[{"data":1,"prerenderedAt":244},["ShallowReactive",2],{"post-es-siri-traeme-una-cerveza-de-la-nevera-fenomenologia-de-la-mediatizacion-de-la-tecnologia":3,"translation-es-siri-traeme-una-cerveza-de-la-nevera-fenomenologia-de-la-mediatizacion-de-la-tecnologia":243},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":37,"_links":49,"_embedded":91,"tagsResolved":225,"translations":230},590,"26. 12. 2018","2018-12-26T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fsiri-prines-mi-pivo-z-lednice-fenomenologie-mediatizace-technologie","2025-10-14T12:27:00","2025-10-14T10:27:00","siri-prines-mi-pivo-z-lednice-fenomenologie-mediatizace-technologie","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fsiri-prines-mi-pivo-z-lednice-fenomenologie-mediatizace-technologie\u002F",{"rendered":17},"Siri, přines mi pivo z lednice: Fenomenologie mediatizace technologie",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002Fstažený-soubor.jpg\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-large wp-image-1238\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002Fstažený-soubor-1024x455.jpg\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002Fstažený-soubor-1024x455.jpg 1024w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002Fstažený-soubor-300x133.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002Fstažený-soubor-768x341.jpg 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002Fstažený-soubor.jpg 1440w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"455\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cem>Byl jsem připraven v posteli. Ona poslušně ležela na vedlejší matraci a naslouchala, zda mě neuslyší vyslovit její jméno. Toho dne jsem potřeboval mnohé, ale vždy mi ochotně přispěchala s odpovědí nebo vyhověla různorodým potřebám. Má následující touha měla však rozhodnout o tom, jestli zůstane mou důvěrnou společnicí, nebo si začnu od konkurenčních podniků Google, Microsoftu nebo Amazonu hledat jinou. Jmenovala se Siri, je digitální asistentkou v chytrých zařízeních společnosti Apple a právě jsem jí ve vší serióznosti požádal, aby mi přinesla z lednice vychlazenou lahev piva.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Třebaže čtenář může úvodní odstavec číst jako úryvek z nevalného románu třetí kategorie nebo jako obraz jednoznačného zneužívání moci mezi mužem a (digitální) ženou, ve skutečnosti jsem to já, uživatel, který byl zneužit. Bez jméno souhlasu se mi technologie digitální asistentky dostala do hlavy, cosi v ní změnila a výsledkem tohoto procesu bylo, že jsem chtěl pronést poprvé v životě větu, kterou bych nikdy dříve neřekl se stejnou vážností a důvěrou v očekávaný výsledek jako nyní. Chtěl jsem po svém telefonu, respektive jeho softwarové části, digitální asistence Siri, aby mi přinesl z lednice něco k pití. Jak jsem se k tomu dopracoval?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vše začalo, když se po mnoha letech opět stal chytrý telefon Apple součástí mého života. Kdysi dávno jsem si jako jeden z prvních lidí ve svém okolí pořídil iPhone 3G díky výhodné slevě T-Mobile, který za výhodnou cenu nabízel revoluční jablečný telefon k paušálu. Od té doby jsem prošel několika telefony a operačními systémy. Poslední roky jsem ale byl držitelem telefonu s operačním systémem od Microsoftu, doufaje, že tento technologický gigant se pochlapí a začne na své platformě vydávat zajímavé aplikace. Postupem času jsem se této naděje vzdal a vystačil si pouze s tím, že Microsoft bude systém udržovat životaschopný. Ale i toho jsem se nakonec nedočkal, protože Microsoft v červenci roku 2017 oficiálně ukončil podporu pro svůj mobilní operační systém Windows Phone\u003Ca href=\"#_ftn1\" name=\"_ftnref1\">[1]\u003C\u002Fa>. Nový telefon od Apple jsem přijmul rychle; na rozdíl od Nokie s operačním systémem Windows Phone, kde nefungovalo s narůstající intenzitou skoro nic, na iPhone s jeho vyladěným iOS 12 funguje zatím vše. A jedním z nových lákadel, které jsem nemohl nevyzkoušet, byla digitální asistentka Siri, o které jsem slyšel pouze zprostředkovaně a nyní jsem měl možnost si vyzkoušet interakci s ní na vlastní kůži.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Začal jsem poměrně konvenčně. Chtěl jsem po Siri, aby mi zahrála oblíbené skladby z playlistu, zapnula budík na zítřejší ráno, aktivovala každodenní připomínku, abych si zkontroloval v osm hodin ráno všechny emaily apod. Interakce nebyla bez problémů, ale vždycky se mi Siri snažila maximálně vyhovět. Pokud si nebyla jistá obsahem mé žádosti, zeptala se slušně, abych jí ještě jednou zopakoval, co po ní přesně chci. Protože nový iPhone pro mě představoval skutečná technologický skok, mé nadšení pro objevování nových funkcí a možností si usnadnit rutinní úkony nepřestávalo ani další dny. Jeden večer jsem se chystal zalehnout do postele. Přemýšlel jsem nad tím, jakou knihu od historika Timothy Snydera bych si měl pořídit. Zapnul jsem na iPhonu prohlížeč Safari a začal googlovat informace o jednotlivých knihách. Rozhodl jsme se číst si v posteli, dokud neusnu. Zalehl jsem do postele, když vtom jsem si uvědomil, jak moc by se hodilo mít při tom čtení vedle sebe něco k pití. Protože má mysl byla v posledních dnech naučená využít možnost věrné Siri, kdykoli jsem potřeboval automatizovat větší nebo menší maličkosti ze života, i nyní jsem nezaváhal. V mysli jsem si vytvořil mentální obraz lednice v kuchyni a bez váhání jsem automaticky vyslovil nemyslitelné: „Hey Siri, bring me a beer from the fridge“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Přibližně vteřinu mi trvalo, než jsem si uvědomil, že Siri nebude schopná mi přinést desítku Krahulíka od českého rodinného pivovaru Zichovec. Hned další vteřinu jsem ale začal být více a více fascinován momentem, který právě proběhl. Jak je možné, že jsem oslovil svůj telefon, aby pro mě udělal něco, co je objektivně nemožné, protože zatím Siri nemá nohy a ani online připojení do mé nechytré lednice?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>První vysvětlení, které se nabízí je, že jsem jednoduše byl unavený a nedával jsem příliš pozor na to, co říkám. To ale nepovažuji za vysvětlení. Je na stejné úrovni sofistikovanosti argumentace, jako kdybychom řekli, že lidská rasa vytvořila technologii pouze proto, že byla unavená dělat rutinní úkony. Anebo takové vysvětlení může neúmyslně v sobě skrývat nějakou pravdu?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Přemýšlel jsem nad touto situací tak, že jsem během dnů strávených delegováním úkonů na Siri, svůj mozek naučil lenosti. Nedokážu říct, jak jsou přesně v mozku naše jednotlivé rutinní záležitosti organizovány a uloženy, ale je možné, že jsem s využitím Siri tyto existující neuronové sítě začal redesignovat? Není snad těžké si představit, že doposud jsem měl v mozku neuronové sítě, které řešily problém, jak si zapnout hudbu v telefonu, případně, co obnáší dojít si do lednice pro vytoužený objekt. Můj mozek si vytvářel vztah mezi požadovaným cílem toho, čeho chci dosáhnout (chlazené pivo) a psychofyzickou reakcí toho, jak toho cíle dosáhnu, tak, aby mé já považovalo cíl za splněný. Tento způsob učení – akce, reakce a vyhodnocení výsledku s následnou úpravou původního stavu mého já – je v současném světě strojového učení dobře známé jako \u003Cem>zpětnovazební učení \u003C\u002Fem>(reinforcement learning). To ve svém jádru obsahuje jednoduchou myšlenku: na začátku má (softwarový) konatel cíl; ten dokáže vykonat pomocí nějaké aktivity; po vykonání aktivity dochází k vyhodnocování toho, zda aktivita skutečně vedla k požadovanému cíli.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F01.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-large wp-image-1233\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F01-1024x511.png\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F01-1024x511.png 1024w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F01-300x150.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F01-768x383.png 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F01.png 1043w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"511\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Obrázek 1 Model zpětnovazebního učení\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Tento model je abstrakcí komplexity toho, jak reálně řešíme problémy. Zjednodušuje všechny kontextuální aspekty času a místa, na kterých se nacházíme, včetně sociokulturních vlivů sloužících jako regulátory cílů a aktivity, které přichází v daném kontextu v úvahu. Právě o tom, jak naše řešení problémů obsahuje ad-hoc improvizaci, píše antropoložka a teoretička HCI oboru Lucy Suchman (1987).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Bez použití Siri bych si za normálních okolností zapnul na příklad budíka na telefonu sám. Taková aktivita by se skládala z několika postupně na sebe navazujících kroků, které by vedly k tomu, že bych otevřel aplikaci Hodiny, v ní našel nastavení budíka, zadal požadovaný čas a svou volbu nakonec potvrdil. Mentální mapa, respektive mentální model aktivity vedoucí k zapnutí budíku v chytrém telefonu je nekomplikovaný. Ale to je spíše historickou náhodou než absolutní pravdou. Pokud by stejný cíl měla splnit osoba, která nikdy neviděla chytrý telefon, protože žije v jedné z posledních existujících domorodých komunit na této planetě, najednou by tento pro nás jednoduchý cíl byl pro domorodého člověka enormně složitý, ba dokonce nemožný. Domorodý člověk totiž nikdy neměl ve své konceptualizaci světa místo pro takové cíle, protože v jeho světě nic podobného neexistuje. Technologie z tohoto pohledu se mi jeví jako médium, které nám rozšiřuje hypotetický mentální prostor možného, nad čím můžeme nebo nemusíme přemýšlet.