interface systému, rozhodl se vytvořit něco, co bychom nazvali „menu“: na hlavní obrazovce ponechal jen zobrazení hlavních modulů systému a teprve po kliknutí na vybranou část se operátor dostal na „podstránku“, kde byly dostupné relevantní komponenty.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zatímco výše zmíněný projekt neobsahoval žádné prvky hypertextu (snad až na možnost kliknutím zobrazit jinou část dokumentu), první projekt implementující model hypertextu byl ENQUIRE z roku 1980. ENQUIRE umožňoval „informace strukturovat jakýmkoli arbitrárním způsobem. Nemusely být zobrazovány ve stromové struktuře ani v sadě tabulek.“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-1\" href=\"#post-525-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. ENQUIRE nabízel obousměrné odkazy, což je funkcionalita, která například v dnešní podobě platformy Webu chybí: stránka, na kterou je odkazováno, neví, že je na ni odkazováno. Dle Tima Berners-Leeho\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-2\" href=\"#post-525-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> hlavním limitujícím faktorem tohoto projektu byla nemožnost odkazovat na externí zdroje; ENQUIRE podporoval odkazy mezi soubory i mezi částmi jednoho souboru. To vše ale v rámci jednoho souborového systému. Pokud chtěl Berners-Lee vytvořit skutečně globální informační systém, musel dostat ještě jednu šanci; tou šancí byl World Wide Web.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jaké z dosud vyjmenovaných projektů ovlivnily Berners-Leeho při návrhu a implementaci komponent Webu? Nepřímo jej ovlivnil Ted Nelson se svými Literary Machines; návrh NLS Douglase Engelbarta pak považuje k Webu nejblíže\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-3\" href=\"#post-525-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Dozvídáme se, že hypertext byl okolo roku 1989 již obecně známou technologií; SGML pak bylo přímo v CERNu hojně využíváno pro tvorbu struktury interních dokumentů\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-4\" href=\"#post-525-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Zdá se, že Berners-Lee měl, i díky otestování a zpětné vazbě k projektu ENQUIRE, mnoho potřebného k tomu, aby začal pracovat na dnes nejpoužívanější službě sítě Internet — službě World Wide Web.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Projekt „World Wide Web“, vytvořený v roce 1990, zahrnoval značkovací jazyk HTML, hypertextový protokol HTTP, mechanismus adresování dokumentů URI a prohlížeč. První webový prohlížeč, navržený Berners-Leem, se jmenoval „WorldWideWeb“ a nabízel unikátní funkci: oproti dnešním prohlížečům byl koncipován jako prohlížeč a editor zároveň; uživatelé tak pomocí tohoto grafického WYSIWYG\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-5\" href=\"#post-525-footnote-5\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> nástroje mohli přímo během prohlížení stránky editovat\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-6\" href=\"#post-525-footnote-6\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Podrobnější analýzu platformy Webu provádíme v sekci Web jako technologická platforma.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"vyvoj-prvnich-webovych-prohlizecu\" name=\"vyvoj-prvnich-webovych-prohlizecu\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Vývoj prvních webových prohlížečů\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>První webový prohlížeč — WorldWideWeb — byl navržený pro systém NeXT, který svým výkonem převyšoval výpočetní sílu strojů v běžných domácnostech. V roce 1991 pak vychází první (v celkovém pořadí druhý) multiplatformní prohlížeč Line Mode Browser, jehož autorkou je Nicola Pellow. Nabídl pouze textový interface, a tudíž veškeré ovládání (přechod na jinou stránku) bylo nutné provést zadáním příslušného příkazu. Ve stejném roce vychází prohlížeč Erwise vyvinutý finským univerzitním týmem. Erwise bývá obvykle označován jako první prohlížeč s grafickým interface\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-7\" href=\"#post-525-footnote-7\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, nicméně, jak jsme mohli vidět, není tomu tak, neboť první grafický prohlížeč byl onen první prohlížeč vyvinutý Bernersem-Lee. Tato mystifikace spočívá nejspíše v tom, že Erwise skutečně drží určité prvenství: jednalo se o první prohlížeč pro okenní systém X-Window System (X11). Konkurenčním prohlížečem pro X11 byla Viola WWW. Pei-Yuan Wei, autor Violy WWW, se inspiroval projektem HyperCard od Apple. Jako Erwise také nabízela podporu více fontů, zvýraznění odkazů, tlačítka pro přechod vzad a vpřed, včetně tlačítka pro přechod na domovskou stránku. Jednotlivé stránky mohl uživatel „klonovat“ do nových oken. Viola také nabízela podporu zaznamenávání navštívených stránek a možnost stránku přidat do záložek.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-8\" href=\"#post-525-footnote-8\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Viola integrovala průlomovou podporu skriptování, vkládání apletů do těla stránky, vlastní verzi stylopisů a podporu HTML 3.0 standardu.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-9\" href=\"#post-525-footnote-9\">[10]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Viola je příklad, kdy software obsahující na papíře delší seznam funkcionalit není zárukou toho, že bude v konkurenci s méně vyspělými produkty úspěšný. Neboť jsou to především uživatelé, kteří o úspěšnosti rozhodují; z historie designových hnutí jsme se dozvěděli, že použitelnost, uživatelská přívětivost, atraktivita i strmější křivka učení jsou faktory pro uživatele často důležitější. Legendární prohlížeč Mosaic, vytvořený Marcem Andreessenem a Ericem Binou v NCSA\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-10\" href=\"#post-525-footnote-10\">[11]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, je nejen považován za prohlížeč, který zpřístupnil Web masám, ale i prohlížeč, který přiblížil platformu Webu ke grafickému designu a DTP\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-11\" href=\"#post-525-footnote-11\">[12]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Mosaic totiž jako první prohlížeč umožnil zobrazování obrázků přímo v dokumentu stránky. Všechny předcházející prohlížeče se vypořádávaly s obrázky tak, že je zobrazovaly v samostatných oknech; a to většinou potom, co uživatel kliknul na odkaz pro jeho zobrazení. Integrací obrázků přímo do dokumentu, včetně zalomení textu kolem něj, se Web, slovy Tima Berners-Leeho\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-12\" href=\"#post-525-footnote-12\">[13]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, rázem stal atraktivnějším a svůdnějším místem. Pokud bychom zasadili Mosaic do kontextu oboru web designu, nabízí se možnost argumentovat, že Mosaic stojí u geneze web designu. Kombinace obrázků, prvotních stylopisů, možnosti používat různé typy písem a v neposlední řadě formátování textu je totiž již doménou zmíněných tradičních designových oborů, jež známe ze světa tiskovin. Mosaic dal prostor tvůrcům webových stránek, aby ryzí utilitárnost pozvedli na estetický zážitek vyvolaný vhodným poskládáním dostupných mediálních elementů. K tomu připočtěme, že Mosaic byl portován z původního unixového kódu na populární platformy Mac a PC. Berners-Lee píše, že „[…] Mosaic byl nejjednodušším krokem pro začátečníka, jak se dostat na Web, a tím pádem kritickým prvkem pro explozi Webu“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-13\" href=\"#post-525-footnote-13\">[14]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Po neshodách v NCSA Marc Andreessen se spolupracovníky zakládá Netscape Communications Corporation a přichází v roce 1994 na trh s novým (taktéž legendárním) prohlížečem Netscape Navigator. Na trhu ale nemá jednoznačný monopol, jelikož několik společností, mezi nimi Microsoft, si licencují zdrojový kód Mosaicu, na jehož základě Microsoft vydává vlastní prohlížeč Internet Explorer\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-14\" href=\"#post-525-footnote-14\">[15]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, jenž byl ve verzi 1.0 dodáván v samostatně prodávaném balíku Microsoft Plus! pro Windows 95. Netscape a Internet Explorer se stávají dominantními prohlížeči na trhu a snaží se upoutat pozornost uživatelů. Zatímco Microsoft mohl dodávat svůj prohlížeč zdarma v rámci svého operačního systému, který nabýval na popularitě, Netscape takové možnosti neměl, a tak se spoléhal na inovace ve vývoji technologických možností svého prohlížeče. Byl to právě Netscape, který pro platformu Webu zavedl takové funkce jako rámce (frames), cookies a především skriptovací jazyk JavaScript. Odpověď Microsoftu na JavaScript byla v roce 1996 vlastní implementace nazvaná JScript.