[{"data":1,"prerenderedAt":178},["ShallowReactive",2],{"post-es-walter-benjamin-el-primer-freelance-de-nuestro-tiempo":3,"translation-es-walter-benjamin-el-primer-freelance-de-nuestro-tiempo":177},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":42,"_embedded":84,"tagsResolved":163,"translations":164},584,"30. 04. 2018","2018-04-30T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fwalter-benjamin-prvni-freelancer-nasi-doby","2025-11-02T20:02:54","2025-11-02T19:02:54","walter-benjamin-prvni-freelancer-nasi-doby","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwalter-benjamin-prvni-freelancer-nasi-doby\u002F",{"rendered":17},"Walter Benjamin, první freelancer naší doby",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic01.nyt.com\u002Fimages\u002F2018\u002F04\u002F28\u002Funiversal\u002FBENJAMINESPANOL2704\u002FBENJAMINESPANOL2704-jumbo-v5.jpg?quality=75&auto=webp\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan class=\"caption-text\">(\u003C\u002Fspan>\u003Cspan class=\"caption-text\">Německý filozof a esejista, Walter Benjamin \u003C\u002Fspan>\u003Cem>\u003Cspan class=\"credit\">\u003Cspan class=\"visually-hidden\">Credit\u003C\u002Fspan>Agence France-Presse — Getty Images)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Proč Walter Benjamin, filozof z dvacátého století, podněcuje stále více publikací i ve století jednadvacátém? Nejen, že k jeho dílu neustále vychází nové editorské komentáře, ale každý rok také vychází knihy, které se přímo nebo nepřímo zaobírají jeho postavou a intelektuálním dědictvím. A to jak v oboru filozofie, tak především v literatuře.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Jako by jeho německá sebevražedná mrtvola, pohřbena v roce 1940 na námořním hřbitově v Portbou (malé pohraniční město mezi Španělskem a Francií), vyzařovala frekvenci z budoucnosti, kde neexistují hranice mezi myšlením, kulturní kritikou a literární tvorbou.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Právě do Portbou se přestěhoval básník a vypravěč Álex Chico s cílem zrekonstruovat poslední momenty života německého filozofa (když se pokoušel utéct před nacistickou perzekucí a zjistil, že nebude možné přejít do Portugalska). Ale po četných návštěvách města si Chico uvědomil, že příběh, o kterém se nikdo doposud nezmínil, byl ten z Portbou, jehož důležitost se snížila pouze během posledních dvaceti let. A to kvůli odstranění hranic a nové lince vysokorychlostního vlaku.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Potom, co Chico obrátil svou pozornost na Benjaminův příběh ve vztahu k tomuto městu, vznikl nový, ve stylu eseje napsaný román s pulzem poezie. Román nazvaný \u003Cem>Un final para Benjamin Walter\u003C\u002Fem> (Finále pro Benjamina Waltera) ukazuje, proč je autor Einbahnstraße (Jednosměrné ulice) stále tak živý a mezi námi: Benjamin je výjimečný učitel a čtenář městského prostoru.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">To je důvod, proč jiný básník, Američan Kenneth Goldsmith, si vybral jako model pro svůj ambiciózní konceptuální projekt Kapitál vyobrazující New York jako symbolické centrum dvacátého století, nedokončený Benjamínův projekt o Paříži jako kapitálu století devatenáctého. Benjaminův projekt Arkády je archeologií metropolitní minulosti, která je ve skutečnosti strojem pro čtení megalopole budoucnosti.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“Táhly židle. Slečna Ángela, zvaná Baldomero, požádal ji, aby je zvedly, ale ony táhly ty židle přes jeho zlatý hlas Angeluse Novuse”, čteme v Mandibula, novém románu spisovatelky Mónicy Ojedy. A pokračuje: “hlas spícího-anděla-historie, jenž diktuje minulost, třebaže jsou nevyhnutelně tlačeny přítomností — jako ty židle — směrem k příslibu budoucnosti dvaceti tří sukní, pěti úsměvů s hranatými závorkami, třech hodinek od Tory Burch, dvaceti a jednoho iPhonu, třinácti iPadů a jednoho růžence.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pokud mladá ekvádorská spisovatelka jako ikonoklastka proměňuje slavný fragment Tezí o filozofii historie (ve které Benjamin převádí obraz od Paula Kleeho v symbol pokroku), ve výčet ironických a divokých postmoderních objektů, tak jen částečně díky další benjaminovské ctnosti — nejistému světlu našeho jednadvacátého století. Myslím zde jeho nejednoznačnost. Nebo jinými slovy, jeho polysémie.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dodnes se neshodneme na tom, co znamená Angelus Novus. Ani, co Benjamin rozuměl svou Aurou. Nejen, že jeho systém myšlení byl fragmentární a otevřený, ale jeho styl psaní byl tak literární, že je nemožné rozhodnout jeho slovy univokální význam (ne dva, ani tři). Jeho dílo není možné plně zachytit, a proto nepřestává svádět a podněcovat nové výklady.