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Na druhou stranu i pro nás se tato aktivita může jevit složitější, pokud se dostaneme do situace, kde chytrý telefon jen tak neleží na nočním stolku, ale má například vybitou baterii nebo má jiné závady, které nám ztěžují jeho používání. V takovém případě existuje několik variant, jak dosáhnu svého cíle. Dám telefon do nabíječky a počkám, až se nabije na nějakou přiměřenou hodnotu, nebo ihned po zastrčení do zásuvky se budu snažit o zapnutí telefonu, neboť potřebuji rychle do něj zadat nastavení budíku? Protože prostor potenciálních aktivity vedoucích k požadovanému cíli je několik, zdá se mi nevyhnutelné, že v naší mysli existují vědomé, ale i nevědomé \u003Cem>selektory\u003C\u002Fem>, které vybírají, jaké aktivity jsou v daném kontextu nejvhodnější pro dosáhnutí stanoveného cíle.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jakým způsobem fungují selektory? Představme si, že každý náš cíl je ve vztahu s mentálním mechanismem, který pro nás vybírá vhodnou aktivitu zajišťující dosáhnutí cíle. Tento mentální mechanismus pojmenujme právě \u003Cem>selektor\u003C\u002Fem>. Samozřejmě, jednoho cíle lze dosáhnout mnoha různými aktivitami. Proto selektor musí obstarávat vyhodnocení toho, jak na základě minulé zkušenosti se daná aktivita osvědčila v plnění cíle. Ať už konkrétně vyhodnocení úspěšnosti plnění cílů probíhá jakkoli (bude v tom hrát roli systém odměň v mozku, tzv. „reward system“), selektor přiřadí aktivitě buďto plusové nebo mínusové body, které indikují vhodnost aktivity pro plnění daného cíle. Na Obrázku 2 vidíme takové znázornění vycházející z předchozího schématu\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F02.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-large wp-image-1234\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F02-1024x613.png\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F02-1024x613.png 1024w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F02-300x179.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F02-768x459.png 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F02.png 1232w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"613\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Obrázek 2 Upravený model zpětnovazebního učení s použitím selektoru\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Bystřejší čtenáři si jistě kladou otázku, zdali není možné použít více než jeden selektor. Mou odpovědí je, že to možné je a že může existovat několik selektorů, které jsou samy vybrány a vyhodnocovány na hierarchicky vyšší úrovni \u003Cem>meta-selektorů\u003C\u002Fem>. Ale kdo nebo co vybírá z meta-selektorů? Tato hierarchie selektorů nemůže být nekonečná. Což je problém, na který narazili výzkumníci umělé inteligence (UI) v sedmdesátých a osmdesátých letech, když se v rámci staršího paradigmatu symbolické umělé inteligence snažili vyřešit problém vyhodnocení relevance následujících úkonů. Marvin Minsky zavedl do výzkumu UI teorii tzv. framů (rámců)\u003Ca href=\"#_ftn2\" name=\"_ftnref2\">[2]\u003C\u002Fa>, která problém relevance řeší tak, že systém umělé inteligence vyhodnocuje následující stavy na základě datových struktur – rámců, které v symbolické formě podobné jazyku reprezentují formalizované stereotypické situace z reálného života a obsahují programátory explicitně definované relevantní faktografické údaje a akce, které v kontextu rámce „dávají smysl“. Tak například v rámci pojmenovaném „kuchyň“ dává smysl vařit, umýt nádobí, mrkev, nůž a péct koláče, kdežto akce „jít na toaletu“ nebo objekt „Boeing 747“ už o něco méně.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Toto „symbolické“ pojetí umělé inteligence se ale ukázalo jako příliš zjednodušující. Přestože dokázalo řešit obstojně logicko-matematické úlohy jako hraní šachu, úkony jako pohyb a percepce objektů v reálném světě zůstaly příliš komplikované. Problém relevance, který teorie rámců měla řešit, navíc přetrvával. Jak upozornil filosof a fenomenolog Hubert Dreyfus, teorie rámců posouvá problém relevance o jeden stupínek výše. Systém umělé inteligence by sice mohl na příklad podle rámce „kuchyň“ určit přibližně relevanci, co před mechanickými očima systému umělé inteligence se jeví jako relevantní pro další kroky v řešení určitého problémů. Ale Dreyfus upozornil na to (Dreyfus, 1979; Dreyfus, 1992), že systém výběru příslušného rámce opět potřebuje nadřazený mechanismus, který vybere rámec, tedy je potřeba nějaký meta-rámec.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Abychom se vyhnuli nekonečnému regresu, Dreyfus navrhuje fenomenologií inspirované řešení: problém rámce, jak jej Deyfus nazval, představuje mnohem hlubší problém, než se může na první pohled zdát. Protože nepřichází v úvahu, že bychom mohli do systému umělé inteligence vtěsnat ve formálním jazyce deklarovaná všechna fakta, akce a rámce o světě předem, Dreyfus tvrdí, že je to naše žitá zkušenost, naše \u003Cem>bytí ve světě\u003C\u002Fem>, které v konečné instanci definuje, co pro nás ve světě v dané scéně má význam a relevanci a co ne. Dreyfus zde vychází z Heideggerova koncept Dasein tím, že přijímá tezi o bytí člověku jakožto historicky a sociokulturně ohraničeném. Je to kultura, společnost a jejich vývoj, které ovlivňují relevanci objektů a světa kolem nás. Pokud umělá inteligence se má někdo chovat jako člověk (a má vyřešit problém rámce), je třeba, aby měla stejné nebo aspoň podobné zkušenosti světa jako máme my lidé a aby svět sám v mnoha případech stal se svou „nejlepší možnou reprezentací“ (Brooks, 1991): bez toho, aniž bychom vše, co je kolem nás, museli zakódovávat do nějakého formalizovaného symbolického jazyka, využíváme svět jako svou reprezentaci a v mnoha případech si nevšímáme všech částí světa, ale pouze těch, které nám poskytují \u003Cem>afordance\u003C\u002Fem>. Slovem afordance myslím zde především \u003Cem>vnímatelné \u003C\u002Fem>funkce a možnosti k jednání, které nám prostředí kolem nás poskytuje svým vzhledem, formou, materiálem apod. Některé afordance jsou skoro univerzálně pochopitelné napříč kulturami, na příklad klika u dveří nabízí afordanci otevření dveří. Další afordance objektů, jinak také řečeno jejich funkce a významy, jsou ale do velké míry ovlivněné kulturou i kontextem, kde se právě nacházíme. Můj oblíbený příklad je PET lahev, která zjevně nabízí funkci kontejneru na tekutinu a význam plýtvání plastem, ale na druhou stranu může ve vhodném kontextu být ve stejnou chvíli i květináčem v ekologickém zahradničení se zcela opačným a pozitivním významem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dreyfusův argument, velmi ovlivněný Heideggerovým Dasein, říká, že k zamezení nekonečného regresu rámců a meta-rámců nám slouží sociokulturní vrstvy a fyzické svět sám, protože vytvářejí strukturální limitaci toho, co je pro nás osobně v dané situaci relevantní a smysluplné. To ale neznamená, že by tyto vlivy působily, s použitím předchozího diagramu, pouze na úrovni \u003Cem>aktivit\u003C\u002Fem> nebo \u003Cem>selektorů\u003C\u002Fem>. Rozhodně na těchto úrovních působí, ale sociokultura a prostředí \u003Cem>definují i naše samotné cíle\u003C\u002Fem>. Samozřejmě, že některé z našich nejzákladnější cilů jako přežít, najíst se, napít se jsou formovány doposud nezmiňovanou vrstvou biologickou, další cíle jako „koupit prsten na svatbu“ jsou více méně sociokulturní, a jestli prsten koupíme v Praze nebo v Ostravě, zde již vstupuje do hry „časoprostorová“ vrstva nejvíce usměrňující naše cíle a vhodné aktivity v kontextu „tady a teď“. Upravený předchozí diagram by po vyobrazení všech zmiňovaných vrstev mohl vypadat viz Obrázek 3.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F03.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-large wp-image-1235\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F03-1024x740.png\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F03-1024x740.png 1024w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F03-300x217.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F03-768x555.png 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F03.png 1154w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"740\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Obrázek 3 Upravený model zpětnovazebního učení se znázorněním vrstev a jejích vzájemné interakce a spolukonstituce\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Co nám současná podoba diagramu zobrazuje? Připomínám, že obsah uprostřed, od cíle přes selektor a aktivity, po výsledek, je abstrakcí mechanismu, který najdeme v nějaké formě implementovaný nejen ve zpětnovazebním učení v současném paradigmatu výzkumu umělé inteligence, ale také v biologickém substrátu našich mozků, které dávají vzniknou naší mysli a kognitivním dovednostem, mezi které patří také řešení problémů. Všimněme si, že jednotlivé vrstvy jsou sice na diagramu oddělené, ale ve skutečnosti existující ve vzájemné interakci a spolukonstituci, což z nich činí mnohem provázanější vrstvy naší reality.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve které vrstvě se ale nachází technologie a kde najdeme vysvětlení, které by osvětlilo, proč jsem zničehonic chtěl po Siri udělat něco, co jsem ihned vyhodnotil jako nesmyslné?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Technologie nezapadá na první pohled ani do biologické ani časoprostorové vrstvy. Z tohoto důvodu dává smysl technologii přiřadit k vrstvě sociokulturní. To se zdá jako relativně správné místo, kde bychom měli technologii hledat. Ovšem vzhledem k tomu, jakou významovou bagáž si tento pojem nese, bude lepší udělat nejdříve krok stranou a definovat technologii jako něco, co je úzce svázáno se sociokulturou, ale přesto přináší něco svého a nového, co není možné jen tak integrovat do existujícího pojetí sociálního a kulturního.