[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-es-t-s-eliot-evolucion-y-creatividad":3,"translation-es-t-s-eliot-evolucion-y-creatividad":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},591,"01. 07. 2015","2015-07-01T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Ft-s-eliot-evoluce-a-kreativita","2025-07-05T12:39:38","2025-07-05T10:39:38","t-s-eliot-evoluce-a-kreativita","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ft-s-eliot-evoluce-a-kreativita\u002F",{"rendered":17},"T. S. Eliot, evoluce a kreativita",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Že ona neposedná náchylnost ke kreativní činnosti je přenositelná napříč médii bylo dokázáno empiricky i teoreticky. Až příliš často vídáme jednotlivce, jejichž hlavní fokus kreativity je doprovázen dodatečnými svalovými vlákny vědomí, které se mohou upnout i na doplňkové působnosti. Einstein nedal dopustit na své housle, William Blake zas definoval romanticismus po peru i po štětci, Goethe byl poslední univerzální génius (Serge Gainsbourg také mnohé zkusil) a ruská avantgarda razila svou vizi všemi možnými způsoby. Nemůžeme si nepovšimnout, že kreativita se rozplývá především v podobných nádobách: vizuální umělec zakusí sochařství, malbu, architekturu, design; hudebník bude sečtělý v mnoha nástrojích; a literát může psát poezii pro vzdělané, elitní obecenstvo nebo scénáře pro masovou konzumaci pro sobotní večery. Není tak náhoda, že existuje teoretické pojednání zabývající se poezií, jehož tezi můžeme bez výčitek aplikovat na kreativní činnost obecně.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ať už Eliot psal Tradition and the Individual Talent pro kohokoli, na mne tento text působí jako manuál. Návod pro začínající, věkem neuhasené umělce, kteří pod tíhou své horké krve a rouškou bohémské pózy stále ignorují důležitý fakt: vzdělání je zásadní, ty blázne! A teď nemyslím definici vzdělání, která odkazuje k létům stráveným v zapařených lavicích školních dnů. Vzdělání vnímám jako znalost, zkušenost, poučení. Eliot říká: „Tradition is a matter of much wider significance. It cannot be inherited, and if you want it you must obtain it by great labour.“ Eliot tu vystupuje jako apologeta tradice. Co má ale tradice společného s kreativní tvorbou a myšlením? Nejsou náhodou tradice a novátvorství v binární opozici? Je snad Eliot zarytým fanouškem zaprášeného tvídového saka?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Platón skrze Sokrata hlásá, že poetové ve svých vrcholným okamžicích neprodukují dílo na základě technické obratnosti nebo obsáhlé znalosti; Platón tvdí, že jsou inspirováni božskou silou — Múzy jim doslova vdechly tyto mimořádné schopnosti, které se podobají stavu šílenství. Aristoteles zas říká, že dílo básníka je výsledkem racionální, cílené tvorby (poeisis). Kant částečně souhlasí s Platónem, když říká, že génius je kapacitou, která nespočívá v následování určitých postupů a je záhadou i pro samotné tvůrce. Nietzsche se paradoně blíží nejvíce současnému bádání, když říká, že kreativita je kombinací Dionýského opojení vitalitou a vášně a Apollínským rozvážným uvažováním, které usměrňuje chaos do spořádaných škatulí a forem. Jaký obraz má ale kreativita ve společnosti?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Troufám si tvrdit, že prostý lid stále věří v romantické vyobrazení osamoceného génia, který tvoří na kraji společnosti, a jehož dílo je výplodem jedné mysli. Tuto představu musíme zasadit do širšího kontextu. Přibližně před 400 až 200 lety bylo umění ve službě vyšší moci, tedy ve službách církve. Umění bylo zasvěcováno bohu a to tak, že anonymně. Nebylo zvykem, že by malíř podepisoval své obrazy. Tito „řemeslníci“ pracovali pro druhé; byli to nájemní malíři pokojů, kteří zdobili zdi velkopánů nebo kamenné komnaty toho pána nejvyššího. Teprve až v období romantismu se objevila myšlenka individuálního talentu, samostatně tvořícího génia, který byl inspirován procházkami po magických skaliskách zahalených v hustém, bílém oparu mlhoví. Umělec se stal tvůrcem, jehož schopnosti tvořit „ex nihilo“ byly synonymní schopnostem boha. Odtud jen krůček k tomu, aby se mysteriózní akt kreativní tvorby oslavoval zcela stejně jako Genesis. Umělec se stal bohem. I když si to mysl lidu myslí do dnešních dnů, 24. prosince roku 1859 