[{"data":1,"prerenderedAt":224},["ShallowReactive",2],{"post-es-reflexion-sobre-la-pregunta-de-heidegger-por-la-tecnica":3,"translation-es-reflexion-sobre-la-pregunta-de-heidegger-por-la-tecnica":223},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":36,"_links":47,"_embedded":89,"tagsResolved":205,"translations":210},900,"06. 10. 2025","2025-10-06T21:04:55",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002F?p=900","2025-10-14T10:13:53","2025-10-14T08:13:53","reflexe-heideggerovy-otazky-techniky","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Freflexe-heideggerovy-otazky-techniky\u002F",{"rendered":17},"Reflexe Heideggerovy otázky techniky",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Ch2>Úvod\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Heideggerova esej o bytnosti techniky zazněla poprvé ve formě přednášky v přednáškovém cyklu \u003Cem>Umění v technické době \u003C\u002Fem>v roce 1953 na půdě Bavorské akademie krásných umění. O rok později v roce 1954 byl text také poprvé publikován.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-2\" href=\"#post-900-footnote-2\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Časový kontext eseje není nedůležitý, protože poválečnou Evropou se začal procházet strašák v podobě atomových zbraní a atomový věk i hrozba vstoupily do běžného jazyka a vědomí. Přesto v Bytnosti techniky zmínky o jaderných zbraních nenajdeme. Pro analýzu toho, čím technika obecně a moderní technika konkrétně jsou, si Heidegger vypůjčuje běžné příklady technického pokroku. To si může dovolit, neboť se chce dobrat toho, co mají všechny technické výdobytky společné na té nejobecnější, tedy ontologické úrovni. Heidegger se ptá, co je bytností techniky. Pokud se mu podaří odpovědět na tuto otázku, výsledek by měl být stejně relevantní pro kladivo, teleskop, počítač nebo jadernou zbraň.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Především proto, že filosofie techniky se vydědila z filosofie coby samostatný obor zhruba v první polovině 20. století, patří Otázka techniky mezi základní texty filosofické reflexe techniky nejen historicky, ale i tematicky. Následovníci oboru filosofování o technice se tak více či méně musí s Heideggerovým tázáním po bytnosti techniky vypořádávat. Vedle Heideggera se v literatuře hovoří o dalších zakladatelích filosofování o technice, mezi něž řadíme Lewise Mumforda, Jacques Ellula nebo Hans Jonase. Tito autoři tvoří skupinu tzv. „klasické filosofie techniky“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-3\" href=\"#post-900-footnote-3\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>, v jejichž díle dominuje transcendentální nebo sociokulturní pohled na techniku, často ignorující otázky a problémy týkající se individuálních technických artefaktů. Tento přístup dostal přezdívku filosofie techniky s velkým písmenem „T“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-4\" href=\"#post-900-footnote-4\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>, neboť technika v myšlení těchto autorů vystupuje coby jednotná, často negativní síla působící na člověka. V současnějším přístupu filosofie techniky naopak převládá snaha „otevřít black box“ oné abstraktní síly Techniky a uchopit specifičnost a unikátní bytí jednotlivých artefaktů, kdy filosofickou reflexi obohacují data získaná z případových studií a dalších empirických metod.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Bytnost techniky a svobodný vztah k technice\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Mezi hlavní cíle Heideggerova tázání se po bytí techniky se řadí vybudování (či navrácení) svobodného vztahu k technice. S příchodem moderní techniky, která využívá výsledky exaktní a na matematice postavené přírodovědě, se náš vztah k technice proměnil, a to tak, že pobyt (Dasein) začal onen svobodný vztah k technice ztrácet. Svobodným vztahem se myslí otevřenost Dasein vůči všem možným způsobům bytnosti techniky a vidění světa. Moderní technika nám však podle Heideggera vnucuje právě jeden způsob bytnosti techniky, který ze všech možných potencialit, jak Dasein může skrze techniku mít vztah se světem a jsoucny v něm, redukuje multiplicitu vidění světa jsoucen a jejich bytí na právě jedno, které vše ve světě, včetně přírody přeměňuje na pouhou zásobu energie, použitelný stav zásob, statické, neměnné bytí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vlivem moderní techniky začal Dasein redukovat smysl svého bytí na použitelný stav zásob a zapomněl, že může vyložit a odkrývat své bytí ve světě i jinak. Ba co hůře, Dasein netuší, že toto moderní technika činí, neboť ji chápe jako něco \u003Cem>neutrálního\u003C\u002Fem>, něco, co má plně pod kontrolou: „Mít techniku pod kontrolou se stává tím naléhavější, čím více hrozí, že se technika vládě člověka vymkne.“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-5\" href=\"#post-900-footnote-5\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Reduktivní vliv moderní techniky dále svádí Dasein ke špatné ontologii: špatné vyložení toho, \u003Cem>co\u003C\u002Fem> a \u003Cem>jak\u003C\u002Fem> ve světě \u003Cem>jest\u003C\u002Fem>, vede k tomu, že moderní technika zakrývá nejen Pravdu uchopenou klasickou teorií korespondence vztahu výroku a stavu světa, ale také Pravdu uchopenou fenomenologicky, tedy Pravdu jakožto podmínky toho, co vede k tomu, že vůbec něco můžeme posoudit jako pravdivé či nepravdivé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Celá esej je tedy varováním. Abychom mohli toto varování ohodnotit, potřebujeme po-chopit, proč Heidegger vidí moderní techniku takto negativně a jak nám může fenomenologie techniky může pomoct navrátit svobodný vztah k (moderní) technice.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Technika jako odkrývající prostředek\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Heidegger staví svou analýzu techniky na tom, že bytnost techniky není ničím technickým. Podobně jako bytnost stromu není nic stromovitého a nenachází se v individuálních stromech, nenajdeme bytnost techniky v konkrétních technických artefaktech nebo procesech. Musíme-li někde začít, máme v tradičním pojetí toho, čím technika \u003Cem>je\u003C\u002Fem>, k dispozici dva pohledy: \u003Cem>instrumentální\u003C\u002Fem> a \u003Cem>antropologický\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>Instrumentálním \u003C\u002Fem>pohledem vidíme techniku jako \u003Cem>prostředek\u003C\u002Fem> (lat. instrument) k cíli, \u003Cem>antropologický \u003C\u002Fem>pohled definuje techniku jako \u003Cem>lidskou aktivitu\u003C\u002Fem>. Oba pohledy jsou vzájemně sdružené. Techniku jako prostředek používáme během lidské aktivity, a lidská aktivita zas předznamenává nějaké cíle a účely použití techniky. Heidegger upozorňuje na to, že instrumentální pohled tenduje k tomu chápat techniku coby prostředek jako něco neutrálního, podřízené Dasein. Je tomu tak?