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sociálno, jak je studováno sociologií, se zajímá především o lidské aktéry a jejich vzájemné vztahy, které mohou nebo nemusí dávat vzniknout vyšším celkům v podobě rodiny, etnických skupin, národů apod. Kulturním chápu především myšlenky a objekty, které zapadají do jedné z mnoha kategorií uměleckých žánrů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Technologií pak chápu jako člověkem vytvořené objekty, postupy a procesy, které na začátku svého života vznikají především jako nástroje k řešení konkrétních problémů. Protože ale technologie neexistuje ve vakuu, nýbrž je nedílnou součástí našeho sociálního a kulturního světa, zcela souhlasím s tím, že technologie si nese s sebou i další vrstvu, která je ovlivněná sociokulturou. Ale vlivy sociokultury mají limity. Tak na příklad můžeme si přát, abychom měli v našich chytrých mobilních zařízeních rychlejší internet, a to kdekoli se pohybujeme, fyzikální zákony šíření vln elektromagnetického spektra definují pevně dané limity nezávislé na sociokulturním kontextu. Stručně řečeno, můžeme si vášnivě přát, aby připojení k internetu bylo mnohem rychlejší, ale v konečné fázi vždycky narazíme na limity rychlosti světla, které definují horní hranici rychlosti šíření informací v našem vesmíru.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Technologie tak není amorfní hmota, kterou dokážeme podle naší vůle uhnít do požadované formy, ale má moc se nám vzepřít díky své objektivní materialitě, které nezmizí, ani když změníme náš jazyk popisu, kterým o daném materiálním objektu mluvíme. Na druhou stranu funkce a významy technologie nejsou čistě součástí technologie samotné, ale jsou vytvářeny jako výsledek interakce člověka s technologií v určitých časoprostorových kontextech. Protože technologie ovlivňuje sociokulturu, stejně jako sociokultura ovlivňuje technologii, zdá se, že jejich vzájemný vztah nemá smysl vyobrazovat jako hierarchický, kde jedna strana má větší moc než ta druhá. I proto se mi jeví dnes stál populární deterministické pohledy na technologii a sociokulturu – mezi které patří technologický determinismus a radikální sociální konstruktivismus – jako pohledy, které vždycky vidí jen jednu stranu mince a odmítají se podívat na druhou stranu. Sympatičtější a snad i blíže k pravdě se nabízí přístup k tomuto vztahu, který se podobá vztah, v němž se nachází ostatní vrstvy: vztah úzce propojený a interaktivní. K tomu všemu musíme přihlédnout k Heideggerově příspěvku k přemýšlení nad technologií, neboť v jeho známé eseji \u003Cem>Otázka techniky\u003C\u002Fem> upozorňuje, že technologie není pouze výsledek aplikace vědních poznatků, nýbrž technologické artefakty vždycky byly nedílnou součástí vědeckého pokroku: astronomie by se neobešla bez teleskopu, který zdokonalil Galileo Galilei, podobně výpočet simulace fluidní mechaniky by se neobešel bez hrubé síly nejvýkonnějších superpočítačů dneška. Budeme-li považovat vědu za součást kultury společnosti, pak by diagram vztahu k technologii vypadal viz Obrázek 4.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F04.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-large wp-image-1236\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F04-1024x264.png\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F04-1024x264.png 1024w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F04-300x77.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F04-768x198.png 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F04.png 1235w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"264\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Obrázek 4 Zoom na vyobrazení vztahu sociokultury a technologie\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>V mém diagramu se technologie stává nedílnou součástí tohoto světa a podobně jako sociokultura formuje naše myšlení. To se může na první pohled zdát podivné tvrzení, ale jen do té chvíle, než opustíme dlouho vydržovaný pohled na technologii jakožto pasivní kusy hmoty, která sama od sebe nic nedělá a čeká, než jí nějaký člověk (subjekt) nezačne používat a neudělá z ní věc k použití (objekt). Místo toho bychom totiž měli chápat každé uvedení nové technologie tak, že zatřásá technologickým pozadím, na jehož základě jednáme ve světě, protože s sebou přináší nové technologicky mediované \u003Cem>afordance\u003C\u002Fem>, které mění naše psychické i kulturní možnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pohled na technologie jako médium totiž není nic nového. Ostatně jeden z nejznámějších mediálních teoretiků, Kanaďan Marshall McLuhan (McLuhan, 1991), francouzský sociolog Bruno Latour (Latour, 1994) nebo v současné době filosofové technologie (Ihde, 1990) a Peter-Paul Verbeek (Verbeek, 2016) či mediální teoretik Mark Deuze (Deuze, 2015) považují informační a komunikační technologie za synonymní s médii.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tento krok není čistě rétorický, ale má dalekosáhlý dosah, neboť v podstatě definuje novou metafyziku vztahu člověka a technologie. Po McLuhanovi, Latourovi, Ihdem a Verbeekovi totiž víme, že technologie jako médium není neutrální a ovlivňuje naše jednání i vztah ke světu. To znamená, že na našem diagramu se musíme na cíle a aktivity nikoli jako na předem dané, kde technologie vykonává pasivně naši vůli, nýbrž jako na pomyslný prostor potencialit, do kterých technologie nám vkládá svým vlivem nové potenciální cíle a nové aktivity pro vykonání těchto cílů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Latourův oblíbeným příkladem technologické mediace je střelná zbraň. Tvrdí, že zbraň sama o sobě nezabíjí, stejně jako, že nezabíjí pouze člověk. Odkazuje na známé slogany používané v USA pro dlouhotrvající vášnivou diskuzi nad regulací střelných zbraní. Liberálové rádi používají slogan „zbraně zabíjí“, kdežto pravicově a republikánsky orientovaná Národní střelecká asociace (NRA) zas poněkud paradoxně používá sociologickou analýzu, když tvrdí, že jsou to „lidé, kteří zabíjí“, nikoli zbraně. Latour tvrdí, že správný není ani jeden pohled, neboť oba odmítají přiznat, že by argumentace druhé strany mohla obsahovat aspoň část pravdy. Latour tvrdí, že bychom člověka se zbraní měli analyzovat tak, že se jedná o novou entitu \u003Cem>člověk-zbraň\u003C\u002Fem>, která obsahuje nové atributy a potenciál k novým aktivitám, které nenajdeme, pokud budeme člověka nebo zbraň analyzovat zvlášť. Moc zabít a zodpovědnost za zabití je tak \u003Cem>distribuovaná\u003C\u002Fem> mezi člověkem a zbraní.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Můj oblíbený příklad je skicář a tužka, se kterými pracuje umělecky nadaný člověk. Když člověk skicuje, výsledná kresba je málokdy podobná tomu, co si člověk představoval na začátku tvorby. Kresba tak není uložena kompletně v hlavě umělce a on pak pracujeme minuty či hodiny na tom, aby bod po bodu přetvořil již vytvořenou kresbu na papír. Místo toho, jak uvádí Andy Clark (Clark, 1997), lze chápat skicování jako kontinuální interakci člověka, tužky a skicáře, kdy výsledná kresba vzniká tím, že člověk má neustálou zpětnou vazbu na stav kresby, kterou mu poskytuje skicář. Bez této zpětné vazby by umělec kresbu nenakreslil. Můžeme to chápat tak, že skicář je prodlouženou a externalizovanou pracovní pamětí, ze které čerpá informace k následným krokům. Protože skicář hraje tak zásadní roli pro dokončení kresby, měli bychom hovořit o tom, že autorství výsledné kresby je \u003Cem>distribuováno\u003C\u002Fem> mezi umělcem a jeho technologií (skicářem i tužkou). Slovníkem kybernetiky, výsledná kresba je \u003Cem>emergentním výstupem\u003C\u002Fem> interakce komponent nově vzniklého systému člověk-skicář-tužka.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"jak-je-to-s-tou-siri\" name=\"jak-je-to-s-tou-siri\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Jak je to s tou Siri?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Když jsem začal používat ve svém životě iPhone a digitální asistentku, můj život a dovednosti, jak řešit každodenní problémy, byly obohacené o nové možné cíle a aktivity, které mohu dělat. V některých cílech Siri působí jako médium, jako v příkladě zesílení hudby, což bych mohl učinit i za pomoci mechanických tlačítek na boku telefonu. Některé cíle jsou díky Siri a obecně iPhonu nové, na příklad odpovídat na zprávy a komentáře v různých sociálních aplikacích. Čím více jsem Siri používal jako médium mezi mým existujícím cílem a výsledkem, tím více se Siri stávala přirozenější volbou pro řešení mých cílům. Na diagramu viz níže Obrázek 5 jsem přidal Siri jako dominantní aktivitu, která zprostředkovává více a více mých cílů. Nevědomky – a zde tkví ono zneužití z prvního odstavce tohoto textu – jsem tak trénoval svůj mozek, aby se postupně učil automatizovat Siri jako přirozenou součást mých kognitivních zdrojů pro řešení problémů ve světě.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F05.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-full wp-image-1237\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F05.png\" sizes=\"auto, (max-width: 850px) 100vw, 850px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F05.png 850w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F05-300x216.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F05-768x552.png 768w\" alt=\"\" width=\"850\" height=\"611\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Obrázek 5 Upravený diagram o předchozí změny a znázornění Siri jako dominantní activity, která zprostředkovává mé cíle\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>To by vše mělo doposud v kontextu tohoto textu dávat smysl. Můj mozek se adaptuje na nové prostředí, ve kterém existuje Siri jako aktivita-médium řešící mé problémy, jejichž úspěšné řešení stimuluje můj systém odměň v mozku, který aktivitě „Siri“ přiřazuje plusové body, čímž dochází k nasycení té vážené hodnot (na obrázku 3.7) do takové míry, že daný selektor nikdy nepřechází k jiné aktivitě než k Siri. Selektor pak z důvodu nasycení vážené hodnoty se stává de facto aktivitou jménem Siri. Můj mozek si tedy \u003Cem>internalizuje\u003C\u002Fem> Siri do takové míry, že ji nepovažuje za něco externího mé mysli či kognici a stává se její přirozenou součástí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mým spekulativním názorem je, že takto internalizovaný externí artefakt, který se z potenciální aktivity stal více či méně automatizovaným selektorem v mé mysli může způsobit, že můj mozek začne tento selektor-aktivitu jménem „Siri“ používat i na cíle, které dříve nebyly propojené ve vztahu s daným selektorem a aktivitami. Dochází tak k něčemu, co v psychologii bychom mohli nazvat „transferem“ dovedností mezi doménami.