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-15\" href=\"#post-525-footnote-15\">[16]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Konfrontace mezi těmito prohlížeči sílila a toto období se taktéž vhodně nazývá „válkami prohlížečů“. Udržení konkurenceschopnosti a vlivu na trhu podnítilo vývojáře k dalším inovacím. Vynořily se nové technologie a funkcionality: vylepšení možností kaskádových stylů, koncept dynamického HTML či technologie XMLHttpRequest, kterou vytvořila společnost Microsoft pro Internet Explorer 5 a kterou pod souhrnným označením AJAX teprve v roce 2005 popularizoval ve vlivném článku Jesse James Garrett z konzultační společnosti Adaptive Path\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-16\" href=\"#post-525-footnote-16\">[17]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> a prakticky např. v aplikacích společnosti Google. Následné války prohlížečů probíhaly i potom, co vliv Netscape upadl a jeho kód se stal open source základem pro prohlížeč Mozilla: objevily se nové prohlížeče Opera, Safari či později Chrome; Internet Explorer, se svou dominancí na trhu a neochotou implementovat chování dle standardů, se stal postrachem a noční můrou web designérů, ale i vývojářů, kteří pod nátlakem od designérů i nadřízených byli nuceni implementovat návrh webové stránky pro prohlížeče disparátních a idiosynkratických funkcionalit a typů chování.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Stejně jako v případě GML, kdy různé a od sebe se lišící implementace vyžadovaly sjednocení a standardizaci, jež vyústila v SGML, tak i u webových technologií začali výrobci prohlížečů a weboví vývojáři chápat, že určitá míra centralizace a dohody je nutná, pokud „Web měl dosáhnout svého plného potenciálu“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-17\" href=\"#post-525-footnote-17\">[18]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. K těmto účelům již roku 1994 Tim Berners-Lee založil konsorcium W3C. To dodnes podporuje dialog mezi jednotlivými výrobci prohlížečů a navrhuje svá doporučení pro implementaci nových technologií. V historii se ale ukázalo, že ne vždy byla práce W3C v souladu s očekáváním a požadavky výrobců prohlížečů i samotných tvůrců webových stránek.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"standardizace-boj-o-xhtml-w3c-whatwg\" name=\"standardizace-boj-o-xhtml-w3c-whatwg\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Standardizace, boj o XHTML, W3C, WHATWG\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Zcela prvním standardem bylo HTML tak, jak jej navrhl Tim Berners-Lee. V roce 1993, tedy rok před vznikem W3C, Berners-Lee předkládá dokument popisující všechny HTML tagy a jejich funkce organizaci Internet Engineering Task Force (IETF)\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-18\" href=\"#post-525-footnote-18\">[19]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Po dlouhých a plodných debatách na elektronické konferenci (mailing listu) www-talk Dave Raggett navrhuje vylepšení původního HTML, které nese název HTML+\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-19\" href=\"#post-525-footnote-19\">[20]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Tato verze ovšem nebyla nikdy implementována a místo toho byla rovnou nahrazena HTML ve verzi 2.0. Následovala verze HTML 3.2, jež standardizovala použití tabulek, apletů a obtékání textu kolem obrázků; poskytovala také zpětnou kompatibilitu s verzí HTML 2.0.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-20\" href=\"#post-525-footnote-20\">[21]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> W3C specifikace HTML 4 byla hotova v roce 1997. Proces, kterým standardizace, respektive doporučení, byly tvořeny, komentuje Mark Pilgrim následovně:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„HTML vždy bylo konverzací mezi tvůrci prohlížečů, tvůrci [webových stránek], šprty zabývajícími se standardy a ostatními lidmi, kdo se ukázali a rádi diskutovali o hranatých závorkách. Většina z úspěšných verzí HTML byly ‚retro specifikace‘ dohánějící svět a zároveň se jej snažily postrčit správným směrem“. \u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-21\" href=\"#post-525-footnote-21\">[22]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Pilgrim pokračuje:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>„Kdokoli, kdo říká, že HTML by mělo zůstat ‚čisté‘ (nejspíše tím, že by ignorovalo tvůrce prohlížečů nebo tvůrce [webových stránek] nebo obě možnosti), je jednoduše neinformován. HTML nikdy nebylo čisté a všechny pokusy o purifikaci byly neobyčejným selháním, kterému se vyrovnají pouze pokusy o jeho nahrazení“. \u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-22\" href=\"#post-525-footnote-22\">[23]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Dodejme, že u všech dosud zmíněných verzí HTML vždy byla prokázána snaha o zachování zpětné kompatibility. Při uvedení nové verze se tvůrci webových stránek nemuseli obávat využít nových funkcionalit, aniž by již existující stránky přestaly zcela fungovat. Od těchto charakteristických konvencí průběhu tvorby doporučení se W3C odvrací roku 1997, kdy publikuje doporučení pro HTML 4.0 a zároveň oznamuje, že další verzi HTML nechystá; místo toho se začíná věnovat na XML založeným standardům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>W3C se tímto krokem transformuje z deskriptivní organizace na orgán snažící se o preskripci toho, jak by HTML a zároveň i webové stránky měly vypadat. Cílem tohoto posunu je právě ona intervence, před kterou varuje Mark Pilgrim: očista HTML. Je pravdou, že HTML je podmnožinou SGML, čímž dědí i několik záporných stránek: HTML má pevně danou sadu značek, není možné je rozšiřovat o vlastní moduly a neposkytuje potřebné vlastnosti, které by dovolovaly jednoduché strojové zpracování. W3C se rozhodlo zasáhnout a přetvořit HTML na podmnožinu XML. V lednu roku 2000 W3C zveřejňuje XHTML 1.0. Ze specifikace je zřejmé, že tato verze nepřináší nic nového; formuluje, jak HTML 4.0 zapisovat v „XML syntaxi“, požadující uzavírání tagů, malá písmena a psaní atributů HTML tagů v uvozovkách. Tato verze XHTML specifikuje tzv. Appendix C, který obsahuje postup, jak webové stránky psát v nové XHTML syntaxi se zachováním kompatibility. Další projekt W3C z roku 1999 — Extended Forms (později také XForms) — se již kompatibility vzdává, neboť „cíle pro příští generaci formulářů jsou nekompatibilní se zachováním zpětné kompatibility s prohlížeči navrženými pro předchozí verze HTML“\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-23\" href=\"#post-525-footnote-23\">[24]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Konečně v květnu roku 2001 vychází verze XHTML 1.1, jež vedle minoritních novinek vyžaduje, aby každá XHTML 1.1 webová stránka byla posílána serverem ve specifické MIME\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-24\" href=\"#post-525-footnote-24\">[25]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> hlavičce application\u002Fxhtml+xml. Jinak řečeno, pokud tvůrce webových stránek chtěl vytvářet skutečné XHTML 1.1 projekty, bylo nutné, aby dodržel onu direktivu zasílat obsah s danou hlavičkou. Otázkou je: skutečně toho tvůrci webových stránek využívali?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mnoho tvůrců webových stránek si po vydání XHTML předsevzalo, že jediný „správný“ způsob, jak tvořit pro platformu Webu, je využívat syntax XHTML. Tato metoda byla chápána jako dogma. Faktem je, že majorita webových stránek napsaných v XHTML nikdy XHTML dokumentem nebyla. Zmínili jsme, že dle specifikace musel každý XHTML dokument obsahovat příslušnou MIME hlavičku, aby byl interpretován jako XML. Problémem bylo, že dominantní prohlížeč té doby — Internet Explorer — nedokázal dokumenty s hlavičkou application\u002Fxhtml+xml řádně zobrazit. K tomu je třeba zmínit, že prohlížeče, které byly připravené pro zacházení s XHTML, také dokument nezobrazovaly, a to tehdy, pokud se v jejich zápisu vyskytla jediná chyba — toto však bylo chování vyžadované specifikací a považováno za „výhodu“ XHTML.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud měla platforma Webu naplnit osud, který ji přiřknuli první průkopníci typu Douglase Engelbarta — tedy platforma umožňující komunikaci a spolupráci mezi lidmi, sdílení informací, tvorbu virtuálních komunit — bylo nutné do života webových stránek zapojit i uživatele, nikoli jako pasivní konzumenty, ale jako aktivní aktéry participující na obsahu. Dle XHTML specifikace by i tento obsah přidaný uživateli musel být XHTML validní; každý vložený komentář, každé vložené médium by muselo projít důkladnou kontrolou před svým zobrazením, jelikož případná nevalidita by způsobila, že by se všem uživatelům zobrazila chybová zpráva parseru XHTML kódu. I když je zřejmé, že většina stránek obsahovala mechanismy kontrolující vstupní data od uživatelů, málokdo si mohl dovolit nezobrazovat celou stránku kvůli neukončenému tagu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve výsledku jsme se tak setkali se stavem, kdy mnoho webových stránek pyšně zobrazovalo lákavé ikonky informující o XHTML 1.0 (1.1) validitě dané stránky, přesto při nedostupnosti hlavičky application\u002Fxhtml+xml byl jejich obsah prohlížeči interpretován jako klasický text\u002Fhtml obsah, jinak řečeno, jako HTML 4.0 (4.01). Avizovaná verze XHTML 2.0 se navíc měla od HTML zcela odloučit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V roce 2004 na jedné z konferencí W3C několik členů v čele se společnostmi Mozilla Foundation a Opera Software vyjádřilo nespokojenost s vedením: oproti ostatním členům podporovalo zachování zpětné kompatibility a především tvoření nových specifikací a nových funkcionalit nikoli preskriptivně, ale na základě toho, co je skutečně pro vývojáře webových prohlížečů a tvůrce webových stránek relevantní v „reálném světě“ platformy Webu. Nesouhlas vedl k založení skupiny Web Hypertext Application Technology Working Group (WHATWG), zastřešovaná tvůrci webových prohlížečů (mimo společnost Microsoft). Skupina začala pracovat na několika důležitých projektech: poprvé jasně definovala, jak prohlížeče mají zpracovávat HTML a jak mají nakládat s chybným zápisem; zasloužila se také o vytvoření specifikace HTML5\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-25\" href=\"#post-525-footnote-25\">[26]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. V roce 2006 Tim Berners-Lee oznámil, že W3C a WHATWG budou na dalších projektech spolupracovat. V roce 2009 byla práce XHTML 2 ukončena a zrušena.