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>K odpovědi se dostaneme analýzou prostředkovosti prostředku (neboli instrumentálností). Užití prostředku něco způsobuje a je jím něco učiněno. To, co něco způsobuje, je příčinou toho, co bylo učiněné. Heidegger proto dále pokračuje zkoumáním příčiny a klasické aristotelovské schema čtyř příčin aplikace na příklad se stříbrnou obětní miskou:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>causa materialis — látka, z níž je věc (prostředek) zhotoven\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa formalis — tvar prostředku\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa finalis — účel použití prostředku\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa efficiens — ten, kdo prostředek vytvořil\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Všechny tyto čtyři příčiny spolu působí a zapříčiňují vznik misky tak, že před námi stojí. To, že před námi však stojí obětní miska, je zapříčiněné čtvrtou příčinou causa efficiens, neboť člověk v roli stříbrníka seskupuje zbývající tři příčiny do jednoho celku nejen tím, že ji vytvoří, ale také tím, že promýšlí její účel. Promýšlet je dle Heideggera „řecky λέγειν, λόγος. Λέγειν spočívá v ἀποφαίνεσθαι, vynášet najevo, vyjevovat“.\u003Cem>\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-6\" href=\"#post-900-footnote-6\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fem> A tak stříbrník je nejen ten, kdo prostředek vytvořil, ale také ta příčina \u003Cem>dávající výskyt\u003C\u002Fem> a \u003Cem>vynášející najevo\u003C\u002Fem> misku nějakým \u003Cem>způsobem\u003C\u002Fem>, konkrétně jakožto obětní misku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>To, co mají příčiny společné je, že přivádí něco z ne-přítomnosti do pří-tomnosti, jsou „prodchnuty skýtáním“, čímž poskytují zjev tomu, co nebylo přítomno. Již u Platóna v Symposionu čteme, že „každé dopuštění, které cokoli přiměje, aby přešlo z ne-přítomnosti do přítomnosti, je ποίησις\u003Cem> (poiesis). \u003C\u002Fem>Poiesis je tedy něco jako proces, co \u003Cem>odkrývá\u003C\u002Fem>. Toto odkrývání nazvané Heideggerem v němčině das Entbergen je v řečtině ἀλήθεια, v latině veritas, což znamená Pravda (Wahrheit).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Pravda a odkrývání\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Pravda a odkrývání mají k sobě blízko a technika coby prostředek, který odkrývá, má blízko nějakým způsobem pravdě. Jak přesně? To je nad rámec eseje Otázky techniky, avšak Heideggerova či fenomenologická teorie pravdy se odklání od klasické korespondenční teorie pravdy, ve které lingvistický výrok (věta) se shoduje svou strukturou se stavem světa. Aletheia a poesis implikují změnu. Bytí jsoucen není statické a neměnné, bytnost jsoucen, tedy samotný způsob toho, \u003Cstrong>jak věci jsou\u003C\u002Fstrong>, přichází do ne-skrytosti a do skrytosti na základě způsobu odkrývání. To, jak věci jsou, souvisí s pravdou, ta zas souvisí s tím, jak jsou nám (tedy pro Dasein) věci odkryty, protože, to, jak jsou nám věci odkryty, mění to, jaké nabývají podoby, a jak se nám jeví, stručně: jak věci jsou. Fenomenologické teorie pravdy implikuje změnu, dynamičnost, kontextuálnost, a tím do určité míry subjektivitu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>τεχνη jako non-neutrální prostředek odkrývání\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Vrátíme-li se k technice a bytnosti techniky, shrňme si, k čemu Heidegger dochází. Co je technika? To je otázka po \u003Cem>bytnosti\u003C\u002Fem> techniky, a tu Heidegger doposud chápe jako prostředek, který zaviňuje to, že se nám svět odkrývá určitým způsobem. Dále Heidegger pokračuje tím, že technika etymologicky vychází z techne, a od raných dob bylo techne specifický způsob poiesis, tedy techne a technika jsou něco poietického, neboť jsou např. vedle poezie způsobem odkrývání jsoucen ve světě. Identifikace techniky s odkrýváním podporuje Heideggerova analýza pojmů techne a episteme, kdy do dob Platóna znamenají obě slova poznání v obecném smyslu či něčemu rozumět a vy-znat se.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Po této analýze je zřejmější, proč je slepota vůči technice pro Dasein nebezpečná. Bytnost techniky není nic neutrálního, naopak se ukazuje jako něco, co zaviňuje specifický způsob odkrývání světa a vztah Dasein k němu, i k sobě samotnému. Technika není neutrální, nýbrž lze o ní hovořit jako o \u003Cem>non-neutrální\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-7\" href=\"#post-900-footnote-7\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fem> Bytností techniky je odkrývající prostředečnost, která coby prostředek vztah Dasein a světa transformuje to, jak Dasein přistupuje ke světu a jak je Dasein svět odkrýván.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Gestell\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Pokud přistoupíme na to, že bytnost techniky není ničím neutrálním, musíme se ptát, jak nás technika ovlivňuje a jak se odlišuje vliv moderní techniky od techniky dřívějších dob. Heidegger se na tuto otázku zaměřuje. Podle něj se technika založená na ruční práci a řemeslné činnosti neliší ve své bytnosti od moderních příkladů technických artefaktů a procesů. Právě proto, že bytnost techniky není nic technického, může Heidegger říct, že řemeslná i moderní technika odkrývají svět. Nicméně moderní technika odkrývá svět drasticky jinak.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Je nutné definovat, co Heidegger považuje za moderní techniku. Zhruba se jedná o soubor artefaktů a procesů, které využívají a jsou ovlivněné poznatky novověké exaktní, tedy na matematice založené přírodovědě. Nicméně fenomenologicky řečeno, co činí moderní techniku moderní není pouze historická mladost, nové funkce nebo nástroje využívající současné výsledky vědeckého bádání. Například obdělávání půdy nebo využití síly proudu řeky lze provozovat i moderními prostředky takovým způsobem, který je fenomenologicky blíže ne-moderní řemeslné technice — technice coby techne. A to platí i naopak. Nejde tu o „techničnost“ techniky, nýbrž o její bytnost, způsob a charakter odkrývání.