[{"data":1,"prerenderedAt":71},["ShallowReactive",2],{"post-es-postkognitivisticke-hci-znak-hermeneutika-a-metafyzika-pritomnosti-11-cast":3,"translation-es-postkognitivisticke-hci-znak-hermeneutika-a-metafyzika-pritomnosti-11-cast":70},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":7,"slug":11,"lang":12,"wordCount":13,"status":14,"type":15,"link":9,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":23,"comment_status":24,"ping_status":24,"sticky":20,"template":22,"format":25,"meta":26,"categories":28,"tags":30,"tagsResolved":31},10951219,"29. 10. 2026","2026-10-29T05:00:00",{"rendered":9},"local:postkognitivisticke-hci-znak-hermeneutika-a-metafyzika-pritomnosti-11-cast","2026-10-29T06:00:00","postkognitivisticke-hci-znak-hermeneutika-a-metafyzika-pritomnosti-11-cast","cs",2320,"publish","post",{"rendered":17},"Postkognitivistické HCI: Znak, hermeneutika a metafyzika přítomnosti (11. část)",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Ch3>Znak\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Heidegger si na konci kapitoly \u003Cem>§ 16 Světový ráz našeho okolí\u003C\u002Fem> v \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem> všímá, že bytí-ve-světě znamená důvěrnost se světem, kterou jsme prakticky pohroužení do poukazů celku prostředků, ve kterém se kvůli důvěrnosti se světem můžeme ztrácet a být v jeho zajetí. Jinak řečeno, samotná komplexita významové provázanosti věcí nás může ochromit v jednání. Dasein se ale nějakým způsobem dokáže přeci jen prakticky a hbitě v tomto celku poukazů pohybovat. Jak je to možné? V následující kapitole \u003Cem>§ 17 Poukaz a znak\u003C\u002Fem> se dočkáme podle mého názoru odpovědi. Speciálním příručním prostředkem je totiž \u003Cem>znak\u003C\u002Fem>, jehož charakteristika spočívá v ukazování. A Heidegger připouští, že značení může být na ontologické úrovni jakási univerzální forma toho, jakým způsobem vytváříme vztahy mezi jsoucny. V rozmanitosti prostředků ukazuje znak na nějakou \u003Cem>specifickou určitost\u003C\u002Fem>. Znaky nám umožňují se setkat s příručním jsoucnem tak, že nám zároveň zpřístupňují jeho souvislé poukazy. A to takovým způsobem, že se při obstarávání dokážeme v nich \u003Cem>orientovat\u003C\u002Fem>. Pomocí znaku se nám ohlašuje příruční jsoucno a \u003Cem>znápadňuje\u003C\u002Fem> ho tak, aby bylo na správném „místě“ a snadno přístupné. Heideggerův znak můžeme vytvářet již z existujících příručních jsoucen a ukazovat jím celek prostředků, které jsou při ruce a „svět našeho okolí vůbec“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-1\" id=\"fnref-1\">1\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Nebo pro tvorbu znaku můžeme „odkrývat“ dosud skrytá jsoucna, což připomíná kreativní akt blízký činnosti designéra, nebo si vzpomeňme na „odkrývání“, které Heidegger v eseji \u003Cem>Otázka techniky\u003C\u002Fem> považoval vůbec za bytnost techniky.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heideggerem uváděným příkladem znaku je „uzel na kapesníku“, který byl pomůckou proti zapomínání, a otočná šipka, která se dříve montovala na automobily k tomu, aby řidič ostatním mohl indikovat úmysl, kam bude odbočovat. V obou případech tyto znaky mají velmi limitovaný význam samy o sobě. Stejně jako u příručního jsoucna kladiva jejich funkce a významy odkazují do nějakého většího celku poukazů mimo sebe sama. Odlišností znaku od kladiva však je, že znak je \u003Cem>specificky navržen k tomu, aby zviditelňoval a nějak v sobě ztělesňoval celek poukazů\u003C\u002Fem> (referencí, vztahů, významů). Protože význam a funkce znaku jsou dány kontextuálně, znak může ukazovat na „věci nejrozmanitějšího druhu. Šíři toho, co takový znak může ukazovat, odpovídá omezenost jeho srozumitelnosti a užití“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-2\" id=\"fnref-2\">2\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Tato odemčená významovost znaku oznamuje, že znak je v určitém ohledu \u003Cem>potencialitou\u003C\u002Fem>, kterou ale Dasein stále obstarává v každodennosti praktickým ohledem. Redukcí této potenciality na aktualitu je fakt, že pro Dasein v daném kontextu jsou