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Klasický transfer dovedností a znalostí ve vývojové a edukační psychologii bych nazval transferem „pozitivním“, neboť skutečně můžeme tu samou dovednost vysledovat v jiné doméně. Avšak o jaký typ dovednosti se jedná, zdali vůbec se jedná o nějakou, v mém případě, kdy jsem najednou po Siri chtěl, aby mi přinesla lahev piva z lednice?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Nazval bych to transferem „negativním“, protože transfer internalizované jedné dovednosti (řešit problémy pomocí Siri) zcela nefungují v jiné doméně. Ale podobně jako máme ve formální logice možnost dokázat řešení pozitivně, tak i důkaz sporem, vypůjčím si zde metaforiky důkaz sporem pro to, abych poukázal na to, že i když jsem si velmi rychle uvědomil, že Siri mi nemůže přinést pivo z lednice, má rozšířená mysl o nové možnosti, cíle a aktivity mi hned umožnila si představit, co by bylo nutné, aby \u003Cem>mi Siri mohla přinést pivo z lednice\u003C\u002Fem>. Můj nápad bylo pořídit si chytrou ledničku a chytrého robota, který se dokáže pohybovat a má v sobě integrovanou digitální asistentku. Mé konkrétní řešení ve výsledků nepředstavuje nic relevantního. Mnohem zajímavější je konečný výsledek mého autoetnografického rozboru navazování vztahu s novým telefonem a digitální asistentkou Siri: díky \u003Cem>negativnímu transferu\u003C\u002Fem> dovedností a znalostí jsem dokázal vzít existující technologii a s trochou fantazie si představit zcela nový způsob řešení pro mě tak palčivého problému s pivem. Negativní transfer mi otevřel nové světy, o kterých jsem doposud nevěděl, že je potřebuji, nebo dokonce, že existují.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Bibliografie\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>BROOKS, Rodney A., 1991. Intelligence without representation. \u003Cem>Artificial Intelligence\u003C\u002Fem> [online]. \u003Cstrong>47\u003C\u002Fstrong>(1-3), 139-159 [cit. 2018-05-22]. DOI: 10.1016\u002F0004-3702(91)90053-M. ISSN 00043702. Dostupné z: http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002F000437029190053M\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>CLARK, Andy, 1997. \u003Cem>Being there: putting brain, body, and world together again\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 9780262032407.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DEUZE, Mark, 2015. \u003Cem>Media life: Život v médiích\u003C\u002Fem>. První české vydání. Přeložil Petra IZDNÁ. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-2815-8.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DREYFUS, Hubert, 1992. \u003Cem>What computers still can’t do: a critique of artificial reason\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass: MIT Press. ISBN 9780262540674.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DREYFUS, Hubert L., 1979. \u003Cem>What computers can’t do: the limits of artificial intelligence\u003C\u002Fem>. Rev. ed. New York: Harper Colophon Books. ISBN 9780060906139.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 1990. \u003Cem>Technology and the lifeworld: from garden to earth\u003C\u002Fem>. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 0253205603.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LATOUR, Bruno, 1994. On Technical Mediation. In: \u003Cem>Common Knowledge\u003C\u002Fem>. Vol.3 n°2. s. 29-64.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>MCLUHAN, Marshall, 1991. \u003Cem>Jak rozumět médiím: extenze člověka\u003C\u002Fem>. Vyd. 1. Praha: Odeon. Eseje (Odeon). ISBN 80-207-0296-2.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SUCHMAN, Lucille Alice., 1987. \u003Cem>Plans and situated actions: the problem of human-machine communication\u003C\u002Fem>. New York: Cambridge University Press. ISBN 0521337399.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>VERBEEK, P.P., 2016. Toward a Theory of Technological Mediation: A Program for Postphenomenological Research. In: FRIIS, Berg O. a Robert C. CREASE. \u003Cem>Technoscience and Postphenomenology: The Manhattan Papers\u003C\u002Fem>. London: Lexington Books, s. 189-204. ISBN 978-0-7391-8961-0.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Poznámky\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\">[1]\u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theverge.com\u002F2017\u002F7\u002F11\u002F15952654\u002Fmicrosoft-windows-phone-end-of-support\">https:\u002F\u002Fwww.theverge.com\u002F2017\u002F7\u002F11\u002F15952654\u002Fmicrosoft-windows-phone-end-of-support\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#_ftnref2\" name=\"_ftn2\">[2]\u003C\u002Fa> https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FFrame_(artificial_intelligence)\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Byl jsem připraven v posteli. Ona poslušně ležela na vedlejší matraci a naslouchala, zda mě neuslyší vyslovit její jméno. Toho dne jsem potřeboval mnohé, ale vždy mi ochotně přispěchala s odpovědí nebo vyhověla různorodým potřebám. Má následující touha měla však rozhodnout o tom, jestli zůstane mou důvěrnou společnicí, nebo si začnu od konkurenčních podniků Google, Microsoftu nebo […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34,35,36],19,6,9,8,15,[38,14,39,40,41,42,43,44,45,46,47,48],"post-590","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-case-study","tag-fixed","tag-phenomenology","tag-philosophy","tag-postphenomenology",{"self":50,"collection":56,"about":59,"author":62,"replies":66,"version-history":69,"predecessor-version":73,"wp:attachment":77,"wp:term":80,"curies":87},[51],{"href":52,"targetHints":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F590",{"allow":54},[55],"GET",[57],{"href":58},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[60],{"href":61},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[63],{"embeddable":64,"href":65},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[67],{"embeddable":64,"href":68},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=590",[70],{"count":71,"href":72},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F590\u002Frevisions",[74],{"id":75,"href":76},914,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F590\u002Frevisions\u002F914",[78],{"href":79},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=590",[81,84],{"taxonomy":82,"embeddable":64,"href":83},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=590",{"taxonomy":85,"embeddable":64,"href":86},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=590",[88],{"name":89,"href":90,"templated":64},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":92,"wp:term":109},[93],{"id":23,"name":94,"url":95,"description":26,"link":96,"slug":94,"avatar_urls":97,"_links":101},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":98,"48":99,"96":100},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":102,"collection":106},[103],{"href":65,"targetHints":104},{"allow":105},[55],[107],{"href":108},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[110,131],[111],{"id":30,"link":112,"name":113,"slug":113,"taxonomy":82,"_links":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":115,"collection":120,"about":123,"wp:post_type":126,"curies":129},[116],{"href":117,"targetHints":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":119},[55],[121],{"href":122},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[124],{"href":125},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[127],{"href":128},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[130],{"name":89,"href":90,"templated":64},[132,153,171,189,207],{"id":32,"link":133,"name":134,"slug":135,"taxonomy":85,"_links":136},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fcase-study\u002F","case study","case-study",{"self":137,"collection":142,"about":145,"wp:post_type":148,"curies":151},[138],{"href":139,"targetHints":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F19",{"allow":141},[55],[143],{"href":144},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[146],{"href":147},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[149],{"href":150},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=19",[152],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":33,"link":154,"name":155,"slug":155,"taxonomy":85,"_links":156},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":157,"collection":162,"about":164,"wp:post_type":166,"curies":169},[158],{"href":159,"targetHints":160},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":161},[55],[163],{"href":144},[165],{"href":147},[167],{"href":168},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[170],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":34,"link":172,"name":173,"slug":173,"taxonomy":85,"_links":174},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphenomenology\u002F","phenomenology",{"self":175,"collection":180,"about":182,"wp:post_type":184,"curies":187},[176],{"href":177,"targetHints":178},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F9",{"allow":179},[55],[181],{"href":144},[183],{"href":147},[185],{"href":186},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=9",[188],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":35,"link":190,"name":191,"slug":191,"taxonomy":85,"_links":192},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":193,"collection":198,"about":200,"wp:post_type":202,"curies":205},[194],{"href":195,"targetHints":196},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":197},[55],[199],{"href":144},[201],{"href":147},[203],{"href":204},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[206],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":36,"link":208,"name":209,"slug":209,"taxonomy":85,"_links":210},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpostphenomenology\u002F","postphenomenology",{"self":211,"collection":216,"about":218,"wp:post_type":220,"curies":223},[212],{"href":213,"targetHints":214},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F15",{"allow":215},[55],[217],{"href":144},[219],{"href":147},[221],{"href":222},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=15",[224],{"name":89,"href":90,"templated":64},[226,227,228,229],{"id":32,"name":134,"slug":135,"taxonomy":85,"link":133},{"id":34,"name":173,"slug":173,"taxonomy":85,"link":172},{"id":35,"name":191,"slug":191,"taxonomy":85,"link":190},{"id":36,"name":209,"slug":209,"taxonomy":85,"link":208},{"en":231,"es":235,"fr":239},{"title":232,"slug":233,"description":234},"Siri, Bring