[{"data":1,"prerenderedAt":159},["ShallowReactive",2],{"post-es-sobre-la-lectura-en-la-era-de-los-nuevos-medios":3,"translation-es-sobre-la-lectura-en-la-era-de-los-nuevos-medios":158},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":83,"tagsResolved":144,"translations":145},560,"30. 12. 2015","2015-12-30T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fo-cteni-ve-veku-novych-medii","2026-08-14T12:50:05","2026-08-14T10:50:05","o-cteni-ve-veku-novych-medii","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fo-cteni-ve-veku-novych-medii\u002F",{"rendered":17},"O čtení (ve věku nových médií)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(1)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">V našem jednadvacátém století najdeme hned několik způsobů, které ve srovnání s Textem mnohem lépe a rychleji zprostředkovávají informace. Chudák Text, jak jen může konkurovat televizním pořadům ve full HD obrazu, videohrám či interaktivním webovým stránkám, jež představují supermédium, neboť dokáží pojmout text, obraz, video, zvuk, ba dokonce i samotné videohry. Máme-li být objektivní, je zřejmé, že text sám o sobě je dost archaickou záležitostí. Až příliš rychlé a nekritické osvojení si nových technologíí (médií) ale paradoxně způsobilo, že práce s textem, tedy čtení, je potřeba nikoli méně, ale možná více než kdy dříve.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pro odůvodnění takového tvrzení je ale třeba vědět, co vlastně čtení je. Jako první si jistě představíme namáhavý mechanický pohyb očí, smyslového orgánu — jež je poprávu chápán a obdivován jako zázrak evoluce —, kterým sledujeme řádky textu, následně rozpoznáváme změť znaků, ukládáme si jejich zvuk do krátkodobé paměti, a nakonec si formujeme mentální obraz přečteného, což nám napomáhá v dlouhodobém zapamatování. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Čtení ale lze pojmout obecněji, nemusí mít (zdánlivě) nic společného s jazykem. Často si vážíme, když blízká osoba dokáže rozpoznat, jak se zrovna cítíme, aniž bychom museli explicitně zmínit naše pocity. Ona osoba v takovém případě \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">čte\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> emoce nebo je taktéž schopna \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">číst \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">naše myšlenky. Nejen, že si všimne subtilních grimas v našem obličeji, ale hlavně dokáže dekódovat jejich význam. A to je, pokud se zamyslíme, až magická schopnost, jelikož naše tváře neodkrývají nic uchopitelného kromě změn ve svalech obličeje nebo tónu hlasu. U dekódování těchto non-verbálních znaků ale už nehovoříme o čtení v pasivním slova smyslu, ale o aktivní činnosti \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interpretace\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Podobně při čtení textu si nevystačíme pouze se sledováním řádků slov. Z těchto lingvistických znaků nejdříve musíme v mysli poslepovat vyšší celky, prozkoumat, jaký mají mezi sebou vztah, jak na sebe navazují. K tomu nevyhnutelně potřebujeme vědět, co tyto vyšší celky znamenají. K vytvoření koherentního mentálního obrazu textu je nutné „vypreparovat“ jeho význam, tedy text interpretovat. I proto je čtení namáhavou aktivitou vyžadující míru dovednosti, tréninku, znalosti, dobrou paměť a v neposlední řadě schopnost se soustředit.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Na druhé straně sledování televizoru či videa na YouTube od nás žádají poněkud méně, konzumace jejich obsahu je přívětivější, více nám promine nepozornost. Čím to? Vilém Flusser argumentuje, že obrazy přijímáme a pak je analyzujeme, text je ale nutné nejdříve přijmout, aby ho vůbec bylo možné analyzovat. Čtení písmen vyžaduje:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">větší námahu než čtení [obrazů], je nepohodlnější. Proto znemožňuje nekritické přijímání informací. Sledování řádků je kritickou gymnastikou myšlení (Flusser, 79).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obrazy, statické i pohyblivé, se nám do vědomí dostávají v celku, zatímco čtení textu je jako postupné namotávání nitě na klubko. Anebo si čtení můžeme představit jako práci hrnčířky, jež během stálého otáčení hrnčířského kruhu svými prsty postupně tvaruje výsledný výrobek. Stejně tak čtenář málokdy končí s knihou po prvním kole čtení. Průměrná kniha o průměrné délce volá po tom, aby se k ní čtenář po nějaké době vrátil, prozkoumal zákoutí, která mu při prvním dotyku s textem unikla, doplnil si dílky mentálního obrazu, jež po prvním čtení zůstal nevyplněný, nezformovaný, nedokončený. Čtení přirozeně obsahuje jak analýzu, tak i syntézu, čímž čtenář v sobě ztělesňuje vědecké i umělecké vnímání světa. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Bylo by velmi pošetilé si myslet, že bychom dokázali hned napoprvé odkrýt veškerá zákoutí textu, který pro nás autor přichystal. Je pravděpodobné, že autor textu bude vzdělanější a sofistikovanější než čtenář a čtení jeho myšlenek bude vyžadovat soustředění a pozornost k nepatrným detailům. I když tyto podmínky nepsané smlouvy dialogu mezi autorem a čtenářem splníme, nemusíme se dočkat kladného výsledku a nezbude nám nic jiného, než text číst znovu a znovu, dokud pomyslná keramická nádoba nebude jasná, pevná a celá. Jeden z největších estétů prózy 20. století, Vladimir Nabokov, ve své známé eseji \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Good Readers and Good Writers\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> definuje, že dobrý čtenář by měl kromě jiného mít: dobrou paměť, představivost, umělecké cítění a také přitakává Flusserovi, když píše, že: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">„Nemáme žádný fyzický orgán (jako máme oko v případě malby), který pojme celý obraz [textu] a dokáže se těšit ze všech jeho podrobností. Ale po druhém, třetím, nebo čtvrtém čtení se v určitém smyslu stavíme ke knize stejným způsobem, jako se stavíme k malbě.“ \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pro Nabokova čtenář není pasivním konzumentem knihy, ale kolegou, s nímž sdílí talent pro představivost a umělecké cítění. Vždyť čtenář musí krok za krokem opět vztyčit pilíře imaginárního světa, jehož původ najdeme v mysli autora. Na čtenáři je, aby oživil budovy, rozsáhlé louky, šum lesů a barvy zvuků, musí si umět představit šaty hlavních postav, jejich tváře, oči, parfém a šarm. Prostřednictvím tichých a mrtvých znaků na stránce knihy resuscitujeme pouhými myšlenkami celý svět — kompetence náležící původně jen Bohům většiny světových náboženství (pokud jsme byli podle starozákonní knihy Genesis stvořeni Bohem k jeho obrazu, je psaní a čtení textu fiktivního světa božskou aktivitou, případně nelze Boha chápat jako prvního a posledního velkého umělce, literáta, poetu, jehož kreativní síla zatím nebyl pokořena?).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jistě, velkolepost světa se liší podle dané knihy a záleží i na zvoleném žánru textu. Krásná literatura vyobrazuje konkrétní svět, kdežto esej v nás vzbudí spíše obrazy abstraktní, mířené na naše intelektuální já, kde mlhavost abstrakcí je nutno překódovat, konkretizovat, vizualizovat. Pochopení textu eseje mi v leččems připomíná proces ne nepodobný vnímání avant-gardní poezie: surrealistická či symbolická škola básnictví nám předkládá sérii obrazů a je na čtenáři, aby z těchto disparátních tahů štětce složil celistvou strukturu; esejista zas sestavuje logicky uspořádanou linii argumentů a myšlenek, takže struktura je už přítomna, avšak málokdy je prezentována jako lehce zobrazitelný obsah. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Toto rozdělení není samozřejmě univerzálně platné. Krásná literatura sice „od antiky až po román devatenáctého století věrně kopíruje rétorické předpisy zaměřené na průkaznou živost (enargeia) a jasnost (safenéia) představy, kterou mysl odvíjí z nabídnutého popisu“ (Císar a Koťátko, 71), ale (velká) krásná literatura by se nikterak nelišila od žánru popisné žurnalistiky, pokud by nedokázala přejít přes všednost, každodennost, a nereprezentovala by to, co není možné popsat, co se vymyká rozumovému pojmosloví, to čemu filosofie a literární kritika říká \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">the Sublime\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Navíc autoři jako Samuel Beckett měli za svůj kreativní program tvorbu děl, kde obraznost textu bude umrtvena, tvary a pevnost objektů rozmělněny ve světě bez ošklivosti nebo krásy nebo horečnosti, „budou neživé (almost lifeless)“. Beckett redukuje vizuální prvky na minimum a co zbývá, je scenérie jakoby ve světě po konci světa. (Císař, 76) Beckettova próza je proto velice těžká na čtení a tím pádem také na interpretaci. Text tu neslouží &nbsp;jako zprostředkovávající médium, neboť čtenář velice těžko dokáže nahlédnout za gramatiku a tvar jednotlivých vět, jež s potem na spáncích čte, čeká, až se dostaví obrazy, ony však nepřicházejí. Jeho texty se proto stávají autonomními objekty: text pro text, gramatika pro gramatiku, zvuky pro zvuky, umění pro umění. &nbsp;\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">A na druhé straně žánr eseje může a často využívá tradičních literárních figur a konkretizace mentálních obrazů. To je taktéž obsah knihy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">amerického kognitivního vědce a lingvisty Stevena Pinkera, který ve svém novodobé příručce stylistiky čerpá ze současného poznání kognitivních věd a argumentuje, že jedním z předpokladů dobrého stylu psaní (non-fiction) prózy, je limitovat abstraktní vyjadřování na nutné minimum a naopak využívat podstatná jména konkrétní z důvodu, že čtenář si dokáže lépe vizualizovat a pamatovat, o čem text vypovídá.