[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-es-un-viento-noruego-trajo-a-la-umprum-diseno-y-sostenibilidad-una-mirada-a-la-conferencia-parte-1":3,"translation-es-un-viento-noruego-trajo-a-la-umprum-diseno-y-sostenibilidad-una-mirada-a-la-conferencia-parte-1":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},548,"06. 11. 2015","2015-11-06T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fnorsky-vitr-prival-na-umprum-design-a-udrzitelnost-pohled-za-prednaskou-1-cast","2025-07-05T12:41:44","2025-07-05T10:41:44","norsky-vitr-prival-na-umprum-design-a-udrzitelnost-pohled-za-prednaskou-1-cast","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fnorsky-vitr-prival-na-umprum-design-a-udrzitelnost-pohled-za-prednaskou-1-cast\u002F",{"rendered":17},"Norský vítr přivál na UMPRUM design a udržitelnost: pohled za přednáškou (1. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pryč jsou časy, kdy design znamenal pozlátko na hotovém výrobku. Praxe konečně dohání teorii a uznává, že design je fundamentální lidskou činností, jak přetvářet svět kolem nás. Narozdíl od chladné techniky se ale v první řadě zajímá o lidský prvek a širší kontext, ve kterém bude výsledný produkt využíván. Použitím slova kontext můžeme mít na mysli okamžitý prostor a čas, ve kterých se momentálně nacházíme. Je zřejmé, že tento tzv. momentální kontext je pouze špička ledovce. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ať už držíme pevně ve své dlani nejnovější technologickou senzaci nebo využíváme služeb městské hromadné dopravy, vždy si s sebou přinášíme vlastní tělo a předchozí životní zkušenosti. Tato nezbytná „bagáž“ nás tak zákonitě bude ovlivňovat v tom, jak reagujeme na výsledky designové činnosti, kterou pro nás úpěnlivě vytvořili páni designéři či paní designérky. Místo našeho narození, počet hodin strávených za školními lavicemi, zaměstnání, naše koníčky, ale i celá společnost, ve které žijeme, ovlivňuje, jakým způsobem reagujeme na svět kolem sebe — tyto vlivy tak nazvěme \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">širším, socio-kulturním kontextem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. No a tyto vlivy jsou samozřejmě tak různorodé, jako je život sám. Není tedy divu, že designéři, kteří si chtějí být jisti, že jejich tvorba nebude pouze arbitrárním výplodem intuice, ale produktem pečlivé analýzy, jež předchází kreativní část, mohou být na rozpacích a ptát se: jakým způsobem pojmout všechny aspekty kontextu, aby naše tvorba byla relevantní? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Přestože věda potvrdila, že designérské řemeslo se neobejde bez velké dávky empatie (kterou jsou praktikující tohoto oboru nadáni), je mimo rozsáhlý seznam lidských dovedností pouze na základě intuitivního vzhledu náhlednout pod pokličku \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sítě\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> vzájemných vztahů, významů a hodnot, jež tvoří lidskou existenci. Je třeba nových, nebo aspoň staronových metod, které by spletitou síť života lidí-uživatelů dokázaly aspoň trochu přiblížit: je třeba \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">systémového myšlení \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">kontextuálního přístupu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">To je jedno z hlavních hesel přednášky, která se odehrála 13. října na půdě UMPRUM. Z Norska přijali pozvání českého sdružení CZECHDESIGN akademici prof. Casper Boks, prof. Tore Gulden a Andre Liem. Jejich témata byla následující: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Kultura designu a inovací (Liem), \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Vizualizace komplexních systémů — GIGA-mapping (Gulden), \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Udržitelní designéři, firmy a uživatelé (Boks).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kultura designu a inovací (Liem)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Zdroj: Jan Hromádko\" class=\"size-full wp-image-427\" height=\"1282\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 1920px) 100vw, 1920px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg 1920w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034-300x200.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034-1024x684.jpg 1024w\" width=\"1920\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Zdroj: Jan Hromádko\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Andre Liem načal přednášku dvěma koncepty, které nastínily, jak kompexní je problém kontextu pro designérskou činnost. Nejednalo se o nic jiného než pochopení toho, jak funguje kultura a jaké potenciální nástroje se v univerzu vědeckých metod nachází, jež by pomohly designérům pochopit kontext, pro který navrhují. Těmito koncepty byly \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Akulturace \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kontextuální přístup k designu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>Akulturace\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Liem akulturaci názorně ukázal na příkladu, jak se za posledních třicet let změnil design hifi elektroniky. Zatímco asijské značky ještě nedávno vyznávaly zcela utilitární, funkční designový jazyk, v posledních dekádách se jejich rukopis výrazně změnil. Samotná faktická změna není překvapivá, jelikož tvarosloví produktů se neustále vyvíjí; mnohem zajímavější však je, co změnu ovlivnilo. A zde nám vstupuje teorie akulturace, jakožto koncept ze sociálních věd, který odkrývá proces, na základě kterých jedinec nebo skupina si osvojuje prvky dominantní kultury, případně kultury, do které přichází jako imigrant.