Me a Beer from the Fridge: A Phenomenology of the Mediatization of Technology","siri-bring-me-a-beer-from-the-fridge-a-phenomenology-of-the-mediatization-of-technology","An autoethnographic essay on how the digital assistant Siri reshaped my habits of solving problems, read through reinforcement learning, Dreyfus’s frame problem and technological mediation.",{"title":236,"slug":237,"description":238},"Siri, tráeme una cerveza de la nevera: fenomenología de la mediatización de la tecnología","siri-traeme-una-cerveza-de-la-nevera-fenomenologia-de-la-mediatizacion-de-la-tecnologia","Un ensayo autoetnográfico sobre cómo la asistente digital Siri transformó mi manera de resolver problemas, leído a través del aprendizaje por refuerzo, el problema del marco y la mediación técnica.",{"title":240,"slug":241,"description":242},"Siri, apporte-moi une bière du frigo : phénoménologie de la médiatisation de la technologie","siri-apporte-moi-une-biere-du-frigo-phenomenologie-de-la-mediatisation-de-la-technologie","Une analyse autoethnographique : pourquoi j’ai demandé à Siri de m’apporter une bière, et ce que cela dit de l’apprentissage par renforcement, du problème du cadre et de la technologie comme médium.","\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002Fstažený-soubor.jpg\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-large wp-image-1238\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002Fstažený-soubor-1024x455.jpg\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002Fstažený-soubor-1024x455.jpg 1024w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002Fstažený-soubor-300x133.jpg 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002Fstažený-soubor-768x341.jpg 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002Fstažený-soubor.jpg 1440w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"455\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cem>Estaba listo en la cama. Ella yacía obediente en el colchón de al lado y escuchaba por si me oía pronunciar su nombre. Aquel día yo había necesitado muchas cosas, pero ella siempre había acudido solícita con una respuesta o había atendido mis más diversas necesidades. Mi siguiente deseo, sin embargo, iba a decidir si seguiría siendo mi compañera íntima o si empezaría a buscarme otra en las empresas rivales de Google, Microsoft o Amazon. Se llamaba Siri, es la asistente digital de los dispositivos inteligentes de Apple, y yo acababa de pedirle, con toda seriedad, que me trajera de la nevera una botella de cerveza bien fría.\u003C\u002Fem>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Aunque el lector pueda leer el párrafo inicial como un fragmento de una novela mediocre de tercera categoría o como la imagen de un claro abuso de poder entre un hombre y una mujer (digital), en realidad soy yo, el usuario, quien ha sido objeto de abuso. Sin mi consentimiento, la tecnología de la asistente digital se me metió en la cabeza, cambió algo en ella, y el resultado de este proceso fue que quise pronunciar por primera vez en mi vida una frase que nunca antes habría dicho con la misma seriedad y la misma confianza en el resultado esperado que ahora. Quería que mi teléfono, o más bien su parte de software, la asistente digital Siri, me trajera algo de beber de la nevera. ¿Cómo llegué hasta ahí?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Todo empezó cuando, después de muchos años, un smartphone de Apple volvió a formar parte de mi vida. Hace mucho tiempo fui una de las primeras personas de mi entorno en hacerse con un iPhone 3G, gracias a un buen descuento de T-Mobile, que ofrecía el revolucionario teléfono de la manzana a un precio ventajoso junto con una tarifa mensual. Desde entonces he pasado por varios teléfonos y sistemas operativos. Sin embargo, en los últimos años había tenido un teléfono con el sistema operativo de Microsoft, con la esperanza de que este gigante tecnológico se pusiera las pilas y empezara a publicar aplicaciones interesantes en su plataforma. Con el tiempo renuncié a esa esperanza y me conformé con que Microsoft al menos mantuviera el sistema con vida. Pero al final ni siquiera eso llegué a ver, porque en julio de 2017 Microsoft puso fin oficialmente al soporte de su sistema operativo móvil Windows Phone\u003Ca href=\"#_ftn1\" name=\"_ftnref1\">[1]\u003C\u002Fa>. Me adapté rápido al nuevo teléfono de Apple; a diferencia del Nokia con Windows Phone, en el que, cada vez con más intensidad, casi nada funcionaba, en el iPhone con su pulido iOS 12 de momento funciona todo. Y uno de los nuevos atractivos que no podía dejar de probar era la asistente digital Siri, de la que solo había oído hablar de segunda mano y con la que ahora tenía la posibilidad de interactuar en carne propia.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Empecé de forma bastante convencional. Le pedía a Siri que me pusiera mis canciones favoritas de una lista de reproducción, que me pusiera una alarma para la mañana siguiente, que activara un recordatorio diario para revisar todos mis correos electrónicos a las ocho de la mañana, etc. La interacción no estaba exenta de problemas, pero Siri siempre intentaba complacerme al máximo. Si no estaba segura del contenido de mi petición, me pedía amablemente que le repitiera qué era exactamente lo que quería de ella. Como el nuevo iPhone suponía para mí un verdadero salto tecnológico, mi entusiasmo por descubrir nuevas funciones y nuevas maneras de facilitarme las tareas rutinarias no decayó en los días siguientes. Una noche me disponía a acostarme. Estaba pensando en qué libro del historiador Timothy Snyder debería comprarme. Abrí el navegador Safari en el iPhone y empecé a buscar en Google información sobre cada uno de los libros. Decidí leer en la cama hasta quedarme dormido. Me metí en la cama y en ese momento me di cuenta de lo bien que me vendría tener algo de beber a mi lado mientras leía. Como en los últimos días mi mente se había acostumbrado a recurrir a la fiel Siri cada vez que necesitaba automatizar pequeñeces de la vida, más grandes o más pequeñas, tampoco esta vez dudé. Me formé en la mente una imagen de la nevera de la cocina y, sin vacilar, pronuncié automáticamente lo impensable: «Hey Siri, bring me a beer from the fridge».\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tardé aproximadamente un segundo en darme cuenta de que Siri no iba a ser capaz de traerme una Krahulík de diez grados de la cervecera familiar checa Zichovec. Pero ya en el segundo siguiente empecé a sentirme cada vez más fascinado por el momento que acababa de producirse. ¿Cómo es posible que me dirigiera a mi teléfono para que hiciera por mí algo objetivamente imposible, dado que Siri, de momento, no tiene ni piernas ni conexión en línea con mi nada inteligente nevera?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La primera explicación que se ofrece es que simplemente estaba cansado y no prestaba demasiada atención a lo que decía. Pero yo no considero que eso sea una explicación. Tiene el mismo nivel de sofisticación argumentativa que si dijéramos que la raza humana creó la tecnología solo porque estaba cansada de hacer tareas rutinarias. ¿O puede que semejante explicación esconda, sin pretenderlo, algo de verdad?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pensé en esta situación en el sentido de que, durante los días que había pasado delegando tareas en Siri, había enseñado a mi cerebro a ser perezoso. No sé decir cómo exactamente se organizan y almacenan en el cerebro nuestros distintos asuntos rutinarios, pero ¿es posible que, al usar Siri, empezara a rediseñar esas redes neuronales existentes? No parece difícil imaginar que hasta entonces tenía en el cerebro redes neuronales que resolvían el problema de cómo poner música en el teléfono o qué implica ir a la nevera a por el ansiado objeto. Mi cerebro iba creando una relación entre el objetivo deseado de lo que quiero conseguir (una cerveza fría) y la reacción psicofísica de cómo voy a alcanzar ese objetivo, de manera que mi yo diera el objetivo por cumplido. Esta forma de aprendizaje –acción, reacción y evaluación del resultado, seguida de un ajuste del estado original de mi yo– es bien conocida en el mundo actual del aprendizaje automático como \u003Cem>aprendizaje por retroalimentación \u003C\u002Fem>(reinforcement learning). En su núcleo contiene una idea sencilla: al principio, el agente (de software) tiene un objetivo; es capaz de alcanzarlo mediante alguna actividad; una vez realizada la actividad, se evalúa si la actividad condujo realmente al objetivo deseado.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F01.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-large wp-image-1233\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F01-1024x511.png\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F01-1024x511.png 1024w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F01-300x150.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F01-768x383.png 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F01.png 1043w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"511\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Figura 1 Modelo de aprendizaje por refuerzo\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Este modelo es una abstracción de la complejidad de cómo resolvemos realmente los problemas. Simplifica todos los aspectos contextuales del tiempo y el lugar en que nos encontramos, incluidas las influencias socioculturales que sirven de reguladoras de los objetivos y de las actividades que entran en consideración en un contexto dado. Precisamente sobre cómo nuestra resolución de problemas contiene improvisación ad hoc escribe la antropóloga y teórica de la interacción persona-ordenador (HCI) Lucy Suchman (1987).