se objevilo zdánlivě nekreativní dílo, zdánlivě nekreativního jedince — vědce — které vrátilo kreativitu z nebes zpátky tam, kam patří: na zem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Fakt, že dogma staré přes 2000 let může být pokořeno jedním dílem, je výborným výsledkem vědy i samotné evoluční teorie. Jakkoli nebetyčný byl Darwinův génius, jeho On the origin of species bylo samozřejmě též výsledkem evolučního procesu. Lamarck, Malthus a Darwinův dědeček Erasmus byli Darwinovi inspirací a pozorný čtenář jistě objeví konkrétní pasáže, které Darwin též četl, pamatoval si a přišly mu vhod, když sepisoval svůj Magnum Opus. Ale zpátky k T. S. Eliotovi.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"tumblr_lqx2l3eD9e1qknv6ro1_500\" class=\"size-full wp-image-275 aligncenter\" height=\"490\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 490px) 100vw, 490px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F10\u002Ftumblr_lqx2l3eD9e1qknv6ro1_500.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F10\u002Ftumblr_lqx2l3eD9e1qknv6ro1_500.jpg 490w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F10\u002Ftumblr_lqx2l3eD9e1qknv6ro1_500-150x150.jpg 150w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F10\u002Ftumblr_lqx2l3eD9e1qknv6ro1_500-300x300.jpg 300w\" style=\"max-width:100%\" width=\"490\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Eliot svým „manuálem“ staršího, zkušenějšího kolegy přesně doporučuje všem, kdo to myslí s uměním vážně, aby zanechali nenasytné ego ve skříni a uvědomili si, že nejsou bohy, ale smrtelníky. Nejen básníci, ale každý kreativní člověk přemýšlí a tvoří v určitém kontextu: ovlivňují ho historické události, či sociopolitické a kulturní vztahy. On však zpětně tento kontext také ovlivňuje. Stejně jako biologický život potřebuje prostředí (kontext), ve kterém se exprese genů může realizovat, tak i kreativec nutně potřebuje prostředí, do kterého může expresi svých myšlenkových zasadit. Toto prostředí netvoří jen látku, na kterou kreativec reaguje, ale také přirozené hranice, které determinují rozsah možných metod exprese, po kterých kreativec může šáhnout. Vedle přirozených hranic, jsou tu i hranice umělé, které si kreativec více méně volí sám. Tyto hranice jsou tvořeny aktivními relevantními znalostmi, které jsou kreativci při tvorbě dostupné; materiálem a polem působnosti. Zatímco básník může mít na základně svého oboru hranice definovány klasickou formou jambického pentametru, malíř zas má hranice v podobě velikosti plátna či obecněji média, ve kterém bude tvořit.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ač se může jevit protiintuitivně, že hranice by měly být součástí kreativní tvorby, nenechme se zmást a podívejme se na matku přírodu, jak s hranicemi nakládá. Jaké přirozené hranice jsou přirozenější, než fyzikální zákony? Že existují galaxie, hvězdy, planety a lidské bytosti, za to můžeme vděčit právě hranicím. Příroda má pro své rozmary repertoár, který je sice rozsáhlý, ale jednoznačně není neomezený. Bez hranic by příroda měla nekonečně mnoho možností, ze kterých vybrat tvar planet a podobu lidí. Logicky z toho vyplývá, že ze všech těch možností by musela existovat konstelace, ve kterých by vesmír existoval přesně tak, jak se nám jeví nyní, ale také by tu bylo mnoho a mnoho nevydařených pokusů, kde místo krás přírody by existovala jakási bezbarvá, amorfní omáčka špatných voleb. Hranice a určitá pravidla jsou tedy nutné. Mnoho pravidel ale existuje jen proto, aby byla porušena a v jejich překročení tkví kreativní tvorba, neboť pokud by některé hranice a pravidla zůstávaly neměnné, následovala by stagnace, úpadek a mediokrita a nakonec vulgárnost. Jak ale pravidla překračovat?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zde opět opakuji Eliotova slova: „Tradition is a matter of much wider significance. It cannot be inherited, and if you want it you must obtain it by great labour.“ Zatímco určitá špetka talentu mající vliv na dílo kreativního člověka je skutečně zděděna, ta velká zbytková část je částí vyžadující ustavičnou a cílenou činnost: pot a krev. Ano, toto je ona idiosynkratická definice Eliotovy tradice: tradiční tvůrce je ten, který má v okamžiku tvorby v hlavě dostupnou celou genealogii děl jeho předchůdců:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„No poet, no artist of any art, has his complete meaning alone. His significance, his appreciation is the appreciation of his relation to the dead poets and artists. You cannot value him alone; you must set him, for contrast and comparison, among the dead.