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">V latinskoamerické literatuře, od argentinských spisovatelů Ricarda Piglia a Beatriz Sarlo, narozených ve čtyřicátých letech, po španělské autory Miguela Ángela Hernándeze Navarra nebo Césara Renduelese, kteří by mohli být jejich děti, můžeme zmapovat mezigenerační a transatlantickou posedlost autorem díla \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dětství v Berlíně kolem roku 1900\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Pokud bychom brali v potaz celou mezinárodní literaturu zaobírající se Benjaminem, topografie naší mapy se stane nezměřitelnou.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Benjamin strávil část období mezi lety 1932 a 1933 na ostrově Ibiza. Jak nám říká další básník a expert na jeho dílo, Víncente Valeru, ve své výjimečné eseji \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Zkušenost a chudoba\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Benjamin zde byl znám jako “bídník”, neboť vykazoval známky vagabunda. Toto přirovnání zdůrazňuje, proč je Benjaminovo dílo poplatné pro naší epochu: společně s jeho strategiemi čtení prostoru a sémantické otevřenosti jeho literární prózy tu je i třetí důvod: prekarita.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Byl jeden z prvních freelancerů. Novinář, překladatel, podnikavý editor: autonomní pracovník, který čte a píše. Jeho nomádskou nejistotu znají mnozí z nás, jeho nečekaní současníci.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Csmall>\u003Cem>Přeložil jsem ze španělského originálu, který vyšel 29. 4. 2018 ve španělské edici New York Times. \u003C\u002Fem>\u003C\u002Fsmall>\u003Csmall>\u003Cem>Odkaz na zdroj: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.nytimes.com\u002Fes\u002F2018\u002F04\u002F29\u002Fwalter-benjamin-filosofia-cultura\u002F\">https:\u002F\u002Fwww.nytimes.com\u002Fes\u002F2018\u002F04\u002F29\u002Fwalter-benjamin-filosofia-cultura\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fsmall>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>(Německý filozof a esejista, Walter Benjamin CreditAgence France-Presse — Getty Images) Proč Walter Benjamin, filozof z dvacátého století, podněcuje stále více publikací i ve století jednadvacátém? Nejen, že k jeho dílu neustále vychází nové editorské komentáře, ale každý rok také vychází knihy, které se přímo nebo nepřímo zaobírají jeho postavou a intelektuálním dědictvím. A to jak […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],2,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40,41],"post-584","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","category-news","tag-fixed",{"self":43,"collection":49,"about":52,"author":55,"replies":59,"version-history":62,"predecessor-version":66,"wp:attachment":70,"wp:term":73,"curies":80},[44],{"href":45,"targetHints":46},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F584",{"allow":47},[48],"GET",[50],{"href":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[53],{"href":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[56],{"embeddable":57,"href":58},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[60],{"embeddable":57,"href":61},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=584",[63],{"count":64,"href":65},4,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F584\u002Frevisions",[67],{"id":68,"href":69},943,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F584\u002Frevisions\u002F943",[71],{"href":72},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=584",[74,77],{"taxonomy":75,"embeddable":57,"href":76},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=584",{"taxonomy":78,"embeddable":57,"href":79},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=584",[81],{"name":82,"href":83,"templated":57},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":85,"wp:term":102},[86],{"id":23,"name":87,"url":88,"description":26,"link":89,"slug":87,"avatar_urls":90,"_links":94},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":91,"48":92,"96":93},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":95,"collection":99},[96],{"href":58,"targetHints":97},{"allow":98},[48],[100],{"href":101},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[103,142],[104,124],{"id":64,"link":105,"name":106,"slug":106,"taxonomy":75,"_links":107},