[{"data":1,"prerenderedAt":243},["ShallowReactive",2],{"post-es-programacion-galileo-y-el-telescopio-como-medio-revolucionario-una-mirada-posfenomenologica":3,"translation-es-programacion-galileo-y-el-telescopio-como-medio-revolucionario-una-mirada-posfenomenologica":242},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":37,"_links":49,"_embedded":91,"tagsResolved":224,"translations":229},538,"04. 10. 2020","2020-10-04T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fprogramovani-galileo-a-dalekohled-jako-revolucni-medium-postfenomenologicky-pohled","2026-08-14T15:08:33","2026-08-14T13:08:33","programovani-galileo-a-dalekohled-jako-revolucni-medium-postfenomenologicky-pohled","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fprogramovani-galileo-a-dalekohled-jako-revolucni-medium-postfenomenologicky-pohled\u002F",{"rendered":17},"Programování, Galileo a dalekohled jako revoluční médium: postfenomenologický pohled",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>Když už se člověk rozhodne pro tak ekonomicky neracionální krok studovat filozofii, měl by za každou cenu si zvolit téma, které ho bude svou hloubkou a krásou motivovat a intelektuálně stimulovat. Neboť intelektuální zadostiučinění je jediné rozumné vysvětlení toho, proč každý den číst hromadu článků a knihu a potom se odebrat psát tisíce slov s mizivými vyhlídkami, že budou mít takový dopad na společnost, který si začínající filozof představuje, ale nikdy na veřejnosti dostatečně nepřizná. Studovat filozofii a jiné humanitní obory je jako mít do konce svého života domácí úkoly. A kdo má rád domácí úkoly?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Já ne. Proto jsem zvažoval dlouho, jaká filozofická témata mě baví natolik, že jim obětuji nejproduktivnější roky svého života a pocit mít domácí úkol každý den. Uvědomil jsem si, že nejbližší vztah mám k technologiím, a to z velmi konkrétního úhlu pohledu. Začalo mě zajímat, a tento zájem trvá do dnešního dne, jak technologie ovlivňují naše myšlení na úrovni jednotlivce a jak technologie mění kulturu na úrovni společnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Mnoho let předtím, než jsem začal chápat, o čem je kognitivní věda a slyšel poprvé slovo „fenomenologie“, jsem si uvědomoval sílu technologií a její moc ovlivňovat mé myšlení. Nejspíše kolem dvanáctého roku, když jsem se začal učit programovat na svém výkonném počítači Intel Celeron 300 Mhz se 32 MB operační paměti, jsem poprvé pochopil, že programování je podobné přirozenému jazyku. Akorát na rozdíl od přirozeného jazyku se mnou programovací jazyk dokáže komunikovat. Je tak trochu živý, protože mu napíšu nějaké příkazy a programovací jazyk mi odpoví zpátky. Tato „interaktivní smyčka“, kterou se programovací jazyk vyznačuje, byl hlavní důvod, proč jsem se učil programovat rychleji než cizí jazyky. Zatím pro cizí jazyk jsem potřeboval mít po ruce nějakého člověka ochotného se mi věnovat, počítač byl doma vždycky se mnou a kdykoli ochotný se mnou vést interaktivní rozhovor. V dnešní době už to tak neplatí, neboť existuje tucet webových stránek a mobilních aplikací typu Duolingo, které kombinují sílu interaktivní smyčky programovacích jazyků a přirozeného jazyka.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Faktem je, že díky učení se programovat jsem nahlédl do komputačního vesmíru daleko dříve, než jsem věděl něco o matematických derivacích nebo lingvistickém ablativu. Cykly a podmínky, proměnné a konstanty, funkce a objekty. To vše patřilo do gramatiky, kterou jsem se naučil díky programování. Nebyla to gramatika pouze pro komunikaci s počítačem, ale jak rád tvrdím, byla to i \u003Cem>gramatika pro myšlení\u003C\u002Fem>. A to nikoli pouze v nějakém přeneseném významu. V matematice jsem intuitivně pochopil, co jsou to funkce. Ve filozofii mi připadaly Platónovy transcendentální formy (či ideje) přirozené, podobně akcidenty jsoucen nebo monády. Vždycky jsem tyto nové a ezoterické koncepty z filozofie zpětně mapoval na mou znalost programování, konkrétně na objektově-orientované programování. Neboť to mě naučilo abstrahovat reálně existující věci na „entity“ či „objekty“, které mají nějaké vlastnosti (atributy) a chování (funkce či metody). A v neposlední řadě jsem si díky programování s objekty osvojil docela abstraktní a filozofické rozdělení mezi aktuálně existujícím a potenciálně existujícím. Objektově orientované programování totiž většinou vyžaduje po programátorech, aby nejdříve definovali jakési šablony entit s jejich potenciálními vlastnostmi a chováním a pak tyto šablony entit proměnili na reálně existující objekty, které se za běhu programu dynamicky mění a reaguji na to, co dělá uživatel. I když jsem netušil, kde abstraktní, nemateriální, přesto existující Platónovy ideje pobývají jako předlohy všeho reálného, zcela přirozeně jsem je analogicky připodobňoval šablonám objektům („třídám“) v objektově orientovaném programování.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Od doby mých prvních hrátek s programováním uběhla dlouhá doba. Zatímco tehdy programování bylo záležitostí pro většinu společnosti obskurní a neatraktivní, dnes je tomu jinak. Počítačová kultura a její symboly a metafory se staly veřejným sedimentem našich životů. Naše prarodiče se přihlašují na Twitter, studenti humanitních věd diskutují o algoritmické sociální spravedlnosti a u piva v hospodě se lidé hádají o to, jak moc algoritmy na sociální síti Facebook pomohly v roce 2016 zvolení Donalda Trumpa prezidentem nebo jakou roli sehrály v referendu o Brexitu. Dochází k \u003Cem>transkódování\u003C\u002Fem> mezi slovníkem a kulturou počítače a kulturou člověka. A to do takové míry, že dnes kultura člověka zahrnuje počítač jako jeden ze základních pilířů našich současných životů. Vedle toho, že lidé vědí obecně více o počítačích a programování než před dvaceti lety, pronikla kultura a logika počítače do našich myslí hlouběji než pouze na úrovni znalosti faktů a konceptů? Jak moc nás počítačová kultura naučila myslet a vnímat algoritmicky? A je to legitimní otázka pro filozofii, anebo jsem se rozhodl zkoumat ve filozofii něco, co do ní nepatří?