[{"data":1,"prerenderedAt":201},["ShallowReactive",2],{"post-es-sobre-el-pensamiento":3,"translation-es-sobre-el-pensamiento":200},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":35,"_links":45,"_embedded":87,"tagsResolved":184,"translations":187},575,"16. 01. 2019","2019-01-16T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fo-mysleni","2025-10-14T12:26:42","2025-10-14T10:26:42","o-mysleni","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fo-mysleni\u002F",{"rendered":17},"O myšlení",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F01\u002Fheader_123396082.jpg\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-large wp-image-1245\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F01\u002Fheader_123396082-1024x641.jpg\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F01\u002Fheader_123396082-1024x641.jpg 1024w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F01\u002Fheader_123396082-300x188.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F01\u002Fheader_123396082-768x481.jpg 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F01\u002Fheader_123396082.jpg 2000w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"641\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Source: https:\u002F\u002Fomicron.aeon.co\u002Fimages\u002F6367dc78-9563-4c66-9b89-43f75ce9a4ea\u002Fheader_123396082.jpg\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Výzkum inteligence a geniality se často zmiňuje o Albertu Einsteinovi a jeho stylu myšlení. Einstein se nechal slyšet, že jeho kreativní proces myšlení zodpovědný za tvorbu teorie relativity byl zcela non-verbální a na svou teorii Einstein přišel pomocí manipulace mentálních obrazů. Biografie nejznámějšího teoretického fyzika 20. století nám říká, že Einstein měl problém s jazykovými dovednostmi. Tento deficit ale dokázal překonat díky vizuálnímu a senzorickému myšlení (Einstein také řekl, že jeho myšlenky mají i určitou chuť, což napovídá, že byl obdařen synestézií).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Má zkušenost je, že vizuální myšlení zpomaluje mluvení. Mé myšlení je založeno na dvou a trojrozměrném prostoru, ve kterém skládám abstraktní elementy do smysluplných vztahů, které teprve ex post mohu popsat slovy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Trvalo mi několik let, než jsem tenhle proces urychlil do takové míry, že mohu vést konverzaci v reálném čase. Přesto se mi stává, že když se mě někdo na něco zeptá, odpověď vyřeším vizuálně v hlavě a pak dost neadekvátně odpovím jedním slovem. Zvláště, když jsem unavený, zůstávám u toho jednoho slova, neboť jsem příliš líný na to popsat celý proces myšlení, který jsem již dávno vypracoval v hlavě.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dost mě šokovalo, když jsem se před několika lety dozvěděl, že tímhle vizuálním způsobem všichni nemyslí. Mnoho lidí se mi svěřilo, že jejich myšlení neexistuje někde předem předtím, než začnou mluvit (nebo psát), ale že jejich myšlení se rovná tomu, co říkají.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nepopírám, že to má mnohé výhody. Lidé, kteří nedokáži formovat vizuální představy, se zdají chytří, protože dokáží mluvit a reagovat rychle. Ba dokonce dokáží desítky minut hovořit o daném problému.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Velmi verbální lidi poznáte jednoduše. Když se je na něco zeptáte, ihned začnou mluvit bez toho, aniž by se na chvíli zamysleli. A to proto, že právě jejich myšlení je obsaženo v mluvení, nedokáží myslet jinak mimo slova.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Já naopak se před svou odpovědí na několik vteřin zarazím. Vytvářím si vizuální model toho, o čem ta otázka je, a jaké má možné řešení. Odpověď se mi v hlavě pak zjeví, jako jakýsi obrazec, který se snažím převést do přirozeného jazyka. Není to efektivní způsob myšlení, pokud máte reagovat co nejrychleji, na druhou stranu je protilékem proti klišé a stereotypickým odpovědím, které všichni , takže i já, používáme, když mluvíme a argumentujeme s druhými. Myslíme si, že jsou to naše myšlenky, avšak z velké části pouze papouškujeme, co jsme slyšeli jinde. A to je v pořádku, nemůžeme být neustále originální. Potíž je v tom, pokud originální myšlenky, tedy myšlení, nahradíme zcela za pouhou pasivní reakci na to, co bylo řečeno, předpřipravenou frází nebo heslem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jak by vypadala kultura, která by zahrnovala lidi, kteří dokáží myslet pouze a jen verbálně? A naopak, jakou formu by nabrala kultura, kde lidé myslí především vizuálně? V jedné by se asi hodně četlo, psalo a mluvilo, ale byla by velmi nemotorná co se týče stavění mrakodrapů, mostů nebo experimentální fyziky. Ta druhá by na tom byla naopak. Byla by velmi inženýrsky a umělecky orientovaná, její umění by vynikalo ve figurální malbě, možná kaligrafii a typografii, nicméně její