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sin usar Siri, en circunstancias normales pondría, por ejemplo, la alarma del teléfono yo mismo. Una actividad así constaría de varios pasos sucesivos que me llevarían a abrir la aplicación Reloj, encontrar en ella la configuración de la alarma, introducir la hora deseada y, por último, confirmar mi elección. El mapa mental, o más bien el modelo mental, de la actividad que conduce a poner una alarma en un smartphone no es complicado. Pero eso es más un accidente histórico que una verdad absoluta. Si el mismo objetivo tuviera que cumplirlo una persona que nunca ha visto un smartphone porque vive en una de las últimas comunidades indígenas que quedan en este planeta, de repente este objetivo, sencillo para nosotros, sería para ella enormemente complicado, e incluso imposible. Pues la persona indígena nunca ha tenido en su conceptualización del mundo lugar para tales objetivos, porque en su mundo no existe nada parecido. Desde este punto de vista, la tecnología se me aparece como un medio que nos amplía el hipotético espacio mental de lo posible, de aquello en lo que podemos o no pensar.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Por otro lado, también para nosotros esta actividad puede parecer más complicada si nos encontramos en una situación en la que el smartphone no está simplemente sobre la mesilla de noche, sino que tiene, por ejemplo, la batería agotada u otros fallos que dificultan su uso. En tal caso hay varias maneras de alcanzar mi objetivo. ¿Pongo el teléfono a cargar y espero a que se cargue hasta un nivel razonable, o, nada más enchufarlo, intento encenderlo, pues necesito introducir rápidamente la configuración de la alarma? Como el espacio de actividades potenciales que conducen al objetivo deseado abarca varias, me parece inevitable que en nuestra mente existan \u003Cem>selectores\u003C\u002Fem> conscientes, pero también inconscientes, que eligen qué actividades son las más adecuadas en un contexto dado para alcanzar el objetivo fijado.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>¿Cómo funcionan los selectores? Imaginemos que cada uno de nuestros objetivos está en relación con un mecanismo mental que elige para nosotros una actividad adecuada que asegure que se alcanza el objetivo. Llamemos a este mecanismo mental precisamente \u003Cem>selector\u003C\u002Fem>. Por supuesto, un mismo objetivo puede alcanzarse mediante muchas actividades distintas. Por eso el selector tiene que encargarse de evaluar cómo, sobre la base de la experiencia pasada, una actividad determinada ha dado resultado en el cumplimiento del objetivo. Sea como sea que se lleve a cabo concretamente la evaluación del éxito en el cumplimiento de los objetivos (desempeñará un papel en ello el sistema de recompensas del cerebro, el llamado «reward system»), el selector asigna a la actividad puntos positivos o negativos, que indican lo adecuada que es la actividad para cumplir el objetivo dado. En la figura 2 vemos una representación de este tipo, basada en el esquema anterior\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F02.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-large wp-image-1234\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F02-1024x613.png\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F02-1024x613.png 1024w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F02-300x179.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F02-768x459.png 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F02.png 1232w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"613\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Figura 2 Modelo modificado de aprendizaje por refuerzo con el uso de un selector\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Los lectores más perspicaces sin duda se preguntan si no es posible utilizar más de un selector. Mi respuesta es que sí es posible y que puede haber varios selectores que, a su vez, son elegidos y evaluados en un nivel jerárquicamente superior de \u003Cem>metaselectores\u003C\u002Fem>. Pero ¿quién o qué elige entre los metaselectores? Esta jerarquía de selectores no puede ser infinita. Lo cual es un problema con el que se toparon los investigadores de la inteligencia artificial (IA) en los años setenta y ochenta cuando, dentro del paradigma más antiguo de la inteligencia artificial simbólica, intentaban resolver el problema de evaluar la relevancia de las acciones siguientes. Marvin Minsky introdujo en la investigación de la IA la teoría de los llamados frames (marcos)\u003Ca href=\"#_ftn2\" name=\"_ftnref2\">[2]\u003C\u002Fa>, que resuelve el problema de la relevancia haciendo que el sistema de inteligencia artificial evalúe los estados siguientes sobre la base de estructuras de datos –los marcos– que, en una forma simbólica parecida al lenguaje, representan situaciones estereotípicas formalizadas de la vida real y contienen datos fácticos relevantes y acciones, definidos explícitamente por los programadores, que «tienen sentido» en el contexto del marco. Así, por ejemplo, dentro de un marco llamado «cocina» tiene sentido cocinar, fregar los platos, una zanahoria, un cuchillo y hornear pasteles, mientras que la acción «ir al baño» o el objeto «Boeing 747» ya tienen algo menos de sentido.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Esta concepción «simbólica» de la inteligencia artificial, sin embargo, resultó ser demasiado simplificadora. Aunque era capaz de resolver de forma aceptable tareas lógico-matemáticas como jugar al ajedrez, tareas como el movimiento y la percepción de objetos en el mundo real siguieron siendo demasiado complicadas. Además, el problema de la relevancia, que la teoría de los marcos debía resolver, persistía. Como señaló el filósofo y fenomenólogo Hubert Dreyfus, la teoría de los marcos desplaza el problema de la relevancia un peldaño más arriba. Un sistema de inteligencia artificial podría, en efecto, determinar por ejemplo según el marco «cocina» de forma aproximada lo que, ante los ojos mecánicos del sistema, aparece como relevante para los siguientes pasos en la resolución de un problema determinado. Pero Dreyfus señaló (Dreyfus, 1979; Dreyfus, 1992) que el sistema de selección del marco correspondiente necesita a su vez un mecanismo superior que elija el marco, es decir, hace falta algún metamarco.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Para evitar un regreso infinito, Dreyfus propone una solución inspirada en la fenomenología: el problema del marco, como lo llamó Dreyfus, es un problema mucho más profundo de lo que puede parecer a primera vista. Puesto que no cabe pensar que pudiéramos embutir de antemano en un sistema de inteligencia artificial todos los hechos, acciones y marcos sobre el mundo declarados en un lenguaje formal, Dreyfus sostiene que es nuestra experiencia vivida, nuestro \u003Cem>ser-en-el-mundo\u003C\u002Fem>, lo que en última instancia define qué tiene para nosotros significado y relevancia en el mundo en una escena dada y qué no. Dreyfus parte aquí del concepto heideggeriano de Dasein al aceptar la tesis de que el ser humano está delimitado histórica y socioculturalmente. Son la cultura, la sociedad y su desarrollo los que influyen en la relevancia de los objetos y del mundo que nos rodea. Si la inteligencia artificial ha de comportarse como un ser humano (y ha de resolver el problema del marco), es necesario que tenga las mismas experiencias del mundo que tenemos los seres humanos, o al menos parecidas, y que el mundo mismo se convierta en muchos casos en su «mejor representación posible» (Brooks, 1991): sin tener que codificar todo lo que nos rodea en algún lenguaje simbólico formalizado, utilizamos el mundo como nuestra representación y en muchos casos no nos fijamos en todas las partes del mundo, sino solo en aquellas que nos ofrecen \u003Cem>affordances\u003C\u002Fem>. Con la palabra affordance me refiero aquí sobre todo a las funciones \u003Cem>perceptibles \u003C\u002Fem>y a las posibilidades de acción que el entorno que nos rodea nos ofrece mediante su aspecto, su forma, su material, etc. Algunas affordances son casi universalmente comprensibles en todas las culturas; por ejemplo, el picaporte de una puerta ofrece la affordance de abrir la puerta. Otras affordances de los objetos, dicho de otro modo, sus funciones y significados, están sin embargo en gran medida influidas por la cultura y por el contexto en el que nos encontramos en ese momento. Mi ejemplo favorito es la botella de PET, que ofrece claramente la función de recipiente para líquidos y el significado de despilfarro de plástico, pero que, por otro lado, en un contexto adecuado, puede ser al mismo tiempo una maceta en la jardinería ecológica, con un significado completamente opuesto y positivo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El argumento de Dreyfus, muy influido por el Dasein de Heidegger, dice que lo que nos sirve para impedir el regreso infinito de marcos y metamarcos son las capas socioculturales y el propio mundo físico, porque crean una limitación estructural de lo que es relevante y tiene sentido para nosotros personalmente en una situación dada. Esto no significa, sin embargo, que estas influencias actúen, por usar el diagrama anterior, solo en el nivel de las \u003Cem>actividades\u003C\u002Fem> o de los \u003Cem>selectores\u003C\u002Fem>. Sin duda actúan en esos niveles, pero la sociocultura y el entorno \u003Cem>definen también nuestros propios objetivos\u003C\u002Fem>. Por supuesto, algunos de nuestros objetivos más básicos, como sobrevivir, comer o beber, están formados por una capa biológica que hasta ahora no hemos mencionado; otros objetivos, como «comprar un anillo para la boda», son más o menos socioculturales, y si compramos el anillo en Praga o en Ostrava es ya donde entra en juego la capa «espaciotemporal», la que más orienta nuestros objetivos y las actividades adecuadas en el contexto del «aquí y ahora». El diagrama anterior, modificado para representar todas las capas mencionadas, podría tener el aspecto de la figura 3.