význam a funkce znaku \u003Cem>dostatečnými\u003C\u002Fem>. Tato redukce toho, co potenciálně lze se znakem dělat a co znamená, probíhá při praktickém setkání s příručním jsoucnem, a tedy i znakem, vždy v okamžiku interakce, kdy Dasein \u003Cem>interpretuje\u003C\u002Fem> v daný okamžik, jaké užití příruční jsoucno má, aby bylo právě \u003Cem>po ruce\u003C\u002Fem>. V tradičním čtení Heideggera se zde dostáváme k aktu interpretace a tzv. \u003Cem>hermeneutického kruhu\u003C\u002Fem>, které vysvětlují, jak interpretace funguje a proč jsou temporalita a historické pozadí Dasein předpokladem pro mnou zmíněnou redukci potenciality na aktualitu v závislosti na funkční či jiné dostatečnosti pro Dasein v dané situaci.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Kognice jako hermeneutická interpretace\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Hermeneutika jako metoda interpretace má svůj původ v teologickém výkladu biblických textů. Protože tyto texty pochází z hluboké mytologické historie lidského rodu, jejich vykladači a učenci se potýkají s tím, jakým způsobem je hluboký význam těchto textů přenášen a interpretován do přítomnosti. Je význam ukryt v samotném textu a k jeho nalezení stačí vhodné metody? Nebo naopak je význam nevyhnutelně spoluproduktem kontextuálních vlivů?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V prvním případě bychom byli zastánci objektivistického přístupu k interpretaci významu a naším cílem by bylo tak jako u Husserla nebo Descartese izolovat veškeré naše předsudky a odvtělesnit mysli do neposkvrněného univerza, které nám znemožňují vidět skutečný význam. Winograd\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-3\" id=\"fnref-3\">3\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> upozorňuje na druhý způsob interpretace významu, který vypracoval Hans Gadamer ve svém díle \u003Cem>Philosophical Hermeneutics\u003C\u002Fem>\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-4\" id=\"fnref-4\">4\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>. Gadamer zamítl, že by význam byl pouze v samotném textu, zároveň se nevydal na stezku radikálního sociálního konstruktivismu, kde význam textu by byl \u003Cem>pouze\u003C\u002Fem> takový, který definuje čtenář či interpretátor. Pro Gadamera se význam vytváří až \u003Cem>při aktu interpretace\u003C\u002Fem>, konkrétně v \u003Cem>interakci tzn. horizontu čtenáře a horizontu textu\u003C\u002Fem>. Podobně jako Heideggerův koncept Dasein je pro Gadamera člověk historickou bytostí, která si při hermeneutické interpretaci s sebou tuto historii přináší:\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>„Vědomí ovlivněné historií [...] je primárně vědomím hermeneutické situace. Získání přehledu o situaci je vždy značně obtížný úkol. Samotná myšlenka situace totiž znamená, že nestojíme mimo ni [ale jsme součástí dané situace], a tak nejsme schopni mít objektivní znalost“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-5\" id=\"fnref-5\">5\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Aby vůbec Dasein a Gadamerův čtenář mohli vykonávat interpretaci, potřebují již nějaké znalosti, předsudky, \u003Cem>předporozumění\u003C\u002Fem> nebo podle Leviho R. Bryanta předontologickým porozuměním bytí\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-6\" id=\"fnref-6\">6\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>, kterými interpretují text nebo bytí objektů. Ty zas zpětně toto předporozumění po interakci obohacují nebo upravují. A tento proces se opakuje tak říkajíc dokolečka, a proto jej známe pod názvem \u003Cem>hermeneutického kruhu\u003C\u002Fem>. Pokud ale hermeneutická interpretace má něco říct o příručním jsoucnu, je třeba se podívat, jakým způsobem hermeneutiku lze použít na úrovni ontologie pro interpretaci a porozumění jsoucen.