literární produkce by nebyla silnou stránkou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sice v takové extrémní podobě neexistují, ale v reálném světě podle mého názoru existují země a kultury, které na základě své historie pěstovaly především jednu nebo druhou dovednost, jež se pak projevila na “kognitivním módu” lidí a vzápětí na formách kulturní produkce těchto národů. A to jednoduše proto, že kultura je výsledkem cílené, kognitivní činnosti jednotlivců. Národ plný hudebních ne-talentů nebude znám jako mekka hudby. A podobně, národ, který tři tisíce let nedělá nic jiného, než čtení a psaní svých svatých knih, bude mít předpoklad k talentu pro knihomolství, zvláště pokud bylo v dané kultuře knihomolství nějakým způsobem společností oceňováno, třeba tím, že největší knihomol vesnice si mohl vzít za ženu dceru z bohaté rodiny. A naopak.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>…\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Stále mě fascinuje, že existují lidé bez schopnosti si představit v hlavě obrazy. Není nelogické si myslet, že tito lidé budou vynikat, jakožto kompenzace za jejich vizuální deficit, ve všem, co se týče jazyka: budou dobře mluvit a psát. Akorát snad nebudou dobrými spisovateli fikce nebo poezie, protože tyto žánry ve většině úspěšných případů fungují tak, že v nás vyvolávají mentální obrazy. Anebo tací lidé mohou být spisovatelé, ba dokonce i malíři, ale troufám si říct, že jejich fikce a obrazy budou vykazovat něco divného, určitou plochost, absenci plasticity.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bylo by fascinující tyto otázky zkoumat na vědecké úrovni. Třeba se k tomu dostanu. Nyní si musím vystačit s tím, že jsem dnes do svého univerzitního emailu dostal zprávu o tom, že můj abstrakt příspěvku o Rozšířené mysli a teoretikovi Marshallu McLuhanovi byl přijat a budu moct o tom mluvit na konferenci doktorandů filozofie v Olomouci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tak doufám, že nebudu příliš lelkovat se svými obrazy v hlavě a budu schopný mluvit plynule a pokud možno i zábavně!\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Source: https:\u002F\u002Fomicron.aeon.co\u002Fimages\u002F6367dc78-9563-4c66-9b89-43f75ce9a4ea\u002Fheader_123396082.jpg Výzkum inteligence a geniality se často zmiňuje o Albertu Einsteinovi a jeho stylu myšlení. Einstein se nechal slyšet, že jeho kreativní proces myšlení zodpovědný za tvorbu teorie relativity byl zcela non-verbální a na svou teorii Einstein přišel pomocí manipulace mentálních obrazů. Biografie nejznámějšího teoretického fyzika 20. století nám říká, že Einstein měl problém […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34],17,6,12,[36,14,37,38,39,40,41,42,43,44],"post-575","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-cognition","tag-fixed","tag-psychology",{"self":46,"collection":52,"about":55,"author":58,"replies":62,"version-history":65,"predecessor-version":69,"wp:attachment":73,"wp:term":76,"curies":83},[47],{"href":48,"targetHints":49},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F575",{"allow":50},[51],"GET",[53],{"href":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[56],{"href":57},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[59],{"embeddable":60,"href":61},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[63],{"embeddable":60,"href":64},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=575",[66],{"count":67,"href":68},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F575\u002Frevisions",[70],{"id":71,"href":72},913,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F575\u002Frevisions\u002F913",[74],{"href":75},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=575",[77,80],{"taxonomy":78,"embeddable":60,"href":79},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=575",{"taxonomy":81,"embeddable":60,"href":82},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=575",[84],{"name":85,"href":86,"templated":60},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":88,"wp:term":105},[89],{"id":23,"name":90,"url":91,"description":26,"link":92,"slug":90,"avatar_urls":93,"_links":97},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":94,"48":95,"96":96},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":98,"collection":102},[99],{"href":61,"targetHints":100},{"allow":101},[51],[103],{"href":104},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[106,127],[107],{"id":30,"link":108,"name":109,"slug":109,"taxonomy":78,"_links":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":111,"collection":116,"about":119,"wp:post_type":122,"curies":125},[112],{"href":113,"targetHints":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":115},[51],[117],{"href":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[120],{"href":121},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[123],{"href":124},