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A právě charakter toho, jak moderní technika odkrývá svět se změnil. Není to odkrývání ve formě poiesis, nýbrž odkrývání (takže stále aletheia) ve formě \u003Cem>vymáhání (Herausforden). \u003C\u002Fem>Vymáháním se myslí reduktivní odkrývání přírody jako zásoby energie, jako něco, co Heidegger nazývá „použitelný stav” (Bestand). Tento specifický způsob odkrývání světa moderní technikou pak nazývá Heidegger slovem \u003Cem>Gestell. \u003C\u002Fem>V normálním užití toto slovo znamená v němčině podstavec, stojan, podvozek. U Heideggera nabývá významu onoho specifického „ustanovujícího zjednávání“, vymáhajícího způsobu, jak moderní technika odkrývá svět pro Dasein a skrze Dasein. Toto vymáhání se neděje mimo lidské konání, ale není zcela na člověku závislé.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gestell je totalitizující síla. Shromažďuje přirozenou různorodost odkrývání světa do jednoho jediného způsobu. Redukuje mnohost na jedno, multiplicitu na jednotu. Heidegger poeticky přidružuje Gestell ke gramaticky příbuzným pojmům: Ge–birg (pohoří) redukuje mnohost horských prvků na jedno pohoří; Ge–müt (nitro, duše) shromažďuje mnohost a neuspořádanost vnitřních stavů člověka do jednoho celku. Onou gramatickou předponou „Ge–“, pomocí které se v němčině vytvářejí hromadná podstatná jména, Heidegger vyjadřuje toto sjednocení mnohosti do jednoho celku.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Kde se bere příčina této změny u moderní techniky? Heidegger viní novověkou přírodovědu.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Vztah vědy a techniky, úděl\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Novověká exaktní přírodověda zavedla do společnosti koncepty, teorie, obrazy, myšlení, které uchopují přírodu tak, že jí redukují a manipulují s ní pomocí matematizace. Gestell je dědictvím novověké matematické přírodovědy ne proto, že by moderní technika byla \u003Cem>pouze\u003C\u002Fem> aplikací vědecké teorie, nýbrž proto, že v obou případech se příroda ohlašuje a odkrývá jako něco, co je „konstatovatelné“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-8\" href=\"#post-900-footnote-8\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> (uchopeno kvantitativně, matematicky, logicky) a je zjednáno jako systém informací.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud bytností moderní techniky je Gestell jakožto způsob odkrývání, které není neutrálním procesem, lze říct, že věda, vědecká teorie a její koncepty a terminologie jsou něčím, co nás vede odkrývat svět určitým způsobem, a tudíž také nejsou neutrálními ve vztahu k odkrývání, ve vztahu k tomu, jak věci jsou a jak se nám jeví. Naopak, věda má mnohem blíže k technice. Heidegger poukazuje na to, že uvažovat o vědě bez techniky nelze: věda, o to více ta moderní, vyžaduje různé technické aparáty ke svému fungování, a to nejen k experimentálnímu výzkumu. Věda nevzniká ex-nihilo. Technika odkrývá svět jsoucen, ty se nám nějak jeví a věda coby lidská činnost je ponořena do specificky odkrytého světa a studium jsoucen v něm se podřizuje tomu, jak uvažujeme o bytí předmětu našeho zkoumání.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Proto Heidegger může říct, že zatímco moderní technika je historicky později, na ontologické úrovni moderní technika jako Gestell novověkou vědu předchází, a pouze zpětně skrze moderní techniku se dobíráme tomu, jak se Gestell zrcadlí již na počátku novověké vědy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>K zodpovězení otázky, co vedlo k tomu, že Gestell vládne bytnosti novověké vědy i moderní techniky, nám Heidegger nabízí odpověď: určitý způsob odkrývání světa připodobňuje procházení se po určité cestě. Na konkrétní cestu způsobu odkrývání nás vysílá \u003Cem>úděl\u003C\u002Fem> (Geschick)\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-9\" href=\"#post-900-footnote-9\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> Úděl je něco mimo lidskou činnost a kontrolu. Avšak je to úděl, který posílá člověka na cestu — spouští specifické odkrývání světa —, a tím konečně vyvstávají jsoucna a jejich bytí jako nějaká konkrétní jsoucna s konkrétním bytí. Úděl započíná, s využitím terminologie fyziky či psychologie, kolaps pravděpodobnostní potenciality bytí jsoucen na něco aktuálního, případně úděl je nezbytnou podmínkou „gestalt switche“ bytí jsoucen:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>„A teprve úděl, který člověka posílá na cestu zpředmětňujícího před-stavování, zpřístupňuje toto dějinné jako předmět pro historii, tzn. pro vědu, a teprve tím umožňuje ztotožnění dějinného s historickým.“\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-10\" href=\"#post-900-footnote-10\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Předmětem vědy může být pouze to, co bylo odkryto ze skrytosti do ne-skrytosti a je tematizováno jako něco, co se jeví nějakým způsobem. To, co věda může tematizovat, se mění podle toho, jaký úděl dominuje v daném období dějin. Podle údělu vyvstávají do popředí nějaké formy bytí jsoucen, a zároveň další bytí jsoucen se ztrácejí do pozadí. Přestože bytí jsoucen je proměnlivé, tato fenomenologická struktura \u003Cem>odkrývání—skrývání\u003C\u002Fem> se dost možná jeví jako jediná konstanta dějin Dasein.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Obrana proti Gestellu\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Nakonec se musíme v Otázce techniky vypořádat s hlavní motivací Heideggerova textu: jak se bránit Gestellu a jak zvrátit jeho působení, které z člověka samotného vytváří použitelný stav zásob, něco matematizovatelného a převeditelného do formy zásoby energie pro produkování nové energie? Heidegger nachází odpověď v navrácení se k původnímu odkrývání — poiesis —, jež se dodnes uchovalo v krásném umění, především v poezii, neboť je třeba se znovu otevřít jiným způsobům odkrývání světa, které více participují v oblasti pravdy a nabízí alternativu k totalitárnímu Gestellu, který redukuje všechno bytí na použitelný stav zásob: ontologicky na jeden způsob bytí, onticky řečeno na komoditu, produkt, neudržitelné drancování přírody a nás samotných.