[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-fr-analyse-de-la-meditation-et-la-fabrication-des-mondes-de-nelson-goodman":3,"translation-fr-analyse-de-la-meditation-et-la-fabrication-des-mondes-de-nelson-goodman":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},537,"12. 03. 2016","2016-03-12T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fanalyza-meditace-a-tvorba-sveta-nelsona-goodmana","2025-07-05T13:40:20","2025-07-05T11:40:20","analyza-meditace-a-tvorba-sveta-nelsona-goodmana","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fanalyza-meditace-a-tvorba-sveta-nelsona-goodmana\u002F",{"rendered":17},"Analýza meditace a tvorba světa Nelsona Goodmana",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud si určitý počet lidí přečte a představí jednu pasáž z Bible, je možné jejich představy ohodnotit? Budem schopni říci, že jeden popis je lepší než druhý? Na základě čeho jednotlivým popisům přisoudíme Hodnotu?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jednou z možností, jak podstoupit tuto aktivitu, je deklarovat, že nejlepší představa pasáže z Bible je taková, která je nejvíce věrná své předloze. Ihned ale narazíme na problém, jestliže popis vyžaduje představit si něco, pro co sám neposkytuje informace.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">V pasáži Marek 14,17—25 se dočteme o tom, že Ježíš seděl a stoloval s dvanácti dalšími lidmi, ze kterých ho jeden zradí („Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí, ten který se mnou jí.“). Dále z textu jednoduše usoudíme, že společné stravování, o kterém nemůžeme říci, zda se jedná o obědu či večeři, protože ze samotného textu se to nedočteme, se skládalo z pojídání chleba i pití vína, což byly pro přítomné osoby nejspíše symbolické akty. Nakonec se dočteme o tom, že postava jménem Ježíš se považuje za Syna člověka, který bude v blíže neurčené budoucnosti opět pít z plodu révy v Božím králoství. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Záměrně vyjmenovávám text pasáže takto kostrbatě a doslova, jelikož chci zdůraznit, že obsahuje velice málo kotevních bodů, ze kterých by si šlo představit ucelenou scénu v hlavě. Nic nám sice nebrání, aby naše mentální představa byla neúplná, útržkovitá, ale je nepravděpodobné, že bychom si představili Ježíše bez toho, aniž by byl zcela bez jakýchkoli vlastností. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zcela věrná vizuální představa na základě textu je tak možná pouze tehdy, když popis obsahuje bezezbytkově veškeré informace. V extrémním případě by to znamenalo, že bychom po textu museli vyžadovat, aby scénu popsal na úrovni fyzikálních zákonů. Taková úroveň přesnosti by ale byla nepraktická (nikdo by toho nejspíše nebyl schopen přenést přesnost popisu na mentální obraz) a zároveň by tak či onak byla neúplná, protože současné fyzikální zákony nedokáží popsat celou fyzikální realitu (viz nekompatibilita kvantové fyziky a teorie relativity) a mnoho dalších jevů sice existujících v naší fyzikální realitě, ale těžko redukovatelných na nějaké fyzikální zákony. Skepsi vůči tomuto \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">fyzikalismu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> vyjádřil i např. Nelson Goodman, který o redukování všeho na fyziku řekl, že takový požadavek je \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">„[…] mlhavý, neboť samotná fyzika je fragmentární, nestabilní a druh i konsekvence předpokládané redukce jsou vágní. (Jak byste redukovali Constablův světonázor či pohled na svět Jamese Joyce na fyziku?)“ (Goodman, 1996)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Hodláme-li si vůbec představovat danou scénu, musíme se zdát nároku na kompletní věrnost naší mentální vize, jelikož, jak jsme již zmínili, naše kognitivní vybavení neobsahuje prostředky, kterými bychom si člověka, chléb či jakýkoli \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">rozprostraněný \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">objekt vyobrazili v mysli bez výšky, šířky, barvy a jiných atributů. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Dobrali jsme se tedy poznání, že vyobrazená scéna z Bible každého z participujících na tomto úkolu bude nutně obsahovat něco, co z textu není patrné. Námi doplněné chybějící částečky puzzle ale nejsou zvolené zcela náhodně, potřebná vizuální vodítka si nevyhnutelně mozek doplní z vlastních zdrojů počínaje znalostmi, zážitky a konče strukturou biologického make-upu. Byli jsme požádáni, abychom vytvořili \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">svět\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, jeho obsah bude vycházet z našeho subjektivního, biologicko-kulturního referenčního rámce. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Říká se, že snad pouze Bůh dokáže tvořit \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ex-nihilo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Vnímání i vytváření obrazů nás smrtelných lidí ale nikdy neprobíhá na zcela čistém pozadí, vždy jsme svázáni a ovlivněni tím, že patříme k určitému biologickému druhu, který žije v socio-kulturním kontextu a poznává tento kontextu na základě pravidel odvozených z fungování relevantních orgánů.