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Myslím, že na tuto otázku dobře odpovídá Edmund Husserl ve své poslední a nedokončené knize \u003Cem>Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie\u003C\u002Fem>. Husserl zde poprvé zavádí pojem \u003Cem>Přirozeného světa\u003C\u002Fem>. Je to pojem, který poukazuje na to, že nejzákladnějším módem našich životů je svět, který vnímáme prostřednictvím našich smyslů, pomocí kterých se nám svět jeví určitým percepčním a smyslovým způsobem. Není to svět vědy, není to svět matematiky, je to svět tělesných proporcí a lidských smyslů. Jakkoli skromně tento pojem zní, má nezanedbatelné důsledky například pro zkoumání vědy a toho, jak věda funguje. Husserl totiž knihu \u003Cem>Krize\u003C\u002Fem> psal ve velké míře jako kritiku tehdejší vědy a jejího fungování. Podle Husserla věda byla příliš odtržena od normálního, (p)řirozeného světa, což mělo za následek dvě věci. V první řadě věda a filosofie snažící se napodobit vědu svým odtržením od přirozeného světa přestaly poskytovat odpovědi na běžné problémy lidí. Za druhé věda svou orientací na matematizaci a kvantifikovatelnost světa zapomněla, že vědecké chápání světa je pouze jeden z mnoha způsobů, jak se orientovat ve světě. A to proto, že věda je nedávný výtvor lidské civilizace, společně s matematikou, geometrií a abstrahováním světa od reálně existujících k idealizovaným objektům, kdežto žitá existence Přirozeného světa jsou fundamentálnější. Pro Husserla to také znamená, že intelektuální nástroje, které věda používá – logika a matematika – musí logicky být výsledkem lidské činnosti, která nebyla tak abstraktní, ale byla zakotvena v praktickém, každodenním světě smyslů, percepce a interakce s materiálním objekty kolem nás. Věda následuje přirozený svět. A zatímco Přirozený svět se dokáže bez vědy obejít (přibližně 300 000 let lidstvo bez vědy přežívalo), věda nemůže bez Přirozeného světa existovat.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tuto propast vědy a Přirozeného světa podle Husserla započal Galileo svou matematizací světa, specificky pomocí metody geometrizace světa, kterou použil ve svých objevech kráterů a hor na měsíčním povrchu, satelitů Jupitera a fáze Venuše. Husserl tvrdí, že Galileo by tyto objevy ale nemohl nikdy provést, pokud by se nenarodil do společnosti a kultury, kde byly matematika a geometrizace světa myšlenkami známými a sedimentovanými v myšlení tehdejších lidí. Pokud s Husserlem souhlasíme, že za Galileovými objevy stála právě matematizace světa (a připomeňme si, že to byl Galileo, který pronesl, že příroda je velká kniha psána jazykem matematiky), musíme viníka separace vědy a Přirozeného světa hledat hlouběji v evropské historii, a to rovnou v antickém Řecku u prvních filozofů. Řecká filozofie nedodala evropskému vědomí pouze určitá dogmata, seznam odborných slov, myšlenky o světě a intelektuální rámce, ale především objevila něco nevídaného: uvažování o světě v abstraktní podobě, uvažování o věcech, které nevidíme a na které si nelze sáhnout, protože se nenachází po ruce v naší přítomnosti. Pokud matematika je intelektuálním nástroje par excellence pro abstrahování a objektivizaci světa, pak řecká filozofie jako první dala popud evropskému intelektu přesahovat v myšlení žitý svět přítomnosti a smyslů tady a teď a uvažovat o abstraktních objektech a možných světech.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Husserlův argument ohledně Galileo je následující: věda počínaje Galileem zapomněla na své každodenní, materiální a ne-matematické kořeny v Přirozeném světě, a tím začalo docházet k dominanci abstraktního uvažování a „čisté“ matematiky ve zkoumání světa, kde fyzika je pro Husserla prototypickým zástupcem takové vědy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Husserl se snaží historickou a archeologickou metodou dohledat počátky toho, jak matematika a geometrická metoda zkoumání světa vznikla a dochází k tomu, že geometrie a matematika mají své počátky v antickém Egyptě a Babylonu, kdy tamní zeměměřiči potřebovali upřesnit metody měření, aby lépe rozvrhli plány urbánního prostoru a jednotlivých budov. Ryze empirické měření zeměměřičů postupně podle Husserla začalo odkrývat určité fixní a stabilní tvary, které postupem času na základě touhy po filozofickém (teoretickém) vědění a zobecňování empiricky nalezených zákonitostí se více a více idealizovalo a abstrahovalo do intersubjektivně vnímatelných a přijímaných zákonitostí.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podle Husserlovy definice tedy dnešní čistě abstraktní povaha matematiky je výsledkem tisíciletého procesu „obrušování“ velice surového materiálu, kterým byl svět vnímaný prostřednictvím lidských smyslů a tělesných procesů: délka, výška, hloubka, zaoblení a další dnes obecné koncepty našeho myšlení byly postupně objevovány a formalizovány na základě toho, že lidé smysly vnímali svět kolem sebe a tyto koncepty také vztahovali ke svému tělu: urbánní prostor, budovy, výška a tíha věcí se nevyhnutelně odvíjela od běžných tělesných proporcí člověka. Může být pro člověka něco těžkého anebo vzdáleného, pokud člověka nemá tělo?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Protože Husserl i prostřednictvím širokého použití svého konceptu Přirozeného světa privilegoval přirozený, před-vědecký svět, mnoho jeho interpretů redukovalo jeho chápání vztahu Přirozeného světa a vědy tak, že Husserl je anti-vědecký, neboť se zajímá pouze o před-vědecké, subjektivní a tělesně-smyslové vnímání reality, které je v očích logicko-pozitivistických teoretiků a komentátorů Husserla jednoznačně druhořadé ve srovnání s tzv. objektivní a racionální metodou matematiky a geometrie, případně ve srovnání s fyzikou jako prototypickým příkladem objektivní vědy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zde souhlasím s post-pozitivistickým a specificky post-fenomenologickým interpretem Husserla, americkým filozofem Donem Ihdem, který ve svém článku \u003Cem>Husserl’s Galileo Needed a Telescope!\u003C\u002Fem> z roku 2010 si všímá, že Husserl sice privileguje Přirozený svět jako nejvíce fundamentální pro člověka, avšak studium praxe současné vědy považuje též za důležité. Jinými slovy vztah Přirozeného světa a vědy můžeme nazvat podle Ihdeho jako \u003Cem>Husserlovskou hermeneutiku\u003C\u002Fem>: Přirozený svět poskytuje historický percepčně-tělesně-materiální sediment myšlení a praxe lidské existence, který se z před-vědeckého světa postupně metodou abstrakce stává vědeckým světem. Avšak vědecký svět zas potřebuje Přirozený svět, aby mohl existovat a aby byl naplněn nějakým fundamentálním významem toho, proč vůbec dává smysl zkoumat svět teoreticky a abstraktně.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ve zmíněném článku amerického filozofa se dočteme, že Ihde zcela s Husserlem souhlasí, že vědecký svět nevznikl \u003Cem>ex nihilo\u003C\u002Fem>, ale je evolučním produkce dlouhých procesů Přirozeného světa. Na druhou stranu ale Ihde kritizuje, že Husserlova jakási genealogie či historie vývoje geometrie a matematiky zcela ignoruje důležitou věc, která je u Husserla implicitně, ale nikdy ne explicitně. Tou věcí je role \u003Cem>materiality\u003C\u002Fem> instrumentů a technologií, které podle Ihdeho nejen v případě antickým zeměměřičů a geometrů, ale zcela jednoznačně u italského génia Galilea hrají zásadní roli v epistemických procesech vědeckého poznávání světa. Jinak řečeno, nebýt technologie dalekohledu (a broušení čoček), tak Galileo by nejspíše nikdy nebyl schopný čistě pomocí znalosti matematiky a geometrie přijít na své objevy.