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":108,"collection":113,"about":116,"wp:post_type":119,"curies":122},[109],{"href":110,"targetHints":111},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":112},[48],[114],{"href":115},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[117],{"href":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[120],{"href":121},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[123],{"name":82,"href":83,"templated":57},{"id":30,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":75,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Fnews\u002F","news",{"self":128,"collection":133,"about":135,"wp:post_type":137,"curies":140},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F2",{"allow":132},[48],[134],{"href":115},[136],{"href":118},[138],{"href":139},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=2",[141],{"name":82,"href":83,"templated":57},[143],{"id":32,"link":144,"name":145,"slug":145,"taxonomy":78,"_links":146},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":147,"collection":152,"about":155,"wp:post_type":158,"curies":161},[148],{"href":149,"targetHints":150},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":151},[48],[153],{"href":154},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[156],{"href":157},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[159],{"href":160},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[162],{"name":82,"href":83,"templated":57},[],{"en":165,"es":169,"fr":173},{"title":166,"slug":167,"description":168},"Walter Benjamin, the First Freelancer of Our Time","walter-benjamin-the-first-freelancer-of-our-time","Why does Walter Benjamin keep inspiring new books in the 21st century? His reading of the city, the openness of his prose and the precarity of his life, translated from The New York Times.",{"title":170,"slug":171,"description":172},"Walter Benjamin, el primer freelance de nuestro tiempo","walter-benjamin-el-primer-freelance-de-nuestro-tiempo","¿Por qué Walter Benjamin sigue inspirando libros en el siglo XXI? Su lectura de la ciudad, la apertura de su prosa y la precariedad de su vida, según un texto de The New York Times.",{"title":174,"slug":175,"description":176},"Walter Benjamin, le premier freelance de notre temps","walter-benjamin-le-premier-freelance-de-notre-temps","Pourquoi Walter Benjamin inspire-t-il encore des livres au XXIe siècle ? Sa lecture de la ville, l’ouverture de sa prose et sa vie précaire, d’après un texte du New York Times.","\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic01.nyt.com\u002Fimages\u002F2018\u002F04\u002F28\u002Funiversal\u002FBENJAMINESPANOL2704\u002FBENJAMINESPANOL2704-jumbo-v5.jpg?quality=75&auto=webp\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan class=\"caption-text\">(\u003C\u002Fspan>\u003Cspan class=\"caption-text\">El filósofo y ensayista alemán Walter Benjamin \u003C\u002Fspan>\u003Cem>\u003Cspan class=\"credit\">\u003Cspan class=\"visually-hidden\">Crédito\u003C\u002Fspan>Agence France-Presse — Getty Images)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">¿Por qué Walter Benjamin, un filósofo del siglo XX, sigue suscitando cada vez más publicaciones también en el siglo XXI? No solo aparecen sin cesar nuevos comentarios editoriales sobre su obra, sino que cada año se publican también libros que se ocupan, directa o indirectamente, de su figura y de su legado intelectual. Y eso tanto en la filosofía como, sobre todo, en la literatura.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Es como si su cadáver alemán de suicida, enterrado en 1940 en el cementerio marino de Portbou (una pequeña ciudad fronteriza entre España y Francia), emitiera una frecuencia desde el futuro, un futuro en el que no existen fronteras entre el pensamiento, la crítica cultural y la creación literaria.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Precisamente a Portbou se mudó el poeta y narrador Álex Chico con el objetivo de reconstruir los últimos momentos de la vida del filósofo alemán (cuando intentaba huir de la persecución nazi y descubrió que no le sería posible pasar a Portugal). Pero tras numerosas visitas al pueblo, Chico se dio cuenta de que la historia que nadie había contado hasta entonces era la del propio Portbou, cuya importancia ha disminuido solo durante los últimos veinte años. Y eso a causa de la supresión de las fronteras y de la nueva línea del tren de alta velocidad.