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Na chvíli odbočme a připomeňme si (stručně), co že je to vlastně kultura:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kultura je soubor hodnot, norem, pravidel a vzorů daného společenství, jenž se&nbsp;\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">projevuje u členů této společenské jednotky naučenou tendencí v konkrétních situacích&nbsp;\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">myslet\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">prožívat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">jednat \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">chovat \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">se podle zaběhnutých \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">algoritmů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Pomocí kulturních&nbsp;\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">vzorců se lidé vypořádávají s realitou, kultura zajišťuje kontinuitu ve vývoji společenství,&nbsp;\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">identifikaci jedince se společenstvím, a tím je zabezpečena integrita sociálního&nbsp;\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">systému (Nový a kol., 1996, s. 11–12).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zvýraznění v uvedené citaci jsou mé; pro design je určitě významné vědět, že onen socio-kulturní kontext, o kterém byla řeč v úvodu, skutečně ovlivňuje přesně ty lidské atributy, které jsou pro designéra zásadní, pokud chce praktikovat \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">human-centered design\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, tedy design zaměřený nikoli na technické požadavky, ale lidské potřeby a cíle.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">V uvedené citaci také vyznačuji “algoritmus”, jelikož se obávám, že v citované práci je algoritmus použit jako metafora, spíše než technický termín z informatiky. Víme, že jednou z vlastností algoritmu je determinovanost. Je skutečně pravda, že lidské jednání a prožívání(!) je možné zaškatulkovat do algoritmu? Jistěže ne; zatím.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Zpět k akulturaci. Dále zazněly čtyři strategie, ke kterým se imigranti mohou uchýlit při styku s novou kulturou. Hojně citovaný teoretik John W. Berry (Berry, 2001) popisuje, že imigranti: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">se mohou \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">integrovat \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">a stát se součástí multikulturní společnost, ačkoli si imigranti zachovávají prvky své původní kultury\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">O \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">asimilaci \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">mluvíme tehdy, když se imigranti zcela vzdávají své původní kultury a přijímají dominantní kultury nového prostředí\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ke strategii \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">separace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> se nověpříchozí uchylují, pokud si zachovávají svou kultury a vyhýbají se dominantní kultuře\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Ci>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Marginalizací\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> pak myslíme strategii, kdy imigrant „nemá zájem o zachování svého původního charakteru a zároveň se neúčastní interakcí s jinými kulturami, tedy i s kulturou dominantní“ (Matysová, 2012, s. 25)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jelikož akulturace předpokládá, že se jedná o proces, na kterém se podílí minimálně dvě strany (dominantní a minoritní skupina), Berry definuje i strategie, které musí dominantní skupina zaujímat, aby imigranti měli v první řadě možnost si vybrat, jak se do nové kultury zapojí. Zrcadlově tak Berry používá pojmy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">multikulturalismus\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">melting pot\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">segregace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">exkluze\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> podle toho, jak otevřená či uzavřená je dominantní společnost směrem k migrantům. Pro vizualizaci vztahů mezi strategiemi přikládám následující obrázek:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Zdroj: Berry, 2001, s. 618.\" class=\"size-full wp-image-428\" height=\"587\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 1137px) 100vw, 1137px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png 1137w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-300x155.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1024x529.png 1024w\" width=\"1137\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Zdroj: Berry, 2001, s. 618.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mohli bychom se ptát, jak se \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">akulturace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> liší od prosté asimilace nebo změny kultury. Již samotná anglická předpona —\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ac\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, alternativa k latinské —\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ad\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, napovídá, že tento koncept se zajímá především o průběh, kdy se dvě či více kultur setkávají, vzájemně ovlivňují a postupně upravují své chování. Sociálněvědní disciplíny zabývající se akulturací tak poskytují teoretický rámec, který by měl osvětlit dynamické změny probíhající právě při migraci. Co z toho ale vyplývá pro design?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud chápeme design jako kreativní disciplínu, která formuje v určitém kontextu nový (lidský) význam pro jinak sémanticky neutrální technologii, hned nás napadne, že akulturace je potenciálně užitečný nástroj v globalizovaném světě, kde mnoho kultur je v každém okamžiku ve vzájemném střetávání. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nehledě na to, že migrace je jedním z nejtěžších okamžiků, které se v životě jedince či skupiny naskytnou; a to nejen kvůli bariérám v komunikaci. Zde design může zaskočit politiku a odstranit stereotypy díky své schopnosti empatické komunikace. Ptejme se: můžeme \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">designovat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> sociální procesy tak, abychom jim dodali na lidskosti tam, kde strach a xenofobie si lebedí?