“\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Eliot vidí tradici jako monumentální síť všech děl a tvůrců, jejichž individuální význam je dán tím, jak se liší a co mají společné vůči jeden druhému. Abychom mohli dílo pochopit a hodnotit, musíme jej mít před očima v kontextu děl předchozích. Čím méně má dílo společného se zbytkem oné mohutné sítě předchůdců, tím zákonitě bude trvat déle, než kritika a následně publikum dokáže dílo zhodnotit a ocenit. Toť je přeci osud mnoha velikánů!\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(Tato síť významů mimochodem velmi připomíná strukturalistický pohled na přirozený jazyk. Saussure ve svých přednáškách obecné lingvistiky slavně píše, že význam jazykového znaku je dán jeho vztahem ke znakům ostatním)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Chce-li člověk dosáhnout velikosti, chce-li bourat hranice, překonávat pravidla a posouvat laťku, musí přesně vědět, v jaké pozici a v jakém stádiu hranice a laťka jsou. Proto Eliot nabádá, aby kreativci svou tvorbu založili na pečlivém, snad i pedantském studiu historie svého oboru, ale i úzkostlivém pozorování toho, kudy se proplétá hlavní proud:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„The poet must be very conscious of the main current, which does not at all flow invariably through the most distinguished reputations. He must be quite aware of the obvious fact that art never improves, but that the material of art is never quite the same. He must be aware that the mind of Europe—the mind of his own country—a mind which he learns in time to be much more important than his own private mind—is a mind which changes.“\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Eliot ale ví, že takové studium vyžaduje mnoho práce: „The objection is that the doctrine requires a ridiculous amount of erudition (pedantry), a claim which can be rejected by appeal to the lives of poets in any pantheon.“\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A má pravdu. Jen se podívejme na tvůrce kolosálních úspěchů. Ti, jenž se stali velikány, moc dobře věděli o historii a současném dění svého oboru, ale i mimo něj. Richard Wagner byl oddaným čtenářem Schopenhauera, zmíněný Darwin byl hluboce ponořen v dílech Shakespeara, Miltona a Shellyho. Fyzik Niels Bohr nepohrdnul Goethem. No a Marx, ať už byly jeho názory později jakkoli deformovány, byl vášnivým čtenářem všeho: od Danteho po Cervantese.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Štěstí, zdá se, skutečně přeje připraveným.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Že ona neposedná náchylnost ke kreativní činnosti je přenositelná napříč médii bylo dokázáno empiricky i teoreticky. Až příliš často vídáme jednotlivce, jejichž hlavní fokus kreativity je doprovázen dodatečnými svalovými vlákny vědomí, které se mohou upnout i na doplňkové působnosti. Einstein nedal dopustit na své housle, William Blake zas definoval romanticismus po peru i po štětci, […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-591","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F591",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=591",[62],{"count":23,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F591\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},795,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F591\u002Frevisions\u002F795",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=591",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=591",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=591",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"T. S. Eliot, Evolution and Creativity","t-s-eliot-evolution-and-creativity","Why T. S. Eliot’s Tradition and the Individual Talent reads as a manual for any creative work: the lone genius myth, Darwin, constraints and tradition as hard-won knowledge.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"T. S. Eliot, evolución y creatividad","t-s-eliot-evolucion-y-creatividad","Por qué Tradition and the Individual Talent de T. S. Eliot se lee como un manual para cualquier trabajo creativo: el mito del genio solitario, Darwin, los límites y la tradición.