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nezapomínejme, že v textu máme přístup nejen k neživým objektům a faktům, ale také k historickému vědomí světa. Byl to text, který poprvé osvobodil člověka od nekonečné přítomnosti a dovolil předávat znalosti a zkušenosti dalším generacím, jež nemusely procházet životem zcela od počátku, ale mohly stavět na tom, co si prožily jejich předci. Text a konkrétněji literatura v podání mistrů a mistryň jako Shakespeare, Dante, Chaucer, Cervantes, Austen, Eliot (George i T. S.), Dickens, Proust, Joyce, Kafka dokáží mysl přenášet na časoprostorové přímce do oblastí nám reálně zapovězených: každá velká literatura je myšlenkovým experimentem, virtuální realitou, kde se optikou voyerského omnipotentního oka (v hantýrce online videoher „spectatora“), nebo avatara jedné z postav, vžíváme do rolí jiných postav, čímž tím trénujeme schopnosti empatie (KIDD, D. C. a E. Castano). \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Vzpomeňme si třeba na hlavní postavu z jedné z Dickensových knih, Pipa, jenž se za velmi zamotaných podmínek stal vlastníkem nemalého jmění a mladým džentlemanem s nadějnými vyhlídkami. Dickens pro nás připravil morální dilema, kdy na jedné straně přejeme Pipovi nový život, avšak musíme odsoudit jeho chování, když se zjevně stydí za svého starého kamaráda, dobráka a nevlastního otce, kováře Joea. Dickens se ptá: jak byste reagovali vy? Přestože se jedná o fikci, virtuální svět, klade před nás reálnou otázku, jejíž zodpovězení (pro vnímavější) může mít zásadní vliv na reálným život.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Literární kritik Harold Bloom píše, že čteme z mnoha důvodů; mezi těmi nejfrekventovanějšími se skrývá maxima „hranic jednoho lidského života“, kdy ať už čteme cokoli, vždy na nás každým odbitím hodin dopadá tíha času a toho, že během jednoho krátkého života nelze „poznat dostatečně mnoho lidí dostatečně dobře; že se potřebujeme poznat lépe, což vyžaduje znalosti nejen sebe sama a ostatních, ale také toho, jak se věci mají“ (Bloom). Pro Blooma je čtení literatury v první řadě „obtížnou zábavou“, aktivitou, kdy se ponořujeme do díla, abychom se nechali omámit géniem autora, jehož konstrukce fiktivního světa a navození silných a autentických emocí nás dokáží vytrhnout z normálnosti, kterou jsme obklopeni. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jenomže emoce a intelekt máme každý nastavený trochu jinak, a pokud je dílo až příliš vzdálené naší všednosti, nastavá problém, že okouzlení se transformuje na frustraci, někdy dokonce i na agresi vůči přílišnému intelektualismu. Výška laťky symbolizující nastavení těchto parametrů je ale vedle genetických předpokladů ovlivněna taktéž kulturou. Ta nabízí dvě možnosti: buďto půjde cestou obtížné zábavy, možná působící paternalisticky, neboť bude vzdělávat a chtít po nás překonávání vlastních limitů; nebo se bude jednat o zábavu lehce stravitelnou, předžvýkanou, vytvořenou tak, aby nám dopřála rychlou a levnou dávku dopingu, modré pilulky vydávané za červenou, jež nás má aspoň na chvíli odpojit od Matrixu verze 9-17.24.365, avšak jedinou její funkcí je, abychom zapomněli, že v Matrixu vůbec jsme.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(2)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obávám se, že nová média jsou vlastně podvod. Na první pohled se zdá, že pouze využívají starých médií (text, fotografie) a přidávají k ním díky existujícím technologiím dříve netušené možnosti. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tak například již starý dobrý Text v sobě obsahoval zárodečnou formu \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hypertextu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">: apoštolové Nového zákona se hojně \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">odkazují\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> na pasáže Zákona starého (v počátcích křesťanství by Starý zákon byl vždy na předních pozicích vyhledávače Google), neboť dva celky textu spojuje obsahová i logická podobnost, čehož využívali noví prorokové, jež \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">linkovali\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> své kázání se starozákonním kontextem, čímž dokazovali, že toto (sebenaplňující se) proroctví je grandiózní náplní božského plánu. Ale teprve v jednadvacátém století mohou existovat osobní proroctví, řízena a kázána nikoli v sermonech, ale v kontextuálních reklamách Google AdWords a jim podobných. Máme tak pocit, že celý digitální svět je nám podřízen. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nejedná se ale o největší klam nových médií; ten hledejme v jejich apropriaci Textu, což není aktem rozšíření jeho stávajících možností, ale destrukcí základních vlastností: \u003C\u002Fspan>\u003Cb>mentální obraznosti a nutnosti interpretace\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Jako příklad, kde tato anihilace nastala, uvedu webové stránky a populární YouTube videa, ale jelikož se jedná o globální fenomén adikce na Rychlosti (Speed), pomyslné drobky nás v podstatě zavedenou do všech koutů dnešní společnosti.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Řekl jsem, že čtení lze chápat i obecněji; v takovém případě i sledování videa a brouzdání na Webu chápu jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">čtení \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">videa a \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">čtení \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interaktivních webových stránek, neboť teoretický model toho, jak probíhá komunikace mezi člověkem a obsahem zprostředkovaným daným médiem (jež nemusí nutně obsahovat text), se skládá z několika kroků: navázání komunikace, přenos obsahu, přijmutí obsahu, dekódování obsahu a následná interpretace.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nová média bohužel mají ve své DNA zakódováno, aby se co nejvíce vyhýbala tomu být čtena, ve smyslu býti interpretována. Nevychází to z jejich inherentní technologické limitace, ale socio-kulturní volby, kterou jsme zvolili. Proč zrovna socio-kulturní? Teoretici zabývající se filosofií či sociologií technologií poznamenávají, že technologie neexistuje mimo společnosti, ale je její integrální součástí. Jinak řečeno, vývoj technologie není nějakým nevyhnutelným, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">determinovaným\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> procesem; naopak je formována tím, kdo a za jakým účelem ji vytváří. Tvůrcemi jsou jednotliví lidé. Ti jsou samozřejmě opět součástí širšího socio-kulturního kontextu. Nakonec lidé jsou zpětně ovlivňováni technologií.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Když ze své kanceláře ve švýcarském vědeckém centru Tim Berners-Lee spustil první webovou stránku, obsahovala pouze text, zbarvený převážně do černé barvy, ale některá slova a fráze byla zvýrazněna modře. To byly první \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">linky\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> hyper-textového projektu, kterým WorldWideWeb byl a přeze všechny nevýhody oproti konkurenčním řešením (např. Xanadu) stále je.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Postupem času se z jednoho malého projektu pro sdílení informací mezi vědci stala platforma, obsahující už nejen hyper-text, ale také multimediální prvky (fotografie, video, zvuk), odtud také plyne mezi lajky nepříliš používané slovo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hypermédia\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> = hypertext + multimédia.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Webová stránka se z kontejneru na text přeměnila na digitální umělecké plátno, jelikož kdekoli figurují multimédia a text, naskytá se poptávka po tom, aby tyto prvky byly vhodně uspořádány. Web se s příchodem fotografií, videí a zvuk stal prostorem, které bylo třeba \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">designovat\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. A tím nemyslím vybrat vhodné barvy; design je \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">myšlení\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, jež syntetizuje, dává dohromady, různorodé prvky tak, aby vytvářely jednotný, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">dobrý\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi> \u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">tvar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Grafický design toto myšlení aplikuje na vizuální komunikaci. nelze jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem říci, co přesně grafický design je; jako operativní definici ale věřím, že v základu se jedná o vizuální komunikaci (odtud „grafický“), tedy grafický design je třeba „vidět“ pro to, aby mohla komunikace nastavat. Co rozhodně nelze říci je, jak tato komunikace má konkrétně vypadat, pouze věřím, že komunikace má být úspěšná. Jakým způsobem ale grafický designér úspěšnou komunikaci navodí, to závisí na jeho rozhodnutí. Cest k úspěšné komunikaci je mnoho: cesta může být kostrbatá a klikatá, nebo naopak uhlazená, a tudíž lehce stravitelná. Na povrchnu snad paradoxně je třeba za úspěšnou komunikaci považovat i komunikaci neúspěšnou. Jak je to možné? Pokud cílem designéra je navodit pocit strachu, zmatení, agrese, odmítnutí a skutečně prostřednictvím jeho díla čtenář-divák zamýšleným způsobem reaguje, komunikace z pohledu designéra proběhla úspěšně.