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Gadamer, ale i dříve Heidegger si vypůjčili hermeneutickou metodu nejen pro interpretaci textu, ale pro obecný mechanismus interakce se světem. Podle Winograda\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-7\" id=\"fnref-7\">7\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> tito autoři považují hermeneutickou interpretaci za základní mechanismus lidské kognice. Takový pohled se značně liší od již dříve definovaného kognitivismu. Descartův i Husserlův obraz transcendentálního vědomí je v opozici k Heideggerovu Dasein, které je inherentně součástí světa jakožto \u003Cem>vtělená\u003C\u002Fem> bytost, jejíž předporozumění je naplněno různými kulturními, sociálními i osobními vlivy, které se ukazují při interpretaci významu jsoucen ve světě. Jinak řečeno, objektivní a odvtělené nazírání na svět není možné. Zatímco na kognitivismu postavené filosofie a vědecké obory toto považují za skandální, Heidegger dodává, že rozhořčení je zbytečné. Hermeneutický kruh není něco, co bychom měli považovat za vetřelce v racionálním uvažování. Naopak, je zcela prerekvizitou k poznání jako takovému:\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\n\u003Cp>„Ale vidět v tomto kruhu něco bludného a ohlížet se po způsobech, jak se mu vyhnout, ba i jen ‚pociťovat‘ jej jako nevyhnutelnou nedokonalost, znamená zásadně rozumění nerozumět“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-8\" id=\"fnref-8\">8\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>Stručná propozice Heideggera je, že Dasein obdařený schopností rozumět světu na základě svého bytí, které je ve své podstatě potencialitou. Svět tak musí Dasein interpretovat, neboť jsoucna, jejich významy a funkce jsou fundamentálně otevřená do nekonečnosti a lidská bytost se nemůže prakticky potýkat s nekonečnem. To je třeba vždy redukovat na spravovatelné a uchopitelné aktuální konečno. Tuto redukci z mnohé potenciality na konkrétní aktualitu dělá Dasein na základě toho, jakým způsobem \u003Cem>je ve světě\u003C\u002Fem>, jaké má znalosti a zkušenosti, jež v kruhu používá pro interpretaci a orientaci ve světě.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Heidegger, kognitivismus a metafyzika přítomnosti\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Heidegger předvídal problémy, se kterými se potýkala kognitivní věda a umělá inteligence o pár dekád dříve, než k tomu skutečně došlo: inteligentní bytosti potřebují k orientaci ve světě být schopné interpretovat ty momenty, kdy nějaká část příručního jsoucna vystupuje do našeho zorného pole z neviditelného pozadí komplexity sítě poukazů (vztahů) významů a funkcí. Percepce se ukázala mnohem komplexnější, než si původně výzkumníci umělé inteligence mysleli. Bez toho, aniž bychom žili \u003Cem>ve fyzickém světě a\u003C\u002Fem> měli nějakou historii, kulturu, hodnoty a \u003Cem>péči\u003C\u002Fem> o nás samotné, ukázalo se problematické zjistit, jaké věci kolem nás jsou relevantní. Pro Heideggera je to temporalita a historicita Dasein, skrze které jsoucna interpretujeme, které věci mají pro nás v konkrétní situaci nějakou relevanci. Otázka, co je pro nás významné, hodnotné a funkční, se stává otázkou interpretace, která implicitně v sobě zahrnuje otázku bytí. Pokud podle Winograda je skutečně hermeneutická interpretace u základů naší kognice, lze říct, že bez předporozumění nejsme schopni percepce, a již vůbec ne inteligentního jednání. Podle hermeneutické fenomenologie je kognitivistické dogma ve svém axiomatickém jádru špatně: transcendentální, odvtělené, dekontextualizované vědomí bez historie, kultury a péče o to, být ve světě, je nesprávnou deskripcí lidské kognice.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Heideggerův projekt hermeneutické fenomenologie ale neútočí pouze na kognitivismus. Již jsme si řekli, že kognitivismus přijal implicitně karteziánskou tradici dualismů, na kterých byla od té doby postavena celá metafyzika západní filosofie. A právě o \u003Cem>Destrukci\u003C\u002Fem> (Destruktion) tradice této západní metafyziky se Heidegger pokouší. Tuto metafyziku Heidegger nazývá \u003Cem>metafyzikou přítomnosti\u003C\u002Fem> (metaphysics of presence). V jejím rámci se svět jeví jako statická kolekce výskytových jsoucen, které jsou objektivní a fixně přítomné a jejich poznání je neproblematické. Z předešlé analýzy \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem> ale víme, že tohle je přesně opak Heideggerova projektu. Harman\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-9\" id=\"fnref-9\">9\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> tvrdí, že i když Heidegger se snažil o destrukci metafyziky jako takové, kterou by nahradil příručními jsoucny a jejich praktickým a vždy kontextuálním zacházením, místo toho představil svou vlastní metafyziku povrchu a pozadí objektů, jejichž bytí je fundamentálně viděné z pozice relační ontologie.