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"T. S. Eliot, l’évolution et la créativité","t-s-eliot-l-evolution-et-la-creativite","Pourquoi Tradition and the Individual Talent de T. S. Eliot se lit comme un manuel pour tout travail créatif : le mythe du génie solitaire, Darwin, les limites et la tradition.","\u003Cp>Que esa inquieta inclinación a la actividad creativa es transferible de un medio a otro se ha demostrado tanto empírica como teóricamente. Con demasiada frecuencia vemos a individuos cuyo foco principal de creatividad va acompañado de fibras musculares adicionales de la conciencia que pueden aferrarse también a ocupaciones complementarias. Einstein no permitía que nadie dijera nada contra su violín, William Blake definió el romanticismo tanto con la pluma como con el pincel, Goethe fue el último genio universal (Serge Gainsbourg también probó muchas cosas) y la vanguardia rusa impulsó su visión de todas las maneras posibles. No podemos dejar de advertir que la creatividad se derrama sobre todo en recipientes parecidos: un artista visual probará la escultura, la pintura, la arquitectura, el diseño; un músico dominará muchos instrumentos; y un literato puede escribir poesía para un público culto y de élite o guiones para el consumo masivo de los sábados por la noche. No es casualidad, pues, que exista un tratado teórico sobre la poesía cuya tesis podemos aplicar sin reparos a la actividad creativa en general.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Escribiera Eliot Tradition and the Individual Talent para quien lo escribiera, a mí este texto me parece un manual. Una guía para artistas principiantes, aún no apagados por la edad, que bajo el peso de su sangre caliente y tras el velo de una pose bohemia siguen ignorando un hecho importante: ¡la formación es fundamental, insensato! Y no me refiero ahora a la definición de formación que remite a los años pasados en los pupitres sofocantes de la época escolar. Entiendo la formación como conocimiento, experiencia, aprendizaje. Eliot dice: «Tradition is a matter of much wider significance. It cannot be inherited, and if you want it you must obtain it by great labour.» Eliot aparece aquí como apologeta de la tradición. Pero ¿qué tiene que ver la tradición con la creación y el pensamiento creativos? ¿No están, por casualidad, la tradición y la innovación en oposición binaria? ¿Es acaso Eliot un fan acérrimo de la polvorienta chaqueta de tweed?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Platón, a través de Sócrates, proclama que los poetas, en sus momentos culminantes, no producen la obra a partir de la destreza técnica o de un amplio conocimiento; Platón sostiene que están inspirados por una fuerza divina: las Musas les han insuflado literalmente estas capacidades extraordinarias, que se asemejan a un estado de locura. Aristóteles, en cambio, dice que la obra del poeta es el resultado de una creación racional y orientada a un fin (poiesis). Kant coincide en parte con Platón cuando dice que el genio es una capacidad que no consiste en seguir determinados procedimientos y que es un misterio incluso para los propios creadores. Nietzsche, paradójicamente, es quien más se acerca a la investigación actual cuando dice que la creatividad es una combinación de la embriaguez dionisíaca de vitalidad y pasión y del pensamiento apolíneo y sosegado, que encauza el caos en casillas y formas ordenadas. Pero ¿qué imagen tiene la creatividad en la sociedad?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Me atrevo a afirmar que la gente corriente sigue creyendo en la imagen romántica del genio solitario que crea al margen de la sociedad y cuya obra es fruto de una sola mente. Debemos situar esta idea en un contexto más amplio. Hace aproximadamente entre 400 y 200 años, el arte estaba al servicio de un poder superior, es decir, al servicio de la Iglesia. El arte se consagraba a Dios, y además de forma anónima. No era costumbre que un pintor firmara sus cuadros. Estos «artesanos» trabajaban para otros; eran pintores de brocha gorda a sueldo que decoraban las paredes de los grandes señores o las estancias de piedra del Señor más alto de todos. Solo