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Této \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">úspěšné-neúspěšné\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> komunikace se ale běžně nedočkáme. Pouze ve výjimečných případech, jako umělecký akt či rádoby avant-gardní marketingová kampaň, se webová stránka zcela vědomě snaží o zmatení, nepochopení či zamítnutí komunikace. Designér má se čtenářem-divákem nevyslovenou dohodu, že jeho dílo musí být pouze takové, aby \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">úspěšná-úspěšná\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> komunikace převažovala. Proč tomu tak je?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Žijeme v dlouhodobé a nevědomé závislosti na stále se zvyšující Rychlosti. Chceme-li zůstat relevantní, jsme nuceni (s naším souhlasem) kopírovat křivku produktivity vyžadovanou společností. Čím více relevantní a viditelná naše pozice je, tím více exponenciální zakulacení křivky pociťujeme. Je pravdou, že nás přímo nikdo pod krkem nedrží, abychom na této jízdě participovali; avšak, teoretická svoboda je banálním výrokem na papíře, jestliže neexistují prostředky na její realizaci. Mnohokrát jsem slyšel od strážců svobody zcela extrémní věty jako: „každý může bydlet mimo město, dokonce mimo civilizaci, kde požadavky na podřízení se Rychlost neexistují“. Tyto představy jsou formou extrémismu, ti, jež je vyslovují, ale simultánně plně věří ve svobodu, značně redukovaný význam svobody.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jdeme s dobou, jdeme se společností. Abychom neztratili své postavení, nebo už jako pouhé gesto rezignace, jsme konstantně připojeni: vstaneme, podíváme se na obrazovku; při přemisťování, sledujeme obrazovku; když pracujeme, je to s obrazovkou; když jdeme spát, usínáme s obrazovkou. Kdysi to byla výsada geeků a majetných, dnes je to nutnost pro všechny. Chcete proti tomu něco dělat? Přesuňte se do lesa! To bychom slyšeli od extrémistů prosazujících tzv. svobodu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nechceme, ale musíme. Takto zní definice závislosti, když jde do tuhého. Momentálně jsme ale stále ve fázi, kdy \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">chceme\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, neboť \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">není čas \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">si uvědomit, že nechceme.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Naši pra-pra-předkové žili v neustálé přítomnosti, protože jim chybělo historické vědomí. To změnila tehdy nová technologie Textu. Nyní žijeme v neustálé přítomnosti, protože nám Text chybí.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Je zajímavé, že technika meditace, apropriována ze Zenového buddhismu, je na Západě propagována jako pomůcka, jak začít žít tady a teď. Nám ale nechybí dovednost se zaměřit na přítomnost, naopak nám zcela odumřela schopnost soustředění se na vše mimo přítomnost. Data nám skrze smysly proudí ze všech stran, než stačíme zpracovat jednu dávku, už čeká další: First In First Out, First In, First Out, life will wait.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Náš mozek ale na množství těchto dat není navržen; on totiž bohužel nebyl navržen vůbec. A málokdo z nás je Johnny Von Neumann. Bohužel podruhé. Někde se to muselo projevit.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Může být současná epidemie poruchy pozornosti, tzv. Attention Deficit Hyperactivity Disorder, a různých druhů dyslexií odpovědí mozku, že přestal stíhat, že, pokud tedy jeho majitel chce, změní svůj mód tak, aby zvládal zpracovávat velké množství vstupních dat na úkor kvality zpracování? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(3)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud se člověk nedokáže soustředit po delší dobu, začne svět přetvářet kolem sebe tak, aby obsahoval jen takové věci, na které jeho mysl ještě stačí — stejně jako šikovný řemeslník se nebude věnovat aktivně teoretické fyzice, člověk s petivteřinovou pozorností bude mít problém napsat delší román. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pracovní hypotézou může být, že kulturní (kreativní) artefakty, tedy to, kde člověk má přímou kontrolu nad tvorbou, budou méně a méně náročně na kognitivní zpracování, budou přizpůsobeny na těkavou a krátkou pozornost, nebudou sestaveny z obsahu, jež vyžaduje soustředění a čas. Jinak řečeno, funkce Textu a interpretace bude redukována a uvidíme proliferaci médií pro přenos informací umožňujích nekritické přijmutí a zpracování: fotografie a videa.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(4)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Mnoho tvůrců webových stránek slyšelo, že návštěvníci obsah \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">nečtou, ale skenují\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, čekají, až se jim na obrazovce objeví něco, co zaujme jejich pozornost, pokud v daném čase nic takového nenastane, stránku opustí. Momentální limit tohoto času je kolem pěti vteřin. Tvůrci webových stránek, vědomi si potřeby hned zaujmout, rozhodně tak nešáhnou po textových informací. Proto dnes vidíme na každé stránce přes celou stránku fotografie a videa. Je pravdou, že se říká, že obraz dokáže říct tisíc slov, ale důvodem pro tento postup tvorby webových stránek není nutně potřeba něco říci, často není ani co, ale jednoduše se vtěsnat do oněch šibeničních pěti vteřin.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Připomíná mi to situaci, kdy se novinář v jednom z rozhovorů dotázal Noama Chomského, proč si myslí, že není pozván do známých pořadů hlavního proudu vysílání. Jeho odpovědí bylo, že tyto pořady mají chytře zvolený požadavek na stručnost hostů, což je ideální metoda na to, aby mnoho hlasů bylo z pořadu ignorováno, vyloučeno, případně, aby se sami před díváky zdiskreditovali. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> Je totiž obtížné předložit argumenty čerpající z informací, které diváci nebo posluchači nikdy neslyšeli. Málokdo se pozastaví nad tím, když někdo pronese, že Spojené státy jsou kolébkou demokracie. Pokud ale někdo v přímém přenosu vysloví, že Spojené státy jsou teroristickým státem a hrozbou světa, nebudou vědět, o čem se mluví a budou zcela přirozeně požadovat vysvětlení. Zde se ale projeví genialita požadavku na stručnost: host nemůže vyslovit kontroverzní větu, aniž by přitom nevyzněl, jako že právě spadl z Neptunu. Je to forma cenzury, často autocenzury. Ten, kdo chce mluvit, vysvětlovat, přinést něco nového je odsouzen do ústranní, undergroundu. Proto Chomsky, jako jeden z nejvlivnějších intelektuálů dvacátého století, za celou svou kariéru vystoupil v mainstreamové americké televizi pouze několikrát.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Kolik myšlenek je umlčeno jen proto, že na ně není čas? O kolik nerealizovaných nápadů jsem přišli, protože jejich složitost by si našla minimum příznivců?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Současné postupy tvorby webových stránek kladou důraz na \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">uživatelské zážitky\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Ty nejsou nový \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">buzzword\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> jen v digitální prostředí, ale prostupují metodiku tvorbu i mnoha jiných odvětví.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Osobně jsem přímo u jádra tohoto User Experience odvětví a více a více si uvědomuji, že původně ctihodná myšlenka se velice rychle dokáže změnit na nebezpečnou praktiku. Je faktickou pravdou, že v současné době již u mnoha technologií nepřemýšlíme, jak daná věc funguje, ale spíše nás zajímá, jak může obohatit náš život, jaký má pro nás význam, v neposlední řadě si všímáme jejich estetických kvalit. User Experience mělo od počátku za cíl na tyto otázky vhodně reagovat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obohacovat a ukájet významovou a estetickou složku našich životů měli od nepaměti na svých bedrech vypravěči, poetové, umělci a nesmíme zapomenout na náboženské postavy. Ačkoli v lidské historii najdeme období přející těmto povoláním, většinu času se potáceli v dobrovolné nebo nucené chudobě. Málokterému umělci se podařilo prosadit takovým způsobem, že zaujmul svým dílem většinu společnosti. Ze statistického pohledu se jednalo o vzácné výjimky přístupné jen pár jedincům. Stručně řečeno, „dělat umění“ je náročnou a nejistou aktivitou. Zcela racionální člověk si nevybírá povolání, jestliže jeho cílem je bezpečné živobytí a stálý finanční zdroj.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Jak si ale vysvětlíme, že největší světové nadnárodní podniky investují nemalé peníze do onoho uměleckého, leč v korporátní sféře ohnutého elementu, jímž chtějí obohatit své výrobky? Anebo jinak, jakým receptem disponují, že dokáží umění dělat masově na běžícím pásu?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Moderní marketingové a User Experience metody znají řešení: nashromážděná reálná data o potenciálních zákaznících jsou prohnána prizmatem statistických algoritmů i kvalitativních vyhodnoceních za účelem tvorby několika zprůměrovaných archetypů, na jejichž základu se tvoří nový produkt. Táži se, je hrozivější, že životy a touhy statisíců lze vyjádřit čtyřmi archetypy, nebo že někdo přistoupil na to, že tento způsob obohatí životy jednotlivců, a tím i společnosti jako celku? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ještě nedávno jsme věřili, že jednotlivec je unikátní lidskou bytostí. Ve skutečnosti tento fakt je ultimátním nepřítelem každého průmyslového odvětví: vytvářet personalizované produkty pro miliardu lidí je příliš drahé, takže se zdá být mnohem levnější investovat do chytré marketingové kampaně, jež tuto miliardu přesvědčí, že chtějí jedno a to samé. Jakmile se toto jednou přihodí, komodifikaci kultury začne v celé společnosti snižovat entropii, až nakonec veškeré rozdíly překročí horizont černé díry, odkud není návratu a neuspořádanost, čas, i bytí zamrzají.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Tento rozklad je akcelerován tím, že větší konformita je doprovázena vyšším zjednodušováním. Kdo je ochotný přenést se přes ekonomický diktát statusu quo a zavést opravdu něco nového? Historie ukazuje, že nejvlivnější projekty byly vždy závislé na dotacích od štědré matky — Státu. I kdyby se našel kapitál, bude někdo naslouchat? Originálním věcem rozumíme špatně, vyžadují interpretaci, reflexi, internalizaci, převod do Texu a zasazení do struktury předešlého poznání. Na to pět vteřin ale nestačí.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(5)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obraz z výše uvedených důvodů dominuje naší kultuře. YouTube, Instagram, Tumblr a Vine jsou hlavními dodavately vizuálního obsahu. Problémem není \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pouze \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">to, že nás ve velkém zavalují obsahově triviálními objekty, zdá se mi, hlavní nebezpečí nacházíme v samotné \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">obraznosti obrazů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Co je nutné, abychom si utvořili mentální obraz obrazu? Stačí pouze mít funkční oční orgán a příslušné části mozku zodpovědné za zpracování elektrických signálů ze sítnice. To jsou ale činnosti na vědomí zcela nezávislé, tudíž neprocházejí filtry intelektu. Jinak řečeno, není nutné nic dělat.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Obraz se jeví sám od sebe, celý jeho obsah je okamžitě přístupný, a pokud není doplněn literárním nádechem (metaforou, ironií, atd.), jediné, interpretace se stává z jednoduchého vyjmenování toho, co na obrazu je. Přímost obraznosti obrazů se vybízí nazvat \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pornografickou\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> vlastností obraznosti obrazů.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Redukujeme-li množství Textu ve společnosti, ošizujeme se o schopnost představovat si na základě lineárního kódu Textu.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Ano, konstruované mentální obrazy z Textu jsou nedokonalé, v mnoha ohledech spíše metaforické či abstraktní. Ona nedokonalost ale přispívá k rozšiřování intelektu, neboť si vytváříme vlastní nové obrazy, vizuální spojení, subjektivní nehotové objekty, které aplikujeme na nové poznatky, jež zabalíme do zmíněných nehotových objektů, spojení, obrazů z naší produkce, a tak můžeme přijít s originálními myšlenkami.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pokud ale toto obrazotvorství odstraníme z intelektuálního procesu a nahradíme jej předpřipravenými, vyrenderovanými objekty na filmovém plátně či obrazovce, nic nového si nevytváříme, pouze přijímáme objekty tak, jak jsou. Dalo by se říci, že jsme odkázáni na kreativitu a schopnost grafických umělců, jež tyto objekty (animované postavy, scény) navrhují. Jinak řečeno, svou obrazotvorbu \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">outsourcujeme \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">do rukou (hlavy) někoho jiného. To je nebezpečné z několika důvodů: degraduje to naší mysl a také to našemu vědomí vnucuje obsah, který nemůžeme přijmout kriticky: u čtení textů si sami diktujeme, jak si autorovy myšlenky vyobrazíme. Zbývá nám tak jediný způsob, jak se bránit nakažlivým cizorodým obrazům — zavřít oči.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">HAROLD BLOOM. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">How to read and why\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 1. paperback ed. London: Fourth Estate, 2001. ISBN 9781841150390.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">CÍSAŘ, Karel a Petr KOŤÁTKO. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Beckett: filosofie a literatura\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 2010, 252 s. ISBN 978-80-7007-336-0.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">FLUSSER, Vilém. 2013. Alfanumerická společnost. In: BABÁK, Petr. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. V Praze: tranzit.cz, s. 73-81. ISBN 978-80-87259-22-1.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">KIDD, D. C. a E. CASTANO. Reading Literary Fiction Improves Theory of Mind. In: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2013, 342(6156), s. 377-380. DOI: 10.1126\u002Fscience.1239918. ISSN 0036-8075. Dostupné také z: http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1239918\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">PINKER, Steven. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style: The Thinking Person’s Guide to Writing in the 21st Century\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2015. Penguin. ISBN 9781846145506.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>(1) V našem jednadvacátém století najdeme hned několik způsobů, které ve srovnání s Textem mnohem lépe a rychleji zprostředkovávají informace. Chudák Text, jak jen může konkurovat televizním pořadům ve full HD obrazu, videohrám či interaktivním webovým stránkám, jež představují supermédium, neboť dokáží pojmout text, obraz, video, zvuk, ba dokonce i samotné videohry. Máme-li být objektivní, [&hellip;]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-560","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":65,"wp:attachment":69,"wp:term":72,"curies":79},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F560",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=560",[62],{"count":63,"href":64},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F560\u002Frevisions",[66],{"id":67,"href":68},989,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F560\u002Frevisions\u002F989",[70],{"href":71},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=560",[73,76],{"taxonomy":74,"embeddable":56,"href":75},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=560",{"taxonomy":77,"embeddable":56,"href":78},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=560",[80],{"name":81,"href":82,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":84,"wp:term":101},[85],{"id":23,"name":86,"url":87,"description":26,"link":88,"slug":86,"avatar_urls":89,"_links":93},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":90,"48":91,"96":92},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":94,"collection":98},[95],{"href":57,"targetHints":96},{"allow":97},[47],[99],{"href":100},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[102,123],[103],{"id":30,"link":104,"name":105,"slug":105,"taxonomy":74,"_links":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":107,"collection":112,"about":115,"wp:post_type":118,"curies":121},[108],{"href":109,"targetHints":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":111},[47],[113],{"href":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[116],{"href":117},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[122],{"name":81,"href":82,"templated":56},[124],{"id":32,"link":125,"name":126,"slug":126,"taxonomy":77,"_links":127},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":128,"collection":133,"about":136,"wp:post_type":139,"curies":142},[129],{"href":130,"targetHints":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":132},[47],[134],{"href":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[137],{"href":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[140],{"href":141},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[143],{"name":81,"href":82,"templated":56},[],{"en":146,"es":150,"fr":154},{"title":147,"slug":148,"description":149},"On Reading (in the Age of New Media)","on-reading-in-the-age-of-new-media","Why reading, as interpretation and the building of mental images, matters more than ever when new media, speed and the image push the Text aside.",{"title":151,"slug":152,"description":153},"Sobre la lectura (en la era de los nuevos medios)","sobre-la-lectura-en-la-era-de-los-nuevos-medios","Por qué la lectura, como interpretación y creación de imágenes mentales, importa hoy más que nunca, cuando los nuevos medios, la velocidad y la imagen desplazan al Texto.",{"title":155,"slug":156,"description":157},"De la lecture (à l’ère des nouveaux médias)","de-la-lecture-a-l-ere-des-nouveaux-medias","Pourquoi la lecture, en tant qu’interprétation et création d’images mentales, compte aujourd’hui plus que jamais, alors que les nouveaux médias, la vitesse et l’image évincent le Texte.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(1)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">En nuestro siglo XXI encontramos varias vías que, en comparación con el Texto, transmiten la información mucho mejor y más rápido. Pobre Texto: ¿cómo puede competir con los programas de televisión en imagen full HD, con los videojuegos o con las páginas web interactivas, que constituyen un supermedio, pues son capaces de albergar texto, imagen, vídeo, sonido e incluso los propios videojuegos? Si hemos de ser objetivos, es evidente que el texto en sí mismo es un asunto bastante arcaico. Sin embargo, la adopción demasiado rápida y acrítica de las nuevas tecnologías (medios) ha provocado, paradójicamente, que el trabajo con el texto, es decir, la lectura, sea necesario no menos, sino quizá más que nunca.