\u003C\u002Fp>\n\u003Ch3>Shrnutí\u003C\u002Fh3>\n\u003Cp>Dotýká se kritika metafyziky přítomnosti nějakým způsobem teorie interface? Dle mého názoru tato kritika je analogická s kritikou kognitivismu v HCI. Na interface pohlížel HCI výzkum a design jako na objektivně existující objekt, jehož vlastnosti jsou predeterminované designérem. Významy a funkce jsou invariabilní a na kontextu nezáleželo. Ono fenomenologické předporozumění Dasein-uživatelů nebylo studováno. To se projevovalo tím, že interakci člověka s interface technologií bylo neproblematicky zcela možné studovat ve sterilním a reálnému světu vzdálenému prostředí specializovaných laboratoří. Tato praxe funguje dodnes. Sice může odkrýt některé problémy týkající se použitelnosti již hotového systému, ale pro tvorbu interface komplexních technologických systémů není možné studovat uživatele ve sterilním prostředí: čím složitější informační systémy budou uživatelé prostřednictvím interface obsluhovat, čím více bude daná technologie ovlivňovat společenské a kulturní dění, tím více bude technologie na sebe nabalovat sociokulturních a technických vztahů (poukazů) s dalšími existujícími systémy. Interface je vědomě konstruovaným, tedy designovaným „povrchem“ této asambláže.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V Heideggerově slovníku lze interface vidět jako \u003Cem>znak\u003C\u002Fem>, ve kterém se střetávají zmíněné komplexní vztahy a poukazy na funkce, efekty a významy. Neboli interface se zdá viditelným povrchem, který určitou \u003Cem>systematickou redukcí komplexity\u003C\u002Fem> nám umožňuje interakci s neviditelnou a nedostupnou hloubkou asembláže vztahů a poukazů na další entity. Protože interface nám zároveň umožňuje něco, čeho bychom sami nebyli schopni, lze také hovořit o tom, že interface je \u003Cem>extenzí\u003C\u002Fem> naší schopnosti.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Doposud jsme o interface hovořili velmi abstraktně a nezmiňovali jsme žádné konkrétní příklady, které by byly hojně citované a probírané v oboru HCI. Podle mého se tak musíme ptát, do jaké míry je výše uvedená analýza fenomenologie interface specifická pro HCI, zdali vůbec, a do jaké míry hovoříme o obecné teorii, nebo dokonce \u003Cem>metafyzice\u003C\u002Fem> interface. Již jsem zmiňoval, že Harman nás upozorňuje, že Heidegger v \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem> neanalyzuje nějaké specifické technologické objekty. Jeho cílem je popis fenomenologického přístupu ke světu, ve kterém se nacházejí umělé i přírodní objekty. Z toho vyplývá, že \u003Cem>žádné\u003C\u002Fem> objekty se nedokáží „potkat“ způsobem, že mají přístup k celému bytí druhého objektu. Jejich setkávání je vždy zprostředkované interfacem. Pokud toto platí pro všechny objekty, triviální logickou dedukcí musíme přisoudit \u003Cem>interfaciální\u003C\u002Fem> povahu i technologickým objektům.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V sekci o \u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast\u002F#douglas-engelbart-rozsireny-intelekt-a-interface\">Douglasovi Engelbartovi\u003C\u002Fa> jsem psal, že interface ve své práci popisuje vztahem povrchových a abstrahujících vrstev, které jsou zároveň výsledkem hlubších procesů. Toto tvrzení je z velké části kompatibilní s Harmanovou interpretací Heideggera: jak výskytový, tak i příruční mod jsoucna vždy ukazuje jen část bytí jsoucna a zbytek zůstává schován v neviditelných a nepřístupných hloubkách. Engelbart i Harman překvapivě tvrdí, že jsoucna či současným jazykem objekty mohou spolu interagovat pouze skrze svůj povrch, a tak interakce a vztahy jsou limitované tím, co povrch objektů propustí k interakci. Harman