[{"data":1,"prerenderedAt":158},["ShallowReactive",2],{"post-es-notas-sobre-el-ensayo-arthur-danto-el-mundo-del-arte":3,"translation-es-notas-sobre-el-ensayo-arthur-danto-el-mundo-del-arte":157},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":41,"_embedded":82,"tagsResolved":143,"translations":144},546,"06. 03. 2016","2016-03-06T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fpoznamky-k-eseji-arthur-danto-svet-umeni","2025-11-04T13:52:39","2025-11-04T12:52:39","poznamky-k-eseji-arthur-danto-svet-umeni","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fpoznamky-k-eseji-arthur-danto-svet-umeni\u002F",{"rendered":17},"Poznámky k eseji Arthur Danto — Svět umění",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Filosof umění Arthur Danto byl významným a literárně plodným filosofem a kritikem. Pro jeho dílo jsou význačné především dvě fráze: „svět umění“ a „konec umění“. Zde se budu věnovat poznámkám k jeho eseji Svět umění (v původní anglické verzi jako Artworld), která vyšla v roce 1961.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Autor na začátku eseje komentuje \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mimésis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, tedy první rigorózní pokus o teorii umění, jejíž kořeny datujeme zpětně až do antického Řecka k Platónovi a Aristotelovi. Mimetická teorie umění hodnotí umělecké dílo na základě toho, jak věrně reprezentuje či zobrazuje realitu.  Z tohoto hlediska není složité pochopit, proč Platón byl vehementním odpůrcem určitých žánrů umění: Platónova říše Forem nebo Idejí obsahovala neměnné a dokonalé recepty pro fyzické i abstraktní objekty, jejichž charakteristickou vlastností bylo, že představovaly pravdu. Ta byla nejušlechtilejším cílem filosofie. Umělec ale pro Platóna nebyl někým, kdo by se zajímal o pravdu, jelikož druhy umění jako poezie, malba nebo divadlo, \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">pouze \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">napodobovaly nikoli dokonalé Ideje, ale pomíjivé, dočasné a degradující objekty reálné světa. Ba co více jejich díla byla často dvojnásobnou imitací, protože zobrazovala objekty již jednou vytvořené člověkem-řemeslníkem a na co člověk sáhne, to má zákonitě k dokonalosti daleko! Tedy aspoň v očích Platóna.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pro mnoho dalších teoretiků ale mimetická teorie umění představovala velice lákavý způsob hodnocení uměleckých děl. Poskytuje totiž jednoduchou možnost, jak rozlišovat dobrá a špatná umělecká díla: čím více se dílo blíží své reálné předloze, tím více naplňuje funkci umění a tím více se jedná o hodnotnější dílo. Tato teorie byla populární v období renesance a udržela si dominantní postavení až do nedávné doby. Její nedostatky, jak píše Danto, vyšly brzy najevo po vynalezení fotografie. Z mimetické teorie umění by totiž vyplývalo, že jakákoli fotografie by byla inherentně hodnotnější než díla z jiného uměleckého žánru, ať už by se jednalo o rodinné fotografie z dovolené nebo selfie s našpulenou pusou. Mimetická teorie finálně zapadla s příchodem abstrakního umění, kde imitaci reálného světa vůbec nenalezáme. O nic lépe by si mimetická teorie neporadila se známým Duchampovým pisoárem a krabicemi Brillo Andyho Warhola. Tyto dvě díla z dvacátého století slouží Dantovi jako příklady toho, jak i současnější teorie kladoucí důraz na estetické kvality nebo formální prvky, mohou mít problémy identifikovat dadaistický pisoár a pop-artovou krabici jako umělecká díla. Danto se tak ptá, co z těchto a ostatních objektů dělá umělecká díla, zvláště když:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">[…] v dnešní době si člověk vůbec nemusí všimnout, že se pohybuje na půdě umění bez \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">toho, že by mu to teorie sdělila.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv id=\"attachment_945\" style=\"width: 699px\" class=\"wp-caption alignnone\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" aria-describedby=\"caption-attachment-945\" class=\"wp-image-945 size-full\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2016\u002F03\u002Fandy-warhol-brillo-boxes-display-image.jpeg\" alt=\"Lepenkové Brillo krabice Andyho Warhola. Je to umění? A proč?\" width=\"689\" height=\"522\" \u002F>\u003Cp id=\"caption-attachment-945\" class=\"wp-caption-text\">Lepenkové Brillo krabice Andyho Warhola. Je to umění? A proč?\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Dantovou radikální tezí je, že „uměleckost“ uměleckých děl nemáme hledat v objektech samotných, ale mimo ně, v prostředí, ve kterém existují, ve \u003Cem>světě umění\u003C\u002Fem> a uměleckých teorií, neboť to jsou právě ony, které umožňují umělecká díla. Jinak řečeno, umělecká díla vznikají tehdy, když existuje teorie, která je dokáže interpretovat, teorie \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">umožňuje \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">umění:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„Vidět něco jako umění vyžaduje cosi, co oko nemůže odhalit – atmosféru umělecké teorie, znalost dějin umění: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">svět umění.