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> Po goodmanovsku bychom řekli, že \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">„Světatvorby, tvoření světů, tak jak je známe, vždy vycházejí ze světů, které jsou již po ruce; tvoření je vlastně přetvářením či znovuvytvářením“ (Goodman, 1996)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Otázka položená na začátku se tak jeví jako nevhodná: protože neexistuje žádný absolutní a neutrální rámec, podle kterého bychom vize objektivně porovnali, naskytá se možnost vize pojmout jako autonomní estetické vizuální objekty. U těch sice není možné vyžadovat objektivní pravdivostní hodnotu, ale zbývá nám neméně zajímavá práce prozkoumat, jakou vlastní inherentní logiku tyto vize-malby mají a z jakých referenčních rámců tuto logiku čerpají. Potom soudci našich obrazů nebudou vědeckými badateli, ale spíše uměleckými kritiky A ti dle Artura Danta pomocí vhodné interpretace mohou některé vize povznést na umělecká díla.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">***\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Má vize biblické pasáže Poslední večeře se odehrává v kamenném domě s dřevěnou střechou. Scénu večeře jsem viděl zcela odlišně od konvenčních zobrazeních, které si v tuto chvíli vybavím. Pro asymetrický stůl, ani vnitřek domu nenacházím žádnou jasnou referenci. U stolu ani v místnosti dokonce nenacházíme všech dvanáct apoštolů. Je možné, že jsem vstoupil do scény zrovna ve chvíli, kdy jen ti Ježíši nejbližší byli přítomni? Kde se ale projevuje jednoznačně konvence je Ježíšovo umístění do význačné pozice u stolu. Nejen, že jsem zde mohl být ovlivněn kulturními zobrazeními, ale také obecně pravidlem, že významná postava usedá na nejvýznamnější místo u stolu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zajímavostí je, že v prvních okamžicích jsem tušil, že nejsem jen nějakým pozorovatel poletujícím nad danou scénou, ale přímo jedním z apoštolů; cítil jsem se být mimo hlavní dění, což bylo naznačeno tím, že jsem seděl na kraji stolu, nejdále od Ježíše. Jako jediný jsem si také všiml, že do místnosti vstoupila stará žena. Nad symbolikou této postavy je dobré se pozastavit. Mohla znamenat něco z mého života? Jistě, nejdříve mě napadlo, že by žena mohla být symbolem mých rodinných poměrů. Dále mohla symbolizovat celý izraelský lid, předávající své dlouhodobé břímě nadcházejícímu spasiteli. Proč si té ženy ale nikdo z přítomných nevšímal?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Postava, kterou jsem ztělesňoval, několikrát vyjádřila pocit studu; nejdříve při pomyšlení na výdělek obchodníka, poté při násilnému chování vůči přítomnému neurčitému zvířeti, a nakonec ve chvíli, kdy se všechny tváře v místnosti otočily jejím směrem.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Žena, ani stud dle mého neodkazují na žádné kulturní motivy, nýbrž jsou zhmotněním mého emočního rozpoložení v době meditace.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ačkoli v zadání bylo řečeno, že zrak mám zapojit až jako poslední ze smyslů, nepodařilo se mi toho docílit, jelikož ihned po začátku meditace jsem ve svém vědomí držel hrubý nárys celého domu. Potlačit vizuální obrazy bylo jednoznačně nejtěžší částí zadání.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Literatura:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>GOODMAN, Nelson. 1996. \u003Cem>Způsoby světatvorby\u003C\u002Fem>. Bratislava: Archa. Filosofie do kapsy. ISBN 8071151203.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Pokud si určitý počet lidí přečte a představí jednu pasáž z Bible, je možné jejich představy ohodnotit? Budem schopni říci, že jeden popis je lepší než druhý? Na základě čeho jednotlivým popisům přisoudíme Hodnotu? Jednou z možností, jak podstoupit tuto aktivitu, je deklarovat, že nejlepší představa pasáže z Bible je taková, která je nejvíce věrná […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-537","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F537",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=537",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F537\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},859,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F537\u002Frevisions\u002F859",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=537",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=537",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=537",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"An Analysis of Meditation and Nelson Goodman’s Worldmaking","an-analysis-of-meditation-and-nelson-goodman-s-worldmaking","Can we judge which mental image of a Bible passage is better? A reflection on a meditation on the Last Supper through Nelson Goodman’s idea of worldmaking.