[{"data":1,"prerenderedAt":179},["ShallowReactive",2],{"post-es-no-zuckerberg-nunca-podra-arreglar-facebook":3,"translation-es-no-zuckerberg-nunca-podra-arreglar-facebook":178},["Reactive",4],{"id":5,"date":6,"date_gmt":7,"guid":8,"modified":10,"modified_gmt":11,"slug":12,"status":13,"type":14,"link":15,"title":16,"content":18,"excerpt":21,"author":23,"featured_media":24,"comment_status":25,"ping_status":25,"sticky":20,"template":26,"format":27,"meta":28,"categories":29,"tags":31,"class_list":33,"_links":42,"_embedded":84,"tagsResolved":164,"translations":165},569,"23. 05. 2018","2018-05-23T00:00:00",{"rendered":9},"https:\u002F\u002Fjakubferenc.cz\u002Farticle\u002Fne-zuckerberg-nikdy-nedokaze-spravit-facebook","2025-11-02T19:50:46","2025-11-02T18:50:46","ne-zuckerberg-nikdy-nedokaze-spravit-facebook","publish","post","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fne-zuckerberg-nikdy-nedokaze-spravit-facebook\u002F",{"rendered":17},"Ne, Zuckerberg nikdy nedokáže „spravit“ Facebook",{"rendered":19,"protected":20},"\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fapi.multimedia.europarl.europa.eu\u002Fdocuments\u002F20125\u002F69465757\u002F20180522_EP-071135A_DLL_010_RESIZED_M.jpg\" alt=\"Meeting with Mark Zuckerberg at the European Parliament\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Zdroj: https:\u002F\u002Fmultimedia.europarl.europa.eu\u002Ffr\u002Fmeeting-with-mark-zuckerberg-at-european-parliament_6501_pk\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>V posledních týdnech má ředitel nejvlivnější sociální sítě, Mark „Zuck“ Zuckerberg, napilno. Nejdříve vystoupil v americkém kongresu, nyní odcestoval do Bruselu, aby v Evropské parlamentu před zraky statisíců, možná miliónů svých uživatelů vysvětlil evropským činitelům problémy, se kterými se Facebook potýká. Konkrétně se opět hovořilo o tom, jak mohlo dojít k masivnímu úniku osobních informací uživatelů v rámci aféry Cambridge Analytica a jejich údajného politicky motivovaného zneužití ze strany některých ruských aktérů.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Během 80 minutového výslechu jsme mohli slyšet kontroverzního britského politika Nigela Farage, který deklaroval, že bez platformy Facebooku by Brexit nebo zvolení Donalda Trumpa nebylo možné. Mě však zaujalo vystoupení belgického politika Guye Verhofstadta a jeho rétorické kvality. Představitel aliance liberálů a demokratů pro Evropu se Zuckerberga zeptal, zdali bude chtít, aby se na jeho dědictví pamatovalo „jako na jednoho ze tří internetových velikánů, společně se Stevem Jobsem a Billem Gatese, kteří obohatili náš svět a společnost“ nebo „jako na génia, jenž vytvořil digitální monstrum, které ničí naší demokracii a společnost?“ Verhofstadt dále Zuckerbergovi položil otázku, zdali bude schopný Facebook spravit. Nehledě na to, co si možná Zuckerberg přeje a politická garnitura nařizuje, mým názorem je, že při současné velikosti Facebook ani na čistě teoretické rovině nelze „spravit“.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Svůj názor zakladám na poznatcích současného teoretického myšlení o technologii v postfenomenologickém proudu oboru filozofie techniky a teorie rozšíření kognice v oboru kognitivní vědy. Oba pohledy se velmi blízce zaobírají typy interakcí s technologií i tím, jakou povahu má obecně vztah člověka s technologií.