[{"data":1,"prerenderedAt":201},["ShallowReactive",2],{"post-es-sobre-dos-extremos-del-pensamiento-y-la-eugenesia-cultural":3,"translation-es-sobre-dos-extremos-del-pensamiento-y-la-eugenesia-cultural":200},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":35,"_links":45,"_embedded":87,"tagsResolved":184,"translations":187},526,"17. 04. 2019","2019-04-17T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fo-dvou-extremech-mysleni-a-kulturni-eugenice","2025-10-14T12:26:29","2025-10-14T10:26:29","o-dvou-extremech-mysleni-a-kulturni-eugenice","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fo-dvou-extremech-mysleni-a-kulturni-eugenice\u002F",{"rendered":17},"O dvou extrémech myšlení a kulturní „eugenice“",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Známý filosof Jerry Fodor patřil k lidem, kteří si v hlavě nedokázali představit mentální obrazy. Je to porucha, které se říká afantazie. Tato porucha byla v poslední době zpopularizována například programátorem prohlížeče Firefox, Blakem Rossem v jeho hojně sdíleném FB příspěvku “Aphantasia: How It Feels To Be Blind In Your Mind”.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Již v roce v roce 1880 ale Francis Galton zkoumal, jak si lidé dokáží v hlavě představovat mentální obrazy. V jednom ze svých článků překvapivě konstatuje, že když se ptal kolegů vědců na toto téma, většina z nich si myslela, že si z nich dělá legraci, že nic takového jako „mentální obraz neexistuje“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jerry Fodor údajně reagoval stejně, když se s kolegy poprvé bavil o mentálních obrazech. Fodor byl tak přesvědčen, že nic takového neexistuje, že považoval mentální obrazy za výmysl a vtip svých kolegů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud Fodor sám dokázal myslet „pouze v jazyce“, tedy verbálně, není pak pravděpodobné, že nevyhnutelně musel přijít s teorií, která tvrdí, že princip obecného lidského myšlení se podobá jazyku, nebo snad dokonce je jazyk podobný přirozenému jazyku? To tvrdí Fodorova hypotéza „jazyka myšlení“ (language of thought).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Protikladem k Fodorově lineárnímu, logickému a syntaktickému „jazyku myšlení“ je pak teorie mentálních modelů Philipa Johnson-Lairda. Jeho teorie říká, že mentální modely jsou naopak vizuální, prostorové, asociativní, diagramatické, vyjádřením myšlení v prostoru za pomoci vztahů mezi objekty.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Oba způsoby myšlení jsou důležité. Je jasné, že většina lidí bude mít schopnost používat oba způsoby, i když bude preferovat jeden z nich, protože bude dominantnější a vyvinutější.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Díky \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Ft.umblr.com\u002Fredirect?z=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Fkriss.ag.9%3F__tn__%3D%252CdK-R-R%26eid%3DARBWGLzmGh1z9lBe6kpMeEHDsoxPRvt23V6NLL5d0ucpwyxTZmg4YAzTOh9YTtVV9ZTi45HLuoVLmi-t%26fref%3Dmentions&t=MDgwMWJmYWI0YmE3N2U2YmY1MWJlZWViMjZlMDY0MTdmZDhhYWYzZCxRQ1l2SkpCRg%3D%3D&b=t%3AIC5wtPin8W9DkiBKliDgcA&p=https%3A%2F%2Fodkladiste.tumblr.com%2Fpost%2F184207256275%2Fo-dvou-zp%25C5%25AFsobech-my%25C5%25A1len%25C3%25AD-a-kulturn%25C3%25AD-eugenice&m=1\">Cristina Aguillón\u003C\u002Fa> jsem se dozvěděl o poruše Afázie, která se objevuje u lidí, kteří si prošli mozkovým infarktem a část mozku jim odumřela. V závislosti na závažnosti a rozsahu infarktu ztratí tito lidé částečně, nebo úplně schopnost mluvit, číst a psát. Původně se myslelo, že inteligence těchto lidí jinak zůstává neporušena, nicméně současné výzkumy lidí s afantazií na neverbálních testech ukazují pokles inteligence i na úkolech nevyžadující žádný jazyk.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Říkám si, že v naší společnosti lidé bez jazyka jsou více méně ztraceni, zatímco lidé bez schopnosti mentální představivosti žijí často úspěšné životy bez toho, aniž by si uvědomili, že jim chybí tento důležitý způsob uvažování.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Něco mi říká, že afantazie bude běžnější, než se zdá. Dokonce si myslím, že zhruba po Gutenbergovi se biokulturní selekce postarala o to, že lidé s afantazií byli pro společnost důležitější, zatímco lidé s afantazií nebo podobnou verbální poruchou měli problém si opatřit partnery a tím pádem také potomky, kterým mohli předat své geny.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Existují etnické skupiny, které historicky kladly kulturně tak zásadní důraz na verbální způsob myšlení, že průměrná úroveň jejich verbální inteligence se během stovek let postupně navyšovala, zatímco jejich vizuálně-prostorová inteligence stagnovala, ba dokonce se zhoršovala. Důvodem je, že pro jejich kulturní zvyky, práci, vzdělání a přežití nebyla potřeba.