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Zdroje\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>ACHTERHUIS, Hans, 2001. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-21449-2.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HEIDEGGER, Martin, 2004. Věda, technika a zamyšlení. Praha: OIKOYMENH. Knihovna novověké tradice a současnosti. ISBN 8072980831.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LEMMENS, Pieter, 2021. Thinking Technology Big Again. Reconsidering the Question of the Transcendental and ‘Technology with a Capital T’ in the Light of the Anthropocene. Foundations of Science [online]. Springer Science and Business Media, 2021-2-4, 27(1), 171-187 [cit. 2025-10-05]. ISSN 1233-1821. Dostupné z: doi:10.1007\u002Fs10699-020-09732-7\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-2\">viz ediční poznámka v HEIDEGGER, 2004, s. 61 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-3\">ACHTERHUIS, 2001, s. 2 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-4\">viz např. LEMMENS, 2021 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-5\">HEIDEGGER, 2004, s. 8 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-6\">Tamtéž, 2004, s. 8 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-7\">IHDE, 1990, s. 75. Ihde do literatury fenomenologie techniky zavádí anglický termín „non–neutrality“, který zachycuje transformační efekty techniky svých uživatelů, tedy pochopitelně i na člověka coby Dasein \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-8\">HEIDEGGER, 2004 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-9\">Tamtéž, 2004, s. 24 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-10\">Tamtéž, 2004, s. 24 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Úvod Heideggerova esej o bytnosti techniky zazněla poprvé ve formě přednášky v přednáškovém cyklu Umění v technické době v roce 1953 na půdě Bavorské akademie krásných umění. O rok později v roce 1954 byl text také poprvé publikován.[1] Časový kontext eseje není nedůležitý, protože poválečnou Evropou se začal procházet strašák v podobě atomových zbraní a […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"open","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34,35],7,9,8,10,[37,14,38,39,40,41,42,43,44,45,46],"post-900","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-heidegger","tag-phenomenology","tag-philosophy","tag-technology",{"self":48,"collection":54,"about":57,"author":60,"replies":64,"version-history":67,"predecessor-version":71,"wp:attachment":75,"wp:term":78,"curies":85},[49],{"href":50,"targetHints":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F900",{"allow":52},[53],"GET",[55],{"href":56},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[58],{"href":59},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[61],{"embeddable":62,"href":63},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[65],{"embeddable":62,"href":66},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=900",[68],{"count":69,"href":70},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F900\u002Frevisions",[72],{"id":73,"href":74},902,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F900\u002Frevisions\u002F902",[76],{"href":77},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=900",[79,82],{"taxonomy":80,"embeddable":62,"href":81},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=900",{"taxonomy":83,"embeddable":62,"href":84},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=900",[86],{"name":87,"href":88,"templated":62},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":90,"wp:term":107},[91],{"id":23,"name":92,"url":93,"description":26,"link":94,"slug":92,"avatar_urls":95,"_links":99},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":96,"48":97,"96":98},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":100,"collection":104},[101],{"href":63,"targetHints":102},{"allow":103},[53],[105],{"href":106},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[108,129],[109],{"id":30,"link":110,"name":111,"slug":111,"taxonomy":80,"_links":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":113,"collection":118,"about":121,"wp:post_type":124,"curies":127},[114],{"href":115,"targetHints":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":117},[53],[119],{"href":120},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[122],{"href":123},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[125],{"href":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[128],{"name":87,"href":88,"templated":62},[130,151,169,187],{"id":32,"link":131,"name":132,"slug":133,"taxonomy":83,"_links":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fheidegger\u002F","Heidegger","heidegger",{"self":135,"collection":140,"about":143,"wp:post_type":146,"curies":149},[136],{"href":137,"targetHints":138},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F7",{"allow":139},[53],[141],{"href":142},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[144],{"href":145},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[147],{"href":148},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=7",[150],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":33,"link":152,"name":153,"slug":153,"taxonomy":83,"_links":154},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphenomenology\u002F","phenomenology",{"self":155,"collection":160,"about":162,"wp:post_type":164,"curies":167},[156],{"href":157,"targetHints":158},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F9",{"allow":159},[53],[161],{"href":142},[163],{"href":145},[165],{"href":166},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=9",[168],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":34,"link":170,"name":171,"slug":171,"taxonomy":83,"_links":172},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":173,"collection":178,"about":180,"wp:post_type":182,"curies":185},[174],{"href":175,"targetHints":176},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":177},[53],[179],{"href":142},[181],{"href":145},[183],{"href":184},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[186],{"name":87,"href":88,"templated":62},{"id":35,"link":188,"name":189,"slug":189,"taxonomy":83,"_links":190},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ftechnology\u002F","technology",{"self":191,"collection":196,"about":198,"wp:post_type":200,"curies":203},[192],{"href":193,"targetHints":194},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F10",{"allow":195},[53],[197],{"href":142},[199],{"href":145},[201],{"href":202},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=10",[204],{"name":87,"href":88,"templated":62},[206,207,208,209],{"id":32,"name":132,"slug":133,"taxonomy":83,"link":131},{"id":33,"name":153,"slug":153,"taxonomy":83,"link":152},{"id":34,"name":171,"slug":171,"taxonomy":83,"link":170},{"id":35,"name":189,"slug":189,"taxonomy":83,"link":188},{"en":211,"es":215,"fr":219},{"title":212,"slug":213,"description":214},"A