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Standardní příběh pod vlivem Karla Jasperse i dalších donedávna vyprávěl, že technologie je neutrální instrument, zatímco člověk sám je oním prvkem, který technologii vdechne život a funkcionality. Technologie je tedy pasivním objektem a člověk aktivním aktérem. Tento pohled na technologii následuje, často nevědomě, historickou pozici, kterou jsme zdědili ze 17. století od francouzského filozofa René Descartese, jenž rád odděloval tělo od mysli i tzv. subjekt od objektu. Pod pláštíkem karteziánského myšlení člověk přichází do kontaktu s technologií tak, že obě strany této interakce mají předem pevně stanovené vlastnosti i cíle, zcela nezávislé na kontextuálních, kulturních nebo společenských faktorech dané situace, ve které interakce probíhá. Nebylo překvapením, že takový pohled na technologii existoval. V návaznosti na karteziánské učení byl člověk pod vlivem tzv. kognitivistického dogmatu sám viděn jako stroj, snad o něco pomalejší počítač, pro který tělo a percepce jsou užitečné jen jako vstupní data nebo výstup nějakého jednání. Susan Hurley takové vyobrazení člověka nazvala “sandwichové” paradigma mysli, neboť percepce jsou pouze vstupní data do mysli a jednání je výstupní akcí z mysli do světa, zatímco kognice je “strčena” doprostřed mezi nimi. Vše relevantní pro lidskou mysl i používání technologie se údajně odehrává v útrobách našich hlav, stačí jen následovat předem stanovený plán.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tuto karikaturu člověka a jeho vztahu k technologii samozřejmě napadlo hned několik teoretiček a teoretiků. Mezi nimi filozof John Searle se svým myšlenkovým experimentem Čínského pokoje nebo antropoložka Lucy Suchmanová, která ve své práci, ovlivněna fenomenologickou filozofií, zjistila zcela odlišný pohled na člověka. Místo toho, aby člověk jednal podle předem strukturovaných plánů, Suchmanová úspěšně ukázala na experimentu s komplikovanou fotokopírkou, že lidé jednají \u003Cem>ad hoc\u003C\u002Fem> v reálném čase na konkrétní situaci a využívají zdrojů, které mají po ruce, čímž pomohla nastartovat výzkumný program situované akce\u002Fkognice.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Dvojice filozofů Andy Clark a David Chalmers v roce 1998 pak vydali průlomový článek \u003Cem>Extended Mind Thesis\u003C\u002Fem>, ve kterém poukázali na to, že místo metafory počítače bychom se měli dívat na člověka jako na přirozeného kyborga. Clark a Chalmers svou teorií rozšířené mysli\u002Fkognice tvrdí na příkladu člověka trpícího Alzheimerovou chorobou, že poznámkový blok nebo iPhone mohou netriviálně sloužit jako reálná náhražka naší paměti. Pokud artefakt vykonává funkci, kterou bychom jinak, pokud by se odehrávala v hlavě, označili za součást mysli, je tento artefakt reálně naší mysli součástí. Tímto principem „parity“ jednoduše říkají, že kromě dispozic fyzického těla je naše myšlení ovlivněno i artefakty a prostředím, neboť není důvod privilegovat pouze to, co je v útrobách našich hlav, jako jediné, co tvoří naší mysl.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Teorie rozšířené mysli patří společně s teoriemi vtělené, vnořené a situované kognice momentálně k z nejžhavějším tématům v současné kognitivní vědě. Idea, že by technologie mohla zásadně ovlivňovat, ba dokonce konstituovat naší mysli, ale není nová. Sovětský psycholog Lev Vygotsky, kybernetické teorie, Marshall McLuhan či počítačoví průkopníci Vannevar Bush či Douglas Engelbart všichni tvrdili, že technologie do určité míry má důležitý vliv na naše myšlení. Avšak nikdy nebyla tato vize člověka jako přirozeného kyborga tak veřejně přijmuta (i když kritika existuje) jako v současné kognitivní vědě.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Z lehce jiného úhlu pohledu hovoří o našem vztahu k technologii nizozemský filozof techniky Peter-Paul Veerbek či fyzička a feministka Karen Baradová.