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tím se dostávám k tomu nejzajímavějšímu, co poslední dobou zaměstnává mou vlastní mysl: kultura a její požadavky na určité kognitivní dovednosti je selektivní mechanismem, který určuje, jaké geny a tedy i jaké kognitivní schopnosti a způsoby myšlení se budou v budoucích generacích preferovat. Pokud daná kultura zůstane relativně stabilní, můžeme očekávat, že tyto kognitivní dovednosti se budou zpětnovazebním mechanismem více a více preferovat a také u lidí zlepšovat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Některé kultury to dělaly nevědomě, někteří diktátoři se o to snažili vědomě a násilně. V obou případech se ale tomuto mechanismu a procesu selekce určitých dovedností, především těch kognitivních říká jedním slovem: eugenika.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Kultura jako selektivní mechanismus našich genů může být eugenická nebo dysgenická. To znamená, může preferovat takové vlastnosti, které my v Západní společnosti považujeme za pozitivní (inteligence, flexibilní flexibilita myšlení, kreativita) nebo za negativní.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Já se momentálně soustředím jen na jednu malou, ale vlivnou část naší kultury, která ovlivňuje naše myšlení teď a tady, ale také nastoluje určité kulturní mechanismy pro preferování určitého způsobu myšlení, a tou částí je technologie.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mojí nejdivočejší hypotézou je, že se na historii můžeme dívat metodou, kdy velké kulturní a sociální změny můžeme hledat v tom, jak technologie a další kulturní artefakty působily jako selektivní mechanismy pro daný způsob myšlení a kognitivních dovedností. Pokud toto přijmeme, pak dále následuje, že různé technologie zapřičinily to, že se uvnitř různých kultur postupem času vyvíjely kognitivní dovednosti jinak:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Různé kultury si vypracují odlišné selektivní mechanismy dovedností a způsobů myšlení (tj. i genů)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sociální konstruktivisté mají pravdu. Inteligence je socio-kulturní konstrukt. Ale možná jiným způsobem, než si přáli a zamýšleli.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Známý filosof Jerry Fodor patřil k lidem, kteří si v hlavě nedokázali představit mentální obrazy. Je to porucha, které se říká afantazie. Tato porucha byla v poslední době zpopularizována například programátorem prohlížeče Firefox, Blakem Rossem v jeho hojně sdíleném FB příspěvku “Aphantasia: How It Feels To Be Blind In Your Mind”. Již v roce v […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34],17,6,12,[36,14,37,38,39,40,41,42,43,44],"post-526","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-cognition","tag-fixed","tag-psychology",{"self":46,"collection":52,"about":55,"author":58,"replies":62,"version-history":65,"predecessor-version":69,"wp:attachment":73,"wp:term":76,"curies":83},[47],{"href":48,"targetHints":49},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F526",{"allow":50},[51],"GET",[53],{"href":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[56],{"href":57},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[59],{"embeddable":60,"href":61},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[63],{"embeddable":60,"href":64},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=526",[66],{"count":67,"href":68},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F526\u002Frevisions",[70],{"id":71,"href":72},912,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F526\u002Frevisions\u002F912",[74],{"href":75},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=526",[77,80],{"taxonomy":78,"embeddable":60,"href":79},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=526",{"taxonomy":81,"embeddable":60,"href":82},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=526",[84],{"name":85,"href":86,"templated":60},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":88,"wp:term":105},[89],{"id":23,"name":90,"url":91,"description":26,"link":92,"slug":90,"avatar_urls":93,"_links":97},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":94,"48":95,"96":96},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":98,"collection":102},[99],{"href":61,"targetHints":100},{"allow":101},[51],[103],{"href":104},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[106,127],[107],{"id":30,"link":108,"name":109,"slug":109,"taxonomy":78,"_links":110},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":111,"collection":116,"about":119,"wp:post_type":122,"curies":125},[112],{"href":113,"targetHints":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":115},[51],[117],{"href":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[120],{"href":121},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[123],{"href":124},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[126],{"name":85,"href":86,"templated":60},[128,148,166],{"id":32,"