[{"data":1,"prerenderedAt":264},["ShallowReactive",2],{"post-fr-arrival-premier-contact-critique-et-commentaire-linguistique":3,"translation-fr-arrival-premier-contact-critique-et-commentaire-linguistique":263},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":37,"_links":50,"_embedded":92,"tagsResolved":244,"translations":250},552,"30. 11. 2016","2016-11-30T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Farrival-recenze-a-lingvisticky-komentar","2025-11-02T19:50:22","2025-11-02T18:50:22","arrival-recenze-a-lingvisticky-komentar","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Farrival-recenze-a-lingvisticky-komentar\u002F",{"rendered":17},"Arrival \u002F Příchozí: recenze a lingvistický komentář",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp class=\"p1\">Začátek filmového příběhu působí nevinně. Sledujeme talentovanou lingvistku Louise Banksovou, která v úvodních scénách prožije rodinnou tragédii — smrt své dcery. Střih. Film se přesouvá do současnosti: doktorka Banksová, s unaveným výrazem, přichází učit do rozlehlé univerzitní auly. Místnost je však poloprázdná a většina studentů chybí. Aby toho nebylo málo, těm několika přítomným začnou zvonit telefony, tablety a jiné přístroje. Něco se děje. Jedna studentka požádá doktorku, aby zapnula zprávy v televizi.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Na planetě se rozmístilo přesně dvanáct vesmírných lodí ve tvaru vajíčka. Jejich podoba je tajemná — materiál připomíná opracovaný kámen, takže lodě působí jako obrovské levitující oblázky. Střih.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Doktorka Banksová sedí u pracovního stolu ve svém domě u jezera, když ji navštíví nečekaný host s ostrými rysy — plukovník Weber. Z přenosného zařízení jí přehraje zvuk, který vágně připomíná psa otřepávajícího si mokrý kožich. Jde o nahrávku komunikace s nově příchozími. Není možné, aby z jednoho zvuku dokázala rozklíčovat celý jazyk. K tomu je nutné se s mimozemšťany setkat osobně, vstoupit s nimi do interakce. Plukovník nechápe, proč by nahrávky nestačily, a odmítá sdělit více. Nakonec se však Banksová připojí k jednomu z mnoha týmů, které se po celém světě snaží objasnit, co se děje. Odvezou ji k jedné z lodí, poblíž níž vzniklo provizorní vojenské stanoviště, kde má pracovat. Pomáhat jí bude druhá hlavní postava filmu — teoretický fyzik Ian Donnelly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Na rozdíl od staršího snímku \u003Ci>Kontakt\u003C\u002Fi>, kde mimozemšťané komunikaci usnadnili tím, že se zjevili v podobě otce hlavní hrdinky, přistupuje \u003Ci>Arrival\u003C\u002Fi> (\u003Ci>Příchozí\u003C\u002Fi>) k jazyku jinak: staví děj na procesu odkrývání lingvistických problémů. A těch je několik. Heptapodi (jak jsou mimozemšťané podle svých chapadel ve filmu nazýváni) používají psanou formu jazyka, která nemá žádnou vazbu na jeho mluvenou podobu. Z tohoto důvodu nebylo možné analyzovat jazyk pouze podle zvukových záznamů. Zvuková složka má pro Heptapody druhotnou roli; klíčová je grafická forma, zcela odlišná od všeho, co dosavadní lingvistika zná. Právě osvojení psané formy jejich jazyka se stává ústředním tématem filmu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cfigure class=\"wp-caption alignnone\" style=\"width: 1497px;\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"size-large\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" alt=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" width=\"1497\" height=\"787\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003Cfigcaption class=\"wp-caption-text\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">odkaz na zdroj\u003C\u002Fa>\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp class=\"p1\">Grafická podoba jazyka Heptapodů připomíná kaligrafii zen-buddhistických mnichů. Základem všech symbolů je kruh — \u003Ci>ensō\u003C\u002Fi> — který je v zenové tradici spjat se spiritualitou i procesem přibližování se k osvícení.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Autor povídky Ted Chiang nazývá tuto psanou verzi \u003Ci>Heptapod B\u003C\u002Fi> a odděluje ji od orálního \u003Ci>Heptapodu A\u003C\u002Fi> — analogicky jako mykénské písmo \u003Ci>Linear A\u003C\u002Fi> a \u003Ci>Linear B\u003C\u002Fi>. Symboly Heptapodu B nemají zvukové vyjádření; nejsou tvořeny fonémy ani slabikami, ale představují ideogramy — znaky, které přímo vyjadřují informace a koncepty. Jde tedy o \u003Cspan class=\"s1\">\u003Cb>semasiografii\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fspan>, jejíž příklady známe i ze světa lidí: matematické zápisy, hudební notaci, dopravní značky či vizuální ikony počítačových programů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Grafický jazyk Heptapod B je výjimečný. Pro jednotlivé symboly, jak jsem už naznačil, neexistuje zvukové vyjádření. Kde v latince každé písmeno koresponduje s nějakým fonémem (zvukem orální formy jazyka), v Heptapodu B tento vztah neexistuje a symboly místo tradičních lingvistických prvků — jako právě fonémy, morfémy či slabiky — vyjadřují informaci či myšlenku. Jedná se tak o ideogramy, či obecněji, jak je autor sám popisuje v povídce, o \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">semasiografy\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy znaky, který reprezentují informace a koncepty přímo. Dalším reálným příkladem semasiografie jsou matematické zápisy, hudební notace, dopravní značení nebo třeba vizuální ikony textového editoru, který momentálně používám.