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Veerbek navazuje na svého amerického mentora Dona Ihdeho radikálním ontologickým tvrzením, že člověk ani technologie nejsou entity, které by měly pevně stanovené vlastnosti. Je to právě až \u003Cem>interakce\u003C\u002Fem> mezi nimi, která nejdříve mění a poté vykrystalizuje konkrétní povahu člověka a technologických artefaktů. Veerbek navazuje na fenomenologii Martina Heideggera, který ve svém magnum opus \u003Cem>Bytí a čas\u003C\u002Fem> psal, že technologie získává svůj význam \u003Cem>i funkce\u003C\u002Fem> ve vztahu k ostatní technologii, ale i ke konkrétní situaci, jakým způsobem je použita. Neznamená to, že by technologie byla zcela amorfní a kontextuálně kontruovaným objektem. Má samozřejmě i své fyzické vlastností, které dělají určité \u003Cem>afordance\u003C\u002Fem>, tedy poskytované možnosti použití, pravděpodobnější nežli jiné. Avšak zcela obyčejná PET láhev může mít kontejnerem na tekutinu, ale také květináčem a symbolem udržitelného zahradničení. Pokud láhev může takto metamorfózovat v závislosti na kontextu, co potom digitální platforma typu Facebooku?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Karen Baradová nabízí filozoficky o něco ambiciónější projekt, přesto velmi podobný práci Veerbeka. Baradová zavádí neologismus \u003Cem>intra-akce\u003C\u002Fem>, kterým poukazuje na přirozenou provázanost všech entit, nejen technologie a člověka, jejichž identita se vynořuje v průběhu intra-akce s dalšími entitami.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Všechny stručně nastíněné teorie současné filozofie techniky a kognitivní vědy mají společné to, že člověka na kognitivní i ontologické úrovni vidí tak, že je součástí kybernetického, bio-technologického organismu. Takový popis není pouze metaforický, ale zcela reálný. Proto si Andy Clark může dovolit říct, \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.edge.org\u002Fconversation\u002Fnatural-born-cyborgs\">že jsme \u003Cem>přirozenými\u003C\u002Fem> kyborgy\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Vraťme se po tomto teoretickém bloku zpět k aféře Facebooku. Slibovat odstranění problémů Facebooku a ujištění Amerického kongresu a Evropského parlamentu, že se již podobné excesy nebudou opakovat, je sisyfovská práce. Pokud by Facebook byla začínající sociální síť, která má několik stovek uživatelů, její sociální rozměr by byl minimální a Zuckerbergův optimismus, že lze toto „digitální monstrum“ zkrotit legislativně nebo inženýrsky, by byl realistický. Avšak problém Facebooku nejsou ruští hackeři, ale fakt, že je až příliš velký a oblíbený. Facebook redefinuje naše kognitivní i sociální vlastnosti, neboť se stal neoddělitelnou součástí našich životů. Myslím, že ještě nikdy jsme neměli srovnatelně rozšířenou technologii, kterou nejen používá většina planety, nýbrž ovlivňuje hned několik rovin současné společnosti. Elektřina, internet nebo Web se zdají být dalšími vhodnými kandidáty na tento post, ale jejich pravou silou bylo to, že nabídly kreativním inženýrům a designérům potenciální platformu pro vytvoření i něčeho dokonce vlivnějšího: outsourcingu naší socializace do digitálního Simulakra.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Právě enormní úspěch Zuckerbergovy sociální sítě znamená, že jako součást bio-technologické symbiózy s člověkem je Facebook vystaven novým a novým možnostem, jak může být využíván, ale i zneužíván. Tento problém se bude pouze násobit, pokud Facebook má ambice přidávat nové funkce opět radikálně měnící naši mysl a společnost. Ať už si myslí ti nejlepší inženýři ve Facebooku cokoli, nikdy nebudou schopni do svého produktu implementovat tak restriktivní protokoly, díky kterým by měli své monstrum pod kontrolou.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Verhofstadt má pravdu v tom, že Facebook se omlouvá uživatelům od počátku. Problémy Facebooku již dávnou nejsou v technické oblasti, a tak tradiční inženýrské postupy pro řešení problémů selhávají. A i když by jistě neuškodilo, kdyby Facebook nabral více sociologů a filozofů, při své velikosti je příliš svázán se společností a společnost s ním. Problémem totiž není to, že by inženýři nevěděli lék na danou nemoc, ale fakt, že o nemoci do poslední chvíle nevědí, aby se mohli na ní připravit. Snad jedinou možností by bylo drasticky snížit funkcionality platformy. Případně veškeré funkcionality vypnout a postupně se uživatele opt-in formou ptát, aby si danou funkci zapnul. Ale to není pravděpodobný scénář byznys strategie této korporace.