link":129,"name":130,"slug":130,"taxonomy":81,"_links":131},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fcognition\u002F","cognition",{"self":132,"collection":137,"about":140,"wp:post_type":143,"curies":146},[133],{"href":134,"targetHints":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F17",{"allow":136},[51],[138],{"href":139},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[141],{"href":142},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[144],{"href":145},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=17",[147],{"name":85,"href":86,"templated":60},{"id":33,"link":149,"name":150,"slug":150,"taxonomy":81,"_links":151},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":152,"collection":157,"about":159,"wp:post_type":161,"curies":164},[153],{"href":154,"targetHints":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":156},[51],[158],{"href":139},[160],{"href":142},[162],{"href":163},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[165],{"name":85,"href":86,"templated":60},{"id":34,"link":167,"name":168,"slug":168,"taxonomy":81,"_links":169},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpsychology\u002F","psychology",{"self":170,"collection":175,"about":177,"wp:post_type":179,"curies":182},[171],{"href":172,"targetHints":173},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F12",{"allow":174},[51],[176],{"href":139},[178],{"href":142},[180],{"href":181},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=12",[183],{"name":85,"href":86,"templated":60},[185,186],{"id":32,"name":130,"slug":130,"taxonomy":81,"link":129},{"id":34,"name":168,"slug":168,"taxonomy":81,"link":167},{"en":188,"es":192,"fr":196},{"title":189,"slug":190,"description":191},"On Two Extremes of Thinking and Cultural “Eugenics”","on-two-extremes-of-thinking-and-cultural-eugenics","Aphantasia, Fodor’s language of thought and Johnson-Laird’s mental models lead to a wild hypothesis: culture and technology as selective mechanisms for ways of thinking.",{"title":193,"slug":194,"description":195},"Sobre dos extremos del pensamiento y la «eugenesia» cultural","sobre-dos-extremos-del-pensamiento-y-la-eugenesia-cultural","La afantasía, el lenguaje del pensamiento de Fodor y los modelos mentales de Johnson-Laird llevan a una hipótesis atrevida: la cultura y la tecnología como mecanismos de selección de modos de pensar.",{"title":197,"slug":198,"description":199},"Sur deux extrêmes de la pensée et l’« eugénisme » culturel","sur-deux-extremes-de-la-pensee-et-l-eugenisme-culturel","L’aphantasie, le langage de la pensée de Fodor et les modèles mentaux de Johnson-Laird mènent à une hypothèse audacieuse : la culture et la technique comme sélection des modes de pensée.","\u003Cp>El conocido filósofo Jerry Fodor era una de esas personas que no eran capaces de imaginarse imágenes mentales en la cabeza. Es un trastorno que se llama afantasía. Este trastorno lo ha popularizado recientemente, por ejemplo, el programador del navegador Firefox Blake Ross en su muy compartida publicación de FB «Aphantasia: How It Feels To Be Blind In Your Mind».\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ya en 1880, sin embargo, Francis Galton investigaba cómo las personas son capaces de imaginarse imágenes mentales en la cabeza. En uno de sus artículos constata, sorprendentemente, que cuando preguntaba a sus colegas científicos sobre el tema, la mayoría pensaba que les estaba tomando el pelo, que no hay nada como que «exista una imagen mental».\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jerry Fodor, al parecer, reaccionó del mismo modo cuando habló por primera vez con sus colegas de las imágenes mentales. Fodor estaba tan convencido de que no existe nada parecido que consideraba las imágenes mentales una invención y una broma de sus colegas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si el propio Fodor solo era capaz de pensar «en lenguaje», es decir, verbalmente, ¿no es probable entonces que tuviera que llegar inevitablemente a una teoría que afirma que el principio del pensamiento humano en general se parece al lenguaje, o incluso que es un lenguaje parecido al lenguaje natural? Eso es lo que afirma la hipótesis de Fodor del «lenguaje del pensamiento» (language of thought).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lo opuesto al «lenguaje del pensamiento» lineal, lógico y sintáctico de Fodor es la teoría de los modelos mentales de Philip Johnson-Laird. Su teoría dice que los modelos mentales son, al contrario, visuales, espaciales, asociativos, diagramáticos, una expresión del pensamiento en el espacio mediante relaciones entre objetos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ambos modos de pensar son importantes. Está claro que la mayoría de las personas tendrá la capacidad de usar ambos, aunque prefiera uno de ellos, porque será más dominante y estará más desarrollado.