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Semasiografické symboly lidstvo zná a denně se na ně spoléhá, když jedeme do práce nebo když pracujeme, v tom také Heptapod B není až tak zajímavý. Jeho výjimečnost, a obecně unikátnost Heptapodů jako vesmírné rasy, je fakt, že v jednom symbolu se ukrývá hned několik významů, které jsou najednou vyjádřeny jedním symbolem a že tento symbol \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">nemá začátek ani konec\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, nelze je číst jako klasický text propojených vět, kde každá věta navazuje postupně na další a mezi sebou udržují logické vztahy. Heptapod B tuto \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">lineárnost\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> neobsahuje, a proto může doktorka Banksová v jedné filmové scéně ve svém památném heuréka momentu vyhrknout, že Heptapod B je „nelineární systém ortografie”. Nechápajícím přihlížejícím filmovým postavám Banksová vysvětluje:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">He [myslí se jeden z Heptapodů] starts at two opposite points and completes the sentence by joining them into a kind of loop. But to do this means he has to have the whole thing in his head before he begins. Every detail. The spacing has to be right or else you wind up with fragments; a mess. (beat) It’s more impressive than that. He wrote the mirror image of it. It’s reversed, so we can read it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">COLONEL WEBER\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">So? They’re good at writing?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">That’s a result of the way they \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">think\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">It’s like they know everything they’re going to say before they say it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Předchozí konverzace nám odkrývá zásadní poznatek. Heptapodi jsou nějakým způsobem osvobozeni od lineární přímky času, což jim umožňuje jejich mysl různě v čase posouvat. Čas není pro ně jednosměrná silnice, ale spíše rozsáhlý metaprostor bez hranic, který vnímají zcela najednou a libovolně mohou „zoomovat” do jeho zvolených částí. Jazyk Heptapod B tak reflektuje unikátní kognitivní vlastnosti Heptapodů. Jak je něco takového reálného a co má vůbec jazyk společného s myšlením?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Příběh hlavní myšlenku, že jazyk ovlivňuje myšlení, čerpá ze známé kontroverzní lingvistické teorie, tzv. Whorf-Sapirovy hypotézy (WSH), která byla formulována výzkumníkem Sapirem v roce 1929 a následně rozpracována jeho studentem Whorfem (Sapir-Whorf Hypothesis, Oxford English Dictionary). Jádro hypotézy říká, že jazyk (a především jeho gramatika) ovlivňuje, jak rodilý mluvčí jazyka strukturují svět kolem sebe. Původní Whorfovy myšlenky mohou být shrnuty tak, že\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Myšlení je zcela zřejmě závislé na jazyku\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Gramatika (nikoli slovní zásoba) jazyka definuje vztah mezi myšlením a jazykem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sapir již v roce 1928 ve svém článku \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Status of Linguistics as a Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> píše: „Je faktem, že ‘reálný svět’ je do velké míry postaven na jazykových zvycích dané skupiny. Žádné dva jazyky nejsou dostatečně podobné, abychom o nich řekli, že reprezentují stejnou sociální realitu.” Výše zmíněné lze interpretovat, že přestože překlad mezi jazyky je možný, protože slova jsou nahraditelná, nikdy nedosáhneme výsledku, který by během procesu neztrácel něco z původního originálu. Neboť podle této hypotézy je to právě gramatika, která mnohem hlouběji ovlivňuje myšlení. Gramatika je ale pro Whorfa i Sapira zcela produktem vývoje kultury dané skupiny lidí, čímž se jejich názory liší od novějších lingvistických teorií, na kterém pracoval např. Noam Chomsky, jehož koncept Universální gramatiky naopak tvrdí, že gramatika \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">je \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">sdílena mezi kulturami, a to na té nejnižší, biologické úrovni mozku. Pro