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[126],{"name":85,"href":86,"templated":60},[128,148,166],{"id":32,"link":129,"name":130,"slug":130,"taxonomy":81,"_links":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fcognition\u002F","cognition",{"self":132,"collection":137,"about":140,"wp:post_type":143,"curies":146},[133],{"href":134,"targetHints":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F17",{"allow":136},[51],[138],{"href":139},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[141],{"href":142},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[144],{"href":145},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=17",[147],{"name":85,"href":86,"templated":60},{"id":33,"link":149,"name":150,"slug":150,"taxonomy":81,"_links":151},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":152,"collection":157,"about":159,"wp:post_type":161,"curies":164},[153],{"href":154,"targetHints":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":156},[51],[158],{"href":139},[160],{"href":142},[162],{"href":163},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[165],{"name":85,"href":86,"templated":60},{"id":34,"link":167,"name":168,"slug":168,"taxonomy":81,"_links":169},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpsychology\u002F","psychology",{"self":170,"collection":175,"about":177,"wp:post_type":179,"curies":182},[171],{"href":172,"targetHints":173},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F12",{"allow":174},[51],[176],{"href":139},[178],{"href":142},[180],{"href":181},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=12",[183],{"name":85,"href":86,"templated":60},[185,186],{"id":32,"name":130,"slug":130,"taxonomy":81,"link":129},{"id":34,"name":168,"slug":168,"taxonomy":81,"link":167},{"en":188,"es":192,"fr":196},{"title":189,"slug":190,"description":191},"On Thinking","on-thinking","A personal note on visual and verbal thinking: why I pause before I answer, and what cultures built mainly on one or the other mode of thought might look like.",{"title":193,"slug":194,"description":195},"Sobre el pensamiento","sobre-el-pensamiento","Una nota personal sobre el pensamiento visual y el verbal: por qué me detengo antes de responder y cómo serían las culturas basadas sobre todo en uno u otro modo de pensar.",{"title":197,"slug":198,"description":199},"Sur la pensée","sur-la-pensee","Une note personnelle sur la pensée visuelle et verbale : pourquoi je m’arrête avant de répondre et à quoi ressembleraient des cultures fondées sur l’un ou l’autre mode de pensée.","\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F01\u002Fheader_123396082.jpg\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-large wp-image-1245\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F01\u002Fheader_123396082-1024x641.jpg\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F01\u002Fheader_123396082-1024x641.jpg 1024w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F01\u002Fheader_123396082-300x188.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F01\u002Fheader_123396082-768x481.jpg 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2019\u002F01\u002Fheader_123396082.jpg 2000w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"641\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Fuente: https:\u002F\u002Fomicron.aeon.co\u002Fimages\u002F6367dc78-9563-4c66-9b89-43f75ce9a4ea\u002Fheader_123396082.jpg\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>La investigación sobre la inteligencia y la genialidad menciona a menudo a Albert Einstein y su estilo de pensamiento. Einstein dejó dicho que su proceso creativo de pensamiento, responsable de la teoría de la relatividad, fue completamente no verbal y que llegó a su teoría manipulando imágenes mentales. La biografía del físico teórico más conocido del siglo XX nos dice que Einstein tenía problemas con las habilidades lingüísticas. Sin embargo, logró superar este déficit gracias al pensamiento visual y sensorial (Einstein dijo también que sus pensamientos tenían cierto sabor, lo que sugiere que estaba dotado de sinestesia).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mi experiencia es que el pensamiento visual ralentiza el habla. Mi pensamiento se basa en un espacio de dos y tres dimensiones en el que dispongo elementos abstractos en relaciones con sentido, que solo ex post puedo describir con palabras.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Me llevó varios años acelerar este proceso hasta el punto de poder mantener una conversación en tiempo real. Aun así, me sigue pasando que, cuando alguien me pregunta algo, resuelvo la respuesta visualmente en la cabeza y luego contesto, de forma bastante inadecuada, con una sola palabra. Sobre todo cuando estoy cansado, me quedo en esa única palabra, pues soy demasiado perezoso para describir todo el proceso de pensamiento que hace tiempo elaboré en la cabeza.