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Facebook zatím využili teroristé pro nábor a šíření propagandy, údajní ruští trolové a agentury za účelem dosazení Donalda Trumpa do Bílého domu a v neposlední řadě všichni developeři třetích stran si mohli uchovávat více informací o uživatelích, než by měli.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Možná na poslední chvíli Facebook zachrání deus ex machina v podobě vševědoucí a vševidoucí Umělé inteligence. Do té doby jim nezbývá nic jiného než se zaťatými zuby čekat, jestli se neobjeví další skandál. Jelikož je to více než pravděpodobné, měl by mít „Zuck“ připravenou kravatu a vyžehlenou košili.\u003C\u002Fp>\n",false,{"rendered":22,"protected":20},"\u003Cp>Zdroj: https:\u002F\u002Fmultimedia.europarl.europa.eu\u002Ffr\u002Fmeeting-with-mark-zuckerberg-at-european-parliament_6501_pk V posledních týdnech má ředitel nejvlivnější sociální sítě, Mark „Zuck“ Zuckerberg, napilno. Nejdříve vystoupil v americkém kongresu, nyní odcestoval do Bruselu, aby v Evropské parlamentu před zraky statisíců, možná miliónů svých uživatelů vysvětlil evropským činitelům problémy, se kterými se Facebook potýká. Konkrétně se opět hovořilo o tom, jak mohlo dojít k masivnímu úniku [&hellip;]\u003C\u002Fp>\n",1,0,"closed","","standard",{"footnotes":26},[30],2,[32],6,[34,14,35,36,37,38,39,40,41],"post-569","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-article","category-news","tag-fixed",{"self":43,"collection":49,"about":52,"author":55,"replies":59,"version-history":62,"predecessor-version":66,"wp:attachment":70,"wp:term":73,"curies":80},[44],{"href":45,"targetHints":46},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F569",{"allow":47},[48],"GET",[50],{"href":51},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts",[53],{"href":54},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftypes\u002Fpost",[56],{"embeddable":57,"href":58},true,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers\u002F1",[60],{"embeddable":57,"href":61},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcomments?post=569",[63],{"count":64,"href":65},3,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F569\u002Frevisions",[67],{"id":68,"href":69},814,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts\u002F569\u002Frevisions\u002F814",[71],{"href":72},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fmedia?parent=569",[74,77],{"taxonomy":75,"embeddable":57,"href":76},"category","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories?post=569",{"taxonomy":78,"embeddable":57,"href":79},"post_tag","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags?post=569",[81],{"name":82,"href":83,"templated":57},"wp","https:\u002F\u002Fapi.w.org\u002F{rel}",{"author":85,"wp:term":102},[86],{"id":23,"name":87,"url":88,"description":26,"link":89,"slug":87,"avatar_urls":90,"_links":94},"jakubferenc","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwordpress","https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fauthor\u002Fjakubferenc\u002F",{"24":91,"48":92,"96":93},"https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=24&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=48&d=mm&r=g","https:\u002F\u002Fsecure.gravatar.com\u002Favatar\u002Fbe0a3bc58c835417264df524152162a21507cbbd47b541b516705d259a516c1f?s=96&d=mm&r=g",{"self":95,"collection":99},[96],{"href":58,"targetHints":97},{"allow":98},[48],[100],{"href":101},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fusers",[103,143],[104,125],{"id":105,"link":106,"name":107,"slug":107,"taxonomy":75,"_links":108},4,"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Farticle\u002F","article",{"self":109,"collection":114,"about":117,"wp:post_type":120,"curies":123},[110],{"href":111,"targetHints":112},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