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Para justificar semejante afirmación, no obstante, hay que saber qué es en realidad la lectura. Lo primero que sin duda imaginaremos es el fatigoso movimiento mecánico de los ojos, órgano sensorial —con razón entendido y admirado como un milagro de la evolución—, con el que seguimos las líneas de un texto, después reconocemos la maraña de signos, guardamos su sonido en la memoria a corto plazo y, por último, nos formamos una imagen mental de lo leído, lo que nos ayuda a recordarlo a largo plazo. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pero la lectura puede entenderse de manera más general; no tiene por qué tener (aparentemente) nada que ver con el lenguaje. A menudo apreciamos que una persona cercana sepa reconocer cómo nos sentimos en ese momento sin que tengamos que mencionar explícitamente nuestros sentimientos. En tal caso esa persona \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">lee\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> las emociones o es igualmente capaz de \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">leer \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">nuestros pensamientos. No solo advierte las sutiles muecas de nuestro rostro, sino que, sobre todo, sabe descodificar su significado. Y esa es, si lo pensamos bien, una capacidad casi mágica, ya que nuestras caras no revelan nada aprehensible salvo cambios en los músculos faciales o en el tono de voz. Al descodificar estos signos no verbales, sin embargo, ya no hablamos de lectura en el sentido pasivo de la palabra, sino de la actividad activa de la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">interpretación\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Del mismo modo, al leer un texto no nos basta con seguir las líneas de palabras. A partir de estos signos lingüísticos tenemos primero que ensamblar en la mente unidades mayores, examinar qué relación guardan entre sí y cómo se enlazan. Para ello necesitamos inevitablemente saber qué significan esas unidades mayores. Para crear una imagen mental coherente del texto es necesario «extraer» su significado, es decir, interpretar el texto. También por eso la lectura es una actividad fatigosa que exige cierto grado de destreza, entrenamiento, conocimientos, buena memoria y, no menos importante, la capacidad de concentrarse.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Por otro lado, ver la televisión o un vídeo en YouTube nos exige bastante menos; el consumo de su contenido es más amable y nos perdona más la falta de atención. ¿A qué se debe? Vilém Flusser sostiene que las imágenes las recibimos y luego las analizamos, mientras que el texto hay que recibirlo primero para que sea posible analizarlo siquiera. Leer letras requiere:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">un esfuerzo mayor que leer [imágenes], es más incómodo. Por eso imposibilita la recepción acrítica de la información. Seguir las líneas es una gimnasia crítica del pensamiento (Flusser, 79).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Las imágenes, fijas o en movimiento, llegan a nuestra conciencia como un todo, mientras que leer un texto es como ir enrollando poco a poco el hilo en un ovillo. O podemos imaginar la lectura como el trabajo de una alfarera que, mientras el torno no deja de girar, va dando forma con los dedos a la pieza final. Del mismo modo, el lector rara vez termina con un libro tras la primera vuelta de lectura. Un libro medio de extensión media pide que el lector vuelva a él al cabo de un tiempo, que explore los rincones que se le escaparon en el primer contacto con el texto, que complete las piezas de la imagen mental que tras la primera lectura quedó sin rellenar, sin formar, sin terminar. La lectura contiene de forma natural tanto el análisis como la síntesis, con lo que el lector encarna en sí tanto la percepción científica como la artística del mundo. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Sería muy necio pensar que podríamos descubrir a la primera todos los rincones del texto que el autor nos ha preparado. Es probable que el autor del texto sea más culto y más sofisticado que el lector, y leer sus pensamientos exigirá concentración y atención a los detalles más pequeños. Aun cumpliendo estas condiciones del contrato no escrito del diálogo entre autor y lector, puede que no obtengamos un resultado positivo, y no nos quedará más remedio que leer el texto una y otra vez, hasta que la imaginaria vasija de cerámica sea clara, firme y entera. Uno de los mayores estetas de la prosa del siglo XX, Vladimir Nabokov, en su conocido ensayo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Good Readers and Good Writers\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> define que un buen lector debería tener, entre otras cosas, buena memoria, imaginación y sentido artístico, y además le da la razón a Flusser cuando escribe: \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">«No tenemos ningún órgano físico (como tenemos el ojo en el caso de la pintura) que abarque la imagen entera [del texto] y pueda disfrutar de todos sus detalles. Pero tras una segunda, una tercera o una cuarta lectura nos comportamos, en cierto sentido, ante un libro del mismo modo que ante una pintura». \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Para Nabokov el lector no es un consumidor pasivo del libro, sino un colega con quien comparte el talento para la imaginación y el sentido artístico. Al fin y al cabo, el lector debe levantar de nuevo, paso a paso, los pilares de un mundo imaginario cuyo origen se encuentra en la mente del autor. Al lector le corresponde dar vida a los edificios, a los vastos prados, al rumor de los bosques y a los colores de los sonidos; debe saber imaginarse la ropa de los personajes principales, sus rostros, sus ojos, su perfume y su encanto. A través de los signos silenciosos y muertos de la página de un libro resucitamos con el mero pensamiento un mundo entero —una competencia que originalmente pertenecía solo a los dioses de la mayoría de las religiones del mundo (si, según el libro veterotestamentario del Génesis, fuimos creados por Dios a su imagen, escribir y leer el texto de un mundo ficticio es una actividad divina; o bien, ¿no cabe entender a Dios como el primer y último gran artista, literato, poeta, cuya fuerza creadora aún no ha sido superada?).\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Desde luego, la grandiosidad del mundo varía según el libro y depende también del género del texto elegido. La literatura de ficción representa un mundo concreto, mientras que el ensayo despierta en nosotros más bien imágenes abstractas, dirigidas a nuestro yo intelectual, donde la vaguedad de las abstracciones ha de recodificarse, concretarse, visualizarse. Comprender el texto de un ensayo me recuerda en muchos aspectos un proceso no muy distinto de la percepción de la poesía de vanguardia: la escuela surrealista o simbolista de la poesía nos presenta una serie de imágenes, y le corresponde al lector componer a partir de estas pinceladas dispares una estructura íntegra; el ensayista, en cambio, construye una línea lógicamente ordenada de argumentos e ideas, de modo que la estructura ya está presente, aunque rara vez se presenta como un contenido fácil de representar. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Esta división, por supuesto, no es universalmente válida. Es cierto que la literatura de ficción, «desde la Antigüedad hasta la novela del siglo XIX, copia fielmente los preceptos retóricos orientados a la viveza evidente (enargeia) y a la claridad (safeneia) de la imagen que la mente despliega a partir de la descripción ofrecida» (Císař y Koťátko, 71), pero la (gran) literatura de ficción no se diferenciaría en nada del género del periodismo descriptivo si no fuese capaz de ir más allá de lo trivial, de lo cotidiano, y no representase lo que no puede describirse, lo que escapa al vocabulario conceptual racional, aquello que la filosofía y la crítica literaria llaman \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">the Sublime\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Además, autores como Samuel Beckett tenían como programa creativo la producción de obras en las que la capacidad evocadora del texto quedara amortiguada, las formas y la solidez de los objetos disueltas en un mundo sin fealdad ni belleza ni fiebre; «serán inertes (almost lifeless)». Beckett reduce los elementos visuales al mínimo, y lo que queda es un escenario como de un mundo después del fin del mundo. (Císař, 76) Por eso la prosa de Beckett es muy difícil de leer y, por tanto, también de interpretar. El texto no sirve aquí &nbsp;de medio mediador, pues al lector le cuesta muchísimo ver más allá de la gramática y de la forma de cada frase, que lee con el sudor en las sienes, esperando a que lleguen las imágenes; pero estas no llegan. Por eso sus textos se convierten en objetos autónomos: el texto por el texto, la gramática por la gramática, los sonidos por los sonidos, el arte por el arte. &nbsp;\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Y, por otro lado, el género del ensayo puede servirse, y a menudo se sirve, de figuras literarias tradicionales y de la concreción de imágenes mentales. Ese es también el contenido del libro \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">del científico cognitivo y lingüista estadounidense Steven Pinker, quien en su manual de estilo moderno se nutre del conocimiento actual de las ciencias cognitivas y sostiene que uno de los requisitos de un buen estilo de prosa (de no ficción) es limitar la expresión abstracta al mínimo necesario y, en cambio, usar sustantivos concretos, porque así el lector es más capaz de visualizar y recordar de qué trata el texto.