en la época del romanticismo apareció la idea del talento individual, del genio que crea por su cuenta, inspirado por paseos entre peñascos mágicos envueltos en una espesa y blanca bruma de niebla. El artista se convirtió en un creador cuya capacidad de crear «ex nihilo» era sinónima de las capacidades de Dios. De ahí había solo un pasito a celebrar el misterioso acto de la creación exactamente igual que el Génesis. El artista se convirtió en dios. Aunque la mente popular lo siga pensando hasta hoy, el 24 de diciembre de 1859 apareció una obra aparentemente nada creativa de un individuo aparentemente nada creativo —un científico— que devolvió la creatividad de los cielos al lugar al que pertenece: a la tierra.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El hecho de que un dogma de más de 2000 años pueda ser humillado por una sola obra es un resultado magnífico de la ciencia y de la propia teoría de la evolución. Por inmenso que fuera el genio de Darwin, su On the origin of species fue también, naturalmente, el resultado de un proceso evolutivo. Lamarck, Malthus y Erasmus, el abuelo de Darwin, fueron una inspiración para Darwin, y un lector atento descubrirá sin duda pasajes concretos que Darwin también había leído, recordado y que le vinieron bien cuando redactaba su Magnum Opus. Pero volvamos a T. S. Eliot.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" alt=\"tumblr_lqx2l3eD9e1qknv6ro1_500\" class=\"size-full wp-image-275 aligncenter\" height=\"490\" loading=\"lazy\" sizes=\"auto, (max-width: 490px) 100vw, 490px\" src=\"http:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F10\u002Ftumblr_lqx2l3eD9e1qknv6ro1_500.jpg\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F10\u002Ftumblr_lqx2l3eD9e1qknv6ro1_500.jpg 490w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F10\u002Ftumblr_lqx2l3eD9e1qknv6ro1_500-150x150.jpg 150w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2015\u002F10\u002Ftumblr_lqx2l3eD9e1qknv6ro1_500-300x300.jpg 300w\" style=\"max-width:100%\" width=\"490\">\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Con su «manual» de colega mayor y más experimentado, Eliot recomienda precisamente a todos los que se toman el arte en serio que dejen su ego insaciable en el armario y se den cuenta de que no son dioses, sino mortales. No solo los poetas, sino toda persona creativa piensa y crea en un contexto determinado: le influyen los acontecimientos históricos o las relaciones sociopolíticas y culturales. Pero ella, a su vez, también influye en ese contexto. Del mismo modo que la vida biológica necesita un entorno (un contexto) en el que pueda realizarse la expresión de los genes, también la persona creativa necesita forzosamente un entorno en el que situar la expresión de sus pensamientos. Este entorno no constituye solo la materia a la que reacciona la persona creativa, sino también los límites naturales que determinan el abanico de métodos de expresión posibles a los que puede recurrir. Junto a los límites naturales están también los artificiales, que la persona creativa elige más o menos por sí misma. Estos límites los forman los conocimientos relevantes activos de que dispone al crear, el material y el campo de acción. Mientras que el poeta puede tener, en función de su disciplina, los límites definidos por la forma clásica del pentámetro yámbico, el pintor tiene límites en forma del tamaño del lienzo o, de manera más general, del medio en el que va a crear.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Aunque pueda parecer contraintuitivo que los límites formen parte de la creación, no nos dejemos engañar y fijémonos en cómo trata los límites la madre naturaleza. ¿Qué límites naturales hay más naturales que las leyes de la física? Que existan galaxias, estrellas, planetas y seres humanos se lo debemos precisamente a los límites. La naturaleza tiene para sus caprichos un repertorio que, si bien es amplio, desde luego no es ilimitado. Sin límites, la naturaleza tendría infinitas posibilidades entre las que elegir la forma de los planetas y el aspecto de las personas. De ello se sigue lógicamente que, entre todas esas posibilidades, tendría que existir una constelación en la que el universo existiera exactamente tal como se nos aparece ahora, pero también habría muchísimos intentos fallidos en los que, en lugar de las bellezas de la naturaleza, existiría una especie de salsa incolora y amorfa de malas elecciones. Los límites y ciertas reglas son, por tanto, necesarios. Pero muchas reglas existen solo para ser infringidas, y en su transgresión reside la creación, pues si algunos límites y reglas permanecieran inmutables, vendrían el estancamiento, la decadencia y la mediocridad y, al final, la vulgaridad. Pero ¿cómo transgredir las reglas?