F4",{"allow":113},[48],[115],{"href":116},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories",[118],{"href":119},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fcategory",[121],{"href":122},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=4",[124],{"name":82,"href":83,"templated":57},{"id":30,"link":126,"name":127,"slug":127,"taxonomy":75,"_links":128},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fcategory\u002Fnews\u002F","news",{"self":129,"collection":134,"about":136,"wp:post_type":138,"curies":141},[130],{"href":131,"targetHints":132},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fcategories\u002F2",{"allow":133},[48],[135],{"href":116},[137],{"href":119},[139],{"href":140},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?categories=2",[142],{"name":82,"href":83,"templated":57},[144],{"id":32,"link":145,"name":146,"slug":146,"taxonomy":78,"_links":147},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Ftag\u002Ffixed\u002F","fixed",{"self":148,"collection":153,"about":156,"wp:post_type":159,"curies":162},[149],{"href":150,"targetHints":151},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags\u002F6",{"allow":152},[48],[154],{"href":155},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftags",[157],{"href":158},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Ftaxonomies\u002Fpost_tag",[160],{"href":161},"https:\u002F\u002Fcms.local.test\u002Fwp-json\u002Fwp\u002Fv2\u002Fposts?tags=6",[163],{"name":82,"href":83,"templated":57},[],{"en":166,"es":170,"fr":174},{"title":167,"slug":168,"description":169},"No, Zuckerberg Will Never Be Able to “Fix” Facebook","no-zuckerberg-will-never-be-able-to-fix-facebook","Why Facebook, at its current size, cannot be “fixed” even in theory: an argument from postphenomenology and the extended mind theory.",{"title":171,"slug":172,"description":173},"No, Zuckerberg nunca podrá «arreglar» Facebook","no-zuckerberg-nunca-podra-arreglar-facebook","Por qué Facebook, con su tamaño actual, no puede «arreglarse» ni siquiera en teoría: un argumento desde la posfenomenología y la teoría de la mente extendida.",{"title":175,"slug":176,"description":177},"Non, Zuckerberg ne pourra jamais « réparer » Facebook","non-zuckerberg-ne-pourra-jamais-reparer-facebook","Pourquoi Facebook, à sa taille actuelle, ne peut être « réparé », même en théorie : un argument tiré de la postphénoménologie et de la théorie de l’esprit étendu.","\u003Cdiv class=\"image\">\n\u003Cp>\u003Cimg decoding=\"async\" src=\"https:\u002F\u002Fapi.multimedia.europarl.europa.eu\u002Fdocuments\u002F20125\u002F69465757\u002F20180522_EP-071135A_DLL_010_RESIZED_M.jpg\" alt=\"Reunión con Mark Zuckerberg en el Parlamento Europeo\" \u002F>\u003C\u002Fp>\n\u003Cdiv class=\"image-description\">Fuente: https:\u002F\u002Fmultimedia.europarl.europa.eu\u002Ffr\u002Fmeeting-with-mark-zuckerberg-at-european-parliament_6501_pk\u003C\u002Fdiv>\n\u003C\u002Fdiv>\n\u003Cp>En las últimas semanas, el director de la red social más influyente, Mark «Zuck» Zuckerberg, ha estado muy ocupado. Primero compareció ante el Congreso de Estados Unidos y ahora ha viajado a Bruselas para explicar a los representantes europeos en el Parlamento Europeo, ante los ojos de cientos de miles, quizá millones de sus usuarios, los problemas con los que lucha Facebook. En concreto, se habló de nuevo de cómo pudo producirse la filtración masiva de información personal de los usuarios en el marco del escándalo de Cambridge Analytica y de su supuesto uso indebido, con motivaciones políticas, por parte de algunos actores rusos.