Reflection on Heidegger’s Question Concerning Technology","a-reflection-on-heidegger-s-question-concerning-technology","What is the essence of technology? A reading of Heidegger’s essay: technology as revealing, its non-neutrality, Gestell, the role of science and the defence through poiesis.",{"title":216,"slug":217,"description":218},"Reflexión sobre la pregunta de Heidegger por la técnica","reflexion-sobre-la-pregunta-de-heidegger-por-la-tecnica","¿Cuál es la esencia de la técnica? Una lectura del ensayo de Heidegger: la técnica como desocultar, su no neutralidad, el Gestell, el papel de la ciencia y la defensa mediante la poiesis.",{"title":220,"slug":221,"description":222},"Réflexion sur la question de la technique chez Heidegger","reflexion-sur-la-question-de-la-technique-chez-heidegger","Quelle est l’essence de la technique ? Une lecture de l’essai de Heidegger : la technique comme dévoilement, sa non-neutralité, le Gestell, le rôle de la science et la poiesis.","\u003Ch2>Introducción\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>El ensayo de Heidegger sobre la esencia de la técnica se pronunció por primera vez como conferencia en el ciclo \u003Cem>Las artes en la época técnica \u003C\u002Fem>en 1953, en la Academia Bávara de Bellas Artes. Un año después, en 1954, el texto se publicó también por primera vez.\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-2\" href=\"#post-900-footnote-2\">[1]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> El contexto temporal del ensayo no carece de importancia, porque por la Europa de posguerra había empezado a pasearse el espantajo de las armas atómicas, y la era atómica y su amenaza habían entrado en el lenguaje y en la conciencia corrientes. Sin embargo, en el ensayo sobre la esencia de la técnica no encontramos ninguna mención de las armas nucleares. Para analizar qué son la técnica en general y la técnica moderna en concreto, Heidegger toma prestados ejemplos corrientes del progreso técnico. Puede permitírselo, pues quiere llegar a aquello que todos los logros técnicos tienen en común en el nivel más general, es decir, en el ontológico. Heidegger se pregunta cuál es la esencia de la técnica. Si logra responder a esta pregunta, el resultado debería ser igual de pertinente para un martillo, un telescopio, un ordenador o un arma nuclear.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Sobre todo porque la filosofía de la técnica se desgajó de la filosofía como disciplina independiente aproximadamente en la primera mitad del siglo XX, La pregunta por la técnica figura entre los textos fundamentales de la reflexión filosófica sobre la técnica, no solo desde el punto de vista histórico, sino también temático. Quienes continúan en el campo de la filosofía sobre la técnica tienen, pues, en mayor o menor medida, que vérselas con el preguntar de Heidegger por la esencia de la técnica. Además de Heidegger, la literatura habla de otros fundadores de la filosofía sobre la técnica, entre los que contamos a Lewis Mumford, Jacques Ellul o Hans Jonas. Estos autores forman el grupo de la llamada «filosofía clásica de la técnica»\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-3\" href=\"#post-900-footnote-3\">[2]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>, en cuya obra domina una visión trascendental o sociocultural de la técnica que a menudo ignora las cuestiones y los problemas relativos a los artefactos técnicos individuales. Este enfoque recibió el apodo de filosofía de la técnica con «T» mayúscula\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-4\" href=\"#post-900-footnote-4\">[3]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>, pues en el pensamiento de estos autores la técnica aparece como una fuerza unitaria, a menudo negativa, que actúa sobre el ser humano. En el enfoque más reciente de la filosofía de la técnica predomina, por el contrario, el empeño en «abrir la caja negra» de esa fuerza abstracta de la Técnica y captar la especificidad y el ser único de los artefactos individuales, de modo que la reflexión filosófica se enriquece con datos obtenidos de estudios de caso y de otros métodos empíricos.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>La esencia de la técnica y una relación libre con la técnica\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Entre los objetivos principales del preguntar de Heidegger por el ser de la técnica figura la construcción (o la recuperación) de una relación libre con la técnica. Con la llegada de la técnica moderna, que aprovecha los resultados de una ciencia natural exacta, construida sobre las matemáticas, nuestra relación con la técnica se transformó, de tal modo que el Dasein empezó a perder esa relación libre con la técnica. Por relación libre se entiende la apertura del Dasein a todos los modos posibles de la esencia de la técnica y de ver el mundo. Según Heidegger, sin embargo, la técnica moderna nos impone precisamente un único modo de la esencia de la técnica, que, de entre todas las potencialidades posibles de cómo el Dasein puede relacionarse a través de la técnica con el mundo y con los entes que hay en él, reduce la multiplicidad de maneras de ver el mundo de los entes y su ser a una sola, que lo transforma todo en el mundo, incluida la naturaleza, en mera reserva de energía, en existencias disponibles, en un ser estático e inmutable.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Por influjo de la técnica moderna, el Dasein empezó a reducir el sentido de su ser a existencias disponibles y olvidó que puede interpretar y desocultar su ser en el mundo también de otra manera. Peor aún, el Dasein no sospecha que la técnica moderna hace esto, pues la entiende como algo \u003Cem>neutral\u003C\u002Fem>, algo que tiene plenamente bajo control: «Tener la técnica bajo control se vuelve tanto más apremiante cuanto más amenaza la técnica con escapar al dominio del hombre».