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>\u003Cb>Akulturace a Geert Hofstede\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Dále na přednášce byl probírán nizozemský sociální psycholog Geert Hofstede. V 80. letech Hofstede pracoval pro mezinárodního giganta IBM jako výzkumník managementu. S notnou dávkou štěstí se k němu dostaly data přibližně 100 000 zaměstnanců lokálních poboček IBM z více než 50 zemí. Tyto data pocházela z dotazníků, ve kterých se IBM zajímalo, jaké hodnoty si zaměstnanci asociují se svým pracovním místem. Zatímco data na úrovni jednotlivců se ukázala jako matoucí, Hosftede rozpoznal, že pokud na data bude nahlížet na úrovni států, lze rozpoznat profily jednotlivých kultur a jak se staví k těmto otázkám:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">závislost na nadřízených\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">potřeba jasně daných pravidel a předpovídatelného prostředí\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">rovnováha mezi cílemi jednotlivců a závislosti na podniku\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">&nbsp;rovnováha mezi potřebami jednotlivců (kariéra, peníze) a sociálních skupin (spolupráce, společně prostředí pro život)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ve své knize Culture’s consequences z roku 1980 Hofstede aplikováním faktorové analýzy IBM dat, ale i následných výzkumů, specifikoval čtyři rozměry, které souvisejí s postoji a hodnotami kultur (Willerton, s. 102):\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli>\u003Cb>Maskulinita\u002Ffeminita\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — kultury můžeme rozdělit podle vlastností, jichž si nejvíc cení.&nbsp;\u003C\u002Fspan>Některé preferují mužské atributy, jako je výkonová orientace, nezávislost a soutěživost,&nbsp;jiné kladou důraz na ženské kvality, například spolupráci. Konkrétně pro Japonsko jsou&nbsp;velmi důležité mužské vlastnosti, naopak Švédsko a Dánsko si cení ženských kvalit.&nbsp;Spojené království patři k maskulinně orientovaným zemím.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"2\">\n\u003Cli>\u003Cb>Mocenské uspořádání\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — tento rozměr poukazuje na upřednostňováni hierarchických nebo&nbsp;\u003C\u002Fspan>naopak rovnoprávných vztahů. Středoamerické a jihoamerické země (např. Venezuela)&nbsp;kladou důraz na dodržování hierarchie, zato Dánsko a Izrael patří k rovnostářským&nbsp;zemím. Velká Británie se řadí spíše k rovnostářským zemím.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"3\">\n\u003Cli>\u003Cb>Zamezování nejistotě\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — tento rozměr se týká postojů vůči nejistotě a rizikům. Řecko,&nbsp;\u003C\u002Fspan>Portugalsko a Japonsko mají silnou tendenci upřednostňovat jistotu, takže rizikové&nbsp;chování nebývá schvalované, zatímco Dánsko nemá problém „snášet“ nejistotu.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"4\">\n\u003Cli>\u003Cb>Individualismu\u002Fkolektivismus\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — v tomto případě přicházejí ke slovu osobní rozhodnutí,&nbsp;\u003C\u002Fspan>například sňatek. V individualistických kulturách je činí jedinec sám za sebe, zatímco&nbsp;v kolektivistických kulturách má větší váhu rozhodnutí širší sociální skupiny, jakou&nbsp;je i rodina. Jihoamerické a mnoho asijských zemí (Pákistán, Tchaj-wan, Thajsko) patří&nbsp;k ryze kolektivistickým kulturám, naopak Velká Británie a Spojené státy americké jsou&nbsp;jednoznačně individualistické.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">K těmto rozměrům Hofstede po dalším nashromáždění a analýze dat navrhl pátý, který původně nazval \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">konfuciánským pracovním dynamismem\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> (WU) a později v roce 2001 (WU) přejmenoval na \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">dlouhodobou orientaci\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Jedná se v podstatě o popis pracovní morálky a lidských vlastností, které se buď upínají k cílům ve vzdálenější budoucnosti, nebo ke krátkodobým ziskům.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align:center\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">* * *\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Akulturace a teorie kultury nám definují a odkrývají mechanismy, které nám pomáhají uchopit něco tak složitého jako lidské bytí a soužití s okolním prostředím. Znalost pojmosloví nám poskytuje jazykový aparát, kterým můžeme nad problémem uvažovat. Designér ale potřebuje více. I když je teorie nedílnou součástí každé seriózní praxe, účelem těchto bodů přednášky nás určitě bylo navnadit na aplikovatelné metody, jež současná designérská praxe začíná konečně v masivním měřítku využívat. Ať už za tím stojí čirý zájem o to, jak zlepšit životy lidí, nebo jakési oportunistické naskočení na vlnu momentálně populárního pojmu, to je vedlejší. Důležité je, že zde máme přístup(y) k designu umožňující získat relevantní data o lidech a jejich životech, jež jsou cílovou skupinou designérova příštího projektu. Andre Liem do Prahy přivezl slajdy, kde nám představil jednu z voleb pro přístup k designu, který je nezbytný pro současný globalizovaný, multikulturní svět a komplexní vztahy mezi člověkem, technologií a přírodou: druhou část své přednášky věnoval Kontextuálnímu designu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>\u003Cb>Kontextuální design\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Je zajímavé připomenout, že jak kontextuální design, tak například i participační design vznikly zcela původně jako přístupy aplikované pro návrh informačních systémů. Dokážu si vřele představit 70. či 80. léta, kdy technokraté a matematicky smýšlející programátoři vládli sektoru IT; retrospektivně se může zdá nesmyslné, že by právě tito lidé měli navrhovat \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">uživatelsky přívětivé\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> systémy (jako kuriozitu mohu dodat, že zrovna nedávno jsem slyšel vysokoškoláka z ČVUT si libovat v tom, že pracuje jako programátor, protože to nevyžaduje komunikaci s lidma). Faktem je, že před nástupem největší globální sítě světa — Internetu — byly počítače a přidružené IT systémy drahou a sofistikovanou zábavou; pouštět k nim designéry se zdálo být nebezpečnou ideou. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Není náhoda, že participační design, jakožto spolupráce tvůrců a uživatelů na finální verzi produktu, vznikl na území skandinávských zemí, které mají tradičně kladný vztah k designu. Skandinávci si tak dobře navržených informačních technologií užívali o „něco“ dříve než my ostatní. Participační design je ale jednou z možností, jak implementovat do designérské činnosti tzv. human-centered design\u003C\u002Fspan>\u003Cb>, \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">neboli na člověka zaměřený design.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tou další je kontextuální design. Jedná se o strukturovaný designový proces zaměřený na člověka, který si vypůjčuje metody ze sociálních věd: antropologie, sociologie i psychologie. Hlavní filosofií kontextuálního designu je předpoklad, že \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">design existuje v kontextu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, který bude designérovi jen málokdy přístupný vyčerpávajícím způsobem. Kontextuální design poskytuje designérovi metody, jež ho nutí přemýšlet o designovém problému jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">systému\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> navzájem propojených viditelných i skrytých relací. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kromě dnes již ústálených designových nástrojů v podobě \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FPersona_(user_experience)\">person \u003C\u002Fa>a \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FScenario_(computing)\">scénářů \u003C\u002Fa>se kontextuální design vydává směrem tzv. modelů. Pokud já osobně slyším slovo „model“ ve spojení s designem, napadne mě Don Norman a jeho popis mentálních a konceptuálních modelů: představa, jak funguje určitá věc, bude u designéra a uživatele značně odlišná; proto Norman říká, že čím více se uživatelský mentální model bude blížit konceptuálnímu, tím více bude uživatel schopný naplno využít potenciál navrhovaného produktu nebo služby.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mentální modely jsou původně teoretický koncept z kognitivní psychologie, rozhodně neposkytují metody, jak zajistit, aby se mentální model uživatele a designéra co nejvíce shodoval. Zde ale přichází na řadu kontextuální design a jeho \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pracovní modely\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, jež se vizualizací snaží:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">zachytit \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interakce uživatele\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> během jeho činnosti, \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">vytvořit tzv. flow model, kde jsou tyto interakce vyznačeny\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">kulturní model, kde jsou naznačeny omezení vyplývající z kultury či politiky dané firmy (státu)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sekvenční model, který analyzuje jednotlivé kroky uživatelovy činnosti\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">fyzický model, který nakonec také zahrnuje kontext fyzického prostředí, ve kterém interakce budou probíhat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"pasted image 0 (1)\" class=\"wp-image-429 size-full\" height=\"1000\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 831px) 100vw, 831px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png 831w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1-249x300.png 249w\" width=\"831\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Zdroj: https:\u002F\u002Fwww.interaction-design.org\u002Fliterature\u002Fbook\u002Fthe-encyclopedia-of-human-computer-interaction-2nd-ed\u002Fcontextual-design\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Konkrétní analýzu těchto pracovních modelů si ale nechám na příště, jelikož se svou funkcí dotýkají toho, co si pro posluchače v útrobách UMPRUM připravil druhý přednášející. V druhé části článku budu mluvit o nově vznikající technice vizualizace složitých vztahů mezi kontextem a uživatelem —&nbsp;GIGA-mappingu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Pryč jsou časy, kdy design znamenal pozlátko na hotovém výrobku. Praxe konečně dohání teorii a uznává, že design je fundamentální lidskou činností, jak přetvářet svět kolem nás. Narozdíl od chladné techniky se ale v první řadě zajímá o lidský prvek a širší kontext, ve kterém bude výsledný produkt využíván. Použitím slova kontext můžeme mít na [&hellip;]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-548","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F548",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=548",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F548\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},799,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F548\u002Frevisions\u002F799",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=548",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=548",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=548",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"A Norwegian Wind Brought Design and Sustainability to UMPRUM: A Look Back at the Lecture (Part 1)","a-norwegian-wind-brought-design-and-sustainability-to-umprum-a-look-back-at-the-lecture-part-1","Notes from a lecture by Norwegian design academics at UMPRUM: acculturation, Hofstede’s cultural dimensions and contextual design as ways of understanding context.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Un viento noruego trajo a la UMPRUM diseño y sostenibilidad: una mirada a la conferencia (parte 1)","un-viento-noruego-trajo-a-la-umprum-diseno-y-sostenibilidad-una-mirada-a-la-conferencia-parte-1","Notas de una conferencia de académicos noruegos del diseño en la UMPRUM: la aculturación, las dimensiones culturales de Hofstede y el diseño contextual.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Un vent norvégien a apporté le design et la durabilité à l’UMPRUM : retour sur la conférence (1re partie)","un-vent-norvegien-a-apporte-le-design-et-la-durabilite-a-l-umprum-retour-sur-la-conference-1re-partie","Notes d’une conférence donnée à l’UMPRUM par des universitaires norvégiens du design : l’acculturation, les dimensions culturelles de Hofstede et le design contextuel.