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"web-20\" name=\"web-20\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Web 2.0\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Absence zpětné kompatibility a příliš krutá daň i za jeden neuzavřený tag v kódu nebyly vlastnostmi XHTML, které by odpovídaly tomu, jakým směrem se Web kolem roku 2004 vyvíjel. Nové či znovuobjevené technologie přetvářely Web na multimediální prostor, jehož grafický interface poskytoval „bohaté uživatelské zážitky“. Vedle bohatší interakce webové projekty začaly více zapojovat uživatele do svých procesů — i díky projektům společnosti Google (Google Mail, Google Maps) a dalším jako Flickr, Amazon, Ebay, Wikipedie se Web ze statického hypertextového projektu stává dynamickým a sociálním prostorem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tyto změny a tendence shrnul v roce 2004 Tim O’Reilly pod pojmem Web 2.0 (samotný termín použila poprvé už v roce 1999 Darcy DiNucci), pojem, který od té doby nepřestal být kontroverzní. Termín může na první pohled implikovat, že vznikla zcela nová verze platformy Webu, ale není tomu tak. O’Reilly se snažil zachytit právě ony změny, ke kterým Web postupně dospěl. Ve svém hojně citovaném článku What is Web 2.0\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-26\" href=\"#post-525-footnote-26\">[27]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> O’Reilly píše, že Webem 2.0 chápe: zvýšenou participaci uživatelů na tvorbě webového obsahu, vznik wiki projektů, znovuobjevení souboru technologií, které jsou souhrnně označovány jako AJAX\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-27\" href=\"#post-525-footnote-27\">[28]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> a které umožňují asynchronní komunikaci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V prostředí, kdy na trhu prohlížečů existoval monopol společnosti Microsoft a kde slovo „mobilní web“ vyvolávalo negativní vzpomínky na zážitky s užíváním technologie WAP, mohli tvůrci webových stránek pokládat navrhování pro Web za činnost velmi podobnou grafickému designu v tištěném médiu: „malířské plátno“ uvnitř prohlížeče mělo pevně dané rozměry zadané jednotkami pixelů, hardware a software uživatelů zobrazující webové stránky se v rámci jednoho operačního systému příliš nelišil; pokud ano, weboví tvůrci se stále mohli spoléhat na to, že uživatel bude mít myš, klávesnici, monitor o uhlopříčce 15” nebo 17” a k webovým stránkám bude přistupovat ze statického kontextu pohodlí svého domova.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Není těžké pochopit, proč tento stav platformy Webu sváděl webové tvůrce k myšlence, že „správný designový přístup“ pro Web je navrhování webových stránek tak, že se vždy zobrazují stejně. Weboví designéři se většinou rekrutovali buďto z řad inženýrsky smýšlejících tvůrců, případně z řad designérů přicházejících z offline světa tisku. V obou případech je přítomna konzistence vlastností, která je od těchto povolání očekávána. Bralo se jako samozřejmost, že webová stránka se musí zobrazovat na všech konfiguracích stejně. Objevovali se (a dokonce stále i dnes ještě objevují) profesionálové a designové firmy, jejichž hlavním mottem je právě tato „pixel-perfect“ preciznost.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Problémy tohoto přístupu se začaly objevovat ve chvíli, kdy Microsoft ztratil majoritní postavení na trhu prohlížečů. Nové prohlížeče rychle doháněly popularitu Internet Exploreru, což nutilo tvůrce přestat optimalizovat stránky pro jednu konkrétní konfiguraci a začít smýšlet obecněji a abstraktněji. John Allsopp\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-28\" href=\"#post-525-footnote-28\">[29]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> již v roce 2000 psal o tom, že je třeba přijmout Web za to, čím skutečně je: digitálním, interaktivním, tedy novým médiem. Navrhoval, že flexibilita a adaptibilita nejsou vlastnosti, se kterými by tvůrci webových stránek měli bojovat; naopak, Allsopp správně píše, že jsou jeho výhodou. Zažité praktiky se ale těžko obměňují, a tak se tento manifest z roku 2000 nesetkal s pochopením. To se ale mění v roce 2007.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Apple v roce 2007 uvádí revoluční mobilní zařízení — iPhone —, které poprvé nabízí uživatelům zážitek z Webu, který se přibližuje tomu při používání stolního počítače. Zařízení to není dokonalé, ale obsahuje v sobě prohlížeč Safari, jenž implementuje většinu důležitých a moderních specifikací. Apple zároveň poprvé představuje zařízení, u kterého je dotykové ovládání uživateli přijmuto jako skutečná alternativa ke klávesnici a počítačové myši. Web se díky iPhonu stává mobilním.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mnohé další firmy více či méně úspěšně navazují na iPhone svými produkty. Podnikatelé i weboví tvůrci si uvědomují, že mobilní uživatelé se stávají čím dál tím více relevantnějším segmentem. První reakcí webových tvůrců jsou tzv. „mobilní verze stránek“. Jedná se o samostatné verze, které jsou dostupné pod speciální subdoménou. Podle tradičního názvu této subdomény — např. mobile.domena.cz — se těmto verzím také přezdívá „m dot“ stránky. Vzhled těchto stránek byl formován na základě rozměrů konkrétních zařízení; ve většině případů na základě rozměrů obrazovky zařízení iPhone.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>S přibývajícími zařízeními, velikostmi obrazovek, technickými možnostmi ale i tyto mobilní verze stránek přestaly být vhodným řešením. Bylo třeba vytvářet stránky, jež byly skutečně flexibilní, vhodně zobrazitelné na co možná největším počtu zařízení. Weboví tvůrci tak nezbytně museli zahodit svá přesvědčení o tom, že webová stránka musí vypadat na každé obrazovce stejně. Naopak, nyní bylo vyžadováno, aby webová stránka byla tvořena tak, aby se přizpůsobovala technologickým a fyzickým limitům zařízení: bylo nesmyslné po uživatelích chtít, aby na svých chytrých mobilních zařízeních ovládali interface webové stránky stejně jako na svých stolních počítačích.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>S řešením přichází v roce 2010 Ethan Marcotte\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-29\" href=\"#post-525-footnote-29\">[30]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, když zavádí do praxe web designu pojem responzivní web design. Stejně jako v případě AJAXu, i Marcotte nevynalezl nové technologie, pouze vhodně kombinuje technologie již existující. Těmi jsou CSS media queries, relativní jednotky, flexibilní rozměry obrázků a jiných médií. Weboví designéři získávají metodiku, jak na mnoha zařízeních zobrazovat ten samý obsah.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V roce 2011\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-30\" href=\"#post-525-footnote-30\">[31]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Luke Wroblewski argumentuje, aby tvůrci webových stránek přestali pokládat mobilní zařízení za sekundární a nutné zlo; tvrdí, že navrhování pro mobilní zařízení může pomoci determinovat nejen vzhled, ale i obsah projektů. Jinak řečeno, Wroblewski věří, že přirozené limity mobilních zařízení nutí webové tvůrce navrhovat takový interface a připravovat takový obsah, jež jsou skutečně pro uživatele relevantní. Tímto vzniká mobile first přístup k tvorbě webových stránek jako filosofie, pomocí které limitů mobilních zařízení je využíváno proto, aby weboví tvůrci rozhodli, co je na jejich projektech skutečně důležité a relevantní. Na druhou stranu, čím výkonnější a technicky zdatnější zařízení uživatel pro přístup na webové stránky používá, tím více dodatečného obsahu je mu možno zpřístupnit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Snahou aplikovat a přenášet zažité úkony a schémata z tradičního média tisku na platformu Webu bylo nejen nepochopení toho, co Web jako nové médium znamená a nabízí, ale také rozhodnutí limitující škálu možností, ze kterých webový designér vybírá. Pokud weboví tvůrci nemají opakovat stejnou chybu i u mobilních zařízení, je třeba mít na mysli, že mobilní zařízení představují nejen novou formu interface, ale také odlišný \u003Cem>kontext momentálního použití\u003C\u002Fem>. I to jsou tedy otázky, se kterými se současný web design musí vypořádat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Stručná historie Webu\u003C\u002Fstrong> — pětidílná série:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast\u002F\">1. část: Nikola Tesla, H. G. Wells a Vannevar Bush\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast\u002F\">2. část: Douglas Engelbart a NLS\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">3. část: Xanadu Teda Nelsona\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">4. část: Počátky HTML, Aspen Movie Map a HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>5. část: Od vzniku Webu až do roku 2007\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-0\">GILLIES a CAILLIAU, How the Web was born: the story of the World Wide Web, s. 158 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-1\">Tamtéž, s. 170 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-2\">BERNERS-LEE, Frequently asked questions \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-3\">Tamtéž \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-4\">GILLIES a CAILLIAU, How the Web was born: the story of the World Wide Web, s. 160 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-5\">Zkratka anglické fráze What You See Is What You Get \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-6\">V prohlížečích nicméně nacházíme moduly, které umožňují „živé“ editování obsahu stránky. Zmiňme např. modul Firebug či Chrome Developer Tools. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-7\">V době psaní této práce anglická Wikipedia cituje několik zdrojů, které píší o Erwise jako prvním prohlížeči s grafickým interface. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-8\">BERNERS-LEE, An updated quick look at ViolaWWW \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-9\">The Viola World Wide Web Application: 9.1 Features Highlight \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-10\">National Center for Supercomputing Applications, University of Illinois (US) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-11\">Desktop Publishing \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-11\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-12\">BERNERS-LEE, Frequently asked questions \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-12\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-13\">Tamtéž \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-13\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-14\">Microsoft and Spyglass kiss and make up \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-14\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-15\">JavaScript: How Did We Get Here? \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-15\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-16\">JAMES GARRETT, Ajax: A New Approach to Web Applications \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-16\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-17\">„Vést Web ke svému plnému potenciálu“ je oficiální motto konsorcia W3C \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-17\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-18\">BERNERS-LEE a CONNOLLY, Hypertext Markup Language (HTML): A Representation of Textual Information and MetaInformation for Retrieval and Interchange \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-18\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-19\">RAGGETT, HTML+ (Hypertext markup format) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-19\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-20\">PILGRIM, HTML5: up and running, s. 6 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-20\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-21\">Tamtéž, s. 8 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-21\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-22\">Tamtéž, s. 8 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-22\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-23\">XHTML™ Extended Forms Requirements \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-23\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-24\">Multipurpose Internet Mail Extensions — konkrétně hlavička content-type indikuje typ obsahu \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-24\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-25\">HTML, Living Standard: 12.2 Parsing HTML documents \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-25\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-26\">O’REILLY, What Is Web 2.0: Design Patterns and Business Models for the Next Generation of Software \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-26\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-27\">Asynchronous JavaScript and XML \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-27\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-28\">ALLSOPP, A Dao of Web Design \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-28\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-29\">MARCOTTE, Responsive Web Design \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-29\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-30\">V roce 2011 Wroblewski vydává knihu Mobile first, první zmínku o mobile first ale nacházíme v jeho webovém článku z roku 2009 viz http:\u002F\u002Fwww.lukew.com\u002Fff\u002Fentry.asp?933 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-30\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Potom, co Tim Berners-Lee úspěšně vystudoval na Oxfordu, se přestěhoval do výzkumného střediska CERN ve Švýcarsku, kde mu byla nabídnuta pozice softwarového inženýra. Předtím, než se v CERNu rozhodl vyřešit jednou pro vždy problémy se sdílením informací, pracoval na několika minoritních projektech. Berners-Lee byl například povolán, aby vytvořil uživatelsky přívětivější ovládání systému pro řízení vakua[1]. […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-525","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F525",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=525",[62],{"count":63,"href":64},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F525\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},809,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F525\u002Frevisions\u002F809",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=525",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=525",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=525",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"en":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"A Brief History of the Web: From the Birth of the Web to 2007 (Part 5)","a-brief-history-of-the-web-from-the-birth-of-the-web-to-2007-part-5","The final part of the series: from ENQUIRE and the first browsers through the browser wars, XHTML and WHATWG to Web 2.0, the iPhone and responsive design.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"Breve historia de la Web: del nacimiento de la Web a 2007 (parte 5)","breve-historia-de-la-web-del-nacimiento-de-la-web-a-2007-parte-5","La última parte de la serie: de ENQUIRE y los primeros navegadores, pasando por la guerra de navegadores, XHTML y WHATWG, a la Web 2.0, el iPhone y el diseño responsive.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"Brève histoire du Web : de la naissance du Web à 2007 (5e partie)","breve-histoire-du-web-de-la-naissance-du-web-a-2007-5e-partie","Du WorldWideWeb de Berners-Lee à la guerre des navigateurs, du combat autour de XHTML au Web 2.0, puis à l’iPhone, au responsive web design et au mobile first.","\u003Cp>Après avoir achevé avec succès ses études à Oxford, Tim Berners-Lee s’installa au centre de recherche du CERN, en Suisse, où on lui avait proposé un poste d’ingénieur logiciel. Avant de décider, au CERN, de résoudre une fois pour toutes les problèmes de partage de l’information, il travailla sur plusieurs projets mineurs. Berners-Lee fut par exemple appelé à créer une commande plus conviviale du système de pilotage du vide\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-0\" href=\"#post-525-footnote-0\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Au lieu d’afficher d’un coup toute l’interface de commande du système sur l’écran — de 24 lignes, limitées chacune à 64 caractères —, il décida de créer ce que nous appellerions un « menu » : sur l’écran principal, il ne laissa que l’affichage des modules principaux du système, et ce n’est qu’après avoir cliqué sur la partie choisie que l’opérateur arrivait à une « sous-page » où les composants pertinents étaient disponibles.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Alors que le projet mentionné ci-dessus ne contenait aucun élément d’hypertexte (sauf peut-être la possibilité d’afficher d’un clic une autre partie du document), le premier projet à implémenter le modèle de l’hypertexte fut ENQUIRE, en 1980. ENQUIRE permettait de « structurer l’information de n’importe quelle manière arbitraire. Elle n’avait pas à être affichée dans une arborescence ni dans un ensemble de tableaux. »\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-1\" href=\"#post-525-footnote-1\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. ENQUIRE offrait des liens bidirectionnels, une fonctionnalité qui manque par exemple à la plateforme du Web sous sa forme actuelle : la page vers laquelle pointe un lien ne sait pas qu’un lien pointe vers elle. Selon Tim Berners-Lee\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-2\" href=\"#post-525-footnote-2\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, le principal facteur limitant de ce projet était l’impossibilité de renvoyer à des sources externes ; ENQUIRE prenait en charge les liens entre fichiers comme entre parties d’un même fichier. Mais tout cela dans le cadre d’un seul système de fichiers. Si Berners-Lee voulait créer un système d’information véritablement global, il lui fallait une chance de plus ; cette chance fut le World Wide Web.