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">“\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Přestože umělecká díla jsou určitými objekty, podle Danta nemůžeme říci, že umělecká díla jsou \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">pouze \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">těmito objekty. To se nám snaží naznačit i ve výše citované větě: umělecké dílo se skládá z nějaké hmatatelné, materiální části, ale také je tvořeno svou nemateriální částí, která je právě definována prostřednictvím vztahů ke světu umění skládajícího se z teorií, děl, teoretiků, kurátorů, muzeí, atd. Všechny potenciální umělecká díla si tak můžeme představit tak, že existují v abstraktní síti, kde díla jsou propojena s teoriemi, které zároveň jsou dále propojeny s předchozími, již existujícími uměleckými díly. Kandidátní umělecká díla vyčkávají, až se tato \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">struktura\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> zformuje do vhodné podoby, která vrhne, prostřednictvím umělecké teorie, na ně světlo, a tím je pasuje na umělecká díla.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Pokud se vrátíme k pisoáru Duchampa nebo Warholovým skulpturám z lepenkových krabic Brillo, můžeme zodpovědět otázku, co z těchto obyčejných objektů dělá umění. Po fyzické stránce mohou skutečně být od svých negalerijních kopií k nerozeznání, přesto nejsou identické. Kde se liší je právě ona nemateriální část, která obsahuje výsledek interakce daného objektu s celým uměleckým světem. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aby teorie dokázala intepretovat nová díla, potřebuje, aby byla průběžně obnovována a rozšiřována. Tento požadavek je zajištěn pokaždé, když umělecký svět přijme pod svá křídla dílo, jež obsahuje nové, dosavadními umělci doposud neužité vlastnosti. Danto o těchto „vlastnostech“ hovoří poněkud techničtěji, když užívá termínu \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">predikátu\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, se kterým se hojně setkáme v lingvistice nebo logice. Predikát v lingvistice je obecně přísudkem věty. Danto má na mysli konkrétní predikát realizovaný jmenným přísudkem se sponou. Jsou to věty, kde podstatné jméno následují specifická slovesa jako \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">být \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">či \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">stát se\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, doplněné o přídavné jméno. Tak například věta \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">umělecké dílo U je expresivní\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. „Je expresivní“ je jmenný přísudek, který přisuzuje podstatnému jménu „umělecké dílo U“ vlastnost „expresivní“. Co tedy přináší nová umělecká díla jsou právě nové predikáty, jež může teorie využít pro popis a interpretaci. Nové predikáty jsou přídavkem k existujícícm interpretačním nástrojům. Vztah umělecké dílo—teorie není jednosměrný, ale lze jej popsat jako obousměrnou, vzájemnou interakci.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Strukturalistická lingvistika tvrdí, že význam slov je dán tím, že v jazyce existují jiná slova, která se od prvního slova liší, a tato diference dává vzniknout významu individuálních slov. Jinak řečeno, na jazyk lze pohlížet jako na systém, strukturu (odtud strukturalismus), kde jednotlivé elementy spolu interagují, jelikož každý element přispívá, neboli participuje na významu elementů ostatních.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Ačkoli nejsem zběhlý ve strukturalistické kritice umění, myslím, že nebudu zcela mimo, když prohlásím, že Dantova teorie v podstatě hlásí totéž: umění je struktura složená z mnoha elementů, mezi které řadíme samotná díla, teorie, instituce, aj., a jejich \u003Cem>interakce\u003C\u002Fem> (s mnoha zpětnovazebními mechanismy) a \u003Cem>evoluce\u003C\u002Fem> (v případě, kdy se do struktury přidají nová díla, nové intepretační predikáty) tvoří ekosystém nazvaný Svět umění, ve kterém jednotlivé elementy se podílí  na významu ostatních elementů za pomoci synonymie, antonymie, metonymie a jiných vztahů známých z lingvistiky. Příkladem jsou v malířství abstraktní puristé, jejichž:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">„plátna mohou existovat coby umění jen proto, že existují ‚nepuristické‘ malby.“\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Z toho všeho mi logicky vyplývá toto: umělci a celé umění jednoznačně těží z výborných teoretiků. Jelikož umění patří mezi nejvyšší a nejkomplexnější lidské aktivity, měli bychom se postarat o to, abychom měli do budoucna dostatek vysoce vzdělaných, erudovaných, inteligentních a kreativních teoretiků. V opačném případě se může stát, pokud se to již neděje, že umění přijme pod svá křídla cokoli, „anything goes“ bude standardem, podle kterého se budou (ne)hodnotit nová, kandidátní umělecká díla. Arthur Danto si toho byl vědom. Jeho \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The End of Art\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> je filosofickým vyrovnáním se s tímto problémem.