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">No olvidemos que en el texto tenemos acceso no solo a objetos inanimados y a hechos, sino también a la conciencia histórica del mundo. Fue el texto lo que por primera vez liberó al ser humano del presente infinito y permitió transmitir conocimientos y experiencias a las generaciones siguientes, que no tenían que recorrer la vida desde el principio, sino que podían construir sobre lo que habían vivido sus antepasados. El texto y, más concretamente, la literatura en manos de maestros y maestras como Shakespeare, Dante, Chaucer, Cervantes, Austen, Eliot (George y T. S.), Dickens, Proust, Joyce o Kafka son capaces de trasladar la mente a lo largo de la línea del espacio-tiempo a regiones que en la realidad nos están vedadas: toda gran literatura es un experimento mental, una realidad virtual en la que, a través de la óptica de un ojo omnipotente y voyeur (en la jerga de los videojuegos en línea, el «spectator») o del avatar de uno de los personajes, nos ponemos en el papel de otros personajes, con lo que entrenamos nuestra capacidad de empatía (KIDD, D. C. y E. Castano). \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Recordemos, por ejemplo, al protagonista de uno de los libros de Dickens, Pip, quien en circunstancias muy enrevesadas se convirtió en dueño de una fortuna nada desdeñable y en un joven caballero con grandes esperanzas. Dickens nos ha preparado un dilema moral: por un lado deseamos a Pip su nueva vida, pero debemos condenar su comportamiento cuando a todas luces se avergüenza de su viejo amigo, el bonachón herrero Joe, su padrastro. Dickens pregunta: ¿cómo reaccionaríais vosotros? Aunque se trate de ficción, de un mundo virtual, nos plantea una pregunta real cuya respuesta (para los más perceptivos) puede influir de forma decisiva en la vida real.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">El crítico literario Harold Bloom escribe que leemos por muchas razones; entre las más frecuentes se esconde la máxima de «los límites de una sola vida humana»: leamos lo que leamos, con cada campanada del reloj cae sobre nosotros el peso del tiempo y de que en una sola vida breve no es posible «conocer a suficientes personas lo bastante bien; que necesitamos conocernos mejor, lo que exige conocimiento no solo de uno mismo y de los demás, sino también de cómo son las cosas» (Bloom). Para Bloom, leer literatura es ante todo un «placer difícil», una actividad en la que nos sumergimos en una obra para dejarnos embriagar por el genio del autor, cuya construcción de un mundo ficticio y cuya evocación de emociones fuertes y auténticas son capaces de arrancarnos de la normalidad que nos rodea. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Solo que cada uno de nosotros tiene las emociones y el intelecto ajustados de forma un poco distinta, y si la obra está demasiado alejada de nuestra cotidianidad, surge el problema de que el encantamiento se transforma en frustración y a veces incluso en agresividad contra el excesivo intelectualismo. La altura del listón que simboliza el ajuste de estos parámetros, sin embargo, está influida, además de por las predisposiciones genéticas, también por la cultura. Esta ofrece dos posibilidades: o bien tomará el camino del placer difícil, que quizá parezca paternalista, pues nos educará y nos pedirá superar nuestros propios límites; o bien se tratará de un entretenimiento fácil de digerir, premasticado, hecho para darnos una dosis rápida y barata de dopaje, una pastilla azul que se hace pasar por la roja y que ha de desconectarnos, al menos por un rato, de la Matrix versión 9-17.24.365, aunque su única función es que olvidemos que estamos en la Matrix.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(2)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Me temo que los nuevos medios son en realidad un engaño. A primera vista parece que solo se sirven de los medios antiguos (el texto, la fotografía) y, gracias a las tecnologías existentes, les añaden posibilidades antes insospechadas. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Así, por ejemplo, el viejo y buen Texto ya contenía en sí la forma embrionaria del \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hipertexto\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">: los apóstoles del Nuevo Testamento \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">remiten\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> con frecuencia a pasajes del Antiguo (en los inicios del cristianismo, el Antiguo Testamento habría estado siempre en las primeras posiciones del buscador de Google), pues ambos cuerpos de texto están unidos por una semejanza de contenido y de lógica, de la que se servían los nuevos profetas, que \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">enlazaban\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> su predicación con el contexto veterotestamentario, demostrando así que esta profecía (autocumplida) era el grandioso contenido de un plan divino. Pero solo en el siglo XXI pueden existir profecías personales, dirigidas y predicadas no en sermones, sino en los anuncios contextuales de Google AdWords y similares. Así tenemos la sensación de que todo el mundo digital está a nuestro servicio. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pero no se trata del mayor engaño de los nuevos medios; ese hay que buscarlo en su apropiación del Texto, que no es un acto de ampliación de sus posibilidades existentes, sino la destrucción de sus propiedades fundamentales: \u003C\u002Fspan>\u003Cb>la imaginería mental y la necesidad de interpretación\u003C\u002Fb>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Como ejemplo de dónde se ha producido esta aniquilación citaré las páginas web y los vídeos populares de YouTube, pero, como se trata de un fenómeno global de adicción a la Velocidad (Speed), las proverbiales migas de pan nos llevarían en esencia a todos los rincones de la sociedad actual.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">He dicho que la lectura puede entenderse también de manera más general; en tal caso entiendo también ver un vídeo y navegar por la Web como \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">leer \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">un vídeo y \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">leer \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">páginas web interactivas, pues el modelo teórico de cómo se desarrolla la comunicación entre el ser humano y el contenido transmitido por un medio dado (que no tiene por qué contener texto) consta de varios pasos: establecimiento de la comunicación, transmisión del contenido, recepción del contenido, descodificación del contenido y la consiguiente interpretación.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Por desgracia, los nuevos medios llevan codificado en su ADN evitar en lo posible ser leídos, en el sentido de ser interpretados. Esto no se debe a una limitación tecnológica inherente, sino a una elección sociocultural que hemos hecho. ¿Por qué precisamente sociocultural? Los teóricos que se ocupan de la filosofía o la sociología de la tecnología señalan que la tecnología no existe fuera de la sociedad, sino que es parte integrante de ella. Dicho de otro modo, el desarrollo de la tecnología no es un proceso inevitable, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">determinado\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">; al contrario, está moldeado por quién la crea y con qué fin. Los creadores son personas concretas. Estas, por supuesto, forman a su vez parte de un contexto sociocultural más amplio. Y, por último, las personas son a su vez influidas por la tecnología.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Cuando Tim Berners-Lee puso en marcha la primera página web desde su despacho en un centro científico suizo, esta contenía solo texto, coloreado sobre todo de negro, aunque algunas palabras y frases estaban resaltadas en azul. Esos fueron los primeros \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">enlaces\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> del proyecto hipertextual que la WorldWideWeb fue y, pese a todas sus desventajas frente a las soluciones de la competencia (p. ej., Xanadu), sigue siendo.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Con el tiempo, un pequeño proyecto para compartir información entre científicos se convirtió en una plataforma que contenía ya no solo hipertexto, sino también elementos multimedia (fotografía, vídeo, sonido); de ahí procede también la palabra, poco usada entre los profanos, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">hipermedia\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> = hipertexto + multimedia.