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lesquels des projets énumérés jusqu’ici ont influencé Berners-Lee dans la conception et l’implémentation des composants du Web ? Ted Nelson et ses Literary Machines l’ont influencé indirectement ; quant au projet NLS de Douglas Engelbart, il le considère comme le plus proche du Web\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-3\" href=\"#post-525-footnote-3\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Nous apprenons que l’hypertexte était, vers 1989, une technologie déjà généralement connue ; SGML était d’ailleurs abondamment utilisé au CERN même pour structurer les documents internes\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-4\" href=\"#post-525-footnote-4\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Il semble que Berners-Lee disposait, notamment grâce aux tests et aux retours sur le projet ENQUIRE, de beaucoup de ce qu’il fallait pour commencer à travailler sur le service aujourd’hui le plus utilisé du réseau Internet — le service World Wide Web.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Le projet « World Wide Web », créé en 1990, comprenait le langage de balisage HTML, le protocole hypertexte HTTP, le mécanisme d’adressage des documents URI et un navigateur. Le premier navigateur web, conçu par Berners-Lee, s’appelait « WorldWideWeb » et offrait une fonction unique : contrairement aux navigateurs actuels, il était conçu à la fois comme navigateur et comme éditeur ; les utilisateurs pouvaient ainsi, grâce à cet outil graphique WYSIWYG\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-5\" href=\"#post-525-footnote-5\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, modifier la page directement pendant qu’ils la consultaient\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-6\" href=\"#post-525-footnote-6\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Nous procédons à une analyse plus détaillée de la plateforme du Web dans la section Le Web comme plateforme technologique.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"vyvoj-prvnich-webovych-prohlizecu\" name=\"vyvoj-prvnich-webovych-prohlizecu\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>L’évolution des premiers navigateurs web\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Le premier navigateur web — WorldWideWeb — était conçu pour le système NeXT, dont les performances dépassaient la puissance de calcul des machines des foyers ordinaires. En 1991 paraît ensuite le premier navigateur multiplateforme (le deuxième dans l’ordre général), Line Mode Browser, dont l’autrice est Nicola Pellow. Il n’offrait qu’une interface textuelle, et toute commande (le passage à une autre page) devait donc se faire en saisissant la commande correspondante. La même année paraît le navigateur Erwise, développé par une équipe universitaire finlandaise. Erwise est habituellement présenté comme le premier navigateur doté d’une interface graphique\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-7\" href=\"#post-525-footnote-7\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> ; pourtant, comme nous avons pu le voir, il n’en est rien, car le premier navigateur graphique était ce tout premier navigateur développé par Berners-Lee. Cette mystification tient probablement au fait qu’Erwise détient bel et bien une certaine primauté : c’était le premier navigateur pour le système de fenêtrage X Window System (X11). Le navigateur concurrent pour X11 était Viola WWW. Pei-Yuan Wei, l’auteur de Viola WWW, s’était inspiré du projet HyperCard d’Apple. Comme Erwise, Viola offrait la prise en charge de plusieurs polices, la mise en évidence des liens, des boutons pour revenir en arrière et avancer, ainsi qu’un bouton pour aller à la page d’accueil. L’utilisateur pouvait « cloner » des pages dans de nouvelles fenêtres. Viola offrait aussi l’enregistrement de l’historique des pages visitées et la possibilité d’ajouter une page aux signets.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-8\" href=\"#post-525-footnote-8\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> Viola intégrait une prise en charge révolutionnaire des scripts, l’insertion d’applets dans le corps de la page, sa propre version des feuilles de style et la prise en charge du standard HTML 3.0.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-9\" href=\"#post-525-footnote-9\">[10]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Viola est un exemple montrant qu’un logiciel affichant sur le papier une plus longue liste de fonctionnalités n’a aucune garantie de réussir face à des produits moins avancés. Car ce sont avant tout les utilisateurs qui décident du succès ; l’histoire des mouvements de design nous a appris que l’utilisabilité, la convivialité, l’attrait et une courbe d’apprentissage plus douce sont des facteurs souvent plus importants pour les utilisateurs. Le légendaire navigateur Mosaic, créé par Marc Andreessen et Eric Bina au NCSA\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-10\" href=\"#post-525-footnote-10\">[11]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, est considéré non seulement comme le navigateur qui a rendu le Web accessible aux masses, mais aussi comme celui qui a rapproché la plateforme du Web du graphisme et de la PAO\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-11\" href=\"#post-525-footnote-11\">[12]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Mosaic fut en effet le premier navigateur à permettre l’affichage d’images directement dans le document de la page. Tous les navigateurs précédents s’accommodaient des images en les affichant dans des fenêtres séparées ; et cela, le plus souvent, après que l’utilisateur avait cliqué sur le lien permettant de les afficher. Grâce à l’intégration des images directement dans le document, y compris l’habillage du texte autour d’elles, le Web devint d’un coup, selon les mots de Tim Berners-Lee\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-12\" href=\"#post-525-footnote-12\">[13]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, un lieu plus attrayant et plus séduisant. Si nous replacions Mosaic dans le contexte de la discipline du web design, il serait possible de soutenir que Mosaic se trouve à la genèse du web design. La combinaison d’images, de premières feuilles de style, de la possibilité d’utiliser différents types de caractères et, enfin, de la mise en forme du texte relève en effet déjà du domaine des disciplines traditionnelles du design évoquées, que nous connaissons du monde de l’imprimé. Mosaic a donné aux créateurs de pages web l’espace nécessaire pour élever la pure utilité au rang d’expérience esthétique, suscitée par un agencement judicieux des éléments médiatiques disponibles. Ajoutons à cela que Mosaic fut porté du code Unix d’origine vers les plateformes populaires Mac et PC. Berners-Lee écrit que « […] Mosaic était, pour un débutant, la façon la plus simple d’accéder au Web, et donc un élément critique de l’explosion du Web »\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-13\" href=\"#post-525-footnote-13\">[14]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Après des désaccords au NCSA, Marc Andreessen fonde avec ses collaborateurs Netscape Communications Corporation et arrive sur le marché en 1994 avec un nouveau navigateur (lui aussi légendaire), Netscape Navigator. Il ne détient cependant pas de monopole incontesté sur le marché, car plusieurs sociétés, dont Microsoft, achètent la licence du code source de Mosaic, sur la base duquel Microsoft publie son propre navigateur, Internet Explorer\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-14\" href=\"#post-525-footnote-14\">[15]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, qui, dans sa version 1.0, était livré dans le pack vendu séparément Microsoft Plus! pour Windows 95. Netscape et Internet Explorer deviennent les navigateurs dominants du marché et s’efforcent de capter l’attention des utilisateurs. Alors que Microsoft pouvait livrer son navigateur gratuitement avec son système d’exploitation, qui gagnait en popularité, Netscape n’avait pas cette possibilité et misait donc sur l’innovation dans le développement des capacités technologiques de son navigateur. C’est précisément Netscape qui a introduit sur la plateforme du Web des fonctions telles que les cadres (frames), les cookies et surtout le langage de script JavaScript. La réponse de Microsoft à JavaScript fut, en 1996, sa propre implémentation, baptisée JScript.