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Abychom ukázali, jakou roli dalekohled a jeho materialita hrály ve vědeckých objevech Galilea, potřebuje zkoumat vědu nikoli jako abstraktní, zcela čistě myšlenkovou aktivitu člověka, ale musíme rekonstruovat, jak \u003Cem>reálně\u003C\u002Fem> Galileo pracoval, jak \u003Cem>reálně\u003C\u002Fem> užíval technologie dalekohledu a jak \u003Cem>reálně\u003C\u002Fem> změny v percepci a myšlení vyvolané použitím dalekohledu vedly k postulování jeho teorií. Pro Ihdeho takový způsob zkoumání technologií a její materiality je jedním z pilířů jeho nového způsobu fenomenologické analýzy technologií, která na rozdíl od Husserla i Heideggera staví technologie do středu své pozornosti a jako hlavní objektu zájmu. Protože důraz na technologie se liší od tzv. „klasické fenomenologie“, přichází Ihde s novým názvem pro typ své fenomenologické analýzy, který nazývá \u003Cem>post-fenomenologie\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ihde začíná svou post-fenomenologickou analýzu Galilea a dalekohledu krátkou historiografickou průpravou. V roce 1597 totiž Galileo ještě svými argumenty bránil Ptolemaiův geocentrický model kosmologie. O dvanáct let později v roce 1609 ale od svého Jesuitského přítele se doslechl o zvětšovacích čočkách brusiče a vynálezce Hans Lippersheye. Galileo jakožto vyučený brusič čoček začal vyrábět vlastní čočky, které byly 8–30krát výkonnější než původní čočky Lippersheye. Chvilku trvalo, než Galileo otočil svůj dalekohled směrem k nebesům. Jakmile tak učinil, velice záhy přišel s novými objevy. Mezi nimi byly i krátery a hory na měsíci.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Jak poznamenává Derek De Solla Price v článku o interakci filozofie vědy a historie technologií \u003Cem>Notes Towards a Philosophy of the Science\u002FTechnology Interaction\u003C\u002Fem> z roku 1984, první noc, kdy Galileo namířil dalekohled na měsíc byl nejspíše zklamaný. Viděl pouze stíny, které se tvářily jako krátery a hory. Teprve další noci strávené sledováním měsíce si Galileo uvědomil, že to, co vidí, nejsou pouze iluze kráterů a hory, ale reálné zvrásnění povrch měsíce. Jak je možné, že Galileo napoprvé ony krátery neviděl, přestože dalekohled ukazoval, pro naše účely, identický obraz?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ihde má pro toto vysvětlení. Ve své možná nejdůležitější knize \u003Cem>Technology and the lifeworld: from garden to earth\u003C\u002Fem> (1990), která položila pevné základy postfenomenologie, tento americký filozof techniky a fenomenolog rozděluje vnímání (percepci) na dvě kategorie, \u003Cem>mikropercepci\u003C\u002Fem> a \u003Cem>makropercepci\u003C\u002Fem>:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cem>Mikropercepce\u003C\u002Fem>: Jedná se o vnímání z vnějšího světa přicházejících smyslových dat na úrovni jednotlivce.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cem>Makropercepce\u003C\u002Fem>: Ihde, podobně jako Husserl, tvrdí, že mikropercepce není nikdy „čistá“, ale i něco tak fundamentálního jakožto vnímání smyslových dat je ovlivněno nejen kognitivními schopnostmi člověka, nýbrž také aktuálním i širším sociokulturním kontextem, ve kterém se člověk pobývá, ze kterého vychází, jímž je od útlého dětství ovlivněn.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Vrátíme-li se ke zkoumání měsíce Galilea, musíme si připomenout, že Galileův Přirozený svět a makropercepce společnosti, ve které žil, byla ovlivněna učením Aristotela, jež deklarovalo, že všechna nebeská tělesa, včetně měsíce, jsou perfektní sféry, které se pohybují kolem Země pohybem následujícím perfektní kružnice. Měsíční „fleky“, které jsou pouhým okem vidět, si lidé před Galileem vysvětlovaly různým způsobem, nejvíce se prosadila teorie, že se jedná o zdánlivé nedokonalosti způsobené absorbováním světla přicházejícího ze Země.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Galileův „psychologický priming“ mu tedy diktoval, že krátery a zvrásnění na povrchu měsíce neexistují, jsou to pouze iluze, protože měsíc \u003Cem>musí být dokonale hladké nebeské těleso\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V krátkém pamfletu \u003Cem>Sidereus Nuncius\u003C\u002Fem> publikovaném roku 1610 píše Galileo postupně o procesu objevení nedokonalostí měsíce. Například popisuje, že krátery „mají temnou část na straně otočené ke slunci, kdežto na druhé straně od slunce jsou okraje ozářené jako zářící [horské] hřebeny“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2020\u002F10\u002Fgalileo-mesic.webp\" alt=\"Galileovy lavírované kresby Měsíce z roku 1610: několik fází se stínovaným terminátorem, na němž jsou patrné hory a krátery. Zdroj: Wikimedia Commons\" width=\"1200\" height=\"1664\" loading=\"lazy\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Galileovy kresby měsíčního povrchu z Sidereus Nuncius (1610)\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan class=\"image-source\">Zdroj: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fcommons.wikimedia.org\u002Fwiki\u002FFile:Galileo%27s_sketches_of_the_moon.png\" rel=\"noopener nofollow\">Galileo Galilei, Wikimedia Commons (volné dílo)\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Ruční kresby měsíce vytvořené Galileem, pamflet Sidereus Nuncius, 1610.\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>Jakmile Galileo i \u003Cem>s pomocí kalkulací \u003C\u002Fem>ověřil, že na měsíci jsou krátery a pohoří, došlo v jeho vnímání, v jeho \u003Cem>Gestaltu\u003C\u002Fem> k ne-spojitému skoku. Podobně jako Wittgensteinův obraz kachny-králíka nebo známé Neckerovy kostka, jakmile objevíme nový způsob náhledu na stejná senzorická data, nemůžeme ne-vidět to, co jsme doposud neviděli. Pochopitelně z historicko-politického důvodu trvalo ještě dlouho, než Galileův objev podporující argumentaci Koperníkovského modelu heliocentrismu se prosadil a mohl začít sedimentovat v makropercepci celé (vzdělané, evropské) společnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Co to podle Ihdeho a jím založené postfenomenologické analýzy technologií znamená pro Husserla? Že se Husserl zásadně mýlil v tom, co umožnilo Galileovi vykonat jeho objevy. Pro Husserla to byla sedimentace geometrického myšlení, abstrakce a matematizace. Pro Ihdeho je mnohem důležitější materialita dalekohledu jakožto \u003Cem>technologie\u003C\u002Fem> a \u003Cem>média\u003C\u002Fem>, které zprostředkovává nový vztah mezi lidskou percepcí a světem. Dalekohled transformuje zrak člověka tím, že rozšiřuje naše přirozené schopnosti zvětšením\u002Fpřiblížením objektů způsobem, který biologické vybavení člověku neumožňuje. Galileův dalekohled změnil na mikropercepční úrovni jeho vidění světa. To pak postupně sedimentovalo v makropercepci společnosti, a tak se postupně (jakoby postupným \u003Cem>downloadem do mysli ostatních\u003C\u002Fem>) začala měnit mikropercepce ostatních lidí. A náhodou tato technologicky mediovaná mikropercepce vedla ke změnám postavení člověka ve vesmíru, vztahu člověka k církvi a k samotnému Bohu.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Podle Ihdeho nenajdeme u Husserla téměř žádnou analýzu toho, jak materialita technologií a různých nástrojů mediuje a transformuje naše fenomenologické vědomí. Ihde si to vysvětluje tím, že Husserl sám byl uvězněn do sedimentace svého vzdělání, které spočívalo v rigorózním studiu matematiky, tedy té vůbec nejabstraktnější vědě ze všech. Pro Husserla věda byla činností mysli, nikoli záležitostí fyzické námahy nebo interakce s vědeckými nástroji a technologiemi.