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Atrás quedan los tiempos en que el diseño significaba un oropel sobre un producto acabado. La práctica por fin alcanza a la teoría y reconoce que el diseño es una actividad humana fundamental, una manera de transformar el mundo que nos rodea. A diferencia de la fría técnica, sin embargo, le interesan ante todo el elemento humano y el contexto más amplio en el que se utilizará el producto resultante. Al usar la palabra contexto podemos referirnos al espacio y al tiempo inmediatos en los que nos encontramos en este momento. Es evidente que este llamado contexto momentáneo es solo la punta del iceberg. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ya sea que sostengamos con firmeza en la palma de la mano la última sensación tecnológica o que utilicemos el transporte público, siempre llevamos con nosotros nuestro propio cuerpo y nuestras experiencias vitales previas. Este «equipaje» necesario influirá inevitablemente en cómo reaccionamos a los resultados de la actividad de diseño que con tanto empeño han creado para nosotros los señores diseñadores o las señoras diseñadoras. El lugar donde nacimos, el número de horas pasadas en los pupitres, el trabajo, nuestras aficiones, pero también toda la sociedad en la que vivimos, influyen en la manera en que reaccionamos al mundo que nos rodea; llamemos, pues, a estas influencias el \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">contexto más amplio, sociocultural\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Y estas influencias son, naturalmente, tan diversas como la vida misma. No es de extrañar, por tanto, que los diseñadores que quieren estar seguros de que su obra no será un mero fruto arbitrario de la intuición, sino el producto de un análisis minucioso que precede a la parte creativa, se queden perplejos y se pregunten: ¿de qué manera abarcar todos los aspectos del contexto para que nuestra obra sea relevante? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Aunque la ciencia ha confirmado que el oficio del diseño no puede prescindir de una gran dosis de empatía (de la que están dotados quienes lo practican), queda fuera de la extensa lista de habilidades humanas asomarse, solo a partir de una intuición, bajo la tapa de la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">red\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> de relaciones, significados y valores mutuos que constituyen la existencia humana. Hacen falta métodos nuevos, o al menos viejos-nuevos, que consigan acercarnos aunque sea un poco a la enmarañada red de la vida de las personas-usuarias: hace falta \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pensamiento sistémico \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">y \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">un enfoque contextual\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Este es uno de los lemas principales de la conferencia que tuvo lugar el 13 de octubre en la UMPRUM. Desde Noruega aceptaron la invitación de la asociación checa CZECHDESIGN los académicos prof. Casper Boks, prof. Tore Gulden y Andre Liem. Sus temas fueron los siguientes: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— La cultura del diseño y la innovación (Liem), \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Visualización de sistemas complejos — GIGA-mapping (Gulden), \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">— Diseñadores, empresas y usuarios sostenibles (Boks).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La cultura del diseño y la innovación (Liem)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fh3>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Fuente: Jan Hromádko\" class=\"size-full wp-image-427\" height=\"1282\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 1920px) 100vw, 1920px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034.jpg 1920w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034-300x200.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fczd_norove_1920px_janhromadko-1034-1024x684.jpg 1024w\" width=\"1920\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Fuente: Jan Hromádko\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Andre Liem comenzó su conferencia con dos conceptos que esbozaron lo complejo que es el problema del contexto para la actividad de diseño. No se trataba de otra cosa que de comprender cómo funciona la cultura y qué herramientas potenciales hay en el universo de los métodos científicos que ayudarían a los diseñadores a comprender el contexto para el que diseñan. Estos conceptos fueron la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">aculturación \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">y el \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">enfoque contextual del diseño\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>Aculturación\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Liem ilustró la aculturación con el ejemplo de cómo ha cambiado en los últimos treinta años el diseño de la electrónica de alta fidelidad. Mientras que hasta hace poco las marcas asiáticas profesaban un lenguaje de diseño totalmente utilitario y funcional, en las últimas décadas su caligrafía ha cambiado notablemente. El cambio en sí no sorprende, ya que el lenguaje formal de los productos evoluciona constantemente; mucho más interesante es, sin embargo, qué influyó en ese cambio. Y aquí entra en escena la teoría de la aculturación, en tanto que concepto de las ciencias sociales que desvela el proceso por el cual un individuo o un grupo se apropia de elementos de la cultura dominante o de la cultura a la que llega como inmigrante.