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-15\" href=\"#post-525-footnote-15\">[16]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’affrontement entre ces navigateurs s’intensifia, et cette période est d’ailleurs justement appelée la « guerre des navigateurs ». Le maintien de la compétitivité et de l’influence sur le marché poussa les développeurs à de nouvelles innovations. De nouvelles technologies et fonctionnalités apparurent : l’amélioration des possibilités des feuilles de style en cascade, le concept du HTML dynamique ou la technologie XMLHttpRequest, que Microsoft créa pour Internet Explorer 5 et que Jesse James Garrett, de la société de conseil Adaptive Path, ne popularisa sous l’appellation générique d’AJAX qu’en 2005, dans un article influent\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-16\" href=\"#post-525-footnote-16\">[17]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, et, dans la pratique, par exemple dans les applications de Google. Les guerres de navigateurs suivantes se poursuivirent même après le déclin de Netscape, dont le code devint la base open source du navigateur Mozilla : de nouveaux navigateurs apparurent, Opera, Safari ou plus tard Chrome ; Internet Explorer, avec sa domination du marché et sa réticence à implémenter un comportement conforme aux standards, devint l’épouvantail et le cauchemar des web designers, mais aussi des développeurs qui, sous la pression des designers comme de leurs supérieurs, étaient contraints d’implémenter le design d’une page web pour des navigateurs aux fonctionnalités et aux comportements disparates et idiosyncrasiques.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tout comme dans le cas de GML, où des implémentations diverses et divergentes exigeaient une unification et une standardisation qui aboutirent à SGML, les fabricants de navigateurs et les développeurs web commencèrent aussi, pour les technologies du Web, à comprendre qu’un certain degré de centralisation et d’accord était nécessaire si « le Web devait atteindre son plein potentiel »\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-17\" href=\"#post-525-footnote-17\">[18]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. C’est à cette fin que Tim Berners-Lee fonda dès 1994 le consortium W3C. Celui-ci favorise aujourd’hui encore le dialogue entre les différents fabricants de navigateurs et propose ses recommandations pour l’implémentation des nouvelles technologies. L’histoire a cependant montré que le travail du W3C n’a pas toujours été conforme aux attentes et aux exigences des fabricants de navigateurs ni des créateurs de pages web eux-mêmes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"standardizace-boj-o-xhtml-w3c-whatwg\" name=\"standardizace-boj-o-xhtml-w3c-whatwg\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>La standardisation, le combat pour XHTML, le W3C, le WHATWG\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Le tout premier standard fut le HTML tel que l’avait conçu Tim Berners-Lee. En 1993, soit un an avant la naissance du W3C, Berners-Lee soumet à l’Internet Engineering Task Force (IETF) un document décrivant toutes les balises HTML et leurs fonctions\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-18\" href=\"#post-525-footnote-18\">[19]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Après de longs et féconds débats sur la conférence électronique (liste de diffusion) www-talk, Dave Raggett propose une amélioration du HTML d’origine, qui porte le nom de HTML+\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-19\" href=\"#post-525-footnote-19\">[20]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Cette version ne fut toutefois jamais implémentée et fut directement remplacée par le HTML en version 2.0. Suivit la version HTML 3.2, qui standardisa l’usage des tableaux, des applets et de l’habillage du texte autour des images ; elle assurait aussi la rétrocompatibilité avec la version HTML 2.0.\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-20\" href=\"#post-525-footnote-20\">[21]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> La spécification W3C de HTML 4 fut achevée en 1997. Mark Pilgrim commente comme suit le processus par lequel les standards, ou plutôt les recommandations, étaient élaborés :\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>« Le HTML a toujours été une conversation entre les créateurs de navigateurs, les créateurs [de pages web], les fondus de standards et d’autres gens qui se sont simplement présentés et aimaient parler de chevrons. La plupart des versions réussies du HTML ont été des ‹ rétro-spécifications ›, qui rattrapaient le monde tout en essayant de le pousser dans la bonne direction ». \u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-21\" href=\"#post-525-footnote-21\">[22]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Pilgrim poursuit :\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>« Quiconque vous dit que le HTML devrait rester ‹ pur › (vraisemblablement en ignorant les créateurs de navigateurs, ou les créateurs [de pages web], ou les deux) est tout simplement mal informé. Le HTML n’a jamais été pur, et toutes les tentatives de le purifier ont été des échecs spectaculaires, égalés seulement par les tentatives de le remplacer ». \u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-22\" href=\"#post-525-footnote-22\">[23]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Ajoutons que, pour toutes les versions du HTML mentionnées jusqu’ici, un effort de préservation de la rétrocompatibilité a toujours été manifeste. Lors de la sortie d’une nouvelle version, les créateurs de pages web n’avaient pas à craindre d’utiliser les nouvelles fonctionnalités au risque de voir les pages existantes cesser complètement de fonctionner. Le W3C se détourne de ces conventions caractéristiques de l’élaboration des recommandations en 1997, lorsqu’il publie la recommandation HTML 4.0 et annonce en même temps qu’il ne prépare pas de nouvelle version du HTML ; il commence à la place à se consacrer aux standards fondés sur XML.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Par cette démarche, le W3C se transforme d’organisation descriptive en un organe qui cherche à prescrire à quoi le HTML, et en même temps les pages web, devraient ressembler. Le but de ce déplacement est précisément cette intervention contre laquelle Mark Pilgrim met en garde : la purification du HTML. Il est vrai que le HTML est un sous-ensemble de SGML, dont il hérite aussi plusieurs défauts : le HTML possède un ensemble de balises fixé, il n’est pas possible de l’étendre par des modules propres et il ne fournit pas les propriétés nécessaires qui permettraient un traitement automatique simple. Le W3C décida d’intervenir et de refondre le HTML en un sous-ensemble de XML. En janvier 2000, le W3C publie XHTML 1.0. Il ressort de la spécification que cette version n’apporte rien de nouveau ; elle formule comment écrire le HTML 4.0 en « syntaxe XML », exigeant la fermeture des balises, les minuscules et l’écriture des attributs des balises HTML entre guillemets. Cette version de XHTML spécifie ce qu’on appelle l’Appendix C, qui contient la marche à suivre pour écrire des pages web dans la nouvelle syntaxe XHTML tout en préservant la compatibilité. Un autre projet du W3C, de 1999 — Extended Forms (plus tard aussi XForms) —, renonce déjà à la compatibilité, car « les objectifs de la prochaine génération de formulaires sont incompatibles avec le maintien de la rétrocompatibilité avec les navigateurs conçus pour les versions antérieures du HTML »\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-23\" href=\"#post-525-footnote-23\">[24]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Enfin, en mai 2001, paraît la version XHTML 1.1, qui, outre des nouveautés mineures, exige que chaque page web XHTML 1.1 soit envoyée par le serveur avec l’en-tête MIME\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-24\" href=\"#post-525-footnote-24\">[25]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> spécifique application\u002Fxhtml+xml. Autrement dit, si un créateur de pages web voulait réaliser de véritables projets XHTML 1.1, il lui fallait respecter cette directive d’envoyer le contenu avec l’en-tête en question. La question est : les créateurs de pages web l’ont-ils réellement fait ?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Après la publication de XHTML, de nombreux créateurs de pages web se sont mis en tête que la seule « bonne » manière de créer pour la plateforme du Web était d’utiliser la syntaxe XHTML. Cette méthode était comprise comme un dogme. Le fait est que la majorité des pages web écrites en XHTML n’ont jamais été des documents XHTML. Nous avons mentionné que, selon la spécification, chaque document XHTML devait contenir l’en-tête MIME approprié pour être interprété comme du XML. Le problème était que le navigateur dominant de l’époque — Internet Explorer — ne savait pas afficher correctement les documents dotés de l’en-tête application\u002Fxhtml+xml. Il faut ajouter que les navigateurs qui étaient prêts à traiter le XHTML n’affichaient pas non plus le document dès lors qu’une seule erreur figurait dans son code — mais c’était là le comportement exigé par la spécification, et il était considéré comme un « avantage » de XHTML.