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Paradoxně tak to byl sám Husserl, který ve své Krizi v analýze Galilea zapomněl na Přirozený svět a zcela ignoroval, že možná nejdůležitějším milníkem Galileovy vědecké revoluce nebyla tisíciletá sedimentace abstraktní matematiky v Galileově Přirozeném světě (a Ihdeho makropercepci), nýbrž relativně nový vynález dalekohledu a interakce jeho materiálních vlastností s percepčně-tělesnými podmínkami člověka, které poprvé v historii zprostředkovávaly svět novým, dosud \u003Cem>neviděným\u003C\u002Fem> způsobem.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Zdroje\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DESOLLA PRICE, Derek J., 1984. Notes Towards a Philosophy of the Science\u002FTechnology Interaction. In: Rachel LAUDAN, ed. \u003Cem>The Nature of Technological Knowledge. Are Models of Scientific Change Relevant?\u003C\u002Fem> [online]. Dordrecht: Springer Netherlands, s. 105–114 [vid. 2020-09-28]. ISBN 978-90-481-8394-4. Dostupné z: doi:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002F978-94-015-7699-4_6\">10.1007\u002F978-94-015-7699-4_6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>GALILEI, Galileo a Albert VAN HELDEN, 2015. \u003Cem>Sidereus nuncius or, The sidereal messenger\u003C\u002Fem>. Second edition. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-32009-0.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HUSSERL, Edmund a David CARR, 1984. \u003Cem>The crisis of European sciences and transcendental phenomenology: an introduction to phenomenological philosophy\u003C\u002Fem>. 6th pr. Evanston, Ill: Northwestern Univ. Press. Studies in phenomenology & existential philosophy. ISBN 978-0-8101-0458-7.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 1990. \u003Cem>Technology and the lifeworld: from garden to earth\u003C\u002Fem>. Bloomington: Indiana University Press. The Indiana series in the philosophy of technology. ISBN 978-0-253-32900-4.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 2011. Husserl’s Galileo Needed a Telescope! \u003Cem>Philosophy & Technology\u003C\u002Fem> [online]. 24(1), 69–82 [vid. 2020-10-04]. ISSN 2210-5433, 2210-5441. Dostupné z: doi:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002Fs13347-010-0004-5\">10.1007\u002Fs13347-010-0004-5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Když už se člověk rozhodne pro tak ekonomicky neracionální krok studovat filozofii, měl by za každou cenu si zvolit téma, které ho bude svou hloubkou a krásou motivovat a intelektuálně stimulovat. Neboť intelektuální zadostiučinění je jediné rozumné vysvětlení toho, proč každý den číst hromadu článků a knihu a potom se odebrat psát tisíce slov s […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32,33,34,35,36],6,9,8,15,10,[38,14,39,40,41,42,43,44,45,46,47,48],"post-538","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed","tag-phenomenology","tag-philosophy","tag-postphenomenology","tag-technology",{"self":50,"collection":56,"about":59,"author":62,"replies":66,"version-history":69,"predecessor-version":73,"wp:attachment":77,"wp:term":80,"curies":87},[51],{"href":52,"targetHints":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F538",{"allow":54},[55],"GET",[57],{"href":58},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[60],{"href":61},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[63],{"embeddable":64,"href":65},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[67],{"embeddable":64,"href":68},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=538",[70],{"count":71,"href":72},2,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F538\u002Frevisions",[74],{"id":75,"href":76},907,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F538\u002Frevisions\u002F907",[78],{"href":79},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=538",[81,84],{"taxonomy":82,"embeddable":64,"href":83},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=538",{"taxonomy":85,"embeddable":64,"href":86},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=538",[88],{"name":89,"href":90,"templated":64},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":92,"wp:term":109},[93],{"id":23,"name":94,"url":95,"description":26,"link":96,"slug":94,"avatar_urls":97,"_links":101},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":98,"48":99,"96":100},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":102,"collection":106},[103],{"href":65,"targetHints":104},{"allow":105},[55],[107],{"href":108},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[110,131],[111],{"id":30,"link":112,"name":113,"slug":113,"taxonomy":82,"_links":114},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":115,"collection":120,"about":123,"wp:post_type":126,"curies":129},[116],{"href":117,"targetHints":118},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":119},[55],[121],{"href":122},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[124],{"href":125},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[127],{"href":128},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[130],{"name":89,"href":90,"templated":64},[132,152,170,188,206],{"id":32,"link":133,"name":134,"slug":134,"taxonomy":85,"_links":135},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":136,"collection":141,"about":144,"wp:post_type":147,"curies":150},[137],{"href":138,"targetHints":139},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":140},[55],[142],{"href":143},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[145],{"href":146},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[148],{"href":149},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[151],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":33,"link":153,"name":154,"slug":154,"taxonomy":85,"_links":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphenomenology\u002F","phenomenology",{"self":156,"collection":161,"about":163,"wp:post_type":165,"curies":168},[157],{"href":158,"targetHints":159},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F9",{"allow":160},[55],[162],{"href":143},[164],{"href":146},[166],{"href":167},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=9",[169],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":34,"link":171,"name":172,"slug":172,"taxonomy":85,"_links":173},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fphilosophy\u002F","philosophy",{"self":174,"collection":179,"about":181,"wp:post_type":183,"curies":186},[175],{"href":176,"targetHints":177},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F8",{"allow":178},[55],[180],{"href":143},[182],{"href":146},[184],{"href":185},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=8",[187],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":35,"link":189,"name":190,"slug":190,"taxonomy":85,"_links":191},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Fpostphenomenology\u002F","postphenomenology",{"self":192,"collection":197,"about":199,"wp:post_type":201,"curies":204},[193],{"href":194,