Chomskyho a jeho přívržence jde v jazyku v první řadě o gramatiku (syntax), která ve velmi abstraktní podobě je jednoduchým komputačním mechanismem, který se v mozku vyvinul procesem darwinovské evoluce. I když je WSH interpretována různě, na základě vlivu Worfa získala WSH formu, ze které lze usoudit její základní stavební kameny. Worf, inspirován Jungovou Gestaltpsychologií, rozlišuje dva druhy myšlení:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">izoláty zkušenosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">izoláty významu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Izoláty zkušenosti jsou procesem segmentování reality, nikoli procesem myšlení; jedná se o proces nelingvistický, který je společný všem lidem a\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> je nezávislý na jazyce\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Lee, 1996, pp. 96–122; Whorf, 1939, pp. 163–64). Jinak řečeno, pokud leží na stole kladivo, podle Whorfa neplatí, že by gramatika jazyka ovlivnila myšlení dvou různých mluvčích tak, že by před sebou nespatřili stejný stůj a na něm ležet stejné kladivo. Na druhé straně izoláty významu “jsou koncepty v mysli mluvčího (myšlenky)”, které uchopují izoláty zkušenosti (a tedy externí fyzický svět) určitým, kulturně specifickým způsobem, aby mluvčí izolátům zkušenosti přidělil nějaké významy.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ačkoli Ted Chiang v jednom z rozhovorů říká, že před napsáním své povídky byl ponořen pár let v odborné lingvistické literatuře, rozhodně nelze autorovi upřít uměleckou volnost, s jakou WSH zapracoval do svého příběhu. Myšlenka, že by lingvistický relativismus měl takovou moc, že by dokázal ovlivňovat rovnou fyzický svět, totiž samozřejmě v práci Whorfa, ani Sapira nenajdeme. Ba co více, Whorf viz výše říká, že gramatika nemá vliv na externí fyzický svět (izoláty zkušenosti).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">To, že Chiang nezůstal věrný lingvistické teorie, mě až tak netrápí. Mnohem více jsem přemýšlel nad tím, jakým způsobem v příběhu vysvětluje cestování časem, kterým jsou Heptapodi obdařeni. Pokud se nemýlím a něco jsem nepřehlédl, celá zápletka — jak povídky, tak filmu — je vysvětlena a stojí na výše uvedené krátké citaci ze scénáře: Dr. Louise Banksová zde tvrdí, a teď parafrázuji, že psaní symbolů je velmi složité a že ještě před začátkem psaní musí mluvčí dopředu vědět každý podrobný detail toho, co přesně chce říct (nakreslit). Upřímně jsem čekal o něco sofistikovanější vysvětlení.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Je jasné, že něco takového člověk zvládne velmi těžko. I tak výborné lingvistce, jakou je Dr. Banksová, bude trvat několik let, než si plynule osvojí Heptapod B. Přesto netuším, proč rychlost, s jakou Heptapodi kreslí své symboly, má přesvědčit čtenáře\u002Fdiváka, že takový jazyk ovlivňuje nejen vnímání fyzického světa, ale porušuje nám známé fyzikální zákony. Není vyloučené, že lidstvo tyto zákony může v budoucnu objevit. Ale to není argument, který je použit ve filmu, kde skutečně jde pouze a právě o to, jak složitý a odlišný jazyk Heptapod B je.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mnohem ochotněji bych připustil, že Heptapod B je pro mimozemské rodilé mluvčí hračkou prostě proto, že jejich kognitivní schopnosti a jakýsi inteligenční kvocient zásadně přesahují i ty nejtalentovanější z lidského plémě. Vždyť si vzpomeňme, že o Johnu von Neumannovi, který vlastnil jednu z nejrychlejších myslí všech dob, se také říkalo, že je „z jiného světa“, že je „patří k novému lidskému druhu“.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Byl jsem ale skutečně tak zklamaný z povídky i filmu, protože nedokážu zkousnout výše uvedené spekulování nad aspekty vědeckých teorií? Ale ne. Nechť je důkazem právě tento text. Ihned po skončení filmu a otřepání se z výborného audiovizuálního zážitku (co se soundtracku týče, je pravdou, že ani Arrival se nevyhnul již poměrně kýčovitému zvukovému efektu, který má dramatizovat určité scény, a který se objevuje snad v každém druhém traileru nových, převážně akčně laděných filmů) jsem se rozhodl, že budu chtít na film reagovat v psané podobě, abych si v klidu mohl sednout a promyslet mechaniku příběhu. Ten totiž patří k jedním z nejinspirativnějších a nejoriginálnějších, které jsem v poslední době viděl. Arrival za to samozřejmě vděčí původní povídce, jejíž autor se tímto dostal ze scifi undergroundu do filmového mainstreamu. A to je dobře.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>P. S.: Ještě jeden spoiler alert, ona úvodní scéna vlastně tak úplně úvodní není.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zdroje\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Lee, P. (1996). The Whorf Theory Complex: A Critical Reconstruction. Philadelphia: John Benjamins B.V.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1939). Gestalt Technique of Stem Composition in Shawnee.