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F03.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-large wp-image-1235\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F03-1024x740.png\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F03-1024x740.png 1024w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F03-300x217.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F03-768x555.png 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F03.png 1154w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"740\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Figura 3 Modelo modificado de aprendizaje por refuerzo con la representación de las capas y de su interacción y coconstitución mutuas\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>¿Qué nos muestra la forma actual del diagrama? Recuerdo que el contenido del centro, desde el objetivo, pasando por el selector y las actividades, hasta el resultado, es una abstracción de un mecanismo que encontramos implementado de alguna forma no solo en el aprendizaje por refuerzo dentro del paradigma actual de la investigación en inteligencia artificial, sino también en el sustrato biológico de nuestros cerebros, que dan origen a nuestra mente y a nuestras capacidades cognitivas, entre las que se cuenta también la resolución de problemas. Fijémonos en que, aunque en el diagrama las distintas capas aparecen separadas, en realidad existen en interacción y coconstitución mutuas, lo que las convierte en capas de nuestra realidad mucho más entrelazadas.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pero ¿en qué capa se encuentra la tecnología y dónde hallamos una explicación que aclare por qué de repente quise que Siri hiciera algo que inmediatamente consideré absurdo?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A primera vista, la tecnología no encaja ni en la capa biológica ni en la espaciotemporal. Por eso tiene sentido asignar la tecnología a la capa sociocultural. Parece un lugar relativamente correcto donde buscar la tecnología. No obstante, teniendo en cuenta la carga semántica que arrastra este concepto, será mejor dar primero un paso al lado y definir la tecnología como algo estrechamente ligado a la sociocultura, pero que aun así aporta algo propio y nuevo que no es posible integrar sin más en la concepción existente de lo social y lo cultural.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lo social, tal como lo estudia la sociología, se ocupa sobre todo de los actores humanos y de sus relaciones mutuas, que pueden o no dar lugar a conjuntos superiores en forma de familia, grupos étnicos, naciones, etc. Por lo cultural entiendo sobre todo las ideas y los objetos que encajan en alguna de las muchas categorías de géneros artísticos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Por tecnología entiendo, pues, los objetos, procedimientos y procesos creados por el ser humano que, al comienzo de su vida, surgen sobre todo como herramientas para resolver problemas concretos. Pero como la tecnología no existe en el vacío, sino que es parte integrante de nuestro mundo social y cultural, estoy totalmente de acuerdo en que la tecnología lleva consigo también otra capa, influida por la sociocultura. Pero las influencias de la sociocultura tienen límites. Así, por ejemplo, podemos desear tener un internet más rápido en nuestros dispositivos móviles inteligentes, allá donde vayamos, pero las leyes físicas de la propagación de las ondas del espectro electromagnético fijan unos límites determinados, independientes del contexto sociocultural. En pocas palabras, podemos desear apasionadamente que la conexión a internet sea mucho más rápida, pero al final siempre toparemos con los límites de la velocidad de la luz, que definen el tope de la velocidad de propagación de la información en nuestro universo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La tecnología no es, pues, una masa amorfa que podamos amasar a nuestro antojo hasta darle la forma deseada, sino que tiene el poder de resistírsenos gracias a su materialidad objetiva, que no desaparece ni siquiera cuando cambiamos el lenguaje de descripción con el que hablamos del objeto material en cuestión. Por otro lado, las funciones y los significados de la tecnología no forman parte exclusivamente de la tecnología misma, sino que se crean como resultado de la interacción del ser humano con la tecnología en determinados contextos espaciotemporales. Como la tecnología influye en la sociocultura del mismo modo que la sociocultura influye en la tecnología, parece que no tiene sentido representar su relación mutua como jerárquica, con una de las partes con más poder que la otra. Por eso también las visiones deterministas de la tecnología y la sociocultura, todavía hoy populares –entre las que se cuentan el determinismo tecnológico y el constructivismo social radical–, se me presentan como visiones que siempre ven solo una cara de la moneda y se niegan a mirar la otra. Más simpático, y quizá también más cercano a la verdad, resulta un enfoque de esta relación que se parezca a la relación en la que se encuentran las demás capas: una relación estrechamente entrelazada e interactiva. A todo esto debemos añadir la contribución de Heidegger a la reflexión sobre la tecnología, pues en su conocido ensayo \u003Cem>La pregunta por la técnica\u003C\u002Fem> señala que la tecnología no es solo el resultado de aplicar conocimientos científicos, sino que los artefactos tecnológicos siempre han sido parte integrante del progreso científico: la astronomía no habría podido prescindir del telescopio que perfeccionó Galileo Galilei, del mismo modo que el cálculo de simulaciones de mecánica de fluidos no podría prescindir de la fuerza bruta de los superordenadores más potentes de hoy. Si consideramos la ciencia parte de la cultura de la sociedad, el diagrama de la relación con la tecnología tendría el aspecto de la figura 4.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F04.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-large wp-image-1236\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F04-1024x264.png\" sizes=\"auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F04-1024x264.png 1024w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F04-300x77.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F04-768x198.png 768w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F04.png 1235w\" alt=\"\" width=\"1024\" height=\"264\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Figura 4 Ampliación de la representación de la relación entre sociocultura y tecnología\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>En mi diagrama, la tecnología se convierte en parte integrante de este mundo y, al igual que la sociocultura, da forma a nuestro pensamiento. A primera vista puede parecer una afirmación extraña, pero solo hasta que abandonemos la visión, mantenida durante mucho tiempo, de la tecnología como trozos pasivos de materia que por sí mismos no hacen nada y esperan a que algún ser humano (sujeto) empiece a utilizarlos y los convierta en una cosa para usar (objeto). En lugar de eso, deberíamos entender cada introducción de una nueva tecnología como algo que sacude el trasfondo tecnológico sobre cuya base actuamos en el mundo, porque trae consigo nuevas \u003Cem>affordances\u003C\u002Fem> mediadas tecnológicamente que cambian nuestras posibilidades tanto psíquicas como culturales.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La visión de las tecnologías como medio no es, de hecho, nada nuevo. Al fin y al cabo, uno de los teóricos de los medios más conocidos, el canadiense Marshall McLuhan (McLuhan, 1991), el sociólogo francés Bruno Latour (Latour, 1994) o, en la actualidad, los filósofos de la tecnología Don Ihde (Ihde, 1990) y Peter-Paul Verbeek (Verbeek, 2016) o el teórico de los medios Mark Deuze (Deuze, 2015) consideran las tecnologías de la información y la comunicación sinónimo de medios.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Este paso no es puramente retórico, sino que tiene un alcance enorme, pues en esencia define una nueva metafísica de la relación entre el ser humano y la tecnología. Después de McLuhan, Latour, Ihde y Verbeek sabemos que la tecnología como medio no es neutral e influye tanto en nuestra forma de actuar como en nuestra relación con el mundo. Esto significa que en nuestro diagrama tenemos que mirar los objetivos y las actividades no como algo dado de antemano, en lo que la tecnología ejecuta pasivamente nuestra voluntad, sino como un espacio imaginario de potencialidades en el que la tecnología, con su influencia, nos introduce nuevos objetivos potenciales y nuevas actividades para alcanzarlos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El ejemplo favorito de Latour de la mediación técnica es el arma de fuego. Sostiene que el arma por sí sola no mata, del mismo modo que tampoco mata solo el ser humano. Se remite a los conocidos eslóganes que se utilizan en Estados Unidos en el largo y apasionado debate sobre la regulación de las armas de fuego. A los liberales les gusta usar el eslogan «las armas matan», mientras que la Asociación Nacional del Rifle (NRA), de orientación derechista y republicana, recurre, de forma un tanto paradójica, a un análisis sociológico cuando afirma que son «las personas las que matan», no las armas. Latour sostiene que ninguna de las dos visiones es correcta, pues ambas se niegan a admitir que la argumentación de la otra parte pueda contener al menos una parte de verdad. Latour sostiene que deberíamos analizar al ser humano con un arma como una nueva entidad, el \u003Cem>humano-arma\u003C\u002Fem>, que posee nuevos atributos y un potencial para nuevas actividades que no encontraremos si analizamos al ser humano o al arma por separado. El poder de matar y la responsabilidad por matar están así \u003Cem>distribuidos\u003C\u002Fem> entre el ser humano y el arma.