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Me sorprendió bastante enterarme, hace unos años, de que no todo el mundo piensa de esta manera visual. Mucha gente me ha confiado que su pensamiento no existe en algún lugar de antemano, antes de empezar a hablar (o a escribir), sino que su pensamiento equivale a lo que dicen.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>No niego que esto tenga muchas ventajas. Las personas que no son capaces de formar imágenes visuales parecen listas, porque saben hablar y reaccionar con rapidez. Es más, son capaces de hablar durante decenas de minutos sobre un problema dado.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A las personas muy verbales las reconoces fácilmente. Cuando les preguntas algo, enseguida empiezan a hablar sin pararse a pensar un momento. Y eso es porque su pensamiento está contenido precisamente en el habla; no saben pensar de otro modo fuera de las palabras.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Yo, en cambio, me detengo unos segundos antes de responder. Me construyo un modelo visual de aquello de lo que trata la pregunta y de qué posible solución tiene. La respuesta se me aparece luego en la cabeza como una especie de figura, que intento traducir al lenguaje natural. No es una forma eficaz de pensar si tienes que reaccionar lo más rápido posible; por otro lado, es un antídoto contra los clichés y las respuestas estereotipadas que todos, también yo, usamos cuando hablamos y discutimos con los demás. Creemos que son nuestros pensamientos, sin embargo en gran medida solo repetimos como loros lo que hemos oído en otra parte. Y eso está bien; no podemos ser originales todo el tiempo. El problema llega cuando sustituimos por completo los pensamientos originales, es decir, el pensar, por una mera reacción pasiva a lo que se ha dicho, por una frase hecha o un eslogan.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>¿Cómo sería una cultura formada por personas capaces de pensar única y exclusivamente de forma verbal? Y al contrario, ¿qué forma tomaría una cultura en la que la gente piensa sobre todo visualmente? En la primera probablemente se leería, se escribiría y se hablaría mucho, pero sería muy torpe en lo que respecta a construir rascacielos, puentes o a la física experimental. La segunda estaría en la situación opuesta. Estaría muy orientada a la ingeniería y al arte, su arte destacaría en la pintura figurativa, quizá en la caligrafía y la tipografía, pero su producción literaria no sería su punto fuerte.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Es cierto que no existen en una forma tan extrema, pero en el mundo real hay, en mi opinión, países y culturas que, a partir de su historia, cultivaron sobre todo una u otra habilidad, que luego se manifestó en el «modo cognitivo» de las personas y, a continuación, en las formas de producción cultural de estas naciones. Y eso sencillamente porque la cultura es el resultado de la actividad cognitiva e intencionada de los individuos. Una nación llena de negados para la música no será conocida como la meca de la música. Y del mismo modo, una nación que durante tres mil años no hace otra cosa que leer y escribir sus libros sagrados tendrá predisposición al talento para la erudición libresca, sobre todo si en esa cultura la afición a los libros era de algún modo apreciada por la sociedad, por ejemplo porque el mayor ratón de biblioteca del pueblo podía casarse con la hija de una familia rica. Y viceversa.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>…\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Me sigue fascinando que existan personas sin la capacidad de imaginarse imágenes en la cabeza. No es ilógico pensar que estas personas destacarán, como compensación de su déficit visual, en todo lo que tenga que ver con el lenguaje: hablarán y escribirán bien. Solo que quizá no serán buenos escritores de ficción o de poesía, porque estos géneros, en la mayoría de los casos logrados, funcionan suscitando en nosotros imágenes mentales. O bien esas personas pueden ser escritores, e incluso pintores, pero me atrevo a decir que su ficción y sus cuadros mostrarán algo raro, cierta planitud, una ausencia de plasticidad.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sería fascinante investigar estas preguntas a nivel científico. Quizá llegue a hacerlo. Por ahora tengo que conformarme con que hoy he recibido en mi correo de la universidad un mensaje según el cual el resumen de mi ponencia sobre la Mente Extendida y el teórico Marshall McLuhan ha sido aceptado, y podré hablar de ello en el congreso de doctorandos de filosofía en Olomouc.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Así que espero no distraerme demasiado con mis imágenes en la cabeza y ser capaz de hablar con fluidez y, si es posible, ¡también de forma amena!\u003C\u002Fp>",1790905690511]