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1940). Linguistics as an Exact Science.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Začátek filmového příběhu působí nevinně. Sledujeme talentovanou lingvistku Louise Banksovou, která v úvodních scénách prožije rodinnou tragédii — smrt své dcery. Střih. Film se přesouvá do současnosti: doktorka Banksová, s unaveným výrazem, přichází učit do rozlehlé univerzitní auly. Místnost je však poloprázdná a většina studentů chybí. Aby toho nebylo málo, těm několika přítomným začnou zvonit […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],2,[32,33,34,35,36],23,33,8,24,25,[38,14,39,40,41,42,43,44,45,46,47,48,49],"post-552","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","category-news","tag-film","tag-linguistics","tag-philosophy","tag-recenze","tag-review",{"self":51,"collection":57,"about":60,"author":63,"replies":67,"version-history":70,"predecessor-version":74,"wp:attachment":78,"wp:term":81,"curies":88},[52],{"href":53,"targetHints":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F552",{"allow":55},[56],"GET",[58],{"href":59},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[61],{"href":62},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[64],{"embeddable":65,"href":66},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[68],{"embeddable":65,"href":69},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=552",[71],{"count":72,"href":73},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F552\u002Frevisions",[75],{"id":76,"href":77},927,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F552\u002Frevisions\u002F927",[79],{"href":80},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=552",[82,85],{"taxonomy":83,"embeddable":65,"href":84},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=552",{"taxonomy":86,"embeddable":65,"href":87},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=552",[89],{"name":90,"href":91,"templated":65},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":93,"wp:term":110},[94],{"id":23,"name":95,"url":96,"description":26,"link":97,"slug":95,"avatar_urls":98,"_links":102},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":99,"48":100,"96":101},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":103,"collection":107},[104],{"href":66,"targetHints":105},{"allow":106},[56],[108],{"href":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[111,151],[112,133],{"id":113,"link":114,"name":115,"slug":115,"taxonomy":83,"_links":116},4,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":117,"collection":122,"about":125,"wp:post_type":128,"curies":131},[118],{"href":119,"targetHints":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":121},[56],[123],{"href":124},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[126],{"href":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[129],{"href":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[132],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":30,"link":134,"name":135,"slug":135,"taxonomy":83,"_links":136},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Fnews\u002F","news",{"self":137,"collection":142,"about":144,"wp:post_type":146,"curies":149},[138],{"href":139,"targetHints":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F2",{"allow":141},[56],[143],{"href":124},[145],{"href":127},[147],{"href":148},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=2",[150],{"name":90,"href":91,"templated":65},[152,172,190,208,226],{"id":32,"link":153,"name":154,"slug":154,"taxonomy":86,"_links":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffilm\u002F","film",{"self":156,"collection":161,"about":164,"wp:post_type":167,"curies":170},[157],{"href":158,"targetHints":159},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F23",{"allow":160},[56],[162],{"href":163},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[165],{"href":166},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[168],{"href":169},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=23",[171],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":33,"link":173,"name":174,"slug":174,"taxonomy":86,"_links":175},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Flinguistics\u002F","linguistics",{"self":176,"collection":181,"about":183,"wp:post_type":185,"curies":188},[177],{"href":178,"targetHints":179},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F33",{"allow":180},[56],[182],{"href":163},[184],{"href":166},[186],{"href":187},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=33",[189],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":34,"link":191,"name":192,"slug":192,"taxonomy":86,"_links":193},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":194,"collection":199,"about":201,"wp:post_type":203,"curies":206},[195],{"href":196,"targetHints":197},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