\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-5\" href=\"#post-900-footnote-5\">[4]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> El influjo reductor de la técnica moderna induce además al Dasein a una ontología errónea: una interpretación errónea de \u003Cem>qué\u003C\u002Fem> y \u003Cem>cómo\u003C\u002Fem> en el mundo \u003Cem>es\u003C\u002Fem> lleva a que la técnica moderna oculte no solo la Verdad entendida por la teoría clásica de la correspondencia como relación entre un enunciado y un estado del mundo, sino también la Verdad entendida fenomenológicamente, es decir, la Verdad en tanto que condiciones de aquello que hace que podamos juzgar algo como verdadero o falso.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Todo el ensayo es, pues, una advertencia. Para poder valorar esta advertencia, necesitamos com-prender por qué Heidegger ve la técnica moderna de forma tan negativa y cómo la fenomenología de la técnica puede ayudarnos a recuperar una relación libre con la técnica (moderna).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>La técnica como medio que desoculta\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Heidegger construye su análisis de la técnica sobre la idea de que la esencia de la técnica no es nada técnico. Del mismo modo que la esencia del árbol no es nada arbóreo y no se encuentra en los árboles individuales, tampoco encontraremos la esencia de la técnica en los artefactos o procesos técnicos concretos. Si tenemos que empezar por algún sitio, la concepción tradicional de lo que la técnica \u003Cem>es\u003C\u002Fem> nos ofrece dos perspectivas: la \u003Cem>instrumental\u003C\u002Fem> y la \u003Cem>antropológica\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cem>Desde la perspectiva instrumental \u003C\u002Fem>vemos la técnica como un \u003Cem>medio\u003C\u002Fem> (lat. instrumentum) para un fin; la perspectiva \u003Cem>antropológica \u003C\u002Fem>define la técnica como \u003Cem>actividad humana\u003C\u002Fem>. Ambas perspectivas van unidas. Usamos la técnica como medio en el curso de la actividad humana, y la actividad humana, a su vez, presupone ciertos fines y propósitos del uso de la técnica. Heidegger advierte que la perspectiva instrumental tiende a entender la técnica, en tanto que medio, como algo neutral, subordinado al Dasein. ¿Es así?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Llegamos a la respuesta analizando el carácter de medio del medio (es decir, la instrumentalidad). El uso de un medio causa algo, y con él se efectúa algo. Lo que causa algo es la causa de lo efectuado. Por eso Heidegger prosigue examinando la causa y aplica el esquema aristotélico clásico de las cuatro causas al ejemplo de una copa sacrificial de plata:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>causa materialis — la materia de la que está hecha la cosa (el medio)\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa formalis — la forma del medio\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa finalis — el propósito del uso del medio\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>causa efficiens — quien creó el medio\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Estas cuatro causas actúan conjuntamente y ocasionan la copa de manera que esté ante nosotros. Que ante nosotros esté, sin embargo, una copa sacrificial lo ocasiona la cuarta causa, la causa efficiens, pues el ser humano en el papel de platero reúne las otras tres causas en un todo no solo al hacerla, sino también al meditar su propósito. Meditar es, según Heidegger, «en griego λέγειν, λόγος. Λέγειν descansa en ἀποφαίνεσθαι, llevar a la manifestación, hacer aparecer».\u003Cem>\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-6\" href=\"#post-900-footnote-6\">[5]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fem> Y así el platero no es solo quien creó el medio, sino también la causa que \u003Cem>da ocasión\u003C\u002Fem> a la copa y \u003Cem>la lleva a la manifestación\u003C\u002Fem> de un determinado \u003Cem>modo\u003C\u002Fem>, concretamente como copa sacrificial.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lo que las causas tienen en común es que llevan algo de la no-presencia a la presencia; están «atravesadas por el traer-ahí-delante», con lo que otorgan aparición a lo que no estaba presente. Ya en el Banquete de Platón leemos que «todo ocasionar que hace que algo pase de la no-presencia a la presencia es ποίησις»\u003Cem> (poiesis). \u003C\u002Fem>La poiesis es, pues, algo así como un proceso que \u003Cem>desoculta\u003C\u002Fem>. Este desocultar, al que Heidegger llama en alemán das Entbergen, es en griego ἀλήθεια y en latín veritas, lo que significa Verdad (Wahrheit).\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Verdad y desocultamiento\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>La verdad y el desocultamiento están estrechamente emparentados, y la técnica, en tanto que medio que desoculta, está de algún modo cerca de la verdad. ¿Cómo exactamente? Eso excede el marco del ensayo La pregunta por la técnica; sin embargo, la teoría heideggeriana, o fenomenológica, de la verdad se aparta de la teoría clásica de la verdad como correspondencia, en la que un enunciado lingüístico (una oración) concuerda por su estructura con un estado del mundo. La aletheia y la poiesis implican cambio. El ser de los entes no es estático ni inmutable; la esencia de los entes, es decir, el modo mismo de \u003Cstrong>cómo son las cosas\u003C\u002Fstrong>, llega al no-ocultamiento y al ocultamiento en función del modo de desocultar. Cómo son las cosas está relacionado con la verdad, y esta, a su vez, está relacionada con cómo se nos desocultan las cosas (es decir, al Dasein), porque cómo se nos desocultan las cosas cambia la forma que adoptan y cómo se nos aparecen; en suma: cómo son las cosas. La teoría fenomenológica de la verdad implica cambio, dinamismo, contextualidad y, con ello, hasta cierto punto, subjetividad.