dodává, že tímto pohledem jsou vztahy a interakce do jisté míry vždy nevyhnutelně „povrchní“\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-10\" id=\"fnref-10\">10\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Engelbart interface neidentifikuje s povrchem, ale s prostorem a vztahem mezi těmito povrchovými vrstvami objektů. Dokážeme něco podobného najít u Heideggera? Podle mého názoru ano. Nezapomínejme, že Heidegger je fundamentálně antropocentricky orientovaný, neboť Dasein, tedy člověk, má pro něj tu nejdůležitější roli přidělování funkcí a významů k objektům. A jak už bylo řečeno, toto přidělování probíhá formou hermeneutické interpretace, kde významy a funkce objektů jsou přidělovány nikoli a priori předem, ale v průběhu interakce Dasein s objekty. Heideggerův antropocentrismus Graham Harman vehementně kritizuje. Zůstaneme-li ale u kanoničtějšího výkladu \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem>, co povrchová vrstva nabízí druhé straně za významy a funkce, \u003Cem>vzniká až během interakce\u003C\u002Fem> Dasein a jednoho či více objektů. Stručně řečeno, co si člověk jako Dasein dokáže vyměňovat s technologickými objekty, je dáno až v průběhu interakce mezi Dasein a objektem. Interface je produktem nebo výsledkem této interakce. Ukazuje se tak, že Engelbart byl implicitně fenomenologicky orientovaným vědcem a průkopníkem HCI. Shrnutí jeho myšlenek se hodí i pro shrnutí této části práce analyzující Heideggerovo dílo: \u003Cem>interface je výsledným vztahem interakce povrchových a abstrahujících vrstev, jež jsou samy výsledkem mnohem hlubších procesů\u003C\u002Fem>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>V dosavadním výběru fenomenologických témat v kontextu interface jsem nejdříve poukázal na koncept intencionality klasické Husserlovy fenomenologie. Intencionalita důrazně spojila vědomí člověka s okolním světem, neboť naše vědomí je vždy vědomí \u003Cem>něčeho\u003C\u002Fem>. Husserl byl toho názoru, že toto propojení je dostatečné k tomu, abychom po uzávorkování našich předsudků a teoretizování mohli dostatečně rigorózně popsat objekty našeho vědomí, a tak se dostat k „věcem samotným“. Heidegger i Gadamer popisují náš vztah ke světu tak, že se světem interagujeme formou hermeneutické interpretace, kdy ke světu máme přístup pouze \u003Cem>interfaciálně\u003C\u002Fem>, tedy prostřednictvím interface a toho, jak interpretujeme části jsoucen, které se nám ukazují, zatímco zbytek jsoucen zůstává v neviditelném a nepřístupném pozadí. Harman\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-11\" id=\"fnref-11\">11\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup> svou objektově orientovanou ontologií (OOO) zastává anti-antropocentrickou pozici, kdy tento „interfaciální vztah“ mezi jsoucny lze aplikovat na všechna jsoucna, neboť se pro něj všechna jsoucna „dotýkají“ nebo „ovlivňují“ pouze esteticky. Já v této práci zůstávám věrný fenomenologickému a explicitně antropocentrickému rozlišení Dasein jakožto unikátního bytí (kterému jde o bytí samotné).\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Pokud je náš vztah ke světu zprostředkován interfaciálně, existují jsoucna, která náš vztah ke světu budou ovlivňovat dramatičtěji než jiná. Současná novomediální teorie jednoznačně poukazuje na to, že jsoucna, která nejvíce ovlivňují způsob, kterým přistupujeme ke světu, jsou jsoucna technologická, tedy souhrnně technologie. Novomediální teorie, jak později v práci ukážu, považuje za nekontroverzní tvrdit, že současná společnost funguje na základě kultury rozhraní a že naše životy jsou nevyhnutelně mediované technologií. Sociolog médií Scott Lash píše, že pro správné pochopení našich životů v médiích je nutné si uvědomit, že náš vztah ke světu mediovaný technologickými systémy z nás dělá rozhraní [interface] lidí a strojů, konjunkcí organických a technologických systémů\u003Csup class=\"fn-ref\">\u003Ca href=\"#fn-12\" id=\"fnref-12\">12\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fsup>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Než svou pozornost otočím k novomediální teorii, bude vhodné prozkoumat dva přístupy původně z filosofie techniky a kognitivních věd, které se podrobně věnují ontologické symbióze a srůstání člověka a technologie. Zároveň svým kritickým přístupem ke karteziánským dualismům spadají k postkognitivním teoriím. Patří mezi ně postfenomenologie a teorie rozšíření a distribuované kognice.