"targetHints":195},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F15",{"allow":196},[55],[198],{"href":143},[200],{"href":146},[202],{"href":203},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=15",[205],{"name":89,"href":90,"templated":64},{"id":36,"link":207,"name":208,"slug":208,"taxonomy":85,"_links":209},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ftechnology\u002F","technology",{"self":210,"collection":215,"about":217,"wp:post_type":219,"curies":222},[211],{"href":212,"targetHints":213},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F10",{"allow":214},[55],[216],{"href":143},[218],{"href":146},[220],{"href":221},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=10",[223],{"name":89,"href":90,"templated":64},[225,226,227,228],{"id":33,"name":154,"slug":154,"taxonomy":85,"link":153},{"id":34,"name":172,"slug":172,"taxonomy":85,"link":171},{"id":35,"name":190,"slug":190,"taxonomy":85,"link":189},{"id":36,"name":208,"slug":208,"taxonomy":85,"link":207},{"en":230,"es":234,"fr":238},{"title":231,"slug":232,"description":233},"Programming, Galileo and the Telescope as a Revolutionary Medium: A Postphenomenological View","programming-galileo-and-the-telescope-as-a-revolutionary-medium-a-postphenomenological-view","Husserl traced Galileo’s discoveries to the mathematisation of the world; Don Ihde’s postphenomenology argues that the telescope itself mattered more.",{"title":235,"slug":236,"description":237},"Programación, Galileo y el telescopio como medio revolucionario: una mirada posfenomenológica","programacion-galileo-y-el-telescopio-como-medio-revolucionario-una-mirada-posfenomenologica","Husserl atribuyó los descubrimientos de Galileo a la matematización del mundo; la posfenomenología de Don Ihde sostiene que el telescopio fue más decisivo.",{"title":239,"slug":240,"description":241},"Programmation, Galilée et le télescope comme médium révolutionnaire : un regard postphénoménologique","programmation-galilee-et-le-telescope-comme-medium-revolutionnaire-un-regard-postphenomenologique","Husserl attribuait les découvertes de Galilée à la mathématisation du monde ; la postphénoménologie de Don Ihde soutient que le télescope fut plus décisif.","\u003Cp>Cuando uno ya se decide por un paso tan poco racional desde el punto de vista económico como estudiar filosofía, debería elegir a toda costa un tema que lo motive y lo estimule intelectualmente con su profundidad y su belleza. Pues la satisfacción intelectual es la única explicación razonable de por qué leer cada día un montón de artículos y un libro y después retirarse a escribir miles de palabras con escasas perspectivas de que vayan a tener en la sociedad el impacto que el filósofo principiante se imagina, pero que nunca admite lo suficiente en público. Estudiar filosofía y otras humanidades es como tener deberes durante el resto de la vida. ¿Y a quién le gustan los deberes?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>A mí no. Por eso estuve sopesando mucho tiempo qué temas filosóficos me gustan lo bastante como para sacrificarles los años más productivos de mi vida y la sensación de tener deberes todos los días. Me di cuenta de que mi relación más estrecha es con la tecnología, y desde un ángulo muy concreto. Empezó a interesarme, y este interés dura hasta hoy, cómo influyen las tecnologías en nuestro pensamiento en el nivel del individuo y cómo cambian la cultura en el nivel de la sociedad.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Muchos años antes de empezar a entender de qué trata la ciencia cognitiva y de oír por primera vez la palabra «fenomenología», ya era consciente de la fuerza de la tecnología y de su poder para influir en mi pensamiento. Probablemente hacia los doce años, cuando empecé a aprender a programar en mi potente ordenador Intel Celeron a 300 MHz con 32 MB de memoria RAM, comprendí por primera vez que la programación se parece al lenguaje natural. Solo que, a diferencia del lenguaje natural, un lenguaje de programación es capaz de comunicarse conmigo. Está un poco vivo, porque le escribo unas órdenes y el lenguaje de programación me responde. Este «bucle interactivo», que caracteriza a los lenguajes de programación, fue la razón principal por la que aprendí a programar más deprisa que los idiomas extranjeros. Mientras que para un idioma extranjero necesitaba tener a mano a alguien dispuesto a dedicarme su tiempo, el ordenador estaba siempre conmigo en casa y dispuesto en cualquier momento a mantener una conversación interactiva conmigo. Hoy en día eso ya no es así, pues existen docenas de sitios web y aplicaciones móviles del tipo de Duolingo que combinan la fuerza del bucle interactivo de los lenguajes de programación con el lenguaje natural.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Lo cierto es que, gracias a aprender a programar, me asomé al universo computacional mucho antes de saber nada de derivadas matemáticas o del ablativo lingüístico. Bucles y condiciones, variables y constantes, funciones y objetos. Todo eso formaba parte de una gramática que aprendí gracias a la programación. No era una gramática solo para comunicarse con el ordenador; como me gusta afirmar, era también una \u003Cem>gramática para el pensamiento\u003C\u002Fem>. Y no solo en algún sentido figurado. En matemáticas comprendí intuitivamente qué son las funciones. En filosofía me parecían naturales las formas trascendentales (o ideas) de Platón, igual que los accidentes de los entes o las mónadas. Siempre proyectaba retrospectivamente estos conceptos nuevos y esotéricos de la filosofía sobre mi conocimiento de la programación, en concreto sobre la programación orientada a objetos. Pues fue ella la que me enseñó a abstraer las cosas realmente existentes en «entidades» u «objetos» que tienen ciertas propiedades (atributos) y un comportamiento (funciones o métodos). Y, por último, aunque no menos importante, gracias a la programación con objetos asimilé la distinción, bastante abstracta y filosófica, entre lo existente en acto y lo existente en potencia. Pues la programación orientada a objetos suele exigir a los programadores que primero definan una especie de plantillas de entidades con sus propiedades y su comportamiento potenciales y que después conviertan esas plantillas en objetos realmente existentes, que cambian dinámicamente durante la ejecución del programa y reaccionan a lo que hace el usuario. Aunque no tenía ni idea de dónde moran las ideas platónicas, abstractas, inmateriales y, sin embargo, existentes, como modelos de todo lo real, las asimilaba con toda naturalidad, por analogía, a las plantillas de objetos («clases») de la programación orientada a objetos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ha pasado mucho tiempo desde mis primeros juegos con la programación. Mientras que entonces la programación era, para la mayor parte de la sociedad, un asunto oscuro y poco atractivo, hoy las cosas son distintas. La cultura informática, con sus símbolos y metáforas, se ha convertido en un sedimento público de nuestras vidas. Nuestros abuelos se dan de alta en Twitter, los estudiantes de humanidades debaten sobre la justicia social algorítmica y, con una cerveza en el bar, la gente discute sobre cuánto ayudaron los algoritmos de la red social Facebook a que Donald Trump fuera elegido presidente en 2016 o qué papel desempeñaron en el referéndum del Brexit. Se produce una \u003Cem>transcodificación\u003C\u002Fem> entre el vocabulario y la cultura del ordenador y la cultura del ser humano. Y hasta tal punto que hoy la cultura humana incluye el ordenador como uno de los pilares básicos de nuestra vida actual. Además de que la gente sabe en general más sobre ordenadores y programación que hace veinte años, ¿han penetrado la cultura y la lógica del ordenador en nuestras mentes más hondo que en el mero nivel del conocimiento de hechos y conceptos? ¿Hasta qué punto nos ha enseñado la cultura informática a pensar y percibir algorítmicamente? ¿Y es esta una pregunta legítima para la filosofía, o he decidido estudiar en filosofía algo que no le corresponde?