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La página web pasó de ser un contenedor de texto a ser un lienzo artístico digital, ya que dondequiera que figuran multimedia y texto surge la demanda de que estos elementos estén adecuadamente dispuestos. Con la llegada de las fotografías, los vídeos y el sonido, la Web se convirtió en un espacio que había que \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">diseñar\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Y con ello no me refiero a elegir colores adecuados; el diseño es un \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pensamiento\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> que sintetiza, que reúne elementos diversos para que creen una \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">buena\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi> \u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">forma\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> unitaria. El diseño gráfico aplica este pensamiento a la comunicación visual. No es posible decir de forma unívoca y exhaustiva qué es exactamente el diseño gráfico; como definición operativa, no obstante, creo que en su base se trata de comunicación visual (de ahí «gráfico»), es decir, el diseño gráfico tiene que «verse» para que la comunicación pueda producirse. Lo que desde luego no puede decirse es cómo ha de ser concretamente esa comunicación; solo creo que la comunicación ha de tener éxito. De qué manera el diseñador gráfico logra una comunicación exitosa, eso depende de su decisión. Los caminos hacia una comunicación exitosa son muchos: el camino puede ser tortuoso y sinuoso o, al contrario, pulido y, por tanto, fácil de digerir. En la superficie, quizá paradójicamente, hay que considerar exitosa incluso la comunicación fallida. ¿Cómo es posible? Si el objetivo del diseñador es provocar una sensación de miedo, confusión, agresividad o rechazo, y el lector-espectador reacciona realmente a su obra de la manera prevista, la comunicación, desde el punto de vista del diseñador, ha tenido éxito.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Esta comunicación \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">exitosa-fallida\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, sin embargo, no suele darse. Solo en casos excepcionales, como un acto artístico o una campaña de marketing que pretende ser de vanguardia, una página web busca de forma totalmente consciente la confusión, la incomprensión o el rechazo de la comunicación. El diseñador tiene con el lector-espectador un acuerdo tácito según el cual su obra solo puede ser tal que predomine la comunicación \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">exitosa-exitosa\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. ¿Por qué es así?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Vivimos en una dependencia prolongada e inconsciente de una Velocidad cada vez mayor. Si queremos seguir siendo relevantes, nos vemos obligados (con nuestro consentimiento) a copiar la curva de productividad que exige la sociedad. Cuanto más relevante y visible es nuestra posición, más sentimos la curvatura exponencial de la curva. Es cierto que nadie nos agarra directamente del cuello para que participemos en este viaje; sin embargo, la libertad teórica es una afirmación banal sobre el papel si no existen los medios para realizarla. Muchas veces he oído a los guardianes de la libertad frases del todo extremas como: «cualquiera puede vivir fuera de la ciudad, incluso fuera de la civilización, donde no existen las exigencias de someterse a la Velocidad». Estas ideas son una forma de extremismo; quienes las pronuncian, sin embargo, creen al mismo tiempo plenamente en la libertad, en un significado muy reducido de la libertad.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Vamos con los tiempos, vamos con la sociedad. Para no perder nuestra posición, o ya como mero gesto de resignación, estamos constantemente conectados: nos levantamos y miramos una pantalla; al desplazarnos, miramos una pantalla; cuando trabajamos, es con una pantalla; cuando nos vamos a dormir, nos dormimos con una pantalla. Antes era un privilegio de los geeks y de los pudientes; hoy es una necesidad para todos. ¿Queréis hacer algo al respecto? ¡Mudaos al bosque! Eso es lo que oiríamos de los extremistas que promueven la llamada libertad.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">No queremos, pero tenemos que hacerlo. Así suena la definición de la adicción cuando las cosas se ponen serias. De momento, sin embargo, seguimos en la fase en que \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">queremos\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">, pues \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">no hay tiempo \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">para darnos cuenta de que no queremos.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nuestros tatarabuelos vivían en un presente perpetuo porque les faltaba la conciencia histórica. Eso lo cambió la entonces nueva tecnología del Texto. Ahora vivimos en un presente perpetuo porque nos falta el Texto.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Es interesante que la técnica de la meditación, apropiada del budismo zen, se promueva en Occidente como una ayuda para empezar a vivir aquí y ahora. Pero lo que nos falta no es la destreza de centrarnos en el presente; al contrario, se nos ha muerto por completo la capacidad de concentrarnos en todo lo que está fuera del presente. Los datos nos fluyen a través de los sentidos desde todas partes; antes de que logremos procesar una tanda, ya espera la siguiente: First In First Out, First In, First Out, life will wait.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Nuestro cerebro, sin embargo, no está diseñado para esta cantidad de datos; por desgracia, no fue diseñado en absoluto. Y pocos de nosotros somos Johnny von Neumann. Por desgracia, por segunda vez. En algún sitio tenía que notarse.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">¿Puede ser la actual epidemia del trastorno de la atención, el llamado Attention Deficit Hyperactivity Disorder, y de diversos tipos de dislexia la respuesta del cerebro de que ya no da abasto, de que, si su dueño así lo quiere, cambiará su modo para poder procesar una gran cantidad de datos de entrada a costa de la calidad del procesamiento? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(3)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Si una persona no es capaz de concentrarse durante un tiempo prolongado, empieza a transformar el mundo a su alrededor para que contenga solo aquellas cosas a las que su mente todavía llega —del mismo modo que un hábil artesano no se dedicará activamente a la física teórica, una persona con una atención de cinco segundos tendrá problemas para escribir una novela larga. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Una hipótesis de trabajo podría ser que los artefactos culturales (creativos), es decir, aquello sobre cuya creación el ser humano tiene control directo, serán cada vez menos exigentes de procesar cognitivamente, estarán adaptados a una atención volátil y breve y no estarán compuestos de un contenido que requiera concentración y tiempo. Dicho de otro modo, la función del Texto y de la interpretación se verá reducida y asistiremos a la proliferación de medios de transmisión de información que permiten una recepción y un procesamiento acríticos: fotografías y vídeos.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(4)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Muchos creadores de páginas web han oído que los visitantes \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">no leen el contenido, sino que lo escanean\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">: esperan a que aparezca en la pantalla algo que capte su atención y, si en un tiempo dado no ocurre nada parecido, abandonan la página. El límite actual de ese tiempo ronda los cinco segundos. Los creadores de páginas web, conscientes de la necesidad de captar la atención de inmediato, desde luego no recurrirán a la información textual. Por eso hoy vemos en cada página fotografías y vídeos a página completa. Es cierto que se dice que una imagen vale más que mil palabras, pero el motivo de esta forma de crear páginas web no es necesariamente la necesidad de decir algo —a menudo ni siquiera hay qué decir—, sino simplemente meterse en esos cinco segundos de patíbulo.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Me recuerda la situación en que un periodista, en una entrevista, preguntó a Noam Chomsky por qué creía que no lo invitaban a los conocidos programas de las cadenas generalistas. Su respuesta fue que esos programas tienen una exigencia de concisión hábilmente elegida para sus invitados, lo cual es un método ideal para que muchas voces sean ignoradas, excluidas del programa o para que se desacrediten ellas mismas ante los espectadores. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> Y es que es difícil presentar argumentos basados en información que los espectadores o los oyentes nunca han oído. Pocos se detienen a pensar cuando alguien proclama que los Estados Unidos son la cuna de la democracia. Pero si alguien dice en directo que los Estados Unidos son un Estado terrorista y una amenaza para el mundo, no sabrán de qué se habla y pedirán, con toda naturalidad, una explicación. Aquí se manifiesta la genialidad de la exigencia de concisión: el invitado no puede pronunciar una frase polémica sin dar la impresión de que acaba de caerse de Neptuno. Es una forma de censura, a menudo de autocensura. Quien quiere hablar, explicar, aportar algo nuevo, está condenado al margen, al underground. Por eso Chomsky, uno de los intelectuales más influyentes del siglo XX, apareció en toda su carrera en la televisión estadounidense generalista solo unas pocas veces.