":198},[56],[200],{"href":163},[202],{"href":166},[204],{"href":205},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[207],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":35,"link":209,"name":210,"slug":210,"taxonomy":86,"_links":211},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Frecenze\u002F","recenze",{"self":212,"collection":217,"about":219,"wp:post_type":221,"curies":224},[213],{"href":214,"targetHints":215},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F24",{"allow":216},[56],[218],{"href":163},[220],{"href":166},[222],{"href":223},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=24",[225],{"name":90,"href":91,"templated":65},{"id":36,"link":227,"name":228,"slug":228,"taxonomy":86,"_links":229},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Freview\u002F","review",{"self":230,"collection":235,"about":237,"wp:post_type":239,"curies":242},[231],{"href":232,"targetHints":233},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F25",{"allow":234},[56],[236],{"href":163},[238],{"href":166},[240],{"href":241},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=25",[243],{"name":90,"href":91,"templated":65},[245,246,247,248,249],{"id":32,"name":154,"slug":154,"taxonomy":86,"link":153},{"id":33,"name":174,"slug":174,"taxonomy":86,"link":173},{"id":34,"name":192,"slug":192,"taxonomy":86,"link":191},{"id":35,"name":210,"slug":210,"taxonomy":86,"link":209},{"id":36,"name":228,"slug":228,"taxonomy":86,"link":227},{"en":251,"es":255,"fr":259},{"title":252,"slug":253,"description":254},"Arrival: A Review and a Linguistic Commentary","arrival-a-review-and-a-linguistic-commentary","A review of Arrival and of the Ted Chiang story behind it: how the Heptapods’ written language works, and what the Sapir–Whorf hypothesis can and cannot explain.",{"title":256,"slug":257,"description":258},"Arrival \u002F La llegada: reseña y comentario lingüístico","arrival-la-llegada-resena-y-comentario-linguistico","Reseña de Arrival y del relato de Ted Chiang en que se basa: cómo funciona la lengua escrita de los heptápodos y qué puede y qué no puede explicar la hipótesis de Sapir-Whorf.",{"title":260,"slug":261,"description":262},"Arrival \u002F Premier Contact : critique et commentaire linguistique","arrival-premier-contact-critique-et-commentaire-linguistique","Critique d’Arrival et de la nouvelle de Ted Chiang dont il est tiré : comment fonctionne la langue écrite des heptapodes, et ce que l’hypothèse de Sapir-Whorf peut ou ne peut pas expliquer.","\u003Cp class=\"p1\">Le début de l’histoire du film paraît innocent. Nous suivons une linguiste de talent, Louise Banks, qui vit dans les premières scènes une tragédie familiale — la mort de sa fille. Coupe. Le film se déplace dans le présent : le docteur Banks, l’air fatigué, arrive pour donner son cours dans un vaste amphithéâtre universitaire. La salle est pourtant à moitié vide et la plupart des étudiants manquent. Comme si cela ne suffisait pas, les téléphones, les tablettes et autres appareils des quelques présents se mettent à sonner. Il se passe quelque chose. Une étudiante demande au docteur d’allumer les informations à la télévision.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Exactement douze vaisseaux spatiaux en forme d’œuf se sont disposés autour de la planète. Leur apparence est mystérieuse — le matériau rappelle la pierre taillée, si bien que les vaisseaux ressemblent à d’énormes galets en lévitation. Coupe.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Le docteur Banks est assise à son bureau, dans sa maison au bord du lac, lorsqu’elle reçoit la visite d’un hôte inattendu aux traits acérés — le colonel Weber. Sur un appareil portable, il lui fait écouter un son qui rappelle vaguement un chien s’ébrouant pour sécher son pelage mouillé. Il s’agit d’un enregistrement de la communication avec les nouveaux venus. Il est impossible qu’elle déchiffre une langue entière à partir d’un seul son. Pour cela, il faut rencontrer les extraterrestres en personne, entrer en interaction avec eux. Le colonel ne comprend pas pourquoi les enregistrements ne suffiraient pas et refuse d’en dire davantage. Finalement, Banks rejoint cependant l’une des nombreuses équipes qui, dans le monde entier, tentent d’élucider ce qui se passe. On la conduit à l’un des vaisseaux, près duquel a été dressé un poste militaire provisoire où elle doit travailler. Elle sera aidée par le second personnage principal du film — le physicien théoricien Ian Donnelly.