\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"series-nav\">\u003Cp>\u003Cstrong>Postkognitivistické HCI: Vidět interface jako sociotechnický vztah\u003C\u002Fstrong> — moje diplomová práce (Univerzita Karlova, 2018) ve 20 částech:\u003C\u002Fp>\u003Cul>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-predmluva-a-uvod-1-cast\u002F\">1. část: Předmluva a úvod\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-soucasny-informacni-svet-jako-problem-pro-hci-2-cast\u002F\">2. část: Současný informační svět jako problém pro HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-prvni-prukopnici-hci-bush-licklider-sage-a-engelbart-3-cast\u002F\">3. část: První průkopníci HCI: Bush, Licklider, SAGE a Engelbart\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-historie-a-teorie-interakce-elektricke-symbolicke-a-textove-interakce-4-cast\u002F\">4. část: Stručná historie a teorie interakce: elektrické, symbolické a textové interakce\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-graficke-interakce-kulturni-interface-a-vtelena-interakce-5-cast\u002F\">5. část: Grafické interakce, kulturní interface a vtělená interakce\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-strucna-konvencni-historie-hci-a-paradigmaticke-vlny-6-cast\u002F\">6. část: Stručná konvenční historie HCI a paradigmatické vlny\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-kognitivismus-a-kognice-v-hci-7-cast\u002F\">7. část: Kognitivismus a kognice v HCI\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-kritika-kognitivismu-norman-dreyfus-winograd-a-flores-suchman-8-cast\u002F\">8. část: Kritika kognitivismu: Norman, Dreyfus, Winograd a Flores, Suchman\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-postkognitivisticke-hci-teorie-a-edmund-husserl-9-cast\u002F\">9. část: Postkognitivistické HCI teorie a Edmund Husserl\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Ca href=\"\u002Farticle\u002Fpostkognitivisticke-hci-martin-heidegger-a-analyza-prostredku-10-cast\u002F\">10. část: Martin Heidegger a analýza prostředků\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>\u003Cstrong>11. část: Znak, hermeneutika a metafyzika přítomnosti\u003C\u002Fstrong> — právě čtete\u003C\u002Fli>\u003Cli>12. část: Postfenomenologie a Ihdeho analýza vztahů člověk-technologie — vyjde 1. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>13. část: Verbeekovy vztahy kyborga a imerze, hlavní koncepty postfenomenologie — vyjde 4. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>14. část: Rozšířená kognice — vyjde 7. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>15. část: Distribuovaná kognice — vyjde 10. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>16. část: Technologie v novomediální teorii a konvergence médií — vyjde 13. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>17. část: Svět médií — vyjde 16. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>18. část: Planetární komputace, The Stack a interface — vyjde 19. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>19. část: Interface jako sociotechnický vztah — vyjde 22. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003Cli>20. část: Závěr — vyjde 25. 11. 2026\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fdiv>\n\u003Csection class=\"article-notes is-multi\" aria-labelledby=\"notes-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"notes-title\">Poznámky\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">12 poznámek\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Col class=\"article-notes-list\">\n\u003Cli id=\"fn-1\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>1\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-1\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>HEIDEGGER, Martin, 1996. \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem>. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80–86–005– 12–7, s. 101–102\u002F80–81.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-2\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>2\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-2\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>HEIDEGGER, Martin, 1996. \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem>. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80–86–005– 12–7, s. 103\u002F82.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-3\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>3\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-3\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>WINOGRAD, Terry a Fernando FLORES, 1987. \u003Cem>Understanding computers and cognition: a new foundation for design\u003C\u002Fem>. Reading, Mass.: Addison-Wesley Publishing Company. ISBN 0-201-11297-3.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-4\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>4\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-4\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>GADAMER, Hans-Georg, 1976. \u003Cem>Philosophical hermeneutics\u003C\u002Fem>. Berkeley: University of California Press. ISBN 978-0520029538.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-5\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>5\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-5\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>GADAMER, Hans-Georg, Joel. WEINSHEIMER a Donald G. MARSHALL, 2004. \u003Cem>Truth and method\u003C\u002Fem>. 2nd, rev. ed. New York: Continuum. ISBN 082647697x, s. 301.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-6\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>6\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-6\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>BRYANT, Levi R., 2017. Ontický princip: Nástin objektově orientované ontologie. JANOŠČÍK, Václav, Lukáš LIKAVČAN a Jiří RŮŽIČKA. \u003Cem>Mysl v terénu: filosofický realismus v 21. století\u003C\u002Fem>. Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště, s. 67-89. Edice VVP AVU. ISBN 978-80-87108-72-7.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-7\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>7\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-7\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>WINOGRAD, Terry a Fernando FLORES, 1987. \u003Cem>Understanding computers and cognition: a new foundation for design\u003C\u002Fem>. Reading, Mass.: Addison-Wesley Publishing Company. ISBN 0-201-11297-3, s. 30.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-8\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>8\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-8\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>HEIDEGGER, Martin, 1996. \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem>. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80–86–005– 12–7, s. 180\u002F153.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-9\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>9\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-9\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>HARMAN, Graham, 2002. \u003Cem>Tool-being: Heidegger and the metaphysics of objects\u003C\u002Fem>. Chicago: Open Court. ISBN 978-0812694444.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-10\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>10\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-10\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>HARMAN, Graham, Objects: a Brief Description. \u003Cem>Youtube\u003C\u002Fem> [online]. 2015 [cit. 2018-06-29]. Dostupné z: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fwatch?v=4oOqGo3_YHA\" class=\"fn-url\">https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fwatch?v=4oOqGo3_YHA\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-11\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>11\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-11\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>HARMAN, Graham, Objects: a Brief Description. \u003Cem>Youtube\u003C\u002Fem> [online]. 