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Creo que a esta pregunta responde bien Edmund Husserl en su último libro, inacabado, \u003Cem>La crisis de las ciencias europeas y la fenomenología trascendental\u003C\u002Fem>. Husserl introduce aquí por primera vez el concepto de \u003Cem>Mundo de la vida\u003C\u002Fem>. Es un concepto que señala que el modo más básico de nuestra vida es el mundo que percibimos a través de nuestros sentidos, mediante los cuales el mundo se nos aparece de una determinada manera perceptiva y sensorial. No es el mundo de la ciencia, no es el mundo de las matemáticas; es el mundo de las proporciones corporales y de los sentidos humanos. Por modesto que suene este concepto, tiene consecuencias nada desdeñables, por ejemplo, para el estudio de la ciencia y de cómo funciona. Pues Husserl escribió la \u003Cem>Crisis\u003C\u002Fem> en gran medida como una crítica de la ciencia de su tiempo y de su funcionamiento. Según Husserl, la ciencia se había desligado demasiado del (M)undo de la vida normal, lo que tuvo dos consecuencias. En primer lugar, la ciencia y la filosofía que intentaba imitarla, al desligarse del mundo de la vida, dejaron de dar respuesta a los problemas corrientes de la gente. En segundo lugar, la ciencia, con su orientación hacia la matematización y la cuantificabilidad del mundo, olvidó que la comprensión científica del mundo es solo una de las muchas maneras de orientarse en él. Y ello porque la ciencia es una creación reciente de la civilización humana, junto con las matemáticas, la geometría y la abstracción del mundo desde los objetos realmente existentes hacia los idealizados, mientras que la existencia vivida del Mundo de la vida es más fundamental. Para Husserl esto significa también que las herramientas intelectuales que usa la ciencia –la lógica y las matemáticas– tienen que ser, lógicamente, el resultado de una actividad humana que no era tan abstracta, sino que estaba anclada en el mundo práctico y cotidiano de los sentidos, la percepción y la interacción con los objetos materiales que nos rodean. La ciencia sigue al mundo de la vida. Y mientras que el Mundo de la vida puede arreglárselas sin la ciencia (la humanidad sobrevivió sin ciencia unos 300 000 años), la ciencia no puede existir sin el Mundo de la vida.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Según Husserl, este abismo entre la ciencia y el Mundo de la vida lo abrió Galileo con su matematización del mundo, en concreto con el método de geometrización del mundo que empleó en sus descubrimientos de los cráteres y montañas de la superficie lunar, los satélites de Júpiter y las fases de Venus. Husserl afirma, no obstante, que Galileo nunca habría podido hacer estos descubrimientos si no hubiera nacido en una sociedad y una cultura en las que las matemáticas y la geometrización del mundo eran ideas conocidas y sedimentadas en el pensamiento de la gente de la época. Si estamos de acuerdo con Husserl en que detrás de los descubrimientos de Galileo estaba precisamente la matematización del mundo (y recordemos que fue Galileo quien declaró que la naturaleza es un gran libro escrito en el lenguaje de las matemáticas), tenemos que buscar al culpable de la separación entre la ciencia y el Mundo de la vida más atrás en la historia europea, nada menos que en la antigua Grecia, entre los primeros filósofos. La filosofía griega no aportó a la conciencia europea solo ciertos dogmas, una lista de términos técnicos, ideas sobre el mundo y marcos intelectuales, sino que, sobre todo, descubrió algo inaudito: pensar el mundo en forma abstracta, pensar en cosas que no vemos y que no podemos tocar, porque no se encuentran a mano en nuestra presencia. Si las matemáticas son la herramienta intelectual por excelencia para abstraer y objetivar el mundo, entonces la filosofía griega fue la primera en impulsar al intelecto europeo a trascender en el pensamiento el mundo vivido de la presencia y de los sentidos, aquí y ahora, y a razonar sobre objetos abstractos y mundos posibles.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El argumento de Husserl sobre Galileo es el siguiente: la ciencia, a partir de Galileo, olvidó sus raíces cotidianas, materiales y no matemáticas en el Mundo de la vida, y así comenzó el dominio del razonamiento abstracto y de las matemáticas «puras» en el estudio del mundo, donde la física es para Husserl la representante prototípica de una ciencia así.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Husserl intenta rastrear, con un método histórico y arqueológico, los orígenes de cómo surgieron las matemáticas y el método geométrico de estudio del mundo, y llega a la conclusión de que la geometría y las matemáticas tienen su origen en el antiguo Egipto y en Babilonia, donde los agrimensores necesitaban precisar sus métodos de medición para trazar mejor los planos del espacio urbano y de los distintos edificios. Según Husserl, la medición puramente empírica de los agrimensores empezó poco a poco a descubrir ciertas formas fijas y estables que, con el paso del tiempo, impulsadas por el deseo de un saber filosófico (teórico) y de generalizar las regularidades halladas empíricamente, se fueron idealizando y abstrayendo cada vez más hasta convertirse en leyes perceptibles y aceptadas intersubjetivamente.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Según la explicación de Husserl, por tanto, la naturaleza puramente abstracta de las matemáticas actuales es el resultado de un proceso milenario de «pulido» de un material muy tosco, que era el mundo percibido a través de los sentidos y los procesos corporales humanos: la longitud, la altura, la profundidad, la curvatura y otros conceptos hoy generales de nuestro pensamiento se fueron descubriendo y formalizando porque las personas percibían con los sentidos el mundo que las rodeaba y relacionaban también estos conceptos con su cuerpo: el espacio urbano, los edificios, la altura y el peso de las cosas se derivaban inevitablemente de las proporciones corporales corrientes del ser humano. ¿Puede algo ser pesado o lejano para una persona si esa persona no tiene cuerpo?