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Durante la audiencia de 80 minutos pudimos escuchar al controvertido político británico Nigel Farage, que declaró que sin la plataforma de Facebook el Brexit o la elección de Donald Trump no habrían sido posibles. A mí, sin embargo, me llamó la atención la intervención del político belga Guy Verhofstadt y sus cualidades retóricas. El líder de la Alianza de los Liberales y Demócratas por Europa preguntó a Zuckerberg si quería que se recordara su legado «como uno de los tres gigantes de internet, junto con Steve Jobs y Bill Gates, que han enriquecido nuestro mundo y nuestra sociedad» o «como el genio que creó un monstruo digital que está destruyendo nuestra democracia y nuestra sociedad». Verhofstadt preguntó además a Zuckerberg si sería capaz de arreglar Facebook. Independientemente de lo que Zuckerberg quizá desee y de lo que ordene la clase política, mi opinión es que, con su tamaño actual, Facebook no puede «arreglarse» ni siquiera en un plano puramente teórico.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Baso mi opinión en los conocimientos del pensamiento teórico actual sobre la tecnología, en la corriente posfenomenológica de la filosofía de la técnica, y en la teoría de la cognición extendida en el campo de la ciencia cognitiva. Ambas perspectivas se ocupan muy de cerca de los tipos de interacción con la tecnología y de la naturaleza que tiene, en general, la relación del ser humano con la tecnología.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>El relato estándar, bajo la influencia de Karl Jaspers y otros, contaba hasta hace poco que la tecnología es un instrumento neutral, mientras que el ser humano es el elemento que insufla a la tecnología vida y funcionalidades. La tecnología es, pues, un objeto pasivo y el ser humano un agente activo. Esta visión de la tecnología sigue, a menudo de forma inconsciente, una posición histórica que heredamos del siglo XVII del filósofo francés René Descartes, a quien le gustaba separar el cuerpo de la mente y el llamado sujeto del objeto. Bajo el manto del pensamiento cartesiano, el ser humano entra en contacto con la tecnología de tal manera que ambas partes de esta interacción tienen propiedades y fines fijados de antemano, totalmente independientes de los factores contextuales, culturales o sociales de la situación en la que se produce la interacción. No era de extrañar que existiera tal visión de la tecnología. Siguiendo la doctrina cartesiana, el ser humano, bajo la influencia del llamado dogma cognitivista, era visto él mismo como una máquina, quizá un ordenador algo más lento, para el que el cuerpo y la percepción solo son útiles como datos de entrada o como salida de alguna acción. Susan Hurley llamó a esta representación del ser humano el paradigma «sándwich» de la mente, pues las percepciones son solo datos de entrada a la mente y la acción es una salida de la mente al mundo, mientras que la cognición queda «metida» en medio de ambas. Todo lo relevante para la mente humana y para el uso de la tecnología ocurre supuestamente en las entrañas de nuestras cabezas; basta con seguir un plan establecido de antemano.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Esta caricatura del ser humano y de su relación con la tecnología fue atacada, por supuesto, por varias teóricas y teóricos. Entre ellos, el filósofo John Searle con su experimento mental de la habitación china o la antropóloga Lucy Suchman, quien en su trabajo, influida por la filosofía fenomenológica, llegó a una visión del ser humano completamente distinta. En lugar de que el ser humano actúe según planes estructurados de antemano, Suchman mostró con éxito, en un experimento con una complicada fotocopiadora, que las personas actúan \u003Cem>ad hoc\u003C\u002Fem> en tiempo real ante la situación concreta y aprovechan los recursos que tienen a mano, con lo que contribuyó a poner en marcha el programa de investigación de la acción\u002Fcognición situada.