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Filosof umění Arthur Danto byl významným a literárně plodným filosofem a kritikem. Pro jeho dílo jsou význačné především dvě fráze: „svět umění“ a „konec umění“. Zde se budu věnovat poznámkám k jeho eseji Svět umění (v původní anglické verzi jako Artworld), která vyšla v roce 1961. Autor na začátku eseje komentuje mimésis, tedy první rigorózní […]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],4,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40],"post-546","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","tag-fixed",{"self":42,"collection":48,"about":51,"author":54,"replies":58,"version-history":61,"predecessor-version":64,"wp:attachment":68,"wp:term":71,"curies":78},[43],{"href":44,"targetHints":45},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F546",{"allow":46},[47],"GET",[49],{"href":50},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[52],{"href":53},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[55],{"embeddable":56,"href":57},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[59],{"embeddable":56,"href":60},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=546",[62],{"count":30,"href":63},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F546\u002Frevisions",[65],{"id":66,"href":67},947,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F546\u002Frevisions\u002F947",[69],{"href":70},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=546",[72,75],{"taxonomy":73,"embeddable":56,"href":74},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=546",{"taxonomy":76,"embeddable":56,"href":77},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=546",[79],{"name":80,"href":81,"templated":56},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":83,"wp:term":100},[84],{"id":23,"name":85,"url":86,"description":26,"link":87,"slug":85,"avatar_urls":88,"_links":92},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":89,"48":90,"96":91},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":93,"collection":97},[94],{"href":57,"targetHints":95},{"allow":96},[47],[98],{"href":99},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[101,122],[102],{"id":30,"link":103,"name":104,"slug":104,"taxonomy":73,"_links":105},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":106,"collection":111,"about":114,"wp:post_type":117,"curies":120},[107],{"href":108,"targetHints":109},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":110},[47],[112],{"href":113},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[121],{"name":80,"href":81,"templated":56},[123],{"id":32,"link":124,"name":125,"slug":125,"taxonomy":76,"_links":126},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":127,"collection":132,"about":135,"wp:post_type":138,"curies":141},[128],{"href":129,"targetHints":130},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":131},[47],[133],{"href":134},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[136],{"href":137},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[142],{"name":80,"href":81,"templated":56},[],{"en":145,"es":149,"fr":153},{"title":146,"slug":147,"description":148},"Notes on the Essay: Arthur Danto — The Artworld","notes-on-the-essay-arthur-danto-the-artworld","Notes on Arthur Danto’s essay The Artworld: why mimesis fails, how theory makes Warhol’s Brillo boxes art, and the artworld read as a structure in the structuralist sense.",{"title":150,"slug":151,"description":152},"Notas sobre el ensayo: Arthur Danto — El mundo del arte","notas-sobre-el-ensayo-arthur-danto-el-mundo-del-arte","Notas sobre el ensayo El mundo del arte de Arthur Danto: por qué falla la mímesis, cómo la teoría convierte en arte las cajas Brillo de Warhol y el arte como estructura.",{"title":154,"slug":155,"description":156},"Notes sur l’essai : Arthur Danto — Le monde de l’art","notes-sur-l-essai-arthur-danto-le-monde-de-l-art","Notes sur l’essai Le monde de l’art d’Arthur Danto : pourquoi la mimèsis échoue, comment la théorie fait des boîtes Brillo de Warhol de l’art, et l’art en tant que structure.","\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">El filósofo del arte Arthur Danto fue un filósofo y crítico importante y de prolífica producción escrita. Dos expresiones son características sobre todo de su obra: «el mundo del arte» y «el fin del arte». Aquí me ocuparé de unas notas sobre su ensayo El mundo del arte (en la versión original inglesa, The Artworld), que se publicó en 1961.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Al comienzo del ensayo, el autor comenta la \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">mímesis\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, es decir, el primer intento riguroso de una teoría del arte, cuyas raíces se remontan hasta la Grecia antigua, a Platón y Aristóteles. La teoría mimética del arte juzga una obra de arte según la fidelidad con que representa o reproduce la realidad.  