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Como Husserl, también mediante el amplio uso de su concepto de Mundo de la vida, privilegió el mundo natural, precientífico, muchos de sus intérpretes redujeron su comprensión de la relación entre el Mundo de la vida y la ciencia a la idea de que Husserl es anticientífico, pues solo le interesa la percepción precientífica, subjetiva y corporal-sensorial de la realidad, que a ojos de los teóricos lógico-positivistas y de los comentaristas de Husserl es claramente secundaria en comparación con el llamado método objetivo y racional de las matemáticas y la geometría, o en comparación con la física como ejemplo prototípico de ciencia objetiva.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Aquí estoy de acuerdo con un intérprete pospositivista y, en concreto, posfenomenológico de Husserl, el filósofo estadounidense Don Ihde, quien en su artículo \u003Cem>Husserl’s Galileo Needed a Telescope!\u003C\u002Fem>, de 2010, observa que, si bien Husserl privilegia el Mundo de la vida como lo más fundamental para el ser humano, también considera importante el estudio de la práctica de la ciencia contemporánea. Dicho de otro modo, siguiendo a Ihde podemos llamar a la relación entre el Mundo de la vida y la ciencia una \u003Cem>hermenéutica husserliana\u003C\u002Fem>: el Mundo de la vida proporciona el sedimento histórico perceptivo-corporal-material del pensamiento y la práctica de la existencia humana, que, mediante el método de la abstracción, pasa poco a poco de ser un mundo precientífico a ser un mundo científico. Pero el mundo científico, a su vez, necesita el Mundo de la vida para poder existir y para llenarse de algún significado fundamental de por qué tiene sentido estudiar el mundo de forma teórica y abstracta.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En el artículo del filósofo estadounidense leemos que Ihde coincide plenamente con Husserl en que el mundo científico no surgió \u003Cem>ex nihilo\u003C\u002Fem>, sino que es el producto evolutivo de largos procesos del Mundo de la vida. Por otro lado, sin embargo, Ihde critica que la especie de genealogía o historia del desarrollo de la geometría y las matemáticas que traza Husserl ignore por completo algo importante que en Husserl está presente de forma implícita, pero nunca explícita. Ese algo es el papel de la \u003Cem>materialidad\u003C\u002Fem> de los instrumentos y las tecnologías, que según Ihde desempeñan un papel fundamental en los procesos epistémicos del conocimiento científico del mundo, no solo en el caso de los antiguos agrimensores y geómetras, sino, de forma inequívoca, en el del genio italiano Galileo. Dicho de otro modo, de no ser por la tecnología del telescopio (y el pulido de lentes), lo más probable es que Galileo nunca hubiera sido capaz de llegar a sus descubrimientos únicamente con su conocimiento de las matemáticas y la geometría.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Para mostrar qué papel desempeñaron el telescopio y su materialidad en los descubrimientos científicos de Galileo, necesitamos estudiar la ciencia no como una actividad humana abstracta y puramente mental, sino que tenemos que reconstruir cómo trabajaba \u003Cem>realmente\u003C\u002Fem> Galileo, cómo usaba \u003Cem>realmente\u003C\u002Fem> la tecnología del telescopio y cómo los cambios en la percepción y el pensamiento provocados por el uso del telescopio condujeron \u003Cem>realmente\u003C\u002Fem> a la formulación de sus teorías. Para Ihde, este modo de estudiar las tecnologías y su materialidad es uno de los pilares de su nueva forma de análisis fenomenológico de las tecnologías, que, a diferencia de Husserl y de Heidegger, sitúa las tecnologías en el centro de su atención como su principal objeto de interés. Como este énfasis en las tecnologías se distingue de la llamada «fenomenología clásica», Ihde propone un nuevo nombre para su tipo de análisis fenomenológico, al que llama \u003Cem>posfenomenología\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ihde comienza su análisis posfenomenológico de Galileo y el telescopio con una breve preparación historiográfica. En 1597, Galileo todavía defendía con sus argumentos el modelo cosmológico geocéntrico de Ptolomeo. Doce años más tarde, en 1609, se enteró sin embargo por un amigo jesuita de las lentes de aumento del pulidor e inventor Hans Lippershey. Galileo, pulidor de lentes de oficio, empezó a fabricar sus propias lentes, que eran entre 8 y 30 veces más potentes que las lentes originales de Lippershey. Pasó un tiempo antes de que Galileo dirigiera su telescopio hacia el cielo. En cuanto lo hizo, llegó muy pronto a nuevos descubrimientos. Entre ellos estaban los cráteres y las montañas de la luna.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Como señala Derek De Solla Price en su artículo de 1984 sobre la interacción entre la filosofía de la ciencia y la historia de la tecnología, \u003Cem>Notes Towards a Philosophy of the Science\u002FTechnology Interaction\u003C\u002Fem>, la primera noche en que Galileo apuntó el telescopio a la luna probablemente se llevó una decepción. Solo vio sombras que parecían cráteres y montañas. Solo en las noches siguientes, dedicadas a observar la luna, se dio cuenta Galileo de que lo que veía no eran meras ilusiones de cráteres y montañas, sino el relieve real de la superficie lunar. ¿Cómo es posible que Galileo no viera esos cráteres la primera vez, aunque el telescopio mostraba, a efectos de lo que nos ocupa, una imagen idéntica?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Ihde tiene una explicación para ello. En el que quizá sea su libro más importante, \u003Cem>Technology and the lifeworld: from garden to earth\u003C\u002Fem> (1990), que sentó sólidas bases para la posfenomenología, este filósofo de la técnica y fenomenólogo estadounidense divide la percepción en dos categorías, la \u003Cem>micropercepción\u003C\u002Fem> y la \u003Cem>macropercepción\u003C\u002Fem>:\u003C\u002Fp>\n\u003Cul>\n\u003Cli>\u003Cem>Micropercepción\u003C\u002Fem>: se trata de la percepción, en el nivel del individuo, de los datos sensoriales que llegan del mundo exterior.\u003C\u002Fli>\n\u003Cli>\u003Cem>Macropercepción\u003C\u002Fem>: Ihde, al igual que Husserl, afirma que la micropercepción nunca es «pura», sino que incluso algo tan fundamental como la percepción de los datos sensoriales está influido no solo por las capacidades cognitivas de la persona, sino también por el contexto sociocultural inmediato y más amplio en el que la persona habita, del que procede y que la influye desde la más tierna infancia.\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Ful>\n\u003Cp>Si volvemos al estudio de la luna de Galileo, debemos recordar que el Mundo de la vida de Galileo y la macropercepción de la sociedad en la que vivía estaban influidos por la enseñanza de Aristóteles, que declaraba que todos los cuerpos celestes, incluida la luna, son esferas perfectas que se mueven alrededor de la Tierra siguiendo círculos perfectos. Las «manchas» lunares que se ven a simple vista se las explicaba la gente antes de Galileo de diversas maneras; la teoría que más se impuso fue la de que se trataba de imperfecciones aparentes causadas por la absorción de la luz procedente de la Tierra.