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Hagamos un inciso y recordemos (brevemente) qué es, en realidad, la cultura:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La cultura es un conjunto de valores, normas, reglas y patrones de una comunidad determinada, que se&nbsp;\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">manifiesta en los miembros de esta unidad social como una tendencia aprendida a, en situaciones concretas,&nbsp;\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pensar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">vivir\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">obrar \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">y \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">comportarse \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">según \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">algoritmos\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> establecidos. Mediante los patrones&nbsp;\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">culturales las personas afrontan la realidad; la cultura garantiza la continuidad en el desarrollo de la comunidad&nbsp;\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">y la identificación del individuo con la comunidad, y así queda asegurada la integridad del sistema&nbsp;\u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">social (Nový et al., 1996, pp. 11-12).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Los énfasis de la cita son míos; para el diseño es sin duda importante saber que el contexto sociocultural del que se habló en la introducción influye realmente precisamente en aquellos atributos humanos que son esenciales para el diseñador si quiere practicar el \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">human-centered design\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, es decir, un diseño centrado no en los requisitos técnicos, sino en las necesidades y los objetivos humanos.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">En la cita destaco también «algoritmo», porque me temo que en la obra citada el algoritmo se usa como metáfora más que como término técnico de la informática. Sabemos que una de las propiedades de un algoritmo es su carácter determinista. ¿Es realmente cierto que el obrar y el vivir(!) humanos pueden encasillarse en un algoritmo? Desde luego que no; de momento.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Volvamos a la aculturación. A continuación se presentaron cuatro estrategias a las que pueden recurrir los inmigrantes al entrar en contacto con una nueva cultura. El muy citado teórico John W. Berry (Berry, 2001) describe que los inmigrantes: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pueden \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">integrarse \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">y pasar a formar parte de una sociedad multicultural, aunque conserven elementos de su cultura original\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Hablamos de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">asimilación \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">cuando los inmigrantes renuncian por completo a su cultura original y adoptan la cultura dominante del nuevo entorno\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Los recién llegados recurren a la estrategia de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">separación\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> cuando conservan su cultura y evitan la cultura dominante\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli style=\"font-weight:400\">\u003Ci>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Marginación\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> es, por último, la estrategia en la que el inmigrante «no tiene interés en conservar su carácter original y, al mismo tiempo, no participa en interacciones con otras culturas, tampoco con la dominante» (Matysová, 2012, p. 25)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Puesto que la aculturación presupone un proceso en el que participan al menos dos partes (un grupo dominante y uno minoritario), Berry define también las estrategias que debe adoptar el grupo dominante para que los inmigrantes tengan, en primer lugar, la posibilidad de elegir cómo se incorporarán a la nueva cultura. De forma especular, Berry emplea los términos \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">multiculturalismo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">melting pot\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">segregación\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">exclusión\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, según lo abierta o cerrada que sea la sociedad dominante con respecto a los migrantes. Para visualizar las relaciones entre las estrategias, adjunto la siguiente imagen:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"Fuente: Berry, 2001, p. 618.\" class=\"size-full wp-image-428\" height=\"587\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 1137px) 100vw, 1137px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0.png 1137w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-300x155.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1024x529.png 1024w\" width=\"1137\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Fuente: Berry, 2001, p. 618.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Podríamos preguntarnos en qué se diferencia la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">aculturación\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> de la simple asimilación o del cambio cultural. Ya el propio prefijo inglés —\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ac\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, alternativa al latino —\u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">ad\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, sugiere que este concepto se interesa sobre todo por el proceso en el que dos o más culturas se encuentran, se influyen mutuamente y van ajustando su comportamiento. Las disciplinas de las ciencias sociales que se ocupan de la aculturación ofrecen así un marco teórico que debería arrojar luz sobre los cambios dinámicos que se producen precisamente durante la migración. Pero ¿qué se desprende de todo ello para el diseño?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Si entendemos el diseño como una disciplina creativa que, en un contexto determinado, da forma a un nuevo significado (humano) para una tecnología por lo demás semánticamente neutral, enseguida se nos ocurre que la aculturación es una herramienta potencialmente útil en un mundo globalizado, donde muchas culturas chocan entre sí en cada momento. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Por no hablar de que la migración es uno de los momentos más difíciles que pueden presentarse en la vida de un individuo o de un grupo; y no solo por las barreras de comunicación. Aquí el diseño puede suplir a la política y eliminar estereotipos gracias a su capacidad de comunicación empática. Preguntémonos: ¿podemos \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">diseñar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> procesos sociales de manera que les aportemos humanidad allí donde el miedo y la xenofobia campan a sus anchas?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>\u003Cb>La aculturación y Geert Hofstede\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Más adelante, en la conferencia se habló del psicólogo social neerlandés Geert Hofstede. En los años ochenta, Hofstede trabajaba para el gigante internacional IBM como investigador de gestión. Con una buena dosis de suerte, llegaron a sus manos los datos de unos 100.000 empleados de las filiales locales de IBM en más de 50 países. Estos datos procedían de cuestionarios en los que IBM quería saber qué valores asociaban los empleados con su puesto de trabajo. Mientras que los datos a nivel individual resultaron confusos, Hofstede advirtió que, si observaba los datos a nivel de países, podían reconocerse los perfiles de las distintas culturas y su postura ante estas cuestiones:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">la dependencia de los superiores\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">la necesidad de reglas claramente establecidas y de un entorno previsible\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">el equilibrio entre los objetivos de los individuos y la dependencia de la empresa\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">&nbsp;el equilibrio entre las necesidades de los individuos (carrera, dinero) y las de los grupos sociales (cooperación, un entorno de vida común)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">En su libro Culture’s consequences, de 1980, Hofstede, aplicando el análisis factorial a los datos de IBM, pero también a investigaciones posteriores, especificó cuatro dimensiones relacionadas con las actitudes y los valores de las culturas (Willerton, p. 102):\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli>\u003Cb>Masculinidad\u002Ffeminidad\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — las culturas pueden dividirse según las cualidades que más valoran.&nbsp;\u003C\u002Fspan>Algunas prefieren atributos masculinos, como la orientación al rendimiento, la independencia y la competitividad,&nbsp;otras ponen el acento en cualidades femeninas, por ejemplo la cooperación. En concreto, para Japón son&nbsp;muy importantes las cualidades masculinas, mientras que Suecia y Dinamarca valoran las cualidades femeninas.&nbsp;El Reino Unido se cuenta entre los países de orientación masculina.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"2\">\n\u003Cli>\u003Cb>Distancia jerárquica\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — esta dimensión señala la preferencia por relaciones jerárquicas o,&nbsp;\u003C\u002Fspan>por el contrario, igualitarias. Los países de Centroamérica y Sudamérica (p. ej., Venezuela)&nbsp;ponen el acento en el respeto a la jerarquía, mientras que Dinamarca e Israel se cuentan entre los países&nbsp;igualitarios. Gran Bretaña se sitúa más bien entre los países igualitarios.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"3\">\n\u003Cli>\u003Cb>Evitación de la incertidumbre\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — esta dimensión se refiere a las actitudes ante la incertidumbre y el riesgo. Grecia,&nbsp;\u003C\u002Fspan>Portugal y Japón tienen una fuerte tendencia a preferir la certidumbre, de modo que los comportamientos&nbsp;arriesgados no suelen verse con buenos ojos, mientras que Dinamarca no tiene problema en «soportar» la incertidumbre.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Col start=\"4\">\n\u003Cli>\u003Cb>Individualismo\u002Fcolectivismo\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> — aquí entran en juego las decisiones personales,&nbsp;\u003C\u002Fspan>por ejemplo el matrimonio. En las culturas individualistas las toma el individuo por sí mismo, mientras que&nbsp;en las culturas colectivistas tiene más peso la decisión del grupo social más amplio, como&nbsp;la familia. Los países sudamericanos y muchos asiáticos (Pakistán, Taiwán, Tailandia) se cuentan&nbsp;entre las culturas netamente colectivistas; en cambio, Gran Bretaña y los Estados Unidos de América son&nbsp;claramente individualistas.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">A estas dimensiones, tras seguir reuniendo y analizando datos, Hofstede añadió una quinta, que originalmente llamó \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">dinamismo laboral confuciano\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> (WU) y que más tarde, en 2001 (WU), rebautizó como \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">orientación a largo plazo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Se trata, en esencia, de una descripción de la ética del trabajo y de las cualidades humanas que se orientan bien hacia objetivos en un futuro más lejano, bien hacia beneficios a corto plazo.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp style=\"text-align:center\">\u003Cspan style=\"font-weight:400\">* * *\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La aculturación y las teorías de la cultura nos definen y nos desvelan mecanismos que nos ayudan a captar algo tan complejo como la existencia humana y la convivencia con el entorno. Conocer la terminología nos proporciona un aparato lingüístico con el que podemos reflexionar sobre el problema. Pero el diseñador necesita más. Aunque la teoría es parte integral de toda práctica seria, el propósito de estos puntos de la conferencia era sin duda abrirnos el apetito por métodos aplicables que la práctica actual del diseño empieza por fin a utilizar a escala masiva. Que detrás de ello esté un interés genuino por mejorar la vida de las personas o una especie de oportunista subirse al carro de un concepto de moda es secundario. Lo importante es que aquí tenemos enfoque(s) del diseño que permiten obtener datos relevantes sobre las personas, y sus vidas, que son el grupo destinatario del próximo proyecto del diseñador. Andre Liem trajo a Praga diapositivas en las que nos presentó una de las opciones de enfoque del diseño que resulta imprescindible para el mundo globalizado y multicultural de hoy y para las complejas relaciones entre el ser humano, la tecnología y la naturaleza: dedicó la segunda parte de su conferencia al diseño contextual.