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>τεχνη como medio no neutral de desocultamiento\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Si volvemos a la técnica y a la esencia de la técnica, resumamos a qué llega Heidegger. ¿Qué es la técnica? Esa es la pregunta por la \u003Cem>esencia\u003C\u002Fem> de la técnica, y hasta aquí Heidegger la entiende como un medio que es responsable de que el mundo se nos desoculte de un determinado modo. Heidegger prosigue diciendo que la técnica procede etimológicamente de la techne, y que desde tiempos tempranos la techne fue un modo específico de la poiesis; la techne y la técnica son, pues, algo poiético, pues, junto a la poesía, por ejemplo, son un modo de desocultar los entes del mundo. La identificación de la técnica con el desocultar la respalda el análisis que hace Heidegger de los conceptos techne y episteme: hasta la época de Platón, ambas palabras significan conocimiento en sentido general, o entender algo y saber desenvolverse en ello.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tras este análisis resulta más evidente por qué la ceguera ante la técnica es peligrosa para el Dasein. La esencia de la técnica no es nada neutral; al contrario, se muestra como algo responsable de un modo específico de desocultar el mundo y de la relación del Dasein con él, y consigo mismo. La técnica no es neutral, sino que puede hablarse de ella como \u003Cem>no neutral\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-7\" href=\"#post-900-footnote-7\">[6]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fem> La esencia de la técnica es una instrumentalidad que desoculta y que, en tanto que medio de la relación entre el Dasein y el mundo, transforma cómo el Dasein se acerca al mundo y cómo se le desoculta el mundo al Dasein.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Gestell\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Si aceptamos que la esencia de la técnica no es nada neutral, tenemos que preguntarnos cómo nos influye la técnica y en qué se diferencia la influencia de la técnica moderna de la de la técnica de épocas anteriores. Heidegger se centra en esta pregunta. Según él, la técnica basada en el trabajo manual y en la actividad artesanal no se diferencia en su esencia de los ejemplos modernos de artefactos y procesos técnicos. Precisamente porque la esencia de la técnica no es nada técnico, Heidegger puede decir que tanto la técnica artesanal como la moderna desocultan el mundo. Sin embargo, la técnica moderna desoculta el mundo de un modo drásticamente distinto.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Es necesario definir qué considera Heidegger técnica moderna. A grandes rasgos, se trata de un conjunto de artefactos y procesos que aprovechan los conocimientos de la ciencia natural moderna exacta, es decir, basada en las matemáticas, y que están influidos por ellos. No obstante, dicho fenomenológicamente, lo que hace moderna a la técnica moderna no es solo su juventud histórica, sus nuevas funciones o sus herramientas que aprovechan los resultados actuales de la investigación científica. Por ejemplo, el cultivo de la tierra o el aprovechamiento de la fuerza de la corriente de un río pueden llevarse a cabo también con medios modernos de una manera que esté fenomenológicamente más cerca de la técnica artesanal no moderna — de la técnica como techne. Y lo mismo vale a la inversa. No se trata aquí de la «tecnicidad» de la técnica, sino de su esencia, del modo y del carácter de su desocultar.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Y es precisamente el carácter de cómo la técnica moderna desoculta el mundo lo que ha cambiado. No es un desocultar en forma de poiesis, sino un desocultar (por tanto, sigue siendo aletheia) en forma de \u003Cem>provocación (Herausfordern). \u003C\u002Fem>Por provocación se entiende un desocultar reductor de la naturaleza como reserva de energía, como algo que Heidegger llama «existencias» (Bestand). A este modo específico en que la técnica moderna desoculta el mundo Heidegger lo llama \u003Cem>estructura de emplazamiento (Gestell). \u003C\u002Fem>En su uso normal en alemán, esta palabra significa pedestal, soporte, chasis. En Heidegger adquiere el significado de ese específico «solicitar que emplaza», del modo provocador en que la técnica moderna desoculta el mundo para el Dasein y a través del Dasein. Esta provocación no ocurre al margen del obrar humano, pero tampoco depende por completo del ser humano.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El Gestell es una fuerza totalizadora. Reúne la diversidad natural del desocultar el mundo en un único modo. Reduce lo múltiple a lo uno, la multiplicidad a la unidad. Heidegger asocia poéticamente el Gestell con conceptos gramaticalmente emparentados: Ge–birg (cordillera) reduce la multitud de elementos montañosos a una sola cordillera; Ge–müt (el ánimo, el alma) reúne la multitud y el desorden de los estados interiores del ser humano en un todo. Con ese prefijo gramatical «Ge–», con el que en alemán se forman los sustantivos colectivos, Heidegger expresa esta unificación de lo múltiple en un todo.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>¿De dónde procede la causa de este cambio en la técnica moderna? Heidegger culpa a la ciencia natural moderna.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>La relación entre ciencia y técnica; el sino\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>La ciencia natural moderna exacta introdujo en la sociedad conceptos, teorías, imágenes y formas de pensar que captan la naturaleza reduciéndola y manipulándola por medio de la matematización. El Gestell es la herencia de la ciencia natural matemática moderna no porque la técnica moderna sea \u003Cem>solo\u003C\u002Fem> una aplicación de la teoría científica, sino porque en ambos casos la naturaleza se anuncia y se desoculta como algo «constatable»\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-8\" href=\"#post-900-footnote-8\">[7]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup> (captado de forma cuantitativa, matemática, lógica) y es solicitada como un sistema de informaciones.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Si la esencia de la técnica moderna es el Gestell en tanto que modo de desocultar que no es un proceso neutral, puede decirse que la ciencia, la teoría científica, sus conceptos y su terminología son algo que nos lleva a desocultar el mundo de un determinado modo y que, por tanto, tampoco son neutrales en relación con el desocultar, en relación con cómo son las cosas y cómo se nos aparecen. Al contrario, la ciencia está mucho más cerca de la técnica. Heidegger señala que no es posible pensar la ciencia sin la técnica: la ciencia, y tanto más la moderna, requiere diversos aparatos técnicos para funcionar, y no solo para la investigación experimental. La ciencia no surge ex nihilo. La técnica desoculta el mundo de los entes, estos se nos aparecen de algún modo, y la ciencia, en tanto que actividad humana, está inmersa en un mundo desocultado de un modo específico, y el estudio de los entes que hay en él se subordina a cómo pensamos el ser del objeto de nuestra investigación.