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La pareja de filósofos Andy Clark y David Chalmers publicó después, en 1998, el innovador artículo \u003Cem>Extended Mind Thesis\u003C\u002Fem>, en el que señalaron que, en lugar de la metáfora del ordenador, deberíamos ver al ser humano como un cíborg natural. Con su teoría de la mente\u002Fcognición extendida, Clark y Chalmers sostienen, con el ejemplo de una persona que padece la enfermedad de Alzheimer, que un cuaderno de notas o un iPhone pueden servir de manera no trivial como un sustituto real de nuestra memoria. Si un artefacto desempeña una función que, en caso de producirse en la cabeza, calificaríamos de parte de la mente, entonces ese artefacto es realmente parte de nuestra mente. Con este principio de «paridad» dicen sencillamente que, además de las disposiciones del cuerpo físico, en nuestro pensamiento influyen también los artefactos y el entorno, pues no hay razón para privilegiar solo lo que está en las entrañas de nuestras cabezas como lo único que constituye nuestra mente.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>La teoría de la mente extendida figura actualmente, junto con las teorías de la cognición encarnada, embebida y situada, entre los temas más candentes de la ciencia cognitiva contemporánea. La idea de que la tecnología pueda influir de forma fundamental en nuestras mentes, e incluso constituirlas, no es nueva, sin embargo. El psicólogo soviético Lev Vygotsky, las teorías cibernéticas, Marshall McLuhan o los pioneros de la informática Vannevar Bush y Douglas Engelbart afirmaron todos que la tecnología tiene, en cierta medida, una influencia importante en nuestro pensamiento. Sin embargo, nunca esta visión del ser humano como cíborg natural había sido tan aceptada públicamente (aunque existen críticas) como en la ciencia cognitiva contemporánea.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Desde un ángulo ligeramente distinto hablan de nuestra relación con la tecnología el filósofo de la técnica neerlandés Peter-Paul Verbeek o la física y feminista Karen Barad.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Verbeek continúa la obra de su mentor estadounidense Don Ihde con la radical afirmación ontológica de que ni el ser humano ni la tecnología son entidades con propiedades fijadas de antemano. Es precisamente la \u003Cem>interacción\u003C\u002Fem> entre ellos la que primero cambia y después cristaliza la naturaleza concreta del ser humano y de los artefactos tecnológicos. Verbeek se apoya en la fenomenología de Martin Heidegger, quien en su magnum opus \u003Cem>Ser y tiempo\u003C\u002Fem> escribió que la tecnología adquiere su significado \u003Cem>y su función\u003C\u002Fem> en relación con otra tecnología, pero también con la situación concreta y la manera en que se usa. Esto no significa que la tecnología sea un objeto completamente amorfo y construido contextualmente. Tiene, por supuesto, también sus propiedades físicas, que hacen más probables que otras ciertas \u003Cem>affordances\u003C\u002Fem>, es decir, las posibilidades de uso que ofrece. Sin embargo, una botella de PET corriente puede ser un recipiente para líquidos, pero también una maceta y un símbolo de jardinería sostenible. Si una botella puede metamorfosearse así en función del contexto, ¿qué decir entonces de una plataforma digital como Facebook?\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Karen Barad ofrece un proyecto filosóficamente algo más ambicioso, aunque muy parecido al trabajo de Verbeek. Barad introduce el neologismo \u003Cem>intra-acción\u003C\u002Fem>, con el que señala el entrelazamiento natural de todas las entidades, no solo de la tecnología y el ser humano, cuya identidad emerge en el curso de la intra-acción con otras entidades.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Todas estas teorías de la filosofía de la técnica y de la ciencia cognitiva contemporáneas, aquí esbozadas brevemente, tienen en común que ven al ser humano, tanto en el plano cognitivo como en el ontológico, como parte de un organismo cibernético y biotecnológico. Tal descripción no es solo metafórica, sino completamente real. Por eso Andy Clark puede permitirse decir \u003Ca href=\"https:\u002F\u002Fwww.edge.org\u002Fconversation\u002Fnatural-born-cyborgs\">que somos \u003Cem>por naturaleza\u003C\u002Fem> cíborgs\u003C\u002Fa>.