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Análisis de la meditación y la creación de mundos de Nelson Goodman","analisis-de-la-meditacion-y-la-creacion-de-mundos-de-nelson-goodman","¿Podemos juzgar qué imagen mental de un pasaje de la Biblia es mejor? Una reflexión sobre una meditación acerca de la Última Cena a través de la idea de creación de mundos de Nelson Goodman.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Analyse de la méditation et la fabrication des mondes de Nelson Goodman","analyse-de-la-meditation-et-la-fabrication-des-mondes-de-nelson-goodman","Peut-on juger quelle image mentale d’un passage de la Bible est la meilleure ? Une méditation sur la Cène lue à travers l’idée de fabrication des mondes de Nelson Goodman.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Si un certain nombre de personnes lisent et se représentent un passage de la Bible, est-il possible d’évaluer leurs représentations ? Serons-nous capables de dire qu’une description est meilleure qu’une autre ? Sur quelle base attribuerons-nous une Valeur à chacune des descriptions ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">L’une des manières d’entreprendre cette activité consiste à déclarer que la meilleure représentation d’un passage de la Bible est celle qui est la plus fidèle à son modèle. Mais nous nous heurtons aussitôt à un problème dès lors que la description exige de se représenter quelque chose pour quoi elle ne fournit elle-même aucune information.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Dans le passage Marc 14,17–25, nous lisons que Jésus était assis et attablé avec douze autres personnes, dont l’une le trahira (« En vérité, je vous le dis : l’un de vous me trahira, celui qui mange avec moi. »). Nous en déduisons ensuite aisément que le repas commun, dont nous ne pouvons dire s’il s’agissait d’un déjeuner ou d’un dîner, puisque le texte lui-même ne nous l’apprend pas, consistait à manger du pain et à boire du vin, ce qui était très probablement pour les personnes présentes des actes symboliques. Enfin, nous lisons que le personnage nommé Jésus se considère comme le Fils de l’homme, qui boira de nouveau, dans un avenir indéterminé, du fruit de la vigne dans le royaume de Dieu. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">J’énumère à dessein le texte du passage de manière aussi maladroite et littérale, car je veux souligner qu’il contient très peu de points d’ancrage à partir desquels on pourrait se représenter mentalement une scène cohérente. Certes, rien ne nous empêche que notre représentation mentale soit incomplète, fragmentaire, mais il est peu probable que nous nous représentions Jésus totalement dépourvu de toute propriété. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Une représentation visuelle entièrement fidèle fondée sur un texte n’est donc possible que lorsque la description contient sans reste toutes les informations. Dans le cas extrême, cela signifierait que nous devrions exiger du texte qu’il décrive la scène au niveau des lois physiques. Un tel niveau de précision serait cependant peu pratique (personne ne serait probablement capable de transposer la précision de la description en une image mentale) et serait en même temps, d’une manière ou d’une autre, incomplet, car les lois physiques actuelles ne parviennent pas à décrire toute la réalité physique (voir l’incompatibilité de la physique quantique et de la théorie de la relativité), ni bien d’autres phénomènes qui existent certes dans notre réalité physique, mais qui sont difficilement réductibles à quelque loi physique que ce soit. Le scepticisme envers ce \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">physicalisme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> a été exprimé par exemple par Nelson Goodman, qui a dit de la réduction de tout à la physique qu’une telle exigence est \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">« […] nébuleuse, car la physique elle-même est fragmentaire et instable, et la nature comme les conséquences de la réduction envisagée sont vagues. (Comment réduiriez-vous à la physique la vision du monde de Constable ou celle de James Joyce ?) » (Goodman, 1996)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Si nous entendons seulement nous représenter la scène donnée, nous devons renoncer à l’exigence d’une fidélité complète de notre vision mentale, car, comme nous l’avons déjà mentionné, notre équipement cognitif ne contient pas de moyens par lesquels nous pourrions figurer dans notre esprit un homme, du pain ou un quelconque objet \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">étendu \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sans hauteur, largeur, couleur et autres attributs. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nous sommes donc parvenus à la connaissance que la scène biblique figurée par chacun des participants à cette tâche contiendra nécessairement quelque chose qui n’apparaît pas dans le texte. Les pièces manquantes du puzzle que nous complétons ne sont cependant pas choisies tout à fait au hasard ; le cerveau complète inévitablement les repères visuels nécessaires à partir de ses propres ressources, en commençant par les connaissances et les vécus et en finissant par la structure de son make-up biologique. On nous a demandé de créer un \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">monde\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> ; son contenu procédera de notre cadre de référence subjectif, biologique et culturel. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">On dit que seul Dieu, peut-être, est capable de créer \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ex nihilo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Mais la perception comme la création d’images ne se déroulent jamais, chez nous autres mortels, sur un fond entièrement vierge ; nous sommes toujours liés et influencés par le fait que nous appartenons à une certaine espèce biologique, qui vit dans un contexte socioculturel et connaît ce contexte selon des règles dérivées du fonctionnement des organes concernés.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> À la manière de Goodman, nous dirions que \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">« Les fabrications de mondes, la création des mondes tels que nous les connaissons, partent toujours de mondes déjà disponibles ; faire, c’est en réalité refaire ou recréer » (Goodman, 1996)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La question posée au début apparaît ainsi mal choisie : puisqu’il n’existe aucun cadre absolu et neutre d’après lequel nous pourrions comparer objectivement les visions, s’offre la possibilité de concevoir les visions comme des objets visuels esthétiques autonomes. De ceux-ci, il n’est certes pas possible d’exiger une valeur de vérité objective, mais il nous reste un travail non moins intéressant : explorer quelle logique propre et inhérente ont ces visions-peintures et à quels cadres de référence elles puisent cette logique. Les juges de nos images ne seront alors pas des chercheurs scientifiques, mais plutôt des critiques d’art. Et ceux-ci, selon Arthur Danto, peuvent, au moyen d’une interprétation appropriée, élever certaines visions au rang d’œuvres d’art.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">***\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ma vision du passage biblique de la Cène se déroule dans une maison de pierre au toit de bois. J’ai vu la scène du repas d’une manière tout à fait différente des représentations conventionnelles qui me reviennent en ce moment. Ni pour la table asymétrique, ni pour l’intérieur de la maison, je ne trouve de référence claire. Autour de la table comme dans la pièce, nous ne trouvons même pas les douze apôtres. Est-il possible que je sois entré dans la scène justement au moment où seuls les plus proches de Jésus étaient présents ? Là où la convention se manifeste sans équivoque, en revanche, c’est dans la place éminente qu’occupe Jésus à table. Non seulement j’ai pu être influencé ici par les représentations culturelles, mais aussi, de manière générale, par la règle selon laquelle un personnage important s’assied à la place la plus importante de la table.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ce qui est intéressant, c’est que dans les premiers instants j’ai pressenti que je n’étais pas seulement un quelconque observateur planant au-dessus de la scène, mais directement l’un des apôtres ; je me sentais en dehors de l’action principale, ce qu’indiquait le fait que j’étais assis au bout de la table, le plus loin de Jésus. J’ai aussi été le seul à remarquer qu’une vieille femme était entrée dans la pièce. Il est bon de s’arrêter sur la symbolique de ce personnage. Pouvait-il signifier quelque chose de ma vie ? Certes, j’ai d’abord pensé que la femme pouvait être un symbole de ma situation familiale. Elle pouvait ensuite symboliser tout le peuple d’Israël, transmettant son fardeau séculaire au sauveur à venir. Mais pourquoi aucune des personnes présentes ne prêtait-elle attention à cette femme ?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Le personnage que j’incarnais a exprimé à plusieurs reprises un sentiment de honte ; d’abord à la pensée du gain d’un marchand, puis lors d’un comportement violent envers un animal indéterminé qui était présent, et enfin au moment où tous les visages de la pièce se sont tournés dans sa direction.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ni la femme ni la honte ne renvoient, selon moi, à des motifs culturels ; elles sont bien plutôt la matérialisation de mon état émotionnel au moment de la méditation.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Bien que la consigne ait précisé que je ne devais faire intervenir la vue qu’en dernier parmi les sens, je n’y suis pas parvenu, car dès le début de la méditation je tenais dans ma conscience une esquisse grossière de toute la maison. Réprimer les images visuelles a été sans conteste la partie la plus difficile de la consigne.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bibliographie :\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>GOODMAN, Nelson. 1996. \u003Cem>Způsoby světatvorby\u003C\u002Fem>. Bratislava: Archa. Filosofie do kapsy. ISBN 8071151203.\u003C\u002Fp>",1790905686393]