Desde este punto de vista no es difícil entender por qué Platón fue un vehemente adversario de ciertos géneros artísticos: el reino platónico de las Formas o Ideas contenía recetas inmutables y perfectas para objetos tanto físicos como abstractos, cuya propiedad característica era que representaban la verdad. Esta era el fin más noble de la filosofía. Para Platón, sin embargo, el artista no era alguien que se interesara por la verdad, ya que tipos de arte como la poesía, la pintura o el teatro \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">solo \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">imitaban, no las Ideas perfectas, sino los objetos efímeros, pasajeros y degradantes del mundo real. Más aún, sus obras eran a menudo una doble imitación, porque representaban objetos ya creados una vez por el ser humano artesano, ¡y lo que toca el ser humano está por fuerza lejos de la perfección! Al menos a ojos de Platón.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Para muchos teóricos posteriores, en cambio, la teoría mimética del arte representaba una forma muy atractiva de juzgar las obras de arte. Ofrece, en efecto, una manera sencilla de distinguir las obras de arte buenas de las malas: cuanto más se acerca una obra a su modelo real, más cumple la función del arte y más valiosa es. Esta teoría fue popular en el Renacimiento y mantuvo su posición dominante hasta hace relativamente poco. Sus carencias, como escribe Danto, salieron pronto a la luz tras la invención de la fotografía. De la teoría mimética del arte se seguiría, en efecto, que cualquier fotografía sería intrínsecamente más valiosa que las obras de cualquier otro género artístico, ya se tratara de fotos familiares de las vacaciones o de selfies con morritos. La teoría mimética se hundió definitivamente con la llegada del arte abstracto, en el que no encontramos imitación alguna del mundo real. Tampoco se las habría arreglado mejor la teoría mimética con el famoso urinario de Duchamp ni con las cajas Brillo de Andy Warhol. Estas dos obras del siglo XX le sirven a Danto como ejemplos de cómo también teorías más recientes, que ponen el acento en las cualidades estéticas o en los elementos formales, pueden tener problemas para identificar un urinario dadaísta y una caja pop art como obras de arte. Danto se pregunta así qué hace de estos y otros objetos obras de arte, sobre todo cuando:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">[…] hoy en día uno puede no darse cuenta en absoluto de que se mueve en terreno artístico sin \u003C\u002Fspan>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">que una teoría se lo diga.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cdiv id=\"attachment_945\" style=\"width: 699px\" class=\"wp-caption alignnone\">\u003Cimg loading=\"lazy\" decoding=\"async\" aria-describedby=\"caption-attachment-945\" class=\"wp-image-945 size-full\" src=\"https:\u002F\u002Fstatic.jakubferenc.cz\u002F2016\u002F03\u002Fandy-warhol-brillo-boxes-display-image.jpeg\" alt=\"Las cajas Brillo de cartón de Andy Warhol. ¿Es arte? ¿Y por qué?\" width=\"689\" height=\"522\" \u002F>\u003Cp id=\"caption-attachment-945\" class=\"wp-caption-text\">Las cajas Brillo de cartón de Andy Warhol. ¿Es arte? ¿Y por qué?\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La tesis radical de Danto es que la «artisticidad» de las obras de arte no debemos buscarla en los objetos mismos, sino fuera de ellos, en el entorno en el que existen, en el \u003Cem>mundo del arte\u003C\u002Fem> y en las teorías artísticas, pues son precisamente estas las que hacen posibles las obras de arte. Dicho de otro modo, las obras de arte surgen cuando existe una teoría capaz de interpretarlas; la teoría \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">hace posible \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">el arte:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">«Ver algo como arte requiere algo que el ojo no puede descubrir – una atmósfera de teoría artística, un conocimiento de la historia del arte: \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">un mundo del arte.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">»\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aunque las obras de arte son determinados objetos, según Danto no podemos decir que las obras de arte sean \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">solo \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">esos objetos. Es lo que intenta sugerirnos en la frase citada más arriba: la obra de arte se compone de una parte tangible, material, pero también la forma su parte inmaterial, que se define precisamente a través de las relaciones con el mundo del arte, compuesto de teorías, obras, teóricos, comisarios, museos, etc. Así, podemos imaginar todas las obras de arte potenciales como si existieran en una red abstracta, donde las obras están conectadas con teorías que, a su vez, están conectadas con obras de arte anteriores, ya existentes. Las obras de arte candidatas esperan a que esta \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">estructura\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> adopte una forma adecuada que, por medio de una teoría artística, arroje luz sobre ellas y, con ello, las consagre como obras de arte.