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">Contrairement au film plus ancien \u003Ci>Contact\u003C\u002Fi>, où les extraterrestres facilitaient la communication en apparaissant sous les traits du père de l’héroïne, \u003Ci>Arrival\u003C\u002Fi> (\u003Ci>Premier Contact\u003C\u002Fi>) aborde la langue autrement : il bâtit l’intrigue sur le processus de mise au jour de problèmes linguistiques. Et ceux-ci sont nombreux. Les heptapodes (c’est ainsi que les extraterrestres sont nommés dans le film, d’après leurs tentacules) utilisent une forme écrite de la langue qui n’a aucun lien avec sa forme parlée. Pour cette raison, il n’était pas possible d’analyser la langue à partir des seuls enregistrements sonores. La composante sonore ne joue pour les heptapodes qu’un rôle secondaire ; l’essentiel est la forme graphique, entièrement différente de tout ce que la linguistique connaît jusqu’ici. C’est précisément l’apprentissage de la forme écrite de leur langue qui devient le thème central du film.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cfigure class=\"wp-caption alignnone\" style=\"width: 1497px;\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"size-large\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" alt=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\" width=\"1497\" height=\"787\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003Cfigcaption class=\"wp-caption-text\">\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.liveforfilm.com\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2016\u002F09\u002Farrival.png\">lien vers la source\u003C\u002Fa>\u003C\u002Ffigcaption>\u003C\u002Ffigure>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp class=\"p1\">La forme graphique de la langue des heptapodes rappelle la calligraphie des moines bouddhistes zen. Le fondement de tous les symboles est un cercle — l’\u003Ci>ensō\u003C\u002Fi> — qui, dans la tradition zen, est lié à la spiritualité et au processus d’approche de l’illumination.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp class=\"p1\">L’auteur de la nouvelle, Ted Chiang, appelle cette version écrite \u003Ci>Heptapod B\u003C\u002Fi> et la distingue de l’\u003Ci>Heptapod A\u003C\u002Fi> oral — par analogie avec les écritures mycéniennes \u003Ci>Linear A\u003C\u002Fi> et \u003Ci>Linear B\u003C\u002Fi>. Les symboles de l’Heptapod B n’ont pas d’expression sonore ; ils ne sont formés ni de phonèmes ni de syllabes, mais sont des idéogrammes — des signes qui expriment directement des informations et des concepts. Il s’agit donc d’une \u003Cspan class=\"s1\">\u003Cb>sémasiographie\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fspan>, dont nous connaissons des exemples dans le monde humain aussi : les notations mathématiques, la notation musicale, les panneaux de signalisation ou les icônes visuelles des logiciels.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La langue graphique Heptapod B est exceptionnelle. Comme je l’ai déjà laissé entendre, il n’existe pas d’expression sonore pour chacun des symboles. Alors que dans l’alphabet latin chaque lettre correspond à un phonème (un son de la forme orale de la langue), cette relation n’existe pas dans l’Heptapod B, et les symboles, au lieu des éléments linguistiques traditionnels — comme justement les phonèmes, les morphèmes ou les syllabes —, expriment une information ou une idée. Il s’agit donc d’idéogrammes ou, plus généralement, comme l’auteur lui-même les décrit dans la nouvelle, de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">sémasiogrammes\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, c’est-à-dire de signes qui représentent directement des informations et des concepts. D’autres exemples réels de sémasiographie sont les notations mathématiques, la notation musicale, la signalisation routière ou encore les icônes visuelles de l’éditeur de texte que j’utilise en ce moment.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">L’humanité connaît les symboles sémasiographiques et s’y fie chaque jour, quand nous allons au travail ou quand nous travaillons, et en cela l’Heptapod B n’est pas si intéressant. Ce qui le rend exceptionnel, et plus généralement ce qui fait la singularité des heptapodes en tant que race spatiale, c’est qu’un seul symbole renferme plusieurs significations à la fois, exprimées simultanément par ce symbole unique, et que ce symbole \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">n’a ni commencement ni fin\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> ; on ne peut pas le lire comme un texte classique fait de phrases enchaînées, où chaque phrase fait suite à la précédente et où toutes entretiennent entre elles des relations logiques. L’Heptapod B ne contient pas cette \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">linéarité\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, et c’est pourquoi le docteur Banks peut, dans une scène du film, lâcher lors de son mémorable moment d’eurêka que l’Heptapod B est « un système d’orthographe non linéaire ». Aux personnages du film qui la regardent sans comprendre, Banks explique :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">He [il s’agit de l’un des heptapodes] starts at two opposite points and completes the sentence by joining them into a kind of loop. But to do this means he has to have the whole thing in his head before he begins. Every detail. The spacing has to be right or else you wind up with fragments; a mess. (beat) It’s more impressive than that. He wrote the mirror image of it. It’s reversed, so we can read it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">COLONEL WEBER\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">So? They’re good at writing?