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Aquí repito de nuevo las palabras de Eliot: «Tradition is a matter of much wider significance. It cannot be inherited, and if you want it you must obtain it by great labour.» Mientras que una cierta pizca de talento que influye en la obra de la persona creativa es, en efecto, heredada, la gran parte restante es una parte que exige una actividad constante y orientada a un fin: sudor y sangre. Sí, esta es esa definición idiosincrásica de la tradición de Eliot: el creador tradicional es aquel que, en el momento de crear, tiene disponible en la cabeza toda la genealogía de las obras de sus predecesores:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>«No poet, no artist of any art, has his complete meaning alone. His significance, his appreciation is the appreciation of his relation to the dead poets and artists. You cannot value him alone; you must set him, for contrast and comparison, among the dead.»\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Eliot ve la tradición como una red monumental de todas las obras y todos los creadores, cuyo significado individual viene dado por cómo se diferencian y qué tienen en común unos con otros. Para poder comprender y valorar una obra, debemos tenerla ante los ojos en el contexto de las obras anteriores. Cuanto menos tenga en común una obra con el resto de esa poderosa red de predecesores, tanto más tardará, inevitablemente, la crítica y después el público en valorarla y apreciarla. ¡Ese es, al fin y al cabo, el destino de muchos grandes!\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>(Esta red de significados, por cierto, recuerda mucho a la visión estructuralista del lenguaje natural. Saussure, en sus lecciones de lingüística general, escribe célebremente que el significado de un signo lingüístico viene dado por su relación con los demás signos)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si uno quiere alcanzar la grandeza, si quiere derribar límites, superar reglas y subir el listón, debe saber exactamente en qué posición y en qué fase se encuentran los límites y el listón. Por eso Eliot exhorta a las personas creativas a basar su obra en un estudio cuidadoso, quizá incluso pedante, de la historia de su disciplina, pero también en una observación escrupulosa de por dónde serpentea la corriente principal:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>«The poet must be very conscious of the main current, which does not at all flow invariably through the most distinguished reputations. He must be quite aware of the obvious fact that art never improves, but that the material of art is never quite the same. He must be aware that the mind of Europe—the mind of his own country—a mind which he learns in time to be much more important than his own private mind—is a mind which changes.»\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Pero Eliot sabe que semejante estudio exige mucho trabajo: «The objection is that the doctrine requires a ridiculous amount of erudition (pedantry), a claim which can be rejected by appeal to the lives of poets in any pantheon.»\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Y tiene razón. Basta con fijarnos en los autores de logros colosales. Quienes se convirtieron en grandes sabían muy bien de la historia y de la actualidad de su disciplina, y también de lo que había fuera de ella. Richard Wagner era un lector devoto de Schopenhauer; el ya mencionado Darwin estaba profundamente inmerso en las obras de Shakespeare, Milton y Shelley. El físico Niels Bohr no desdeñaba a Goethe. Y Marx, por mucho que sus ideas se deformaran después, era un lector apasionado de todo: de Dante a Cervantes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La suerte, al parecer, favorece de verdad a los preparados.\u003C\u002Fp>",1790905694521]