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Tras este bloque teórico, volvamos al escándalo de Facebook. Prometer la eliminación de los problemas de Facebook y asegurar al Congreso de Estados Unidos y al Parlamento Europeo que no se repetirán excesos similares es un trabajo de Sísifo. Si Facebook fuera una red social incipiente con unos cuantos cientos de usuarios, su dimensión social sería mínima y el optimismo de Zuckerberg de que este «monstruo digital» puede domarse por vía legislativa o de ingeniería sería realista. Pero el problema de Facebook no son los hackers rusos, sino el hecho de que es demasiado grande y demasiado popular. Facebook redefine nuestras propiedades cognitivas y sociales, pues se ha convertido en una parte inseparable de nuestras vidas. Creo que nunca habíamos tenido una tecnología tan extendida que no solo use la mayor parte del planeta, sino que influya a la vez en varios niveles de la sociedad actual. La electricidad, internet o la Web parecen otros candidatos adecuados para este puesto, pero su verdadera fuerza consistió en ofrecer a ingenieros y diseñadores creativos una plataforma potencial para crear algo aún más influyente: la externalización de nuestra socialización a un Simulacro digital.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Precisamente el enorme éxito de la red social de Zuckerberg significa que, como parte de una simbiosis biotecnológica con el ser humano, Facebook está expuesto a posibilidades siempre nuevas de cómo puede ser usado, pero también abusado. Este problema no hará más que multiplicarse si Facebook tiene la ambición de añadir nuevas funciones que, de nuevo, cambien radicalmente nuestra mente y nuestra sociedad. Piensen lo que piensen los mejores ingenieros de Facebook, nunca serán capaces de implementar en su producto protocolos tan restrictivos que les permitan tener a su monstruo bajo control.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Verhofstadt tiene razón en que Facebook lleva pidiendo disculpas a sus usuarios desde el principio. Los problemas de Facebook hace tiempo que no están en el ámbito técnico, y por eso fallan los procedimientos de ingeniería tradicionales para resolver problemas. Y aunque sin duda no estaría de más que Facebook contratara a más sociólogos y filósofos, con su tamaño está demasiado ligado a la sociedad, y la sociedad a él. El problema, en efecto, no es que los ingenieros no conozcan el remedio para una enfermedad determinada, sino el hecho de que no saben de la enfermedad hasta el último momento, como para poder prepararse para ella. Quizá la única opción sería reducir drásticamente las funcionalidades de la plataforma. O bien desactivar todas las funcionalidades e ir preguntando a los usuarios, mediante opt-in, si desean activar cada función. Pero ese no es un escenario probable en la estrategia de negocio de esta corporación.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Hasta ahora, Facebook lo han utilizado terroristas para el reclutamiento y la difusión de propaganda, supuestos trols y agencias rusas con el fin de colocar a Donald Trump en la Casa Blanca y, por último, pero no por ello menos importante, todos los desarrolladores de terceros pudieron guardar más información sobre los usuarios de la que deberían.\u003C\u002Fp>\n\u003Cp>Quizá en el último momento salve a Facebook un deus ex machina en forma de una Inteligencia Artificial omnisciente y omnividente. Hasta entonces no les queda otra que esperar, con los dientes apretados, a ver si aparece otro escándalo. Como es más que probable, «Zuck» debería tener preparada la corbata y planchada la camisa.\u003C\u002Fp>",1790905688179]