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">LOUISE\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">That’s a result of the way they \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">think\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align: center;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">It’s like they know everything they’re going to say before they say it.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Cette conversation nous révèle une découverte essentielle. Les heptapodes sont, d’une manière ou d’une autre, affranchis de la ligne droite du temps, ce qui leur permet de déplacer leur esprit dans le temps de diverses façons. Le temps n’est pas pour eux une route à sens unique, mais plutôt un vaste méta-espace sans frontières, qu’ils perçoivent tout entier à la fois et dont ils peuvent « zoomer » à volonté sur les parties choisies. La langue Heptapod B reflète ainsi les propriétés cognitives uniques des heptapodes. Dans quelle mesure une telle chose est-elle réaliste, et qu’est-ce que la langue a au juste à voir avec la pensée ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">L’histoire tire son idée principale, à savoir que la langue influence la pensée, d’une théorie linguistique célèbre et controversée, l’hypothèse dite de Whorf-Sapir (WSH), formulée par le chercheur Sapir en 1929 puis développée par son élève Whorf (Sapir-Whorf Hypothesis, Oxford English Dictionary). Le cœur de l’hypothèse dit que la langue (et surtout sa grammaire) influence la manière dont les locuteurs natifs de cette langue structurent le monde qui les entoure. Les idées originelles de Whorf peuvent se résumer ainsi :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La pensée dépend de toute évidence de la langue\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La grammaire (et non le vocabulaire) d’une langue définit la relation entre la pensée et la langue\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dès 1928, dans son article \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The Status of Linguistics as a Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Sapir écrit : « C’est un fait que le “monde réel” est dans une large mesure construit sur les habitudes linguistiques du groupe. Il n’existe pas deux langues suffisamment semblables pour que l’on puisse dire qu’elles représentent la même réalité sociale. » Ce qui précède peut s’interpréter ainsi : bien que la traduction entre les langues soit possible, puisque les mots sont substituables, nous n’obtiendrons jamais un résultat qui ne perde pas en chemin quelque chose de l’original. Car, selon cette hypothèse, c’est précisément la grammaire qui influence bien plus profondément la pensée. Or, pour Whorf comme pour Sapir, la grammaire est entièrement le produit du développement culturel d’un groupe humain donné, et en cela leurs vues diffèrent de théories linguistiques plus récentes, comme celle sur laquelle a travaillé par exemple Noam Chomsky, dont le concept de grammaire universelle affirme au contraire que la grammaire \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">est \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">partagée entre les cultures, et ce au niveau le plus bas, biologique, du cerveau. Pour Chomsky et ses partisans, il s’agit dans la langue avant tout de la grammaire (la syntaxe), qui, sous une forme très abstraite, est un simple mécanisme de calcul qui s’est développé dans le cerveau par le processus de l’évolution darwinienne. Bien que la WSH soit interprétée de diverses manières, elle a acquis sous l’influence de Whorf une forme dont on peut déduire ses éléments fondamentaux. Whorf, inspiré par la psychologie de la Gestalt de Jung, distingue deux types de pensée :\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">les isolats d’expérience\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight: 400;\">\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">les isolats de signification\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Les isolats d’expérience sont un processus de segmentation de la réalité, non un processus de pensée ; il s’agit d’un processus non linguistique, commun à tous les hommes, et qui\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> est indépendant de la langue\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> (Lee, 1996, pp. 96–122 ; Whorf, 1939, pp. 163–64). Autrement dit, si un marteau est posé sur une table, il n’est pas vrai, selon Whorf, que la grammaire d’une langue influencerait la pensée de deux locuteurs différents au point qu’ils ne verraient pas devant eux la même table avec le même marteau posé dessus. D’un autre côté, les isolats de signification « sont des concepts dans l’esprit du locuteur (des pensées) », qui saisissent les isolats d’expérience (et donc le monde physique extérieur) d’une manière déterminée, culturellement spécifique, afin que le locuteur attribue des significations aux isolats d’expérience.