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gracias a \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Ft.umblr.com\u002Fredirect?z=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Fkriss.ag.9%3F__tn__%3D%252CdK-R-R%26eid%3DARBWGLzmGh1z9lBe6kpMeEHDsoxPRvt23V6NLL5d0ucpwyxTZmg4YAzTOh9YTtVV9ZTi45HLuoVLmi-t%26fref%3Dmentions&t=MDgwMWJmYWI0YmE3N2U2YmY1MWJlZWViMjZlMDY0MTdmZDhhYWYzZCxRQ1l2SkpCRg%3D%3D&b=t%3AIC5wtPin8W9DkiBKliDgcA&p=https%3A%2F%2Fodkladiste.tumblr.com%2Fpost%2F184207256275%2Fo-dvou-zp%25C5%25AFsobech-my%25C5%25A1len%25C3%25AD-a-kulturn%25C3%25AD-eugenice&m=1\">Cristina Aguillón\u003C\u002Fa> supe del trastorno de la afasia, que aparece en personas que han sufrido un infarto cerebral y a las que se les ha muerto una parte del cerebro. Según la gravedad y la extensión del infarto, estas personas pierden parcial o totalmente la capacidad de hablar, leer y escribir. En un principio se pensaba que, por lo demás, la inteligencia de estas personas permanece intacta; sin embargo, las investigaciones actuales con personas con afasia mediante pruebas no verbales muestran un descenso de la inteligencia incluso en tareas que no requieren lenguaje alguno.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Me digo que en nuestra sociedad las personas sin lenguaje están más o menos perdidas, mientras que las personas sin capacidad de imaginación mental viven a menudo vidas exitosas sin darse cuenta de que les falta este importante modo de razonar.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Algo me dice que la afantasía será más común de lo que parece. Incluso creo que, más o menos desde Gutenberg, la selección biocultural se ha encargado de que las personas con afantasía fueran más importantes para la sociedad, mientras que las personas con afasia o con un trastorno verbal parecido tenían problemas para conseguir pareja y, por tanto, también descendencia a la que transmitir sus genes.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Existen grupos étnicos que históricamente pusieron un énfasis cultural tan fundamental en el modo verbal de pensar que el nivel medio de su inteligencia verbal fue aumentando poco a poco a lo largo de cientos de años, mientras que su inteligencia visoespacial se estancó, e incluso empeoró. La razón es que no era necesaria para sus costumbres culturales, su trabajo, su educación y su supervivencia.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Con esto llego a lo más interesante de lo que ocupa últimamente mi propia mente: la cultura y sus exigencias de determinadas habilidades cognitivas son un mecanismo selectivo que determina qué genes, y por tanto qué capacidades cognitivas y modos de pensar, se preferirán en las generaciones futuras. Si una cultura dada se mantiene relativamente estable, podemos esperar que estas habilidades cognitivas se prefieran cada vez más mediante un mecanismo de retroalimentación y que también mejoren en las personas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Algunas culturas lo hicieron de forma inconsciente, algunos dictadores intentaron hacerlo de forma consciente y violenta. En ambos casos, sin embargo, a este mecanismo y proceso de selección de determinadas habilidades, sobre todo las cognitivas, se le llama con una sola palabra: eugenesia.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La cultura como mecanismo selectivo de nuestros genes puede ser eugenésica o disgenésica. Es decir, puede preferir rasgos que nosotros, en la sociedad occidental, consideramos positivos (inteligencia, flexibilidad de pensamiento, creatividad) o negativos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Por el momento me centro solo en una parte pequeña pero influyente de nuestra cultura, que influye en nuestro pensamiento aquí y ahora, pero que también instaura determinados mecanismos culturales para preferir un modo determinado de pensar, y esa parte es la tecnología.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mi hipótesis más atrevida es que podemos mirar la historia con un método en el que buscamos los grandes cambios culturales y sociales en la manera en que las tecnologías y otros artefactos culturales actuaron como mecanismos selectivos de un modo de pensar y de unas habilidades cognitivas dados. Si aceptamos esto, se sigue además que distintas tecnologías hicieron que, dentro de distintas culturas, las habilidades cognitivas se desarrollaran de manera diferente con el paso del tiempo:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Distintas culturas elaboran distintos mecanismos selectivos de habilidades y modos de pensar (es decir, también de genes)\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Los constructivistas sociales tienen razón. La inteligencia es un constructo sociocultural. Pero quizá de una manera distinta de la que deseaban y pretendían.\u003C\u002Fp>",1790905690021]