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si la plateforme du Web devait accomplir le destin que lui avaient assigné les premiers pionniers comme Douglas Engelbart — c’est-à-dire être une plateforme permettant la communication et la collaboration entre les gens, le partage de l’information, la création de communautés virtuelles —, il fallait associer à la vie des pages web aussi les utilisateurs, non pas en tant que consommateurs passifs, mais en tant qu’acteurs actifs participant au contenu. Selon la spécification XHTML, même ce contenu ajouté par les utilisateurs aurait dû être du XHTML valide ; chaque commentaire inséré, chaque média inséré aurait dû passer un contrôle minutieux avant d’être affiché, car une éventuelle non-validité aurait entraîné l’affichage, pour tous les utilisateurs, du message d’erreur de l’analyseur du code XHTML. Même s’il est clair que la plupart des sites contenaient des mécanismes de contrôle des données saisies par les utilisateurs, rares étaient ceux qui pouvaient se permettre de ne pas afficher toute la page à cause d’une balise non fermée.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nous nous sommes ainsi retrouvés, au bout du compte, dans une situation où de nombreuses pages web affichaient fièrement d’alléchantes petites icônes annonçant la validité XHTML 1.0 (1.1) de la page, alors qu’en l’absence de l’en-tête application\u002Fxhtml+xml leur contenu était interprété par les navigateurs comme un contenu text\u002Fhtml classique, autrement dit comme du HTML 4.0 (4.01). La version XHTML 2.0 annoncée devait en outre se séparer complètement du HTML.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En 2004, lors de l’une des conférences du W3C, plusieurs membres, emmenés par la Mozilla Foundation et Opera Software, exprimèrent leur mécontentement envers la direction : contrairement aux autres membres, ils soutenaient la préservation de la rétrocompatibilité et surtout l’élaboration de nouvelles spécifications et de nouvelles fonctionnalités non pas de manière prescriptive, mais sur la base de ce qui est réellement pertinent pour les développeurs de navigateurs web et les créateurs de pages web dans le « monde réel » de la plateforme du Web. Ce désaccord conduisit à la fondation du groupe Web Hypertext Application Technology Working Group (WHATWG), chapeauté par les créateurs de navigateurs web (à l’exception de Microsoft). Le groupe commença à travailler sur plusieurs projets importants : pour la première fois, il définit clairement comment les navigateurs doivent analyser le HTML et comment ils doivent traiter un code erroné ; il contribua aussi à la création de la spécification HTML5\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-25\" href=\"#post-525-footnote-25\">[26]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. En 2006, Tim Berners-Lee annonça que le W3C et le WHATWG collaboreraient sur les projets à venir. En 2009, le travail sur XHTML 2 fut arrêté et abandonné.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"web-20\" name=\"web-20\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Le Web 2.0\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>L’absence de rétrocompatibilité et le tribut trop cruel payé ne serait-ce que pour une balise non fermée dans le code n’étaient pas des propriétés de XHTML qui correspondaient à la direction dans laquelle le Web évoluait vers 2004. Des technologies nouvelles ou redécouvertes transformaient le Web en un espace multimédia dont l’interface graphique procurait de « riches expériences utilisateur ». Outre une interaction plus riche, les projets web commencèrent à associer davantage les utilisateurs à leurs processus — notamment grâce aux projets de Google (Google Mail, Google Maps) et à d’autres comme Flickr, Amazon, Ebay, Wikipédia, le Web passe du statut de projet hypertexte statique à celui d’espace dynamique et social.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ces changements et ces tendances, Tim O’Reilly les résuma en 2004 sous la notion de Web 2.0 (le terme lui-même avait été employé pour la première fois dès 1999 par Darcy DiNucci), une notion qui n’a depuis jamais cessé d’être controversée. Le terme peut, au premier abord, laisser entendre qu’une version entièrement nouvelle de la plateforme du Web est apparue, mais il n’en est rien. O’Reilly cherchait justement à saisir les changements auxquels le Web était peu à peu parvenu. Dans son article abondamment cité, What is Web 2.0\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-26\" href=\"#post-525-footnote-26\">[27]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, O’Reilly écrit qu’il entend par Web 2.0 : la participation accrue des utilisateurs à la création du contenu web, l’apparition des projets wiki, la redécouverte d’un ensemble de technologies désignées collectivement sous le nom d’AJAX\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-27\" href=\"#post-525-footnote-27\">[28]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> et qui permettent une communication asynchrone.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dans un environnement où le marché des navigateurs était sous le monopole de Microsoft et où l’expression « web mobile » évoquait les mauvais souvenirs de l’usage de la technologie WAP, les créateurs de pages web pouvaient considérer la conception pour le Web comme une activité très semblable au graphisme dans le médium imprimé : la « toile du peintre » à l’intérieur du navigateur avait des dimensions fixes, exprimées en pixels ; le matériel et le logiciel des utilisateurs affichant les pages web ne différaient guère au sein d’un même système d’exploitation ; et si c’était le cas, les créateurs web pouvaient toujours compter sur le fait que l’utilisateur disposerait d’une souris, d’un clavier, d’un écran de 15” ou de 17” de diagonale et accéderait aux pages web depuis le contexte statique du confort de son foyer.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Il n’est pas difficile de comprendre pourquoi cet état de la plateforme du Web incitait les créateurs web à penser que la « bonne approche de design » pour le Web consistait à concevoir les pages web de sorte qu’elles s’affichent toujours de la même manière. Les web designers se recrutaient le plus souvent soit parmi des créateurs à l’esprit d’ingénieur, soit parmi des designers venus du monde hors ligne de l’imprimé. Dans les deux cas est présente la constance des propriétés que l’on attend de ces professions. On considérait comme allant de soi qu’une page web devait s’afficher de la même manière sur toutes les configurations. On voyait apparaître (et l’on voit même encore apparaître aujourd’hui) des professionnels et des agences de design dont la devise principale est précisément cette précision « pixel-perfect ».\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Les problèmes de cette approche commencèrent à apparaître au moment où Microsoft perdit sa position majoritaire sur le marché des navigateurs. Les nouveaux navigateurs rattrapaient rapidement la popularité d’Internet Explorer, ce qui obligeait les créateurs à cesser d’optimiser les pages pour une configuration particulière et à commencer à penser de manière plus générale et plus abstraite. John Allsopp\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-28\" href=\"#post-525-footnote-28\">[29]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> écrivait déjà en 2000 qu’il fallait accepter le Web pour ce qu’il est réellement : un médium numérique, interactif, c’est-à-dire nouveau. Il suggérait que la flexibilité et l’adaptabilité ne sont pas des propriétés contre lesquelles les créateurs de pages web devraient lutter ; au contraire, écrit à juste titre Allsopp, elles sont son atout. Mais les pratiques établies changent difficilement, et ce manifeste de 2000 ne rencontra donc pas de compréhension. Cela change pourtant en 2007.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En 2007, Apple présente un appareil mobile révolutionnaire — l’iPhone —, qui offre pour la première fois aux utilisateurs une expérience du Web se rapprochant de celle de l’ordinateur de bureau. L’appareil n’est pas parfait, mais il contient le navigateur Safari, qui implémente la plupart des spécifications importantes et modernes. Apple présente en même temps, pour la première fois, un appareil dont la commande tactile est acceptée par les utilisateurs comme une véritable alternative au clavier et à la souris. Grâce à l’iPhone, le Web devient mobile.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>De nombreuses autres entreprises emboîtent le pas à l’iPhone avec leurs produits, avec plus ou moins de succès. Entrepreneurs et créateurs web prennent conscience que les utilisateurs mobiles deviennent un segment de plus en plus pertinent. La première réaction des créateurs web, ce sont les « versions mobiles des sites ». Il s’agit de versions séparées, accessibles sous un sous-domaine spécial. D’après le nom traditionnel de ce sous-domaine — par exemple mobile.domena.cz —, on surnomme aussi ces versions les sites « m dot ». L’apparence de ces sites était façonnée en fonction des dimensions d’appareils précis ; dans la plupart des cas, en fonction des dimensions de l’écran de l’iPhone.