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Bien que Ted Chiang dise dans une interview qu’avant d’écrire sa nouvelle il a été plongé quelques années dans la littérature linguistique spécialisée, on ne saurait refuser à l’auteur la liberté artistique avec laquelle il a intégré la WSH à son histoire. Car l’idée que le relativisme linguistique aurait un pouvoir tel qu’il pourrait influencer directement le monde physique, nous ne la trouverons évidemment ni dans l’œuvre de Whorf, ni dans celle de Sapir. Bien plus, Whorf, comme nous l’avons vu plus haut, dit que la grammaire n’a pas d’influence sur le monde physique extérieur (les isolats d’expérience).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Que Chiang ne soit pas resté fidèle à la théorie linguistique ne me dérange pas tant que cela. J’ai bien davantage réfléchi à la manière dont l’histoire explique le voyage dans le temps dont sont dotés les heptapodes. Si je ne me trompe pas et que rien ne m’a échappé, toute l’intrigue — celle de la nouvelle comme celle du film — s’explique et repose sur la courte citation du scénario reproduite plus haut : le docteur Louise Banks y affirme, et je paraphrase, que l’écriture des symboles est très compliquée et qu’avant même de commencer à écrire, le locuteur doit savoir d’avance chaque détail de ce qu’il veut exactement dire (dessiner). Franchement, je m’attendais à une explication un peu plus sophistiquée.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Il est clair qu’un être humain n’y parviendrait que très difficilement. Même à une linguiste aussi excellente que le docteur Banks, il faudra plusieurs années pour maîtriser couramment l’Heptapod B. Je ne vois pourtant pas pourquoi la vitesse à laquelle les heptapodes dessinent leurs symboles devrait convaincre le lecteur ou le spectateur qu’une telle langue n’influence pas seulement la perception du monde physique, mais enfreint les lois physiques que nous connaissons. Il n’est pas exclu que l’humanité découvre ces lois à l’avenir. Mais ce n’est pas l’argument employé dans le film, où il s’agit réellement uniquement et précisément de la complexité et de l’étrangeté de la langue Heptapod B.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">J’admettrais bien plus volontiers que l’Heptapod B est un jeu d’enfant pour ses locuteurs natifs extraterrestres tout simplement parce que leurs capacités cognitives et une sorte de quotient intellectuel dépassent fondamentalement même les plus talentueux de l’espèce humaine. Souvenons-nous en effet que de John von Neumann, qui possédait l’un des esprits les plus rapides de tous les temps, on disait aussi qu’il était « d’un autre monde », qu’il « appartenait à une nouvelle espèce humaine ».\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Mais ai-je vraiment été si déçu par la nouvelle et par le film parce que je n’arrive pas à avaler les spéculations sur des aspects de théories scientifiques évoquées plus haut ? Mais non. Que ce texte même en soit la preuve. Aussitôt le film terminé, et une fois remis de l’excellente expérience audiovisuelle (pour ce qui est de la bande originale, il est vrai que même Arrival n’a pas échappé à cet effet sonore désormais assez kitsch, censé dramatiser certaines scènes, et qu’on entend dans presque une bande-annonce sur deux des nouveaux films, surtout d’action), j’ai décidé que je voudrais répondre au film par écrit, afin de pouvoir m’asseoir au calme et réfléchir à la mécanique de l’histoire. Car elle compte parmi les plus inspirantes et les plus originales que j’aie vues ces derniers temps. Arrival le doit bien sûr à la nouvelle originale, dont l’auteur est ainsi passé de l’underground de la science-fiction au mainstream du cinéma. Et c’est tant mieux.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>P.-S. : Encore une alerte spoiler : cette scène d’ouverture n’est en réalité pas tout à fait une scène d’ouverture.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Sources\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Lee, P. (1996). The Whorf Theory Complex: A Critical Reconstruction. Philadelphia: John Benjamins B.V.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1939). Gestalt Technique of Stem Composition in Shawnee.\u003C\u002Fspan>\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Whorf, B. L., (1940). Linguistics as an Exact Science.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905681362]