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch4>\u003Cb>Diseño contextual\u003C\u002Fb>\u003C\u002Fh4>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Es interesante recordar que tanto el diseño contextual como, por ejemplo, el diseño participativo surgieron originalmente como enfoques aplicados al diseño de sistemas de información. Me imagino perfectamente los años setenta u ochenta, cuando los tecnócratas y los programadores de mentalidad matemática dominaban el sector de la informática; en retrospectiva puede parecer absurdo que precisamente esas personas tuvieran que diseñar sistemas \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">fáciles de usar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> (como curiosidad puedo añadir que hace poco oí a un universitario de la Universidad Técnica Checa de Praga regodearse en que trabaja como programador porque no exige comunicarse con la gente). Lo cierto es que antes de la llegada de la mayor red global del mundo — Internet — los ordenadores y los sistemas informáticos asociados eran un entretenimiento caro y sofisticado; dejar que los diseñadores se acercaran a ellos parecía una idea peligrosa. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">No es casualidad que el diseño participativo, en tanto que colaboración entre creadores y usuarios en la versión final de un producto, surgiera en los países escandinavos, que tradicionalmente tienen una relación positiva con el diseño. Los escandinavos disfrutaron así de tecnologías de la información bien diseñadas «algo» antes que el resto de nosotros. El diseño participativo es, sin embargo, solo una de las posibilidades de implementar en la actividad de diseño el llamado human-centered design\u003C\u002Fspan>\u003Cb>, \u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">o sea, el diseño centrado en el ser humano.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La otra es el diseño contextual. Se trata de un proceso de diseño estructurado y centrado en el ser humano que toma prestados métodos de las ciencias sociales: la antropología, la sociología y la psicología. La filosofía principal del diseño contextual es el supuesto de que \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">el diseño existe en un contexto\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> que rara vez será accesible al diseñador de forma exhaustiva. El diseño contextual proporciona al diseñador métodos que lo obligan a pensar el problema de diseño como un \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">sistema\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> de relaciones, visibles y ocultas, interconectadas entre sí. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Además de las herramientas de diseño ya consolidadas en forma de \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FPersona_(user_experience)\">personas \u003C\u002Fa>y \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FScenario_(computing)\">escenarios \u003C\u002Fa>el diseño contextual se encamina hacia los llamados modelos. Cuando yo, personalmente, oigo la palabra «modelo» en relación con el diseño, me viene a la mente Don Norman y su descripción de los modelos mentales y conceptuales: la idea de cómo funciona una determinada cosa será muy distinta en el diseñador y en el usuario; por eso Norman dice que cuanto más se acerque el modelo mental del usuario al conceptual, más capaz será el usuario de aprovechar plenamente el potencial del producto o servicio diseñado.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Los modelos mentales son originalmente un concepto teórico de la psicología cognitiva; desde luego no proporcionan métodos para garantizar que el modelo mental del usuario y el del diseñador coincidan lo más posible. Aquí, sin embargo, entra en juego el diseño contextual y sus \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">modelos de trabajo\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, que mediante la visualización intentan:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">captar \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">las interacciones del usuario\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> durante su actividad, \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">crear el llamado flow model, en el que se señalan estas interacciones\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">un modelo cultural, en el que se indican las restricciones derivadas de la cultura o de la política de la empresa (o del Estado) en cuestión\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">un modelo de secuencia, que analiza los distintos pasos de la actividad del usuario\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">un modelo físico, que, por último, incluye también el contexto del entorno físico en el que tendrán lugar las interacciones\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Ca href=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png\">\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"pasted image 0 (1)\" class=\"wp-image-429 size-full\" height=\"1000\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 831px) 100vw, 831px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1.png 831w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F11\u002Fpasted-image-0-1-249x300.png 249w\" width=\"831\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Fuente: https:\u002F\u002Fwww.interaction-design.org\u002Fliterature\u002Fbook\u002Fthe-encyclopedia-of-human-computer-interaction-2nd-ed\u002Fcontextual-design\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">El análisis concreto de estos modelos de trabajo lo dejaré, no obstante, para la próxima vez, ya que por su función tocan lo que el segundo ponente había preparado para el público entre los muros de la UMPRUM. En la segunda parte del artículo hablaré de una técnica emergente de visualización de las complejas relaciones entre el contexto y el usuario: el&nbsp;GIGA-mapping.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>",1790905694111]