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Por eso Heidegger puede decir que, aunque la técnica moderna es históricamente posterior, en el nivel ontológico la técnica moderna como Gestell precede a la ciencia moderna, y solo retrospectivamente, a través de la técnica moderna, llegamos a ver cómo el Gestell se refleja ya en los inicios de la ciencia moderna.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A la pregunta de qué llevó a que el Gestell domine la esencia tanto de la ciencia moderna como de la técnica moderna, Heidegger nos ofrece una respuesta: compara un determinado modo de desocultar el mundo con el recorrer un determinado camino. Al camino concreto de un modo de desocultar nos envía el \u003Cem>sino\u003C\u002Fem> (Geschick)\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-9\" href=\"#post-900-footnote-9\">[8]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>. El sino es algo que está fuera de la actividad y del control humanos. Sin embargo, es el sino el que envía al ser humano al camino — el que pone en marcha un desocultar específico del mundo —, y con ello surgen por fin los entes y su ser como unos entes concretos con un ser concreto. El sino inicia, por usar la terminología de la física o de la psicología, el colapso de la potencialidad probabilística del ser de los entes en algo actual; o bien el sino es la condición necesaria de un «gestalt switch» del ser de los entes:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>«Y solo el sino que envía al hombre al camino del re-presentar objetivador hace accesible esto histórico como objeto para la historiografía, es decir, para la ciencia, y solo así hace posible la identificación de lo histórico con lo historiográfico».\u003Csup>\u003Csup>\u003Ca id=\"post-900-footnote-ref-10\" href=\"#post-900-footnote-10\">[9]\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Objeto de la ciencia solo puede serlo aquello que ha sido desocultado, llevado del ocultamiento al no-ocultamiento, y que se tematiza como algo que se aparece de un determinado modo. Lo que la ciencia puede tematizar cambia según el sino que domine en un periodo dado de la historia. Según el sino, pasan a primer plano ciertas formas del ser de los entes, mientras que otros modos del ser de los entes se pierden en el trasfondo. Aunque el ser de los entes es cambiante, esta estructura fenomenológica de \u003Cem>desocultar—ocultar\u003C\u002Fem> bien podría parecer la única constante de la historia del Dasein.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Defensa contra el Gestell\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>Por último, en La pregunta por la técnica tenemos que vérnoslas con la motivación principal del texto de Heidegger: ¿cómo defenderse del Gestell y cómo revertir su acción, que convierte al propio ser humano en existencias disponibles, en algo matematizable y convertible en forma de reserva de energía para producir nueva energía? Heidegger encuentra la respuesta en el retorno al desocultar originario — la poiesis —, que se ha conservado hasta hoy en las bellas artes, sobre todo en la poesía, pues es necesario abrirse de nuevo a otros modos de desocultar el mundo que participan más del ámbito de la verdad y ofrecen una alternativa al Gestell totalitario, que reduce todo ser a existencias disponibles: ontológicamente, a un único modo de ser; dicho ónticamente, a una mercancía, a un producto, a un saqueo insostenible de la naturaleza y de nosotros mismos.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch2>Fuentes\u003C\u002Fh2>\n\u003Cp>ACHTERHUIS, Hans, 2001. American philosophy of technology: the empirical turn. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-21449-2.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HEIDEGGER, Martin, 2004. Věda, technika a zamyšlení. Praha: OIKOYMENH. Knihovna novověké tradice a současnosti. ISBN 8072980831.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 1990. Technology and the lifeworld: from garden to earth. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-20560-5.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>LEMMENS, Pieter, 2021. Thinking Technology Big Again. Reconsidering the Question of the Transcendental and ‘Technology with a Capital T’ in the Light of the Anthropocene. Foundations of Science [online]. Springer Science and Business Media, 2021-2-4, 27(1), 171-187 [consulta: 2025-10-05]. ISSN 1233-1821. Disponible en: doi:10.1007\u002Fs10699-020-09732-7\u003C\u002Fp>\n\u003Col>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-2\">véase la nota editorial en HEIDEGGER, 2004, p. 61 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-2\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-3\">ACHTERHUIS, 2001, p. 2 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-3\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-4\">véase p. ej. LEMMENS, 2021 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-4\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-5\">HEIDEGGER, 2004, p. 8 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-5\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-6\">Ibíd., 2004, p. 8 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-6\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-7\">IHDE, 1990, p. 75. Ihde introduce en la literatura de la fenomenología de la técnica el término inglés «non–neutrality», que recoge los efectos transformadores de la técnica sobre sus usuarios y, por tanto, como es natural, también sobre el ser humano en tanto que Dasein \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-7\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-8\">HEIDEGGER, 2004 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-8\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-9\">Ibíd., 2004, p. 24 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-9\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"post-900-footnote-10\">Ibíd., 2004, p. 24 \u003Ca href=\"#post-900-footnote-ref-10\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>",1790905688608]