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Avec la multiplication des appareils, des tailles d’écran et des possibilités techniques, ces versions mobiles des sites cessèrent cependant, elles aussi, d’être une solution adaptée. Il fallait créer des sites véritablement flexibles, s’affichant correctement sur le plus grand nombre possible d’appareils. Les créateurs web durent ainsi nécessairement abandonner leur conviction qu’une page web doit avoir le même aspect sur chaque écran. Au contraire, on exigeait désormais qu’une page web soit conçue de manière à s’adapter aux limites technologiques et physiques de l’appareil : il était absurde de demander aux utilisateurs de manipuler l’interface d’une page web sur leurs appareils mobiles intelligents de la même manière que sur leurs ordinateurs de bureau.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La solution arrive en 2010 avec Ethan Marcotte\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-29\" href=\"#post-525-footnote-29\">[30]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, qui introduit dans la pratique du web design la notion de responsive web design. Tout comme dans le cas d’AJAX, Marcotte n’a pas inventé de nouvelles technologies ; il combine seulement de manière judicieuse des technologies déjà existantes. Ce sont les CSS media queries, les unités relatives, les dimensions flexibles des images et d’autres médias. Les web designers acquièrent une méthode pour afficher le même contenu sur de nombreux appareils.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En 2011\u003Csup>\u003Ca id=\"post-525-footnote-ref-30\" href=\"#post-525-footnote-30\">[31]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, Luke Wroblewski plaide pour que les créateurs de pages web cessent de considérer les appareils mobiles comme secondaires et comme un mal nécessaire ; il affirme que la conception pour les appareils mobiles peut aider à déterminer non seulement l’apparence, mais aussi le contenu des projets. Autrement dit, Wroblewski croit que les limites naturelles des appareils mobiles obligent les créateurs web à concevoir une interface et à préparer un contenu qui soient réellement pertinents pour les utilisateurs. Ainsi naît l’approche mobile first de la création de pages web, en tant que philosophie qui se sert des limites des appareils mobiles pour que les créateurs web décident de ce qui est réellement important et pertinent dans leurs projets. D’un autre côté, plus l’appareil qu’utilise l’utilisateur pour accéder aux pages web est puissant et techniquement capable, plus on peut lui rendre accessible de contenu supplémentaire.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>L’effort pour appliquer et transposer des gestes et des schémas établis du médium traditionnel de l’imprimé à la plateforme du Web n’était pas seulement une incompréhension de ce que le Web, en tant que nouveau médium, signifie et offre, mais aussi une décision qui limitait l’éventail des possibilités parmi lesquelles le web designer choisit. Si les créateurs web ne veulent pas répéter la même erreur avec les appareils mobiles, il faut garder à l’esprit que les appareils mobiles représentent non seulement une nouvelle forme d’interface, mais aussi un \u003Cem>contexte d’usage momentané\u003C\u002Fem> différent. Ce sont donc aussi des questions auxquelles le web design actuel doit faire face.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\n\u003Cp>\u003Cstrong>Brève histoire du Web\u003C\u002Fstrong> — série en cinq parties :\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-nikola-tesla-h-g-wells-a-vannevar-bush-1-cast\u002F\">1re partie : Nikola Tesla, H. G. Wells et Vannevar Bush\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-douglas-engelbart-a-nls-2-cast\u002F\">2e partie : Douglas Engelbart et NLS\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-xanadu-nedoceneneho-vizionare-teda-nelsona-3-cast\u002F\">3e partie : le Xanadu de Ted Nelson\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fstrucna-historie-webu-pocatky-html-prekurzor-google-streetview-a-hypertext-od-apple-4-cast\u002F\">4e partie : les débuts du HTML, Aspen Movie Map et HyperCard\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cstrong>5e partie : de la naissance du Web à 2007\u003C\u002Fstrong> — vous êtes en train de la lire\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-0\">GILLIES et CAILLIAU, How the Web was born: the story of the World Wide Web, p. 158 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-0\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-1\">Ibid., p. 170 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-1\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-2\">BERNERS-LEE, Frequently asked questions \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-3\">Ibid. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-4\">GILLIES et CAILLIAU, How the Web was born: the story of the World Wide Web, p. 160 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-5\">Abréviation de l’expression anglaise What You See Is What You Get \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-6\">On trouve néanmoins dans les navigateurs des modules qui permettent de modifier « en direct » le contenu de la page. Citons par exemple le module Firebug ou les Chrome Developer Tools. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-7\">Au moment de la rédaction de ce travail, la Wikipédia anglophone cite plusieurs sources qui présentent Erwise comme le premier navigateur doté d’une interface graphique. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-8\">BERNERS-LEE, An updated quick look at ViolaWWW \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-9\">The Viola World Wide Web Application: 9.1 Features Highlight \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-10\">National Center for Supercomputing Applications, Université de l’Illinois (États-Unis) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-11\">Desktop Publishing (publication assistée par ordinateur) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-11\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-12\">BERNERS-LEE, Frequently asked questions \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-12\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-13\">Ibid. \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-13\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-14\">Microsoft and Spyglass kiss and make up \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-14\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-15\">JavaScript: How Did We Get Here? \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-15\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-16\">JAMES GARRETT, Ajax: A New Approach to Web Applications \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-16\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-17\">« Mener le Web à son plein potentiel » est la devise officielle du consortium W3C \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-17\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-18\">BERNERS-LEE et CONNOLLY, Hypertext Markup Language (HTML): A Representation of Textual Information and MetaInformation for Retrieval and Interchange \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-18\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-19\">RAGGETT, HTML+ (Hypertext markup format) \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-19\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-20\">PILGRIM, HTML5: up and running, p. 6 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-20\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-21\">Ibid., p. 8 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-21\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-22\">Ibid., p. 8 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-22\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-23\">XHTML™ Extended Forms Requirements \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-23\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-24\">Multipurpose Internet Mail Extensions — en l’occurrence, l’en-tête content-type indique le type de contenu \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-24\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-25\">HTML, Living Standard: 12.2 Parsing HTML documents \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-25\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-26\">O’REILLY, What Is Web 2.0: Design Patterns and Business Models for the Next Generation of Software \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-26\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-27\">Asynchronous JavaScript and XML \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-27\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-28\">ALLSOPP, A Dao of Web Design \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-28\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-29\">MARCOTTE, Responsive Web Design \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-29\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-525-footnote-30\">En 2011, Wroblewski publie le livre Mobile first, mais la première mention du mobile first se trouve dans un article qu’il a publié sur le web en 2009, voir http:\u002F\u002Fwww.lukew.com\u002Fff\u002Fentry.asp?933 \u003Ca href=\"#post-525-footnote-ref-30\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>",1790905686848]