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">¿Cuántas ideas se silencian solo porque no hay tiempo para ellas? ¿Cuántas ideas no realizadas hemos perdido porque su complejidad habría encontrado un mínimo de partidarios?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Los procedimientos actuales de creación de páginas web ponen el acento en las \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">experiencias de usuario\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Estas no son un nuevo \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">buzzword\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> solo en el entorno digital, sino que impregnan la metodología de creación de muchos otros sectores.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Personalmente estoy en el núcleo mismo de este campo del User Experience y me doy cuenta cada vez más de que una idea en origen honorable puede convertirse muy deprisa en una práctica peligrosa. Es un hecho que hoy, con muchas tecnologías, ya no pensamos en cómo funciona una cosa, sino que nos interesa más bien cómo puede enriquecer nuestra vida, qué significado tiene para nosotros y, no menos importante, nos fijamos en sus cualidades estéticas. Desde el principio, el User Experience tuvo como objetivo responder adecuadamente a estas preguntas.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Enriquecer y satisfacer la parte significativa y estética de nuestras vidas ha recaído desde tiempos inmemoriales sobre los hombros de narradores, poetas, artistas y, no debemos olvidarlo, figuras religiosas. Aunque en la historia humana encontramos periodos favorables a estas vocaciones, la mayor parte del tiempo malvivían en una pobreza voluntaria o forzada. Pocos artistas lograron abrirse camino de tal manera que su obra cautivara a la mayor parte de la sociedad. Desde un punto de vista estadístico, se trataba de raras excepciones al alcance de unos pocos individuos. En pocas palabras, «hacer arte» es una actividad exigente e incierta. Una persona del todo racional no elige esta vocación si su objetivo es un sustento seguro y una fuente estable de ingresos.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">¿Cómo se explica entonces que las mayores multinacionales del mundo inviertan no poco dinero en ese elemento artístico, aunque doblegado en la esfera corporativa, con el que quieren enriquecer sus productos? O, de otro modo, ¿de qué receta disponen para poder hacer arte en masa, en cadena de montaje?\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Los métodos modernos de marketing y de User Experience conocen la solución: los datos reales acumulados sobre clientes potenciales se pasan por el prisma de algoritmos estadísticos y de evaluaciones cualitativas con el fin de crear varios arquetipos promediados, sobre cuya base se crea un nuevo producto. Me pregunto: ¿es más aterrador que las vidas y los deseos de cientos de miles de personas puedan expresarse con cuatro arquetipos, o que alguien haya aceptado que esta vía enriquecerá las vidas de los individuos y, con ello, de la sociedad en su conjunto? \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Hasta hace poco creíamos que el individuo es un ser humano único. En realidad, este hecho es el enemigo definitivo de cualquier sector industrial: crear productos personalizados para mil millones de personas es demasiado caro, así que parece mucho más barato invertir en una astuta campaña de marketing que convenza a esos mil millones de que quieren una y la misma cosa. Una vez que esto ocurre, la mercantilización de la cultura empieza a reducir la entropía en toda la sociedad, hasta que finalmente todas las diferencias cruzan el horizonte de un agujero negro, de donde no hay retorno y donde el desorden, el tiempo y el ser se congelan.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Esta descomposición se ve acelerada por el hecho de que una mayor conformidad va acompañada de una mayor simplificación. ¿Quién está dispuesto a superar el dictado económico del statu quo e introducir algo realmente nuevo? La historia muestra que los proyectos más influyentes siempre han dependido de las subvenciones de una madre generosa: el Estado. Y aunque se encontrara el capital, ¿alguien escucharía? Las cosas originales las entendemos mal; requieren interpretación, reflexión, interiorización, traducción al Texto e inserción en la estructura del conocimiento previo. Para eso, cinco segundos no bastan.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">(5)\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Por las razones expuestas, la imagen domina nuestra cultura. YouTube, Instagram, Tumblr y Vine son los principales proveedores de contenido visual. El problema no es \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">solo \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">que nos sepulten a gran escala bajo objetos de contenido trivial; me parece que el principal peligro se encuentra en la propia \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">imaginería de las imágenes\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">¿Qué hace falta para formarnos una imagen mental de una imagen? Basta con tener un órgano ocular funcional y las partes correspondientes del cerebro responsables de procesar las señales eléctricas de la retina. Pero esos son procesos del todo independientes de la conciencia, por lo que no pasan por los filtros del intelecto. Dicho de otro modo, no hace falta hacer nada.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">La imagen se muestra por sí misma, todo su contenido es accesible de inmediato y, si no se complementa con un toque literario (metáfora, ironía, etc.), la única interpretación consiste en una simple enumeración de lo que hay en la imagen. La inmediatez de la imaginería de las imágenes invita a llamarla la cualidad \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">pornográfica\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\"> de la imaginería de las imágenes.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Si reducimos la cantidad de Texto en la sociedad, nos privamos de la capacidad de imaginar a partir del código lineal del Texto.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Sí, las imágenes mentales construidas a partir del Texto son imperfectas, en muchos aspectos más bien metafóricas o abstractas. Pero esa imperfección contribuye a ampliar el intelecto, pues creamos nuestras propias imágenes nuevas, conexiones visuales, objetos subjetivos inacabados, que aplicamos a nuevos conocimientos, los cuales envolvemos a su vez en esos objetos inacabados, conexiones e imágenes de nuestra propia producción, y así podemos llegar a ideas originales.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Pero si eliminamos esta creación de imágenes del proceso intelectual y la sustituimos por objetos preparados y prerrenderizados en la pantalla de cine o del ordenador, no creamos nada nuevo; solo recibimos los objetos tal como son. Podría decirse que dependemos de la creatividad y de la habilidad de los artistas gráficos que diseñan estos objetos (personajes animados, escenas). Dicho de otro modo, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">externalizamos \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">nuestra creación de imágenes a las manos (la cabeza) de otra persona. Eso es peligroso por varias razones: degrada nuestra mente y, además, impone a nuestra conciencia un contenido que no podemos recibir críticamente: al leer textos, somos nosotros mismos quienes dictamos cómo nos representaremos los pensamientos del autor. Así que solo nos queda una manera de defendernos de las contagiosas imágenes ajenas: cerrar los ojos.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">HAROLD BLOOM. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">How to read and why\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 1. paperback ed. London: Fourth Estate, 2001. ISBN 9781841150390.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">CÍSAŘ, Karel y Petr KOŤÁTKO. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Beckett: filosofie a literatura\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 1.ª ed. Praha: Filosofia, 2010, 252 p. ISBN 978-80-7007-336-0.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">FLUSSER, Vilém. 2013. Alfanumerická společnost. En: BABÁK, Petr. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Proto: grafický design a současné umění\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. Praha: tranzit.cz, p. 73-81. ISBN 978-80-87259-22-1.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">KIDD, D. C. y E. CASTANO. Reading Literary Fiction Improves Theory of Mind. En: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">Science\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2013, 342(6156), p. 377-380. DOI: 10.1126\u002Fscience.1239918. ISSN 0036-8075. Disponible también en: http:\u002F\u002Fwww.sciencemag.org\u002Fcgi\u002Fdoi\u002F10.1126\u002Fscience.1239918\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">PINKER, Steven. \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">The Sense of Style: The Thinking Person’s Guide to Writing in the 21st Century\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight:400\">. 2015. Penguin. ISBN 9781846145506.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>&nbsp;\u003C\u002Fp>",1790905688488]