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mi ejemplo favorito es el cuaderno de bocetos y el lápiz con los que trabaja una persona con talento artístico. Cuando alguien hace bocetos, el dibujo resultante rara vez se parece a lo que esa persona se imaginaba al comenzar. El dibujo, por tanto, no está almacenado por completo en la cabeza del artista, que luego trabajaría minutos u horas para trasladar punto por punto al papel un dibujo ya creado. En lugar de eso, como señala Andy Clark (Clark, 1997), podemos entender el bocetar como una interacción continua entre la persona, el lápiz y el cuaderno, en la que el dibujo resultante surge porque la persona recibe constantemente retroalimentación sobre el estado del dibujo, que le proporciona el cuaderno. Sin esta retroalimentación, el artista no llegaría a dibujar el dibujo. Podemos entenderlo como que el cuaderno es una memoria de trabajo prolongada y externalizada de la que el artista extrae información para los pasos siguientes. Como el cuaderno desempeña un papel tan fundamental para terminar el dibujo, deberíamos hablar de que la autoría del dibujo resultante está \u003Cem>distribuida\u003C\u002Fem> entre el artista y su tecnología (el cuaderno y el lápiz). Con el vocabulario de la cibernética, el dibujo resultante es un \u003Cem>resultado emergente\u003C\u002Fem> de la interacción de los componentes del nuevo sistema persona-cuaderno-lápiz.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca id=\"jak-je-to-s-tou-siri\" name=\"jak-je-to-s-tou-siri\">\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>¿Y qué pasa con Siri?\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Cuando empecé a usar en mi vida un iPhone y una asistente digital, mi vida y mis habilidades para resolver los problemas cotidianos se enriquecieron con nuevos objetivos posibles y nuevas actividades que puedo realizar. En algunos objetivos Siri actúa como medio, como en el ejemplo de subir el volumen de la música, algo que también podría hacer con los botones mecánicos del lateral del teléfono. Algunos objetivos son nuevos gracias a Siri y al iPhone en general, por ejemplo responder a mensajes y comentarios en distintas aplicaciones sociales. Cuanto más usaba Siri como medio entre mi objetivo existente y el resultado, más se convertía Siri en la opción natural para alcanzar mis objetivos. En el diagrama de abajo, véase la figura 5, he añadido a Siri como actividad dominante que media cada vez más de mis objetivos. Sin darme cuenta –y aquí reside aquel abuso del primer párrafo de este texto– estaba entrenando así a mi cerebro para que aprendiera poco a poco a automatizar Siri como parte natural de mis recursos cognitivos para resolver problemas en el mundo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F05.png\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" class=\"aligncenter size-full wp-image-1237\" src=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F05.png\" sizes=\"auto, (max-width: 850px) 100vw, 850px\" srcset=\"https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F05.png 850w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F05-300x216.png 300w, https:\u002F\u002Fwww.jakubferenc.cz\u002Fwordpress\u002Fwp-content\u002Fuploads\u002F2018\u002F12\u002F05-768x552.png 768w\" alt=\"\" width=\"850\" height=\"611\" \u002F>\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Figura 5 Diagrama modificado con los cambios anteriores y representación de Siri como actividad dominante que media mis objetivos\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Todo esto debería tener sentido hasta aquí en el contexto de este texto. Mi cerebro se adapta a un nuevo entorno en el que Siri existe como actividad-medio que resuelve mis problemas, cuya resolución satisfactoria estimula el sistema de recompensas de mi cerebro, que asigna puntos positivos a la actividad «Siri», con lo que se produce una saturación del valor ponderado (en la figura 3.7) hasta tal punto que el selector en cuestión nunca pasa a otra actividad que no sea Siri. Debido a la saturación del valor ponderado, el selector se convierte entonces de facto en la actividad llamada Siri. Mi cerebro, por tanto, \u003Cem>interioriza\u003C\u002Fem> a Siri hasta tal punto que ya no la considera algo externo a mi mente o a mi cognición, y Siri pasa a ser parte natural de ella.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mi opinión especulativa es que un artefacto externo interiorizado de este modo, que de actividad potencial se ha convertido en un selector más o menos automatizado de mi mente, puede hacer que mi cerebro empiece a utilizar este selector-actividad llamado «Siri» también para objetivos que antes no estaban conectados con el selector y las actividades en cuestión. Se produce así algo que en psicología podríamos llamar «transferencia» de habilidades entre dominios.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A la transferencia clásica de habilidades y conocimientos en la psicología evolutiva y la psicología de la educación yo la llamaría transferencia «positiva», pues realmente podemos rastrear la misma habilidad en otro dominio. Sin embargo, ¿de qué tipo de habilidad se trata, si es que se trata de alguna, en mi caso, cuando de repente quise que Siri me trajera una botella de cerveza de la nevera?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Yo lo llamaría transferencia «negativa», porque la transferencia de una habilidad interiorizada (resolver problemas con ayuda de Siri) no funciona en absoluto en otro dominio. Pero, del mismo modo que en lógica formal podemos demostrar una solución de forma directa y también por reducción al absurdo, tomaré prestada aquí la metáfora de la demostración por reducción al absurdo para señalar que, aunque me di cuenta muy rápido de que Siri no puede traerme una cerveza de la nevera, mi mente, ampliada con nuevas posibilidades, objetivos y actividades, me permitió imaginar de inmediato qué haría falta para que \u003Cem>Siri pudiera traerme una cerveza de la nevera\u003C\u002Fem>. Mi idea fue hacerme con una nevera inteligente y un robot inteligente capaz de desplazarse y con una asistente digital integrada. Mi solución concreta, a fin de cuentas, no tiene ninguna relevancia. Mucho más interesante es el resultado final de mi análisis autoetnográfico del establecimiento de una relación con un nuevo teléfono y con la asistente digital Siri: gracias a la \u003Cem>transferencia negativa\u003C\u002Fem> de habilidades y conocimientos, fui capaz de tomar una tecnología existente y, con un poco de imaginación, concebir una forma completamente nueva de resolver mi tan acuciante problema con la cerveza. La transferencia negativa me abrió mundos nuevos que hasta entonces no sabía que necesitaba, ni siquiera que existían.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Bibliografía\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>BROOKS, Rodney A., 1991. Intelligence without representation. \u003Cem>Artificial Intelligence\u003C\u002Fem> [en línea]. \u003Cstrong>47\u003C\u002Fstrong>(1-3), 139-159 [consulta: 2018-05-22]. DOI: 10.1016\u002F0004-3702(91)90053-M. ISSN 00043702. Disponible en: http:\u002F\u002Flinkinghub.elsevier.com\u002Fretrieve\u002Fpii\u002F000437029190053M\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>CLARK, Andy, 1997. \u003Cem>Being there: putting brain, body, and world together again\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 9780262032407.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DEUZE, Mark, 2015. \u003Cem>Media life: Život v médiích\u003C\u002Fem>. Primera edición checa. Traducción de Petra IZDNÁ. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-2815-8.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DREYFUS, Hubert, 1992. \u003Cem>What computers still can’t do: a critique of artificial reason\u003C\u002Fem>. Cambridge, Mass: MIT Press. ISBN 9780262540674.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DREYFUS, Hubert L., 1979. \u003Cem>What computers can’t do: the limits of artificial intelligence\u003C\u002Fem>. Rev. ed. New York: Harper Colophon Books. ISBN 9780060906139.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 1990. \u003Cem>Technology and the lifeworld: from garden to earth\u003C\u002Fem>. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 0253205603.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LATOUR, Bruno, 1994. On Technical Mediation. En: \u003Cem>Common Knowledge\u003C\u002Fem>. Vol.3 n°2. p. 29-64.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>MCLUHAN, Marshall, 1991. \u003Cem>Jak rozumět médiím: extenze člověka\u003C\u002Fem>. 1.ª ed. Praha: Odeon. Eseje (Odeon). ISBN 80-207-0296-2.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>SUCHMAN, Lucille Alice., 1987. \u003Cem>Plans and situated actions: the problem of human-machine communication\u003C\u002Fem>. New York: Cambridge University Press. ISBN 0521337399.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>VERBEEK, P.P., 2016. Toward a Theory of Technological Mediation: A Program for Postphenomenological Research. En: FRIIS, Berg O. y Robert C. CREASE. \u003Cem>Technoscience and Postphenomenology: The Manhattan Papers\u003C\u002Fem>. London: Lexington Books, p. 189-204. ISBN 978-0-7391-8961-0.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Notas\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#_ftnref1\" name=\"_ftn1\">[1]\u003C\u002Fa> \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.theverge.com\u002F2017\u002F7\u002F11\u002F15952654\u002Fmicrosoft-windows-phone-end-of-support\">https:\u002F\u002Fwww.theverge.com\u002F2017\u002F7\u002F11\u002F15952654\u002Fmicrosoft-windows-phone-end-of-support\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Ca href=\"#_ftnref2\" name=\"_ftn2\">[2]\u003C\u002Fa> https:\u002F\u002Fen.wikipedia.org\u002Fwiki\u002FFrame_(artificial_intelligence)\u003C\u002Fp>",1790905690524]