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Si volvemos al urinario de Duchamp o a las esculturas de Warhol hechas con cajas de cartón Brillo, podemos responder a la pregunta de qué hace arte de estos objetos corrientes. Físicamente pueden ser, en efecto, indistinguibles de sus copias que no están en una galería y, sin embargo, no son idénticos. En lo que difieren es precisamente esa parte inmaterial, que contiene el resultado de la interacción del objeto en cuestión con todo el mundo del arte. \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Para que una teoría sea capaz de interpretar obras nuevas, necesita renovarse y ampliarse de forma continua. Esta exigencia se cumple cada vez que el mundo del arte acoge bajo sus alas una obra que contiene propiedades nuevas, aún no utilizadas por los artistas anteriores. Danto habla de estas «propiedades» de un modo algo más técnico cuando emplea el término \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">predicado\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, con el que nos encontramos a menudo en la lingüística o en la lógica. En lingüística, el predicado es, en general, la parte de la oración que dice algo del sujeto. Danto tiene en mente un predicado concreto, realizado mediante un predicado nominal con cópula. Son oraciones en las que al sustantivo le siguen verbos específicos como \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">ser \u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">o \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">llegar a ser\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">, completados con un adjetivo. Así, por ejemplo, la oración \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">la obra de arte O es expresiva\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">. «Es expresiva» es un predicado nominal que atribuye al sustantivo «la obra de arte O» la propiedad «expresiva». Lo que aportan, pues, las nuevas obras de arte son precisamente nuevos predicados, que la teoría puede utilizar para la descripción y la interpretación. Los nuevos predicados son un añadido a las herramientas interpretativas existentes. La relación obra de arte—teoría no es unidireccional, sino que puede describirse como una interacción bidireccional, mutua.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">La lingüística estructuralista sostiene que el significado de las palabras viene dado por el hecho de que en la lengua existen otras palabras que se diferencian de la primera, y esta diferencia da lugar al significado de las palabras individuales. Dicho de otro modo, la lengua puede verse como un sistema, una estructura (de ahí estructuralismo), en la que los elementos individuales interactúan entre sí, ya que cada elemento contribuye, o mejor dicho participa, en el significado de los demás elementos.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">Aunque no soy versado en la crítica de arte estructuralista, creo que no andaré del todo desencaminado si afirmo que la teoría de Danto viene a decir lo mismo: el arte es una estructura compuesta de muchos elementos, entre los que contamos las propias obras, las teorías, las instituciones, etc., y su \u003Cem>interacción\u003C\u002Fem> (con muchos mecanismos de retroalimentación) y su \u003Cem>evolución\u003C\u002Fem> (cuando se añaden a la estructura nuevas obras, nuevos predicados interpretativos) forman un ecosistema llamado el Mundo del arte, en el que los elementos individuales participan en el significado de los demás elementos mediante la sinonimia, la antonimia, la metonimia y otras relaciones conocidas en lingüística. Un ejemplo son, en pintura, los puristas abstractos, cuyos:\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cblockquote>\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">«lienzos pueden existir como arte solo porque existen pinturas “impuristas”.»\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\u003C\u002Fblockquote>\n\u003Cp>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">De todo ello se me sigue lógicamente lo siguiente: los artistas y el arte en su conjunto se benefician claramente de unos teóricos excelentes. Puesto que el arte se cuenta entre las actividades humanas más elevadas y complejas, deberíamos procurar tener en el futuro suficientes teóricos altamente formados, eruditos, inteligentes y creativos. De lo contrario, puede ocurrir, si no está ocurriendo ya, que el arte acoja bajo sus alas cualquier cosa, y que el «anything goes» sea el estándar según el cual se (no) juzguen las nuevas obras de arte candidatas. Arthur Danto era consciente de ello. Su \u003C\u002Fspan>\u003Ci>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\">The End of Art\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fi>\u003Cspan style=\"font-weight: 400;\"> es un ajuste de cuentas filosófico con este problema.\u003C\u002Fspan>\u003C\u002Fp>\n\u003Cp> \u003C\u002Fp>",1790905693292]