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El «priming psicológico» de Galileo le dictaba, pues, que los cráteres y el relieve de la superficie lunar no existen, que son solo ilusiones, porque la luna \u003Cem>tiene que ser un cuerpo celeste perfectamente liso\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>En el breve panfleto \u003Cem>Sidereus Nuncius\u003C\u002Fem>, publicado en 1610, Galileo escribe paso a paso sobre el proceso de descubrimiento de las imperfecciones de la luna. Describe, por ejemplo, que los cráteres «tienen la parte oscura en el lado vuelto hacia el sol, mientras que en el lado opuesto al sol sus bordes están iluminados como relucientes crestas [montañosas]».\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-container\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2020\u002F10\u002Fgalileo-mesic.webp\" alt=\"Aguadas de la Luna de Galileo de 1610: varias fases con el terminador sombreado, en el que se aprecian montañas y cráteres. Fuente: Wikimedia Commons\" width=\"1200\" height=\"1664\" loading=\"lazy\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">\n\u003Cp>Dibujos de la superficie lunar de Galileo en Sidereus Nuncius (1610)\u003Cbr \u002F>\n\u003Cspan class=\"image-source\">Fuente: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fcommons.wikimedia.org\u002Fwiki\u002FFile:Galileo%27s_sketches_of_the_moon.png\" rel=\"noopener nofollow\">Galileo Galilei, Wikimedia Commons (dominio público)\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Dibujos de la luna hechos a mano por Galileo, panfleto Sidereus Nuncius, 1610.\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>En cuanto Galileo comprobó también \u003Cem>con ayuda de cálculos \u003C\u002Fem>que en la luna hay cráteres y cordilleras, se produjo en su percepción, en su \u003Cem>Gestalt\u003C\u002Fem>, un salto discontinuo. Igual que con el pato-conejo de Wittgenstein o el conocido cubo de Necker, en cuanto descubrimos una nueva manera de mirar los mismos datos sensoriales, ya no podemos dejar de ver lo que hasta entonces no veíamos. Como es comprensible, por razones histórico-políticas pasó todavía mucho tiempo antes de que el descubrimiento de Galileo, que respaldaba la argumentación del modelo heliocéntrico copernicano, se impusiera y pudiera empezar a sedimentarse en la macropercepción de toda la sociedad (culta, europea).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>¿Qué significa esto para Husserl según Ihde y el análisis posfenomenológico de las tecnologías que él fundó? Que Husserl se equivocó de raíz sobre lo que permitió a Galileo hacer sus descubrimientos. Para Husserl fue la sedimentación del pensamiento geométrico, la abstracción y la matematización. Para Ihde es mucho más importante la materialidad del telescopio en tanto que \u003Cem>tecnología\u003C\u002Fem> y \u003Cem>medio\u003C\u002Fem> que media una nueva relación entre la percepción humana y el mundo. El telescopio transforma la vista humana al ampliar nuestras capacidades naturales, aumentando\u002Facercando los objetos de una manera que nuestra dotación biológica no permite. El telescopio de Galileo cambió su visión del mundo en el nivel micropercetivo. Esto se fue sedimentando después en la macropercepción de la sociedad, y así, poco a poco (como mediante una \u003Cem>descarga gradual en la mente de los demás\u003C\u002Fem>), empezó a cambiar la micropercepción de las demás personas. Y resultó que esta micropercepción mediada tecnológicamente condujo a cambios en la posición del ser humano en el universo, en su relación con la Iglesia y con el propio Dios.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Según Ihde, en Husserl no encontramos casi ningún análisis de cómo la materialidad de las tecnologías y de los diversos instrumentos media y transforma nuestra conciencia fenomenológica. Ihde lo explica por el hecho de que el propio Husserl estaba preso de la sedimentación de su formación, que consistió en un estudio riguroso de las matemáticas, la más abstracta de todas las ciencias. Para Husserl, la ciencia era una actividad de la mente, no una cuestión de esfuerzo físico ni de interacción con instrumentos y tecnologías científicos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Paradójicamente, fue el propio Husserl quien, en su análisis de Galileo en la Crisis, olvidó el Mundo de la vida e ignoró por completo que quizá el hito más importante de la revolución científica de Galileo no fue la sedimentación milenaria de unas matemáticas abstractas en el Mundo de la vida de Galileo (y en la macropercepción de Ihde), sino el invento relativamente nuevo del telescopio y la interacción de sus propiedades materiales con las condiciones perceptivo-corporales del ser humano, que por primera vez en la historia mediaron el mundo de una manera nueva, hasta entonces \u003Cem>nunca vista\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Referencias\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>DESOLLA PRICE, Derek J., 1984. Notes Towards a Philosophy of the Science\u002FTechnology Interaction. En: Rachel LAUDAN, ed. \u003Cem>The Nature of Technological Knowledge. Are Models of Scientific Change Relevant?\u003C\u002Fem> [en línea]. Dordrecht: Springer Netherlands, p. 105–114 [consulta: 2020-09-28]. ISBN 978-90-481-8394-4. Disponible en: doi:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002F978-94-015-7699-4_6\">10.1007\u002F978-94-015-7699-4_6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>GALILEI, Galileo y Albert VAN HELDEN, 2015. \u003Cem>Sidereus nuncius or, The sidereal messenger\u003C\u002Fem>. Second edition. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-32009-0.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>HUSSERL, Edmund y David CARR, 1984. \u003Cem>The crisis of European sciences and transcendental phenomenology: an introduction to phenomenological philosophy\u003C\u002Fem>. 6th pr. Evanston, Ill: Northwestern Univ. Press. Studies in phenomenology & existential philosophy. ISBN 978-0-8101-0458-7.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 1990. \u003Cem>Technology and the lifeworld: from garden to earth\u003C\u002Fem>. Bloomington: Indiana University Press. The Indiana series in the philosophy of technology. ISBN 978-0-253-32900-4.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>IHDE, Don, 2011. Husserl’s Galileo Needed a Telescope! \u003Cem>Philosophy & Technology\u003C\u002Fem> [en línea]. 24(1), 69–82 [consulta: 2020-10-04]. ISSN 2210-5433, 2210-5441. Disponible en: doi:\u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fdoi.org\u002F10.1007\u002Fs13347-010-0004-5\">10.1007\u002Fs13347-010-0004-5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>",1790905689426]