2015 [cit. 2018-06-29]. Dostupné z: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fwatch?v=4oOqGo3_YHA\" class=\"fn-url\">https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fwatch?v=4oOqGo3_YHA\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003Cli id=\"fn-12\" tabindex=\"-1\">\u003Cspan class=\"fn-num\">\u003Cspan>12\u003C\u002Fspan>\u003Ca href=\"#fnref-12\" class=\"fn-back\" aria-label=\"Zpět do textu\" title=\"Zpět do textu\">↑\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fspan>\u003Cdiv class=\"fn-text\">\u003Cp>DEUZE, Mark, 2015. \u003Cem>Media life: Život v médiích\u003C\u002Fem>. Přeložila Petra IZDNÁ. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-2815-8, s. 37.\u003C\u002Fp>\n\u003C\u002Fdiv>\u003C\u002Fli>\n\u003C\u002Fol>\u003C\u002Fsection>\n\u003Csection class=\"article-sources\" aria-labelledby=\"sources-title\">\u003Cheader class=\"article-refs-header\">\u003Ch2 id=\"sources-title\">Literatura\u003C\u002Fh2>\u003Cspan class=\"article-refs-count\">8 zdrojů\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fheader>\u003Cul class=\"article-sources-list\">\u003Cli>BRYANT, Levi R., 2017. Ontický princip: Nástin objektově orientované ontologie. JANOŠČÍK, Václav, Lukáš LIKAVČAN a Jiří RŮŽIČKA. \u003Cem>Mysl v terénu: filosofický realismus v 21. století\u003C\u002Fem>. Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště, s. 67-89. Edice VVP AVU. ISBN 978-80-87108-72-7.\u003C\u002Fli>\u003Cli>DEUZE, Mark, 2015. \u003Cem>Media life: Život v médiích\u003C\u002Fem>. Přeložila Petra IZDNÁ. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-2815-8.\u003C\u002Fli>\u003Cli>GADAMER, Hans-Georg, 1976. \u003Cem>Philosophical hermeneutics\u003C\u002Fem>. Berkeley: University of California Press. ISBN 978-0520029538.\u003C\u002Fli>\u003Cli>GADAMER, Hans-Georg, Joel. WEINSHEIMER a Donald G. MARSHALL, 2004. \u003Cem>Truth and method\u003C\u002Fem>. 2nd, rev. ed. New York: Continuum. ISBN 082647697x.\u003C\u002Fli>\u003Cli>HARMAN, Graham, 2002. \u003Cem>Tool-being: Heidegger and the metaphysics of objects\u003C\u002Fem>. Chicago: Open Court. ISBN 978-0812694444.\u003C\u002Fli>\u003Cli>HARMAN, Graham, Objects: a Brief Description. \u003Cem>Youtube\u003C\u002Fem> [online]. 2015 [cit. 2018-06-29]. Dostupné z: \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fwatch?v=4oOqGo3_YHA\">https:\u002F\u002Fwww.youtube.com\u002Fwatch?v=4oOqGo3_YHA\u003C\u002Fa>\u003C\u002Fli>\u003Cli>HEIDEGGER, Martin, 1996. \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem>. Praha: Oikoymenh. Oikúmené. ISBN 80–86–005– 12–7.\u003C\u002Fli>\u003Cli>WINOGRAD, Terry a Fernando FLORES, 1987. \u003Cem>Understanding computers and cognition: a new foundation for design\u003C\u002Fem>. Reading, Mass.: Addison-Wesley Publishing Company. ISBN 0-201-11297-3.\u003C\u002Fli>\u003C\u002Ful>\u003C\u002Fsection>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"",0,"closed","standard",{"description":27},"Heidegger si na konci kapitoly § 16 Světový ráz našeho okolí v Bytí a čas všímá, že bytí-ve-světě znamená důvěrnost se světem, kterou jsme prakticky pohroužení…",[29],4,[],[32,39,49,58,64],{"id":33,"name":34,"slug":35,"taxonomy":36,"names":37,"slugs":38},10685551,"HCI","hci","post_tag",{"en":34,"cs":34,"es":34,"fr":34},{"cs":35,"en":35,"es":35,"fr":35},{"id":40,"name":41,"slug":41,"taxonomy":36,"names":42,"slugs":46},10852055,"phenomenology",{"en":41,"cs":43,"es":44,"fr":45},"fenomenologie","fenomenología","phénoménologie",{"cs":43,"en":41,"es":47,"fr":48},"fenomenologia","phenomenologie",{"id":50,"name":51,"slug":51,"taxonomy":36,"names":52,"slugs":56},10369402,"philosophy",{"en":51,"cs":53,"es":54,"fr":55},"filozofie","filosofía","philosophie",{"cs":53,"en":51,"es":57,"fr":55},"filosofia",{"id":59,"name":60,"slug":61,"taxonomy":36,"names":62,"slugs":63},10905607,"Heidegger","heidegger",{"en":60,"cs":60,"es":60,"fr":60},{"cs":61,"en":61,"es":61,"fr":61},{"id":65,"name":66,"slug":67,"taxonomy":36,"names":68,"slugs":69},10688184,"UX","ux",{"en":66,"cs":66,"es":66,"fr":66},{"cs":67,"en":67,"es":67,"fr":67},null,1793270805645]