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Después de que Chico dirigiera su atención a la historia de Benjamin en relación con este pueblo, nació una nueva novela, escrita a la manera de un ensayo y con pulso de poesía. La novela, titulada \u003Cem>Un final para Benjamin Walter\u003C\u002Fem>, muestra por qué el autor de Einbahnstraße (Calle de dirección única) sigue tan vivo y entre nosotros: Benjamin es un maestro y lector excepcional del espacio urbano.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Esa es la razón por la que otro poeta, el estadounidense Kenneth Goldsmith, eligió como modelo para su ambicioso proyecto conceptual Capital, que retrata Nueva York como el centro simbólico del siglo XX, el inacabado proyecto de Benjamin sobre París como capital del siglo XIX. El Libro de los pasajes de Benjamin es una arqueología del pasado metropolitano que, en realidad, es una máquina para leer la megalópolis del futuro.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">«Arrastraban las sillas. La señorita Ángela, alias Baldomero, les había pedido que las levantaran, pero ellas arrastraban esas sillas sobre su voz de oro de Angelus Novus», leemos en Mandíbula, la nueva novela de la escritora Mónica Ojeda. Y continúa: «la voz del ángel-dormido-de-la-historia, que dicta el pasado, aunque ellas son empujadas inevitablemente por el presente —como esas sillas— hacia la promesa de un futuro de veintitrés faldas, cinco sonrisas con brackets, tres relojes de Tory Burch, veintiún iPhones, trece iPads y un rosario».\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Si la joven escritora ecuatoriana, como iconoclasta, convierte el célebre fragmento de las Tesis sobre la filosofía de la historia (en el que Benjamin hace de un cuadro de Paul Klee un símbolo del progreso) en un inventario de objetos posmodernos irónicos y salvajes, es solo en parte gracias a otra virtud benjaminiana —la luz incierta de nuestro siglo XXI—. Me refiero aquí a su ambigüedad. O, dicho de otro modo, a su polisemia.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Hasta hoy no nos ponemos de acuerdo sobre qué significa el Angelus Novus. Ni sobre qué entendía Benjamin por su Aura. No solo su sistema de pensamiento era fragmentario y abierto, sino que su estilo de escritura era tan literario que resulta imposible fijar un significado unívoco de sus palabras (ni dos, ni tres). Su obra no se deja aprehender por completo y, por eso, no deja de seducir y de suscitar nuevas interpretaciones.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">En la literatura latinoamericana, desde los escritores argentinos Ricardo Piglia y Beatriz Sarlo, nacidos en los años cuarenta, hasta los autores españoles Miguel Ángel Hernández Navarro o César Rendueles, que podrían ser sus hijos, podemos cartografiar una obsesión intergeneracional y transatlántica por el autor de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Infancia en Berlín hacia 1900\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. Si tuviéramos en cuenta toda la literatura internacional que se ocupa de Benjamin, la topografía de nuestro mapa se volvería inconmensurable.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Benjamin pasó parte del periodo entre 1932 y 1933 en la isla de Ibiza. Como nos cuenta otro poeta y experto en su obra, Vicente Valero, en su excepcional ensayo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Experiencia y pobreza\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, Benjamin era conocido allí como «el miserable», pues mostraba los rasgos de un vagabundo. Esta comparación subraya por qué la obra de Benjamin interpela a nuestra época: junto a sus estrategias de lectura del espacio y la apertura semántica de su prosa literaria, hay también una tercera razón: la precariedad.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Fue uno de los primeros freelance. Periodista, traductor, editor emprendedor: un trabajador autónomo que lee y escribe. Su inseguridad nómada la conocemos muchos de nosotros, sus inesperados contemporáneos.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Csmall>\u003Cem>Lo traduje del original en español, publicado el 29 de abril de 2018 en la edición en español de The New York Times. \u003C\u002Fem>\u003C\u002Fsmall>\u003Csmall>\u003Cem>Enlace a la fuente: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.nytimes.com\u002Fes\u002F2018\u002F04\u002F29\u002Fwalter-benjamin-filosofia-cultura\u002F\">https:\u002F\u002Fwww.nytimes.com\u002Fes\u002F2018\u002F04\u002F29\u002Fwalter-benjamin-filosofia-cultura\u002F\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fsmall>\u003C\u002Fp>",1790905688188]